Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.


1315.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................................. 1931,

kterým se zmocňuje vláda republiky Československé,

aby převzala státní záruku za zápůjčky všeužitečných elektrických podniků v zemi Slovenské, a kterým se povoluje užití dílčích dlužních úpisů na tyto zápůjčky vydaných k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vláda se zmocňuje, aby převzala státní záruku jako rukojmí a plátce za kapitál, úrok a umoření zápůjček nejdéle ve třiceti letech splatných, které si opatří na vybudování elektrických podniků:

a) Středoslovenské elektrárny, akciová společnost v Báňské Bystřici, až do výše potřebné k opatření hotových 10,000.000 Kč (deseti milionů korun československých);

b) Západoslovenské elektrárny, akciová společnost v Bratislavě, až do výše potřebné k opatření hotových 17,500.000 Kč (sedmnácti milionů pěti set tisíc korun československých);

c) Spojené elektrárny severozápadního Slovenska, akciová společnost v Žilině, až do výše potřebné k opatření hotových 12,000.000 Kč (dvanácti milionů pěti set tisíc korun československých);

d) Jihoslovenské elektrárny, akciová společnost v Komárně, až do výše potřebné k opatření hotových 10,000.000 Kč (deseti milionů korun československých) a

e) Východoslovenské elektrárny, akciová společnost v Košicích, až do výše potřebné k opatření hotových 10,000.000 Kč (deseti milionů korun československých).

(2) Pro případ vzájemného sloučení některých z těchto společností zmocňuje se vláda, aby převzala státní záruku jako rukojmí a plátce za kapitál, úrok a umoření takových zápůjček společnosti sloučením vzniklé až do částky rovnající se součtu částek uvedených v odst. 1. u slučovaných společností, při čemž se započtou zápůjčky slučovaných společností, za něž již vláda záruku podle tohoto zákona převzala.

(3) Usnesou-li se všechny nebo některé tyto společnosti na společné zápůjčce za solidárního ručení, může býti za takovou společnou zápůjčku převzata záruka podle tohoto zákona, a to v mezích stanovených v odst. 1.

(4) Podmínkou záruky jest, že smlouvy o zápůjčkách budou schváleny vládou, která zmocní ministra financí, aby smlouvy ty spolupodepsal, pokud jde o závazek československého státu.

§ 2.

Dílčích dlužních úpisů, které budou vydány na zápůjčky uvedené v § 1, smí býti užíváno k úročnému ukládání peněz poštovní spořitelny, nadací a ústavů podléhajících veřejnému dozoru, rovněž k ukládání peněz poručenců a opatrovanců a peněz depositních, a konečně až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a obchodní kauce.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej se ukládá ministrům veřejných prací, financí, spravedlnosti a vnitra.

Důvodová zpráva.

Akce směřující k provedení soustavné elektrisace v republice Československé a vyplývající z provádění zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, vedla na Slovensku k postupnému založení pěti elektrárenských společností za účasti státu, jiných veřejných korporací a soukromého kapitálu. Založením poslední z těchto společností byla organisace soustavné elektrisace v zemi Slovenské v první etapě dokončena. V druhé etapě má býti provedeno sloučení těchto pěti společností ve společnosti tři, k čemuž byly již zahájeny přípravné práce. Chronologicky byly zmíněné společnosti založeny v tomto pořadí:

r. 1920 Středoslovenské elektrárny, akciová společnost v Báňské Bystřici,

r. 1921 Západoslovenské elektrárny, akciová společnost v Bratislavě,

r. 1922 Spojené elektrárny severozápadního Slovenska, akciová společnost v Žilině,

r. 1926 Jihoslovenské elektrárny, akciová společnost v Komárně a

r. 1929 Východoslovenské elektrárny, akciová společnost v Košicích.

