Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1382.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. Krebse, Kaspera a druhů o snížení cen cukru (tisk 938/XVIII),

II. min. vnitra na interp. posl. dra Kafky a druhů o propůjčování síní městské knihovny v Praze (tisk 1064/III),

III. min. soc. péče na interp. posl. Kaspera a druhů, aby konečně byly rozepsány volby do nemocenských pojišťoven (tisk 1029/VII),

IV. min. zemědělství na interp. posl. Kunze a druhů o jmenování presidenta slezské zemědělské rady (tisk 1108/III),

V. min. národní obrany na interp, posl. Oehlingera a druhů, že do Trutnova bylo v době soupisu lidu přeloženo 600 mužů pěchoty (tisk 851/V),

VI. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů, že se stále více zakazují národně-socialistické schůze (tisk 1045 XI;,

VII. min. zemědělství na interp. posl. Novotného, Hrubého a soudr. o sporu obce Dobré u Kladna s nadřízenými úřady o plemenného býka (tisk 1035/VII),

VIII. min. veřejných prací na interp. posl. dr. Macka, Koudelky a soudr. o parcelací Strahovské zahrady v Praze (tisk 1097/VIII),

IX. min. soc. péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. v záležitosti pp. Miesbacha, Jelínka a Skuherského, ředitelů okresních nemocenských pojišťoven a funkcionářů Moravské lidové banky v Brně (tisk 893/III),

X. min. financí na interp. posl. Stejskala, Netolického a druhů o přehmatech na berní správě v Lanškrouně (tisk 1035/XIII),

XI. předsedy vlády na interp. posl. Netolického a druhů o levném úvěru živnostenském (tisk 1174/VII),

XII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Majora a soudr. o vysokém obnosu, který obdržel od továrny Union-Cement ve Stupavě (tisk 1205/VIII),

XIII. min. sociální péče na interp. posl. Hodinové, Krosnáře a soudr. o poměrech v továrně firmy Štěpánek, obuvnický závod v Hostivaří (tisk 917/XII),

XIV. min. zemědělství na interp. posl. Knotka a druhů o podpoře na znovuvysázení zničených sadů a ovocné produkce vůbec (tisk 1157/VI),

XV. vlády na interp. posl. Kurťaka a druhů o kolonii v Nové Boutradi (tisk 851 XXI),

XVI. vlády na interp. posl. Krumpe, Greifa a druhů o nouzi pohraničních dělníků (tisk 675/I),

XVII. min. národní obrany na interp. posl. Oehlingera a druhů I. o nenáležitém a předpisům odporujícím chování mužstva trutnovské posádky ve styku s civilním obyvatelstvem a II. o zabráni bývalého hotelu "Union", patřícího městu Trutnovu (tisk 1007/VIII),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o jednání pražského zemského úřadu těžce poškozujícím okresní péči o mládež v Jáchymově (tisk 1029/XIII),

XIX. min. financí na interp. posl. Jelínka a druhů o daňových srážkách ze zvýšení platu (tisk 1157/VII),

XX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dr. Hassolda a druhů o divné propagaci cizineckého ruchu československou poštovní správou (tisk 1082/VII).

1382/I. (původní znění).

Odpověď

vlády, na interpelaci poslanců H. Krebse, Kaspera a druhů

o snížení cen cukru (tisk 938/XVIII).

Vláda sleduje bedlivě otázku související s cukerním trhem, a to jak s hlediska zájmů spotřebitelů, tak i se zřetelem na situaci cukerního průmyslu a producentu řepy a s ohledem na zaměstnanost dělnictva: s úvahami o konkrétním zasažení do těchto otázek musí však vyčkati, až budou známy důsledku mezinárodních ujednání o úpravě cukerní výroby.

V Praze, dne 7. července 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

1382/II. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dr. B. Kafky a druhů

o propůjčování síní městské knihovny v Praze (tisk 1064/III).

Pravidla pro propůjčování přednáškových síní v budově ústřední knihovny hlav. města Prahy jsou mi známa. V pravidlech těch vůbec není ustanovení, že propůjčování síní podnikům, které se mají konati v Jiném jazyku než státním. Je vázáno na podmínku, že účinkující musí býti cizinci.

Uložiti obci, aby síně městské knihovny byly propůjčovány německé menšině za týchž podmínek jako české většině, nemohu, poněvadž budova ústřední knihovny je věnována účelům obecní knihovny české. Jako ústavní listina uznává kulturní instituce zřízené výlučně pro národní menšiny (srov. § 5 jazykového zákona, který jest součástí ústavní listiny a čl. 44 jazyk. nařízení č. 17/1926 Sb. z. a n.), tak nepříčí se také ústavní listině, je-li některá instituce věnována výhradně kulturním účelům národnosti československé.

Nemám tedy důvodů k nějakému opatření z podnětu této interpelace.

V Praze, dne 30. června 1931.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

1382/III. (původní znění):

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance R. Kaspera a druhů,

aby konečně byly rozepsány volby do nemocenských pojišťoven (tisk 1029/II).

Ministerstvo sociální péče prohlásilo již vícekráte, že si přete brzké vypsání voleb do nemocenských pojišťoven a na tomto svém stanovisku trvá. Proto také ihned po nastoupení nynější vlády připravilo k projednání do té doby ještě nevyřízený volební řád a zařídilo jeho projednání vládou. Rovněž dalo Ústřední sociální pojišťovně pokyn, aby učinila přípravy k provedení voleb, čemuž též Ústřední sociální pojišťovna vyhověla. Skutečně též nemocenské pojišťovny začaly s příslušnými přípravnými pracemi.

Uprostřed těchto prací ukázala se však neodkladná potřeba provésti se vším urychlením nutnou legitimační akci k zajištění evidence starobního a invalidního pojištění podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n. Tato akce nabyla však takového rozsahu a spotřebovala všechny administrativní síly okresních nemocenských pojišťoven v takové míře, že nebylo možno zároveň s ní prováděti přípravné práce k provedení voleb, jež rovněž vyžadují velké části administrativního aparátu.

Průtah, vyvolaný legitimační akcí, potrval však dále, neboť po rozhodném dni, t. j. 20. listopadu 1930, nemocenské pojišťovny byly zaměstnány vyhotovováním legitimací jednalo pojištěncům, kteří se opozdili, jednak oněm, kde během řízení se vynořily určité potíže. Nyní provádějí pojišťovny zjišťování a potvrzování povinného pojištění i za celou předchozí dobu od 1. července 1926 až do dne vydání legitimace, což vyžaduje plného napětí sil nemocenských pojišťoven, aby normální chod agendy nebyl ohrožen.

Ministerstvo sociální péče poukazujíc na to, co shora bylo uvedeno, vyslovuje naději, že v době vypsání voleb zmírnění hospodářské krise umožní zúčastniti se voleb též statisícům pojištěnců vyloučeným z pracovního poměru a příslušnosti k nemocenskému pojištění.

V Praze, dne 25. června 1931.

Ministr sociální péče:

Dr. Czech v. r.

1382/IV. (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance A. Kunze a druhů o jmenování presidenta slezské zemědělské rady (tisk 1108/III).

Podle ustanovení § 2 nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. listopadu 1919, č. 615 Sb. z. a n., ve znění vládního nařízení ze dne 9. prosince 1919, č. 647 Sb. z. a n., Jmenoval jsem výnosem ze dne 11. května 1931, č. 40776/31, pana Adolfa Grosse, statkáře v Jindřichově, je ním z obou presidentů slezské zemědělské rady.

V Praze, dne 23. červ na 1951.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

1382/V. (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance F. Oehlingera a druhů,

že do Trutnova bylo v době soupisu lidu přeloženo 600 mužů pěchoty (tisk 851/V).

Trutnov byl určen za stálou posádku 2. roty hraničářského praporu 2 již dislokačním plánem, vydaným v r. 1926. Jelikož však v Trutnově nebylo tehdy potřebného ubytovacího prostoru, byla zatím uvedená rota nouzově ubytována ve Vrchlabí. Podle došlých stížností bylo toto nouzové ubytování pro město Vrchlabí do značné míry tíživé a město usilovalo i prostřednictvím parlamentních činitelů, aby bylo této ubytovací povinnosti co nejdříve zproštěno. Mimo jiné byly mně podány dvě interpelace č. t. 440/XI a 456/IV, ve kterých mne p. interpelanti naléhavě upozorňovali na neudržitelný stav ubytování vojska ve Vrchlabí a žádali, abych dal vojsko přeložiti do jiné posádky, nebo neprodleně dal vybudovati pro posádku nové kasárny. V odpovědích na tyto interpelace (č. t. 659/VI a č. t. 659/XVI) jsem sdělil, že ubytování vojenské posádky ve Vrchlabí je toliko přechodné a že vojenská posádka bude přemístěna do Trutnova, jakmile bude tam získán potřebný ubytovací prostor v kasárnách, jež se právě přistavují. Zároveň jsem ovšem učinil interní opatření, aby stavba kasáren v Trutnově byla co nejvíce urychlena a posádka ihned po dokončení stavby přestěhována. Podle tehdejšího stavu prací jsem předpokládal, že stavba bude dokončena již na jaře minulého roku, což jsem též v odpovědích zdůraznil. Pro nepředvídané překážky však stavba se protáhla a mohla býti skončena a kolaudována teprve v listopadu 1930, načež podle původně vydaných směrnic byla 2. rota do Trutnova ihned přemístěna.

Z toho co bylo uvedeno, je zřejmo, že je zcela bezpodstatné mínění interpelace, že se přemístění uvedené roty stalo proto, aby bylo uměle zvýšeno procento českého obyvatelstva. Přemístění bylo předvídáno již dávno před tím a o jeho uskutečnění usilovali i někteří z nynějších pánů interpelantů. Bylo provedeno ihned, jak bylo možné. Ostatně tu nešlo o 600 mužů, jak tvrdí interpelace, nýbrž toliko o 105 mužů.

Pokud se týká ubytování 3. roty hraničářského praporu 2, která čítá 107 osob a má za stálou posádku Broumov, byla její přítomnost v Trutnově toliko přechodná a byla nutná z důvodu vojenského cvičení, které se konalo v okolí Trutnova druhého dne. Příslušníci této roty nebudou počítáni v Trutnově, nýbrž v Broumově, kam náležejí. Nemělo tedy ani toto přechodné ubytování vůbec vlivu na objektivitu sčítacího řízení.

Jelikož výše zmíněná domněnka interpelace je i po této stránce mylná, neshledávám důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.

V Praze, dne 25. června 1931.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.

1382/VI. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů,

že se stále více zakazují národně-socialistické schůze (tisk 1045/XI).

Proti zákazu veřejných projevů v interpelaci zmíněných bylo podáno odvolání pouze ve třech případech, a to o schůzích ohlášených v podbořanském okresu ve Strojeticích na den 21. února a v Sosni a v Petrohradu na den 22. února 1931 (těchto schůzí se dle všeho interpelace také týká). O odvolání zemský úřad v Praze dosud nerozhodl a neopomene učiniti tak s největší pečlivostí. Ve všech ostatních případech odvolání proti zákazu podáno nebylo a vzdali se tak pořadatelé oněch projevů sami nároků, aby nadřízené úřady přezkoumaly důvodnost zákazu.

Na schůzi v Moravské Ostravě dne 13. března t. r. pronesl poslanec Jung výroky, zakládající dle mínění zástupce úřadu skutkovou podstatu trestných činů. Dle platných předpisů byl pak zástupce úřadu povinen řečníka napomenouti.

Příslušné úřady řídí se při svém postupu vždy jen platnými předpisy, nečiníce mezi jednotlivými stranami rozdílů a zachovávajíce úplnou nestrannost. To platí také o německé národně socialistické straně dělnické a její shromažďovací činnosti.

Pořádání projevů na pamět 4. března 1919 nečiní úřady také potíží, pokud tyto projevy nevybočují z rámce skutečných posmrtných pietních vzpomínek. Úřady nemohou však trpěti manifestací, které dle svého uspořádání mohou pod rouškou smutečních oslav buditi dojem, že se jimi schvalují a šíří ony protistátní ideje, jimž byl dán výraz demonstracemi 4. března 1919 a jež byly vlastní příčinou politováníhodných událostí, k nimž tehdy došlo.

Nemám proto důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 4. července 1931.

Ministr vnitra:

Dr. Slávik v. r.

1382/VII.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců Novotného, Hrubého a soudruhů

o sporu obce Dobré u Kladna s nadřízenými úřady o plemenného býka

(tisk 1035/VII).

Ministerstvo zemědělství především konstatuje, že interpelovaná záležitost nebyla předmětem sporu obce Dobré s úřady, jak v označení interpelace jest uvedeno, nýbrž předmětem stížností na nesprávné provádění zákona o plemenitbě hospodář. zvířat v obci Dobré.

Stížnosti tyto byly úředně vyšetřovány a vyřízeny.

Ministerstvo zemědělství nenařídilo výnosem ze dne 27. dubna 1929 obci Dobré, aby opatřila do 4 neděl 1 veřejného plemenného býka; takové opatření náleží do kompetence komise pro chov hosp. zvířat (viz § 3. zákona č. 169/1924 Sb. z. a n.), resp. okresního úřadu.

Aby byly odstraněny závady, které se vyskytly v obci Dobré při provádění zákona o plemenitbě hospod. zvířat, provedlo ministerstvo zemědělství již dne 20. listopadu 1929 místní komisionelní šetření, k němuž přizvalo příslušné činitele.

Výsledkem tohoto šetření byla protokolární dohoda mezi obcí a místním odborem Okresního sdružení chovatelů hospod. zvířectva, podle které měli oba jmenovaní zájemci chovati po 1 veřejném býku. Náklady na chování obou buků měly býti stejnoměrně rozděleny a oběma býkům přidělen stejný počet plemenic.

K provedení této protokolární dohody však nedošlo a opatření a chování veřejných plemenných býků v obci Dobré stalo se předmětem nových stížností.

Z povahy těchto stížností, předkládaných okresnímu úřadu v Kladně, zemskému úřadu v Praze a ministerstva zemědělství, bylo možno souditi, že opatření učiněná v zájmu zabezpečení plemenitby hospodářských zvířat neodpovídají v obci Dobré ustanovením zákona č. 164/1924 a vlád. nařízení č. 204/1928 Sb. z. a n. a že zejména postup komise pro chov hospodářských zvířat a některé úřední zásahu nesouhlasily zcela se zákonnými předpisy svrchu uvedenými. Proto dalo ministerstvo zemědělství podnět k novému komisionelnímu šetření, které se konalo v Dobré dne 22. ledna 1931, opětovně za účasti příslušných činitelů.

Jeho výsledkem bylo, že byly znovu projednány veškeré stížnosti a sporné záležitosti o provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvířat, pokud se týče opatření a chování veřejných plemenných býků v obci Dobré.

Obec Dobrá měla s chovatelem Václavem Votavou pro licenční období 1930-1931 uzavřenou chovatelskou smlouvu o opatření a chování 2 veřejných plemenných býků. Neoprávněně provedený výběr soukromého býka pro místní odbor okresního sdružení chovatelů hospodářského zvířectva u p. Maříka byl jako neplatný zrušen a rozhodnuto, aby průkaz o provedeném výběru tohoto soukromého býka byl odebrán.

Opozděné odebrání průkazu o výběru p. Maříkovi bylo způsobeno nesprávným výkladem telefonické zprávy českého odboru zemědělské rady v Praze okresnímu úřadu v Kladně.

Také tato záležitost byla objasněna a uvedena na pravou míru, jakmile o ní ministerstvo zemědělství zvědělo.

Používání plemenného býka k plemenitbě, pro něhož byl průkaz o výběru odehrán, je podle ustanovení odstavce 3, § 16 vl. nař. č. 204/1928 nepřípustné a může býti podle § 18 vlád. nařízení čís. 204/1928 nařízena kastrace plemeníka.

Trestním ustanovením zákona o plemenitbě hospodářských zvířat podléhají též chovatelé hovězího dobytka, kteří připouštějí své plemenice k plemeníkům nevybraným (viz ustanovení § 1 a 8 zákona č. 169/1924).

Ministerstvo zemědělství zařídilo, aby opatření v obci Dobré učiněná pro provádění plemenitby hospodářských zvířat, pokud bula nesprávná, byla zrušena a aby se v této věci postupovalo přesně podle zákona č. 169/1924 a vlád. nař. č. 204/1928 Sb. z. a n.

V Praze, dne 7. července 1931.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

1382/VIII.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců dr. J. Macka, J. Koudelky a soudruhů

o parcelaci Strahovské zahrady v Praze (tisk 1092/VIII).

Původní návrh výstupné komunikace petřínské z Újezda v Praze III. přes sady na Nebozízku, přes zahrady Seminářskou, Lobkowiczovu a Strahovskou na Pohořelec byl veřejně vyložen k nahlédnutí již roku 1927. Zahrada Strahovská měla zůstati vůbec nezastavěna. S navrženou komunikací projevila tehdy městská rada výslovný souhlas dopisem z 31. července 1927, č. 10.325-I/A ai 1927, kdežto kanonie Praemonstrátů na Strahově - nehledě k jiným interesentům podala proti ní námitky.

Dopisem ze dne 20. června 1923 sdělilo ministerstvo veřejných prací městské radě, že proti projektu státní regulační komise nemá sice zásadních námitek, že však pokládá. za nutné, aby, prve než přikročí k jeho potvrzení, se zřetelem k právním důsledkům potvrzení a velikým nákladům jeho provedení, nabylo jistoty o pravděpodobnosti jeho uskutečnění v dohledné době. Proto vybídlo ministerstvo veř. prací městskou radu, aby s urychlením zahájila jednání i s vlastníky všech pozemků, jichž se bude projekt dotýkati, tedy zejména i se státní správou, se strahovskou kanonií a s vlastníky obou projektem zasažených domů na Pohořelci.

Z tohoto podnětu navázala městská rada především jednaní s kanonií kláštera strahovského, aby získala potřebné plochy klášterní zahrady. Dohody, pokud zde známo; dosud docíleno nebylo, hlavně proto, že řád ocitnul se v nepříznivé majetkové situaci následkem poměrů, jak se vyvinuly za světové války a po ní, takže nestačí na své úkoly, které nejsou malé. Musí totiž udržovati 40 kostelů a kaplí, namnoze vzácných stavitelských památek, bude musit vybudovati při svém klášteře v Praze moderní obrazárnu a archiv, poněvadž Jak umělecký inventář řádový, tak i archivní materiál, nejsou vhodně uloženy a trpí škody. Klášter bude musit odvodniti klášterní budovy na Strahově, jichž zdivo jest podmáčeno spodními vodami a pod. Částečnou úhradu velikých, ale nutných nákladů hodlá klášter získati právě prodejem části klášterní zahrady na staveniště.

Z těchto důvodů přednesl zástupce kláštera dne 14. ledna 1930 ministerstvu veř. prací. náměty změn zmíněného plánu petřínské komunikace, které by záležely v tom, že by se posunula trasa projektované silnice v úseku před klášterními budovami poněkud směrem od těchto budov, dále že by se vykázala některá staveniště na ploše, která měla podle původního návrhu zůstati nezastavěna. Ministerstvo veřejných prací dopisem ze dne 22. ledna 1930 vybídlo státní regulační komisi, aby tyto náměty uvážila a o nich zprávu podala.

Státní regulační komise vypracovala nato návrh na částečnou změnu plánu, toliko pro území mezi ulicí Na Úvoze na severu, projektovanou výstupní komunikací na západě, ulicí Vlašskou na jihu a katastrální hranicí mezi Malou Stranou a Hradčany na východě. Tyto změny záležely v posunutí tracy komunikace v onom úseku směrem od klášterní budovy na východ a ve změně způsobu zastavění, ježto se nyní připouští zastavěti také část strahovské zahrady, jednak při Vlašské ulici pod schody vedoucími na Petřín třemi isolovanými budovami, Jednak část téže zahrady při Úvoze čtyřmi podobnými budovami. Jinak ponechala státní regulační komise tracu, šíři a rovinnou výšku komunikace beze změny.

V řízení zahájeném o této změně podala námitky - mimo jiné - také dada hlavního města Prahy, ale toliko proti navrženému částečnému zastavění zahrady. Při tom však - změnivši své původní hledisko - rozšířila své námitky také proti vedení této komunikace vůbec, tedy i mimo území, jehož se týkala navržená změna, domáhajíc se pojednou zmenšení její šíře po celé délce a změny trapy na pozemcích by v Seminářské zahrady. Její námitky v tomto směru bylo zamítnouti jako opožděné, neboť se týkaly úpravy, která byla projednávána již r. 1927 a proti které městská rada tehdy ve lhůtě zákonem stanovené vůbec ničeho nenamítala, nýbrž naopak výslovně prohlásila, že s ní souhlasí. Přes to byl tento opozděný námět uvážen z moci úřední, avšak nebyly shledány dostatečné důvody, aby mu bylo vyhověno, neboť výstupní komunikace navrhuje se jako část systému komunikační sítě, řešené pro vnitřní Prahu, Jejíž podstatou je, aby hlavní proud dopravní byl veden po obvodě Starého Města a navázán mimo jiné i novou spojkou na rozsáhlé celozápadní území Břevnova, Střešovic a Veleslavína, kde možno počítati s budoucí populací více než 100.000 lidí. Toto území je dosud spojeno s vnitřním městem jen nedostatečně Chotkovou silnicí a Belcrediho třídou, a náprava v tomto směru nebude sjednána ani realisací projektovaného spojení komunikačního po stráni letenské, které pro toto spojeni bude příliš dlouhé a bude míti význam hlavně jen pro Bubeneč a Dejvice. Proto jsem schválil návrh, aby šíře navržené petřínské komunikace byla náležitě dimensována, ve spádě náležitě vyřešena i pro vedení elektrické dráhy, takže je nutno ponechati trať i šíři této komunikace, jak jsou v plánu zakresleny.

Námitkám městské rady proti připuštění sedmi stavenišť na ploše strahovské zahrady nebylo lze vyhověti, ježto tvrzení, že by vilovými bloky zabralo se více než polovina strahovské zahrady je přehnáno, a i kdyby bylo správné, neměla by tato okolnost tak závadných následků, jak se městská rada obává, neboť strahovská zahrada je dnes také soukromým majetkem jako zahrady budoucích 7 domů budou soukromým majetkem a budou přes to s ostatními částmi strahovské zahrady opět tvořiti souvislou zahradní plochu. Ztráta zeleně bude tedy omezena pouze na výměru půdorysné plochy oněch sedmi domů, Jejíž souhrn je proti celku zeleně poměrně nepatrný. Pokud připuštěnými isolovanými domy při Úvoze utrpí snad pohled z Úvozu na Prahu, jest uvážiti, že tato ztráta bude bohatě nahražena opatřením řady nových krásných výhledů s projektované výstupní komunikace.

Opíraje se o vylíčený stav, odpovídám k jednotlivým bodům interpelace takto:

Ad 1. Podle právních názorů vyslovených opětovně nejvyšším správním soudem, dovoluje zákon o státní regulační komisi zasáhnouti přehledným plánem do soukromého vlastnictví jen pokud toho veřejné zájmy zákonem chráněné putně vyžadují a pokud nelze stejného účinku docíliti jinakým regulačním řešením s menšími hospodářskými obětmi pro vlastníky. Státní regulační komise shledala částečné zastavění strahovské zahrady v mezích plánem stanovených s hlediska zájmů veřejných přístupných z důvodů, které pokládám za správné. Neměl jsem tedy důvodu, abych odepřel potvrzení původního plánu s touto změnou dodatečně navrženou.

Ad 2. a 3. Není správné, že by ministerstvo veř. prací bylo kdy plánu komunikace petřínské potvrzení odepřelo. Rozhodnutí o plánu, proti němuž se obrací interpelace, jest jediným rozhodnutím, které ministerstvo veřejných prací dosud o něm vydalo.

Ad 4. Projednávání plánu trvalo u ministerstva veřejných prací již od r. 1927 a nelze proto mluviti o rekordní rychlosti, s kterou byl potvrzen.

Ad 5. Státní regulační komise předložila toliko změnu (doplněk) plánu a to z důvody uvedených ad 1.

Ad 6. Podle zákona mám právo přehledný plán buď potvrditi nebo jeho potvrzení odepříti. Potvrzený plán lze změniti toliko novým řízením v zákoně předepsaným. Podati návrh na změnu potvrzeného plánu přísluší podle zákona toliko státní regulační komisi.

V Praze, 30. června 1931

Ministr veřejných prací:

Inž. Dostálek v. r.

1382/IX.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů

v záležitosti pp. Miesbacha, Jelínka a Skuherského, ředitelů okresních nemocenských pojišťoven a funkcionářů Moravské lidové banky v Brně (tisk 893/III).

Ústřední sociální pojišťovna, jíž byl obsah interpelace sdělen, oznámila: ťFunkcionáři okresních nemocenských pojišťoven tam jmenovaní byli, resp. jsou volenými funkcionáři Moravské lidové banky v Brně.

Šetřením nebyly však zjištěnu okolnosti, z nichž by vyplývalo, že tito funkcionáři jakýmkoliv způsobem zneužívali svého postavení v nemocenských pojišťovnách.

Způsob, jakým se vede hospodářství okresní nemocenské pojišťovny v Brně, a kontrola dozorčích orgánů, na níž mají účast všechny zájmové skupiny, vylučuje jakékoliv nesprávné manipulace.

O jmenování vedoucího úředníka okresní nemocenské pojišťovny ve Znojmě rozhodovaly podle zákona správní orgány nemocenské pojišťovny ve Znojmě na základě předložené žádosti.

Pokud se týče vkladů obou zmíněných nemocenských pojišťoven u Moravské lidové banky, dlužno uvésti, že podle § 29 dříve platného zákona o pojištění dělníků pro nemoc, mohly míti nemocenské pojišťovny peníze potřebné pro běžná vydání až do průměrné 4měsíční potřebu uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů. Ustanovení odst. 4, § 180 zákona č. 221/24 ve znění zákona č. 184/28 připouští také, aby nemocenské pojišťovny měly peníze pro běžná vydání uloženy u důvěryhodných domácích ústavů.

Okresní nemocenská pojišťovna v Brně měla peníze z reservního fondu uloženy u různých úvěrních a peněžních ústavů a také u Moravské lidové banku v Brně. Tyto vklady reservního fondu u peněžních ústavů včetně vkladu u Moravské lidové banky činily 1/4 - 1/2 výše, kterou zákon dovoloval.

Úroková míra ze vkladů u zmíněné banky v letech 1923-1930 činila 5 1/2 - 6 1/4%.

Okresní nemocenská pojišťovna ve Znojmě měla u Moravské lidové banky v Brně vklady toliko roku 1924 a 1925; byly úrokovány 5%.

Ani uložení peněz okresní nemocenskou pojišťovnou ve Znojmě u této banky neodporovalo platným předpisům a proto neměl dozorčí úřad (býv. okresní správa politická) důvodu vystoupiti proti ukládání peněz u Moravské lidové banky.

Nebyl tedy v žádném případě porušen zákon a ministerstvo sociální péče nemá příčiny zakročiti.

V Praze, dne 4. července 1931.

Ministr sociální péče:

Dr. Czech v. r.