ČÁST ZVLÁŠTNÍ.

Poznámky k jednotlivým paragrafům.

K §§ 1 až 6.

Tyto paragrafy o obvodech měšťanských škol obsahují obdobné normy jako mají zemské zákony o obvodech obecných škol. Odchylky jsou v těchto věcech:

a) Poloměr školního obvodu stanoví se nejvíce na 5 km, kdežto při školách obecných počítá se s tím, že děti nemají choditi zpravidla dále než 4 km. Navrhuje-li se v § 2 pro měšťanské školy maximální poloměr školního obvodu větší, počítá se se skutečností, že do měšťanské školy chodí děti starší (od 11 do 14 let).

b) Pro Prahu a některá jiná veliká města stanoví se zásada, že obvody jejich měšťanských škol nesmějí přesahovati jejich hranic, a naopak nesmí jejich území býti přiškoleno ke škole v cizí obci, leč že by k tomu sama dala souhlas. Tato ustanovení se odůvodňuje tím, že by nucené přiškolení okolních obcí těmto městům velmi ztěžovalo administrativní řízení (na př. vyřizování školních rozpočtů a účetních závěrek). Při výčtu měst v § 3 bylo přihlédnuto především k t. zv. velikým městům, t. j. k těm, která se již spojila s přilehlými obcemi v jedinou obec, na druhém místě k městům, která tvoří samostatné školní okresy (jsou to mimo Prahu, Brno a Olomouc ještě Liberec a Opava).

c) V § 4 vloženy jsou předpisy, jimiž se má dosíci jednotnost v obvodech různých měšťanských škol v téže obci pro zjednodušení správního řízení a hospodářství školního újezdu.

d) V § 5 se nařizuje nová úprava obvodů všech měšťanských škol již trvajících. Tato revise je potřebná, má-li býti dosaženo účelu zákona, už hledíc k tomu, že na příklad v Čechách mohly býti dosud obvody měšťanských škol upraveny podle zákona ze dne 18. srpna 1880, č. 38 čs. z. z. jen v mezích hranic školní obce.

K § 7.

Dokud obvod měšťanské školy nepřesahuje území školní obce, není důvodu, proč by tato škola neměla býti vydržována jako dosud školní obcí. Proto se v § 7 výslovně konstatuje zachování dosavadního stavu.

K §§ 8 až 10.

Tyto paragrafy se týkají školních újezdů, jakmile obvod měšťanské školy překročí hranice školní obce a škola slouží území širšímu než je území školní obce, je spravedlivo, aby vydržovací náklad školní byl rozvržen na celý školní obvod a nezatěžoval jen území školní obce.

Tohoto účelu se má dosíci tím, že se taková měšťanská škola vyjme z působnosti školní obce a péče o ni přenese na celé území k ní přiškolené. Na tomto základě vytváří osnova na místě školní obce pro takovou měšťanskou školu nového vydržovatele, t. j. školní újezd.

Úmyslem osnovy není vytvářeti školní újezd jako věc v podstatě novou. Jde spíše o to, vytvořiti jím jen zvláštní typus školní obce. Podle osnovy jeví se školní újezd jako širší školní obec, jejíž působnost se omezuje jen na měšťanskou školu, jejíž obvod přesahuje území školní obce.

Proto § 8 vymezuje školní újezdy pojmově v podstatě stejné, jak je vymezen pojem školní obce v nejnovějším zemském zákoně, t. j. v § 2 zákona slezského ze dne 6. listopadu 1901, č. 41 slez. z. z. V § 9 se vztahují na školní újezdy zásadně všechny předpisy, platné pro školní obce, načež se v § 10 ustanovuje působnost školních újezdů.

K §§ 11 až 15.

§§ 11 až 15 se týkají místní školské správy v školních újezdech a jeví se tedy doplňkem k §§ 17 až 31 zák. č. 292/1920 Sb. z. a n.

Je-li školní újezd vedlo školní obce zvláštní právnickou osobou, musí býti při něm zřízen zvláštní orgán, který jej zastupuje a jeho jménem jedná. Bylo by nasnadě vytvořiti pro školní újezd zvláštní újezdní školní radu obdobnou místní školní radě v školní obci. Než takové řešení by vedlo k tomu, že by v obcích s újezdní školou trvaly vedle sebe dva samostatné orgány místní školské správy se dvojím úřadovacím nákladem věcným a namnoze i osobním. Jestliže však § 2 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, výslovně žádá, aby úkoly veřejné správy byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji, snaží se osnova dosíci zjednodušení a úspornosti tím, že spojuje správní orgán školní obce, v níž je újezdní měšťanská škola, i správní orgán školního újezdu této školy v jedinou újezdní školní radu. Při tom však se zmíněným orgánům takto sloučeným zachovává, co nejširší samostatnost pro zastupování práv, povinností a zájmů subjektů jimi zastupovaných. Jejich spojení omezuje se téměř jen na to, že mají společné orgány výchovné. Tato míra samostatnosti je potřebná, hledíc k tomu, že školní obec a školní újezd mohou míti někdy protichůdné zájmy, zejména ve věcech majetkových, a nelze proto připustiti, aby o těchto zájmech rozhodovala náhodná majorita plena újezdní školní rady ze členů, zastupujících zvláštní zájmy odpůrce ve sporu, o nějž jde. Pro případ pak, že odbory újezdní školní rady nebudou moci v dohodě vyrovnati spory, které mezi nimi vzniknou, obsahuje § 13. odst. 3., v poslední větě ustanovení, podle něhož se rozhodnutí v takové věci přenáší na školní úřad nejblíže vyšší.

Pro objasnění věci uvádí se tento příklad:

Smíšená měšťanská škola v Loděnicích u Berouna (s. o. hořovický), zřízená r. 1921, stane se újezdní měšťanskou školou. Její újezd bude zahrnovati asi území dosavadních školních obcí Loděnice, Vráž, Sv. Jan hod Skalou a Lužce. Všecky tyto školní obce mají své, místní školní rady. Z nich zůstanou nadále v činnosti místní školní rady ve Vráži, Sv. Janě a v Lužci s dosavadní svou působností pro obecné školy v těchto školních obcích. Místní školní rada v Loděnicích se však zruší a na místě ní zřídí se v Loděnici újezdní školní rada, která jsouc organisována ve dva odbory (odbor pro věci školní obce, t. j. pro věci obecné školy, a v odbor pro věci školního újezdu, t. j. pro věci měšťanské školy) bude společným předsedou obstarávati místní správu školskou jak pro školní obec, tak pro školní újezd. Při tom bude se každý odbor usnášeti samostatně v oboru své působnosti, čímž je zaručeno i samostatné hospodaření jak školní obce, tak školního újezdu, jak je toho potřebí, hledíc k odlišnosti jejich zájmů vůbec i k tomu, že okruh obcí, interesovaných na hospodářství školní obce, je jiný než okruh obcí interesovaných na hospodářství školního újezdu; kdyby se zájmy školní obce a školního újezdu někdy střetly tak, že nedojde k dohodě a věci mezi odbory újezdní školní rady, musí společný předseda spornou věc předložiti do 3 dnů okresnímu školnímu výboru v Hořovicích. Do jeho rozhodnutí bude si moci ovšem jak školní obec tak školní újezd stěžovati obvyklým pořadem stolic, jakmile půjde o jejich právně chráněné zájmy.

K § 16.

Školní újezdy jsou v podstatě jen zvláštním typem školní obce. Proto se jejich hospodaření má říditi týmiž předpisy, kterými se řídí hospodaření školních obcí. Jsou to zejména:

a) pro Čechy §§ 2 až 14 zákona ze dne 24. února 1873, č. 16 českého z. z., se změnami podle zákona ze dne 11. září 1880, č. 85 českého z. z. "

b) pro Moravu §§ 41 až 44 zákona ze dne 24. ledna 180, č. 17 mor. z. z., se změnami podle zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 mor. z. z. na rok 1906,

c) pro Slezsko §§ 35 až 42 zákona ze dne 6. listopadu 1901, č. 41 slez. z. z.,

d) pro všecky země § 4 zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 169/1930 Sb. z. a n.

K §§ 17 a 18.

Tyto paragrafy obsahují přechodná ustanovení, jichž je potřebí pro úpravu vzájemných právních poměrů mezi školní obcí, jež měšťanskou školu, kterou dosud vydržovala, ze své působnosti propouští, a mezi školním újezdem, který tuto školu musí ve svou působnost převzíti.

Zásadně má školní újezd převzíti od školní obce jak všecky práva, tak všecky povinnosti, které jí plynuly dosud jako vydržovatelce měšťanské školy, jež se stává újezdní školou (§ 17, odst. 1.). Mezi tato práva náleží také práva na příspěvky, jimiž jsou při vydržování školy Vidle zemských zákonů povinny třetí osoby (jednotlivci, korporace, nadání, fondy) na základě zvláštních právních závazků. Místní obec, která z dobré vůle, aby umožnila nebo usnadnila zřízení měšťanské školy, převzala na sebe buď celý vydržovací náklad na školu, který by jinak náležel školní obci, nebo aspoň jeho větší část, než by na ni podle zákona připadl, se ovšem tohoto vyššího závazku ex lege zprošťuje (§ 17, odst. 2.). Odpovídá to právě jednomu z hlavních účelů osnovy, aby tento náklad pro jedinou obec, valnou většinou velmi tíživý, byl spravedlivě rozdělen na všechny obce, požívající výhod vzdělání měšťanské školy.

Provedení přechodu práv a povinností se školní obce na školní újezd podle § 17. odst. 1., vyžádá si ovšem zpravidla řadu konkrétních rozhodnutí nebo opatření. V prvé řadě zůstavuje se toto provedení dohodě školní obce se školním újezdem, t. j. dohodě jejich orgánů, jimiž jsou odbory újezdní školní rady (§ 12. odst. 2., a § 13. odst. 2.). Teprve nedojde-li k dohodě, rozhodne a věci zemská školní rada po vyslechnutí interesovaných obci a jejich dozorčích orgánů.

K §§ 19 až 21.

Tyto paragrafy obsahují další přechodná ustanovení pro převzetí měšťanských škol do působnosti školních újezdů, a to zvláštní ustanovení o jejich budovách, místnostech a vnitřním zařízení.

§ 19 má všeobecně a zásadně zaručiti újezdním měšťanským školám právo dalšího užívaní těchto věcí, kterých je pro nerušené vyučování nezbytně potřebí. Nedostatek takové normy mohl by zajisté způsobiti, že by se někde újezdní měšťanská škola ocitla bez přístřeší, školní újezd stoupí v příčině jmenovaných předmětů do právních poměrů dosavadního zákonitého nositele věcného nákladu školního na příslušnou školu. Termínem "zákonný nositel věcného nákladu na školu" rozumí se jen školní obec, jíž je úhrada tohoto nákladu uložena za povinnost školskými zákony. Je-li osoba jiná zavázána poskytovati škole věcných potřeb na základě jiného právního titulu (na příklad školní patron, stát na místě studijního fondu a t. p.), nelze ji pokládati za nositele věcného nákladu nýbrž za osobu třetí ve smyslu § 1 zák. č. 16/1873 čes. z., z., nebo §§ 37 a 38 zák. č. 17/1870 mor. z. z. nebo § 32 zák. č. 41/1901 slez. z. z., a jejichž závazcích jedná tento návrh zákona v § 17. odst. 2.

Vstoupí-li školní újezd na příklad ve příčině školních místností do právních poměrů školní obce, znamená to na př., že se stane nájemcem těchto místností, byla-li jejich nájemcem dosud školní obec, a t. p.

Pokud jde o náhradu věcných zařízení, která pro měšťanskou školu, nyní újezdní, obec opatřila vlastním nákladem, přijímá osnova v § 20 po podrobných předchozích úvahách tyto zásady:

1. Náklady, které školní (místní) obec učinila pro budovu měšťanské školy a na její vnitřní zařízení a které skutečně ze svých prostředků do účinnosti nového zákona již zaplatila resp. umořila, zatěžují výhradně jen ji samu a nenahradí se jí školním újezdem ani zcela ani zčásti.

2. Jestliže však školní obec nebo místní obec hradila zmíněné náklady výpůjčkou a její dluh tím vzešlý ještě trvá (zcela nebo zčásti), bude školní újezd povinen nahrazovati dlužníku vydání za úrokování a umořování dluhu dosud nesplaceného, resp. nedoplaceného.

Pokud jde o dluh, zatěžující školní obce, řeší se věc již v § 17. odst. 1., podle něhož dluh školní obce, vzešlý z jejího dosavadního právního poměru ke škole měšťanské, přejde vždy na školní újezd.

Pokud jde o dluh některé místní obce, upravuje se věc v § 20. Na jeho objasnění uvádějí se tyto příklady:

a) Místní obec B opatřila pro smíšenou měšťanskou školu B roku 1923 budovu nákladem 750.000 Kč, který uhradila zčásti okresní subvencí (400.000 Kč), zčásti dlouhodobou výpůjčkou na 6 1/2 % (350.000 Kč). Nedohodne-li se školní újezd s místní obcí B jinak, bude povinen od 1. ledna 1934 nahrazovati to, co obec B vydá na úrokování a umořování zbytku výpůjčky 350.000 Kč neumořeného do 1. ledna 1934.

b) Místní obec V zřídila roku 1909 na základě dobrovolného odhodlání měšťanskou školu a postavila pro ni budovu nákladem 109.000 K. Částku 15.000 K zaplatila hotově, 95.000 K si vydlužila u hypoteční banky moravské. R. 1919 splatila najednou na dluh 19.000 Kč. Zbytek dluhu činí nyní asi 45.000 Kč a úrokuje a umořuje se pololetními anuitami asi po 2100 Kč. Podle § 20 převzal by splacení této anuity až do umoření dluhu (asi na 13 let) školní újezd, který se bude skládati mimo obec V ještě asi z pěti sousedních obcí. Obec V bude ovšem přispívati újezdu na toto vydání kvotou, která na ni připadne podle přímých daní v ní předepsaných v poměru k daním předepsaným v celém území újezdu. Ponese tedy obec V v budoucnu jen část břemen na úrokování a umořování dluhu, jež ji až dosud zatěžovalo.

c) Školní obcí A byla roku 1900 postavena budova měšťanské školy nákladem 300.000 K, který byl rozvržen na přiškolené obce podle poměru daní tak, že na místní obec A připadlo 150.000, na B 50.000 a na C 100.000 K. Všecky 3 obce uhradily stavební náklad zápůjčkou u Zemské banky, kterou umořovaly tak, že v den 1. ledna 1929 bude A dlužna. ještě 50.000 a C rovněž 50.000 Kč, kdežto B již celý svůj dluh úplně zaplatila. Dnem 1. ledna 1928 přiškolí se podle tohoto zákona k měšťanské škole ještě obce D, E a F, takže se školní újezd bude skládati ze 6 obcí, které podle poměru daní budou povinny přispívati na úhradu schodku školního újezdu v poměru čísel 6:2:4:3:2:1. Podle § 20 má újezd hraditi dále úrokování a úmor dluhů obcí A a C, takže tyto obce zůstanou sice vůči Zemské bance dále dlužníky, ale budou míti vůči újezdu nárok, aby jim hradil příslušný náklad. Činí-li anuita na př. 5%; platí obec A bance 5% ze 150.000, t. j. 7.500 a C 5% ze 100.000, t. j. 5.000 Kč. Až do úplného umoření má tedy újezd nahrazovati oběma obcím 12.500 Kč ročně. Tento náklad rozvrhne se na přiškolené obce vyjímaje obec B, neboť ta svou část nákladu (50.000 Kč) na školu již úplně zaplatila a nemůže býti proto nucena ještě něco připláceti (§ 20. odst. 2.). Rozdělí se tudíž náklad 12.500 Kč podle poměru čísel 6:4:3:2:1 a bude platiti A 6/16, t. j. 4.687.50 Kč, C 4/16, t. j. 3.125 Kč, D 3/16, t. j. 2.343.75 Kč, E 2/16, t. j. 1.562 Kč a F 1/16, t. j. 781.25 Kč. Obec A přijme od školního újezdu 7.500 Kč, ale přispěje sama na toto vydání částkou 4.687.50 Kč, zlepší se tedy její situace proti dosavadnímu stavu o 2.812.50 Kč. Podobně obec C dostane 5.000 Kč, ale sama na ně přispěje 3.125 Kč, získává proti dosavadnímu stavu 1.875 Kč. Obec zůstane celou transakcí nedotčena. Obce D, E a F jsouce novými účastníky v újezdě a uživateli školy přispívají právem na závazky obcí A a C, při čemž jim ještě zdarma připadá ve prospěch to, co obce A, B a C již uplatily, t. j. kapitálová hodnota 200.000 Kč.

V § 21 řeší se případy, jež budou v praksi velmi časté, kdy přejde do působnosti školního újezdu měšťanská škola, jež nemá samostatné budovy a užívá místností společně s jinou školou, nejčastěji obecnou; v budově, kterou kdysi opatřila svým nákladem buď školní obec nebo místní obec. Podle těchto zásad, na kterých jest založen § 24 upraven; je i § 21 tak,

1. aby se z titulu užívání místností ať školní obcí nebo místní obcí vůbec nerefundovala vydání jimi už zaplacená,

2. aby však školní újezd přiměřeně přispíval na vydání, která školní (místní) obci budoucně vzejdou jednak udržováním budovy v dobrém stavu, jednak úrokováním a umořováním nezaplacených zápůjček, které byly učiněny na opatření školní budovy.

V tom smyslu se ukládá újezdu v odst. 1., písm. a), aby sám hradil náklad na udržování místností, kterých užívá výhradně jen měšťanská škola. Rozumí se tím na příklad bílení nebo malování stěn a stropu, udržování podlahy, oken, dveří, kamen nebo jiných topných těles, vodovodu, elektrického nebo plynového vedení a t. p. Otázka vytápění osvětlování a čištění místností a opatřování jiných potřeb školního provozu pro újezdní měšťanskou školu zůstává však speciálními ustanoveními § 21 nedotčena. V těchto věcech je školní újezd zavázán všeobecnými normami §§ 9 až 18.

§ 21, odst. 1., písm. b), týká se jem udržování oněch částí školní budovy, jichž neužívá výlučně ani újezdní měšťanská škola, ani jiná škola v budově umístěná, tedy částí užívaných společně - společných chodeb, předsíní, dvora, půdy, krovu a střechy, komunu a t. p. Okolnost, že se v § 21. odst. 2., zůstavuje ve sporech a výši příspěvků školního újezdu větší volnost rozhodujícím školním úřadům, odůvodňuje se tím, že mnohdy půjde o případy komplikované, kdy volnost měřítka umožní spravedlivější rozhodnutí na př. jde-li a budovu s přístavbou nebo nástavbou a tím o místnosti různé kvality po stránce zachovalosti, což má ovšem důsledky pro velikost nákladu na jich udržování, a t. p.

K §§ 22 až 27.

V § 22 jest vyslovena především povinnost choditi do měšťanské školy. Povinnost dětí choditi do měšťanské školy, v jejímž obvodě bydlí, vyplývá již z §§ 20 a 23 říšského zákona o školách obecných z r. 1869 a byla již vyslovena v § 161 řádu školního a vyučovacího. Nepřináší tedy § 22 osnovy v podstatě nic nového, nýbrž trvající již povinnost jen jasněji vyslovuje a upravuje se zřením k § 6. odst. 4., zák. č. 226/1922 Sb. z. a n.

Ani odst. 2., pokud vylučuje z povinné docházky do měšťanské školy děti v cizí péči, byly-li daní dány jen dočasně a jen za účelem školní docházky, není v podstatě novinkou. Už v nálezech rak. správního soudu byla nejednou vysloveno, že děti na stravě a bytu (Kastkinder) nečíhají se do počtu dětí rozhodného pro zřízení a rozšíření školy. Při této zásadě bylo by setrvati, ježto se nedoporučuje zatěžovati školní obec nebo školní újezd, pokud se týče přiškolené obce nakladem na vzdělávání dětí z obcí cizích.

§ 23 vyslovuje podmínky o zprošťování dětí povinné docházky do měšťanské školy obdobně jako činí § 23 říš. zákona a školách obecných pro školy obecné. Zmocnění, dané úřadu v odst. 2., směřuje k tomu, aby docházky do měšťanské školy mohly býti zproštěny na př. děti tělesně zvláště slabé, bydlící na okraji školního obvodu, kdyby denní docházka do školy vzdálené na př. 5 km byla nad jejich síly.

§ 24 aplikuje na měšťanské školy obdobné předpisy zemských zákonů a přijímání dětí školou nepovinných. V podstatě jde o to, aby vydržovatelé školy nemusili uhrazovati větší náklad na školu, když by vzešel jen proto, že do školy byly přijaty děti školou nepovinné. V § 26 se však umožňuje, aby po případě přece jen mohly býti přijaty děti školou nepovinné, i když se jejich přijetím překročí nejvyšší přípustný počet žactva v některé třídě a nastane tedy nutnost zříditi při škole pobočku, pokud se vydržovatelé školy (školní obec nebo újezd, přiškolené obce místní a pak školní okres a země) uvolí nahrazovati větší náklad vzešlý zřízením pobočky nikoli nezbytné.

§ 25 přejímá platné ustanovení § 39 řádu školního a vyučovacího.

§ 27 nahrazuje ustanovení § 6. odst. 4.; zák. č. 226/1922 Sb. z. a n.

§ 28.

Rozšířením obvodů měšťanských škol (§ 2) a odchodem dětí 6.-8. školního roku z obecných škol, které se tím nově do obvodu měšťanské školy dostávají, klesne na mnohých z těchto obecných škol počet žactva tak, že přestanou některé třídy býti po zákonu nutné. Tomuto důsledku bylo nutno dáti výraz příslušným ustanovením. Zrušením některých tříd na obecných školách a úsporou tím docílenou v osobních nákladech učitelských může býti vydatně čelena případnému zvýšení těchto nákladů na újezdních měšťanských školách provedením tohoto zákona.

§§ 29 a 30.

Obsahují zvláštní ustanovení pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou. Je zajisté žádoucí, aby se dobrodiní, které zákon má přinésti měšťanským školám, dostalo i školám v těchto zemích. Ovšem odchylné právní poměry v organisaci školství a školské správy nutně žádají, aby jim byla jednotlivá ustanovení zákona vhodně přizpůsobena, což je právě úkolem těchto paragrafů.

§§ 31 až 33.

§ 31 obsahuje výjimečná ustanovení pro školy t. zv. menšinové. Ustanovení ta jsou jen důsledkem zákonů č. 189/1919, 292/1920, 295/1920 Sb. z. a n., které při zvláštní povaze těchto škol vyňaly je z působnosti nižších úřadů školních všech stupňů a přikázaly je výhradně jen do působnosti ministerstva školství a národní osvěty.

§ 32 obsahuje ustanovení derogační. Zákon č. 38/1880 čes. z. z. ustanovil, že za školní obec měšťanské školy jest pokládati onu školní obec, v jejímž obvodě se měšťanská škola nachází. Vytvořením školních újezdů pozbývá tento zákon významu. Ustanovení § 6. odst. 4., zák. č. 226/1922 Sb. z. a n. je nahrazeno v § 27 osnovy. Ustanovení § 3 zák. č. 189/1919 Sb. z. a n. není již potřebí pro měšťanské školy, jejich obvody budou upraveny podle osnovy tak, že jejich poloměr bude 5 km, neboť děti, bydlící v tomto obvodě jsou docházkou do měšťanské školy povinny (§ 22) a děti bydlící mimo obvod mohou býti přijímány podle § 24 za těchže podmínek, které pro ně platily podle zrušovaného § 3. Pro měšťanské školy spravované přímo a výlučně ministerstvem školství a národní osvěty (t. zv. menšinové školy) a pak pro veřejné školy obecné vůbec zůstává však § 3 zák. č. 189/1919 Sb. z. a n. nadále v platnosti.

Finanční dosah zákona.

Pokud jde o finance státní, nebude míti uzákonění osnovy na ně vlivu, ježto se jich nikterak nedotýká.

Obcím, které dosud samy vydržovaly měšťanské školy a musily do nich podle § 3 zák. č. 189/1919 Sb. z. a n. přijímati děti též z okolních obcí bez jakékoliv náhrady, přinese zákon úlevu tím že donucuje tyto okolní obce, aby přispívaly k nákladu na kulturní potřeby obyvatelstva, aby výhoda plynoucí z užívání měšťanských škol nebyla poskytována na cizí účet.

Pro vyšší svazky územní (školní okresy, země) nevzchází ze zákona zásadně žádná nová povinnost, ježto už podle zákona č. 189/1919 Sb. z. a n. byly měšťanské školy zásadně zavázány přijímati i děti širšího okolí školy.

Celkem lze říci, že se zákonem neukládají veřejným financím dohromady vzata vůbec žádné větší povinnosti a že jeho účelem jest náklad na školy, plynoucí už z dosavadních zákonů, rovnoměrněji spravedlivěji a účelněji rozvrhnouti mezi obce, jejichž občanstva měšťanských škol užívá.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách k podání zprávy výborům kulturnímu, ústavně-právnímu a rozpočtovému.

V Praze dne 26. června 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Ivan Dérer v. r.