Kdežto prvé tři společnosti prodělaly již první počáteční etapu svého vývoje, jsou Jihoslovenské elektrárny a Východoslovenké elektrárny teprve v prvém vývojovém stadiu. Finanční prostředky na vybudování nutných investic opatřovaly si prvé tři společnosti jednak postupným zvyšováním akciového kapitálu, jednak úvěrem u peněžních ústavů podloženým zárukou žup anebo úvěrem bankovním nebo u svých dodavatelů. Tento způsob opatřování finančních prostředků stačil ovšem právě jen pro tuto první dobu a má-li dosavadní zdárný vývoj společností býti dokončen, je třeba založiti jejich finanční basi v širším rozsahu na podkladě levného, dlouhodobého a umořitelného úvěru, který si mohou společnosti opatřiti vydáním vlastních dílčích dlužních úpisů se státní zárukou, která umožní společnostem uzavření zápůjček za podmínek pro ně výhodných.

Třeba k tomu připomenouti, že vývoj prvých tří společností vyžadovati bude značných finančních prostředků jednak na opatření dalších zdrojů energie, jednak na výstavbu dálkových sítí o vysokém napětí. Investice tyto vyžadují značných nákladů, jichž plná rentabilita jest i při nejúspornějším provedení těžko dosažitelná hned v prvém a druhém roce výstavby a nesmí býti proto zatíženy značným břemenem úrokovým, které by mohlo ohroziti rentabilitu celého podniku. Proto budou společnosti s to provésti tyto investice jen pomocí levného, náležitě konsolidovaného úvěru dlouhodobého.

Jihoslovenské elektrárny pak, aby splnily svůj program ministerstvem veřejných prací jim uložený, přikročily k provedení elektrisace střední a severní části své oblasti, části konsumově méně výhodné. Přes to musí však Jihoslovenské elektrárny i tyto investice provésti, aby dosáhly spojení s důlní elektrárnou v Handlové, jakožto hlavním zásobovacím bodem slovenským, poněvadž výkon státní elektrárny v Komárně bude vbrzku vyčerpán a na další její rozšíření se nepomýšlí. Poněvadž tedy, jak uvedeno, bude snad i část těchto investic méně rentabilní a těžko by při vysoké míře úrokové byly tyto diference vyrovnávány ostatními investicemi rentabilními, musí býti podniknuty jen pomocí levných prostředků buď vlastních nebo úvěrem opatřených. Poněvadž další zvyšováni akciového kapitálu je možno jen do míry omezené, musí si společnost další prostředky opatřiti úvěrem, a to opět nejlépe vydáním vlastních dílčích dlužních úpisů.

Obdobné jsou i poměry u Východoslovenských elektráren. Společnost zatím vystačí se svými prostředky na velmi krátkou dobu; její oblast jest ovšem chudá a konsumově nevýhodná, takže společnost nemůže býti hned od počátku zatěžována velkým břemenem vysokých úroků, které snad pro první dobu mohly snésti prvé tři společnosti. Jest proto nutno i pro tuto společnost hned od počátku opatřiti dlouhodobý levný úvěr.

K odůvodnění potřeby státní záruky za proponované zápůjčky je nutno uvésti, že na Slovensku má stát více než 50% veškerého akciového kapitálu těchto společností a jest na nich velmi interesován jednak již vybudovanými vodními silami, které již jsou zařazeny do rámce soustavné elektrisace (hydrocentrály ve Starých Horách I. a II. a v Kremnici) nebo v blízké době do tohoto rámce mají býti zařazeny (hydrocentrála v Jasenie, Dubové, Lopeji, Podbrezové a Piesoku), dále hydrocentrálami projektovanými zvláště na řece Váhu, jakož i tepelnou elektrárnou v Komárně. Nemenší měrou je stát na těchto podnicích interesován jako veliký odběratel elektrické energie, zvláště státními báňskými a hutnickými závody na středním Slovensku (Báňská Šťávnice, Hodruš, Podbrezová, Rožnava) a státními železnicemi. Je tudíž patrno, že stát má na dalším řádném a cílevědomém vývoji těchto společností mimořádný zájem a že i důvody celostátní vedou k tomu, aby stát převzetím garancie za dílčí dlužní úpisy těchto podniků jejich vývoj podepřel a náležitý vliv na provádění soustavné elektrisace si zachoval. Dosavadní vývoj společností a jejich program do budoucna jest patrný z těchto dat:

Středoslovenské elektrárny, akciová společnost v Báňské Bystřici.

Společnost byla založena na ustavující valné hromadě dne 31. ledna 1920.

Původně upsaný akciový kapitál

8,000.000

     

byl postupně zvýšen na 20,000.000 Kč nominale, z čehož náleží:

   

státu

10,780.000

"

zemi Slovenské

1,012.500

"

obcím

5,6,51.500

"

soukromému kapitálu

2,556.000

"

úhrnem

20,000.000


 

takže stát vlastní absolutní většinu akcií a veřejné korporace vůbec 87,22% akcií.

Úkolem společnosti je sloužiti soustavné elektrisaci ve smyslu zákona č. 438/1919 Sb. z. a n. tím způsoben, že v oblasti jí přikázané spojí stavbou dálkových vedení státní, městské a soukromé elektrárny a elektrickou energii v nich získanou bude rozváděti ke spotřebitelům a že takto provede elektrisaci měst, venkovských obcí, průmyslu, drah a polního hospodářství za cen a podmínek pro konsumenty výhodných.

Výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 16. července 1923, č. j. 18-29-2240 ai 1923 byl podnik společnosti prohlášen za elektrický podnik všeužitečný, při čemž mu bylo přiděleno k zásobování elektrickou energií území středního Slovenska (17 politických okresů) v rozloze 11.985 km2, se 776 obcemi a 666.238 obyvateli.

Společnost setkávala se s počátku v důsledku nepříznivých všeobecných poměrů tehdejší doby s velikými potížemi. V zásobovacím území bylo jen několik městských a soukromých elektráren s malým výkonem, které sloužily jen místní potřebě, takže byla třeba započíti vše od základu. Začátek práce tvořila výstavba dálkového vedení 22.000 V mezi Báňskou Bystřicí a Zvolení k zásobování města Zvoleně proudem z hydrocentrály města Báňské Bystřice, se kterým společnost uzavřela ujednání o odběru přebytečné energie. Naftová elektrárna města Zvoleně byla společností najata a její drahý neracionelní provoz úplně zastaven.

Důležitým úkolem bylo opatřiti elektrickou energií město Lučenec a jeho na průmysl bohaté okolí. V Lučenci stála sice parní elektrárna soukromá, avšak se zařízením tak zastaralým a zničeným, že naprosto nevyhovovala potřebám města. Řešiti tuto úlohu bylo možno jedině tak, že společnost odkoupila stávající soukromou centrálu s místní rozvodnou sítí a připojila tuto dálkovým vedením přes Zvoleň - Báňskou Bystřici na státní starohorské hydrocentrály a zabezpečila tak v míře dostatečné zásobení města Lučence a jeho okolí. V Lučenci byla zároveň postavena hlavní rozdělovací stanice, reservní naftová centrála o výkonu 400 HP. Mimo to byla v Lučenci zajištěna parní reserva v textilní továrně o výkonu 500 kW.

Státní správa uznávajíc důležitost a bezpodmínečnou potřebu levných zdrojů elektrické energie, které by měly sloužiti co základ soustavné elektrisace na středním Slovensku, postavila na Starohorském potoce na svůj náklad dvě moderní hydrocentrály o celkovém výkonu 2.400 HP a tyto pronajala Středoslovenským elektrárnám. Obě tato vodní díla jsou od roku 1925, resp. 1927 v bezvadném provozu jako důležité výrobny společnosti.

Dalším výsledkem cílevědomé spolupráce společnosti se státní správou (státními báňskými a hutnickými závody) bylo doposud:

a) spojení málo využitkované státní hydrocentrály o 1200 HP v Kremnici se státními báňskými závody v Báňské Štávnici a Hodruši. I tomuto účelu bylo vystaveno vedení o napětí 22.000 V mezi Kremnici a shora uvedenými závody a docíleno tak jednak dobrého stupně využití kremnické vodní centrály, jednak toho, že zmíněným báňským závodům byla opatřena elektrická energie vyráběná levnou vodní silou na místo dosavadním drahým naftovým pohonem.

b) zásobení státních báňských závodů v Rožnavě a spolupráce se státními železárnami v Tisovci a Železníku.

c) spojení státních železáren v Podbrezové s elektrárnami společnosti pomocí nově postaveného 22.000 V vedení od Báňské Bystřice, Horehroním až po Podbrezovou, čímž bude státním železárnám umožněn odbyt proudových přebytků v dobách, kdy Podbrezovské hydrocentrály mají proudu dostatek a naopak bude jim zajištěna reserva ze sítí společnosti v době nedostatku vody. Touto linkou bylo zároveň umožněno vniknutí do východní části zásobovacího území.

Po dohodě se Středoslovenskými elektrárnami rozšířily Handlovské uhelné báně, akciová společnost v Bratislavě svou elektrárnu na uhelných dolech v Handlové, při čemž Středoslovenské elektrárny přistavěly svou transformační stanici a 20 km dlouhé spojovací vedení do Sv. Kříže n. Hronem, jímž byla zahájena dodávka proudu jednak do vlastní rozvodné sítě, jednak pro oblast sousedního všeužitečného elektrického podniku Spojených elektráren severozápadního Slovenska, akciové společnosti v Žilině. Uskutečnění tohoto projektu má pro Slovensko také další národohospodářský význam, že totiž je zajištěn odbyt odpadkového uhlí handlovské uhelné pánve, které by pro svoji méněcennou jakost a nepříznivé dopravní poměry jinak zpeněženo býti nemohlo.

Další potřebnou elektrickou energii zajistila si společnost smlouvou s firmou Union, společnost pro zpracování dřeva a lučební průmysl ve Zvoleni, která dodává společnosti veškerou elektrickou energii ze své hydrocentrály o 1500 HP.

Zároveň s budováním rozvodné sítě snažila se společnost získati odbytiště elektrického proudu, a to s počátku hlavně u velkoodběratelů; po vydání zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sk. z. a. n., o finanční podpoře elektrisace venkova, zahájila pak intensivně akvisiční činnost též v obcích.

V roce 1928 uzavřela společnost smlouvu o nájmu elektrárny města Rožnavy, podle které společnost převzala přímou dodávku proudu po dobu 40 roků pro město Rožnavu a připojené obce. Dále bylo uzavřeno ujednání s městem Levicemi, které zastavilo provoz zastaralé strojovny městské elektrárny a připojilo se na rozvodnou síť společnosti. Rovněž bylo dosaženo dohody o správě elektrárny v Jelšavě, Gem. Panite a o zakoupení elektrárny v Hnúšti s dálkovými vedeními a s místními sítěmi v připojených 9 obcích.

Kromě toho dokončuje společnost stavbu Dieselovy centrály v Rožnavě a 1000 HP, která bude sloužiti jako elektrárna reservní, resp. špičková, ke které se přidruží centrály v Rožnavě a v Gem. Panite. Racionelní a obapolná užitečná spolupráce je s hydrocentrálou města Báňské Bystřice (1200 HP).

Konečně je nutno uvésti ujednání s městem Rimavskou Sobotou o nájmu tamější elektrárny na 30 roků; tato elektrárna bude v nejbližší době připojena též na sítě společnosti.

Koncem roku 1930 měla společnost k disposici výkon 6800 kW (v roce 1926: 2260 kW, 1927: 1380 kW, 1928: 4960 kW, 1929: 6400 kW).

Přípojná hodnota transformátorů činila koncem roku 1930: 17.722 kVA (v roce 1926: 2.98 kVA, 1927: 4485 kVA, 1928: 6710 kVA, 1929: 12.180 kVA).

Prodáno bylo v roce 1930: 14,721.692 kWh (v r. 1926: 3,543.979 kWh, 1927: 4,557.124 kWh, 1928: 7,410.603 kWh, 1929: 13,294.665 kWh).

Sekundárních sítí v obcích bylo připojeno koncem roku 1930: 86 (v r. 1926: 18, 1927: 25, 1928: 38, 1929: 54).

Z celkového počtu obyvatelstva oblasti společnosti 666.238 bylo společností zásobeno elektrickou energií v r. 1930: 163.142 obyvatelů (v r. 1926: 59.387, 1927: 74.568, 1928: 96.607, 1929: 129.899 obyvatelů).

Příjem za prodanou elektrickou energii činil v roce 1930: Kč 11,778.879 (v roce 1926: Kč 3,745.199, 1927: Kč 4,766.776, 1928: Kč 6,877.008, 1929: Kč 9,956.754).

Investice do konce roku 1929 úplně dokončené a vyúčtované činí

38,546.919,31,

nezúčtované stavby do konce roku 1929

5,060.026,65,

úhrnem

43,606.945,96,

tj. okrouhle

43,607.000,--.

     

V roce 1930 byly provedeny nebo započaty investice v úhrnné částce

10,219.000,--.


 

Stavební program na roky 1931 - 1932.

Potřebné nové investice v letech 1931 - 1932, kterými by byla vybudována úplná kostra elektrisace oblasti společnosti a umožněno připojiti všechny obce s rentabilním konsumem je možno uvésti takto:

a)

výstavba a rozšíření rozvoden a elektráren v Levicích, v Rimavské Sobotě, v Gemerské Panitě, v Šahách, v Hnúšti, v Rožnavě

3,740.000.-,

b)

výstavba obytných domů pro obvodní montéry v Krivaň - Detvě, Žarnovici, Nové Bani, Rim. Seči a Jelšavě

260.000.-,

c)

nová dálková vedení o napětí 22.000 V k zásobování dosud nezelektrisovaných krajů a k zabezpečení provozu

5,500.000.-,

d)

elektrické zařízení asi v 60 obcích (po odečtení příspěvků obcí a státních subvencí)

2,500.000.-,

e)

závodní telefon asi 110 km

450.000.-,

f)

elektroměry, auta, přístroje atd.

800.000.-,

g)

rozšíření a rekonstrukce stávajících zařízení, reservní transformátory a jiné

1,300.000.-,

 

úhrnem

14,550.000.-.


 

Rekapitulace investic:

dokonce roku 1929

43,607.000.-,

v r. 1930

10,219.000.-,

stavební program na r. 1931 - 1932

14,550.000.-,

úhrnem do konce roku 1932

68,376.000.-.


 

Tyto investice hodlá společnost uhraditi takto:

a)

akciovým kapitálem

   

20,000.000.-,

           

b)

reservními fondy do konce r. 1929:

       
 

stav ke konci r. 1929

758.916,72

   
 

dotace za r. 1929

70.033,40

   
 

okrouhle

   

829.000.-,

           

c)

odpisovým fondem do konce r. 1929

   

6,857.000.-,

           

d)

vlastními prostředky uloženými v letech 1930 až 1932 do fondu odpisového, reservního a obnovovacího:

   
 

v roce 1930 přibližně

2,200.000.--

   
 

v roce 1931 přibližně

2,500.000.--

   
 

v roce 1932 přibližně

2,800.000.--

7,500.000.-,

           

e)

dlouhodobou, konsolidovanou zápůjčkou, kterou společnost už částečně uzavřela, resp. uzavře na základě záruky Slovenské země

15,000.000.-.

     

Výše uvedenými prostředky bude uhrazeno

50,186.000.-.

     

Celkové investice společnosti

68,376.000.-.

     

Zbývá tedy ještě k úhradě částka

18,190.000.-,

ke kterémuž účelu hodlá společnost vydati obligace se státní zárukou v nom. hodnotě

10,000.000.-,

a vzhledem k tomu, že výlohy a kursovní ztráty při vydání a umístění těchto dluhopisů možno odhadnouti asi na Kč 900.000.-, zůstane ještě neuhrazena částka Kč 8,190.000.-+ Kč 900.000.-, tj.

9;030.000.-,

kterou si společnost hodlá opatřiti přechodným úvěrem u dodavatelů materiálu a u peněžních ústavů.

   

 

Společnost podle § 11 stanov a podle § 6 zákona č. 438/1919 Sb. z. a n., je oprávněna vydati s povolením státní správy dílčí dlužní úpisy až do výšky akciového kapitálu. Hodnota všech dílčích dlužních úpisů, které jsou v oběhu, nesmí podle § 11 stanov nikdy přesahovati hodnotu těchto aktiv společnosti:

a) realit, dílen a zařízení sloužících k účelům elektrických podniků,

b) pohledávek, které společnost získala při zřízená elektrických podniků a jejichž zúročení a splacení je zajištěno zástavním právem vloženým v pozemkových knihách anebo zárukou státu a země anebo samosprávných korporací oprávněných k veřejným přirážkám.

Státní správa je oprávněna kontrolovati, zda jsou zachovávány tyto předpisy, a může naříditi, kdyby se zmenšila aktiva pod a) a b) uvedená, aby přiměřená částka dílčích dlužních úpisů byla vzata z oběhu.

Formulář dílčích dlužních úpisů musí býti schválen státní správou; dílčí dlužní úpisy mohou býti vydány jen v měně československé a nesmí zníti na méně než na Kč 200.-. Doba jejich oběhu nesmí přesahovati 40 roků.

V případě, že by potřebný investiční kapitál Kč 10,000.000.- byl opatřen vydáním 51/2% dílčích dlužních úpisů a zbytek Kč 9,090.000.- přechodným úvěrem u dodavatelů materiálu a u peněžních ústavů na přiměřený úrok 8%, jevila, by se rentabilita všech investic takto:

Roční výdaje:

1.

Úroky:

       
 

7% úroky z dlouhodobé zápůjčky garantované Slovenskou zemí z částky

15,000.000.-

1,050.000.-

 

51/2% úroky z dílčích dlužních úpisů se státní zárukou z částky

10,000.000.-

550.000.-

 

8% úroky z přechodného úvěru u dodavatelů materiálu a peněžních ústavů z částky

9,090.000.-

727.200.-

           

2.

Odpisy:

       
 

počítá se s 5% ze všech investic tj. z

68,376.000.-

3,418.800.-

           

3.

Udržovací náklady:

       
 

21/2% z celé investice

68,376.000.-

1,709.400.-

           

4.

Provoz a výroba:

       
 

a) provoz hlavních rozvoden a okresní inspektoráty odhadem

   

800.000.-

 

b) výroba a nákup proudu

   

6,502.500.-

           

5.

Správní a obchodní výdaje:

       
 

platy, daně, pojistné, kancelářské výdaje atd. odhadem

   

1,350.000.-

           

6.

Povinné dotace podle stanov:

       
 

okrouhle

   

250.000.-

 

Výdaje úhrnem

   

16,357.900.-


 

Roční příjmy:

1.

Velkoodběr:

   
 

Příjem v roce 1929

5,595.000.-

 

Vzrůst velkoodběru

2,970.000.-

       

2.

Maloodběr:

   
 

Příjem v roce 1929

4,362.000.-

 

Vzrůst maloodběru v nově připojených obcích počtem asi 80 a přirozený vzrůst spotřeby v městech a obcích už připojených úhrnem 2,050.000 kWh à Kč 2.- průměrně

4.100.000.-

       

3.

Nájemné z elektroměrů:

   
 

jichž bude asi 15.000 kusů, počítajíc průměrně Kč 30.- ročně

450.000.-

       

4.

Různé příjmy:

   
 

poplatky manipulační a přezkoušecí, zisk z odprodeje zboží a jiné okrouhle

100.000.-

 

Příjmy úhrnem

17,577.000.-


 

Rekapitulace:

Příjmy úhrnem

17,577.000.-

Výdaje úhrnem

16.357.900.-

Čistý zisk

1.219.100.-

z něhož možno vyplatiti 5% dividendu z akciového kapitálu Kč 20,000.000.- v částce

1,000.000.-

takže zbývá ještě

219.100.-

k zvláštnímu dotování fondů anebo k jinému účelu.

   

 

K tomu třeba poznamenati, že po provedení projektovaných staveb ryze zásobovací oblast společnosti zelektrisována již v takové míře, že k úhradě dalších běžných investic, jako menších přípojek do obcí, transformoven a pod., nebude třeba žádných dalších zápůjček, poněvadž tyto investice bude možno hraditi z běžných příjmů, resp. přebytků společnosti.

Finanční prostředky potřebné k uskutečnění shora uvedených projektů nemůže si společnost opatřiti vydáním dalších akcií nebo bankovním úvěrem již s ohledem na všeobecné finanční poměry Slovenska, hodlá je však získati z vlastních prostředků, bez přímé finanční podpory státu, pomocí konsolidovaného, dlouhodobého a levného úvěru, tj. ve smyslu stanov společnosti vydáním dílčích dlužních úpisů.

Je třeba podotknouti, že společnost má býti sloučena se Spojenými elektrárnami severozápadního Slovenska, akciovou společností v Žilině.

Západoslovenské elektrárny, akciová společnost v Bratislavě.

Společnost byla zřízena v roce 1921 za účelem provedení soustavné elektrisace západního Slovenska. Její elektrický podnik byl prohlášen za všeužitečný výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 15. července 1923, č. j. 18-106/23/16.773, při čemž mu bylo přikázáno k zásobování elektrickou energií území bývalé župy XV. (s výjimkou okresu komárenského) o celkové rozloze 5.655 km2 s 577.000 obyvateli ve 413 městech a venkovských obcích.

Původně upsaný akciový kapitál 8,000.000 Kč byl zvýšen v roce 1926 na 12,000.000 Kč a v roce 1929 na 20,000.000 Kč, z čehož připadá

na stát

10,500.000

zemi Slovenskou

2,000.000

"

města a venkovské obce

3,556.600

"

soukromý kapitál

3,943.400

"

úhrnem

20,000.000


 

V roce 1922, kdy Západoslovenské elektrárny začaly svoji činnost, bylo elektrické energie v západním Slovensku ještě málo užíváno, ve výrobě ani v rozvodu a systému proudu nebylo žádné soustavnosti. Místní elektrárny, kterých bylo jen několik, vyráběly proud výhradně malými naftovými motory. Připadlo tedy společnosti jako nový úkol postarati se o nový hospodárný zdroj elektrické energie a vybudováním hlavních transformačních stanic a hlavních vedení o napětí 22.000 V umožniti zastavení nehospodárných zdrojů elektrické energie a touto koncentrací docíliti její levné výroby.

Při plnění tohoto prvého úkolu měla však společnost na zřeteli další svůj úkol, tj. vybudováním hlavních dálkových vedení probíhajících celým západním Slovenskem umožniti elektrisaci venkova západního Slovenska a dodávati elektrický proud jak pro zemědělství, tak i pro průmysl a živnostnictvo roztroušené po venkově.

Konečně připadl společnosti třetí úkol, a to navázati spolupráci se sousedními všeužitečnými elektrickými podniky a touto spoluprací působiti, aby byla umožněna výstavba elektráren na vodních a uhelných zdrojích Slovenska a tím docíleno co nejhospodárnějšího využití všech přírodních sil Slovenska.

Společnost při svém založení zakoupila přespolní naftovou elektrárnu Karla Esterházyho v Senci o výkonu 550 HP a 30 km dálkového vedení o napětí 5000 V, na němž bylo připojeno celkem 7 obcí. Tato přespolní elektrárna dala základ k další činnosti společnosti, bylo však nejprve třeba elektrárnu přestavěti, zvětšiti na výkon 800 HP a zbudovati při ní transformační stanici o 22.000 V. Teprve potom společnost začala postupně připojovati nové obce, z nichž bylo by uvésti zejména město Trnavu, které bylo spojeno se seneckou elektrárnou 22 km dlouhým vedením o napětí 22.000 V.

Rozvojem elektrisace ukázala se však senecká elektrárna nedostačující a proto za účelem výpomoci a spolupráce bylo v roce 1925 vybudováno ze Sence středem žitného ostrova dálkové vedení 40 km dlouhé do elektrárny firmy Dynamit Nobel v Bratislavě, jehož pomocí bylo jednak spolupracováno s touto elektrárnou, jednak byly a jsou na vedení připojovány obce žitného ostrova.

V roce 1926 ukázala se i tato spolupráce nedostatečnou a společnost proto najala tepelnou elektrárnu firmy Manesmann-Coburgovy horní a hutní závody v Trnavě o výkonu 6000 HP a vybudovala pro ni transformační stanici o 22.000 V. Zato elektrárna spalující handlovské uhlí se stala trvalým základem soustavné elektrisace v západním Slovensku a je dosud hlavní elektrárnou společnosti. Poněvadž výkon 6000 HP již nepostačoval, byla elektrárna v roce 1927/8 zvětšena o 1 nový kotel, o chladící věž a o 1 turbogenerátor 7700 HP. V roce 1930 bylo nutno provésti další zvětšení této elektrárny o nový turbogenerátor o 11.000 HP, takže celkový výkon této elektrárny je 24.700 HP. Od uvedení do provozu elektrárny v Trnavě disponuje společnost dostatkem elektrického proudu, což má za následek, že se společnost rozvíjí; z Trnavy vychází 5 vedení o celkové délce asi 600 km, čímž jest umožněno připojení téměř všech obcí západního Slovenska.

Tak v roce 1927 připojila se na sítě společnosti Elektrářská akciová společnost v Hlohovci, zásobující elektrickým proudem 39 obcí z vlastní naftové elektrárny v Hlohovci, která elektrárnu zastavila a ji odevzdala společnosti za tím účelem, aby sloužila soustavné elektrisaci jako výpomocná, špičková reserva. Výkon této elektrárny je 1800 HP. Dále v roce 1927 zastavila svoji naftovou elektrárnu o výkonu 540 HP Elektrická dráha v Bratislavě a odebírá všechen potřebný proud ze sítí společnosti.

Rovněž zastavila svůj provoz soukromá plynová elektrárna o výkonu 130 HP v Novém Městě n/Váhem, soukromá naftová elektrárna o výkonu cca 100 HP v Šale n/Váhem a pro odběr elektrického proudu 4,000.000 kWh ročně od společnosti rozhodla se i městská elektrárna v Bratislavě, která za tím účelem uzavřela se společností dlouhodobé ujednání.

Kromě těchto objektů připojila se na sítě společnosti celá řada nových obcí a průmyslových podniků západního Slovenska.

Za účelem dosažení spolehlivého provozu v jednotlivých elektrárnách a dálkových vedeních byl v letech 1927/1928 vybudován prostřednictvím státní telefonní správy provozní telefon v délce 102 km, který ústí do vlastní správní budovy společnosti v Bratislavě, v níž jest soustředěno veškeré technické a administrativní vedení společnosti.

Koncem roku 1930 měla společnost k disposici výkon 18.893 kW (v roce 1926 a 1927: 4688 kW, v r. 1928: 10.234 kW a v r. 1929: 10.508 kW).

Přípojná hodnota transformátorů činila koncem roku 1930: 17.703 kVA (v roce 1926: 2492 kVA, v r. 1927: 3497 kVA, v r. 1928: 6646 kVA a v r. 1929: 13.713 kVA).

Prodáno bylo v roce 1930: 23,655.518 kWh (v r. 1926: 2,715.217 kWh, v r. 1927: 7,789.244 kWh, v r. 1928: 12,664.80.5 kWh a v r. 1929: 16.567.000 kWh).

Délka primérních sítí činila v r. 1930: 605 km (v r. 1926: 177 km, v r. 1927: 272 km, v r. 1928: 382 km a v r. 1929: 497 km).

Sekundárních sítí v obcích bylo připojeno koncem r. 1930: 87 (v r. 1926: 30, v r. 1927: 35, v r. 1928: 51, v r. 1929: 68) v celkové délce 332 km (v r. 1926: 101 km, v r. 1927: 132 km, v r. 1928: 195 km a v r. 1929: 251 km).

Z celkového počtu obyvatelstva v oblasti společnosti 577.009 bylo společností zásobeno elektrickou energií v r. 1930: 442.000 obyvatelů (v r. 1926: 69.233, v r. 1927: 258.245, v r. 1928: 301.481 a v r. 1929: 333.294 obyvatelů).


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP