Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

1406.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. Seidla, Tayerle a soudr. o vydání vládního nařízení k § 147 platového zákona (tisk 651),

II. vlády na interp. posl. Šeby a druhů o stavbě nádraží v Košicích a vybudování druhé koleje v úseku Spišská Nová Ves - Lipt. Sv. Mikuláš a Vrútky - Žilina (tisk 1017/VIII.),

III. min. spravedlnosti na interp. posl. Remeše a soudr. o trestním řízení v záležitosti zaniklých bank "Bohemia" a "Pozemkové" (tisk 844/XV.),

IV. min. sociální péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudr. o novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně (tisk 1174/X.),

V. min. veřejných prací na interp. posl. Polívky, Hrušovského a druhů ve věci zastavení státní železárny v Tisovci (tisk 1240/IV.),

VI. min. zemědělství na interp. posl. dr. Daňka, Šamalíka a druhů o státním diagnostickém a serotherapeutickém veterinárním ústavu v Ivanovicích na Hané (tisk 1157/I.),

VII. min. zemědělství na interp. posl. inž. Nečase, Koudelky, dr. Mareše a soudr. o škodách způsobených živočišné výrobě, zájmům zemědělství a zájmům státu, státním diagnostickým a serotherapeutickým veterinárním ústavem v Ivanovicích na Hané (tisk 1268/XIV.),

VIII. min. veřejných prací a min. zemědělství na interp. posl. Stejskala, Šeby a druhů o prováděni zamýšlených nutných staveb silničních, melioračních a vodocestných v r. 1931 (tisk 893/XXII.),

IX. min. veřejných prací na interp. posl. Sladkého, Knejzlíka a druhů o urychleném provádění regulačních prací na Ostravsku (tisk 809/IX.),

X. min. vnitra a min. financí na interp. posl. dr. Hanreicha, Nitsche, Matznera a druhů, že peněžní ústavy jsou zbytečně obtěžovány za to, jak píší zkratku korunové měny (tisk 1210/XI.),

XI. min. vnitra na interp. posl. dr. Schollicha a druhů, že okresní úřady ve Frývaldově a Krnově svévolně zakázaly řečniti říšskému Němci Richardu Plewigovi z Nisy (tisk 1240/XIV.),

XII. min. zahraničních věcí na interp. posl. dr. Luschky a druhů o urážlivém projevu pana vyslance Československé republiky v Paříži Osuského na sjezdu býv. francouzských bojovníků na frontě dne 7. června t. r. (tisk 1305/XVI.),

XIII. min. vnitra na interp. posl. dr. Sterna a soudr. o neslýchaném chování šumperské státní policie při zatčení poslance Hadka (tisk 1130/VIII.),

XIV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma, inž. Junga a druhů o systemisaci místa pedela na Karlově universitě (tisk 973/IV.),

XV. min. železnic na interp. posl. dr. Hassolda a druhů o peněžní sbírce plzeňského ředitelství státních drah (tisk 1060/IV.),

XVI. min. spravedlnosti na interp. posl. Hokkyho a druhů o jednotné zkoušce advokátní a soudcovské v jazyku maďarském (tisk 938/III.),

XVII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hokkyho a druhů o některých nesrovnalostech v zrovnoprávnění pensistů (tisk 1064/IV.),

XVIII. min. veřejných prací na interp. posl. Hokkyho a druhů o hromadném propuštění dělníků solných dolů v Slatinských dolech (tisk 1268/XII.).

 

1406/I.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Františka Seidla, Rudolfa Tayerle a soudruhů

o vydání vládního nařízení k u 14Z platového zákona (tisk 651).

Osnova vládního nařízení o úpravě náhrad některých služebních výloh státních zaměstnanců se projednává. Jednání bude tak urychleno, aby k vydání vládního nařízení podle § 147 platového zákona mohlo býti přikročeno co nejdříve.

V Praze, dne 7. září 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr financí:

Dr. Trapl v. r.

 

1406/II.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Šeby a druhů

o stavbě nádraží v Košicích a vybudování druhé koleje v úseku Spišská Nová Ves - Lipt. Sv. Mikuláš a Vrútky - Žilina (tisk 1012/VIII.).

Otázce zlepšení železniční dopravy mezi západem a východem republiky věnuje vláda stejně jako ministerstvo železnic bedlivou pozornost.

Není pochyby, že dosavadní vybudování dráhy košicko-bohumínské jako dráhy jednokolejné a zejména některé závady ve vypravení stanic přispívají k obtížnosti řešení této otázky. Stavba nového nádraží v Košicích je v zásadních rysech připravena, příslušné úřady pracují na podrobném projektu a chystají kroky k opatření nutných pozemků.

Přestavba dráhy košicko-bohumínské na dráhu dvoukolejnou představuje úkol nejen velmi nákladný, nýbrž i zdlouhavý, neboť setkává se s obtížnými poměry terénu; zejména ve vrcholovém úseku Batizovce - Štrba - Východná, kde bylo by zdvojiti tunel 524 m dlouhý. Také v oddílu z Vrútek do Žiliny nutno počítati se značnými obtížemi vzhledem k nutnosti přestavby četných objektů mostních. Tyto okolnosti způsobují, že pouhou stavbou druhé koleje nemohlo by býti dosaženo zvýšení provozní výkonnosti dráhy v dohledné době.

Státní správa železniční rozhodla se proto ve snaze přivoditi v době pokud možno nejkratší určitá zlepšení povahy nejnaléhavější, provésti úpravu důležitých stanic ve směru posílení jejich dopravní výkonnosti. Tato akce je v proudu. Z 21 stanic této dráhy byla již dokončena úprava ve stanicích Poprad - Velká. Kostolany, Vážec, Králova Lehota, Liptovský Hrádek, Lipt. Sv. Mikuláš, Turany a Varin: další stanice se již přestavují, k přestavbě stanice Štrba bude přikročeno v blízké době. Při úpravě stanic přihlíží se již i k event. zřízení druhé koleje.

Je pochopitelno, že současná hospodářská situace československých státních drah nutí k určitým odkladům oněch prací a úprav, s nimiž bude možno vyčkati příznivějšího stavu finančního. Pokles přepravních výkonu, trvající od roku 1930, dává prozatím pochovati i v tratových úsecích, jichž se týká interpelace, ve srovnání s obdobím silné přepravy, ulehčení dopravních poměrů.

V Praze, dne 9. září 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

 

1406/III.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Antonína Remeše a soudruhů

o trestním řízení v záležitosti zaniklých bank "Bohemia" a "Pozemkové" (tisk 844/XV.).

K návrhu státního zastupitelství v Praze bylo v květnu 1923 zavedeno přípravné vyhledávání, aby bylo zjištěno, kdo je za úpadek banky "Bohemia" trestně zodpověden.

V dubnu 1924 byla na předsedu správní rady banky dra Josefa Kubíčka podána obžaloba pro zločin zpronevěry, spáchané na bance pni získání akcií podniku "Griotte", avšak rozsudkem zemského trestního soudu v Praze z 23. června 1924, č. j. Vr I. 3424/23, byl dr. Kubíček pravoplatně osvobozen.

V-roce 1925 byla podána obžaloba na přednostu bursovního oddělení téže banky Ferdinanda Janiše pro zločin podvodu, spáchaný převodem bursovní koupě a prodeje z účtu banky na jeho účet a opačně. I tato obžaloba se nesetkala s úspěchem, neboť Ferdinand Janiš byl rozsudkem zemského trestního boudu v Praze ze 6. října 1925, č. j. Tk I. 449/24, pravoplatně osvobozen.

Mezitím pokračovalo se v trestním řízení proti funkcionářům banky, zejména pátrali znalci po příčinách úpadku. Na základě výsledku tohoto trestního řízení byly po skončení likvidace banky podány nové obžaloby, a to dne 10. prosince 1930 na Václava Flose, dra Václava Píseckého, dra Oldřicha Slavíka, Jana Výborného, vesměs úředníky banky, a na Josefa Hýrose, předsedu správní rady banky, pro přečin úpadku dle § 486, č. 2 a § 486 c) tr. z., spáchaný při spravování podniku banky "Bohemie, mezinárodní dopravní akciová společnost", a dne 7. července 1931 na Josefa Hýrose a dra Josefa Kubíčka, předsedy správní rady banky, a na dra Václava Píseckého, dra Oldřicha Slavíka, Rudolfa Waignera, Františka Havlů a dra Aloise Viškovského, vesměs úředníky banky, pro přečin úpadku dle § 486, č. 1, 2, § 486 c) tr. z., spáchaný při spravování centrály banky ve spojení s podnikem banky "Kosmos".

O těchto dvou obžalobách nebylo dosud soudem rozhodnuto.

Pád Pozemkové banky stal se rovněž předmětem trestního řízení, které však bylo v únoru 1929 zastaveno vzhledem k posudku znalců a vyjádření ministerstva financí.

V Praze, dne 9. září 1931.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Meissner v. r.

 

1406/IV.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů

o novostavbě okresní nemocenské pojišťovny v Brně (tisk 1124/X.).

Ústřední sociální pojišťovna v Praze provedla o předmětu interpelace podrobné šetření s tímto výsledkem:

Představenstvo okresní nemocenské pokladny v Brně při projednávání zásadní otázky, zda se má provésti přestavba či přístavba staré budovy, nebo zda má býti postavena budova nová, vyžádalo si v roce 1922 návrhy od několika architektů. Po jednání s nimi dospělo k názoru, že bude nejlépe, zadati vypracování projektu z volné ruky přímo architektu Kumpoštovi, ježto návrh jeho ze všech nejlépe vyhovoval. Mimo to muselo zadání býti provedeno co nejrychleji, mělo-li býti využito výhod zákona o stavebním ruchu.

Pro urychlení přípravných prací a ježto není zákonného předpisu, podle něhož by nemocenská pokladna byla musila zadávati své práce ve veřejné soutěži, usneslo se představenstvo dne 13. června 1922, aby na koupeném pozemku byla postavena nová pokladenská budova a aby vypracování projektu budovy bylo zadáno z volné ruky architektu Jindřichu Kumpoštovi.

Vyhotovení projektu pro stavbu léčebného ústavu zadáno bylo bez vypsání veřejné soutěže na základě usnesení představenstva ze dne 10. února 1926; důvodem k tomu bylo, že se tak děje jednak pro urychlení stavby, jednak proto, že stavba tato byla vlastně pokračováním a dokončením stavby budovy pokladny.

Vypracování projektů staveb bylo zadáno architektu Jindřichu Kumpoštovi zvláštními smlouvami na návrh stavební komise na základě usnesení představenstva ze dne 13. června 1922 a 10. února 1926.

Provedení stavby úřední budovy bylo o vypsání soutěže zadáno staviteli Jungmannovi usnesením představenstva ze dne 27. října 1922 po předchozím návrhu poradního sboru a stavebního výboru.

Stavba léčebného ústavu po vypsání veřejné soutěže zadána byla nikoli pouze staviteli Jungmannovi, nýbrž spojeným firmám Jungmann a Šamánek a to proto, že v nabídce zednických prací byly tyto spojené firmy nejlevnější; pokud se týče betonářských prací, bylo jim uloženo, že práce se jim zadávají za cenu firem v soutěži nejlevnějších. Poněvadž obytná budova, zároveň stavěná, byla zadána firmě Svoboda, dohodly se tyto tři firmy a prováděly stavby společně.

V Praze, dne 1. září 1931.

Ministr sociální péče:

Dr. Czech v. r.

 

1406/V.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Vl. Polívky, I. Hrušovského a druhů,

ve věci zastavení státní železárny v Tisovci (tisk 1240/IV.).

Ministerstvo veřejných prací zastavilo provoz vysoké peci v Tisovci dne 7. července 1931, aby bylo možno provésti po 6¹/₂ ročním nepřetržitém provozu peci, generální opravu vyzdívky a železných konstrukcí. K opravě se přikročilo již v tomto roce, poněvadž zhutňováním výhradně slovenských rud bez předchozí aglomerace trpělo značně zdivo peci a častým visením zavážky i plášť, takže mohla náhlá porucha peci vyžádati si i lidských životů, za což ministerstvo veřejných prací nemohlo převzíti zodpovědnost. Současně s opravou peci se provedou velmi nutné úpravy vleček podle nařízení ministerstva železnic a opravy ostatních provozních a pomocných zařízení.

Provozní poměry peci se značně zlepší po opravě, neboť rozšířením pražení rud na státních dolech na železnou rudu v Železníku a v Rožnově a zahájením provozu aglomeračního zařízení v Rožnově ještě letos, usnadní se zhutňování slovenských rud.

Při opravách zaměstnává se výhradně dělnictvo vysoké peci. Poněvadž pro všecky dělníky nebylo zaměstnání při opravných pracech, bylo 50 dělníků dirigováno k správě státních solivarů v Prešově a na stavbu státní silnice Kapušany - Hanušovce. Ministerstvo veřejných prací, jako ústřední správa podniku Státní báňské a hutnické závody, řídilo se v tomto případu vládním nařízením ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., a přizpůsobilo počet osazenstva skutečné potřebě podle stupně zaměstnanosti závodu a odpovídající platební pohotovosti podniku. Nemohlo tedy v Tisovci vydržovati dělnictvo, pro které nebylo zaměstnání. Aby nebylo třeba přebytečným dělníkům vypláceti podporu v nezaměstnanosti, byla pro ně zajištěna zmíněná náhradní práce.

Provoz podbrezovských závodů je zajištěn značnými zásobami surového železa tisoveckého.

O programu a technických důvodech opravy vysoké peci byli informováni zástupci Národohospodářské župy středoslovenské, poslanci středního Slovenska, pp. Bečko, Petrovič, Polívka a Šalát, starosta města Tisovce, zástupci místních politických organisací a zástupci dělnictva při jednání v ministerstvu veřejných prací dne 18. června 1931 a zaslána současně patřičná informace zástupci Slovenského báňského revíru v Národohospodářském ústavu slovenském, ing. Kappovi v Bratislavě, a zemskému úřadu v Bratislavě, který informoval o věci okresní úřad v Rimavské Sobotě.

Ministerstvo veřejných prací snaží se v mezích možnosti státního rozpočtu udržeti slovenské pasivní závody v provozu, aby zajistilo zaměstnání místnímu obyvatelstvu. Je však třeba, aby bylo v této snaze podporováno zejména při pracech prováděných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, týkajících se zadání železných konstrukcí, vodovodů, zábradlí, různých druhů potrubí ocelových a kujnoželezných. Zejména slovenské obce měly by dbáti prospěchu a rozvoje slovenského průmyslu a při každé příležitosti podporovati státní slovenské závody.

Státní báňské a hutnické závody v zemi české, moravskoslezské a slovenské odebírají již veškeré potřebné železné výrobky z podbrezovských závodů.

Z uvedeného je zřejmo, že ministerstvu veřejných prací nejednalo se o zastavení státních železáren v Tisovci, nýbrž o provedení nutných oprav vysoké peci.

O provedených opatřeních byli příslušní činitelé již informováni, čímž přispělo se k uklidnění místního obyvatelstva.

V Praze, 24. srpna 1931.

Ministr veřejných prací:

Inž. Dostálek v. r.

 

1406/VI.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců dr. Ladislava Daňka, Josefa Šamalíka a druhů

o státním diagnostickém a serotherapeutickém veterinárním ústavu v Ivanovicích na Hané (tisk 1152/I.).

V odpovědi ze dne 8. dubna 1931. (tisk č. 1068/IV.) na interpelaci poslanců dr. Ladislava Daňka, Bezděka, Josefa Šamalíka a druhů uvedl jsem porovnání celoročních číslic o spotřebě v roce 1930 s celoročními spotřebními číslicemi za rok 1929. Při tomto porovnání se jeví v roce 1930 správně spotřeba větší o více než 50%.

Okolnosti uvedené v bodě 1 b) dal jsem vyšetřiti a mohu prohlásiti, že číselné údaje interpelace o zásobách červenkového sera odpovídají pravdě a že ředitel ústavu dr. Macek, jak sám doznal, byl na menší zásobu sera jedním z úředníků upozorněn. Okolností tou však není nikterak prokázáno, že ředitel ústavu úmyslně sabotoval výrobu sera, z čehož ho viní interpelace, neboť postup jeho možno vysvětliti i odchylným jeho odhadem budoucí spotřeby sera a obavou, aby snad nadvýrobou nezpůsobil ústavu zbytečné výdaje. Dlužno totiž uvážiti, že roční náklad na vydržování 1 červenkového koně činí as 15.000 Kč. Ředitel dr. Macek v minulosti, když byly ministerstvu zemědělství předloženy žádosti o povolení zříditi soukromé ústavy pro výrobu očkovacích látek, byl ve dvou případech dotázán o posudek a v obou případech vyslovil se proti povolení soukromých ústavů takových a výslovně doporučoval co nejdokonaleji vybudovati dosavadní ústav státní tak, aby vyhovoval jak všem požadavkům státní veterinární správy, tak i obyvatelstva zemědělského. Tato skutečnost zřejmě svědčí, že dr. Macek měl zájem na zdárném rozvoji státního ústavu a je v rozporu s podezřením vysloveným v interpelaci.

Pokud se týče výroby červenkového sera do zásoby pro r. 1930, dlužno uvážiti, že celoroční spotřeba v r. 1929 ve srovnání se spotřebou v roce 1928 měla tendenci klesající, neboť v roce 1928 bylo spotřebováno 7.138 l sera, kdežto v r. 1929 jen 6.768 l sera. Proto nebylo možno při výrobě sera do zásoby na rok 1930 s určitostí předvídati, že spotřeba o 50% stoupne.

K vývodům interpelace v bodě d) poukazuji zejména na to, že v roce 1930 počalo se očkovati příliš záhy, takže 5 měsíční imunita očkovanců ve velmi mnoha případech končila již v měsících letních a z jara očkovaná zvířata byla vysazena znovu nebezpečí nové přirozené infekce a fakticky také v četných případech onemocněla. Z toho možno také dovoditi, proč v posledních letech čím dále tím více se ujímá dvojí ochranné očkování během jednoho roku, a to na začátku jara a podzimu, které v roce 1930 proti dřívějším letům značně stouplo. Dále nelze přezírati známou zkušenost, že červenka neprobíhá každoročně se stejnou vehemencí. Tak v roce 1930 vyskytla se ve větší míře než jiná léta a onemocnění bylo bouřlivější a zhoubnější (tak zv. červenkový rok). Bylo proto přirozeným důsledkem, že v tomto roce, kdy bylo očkováno o 193.229 vepřů více než v roce 1929, stoupla spotřeba sera, jak k ochrannému, tak k léčivému očkování.

Je pravda, že nehodu z 10. srpna 1929 uvedl dr. Macek také jako jednu z příčin nedostatku sera, tato nehoda nestala se však lehkomyslným opomenutím žádoucích opatření k zamezení škody při přípravě kultur určených k imunisaci koní; stala se bez jakéhokoliv zlého úmyslu. Z toho důvodu nebylo také proti dru Januschkemu, který připravil pro imunisaci koní kulturu, disciplinárně zakročeno, třeba že tato nehoda zvýšila škodlivé důsledky, které se každoročně dostavují následkem parenterálnílo vpravování cizorodých bílkovin do organismu sérových koní.

Tvrzení interpelace, že jeden z úředníků ústavu byl pro zavinění nedostatku sera, který se vyskytl v roce 1930, disciplinárně stíhán, neshoduje se se skutečností, neboť v žádném z disciplinárních řízení, která ve věci ivanovického ústavu byla konána, nebylo takovéto obvinění v odkazovacím usnesení obsaženo.

Jak je z předeslaného patrno, není proto mezi odpovědí ze dne 8. dubna 1931 (tisk 1068/IV.) na interpelaci tisk č. 822/XII. a skutečným stavem věci žádného rozporu a nemám proto důvodů zakročiti proti úředníkům, kteří mne o celé záležitosti postupně informovali.

K bodu 2 a 6 c) interpelace podotýkám, že vyšetřování ve státním veterinárním ústavu nepokládám dosud za skončené. Jestliže by šetřením byly prokázány takové okolnosti, které by mohly zavdati příčiny k disciplinárnímu stíhání kteréhokoliv ze zaměstnanců, bude o tom učiněno patřičné oznámení příslušné disciplinární komisi, neboť disciplinární komise jsou podle služební pragmatiky výlučně příslušné, aby prováděly disciplinární řízení proti úředníkům.

Ředitel dr. Macek na vyzvání ministerstva zemědělství, aby prohlásil, zda je pravdivé tvrzení, že připustil veřejně, že neznámý pachatel z osobní nenávisti vůči jednomu úředníku znečišťuje kultury určené k očkování koní, tvrzení toto popřel, právě tak jako tvrzení, že odepřel dáti vyšetřiti a pátrati po neznámém pachateli a že odepřel veškeré návrhy směřující pachatelově činnosti, a naopak uvedl, že žádal úředníka, který vyslovil podezření na neznámého pachatele, aby uvedl v zájmu pátrání takové podrobnosti, které by mohly vésti k vypátrání pachatele. Onen úředník však žádných takových podrobností neuvedl, ač byl k tomu dr. Mackem několikráte vyzván.

Že by byl býval dr. Macek veškerá opatření k zamezení činnosti neznámého pachatele odmítl, není pravdou, naopak po uvážení návrhu stěžujícího si úředníka, aby komora s kulturami byla zavírána, dal k tomu souhlas a klíč ponechal stěžovateli.

Při tom dovoluji si znovu podotknouti, že zmíněné podezření na neznámého pachatele vyšetřuje státní zastupitelství v Brně.

Také není pravdou, že ředitel dr. Macek nepředložil ministerstvu zemědělství hlášení onoho úředníka o činnosti neznámého pachatele, podané služební cestou.

V vývodům uvedeným v bodech 4 a) a b) poukazuji na své prohlášení ze dne 8. dubna t. r., že dr. Pulkrábek ve své poslední vůli ze dne 13. listopadu 1923 zvláště zdůraznil, že nemůže nikoho druhého ze zavinění své infekce viniti. K bodu 4 c) interpelace podotýkám, že u koně o kterého jde, dr. Macek vyloučil za živa klinickou prohlídkou a diagnostickými zkouškami ozhřivku. Za těchto okolností nebylo důvodů, aby činil nějaká bezpečnostní opatření a nemohl také pitvajícího úředníka upozorňovati na podezření, kterého neměl.

Ostatně z ozhřivky domněle podezřelého koně zvěrolékařsky ošetřoval sám úředník, o kterém se v interpelaci činí zmínka, a který měl, jak jest to v ústavu zavedeno, provésti také případnou pitvo; a měl-li v důsledku pitevního nálezu podezření na ozhřivku, byl povinen toto podezření ihned ohlásiti řediteli ústavu. Toho však onen úředník neučinil.

K dotazu v bodě 5 odpovídám, že je mým právem jako správce resortu z důvodů služebních, kdykoliv úředníky svého resortu v rámci zákonem stanovené kompetence přiděliti službou jinam, a měl jsem také k přeložení dvou úředníků z ústavu ivanovického závažné služební důvody.

Z výsledku provedeného ochranného očkování v r. 1930 vysvítá, že nelze z větších ztrát v tomto roce usuzovati na špatnou jakost očkovacích látek, neboť ztráty po očkování liší se od ztrát z let předchozích jen o jednu až pět setin procenta.

Rok 1930 byl rokem tzv. červenkovým, ve kterém ztráty, jak u očkovaných, tak i neočkovaných vepřů jsou pravidelně vyšší. Je-li virulence zárodků způsobující červenku příliš vysoká, nelze spoléhati na to, že serum v každém případě onemocněvší dobytče vyléčí. Čím větší počet chovaných zvířat, tím jsou ztráty vyšší, zejména nebyly-li hygienické poměry chlévů zvýšenému počtu chovaných vepřů přizpůsobeny. Kromě toho v červenkovém roku stává se organismus mnohem vnímavějším pro infekci, neboť přirozená i získaná odolnost jest snížena vlivem ovzduší, jímž se takový červenkový rok vyznačuje.

Podle záznamů v ústavu vedených, byly zkoušky očkovacích látek na jakost, pokud byly nebo jsou k tomu účelu vyzkoušené laboratorní methody známy, zavedeny a provádějí se dále. Zkoušky očkovacích látek v interpelaci uvedených konal jednak jeden z přidělených odborných pracovníků, jednak ředitel ústavu sám. Tento rozhodně popírá, že by býval v r. 1930 připustil nevyzkoušené serum do oběhu. Přes to bylo správě ústavu uloženo, že může uváděti do oběhu jen takové očkovací látky, o jichž účinnosti je plně přesvědčena.

Přímý dozor na jakost v ústavu vyráběných očkovacích látek ministerstvo zemědělství nevykonávalo, neboť za jakostní výrobu byl a je zodpovědný ředitel ústavu a odborní úředníci na výrobě zúčastnění, kteří jako pragmatikální zaměstnanci státní zodpovídají, jsouce vázáni povinnostmi uvedenými v § 21 služební pragmatiky, za přesné konání svých služebních povinností.

V Praze, dne 31. srpna 1931.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

 

1406/VII.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců ing. J. Nečase, J. Koudelky, J. Mareše a soudruhů

o škodách, způsobených živočišné výrobě, zájmům zemědělství a zájmům státu státním diagnostickým a serotherapeutickým veterinárním ústavem v Ivanovicích na Hané (tisk 1268/XIV.).

Na dotaz, je-li mně známo, že byly již v roce 1919 činěny pokusy o převedení ivanovického ústavu z majetku státu do soukromého poměru, mohu prohlásiti, že touto otázkou ministerstvo zemědělství nemělo příležitosti se zabývati a že zejména nebyly mu v tom směru podány podněty ani osobami úředními, ani osobami politicky exponovanými.

K přeřazení státního veterinárního ústavu do podniku "Státní lesy a statky", spravovaného podle zásad obchodního hospodaření, došlo na základě usnesení vlády ze dne 12. července 1927, s platností od 1. ledna 1928, z důvodů docílení větší pružnosti jak v technickém tak i administrativním vedení.

Neshledávám důvodů, abych proti komukoliv zakročoval pro tvrzené křivé obvinění dr. Januschkeho, jak jest o to žádáno ve 3. bodu interpelace, a to proto ne, poněvadž; jednak nehoda ze dne 10. srpna 1929 stala se skutečně v důsledku nastříknutí vadné kultur, kterou k očkování připravil, jednak, že dr. Januschke nebyl pro tuto nehodu volán k odpovědnosti, ježto nehoda ta stala se bez jakéhokoliv zlého úmyslu.

Podle záznamů v ústavu vedených byly zkoušky očkovacích látek na jakost, pokud byly nebo jsou k tomu účelu vyzkoušené laboratorní methody známy, zavedeny a provádějí se dále. Zkoušky konali jednak odborní pracovníci, jednak ředitel ústavu sám. Tomuto nebylo dosavadním řízením prokázáno, že by býval v roce 1930 připustil nevyzkoušené serum do oběhu.

Jestliže dr. Jelínek si stěžoval, že nevyhovující jakost očkovacích látek byla snad ředitelstvím ústavu uváděna v souvislost s jeho činností v ústavě, dovoluji si podotknouti, že dr. Jelínkovi z úvah o takovýchto eventuelních souvislostech žádná újma nevznikla, poněvadž právě naznačených souvislostí nebylo v dosavadním řízení v neprospěch dra Jelínka nikterak použito.

Pokud se dovozu očkovacích látek z Německa týče, podotýkám, že dovezeno bylo pouze takové množství, jakého bylo okamžitě nevyhnutelně zapotřebí. K tomu ještě připomínám, že dovezené serum ze známého a osvědčeného ústavu v Landsbergu přes to, že je tam zavedeni státní kontrola, bylo přezkoušeno správou ústavu na svoji nezávadnost a hodnotu.

Správa ústavu zařídila vše, co bylo za daných okolností možno učiniti, k zjištění a prozkoumání neznámé nákazy vojenských koní. Že tato nákaza nebyla podrobena jen povrchnímu vyšetřování, o tom svědčí ta okolnost, že k stížnostem vojenského eráru v žádném případě nedošlo a že správa ústavu za účelem studia této neznámé nákazy na živých koních, z obavy, aby nákaza ta nebyla mezi serové koně zavlečena, dohodla se s přednostou interní kliniky vysoké školy zvěrolékařské v Brně o převzetí vojenských nemocných koní za účelem pozorování a vědeckého badání. Tvrzení, že by dva odborní úředníci ústavu bývali protestovali proti povrchnímu vyšetřování této nemoci u místoředitele, tento se vší rozhodností popírá.

K dotazu, jakým způsobem kontrolovalo ministerstvo zemědělství nejen jakost, ale i bezzávadnost a neškodnost výrobků ústavu, prohlašuji, že ministerstvo zemědělství technický dozor nad výrobou očkovacích látek úředníky svého veterinárního oddělení přímo nevykonává, ježto ústav ivanovický jest ústavem státním a úředníci v něm zaměstnaní jsou zaměstnanci pragmatikálními, kteří jako takoví, v prvé řadě ředitel ústavu, jsouce vázáni povinnostmi stanovenými v § 21 služební pragmatiky, odpovídají za přesné vykonávání jejich úřední působnosti a tudíž zejména také za jakost výrobků ústavu.

Pro zavedení šetření a pátrání po neznámém pachateli; který prý po vykonané zkoušce čistoty znečišťoval kultury určené k očkování zvířat, neučinil odborný úředník, který toto podezření o činnosti neznámého pachatele vyslovil, žádné bližší údaje, které by aspoň částečně umožnily správě ústavu původce této činnosti vypátrati. Správa ústavu proto se omezila pouze na ochranné opatření proti této činnosti tím způsobem, že líheň (komoru s kulturami) dala po pracovních hodinách uzavříti klíčem, který měl v opatrování sám odborný úředník, který podezření vyslovil. Při tom ještě podotýkám, že státní zastupitelství v Brně toto podezření na neznámého pachatele vyšetřuje.

Dále není pravdou, že z Německa dovezený suchý mallein nebyl zkoušen na jakost a bezzávadnost. Ministerstvo zemědělství ujišťuje, že tento mallein, dovezený k nám z Německa v množství pouze několika gramů, byl správou ústavu na jakost a bezzávadnost přezkoušen a teprve po této zkoušce plněn do fiolek po jedné dávce, se štítkem s udáním obsahu této fiolky. Správě ústavu bylo uloženo, aby očkovací látky cizího původu byly na příště jako takové označovány.

V případech, kdy serová zvířata onemocněla na některou z infekčních nemocí, bylo podle úřední zprávy ředitelství ústavu vždy dle daných poměrů a se zřetelem na to, o jakou infekční nemoc šlo, dbáno všech nutných opatření, zejména také separování zvířat podezřelých z infekčních nemocí, aby se choroba nepřenesla na ostatní zvířata. Zvířata, která jevila příznaky nějaké choroby, byla vždy, až do vysvětlení příčiny těchto příznaků, vyřazena jak z imunisace tak i z odběru krve. Je tedy nemyslitelno, že by koní, u kterých byly pro podezření ozhřivkv prováděny krevní a alergické zkoušky, bylo současně použito k výrobě sera. Zvláště zdůrazňuji, že ozhřivka mezi serovými zvířaty nebyla dosud nikdy zjištěna.

K údajům o poklesu početního stavu serových koní sloužících k výrobě červenkového sera mohu ujistiti, že jich počet neklesl nikdy na pouhých 40 kusů. Nejnižší stav odpovídal počtu 64 kusů a nejvyšší v uvedeném období počtu 84 kusů.

Ze záznamu o počtu imunisovaných červenkových koní lze seznati, že správa ústavu po nehodě ze dne 10. srpna 1929 postupně doplňovala a zvyšovala stav serových koní, berouc při tom ovšem také v úvahu klesající tendenci spotřeby v roce 1929 oproti celoroční spotřebě v roce 1928. Okolnost, že nepředvídala, že spotřeba v roce 1930 stoupne o celých 50% oproti roku 1929, lze vysvětliti odchylným jejím názorem o rozsahu budoucí spotřeby sera a snahou zabrániti výdajům na vydržování serových koní nad míru nezbytně nutnou.

Po šetření, byl-li také stav koní doplňován špatným materiálem, na př. koňmi starými, ve špatné kondici atd., mohu prohlásiti, že správa ústavu nakupovala především koně pokud možno nejmladší, byla ovšem ojediněle nucena kupovati také koně starší, v tomto případu šlo však vždy u koně v dobré kondici.

Podle výsledků posavadního šetření a podle toho, co shora řečeno, nenabyl jsem přesvědčení o tom, že by potíže, které se vyskytly v roce 1930 v naší soběstačnosti ve výrobě červenkových látek, byly snad bývaly zaviněny služební nedbalostí toho druhu, jaký naznačují páni interpelanti, která by ovšem, kdyby byla takové povahy, vyžadovala a plně odůvodňovala disciplinární potrestání osob, jimž by takové provinění bylo prokázáno. Vyšetřování celého souboru sem spadajících otázek je však velmi obsáhlé a není posud ve všech jednotlivostech skončeno a dovoluji si ujistiti opětně, jak již jsem učinil ve své odpovědi na interpelaci poslanců dra Ladislava Daňka, Josefa Šamalíka a druhů, o státním diagnostickém a serotherapeutickém veterinárním ústavu v Ivanovicích (tisk č. 1157/I.), že kdyby snad vyšly v průběhu dalšího šetření, ať administrativního, ať soudního, najevo skutečnosti, které by prokázaly, že kterýkoli ze zaměstnanců ivanovického ústavu dopustil se činu zakládajícího disciplinární odpovědnost, učiním v rámci své kompetence veškerá opatření, kterých by situace vyžadovala.

V Praze, dne 31. srpna 1931.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.