Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.


1347.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne........................1931

o povinném mísení lihu s pohonnými látkami.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Minerální oleje získané na území republiky Československé, jichž hutnota při + 15 C (+ 12 R) nedosahuje 790 (tisícin hutnoty čisté vody), smějí býti k pohonu motorů uváděny do volného oběhu z dolu, rafinerie minerálních olejů nebo z výrobiště jen po smísení s lihem.

(2) Minerálních olejů téže hutnoty, dovezených z celní ciziny, smí býti k pohonu motorů použito jen po smísení s lihem.

(3) Vládní nařízení může stanoviti závaznost mísení s lihem také pro jiné než v odst. 1. a 2. uvedené oleje, pokud podléhají spotřební dani z minerálních olejů a pokud jich má býti použito k pohonu motorů, anebo zatížiti takové oleje zvláštní dávkou, která by vyrovnávala cenové zatížení, vzniklé při minerálních olejích v odst. 1. uvedených z nařízeného mísení s lihem (vyrovnávací dávka).

(4) Výjimky z ustanovení předchozích odstavců povolí ministerstvo financí v případech zvláštního zřetele hodných, zvláště když by se prokázalo, že nařízené mísení není účelným vzhledem ku zvláštním vlastnostem motorů, pro něž dotyčné oleje jsou určeny.

(5) Bližší ustanovení, zejména o odběru, ceně, jakosti a denaturaci lihu, o místě, poměru a způsobu mísení, o charakterisaci směsi, a úředním dozoru, o vyrovnávací dávce, vydány budou vládním nařízením.

(6) Olejů, jichž smísení s lihem pro pohon motorů jest nebo bude nařízeno, nesmí býti, nejde-li a výjimku povolenou ministerstvem financí, k vytčenému účelu použito bez nařízeného smísení.

§ 2.

Při orgánu pověřeném, hospodařením lihem jsoucím pod závěrou může býti zřízena zvláštní komise pro zkoumání otázek souvisejících s používáním lihu k pohonu motorů. Funkce členů této komise je čestná a přísluší jim pauze přiměřené odškodné, které určí ministr financí. Výtahy s tím spojené nese orgán pověřený hospodařením lihem jsoucím pod závěrou. Podrobné předpisy o složení komise a její působnosti budou vydány nařízením.

§ 3.

Finanční orgány pověřené prováděním tohoto zákona jsou oprávněny dozírati v podnicích používajících minerálních olejů s lihem nesmísených, u nichž jest nebo bude - jsou-li určeny k pohonu motorů - nařízeno mísení s lihem, zda se olejů nesmísených nepoužívá k pohonu motorů.

§ 4.

(1) Jakékoliv zkrácení nebo zatajení vyrovnávací dávky, uvedené v § 1 tohoto zákona, nebo pokus o to trestá se jako těžký důchodkový přestupek čtyř až osminásobkem zkrácené nebo nebezpečí zkrácení vydané vyrovnávací dávky.

(2) Jakékoli jiné jednání nebo opomenutí proti ustanovením tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných trestají finanční úřady spravující nepřímé daně jako důchodkový přestupek pokutou do 20.000 Kč.

(3) Je-li pokuta uložená podle tohoto zákona nedobytna, nastoupí místo ní náhradní trest vězení od jednoho dne do jednoho roku, který se stanoví ve výměře jeden den za 100 až 300 Kč podle míry provinění a podle výdělkových, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

(4) Trestnost přestupků promlčuje se za 3 roky, počínajíc dnem, kterého byl přestupek spáchán.

(5) Jinak platí o stíhání a trestání přestupků ustanovení tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných v zemích Slovenské a Podkarpatoruské třicátkový řád z roku 1788, instrukce k němu z roku 1842 a hlava IX. zák. čl. XI/1909 o správě veřejných daní, na ostatním území republiky Československé pak důchodkový trestní zákon z roku 1835 s doplňky a nařízeními k nim vydanými.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 15. února 1932 a provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

Československá republika má jen nepatrná ložiska ropy (nafty), která jest chudá frakcemi benzinovými, následkem čehož jsme odkázáni převážně na dovoz tekutých paliv z celní ciziny. Tento dovoz vzrůstá v posledních letech hlavně vývojem automobilismu, jak je patrné z těchto číslic:

 

v roce

q

v hodnotě Kč

Průměrná hodnota 1 q činila pro všechny oleje pro rafinovaný benzin

1920

1,318.000

861,136.000

652 Kč

1.131 Kč

1921

1,061.000

453,143.000

428 Kč

904 Kč

1922

991.000

223,799.000

226 Kč

545 Kč

1923

1,389.000

182,485.000

131 Kč

276 Kč

1924

1,825.000

231,369.000

127 Kč

245 Kč

1925

1,985.000

277,530.000

140 Kč

228 Kč

1926

2,468.000

333,723.000

135 Kč

230 Kč

1927

2,729.000

369,283.000

135 Kč

187 Kč

1928

3,281.000

439,296.000

134 Kč

182 Kč

1929

3,635.000

501,332.000

138 Kč

181 Kč

1930

4,037.000

525,115.000

130 Kč

160 Kč


Podle údajů státního úřadu statistického bylo dovezeno do ČSR minerálních olejů že průměrná hodnota 1. q všech druhů dovezených minerálních olejů není v každém roce úměrna dovozní hodnotě 1 q rafinovaného benzinu, spočívá v tom, že v jednotlivých letech se poměr dovážených frakcí podle potřeby měnil. V některém roce dovezeno více surovin, jindy polotovarů, jindy rafinovaného benzinu a petroleje. Z uvedených dat vidíme, že v posledních pěti letech činil průměrný roční přírůstek dovozu minerálních olejů 400.000 q. Většina těchto olejů se dováží k nám ve formě surovin a polotovarů, které jsou destilovány ve zdejších rafineriích minerálních olejů. Menší část (10-25 %) dováží se ve formě hotového rafinovaného benzinu a petroleje. Po destilaci se některé frakce, jež nemají zde odbytu, vyvážejí do ciziny. Tento vývoz činí však jen asi 1% váhy a 3% hodnoty dovezených olejů. Hlavní země, odkud se oleje dovážejí, jsou: Spojené Státy Severoamerické (hlavně polotovar benzinový a petrolejový), Rusko (nafta či ropa), Polsko a Rumunsko (rafinovaný benzin).

Zatížení, jež vyplývá pro naši platební bilanci z tohoto dovozu po srážce vývozu, dosáhlo v roce 1930 již přes 1/2 miliardy Kč a roste při průměrné ceně všech olejů (130 Kč za 1 q) každým rokem o 400.000 q v hodnotě ca 52,000.000 Kč. Jest tedy zřejmo, že i náš stát má zájem na tom, aby část dovozu nahradil produkty domácí provenience. V úvahu tu přicházejí produkty destilace kamenouhelného a hnědouhelného dehtu (benzol, případně benzin), kterážto výroba jest však velmi nákladná a jest omezena spotřebou koksu a svítiplynu. Naproti tomu částečná náhrada tekutých paliv lihem nevyžaduje nových investičních vydání mimo zařízení deshydrační.

Snaha nahraditi pohonné látky částečně lihem je zesilována současnou krisí zemědělské výroby, jež pro své produkty nachází odbytu mnohdy za cen stlačených pod výrobní náklady, při čemž ještě někdy odbytu nenalézá. Je tedy zemědělství v prvé řadě interesováno na tom, aby líh produkovaný z domácích plodin byl použit k částečné náhradě dovážených olejů.

Náhrada ta jest možna, neboť po stránce technické jest mísení lihu hlavně s benzinem jak teoreticky tak prakticky vyzkoušeno; pohon směsí benzinu s lihem nevyžaduje zpravidla změn ani na motoru ani na splynovači; přísada lihu působí dokonce jako výborný prostředek antidetonační. Přes to, že výhřevnost lihu (etylalkoholu) jest menší, není použití lihu v podstatě dražší, poněvadž líh umožňuje lepší využití výhřevnosti ve směsi s benzinem. Použití lihu bylo v poslední době technicky usnadněno přípravou lihu bezvodého (deshydravaného), který se máchá s benzinem dokonale.

Míra, do které lze mísiti líh (etylalkohol) s oleji v pohonnou směs, jest různá podle hodnoty a jako ti olejů. Při nejvíce užívaném pohonném oleji - benzinu jest vyzkoušen jako optimální poměr mísení 80-75 váhových procent benzinu se 20-25 váhovými procenty líhu (etylalkoholu).

Národohospodářské důvody svědčící pro nahrazení pohonných olejů lihem jsou tyto: líh (etylalkohol) lze za daných poměrů u nás vyráběti z brambor, řepy, melasy a cukru, produktů zemědělské výroby nebo zemědělského průmyslu. Veškeré tyto produkty se octly v posledních letech v prudké odbytové a cenové krisi. Jest tedy přirozeným zájmem státu věnovati pozornost každé příležitosti, skýtající možnost čeliti této krisi. Oba druhy základních surovin pro výrobu lihu (brambory, řepa) zasluhují podporu v dnešní krisi.

1. Produkce brambor stoupá jak intensitou pěstění tak vzrůstem osevní plochy; zvýšená sklizeň však nenachází odbytu v tuzemsku buď vůbec nebo jen za velmi nízkých cen; na vývoz nelze pak pomýšleti ve větším měřítku pro velký obsah vody. Také vývoz produktů z brambor (škrobu, syrobu) jest poměrně malý. Zvýšená produkce brambor byla v poslední době obrácena hlavně na výkrm dobytka. Osevní plocha roste též hledíc k tomu, že brambory jsou okopaninou v oblastech horských, kde byl dříve pěstován oves, jehož spotřeba motorisací klesla.

2. Krisí je postižena také produkce řepy, jejíž spotřební oblast jest, hledíme-li k jejímu konečnému výrobku cukru, z 60% mimo hranice státu. Vývoz do ciziny pak je v poslední době vystaven vlivům ostré mezinárodní soutěže, způsobené světovou nadprodukcí; u řepy je následkem toho osevní plocha stále menší, ač jde o plodinu jejíž národohospodářský význam, hledíc k intensitě jejího pěstění, je veliký (nejvíce lidské práce).

Pro okolnost, aby se při výrobě lihu bral zřetel k oběma plodinám, resp. jejich produktům, mluví i důvody cenové. Sklizeň brambor kolísá podle výsledků úrody o 50% i více po 1 hektaru; příčino z toho jest okolnost, že se brambory pěstují v oblastech výše položených. Naproti tomu sklizeň řepy po 1 hektaru kolísá asi o 20%. Ježto by za tohoto stavu použití brambor na líh mohlo působiti také nepříznivě na ceny brambor konsumních, nutno počítati pro výrobu lihu také s řepou a jejími produkty jako surovinou. Použití těchto surovin a výrobků z nich k výrobě lihu (etylalkobolu) k účelům motorickým přispělo by ke zmírnění krise této produkce a kromě toho měla by výroba lihu ze zmíněných surovin v zápětí i lepší zaměstnanost průmyslu lihovarnického, jehož kapacita jest využita v celku jen asi do 50% (dnešní výroba je ca 650.000 hl) a případně i cukrovarského, zaměstnaného pouze do 40%ní možné saisonní výkonnosti.

Také po stránce obrany státu je použití lihu jako domácího produktu k účelům pohonným velmi důležité, hledíme-li k poloze našeho státu a nedostatku vydatných domácích ložisk nafty (ropy).

Číselně lze, vyjádřiti národohospodářský význam mísení lihu s benzinem asi takto: Při mísení 20 dílů lihu s 80 díly benzinu, jež jest v tomto poměru zamýšleno, a dnešní spotřebě 2 milionů q benzinu (2 1/2 milionu hl) bylo by třeba k náhradě benzinu lihem asi 500.000 hl. lihu.

Tento líh vyjádřený v surovinách znamená přibližně: u brambor (kol 10 q na 1 hl lihu) 5,000.000 q brambor, u cukru (kol 182 kg na 1 hl lihu) 910.000 q cukru, u melasy (kol 3.6 q na 1 hl lihu) 1,800.000 q melasy, u řepy (kol 10 q na 1 hl lihu) 5,000.000 q řepy.

Počítáme-li, že se na 1 hektaru urodí 140 q brambor, činilo by zvýšení osevní plochy při výhradném použití brambor asi 35.700 ha, počítáme-li, že na 1 ha připadá 40-45 q vyrobeného cukru řepného, znamenala by zvýšená výroba lihu z cukru zvětšení osevní plochy řepy o ca 22.000 ha. Při tomto výpočtu bere se zřetel zatím jen k benzinu, ač návrh zákona zmocňuje vládu ke stanovení povinnosti mísení i u olejů ostatních.

Při řešení této otázky nelze pominouti také skutečnost, že v posledních letech octl se v krisi průmysl, který ze dřeva vyrábí suchou destilací dřevěné uhlí a různé chemické výrobky, jako kyselinu octovou a metylalkohol neboli dřevitý líh. Také tuto produkci nutno podpořiti, poněvadž jde vlastně o jedinou větší průmyslovou produkci v zemi Podkarpatoruské, která zaměstnává kol 9.000 dělnictva a trpí rovněž odbytovou krisí. Zamýšlí se použíti metylalkoholu, jehož přichází v úvahu jen asi 15-20.000 hl, k denaturaci lihu pohonného i lihu k pálení, takže by požadavku tohoto průmyslu mohlo býti vyhověno, předpokládajíc, že cena metylalkoholu bude pro pohonné účely přiměřená a že jeho použití k pohonným účelům bude technicky nezávadné.

Důležitou složkou při úvaze o povinném mísení lihu s pohonnými látkami je otázka cenová. Je nesporno, že této otázce bude třeba věnovati značnou pozornost, ježto půjde i o zájem konsumentů pohonných látek. Řešení její související s otázkou hospodaření lihem vyhražuje se vládnímu nařízení. Za tímto účelem podniklo ministerstvo financí v dohodě se zemědělskými a průmyslovými lihovary úřední šetření o výrobních nákladech, jež je v proudu.

O vývoji povinného mísení lihu s benzinem v jiných zemích budiž uvedeno toto:

V Německu byl povinný odběr lihu k účelům pohonným stanoven článkem 2. zákona ze dne 15. dubna 1930 (ř. z. 131/I), což provedeno nařízením ze dne 4. července 1930 (ř. z. 1930/str. 199/I) s platností od 1. srpna 1930. Do 31. března 1931 byl stanoven povinný odběr lihu 2 1/2 %, od 1. dubna 1931 do 31. března 1932 smí býti stanoven vládou nejvýše do 3 1/2%, od 1. dubna 1932 do 4% vlastní váhy pohonných látek. Odebraný líh (v ceně 80 marek, t. j. 640 Kč za 1 hl) nemusí býti použit; správa říšského monopolu lihového odebere jej zpět za 15 Mk, t. j. 120 Kč. Aby používání lihu v automobilismu proniklo, vyrábí též správa říšského lihového monopolu pohonnou směs zvanou monopolín (20 % lihu, 80 % benzinu).

V Rakousku byla vláda zmocněna zákonem ze dne 31. ledna 1931, aby nařídila povinné mísení lihu s benzinem nejvýše do 25%. K použití zmocnění dosud nedošlo.

Ve Francii byl nařízen povinný odběr lihu (též metylalkoholu) zákonem z r. 1920 a činí tento odběr nyní 10%. Líh se zlevňuje k tomuto účelu vládou z výnosu dovozních poplatků za dovezené minerální oleje ve výši 5 fr za 1 q.

Rovněž ve Švédsku zavedeno mísení lihu s benzinem již r. 1920 a tamní pohonná směs zvaná lättbentyl, mající 75 dílů benzinu a 25 dílů lihu, se výborně osvědčila.

V Maďarsku zavedena r. 1929 směs benzinu s bezvodým lihem v poměru 80:20 pode jménem motalko.

V Italii uzákoněno povinné mísení 70 dílů benzinu se 30 díly bezvodého lihu, ale teprve v r. 1930 byl zákon proveden vládním nařízením, jímž byla stanovena pohonná směs zvaná carburante nazionale.

Nesetkalo-li se mísení lihu s benzinem v některých zemích s plným zdarem, lze příčinu toho hledati v tom, že z různých důvodů nebyla zavedena povinnost mísení veškerého benzinu a konservativnost konsumentských kruhů dávala pak bezdůvodně přednost používání benzinu nesmíseného.

Proto se struktura našeho návrhu zákona připíná v zásadě ke stanovení povinného mísení veškerých pohonných látek, a to ještě v době, než budou uvedeny do volného oběhu, resp. spotřeby.

K jednotlivým paragrafům zákona se připomíná:

K § 1. Mísení se zavadí obligatorně prozatím u minerálních olejů, jichž hutnota nedosahuje 790 (benzinu). Činí se tak k vůli konformitě se zákonem o dani z minerálních olejů přijatým poslaneckou sněmovnou. Vládním nařízením může býti stanovena, závaznost mísení pro všechny oleje podléhající spotřební dani z minerálních olejů, pokud jich má býti použito k pohonu motorů. Bylo by nasnadě vysloviti tuto povinnost ihned zákonem a připustiti z ní výjimky rozhodnutím vlády nebo ministra financí. Volený způsob zdá se však administrativně vhodnější, poněvadž není o některých olejích, resp. možnosti jejich mísení ještě přesných zkušeností. Kdyby mísení nebylo účelné nebo možné, avšak používání takových olejů by brzdilo nebo mařilo účel zákona má podle návrhu zákona vláda možnost zatížiti takové oleje zvláštní vyrovnávací dávkou.

Ustanovení o ceně, odběru, způsobu míchání atd. ponechávají se vládnímu nařízení.

K § 2. Zřízení komise pro zkoumání otázek souvisejících s používáním lihu k pohonu motorů má za účel zejména po stránce technické vykonati potřebné pokusy pro to, aby se mísením lihu s benzinem resp. pohonnými látkami docílilo dokonalého výkonu způsobem nejvhodnějším.

V §§ 3 a 4 jsou obsažena ustanovení nutná z důvodů administrativně kontrolních, jakož i ustanovení o trestních sankcích pro porušení předpisů zákona.

K § 5 o účinnosti zákona. Předpokládá se, že technická a daňová administrativní stránka věci bude tak včas připravena, aby povinné mísení mohlo býti účinným od 15. února 1932.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl k podání zprávy přikázán v poslanecké sněmovně výborům živnostensko-obchodnímu, zemědělskému a rozpočtovému, v senátě výborům národohospodářskému, živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 9. července 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr financí:

Dr. Trapl v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP