Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1407.
Interpelace:
I. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o povolení zvláštních odměn kancelářskému personálu za mimoúřední výkony,
II. posl. Seidla, V. Beneše, Chalupy a soudr. vládě o zhodnocení pensijních premiových reserv převedených z pensijních ústavů na pensijní etát státní neb veřejný,
III. posl. Seidla a soudr. min. financí o zavedení jednoduché frekvence u finačních úřadů ve větších městech,
IV. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o zavedení jednoduché denní frekvence úřední u okresních úřadů,
V. posl. Seidla, Chalupy a soudr. min. financí o obsazení volných systemisovaných míst v kancelářských službách ministerstva financí (ústředí) a zemského finančního ředitelství v Praze,
VI. posl. Seidla, Chalupy, Husnaje a soudr. min. financí o přemisťování zaměstnanců finančního resortu Podkarpatské Rusi do země Moravsko-Slezské,
VII. posl. Seidla, Chalupy a soudr. min. financí o dodržování pořadí pomocných kancelářských úředníků při povyšování do vyšších platových stupnic, při stejné kvalifikací,
VIII. posl. Seidla a soudr. vládě o podmínkách pro ustanovení čekatelem neb úředníkem, ve smyslu vládního nařízení ze dne 10. července 1931, čís. 132 Sb. z. a n., v oboru ministerstva národní obrany,
IX. posl. inž. Nečase, Koudelky, Bečko a soudr. min. zemědělství B. Bradáčovi ve věci nesprávného postupu při pronajímání honiteb ve státních lesích,
X. posl. Seidla a soudr. min. zahraničních věcí o povýšení kancelářských úředníků na volná systemisovaná místa,
XI. posl. Seidla a soudr. min. zahraničních věcí o snížení zahraničních přídavků a překládání zaměstnanců,
XII. posl. Seidla a soudr. min. vnitra o přídělu služebních stejnokrojů kancelářským úředníkům politické a policejní služby.
1407/I.
Interpelace
poslance Františka Seidla a soudruhů
ministru vnitra
o povolení zvláštních odměn kancelářskému personálu za mimořádné výkony.
Při různých příležitostech jako velkých politických projevech, větších stávkách, neb výlukách, při demonstraci, volbách, živelních pohromách a pod. musí úřednictvo i zřízenci okresních úřadů konati službu a to v neděli, o státních svátcích, stejně jako ve dny všední, ve kterých se vyžadují takové pohotovostí do pozdních nočních hodin. Vedle toho je nařízena pravidelná střídavá služba dopolední o nedělích a svátcích po celý rok. Pohotovostní služby jsou nařizovány i případ od případu v noci a to při různých význačných a mimořádných událostech i po několik nocí za sebou následujících. Za tyto mimořádné služební výkony nedělní, sváteční a noční, neposkytuje se ani náhradního volna, tím méně pak zvláštního honoráře, neb zvláštní odměny, která je samozřejmou v jiných resortech státní správy. U mnohých resortů honorují se veškeré přesčasové hodinu (pošta, dráha, školství, stát. úř. statist., a jiné), případně se poskytuje paušální odměna za mimořádné výkony po určitém období.
Poněvadž se jedná skutečně o mimořádné výkony a zkracování volného času (odpoledne, večer, v noci, o nedělích, svátcích), o ukládání určité nadpovinnosti domáhají se postižení zaměstnanci náhrady, ale dosud jsou veškeré žádosti s poukazem na služební pragmatiku zamítány a otázka úhrady za mimořádné služební výkony zůstává nevyřešena. Tento tvrdý postup doléhá zvláště velmi těžce na kancelářský personál, který nemá vedle svých minimálních příjmů služebních, žádných vedlejších požitků, ani jakýchkoliv jiných výhod.
Podepsaní se táží pana ministra:
1.) Je panu ministru známo, že zaměstnanectvo okresních úřadů koná mimořádné služební výkony bez náhradního volna a bez jakékoliv odměny za tyto práce konané ve svém volném čase?
2.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby takové služby byly zvláště odměňovány, buď částkou na hodinu připadající, neb měsíční odměnou paušální a zajistiti rozpočtově úhradu na tato vydání?
3.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby po noční službě bylo poskytováno volno v den po takové službě následující?
V Praze dne 18. září 1931.
Seidl,
Tayerle, Chalupa, Jurnečková-Vorlová, Nový, Biňovec, Vácha, Staněk, inž. Nečas, V, Beneš, Klein, Polach, Koudelka, Brožík, Bečko, Pik, dr. Markovič, Benda, Chalupník, dr. Winter, Prokeš, Remeš, dr. Mareš, Husnaj.
1407/II.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Vojty Beneše, Rudolfa Chalupy a soudruhů
vládě
o zhodnocení pensijních premiových reserv převedených z pensijních ústavů na pensijní etát státní, neb veřejný.
Značná část státních zaměstnanců podléhala před vstupem do státní nebo veřejné služby pensijnímu pojištění ve smyslu zákonů 89/1920 Sb. z. a n., příp. zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. a konečně dle zákona o sociálním pojištění dělnickém - a odváděla řádně předepsané částky příslušným ústavům. Tím hromadila nejen premiové reservy, ale zajišťovala si současně zákonný pensijní nárok. Přijetím do služeb státních, neb jiných veřejných nevrací se zaplacená premie, ale ve smyslu zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. stává povinnost převésti zaplacené částky od příslušných ústavů na pensijní etát státní, neb veřejný. Státní neb veřejná pokladna přijme nastřádanou premiovou reservu, kterou nadále obhospodařuje, ale dosud nebylo stanoveno jak se s těmito převedenými částkami naloží a jaký nárok vyplývá z těchto částek pro dotyčného zaměstnance.
Na interpelaci předloženou dne 11. června 1930 (tisk 557/XII.) odpovídá p. ministr financí dne 22. listopadu 1930 (tisk 806/VII.), že premiové reservy dle zákona 89/1920 Sb. z. a n. se převádějí, pro ostatní se musejí vydati tabulky nutné pro výpočet a prováděcí pokyny, na kterých se o příslušných resortech pracuje. Pak bude prý upraveno i hodnocení premiových reserv. Kdy se tak stane se v odpovědi nepraví.
Od roku 19216 provádí se veškerá personální opatření příliš zdlouhavě a zaměstnanci zejména v kategoriích středních a nižších jsou pomalým rozhodováním, zdlouhavým vyřizováním a nekonečnými průtahy nuceni čekati několik roků na přiznání svých práv. Tento stav je nadále neudržitelný a celou personální agendu nutno modernisovati, jednotlivé úkony a opatření vhodně termínovati, aby v době racionalisace, pokročilé techniky a rychlého spádu životního tempa neexistovaly, jako pravý opak všeho pokroku, těžkopádné, až k nemožnosti nehybné ústřední úřady, které pro samé vzájemné dohodování a přesvědčování nemohou ukončiti celkem jednoduchá personální opatření. Hodnocení převedených premiových reserv nutno konečně rozhodnouti a nárok zaměstnanců stanoviti, aby tato otázka byla ujasněna.
Podepsaní se táží pana předsedy vlády:
1.) Je vláda ochotna naříditi urychlené ukončení přípravných prací pro zhodnocení převedených premiových reserv z pensijních ústavů na pensijní etát státní a veřejný?
2.) Je vláda ochotna přiznati těmto zaměstnancům pro výměra nárok na pensijní a zaopatřovací požitky takový počet roků, který plně odpovídá převedené premiové reservě a získanému nároku v pensijních ústavech?
V Praze, dne 21. září 1931.
Seidl, V. Beneš, Chalupa,
Tayerle, Jurnečková-Vorlová, dr. Mareš, Nový, Vácha, dr. Markovič, Biňovec, Bečko, Brožík, inž. Nečas, Remeš, Koudelka, Pik, Polach, Benda, Staněk, Chalupník, dr. Winter, Prokeš, Husnaj, Klein.
1407/III.
Interpelace
poslance Františka Seidla a soudruhů
ministru financí
o zavedení jednoduché frekvence u finančních úřadů ve větších městech.
Ministerstvo financí zmocnilo zemské finanční úřady, aby ve své pravomoci upravovaly denní pracovní dobu podřízených úřadů na jednoduchou či dvojitou denní docházku, ale současně zdůrazněno, aby ve větších městech povolovaly jednoduchou frekvenci, zejména pak v období letním. Toto generální zmocnění se použilo pravidelně k zhoršení pracovních podmínek, a výjimky pro větší města a letní období se téměř nepoužívá a udržuje se dvojí denní docházka i tam, kde po dlouhá léta byla jednoduchá denní docházka pravidlem a vžitým způsobem úřadování. Není dbáno zásad, ani směrnic daných ministerstvem financí.
U okresního finančního ředitelství v Olomouci byla po plných 23 roků jednoduchá denní frekvence úřední, která se plně osvědčila. Po udělení generálního zmocnění ministerstvem financí zemskému finančnímu ředitelství v Brně, byla rozhodnutím ze dne 4. července 1929 č. j. 538/1 p. p. jednoduchá frekvence zrušena a zavedeno dvojité denní úřadování. Na žádost veškerého personálu okresního finančního ředitelství v Olomoucí a po doporučení přednostou úřadu, byla v r. 1930 povolena jednoduchá docházka v letním období, od 1. dubna do konce září. Stejná žádost byla předložena počátkem března 1931. Poněvadž se ale proslýchalo, že zemské finanční ředitelství setrvá na dvojitém denním úřadování, předložil Čsl. Svaz státních kancel. úředníků (dle ujištění i Svaz Vysokoškolský) memorandum, podepsané předsedou Svazu poslancem Frant. Seidlem a ústředním tajemníkem. V březnu t. r. provedena u zemského finančního ředitelství intervence, zástupcem Odborového Sdružení Čsl., u p. vrch. rady Dra Gabesama, který prohlásil, že zavedení jednoduché frekvence u okr. finanč. ředitelství v Olomouci se uvažuje, ovšem z počátku pouze na období letní.
Jaké však bylo překvapení veškerého personálu u okres. finančního ředitelství v Olomouci, když rozhodnutím finanč. ředitelství v Brně ze dne 29. května 1931 č. j. 377 p. p. bylo zavedení jednoduché frekvence odmítnuto a zvláště zdůrazněno, že nemůže býti udělen souhlas, a to ani pro období letní.
Je velmi nápadným, že u úřadu u kterého se plných 23 roků pracovalo o jednoduché frekvenci a kde ještě v roce 1930 byly podmínky pro jednoduchou denní docházku aspoň v době letní - najednou nejsou podmínky pro jednoduchou docházku, ani tehdy, když úřadu přednosta plně takový způsob úřadování doporučí a poukáže zejména k tomu, že zaměstnanectvo má většinou vzdálené byty a při nedostatečných dopravních prostředcích v místě nestačuje polední přestávka k docházce k obědu do rodiny, což zejména v parných letních dnech je pro personál velmi obtížné.
Proskakují zprávy, že jednoduchá denní docházka u okresního finančního ředitelství v Olomouci nebyla odmítnuta z věcných služebních důvodů, ale že zde rozhodovaly okolnosti zcela jiné. Někteří referenti zem. finančního ředitelství v Brně prý nemile nesli, že sociálně demokratický poslanec se o věc zajímal, podepsal memorandum a nechal provésti intervenci tajemníkem Odborového Sdružení Čsl. v Brně. Nikoli tedy zájem služby, výhodný způsob úřadování - ale politická zaujatost byla hlavním důvodem, proč jednoduchá frekvence, která vyhovovala plných 23 let, byla zavedena v letním období 1930, nebyla povolena.
K čemu je tedy v generálním zmocnění zemským úřadům finančním pokyn, aby ve velkých městech a v letním období byla jednoduchá frekvence povolována, když ani v druhém největším městě moravském se neuznává potřeba jednoduché docházky? Je-li sociálně demokratický poslanec současně předsedou Svazu a podepisuje-li memoranda Svazu na úřady vystupuje zde ve funkci předsedy Svazu, nikoli ve funkci poslance. Ostatně i poslanec může se ve své veřejné funkci zajímati o způsob úřadování a vzíti personál v ochranu, je-li toho třeba.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1.) Je pan ministr ochoten povoliti jednoduchou frekvenci u finančních úřadů větších měst, zejména ve Velkém Olomouci?
2.) Je pan ministr ochoten vydati přesné směrnice pro povolování jednoduché frekvence celoroční, případně v letních měsících tak, aby zemské finanční úřady dodržovaly jednotný postup?
3.) Je pan ministr ochoten nechati vyšetřiti postup rozhodování v záležitosti jednoduché frekvence u okres. finančního ředitelství v Olomouci a vyšetřiti příčinu, proč v roce 1931 nebyla ani v letních měsících povolena jednoduchá docházka do úřadu, kde po plných 23 let se osvědčila (v období celoročním) a v roce 1930 byla povolena aspoň v letních měsících?
4.) Je pan ministr ochoten poukázati pp. referenty, že jejich povinností není zkoumati politickou příslušnost intervenujících, ale že je jejich povinností zkoumati každý návrh po stránce věcné a po stránce účelnosti služby?
V Praze dne 24. září 1931.
Seidl,
Tayerle, Chalupa, Biňovec, Nový, Pik, dr. Winter, Vácha, Staněk, Remeš, Koudelka, inž. Nečas, Klein, Polach, Brožík, V. Beneš, dr. Markovič, Chalupník, Benda, Prokeš, dr. Mareš, Husnaj, Jurnečkavá-Vorlová.
1407/IV.
Interpelace
poslance Františka Seidla a soudruhů
ministru vnitra
o zavedení jednoduché denní frekvence úřední u okresních úřadů.
U okresních úřadů s výjimkou hlavních a největších měst je zavedeno celodenní úřadování s polední přestávkou, které je neúsporné v období zimním na větším vydání za otop a světlo, v období letním pak velmi nepříjemné pro zaměstnance, kteří v největším parnu mezi 12. a 14. hod. dochází k obědu, mnohdy do značně vzdálených domovů a vrací se zpět do úřadu unaveni, nikoli osvěženi polední přestávkou. Ve větších městech bydlí většina zaměstnanců na periferii měst i v obcích okolních, poněvadž s ohledem na nízké platy a vysoké nájemné ve středu města bydleti nemohou. Část zaměstnanců dojíždí i vlakem do okresních měst, takže ani polední přestávky k docházce na oběd k rodině použíti nemohou. Při dvojité docházce do úřadů nemají zaměstnanci možnost obstarati si rodinné záležitosti, ani různé nákupy, protože v době kdy obchody, podniky, peněžní ústavy, pošty, lékaři, lékárny a jiné jsou přístupny - musí býti v úřadech. V období letním postrádají pak jakékoliv možnosti osvěžení v přírodě, zejména koupání a procházky po lese.
Při dvojitém denním úřadování, které končí pravidelně o 18. hodině večerní, není prakticky ani možným úřední místnosti řádně čistiti a větrati.
Je nesporné, že při jednoduché denní úřední frekvenci udělá se mnohem více práce, než při úřadování dvojitém, polední přestávkou přerušovaném, zvláště tehdy, kdy počet pracovních hodin je týž (7 hodin) a jedná se pouze fakticky o přesun pracovní doby denní, jednoduché denní úřadování je i pro strany mnohem výhodnější a to jak pro živnostníky, dělníky i zemědělce, poněvadž v polední přestávce mohou si své nutné záležitosti u okresních úřadů vyříditi, aniž by museli svoji pracovní dobu za tím účelem přerušovati.
Jednoduchá denní úřední frekvence byla v mnoha úřadech zavedena již před světovou válkou a kde tomu tak nebylo, byla důsledně požadována, takže není nikterak požadavkem novým nebo snad teprve poválečným. Přednosti jednoduché frekvence jsou všeobecně známy a uznávány a byly zavedeny i některými velikými průmyslovými podniky, z nichž poukazujeme na "Škodovy závody" v Plzni, kde veškeré dělnictvo a úřednictvo používá výhody jednoduché frekvence pracovní, již po celou řadu roků.
U samosprávných úřadů používá se výhody jednoduché frekvence v měřítku mnohem vyšším než v úřadech státních, ač již některé resorty se otázkou vážně zabývají. Peněžní ústavy i mnohé veřejné korporace, ano i podniky soukromé jednoduchou frekvenci zavádějí, pokud tak již neučinily v letech minulých, případně ponechávají dvojitou frekvenci pouze v měsících zimních.
Podepsaní se táží pana ministra:
1.) Je pan ministr ochoten zavésti jednoduchou úřední docházku u okresních úřadů, aspoň ve větších městech?
2.) Je pan ministr ochoten zavésti jednoduchou denní frekvenci úřední u všech okresních úřadů od 1. dubna do konce září každého roku?
3.) Je pan ministr ochoten uvážiti výhody jednoduché frekvence a v případě, že by nebylo možným ve větším měřítku požadavku vyhověti zaváděti jednoduchou frekvenci postupně dle určitých směrnic?
V Praze dne 18. září 1931.
Seidl,
Tayerle, Biňovec, Chalupa, Bečko, Nový, Klein, Prokeš, Chalupník, dr. Markovič, V. Beneš, Brožík, Benda, Koudelka, Polach, Staněk, dr. Winter, Vácha, Remeš, Husnaj, dr. Mareš, Jurnečková-Vorlová, inž. Nečas, Pik.
1407/V.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy a soudruhů
ministru financí
o obsazení valných systemisovaných míst v kancelářských službách ministerstva financí (ústředí) a zemského finančního ředitelství v Praze.
Systmisace služebních míst kancelářského personálu v resortu finančním nedoznala poslední systemisační úpravou žádoucího zlepšení a nedosahuje úměrné úrovně (co do počtu míst i poměru ve vyšších platových stupnicích) jiných resortů veřejné správy, ač požadavky kladené na služební výkon kancelářského personálu v ministerstvu financí i podřízených úřadech jsou pravidelně vyšší, než v jiných odvětví státní správy.
Vzdor tomuto nedostatku zůstává řada míst neobsazených a to u samotného ministerstva i u zemského finančního ředitelství v Praze.
V kancelářských službách zemského finančního ředitelství v Praze má býti dosud neobsazeno: v 5. platové stupnici 3 místa, v 6. plat. stup. 8 míst, v 7. pak 4 místa - celkem 15 úřednických míst, kancelářských úředníků. V pomocné kancelářské službě pak není obsazeno: v I. platové stupnici (vrchních oficiantů) 48 míst, ve II. celkem 55 služebních míst kancel. oficiantů. U katastrálních měřických úřadů zůstává neobsazeno v I. platové stupnici (vrchních oficiantů) 12 míst, ve II. platové stupnici 37 služebních míst.
Podepsaní se táží pana ministra:
1.) Je panu ministru známo, že tato volná místa kancelářských služeb dosud obsazena nebyla?
2.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby všechna volná systemisovaná místa v kancelářských službách ministerstva financí i v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze, byla obsazena v pořadí nejstaršími uchazeči s kvalifikací velmi dobrou, pokud splnili i ostatní podmínky pro povýšení?
3.) Je pan ministr ochoten zabrániti pro budoucno tvoření tak rozsáhlých interkalářů a s ohledem na podprůměrnou systemisaci uvolněná a uvolňovaná místa nechati ihned obsaditi a povýšení s urychlením prováděti?
V Praze dne 18. září 1931.
Seidl, Chalupa,
Tayerle, dr. Markovič, Staněk, Chalupník, Pik, V. Beneš, Nový, Prokeš, dr. Mareš, Husnaj, Remeš, Vácha, Bečko, Koudelka, Polach, dr. Winter, inž. Nečas, Brožík, Bunda, Biňovec, Klein.
1407/VI.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy, Julia Husnaje a soudruhů
ministru financí
o přemisťování zaměstnanců finančního resortu Podkarpatské Rusi do země Moravsko-Slezské.
Zemské finanční ředitelství v Brně postavilo se rozhodně proti přijetí účetních úředníků a příslušníků sboru finanční stráže z obvodu hlavního finančního ředitelství v Užhorodě, do služeb ve správním obvodu zemského finančního ředitelství v Brně a předložené důvodné žádostí zamítlo, aniž by uvedlo důvodů proti takovému přeložení.
Ministerstvo financí nevydalo žádného zákazu a nestaví se zásadně proti překládání, pokud to služební poměry a systemisovaný stav v důvodných případech připouští. Řada žádostí do obvodu zemského finančního ředitelství v Čechách byla vyřízena kladně s náležitým pochopením k vážným důvodům některých zaměstnanců, kteří po 10ti až 12tileté službě na Podkarpatské Rusi o přeložení zažádali.
Nutno uvážiti, že mezi státními zaměstnanci finančního resortu na Podkarpatské Rusi je velmi značná část legionářů (u finanč. stráže 53%), kteří vstupovali do státních služeb na Podkarpatské Rusi v přesvědčení, že jim po určitém delším období bude přeložení do mateřských zemí umožněno již s ohledem na dlouholetou odloučenost od rodin i kulturních středisek, pobytem v zahraničním čsl. vojsku i deseti a víceletou služební činnost na Podkarpatské Rusi.
Životní podmínky zaměstnanců na Podkarpatské Rusí nebyly nikdy závidění hodné. Prostředí v němž tito žijí, zejména u příslušníků finanční stráže, působí velmi neblaze na duševní stav po stránce kulturního vývoje. Nemožné ubytování ničí zdraví mužstva i jejich rodin. K tomu přistupuje drahota životních potřeb a stižená možnost jich opatření pro značnou vzdálenost nákupních středisek. Nedostatek škol vhodných ku vzdělání dítek, vyvolal nutnost umísťovati dětí v obecných školách na Moravě a v Čechách, což pochopitelně zaměstnance finančně velmi zatěžuje. Značná vzdálenost, vysoká cena jízdenek nedovoluje zaměstnancům, zejména nižších (vrstev) kategorií návštěvu rodičů a jiných příbuzných v Čechách a na Moravě a musí mnohdy několik roků šetřit na takovou cestu.
Tyto pouze stručně nadhozené nevýhody zasluhují pozorností rozhodujících činitelů a uvážení situace tamního zaměstnanectva, zejména staršího, které toužebně očekává, že ve své namáhavé a vyčerpávající dlouholeté službě bude postupně vystřídáno silami mladšími, nově přijímanými.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1.) Jsou tyto poměry panu ministru známy?
2.) Co hodlá pan ministr podniknouti v záležitosti postupného překládání zaměstnanců finančních úřadů z Podkarpatské Rusi do Čech, Moravy a Slezska?
3.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby důvodné žádostí o přeložení z Podkarpatské Rusi do historických zemí byly blahovolně posuzovány a příznivě řešeny, pokud to dovoluje služba a systemisovaný stav volných, případně uvolňovaných míst.
4.) Je pan ministr ochoten naříditi zemským finančním ředitelstvím v Brně a Opavě, aby žádosti o přijetí těchto zaměstnanců ve svých obvodech posuzovalo příznivěji a nesetrvávalo na stanovisku zásadně odmítavém?
V Praze dne 21. září 1931.
Seidl, Chalupa, Husnaj,
Tayerle, Polach, dr. Markovič, Jurnečková-Vorlová, dr. Mareš, Nový, Biňovec, dr. Winter, V, Beneš, Bečko, Pik, Brožík, Chalupník, Benda, Koudelka, Staněk, Vácha, Remeš, Prokeš, inž. Nečas, Klein.
1407/VII.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy a soudruhů
ministru financí
o dodržování pořadí pomocných kancelářských úředníků při povyšování do vyšších platových stupnic, při stejné kvalifikaci.
Kancelářští oficianti, kteří nebyli ustanovení kancelářskými úředníky, stávají se po uspokojivé, nepřetržité desetileté služební době započitatelné ve vlastnosti kancel. oficianta pomocnými kancelářskými úředníky co do služebního poměru na roveň postavenými úředníkům podléhajícím služební pragmatice (§ 210, odst. 2. platového zákona). Proto se na ně vztahuje ustanovení služební pragmatiky § 37 - 39 a § 20 platového zákona o služebním pořadí.
Zemské finanční ředitelství v Praze sestavilo koncem května 1931 služební pořadník pomocných kancelářských úředníků ku dni 31. prosince 1930, který byl všem interesovaným dán na vědomí.
Služební pořadník zaměstnanců, předepsaný a sestavený dle přesných zákonných norem, služební pragmatiky a platového zákona, má míti určitý praktický význam a má nesporně při povyšování do vyšších platových stupnic, při stejné kvalifikaci a splněných předpokladech, přiznávati staršímu zaměstnanci právo na povýšení, před zaměstnancem mladším, čili má býti respektován, aby se nestával zbytečným a prakticky neupotřebitelným seznamem zaměstnanců, aby zbytečně nepotvrzoval nezasloužené preferování starších zaměstnanců,
Při povyšování do 7. platové stupnice IV. služební třídy kancelářských úředníků byli vedle jiných povýšeni pomocní kancel. úředníci s pořadovým číslem 185., 212., 214., 224., 256., 259. dokonce až 309. Řada pomocných kancel. úředníků s nižším pořadovým číslem a "velmi dobrou" kvalifikací byla přeskočena a jejich povýšení do 7. platové stupnice nebylo uváženo. Pomocný kancelářský úředník s pořadovým číslem 174., s kvalifikací velmi dobrou, nebyl povýšen ani do I. platové stupnice na vrchního oficianta, zatím co oficiantka s pořadím 309, byla povýšena do 7. platové stupnice na kancel. oficiálku.
Z uvedeného je patrno, že služební pořadí není respektováno při povyšování, ani jako činitel poslední, poněvadž jinak by nemohlo docházeti k tak enormním rozdílům.
Podepsaní se táží pana ministra:
1.) Je panu ministru známo, že při povyšování kancelářského personálu se vůbec nepřihlíží k služebnímu pořadí a že při stejné kvalifikaci dává se v mnohých případech přednost zaměstnancům mladším na úkor stejně kvalifikovaných zaměstnanců starších?
2.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby průběhem dalšího povyšování na volná i budoucně uvolněná místa, byli při stejné kvalifikaci a splněných podmínkách povyšováni vždy zaměstnanci v pořadí starší, aby služební pořadník byl respektován a měl aspoň nějaký praktický význam?
V Praze, dne 22. září 1931.
Seidl, Chalupa,
Tayerle, Bečko, Remeš, Jurnečková-Vorlová, V. Bereš, Chalupník, Nový, dr. Winter, Pik, Polach, inž. Nečas, Koudelka, Staněk, Benda, Biňovec, dr. Markovič, Prokeš, Vácha, dr. Mareš, Husnaj, Klein, Brožík.
1407/VIII.
Interpelace
poslance Františka Seidla a soudruhů
vládě
o podmínkách pro ustanovení čekatelem neb úředníkem, ve smyslu vládního nařízení ze dne 10. července 1931, čís. 132 Sb. z. a n., v oboru ministerstva národní obrany.
Vládním nařízením ze dne 10, července 1931, čís. 132 Sb. z. a n., byly stanoveny zvláštní podmínky pro ustanovení úřednickým čekatelem neb úředníkem a pro povýšení úředníka v jednotlivých úřednických kategoriích a služebních oborech.
Pro ustanovení kancelářským úředníkem IV. služební třídy stanoví platový zákon v § 4, jako podmínku "jiné vyšší předběžné vzdělání, než podává obecná škola", § 7, odst. 7. platového zákona nařizuje, doplňování kategorie kancelářských úředníků z řad kancel. oficiantů, pokud se uprázdněné místo nepropůjčí úředníku již ustanovenému. Vládní nařízení z 10. července 1931, čís. 132 Sb. z. a n., stanoví však ve všech resortech veřejné správy pro ustanovení kancel. úředníkem IV. služební třídy: "vyšší předběžné vzdělání než podává obecná škola, znalost služby kancelářské a manipulační, nebo ekonomátní."
V § 1., odstavec 6. vlád. nař. 132/1931 Sb. z. a n., se však praví: "Podmínkou pro ustanovení čekatelem neb úředníkem v oboru ministerstva národní obrany je zásadně výkon celé vojenské presenční služby."
Ustanovení toto dostává se do rozporu s platovým zákonem, který nestanovil tuto podmínku pro žádnou kategorii. Podmínka tato jest zcela zvláštního rázu a není v moci zaměstnance tuto splniti, poněvadž příležitost splnění této podmínky není v moci zaměstnance samotného a je mnohdy i u zaměstnance jinak zdravého odvislá od rozhodnutí odvodní komise, zda uzná dotyčného za způsobilého vojenské služby a zda nepropustí i úplně zdravého zaměstnance po krytí příslušného počtu branců, kteří v běžném roce mají presenční službu nastoupiti. Mimo to jde o podmínku, která musí býti splněna před nastoupením civilní státní služby, po 20. roce věku a která nemůže již býti splněna zaměstnanci ve službě se nalézajícími, pokud překročili 22. rok věku a výkon celé vojenské presenční služby nevykazují.
Vojenská správa zaměstnává ve vojenských úřadech, útvarech, ústavech a podnicích značný počet kancelářských zaměstnanců (přes 2.000), ze kterých pouze okrouhlých 10% dosáhlo úřednické kategorie. Velká většina pomocných kancelářských zaměstnanců je válečnými invalidy a poškozenci, kteří sice byli odvedení a sloužili ve světové válce, vykazují vojenskou sužbu válečnou, nikoli však normální vojenskou službu presenční. Poněvadž jsou většinou oficianty a nemají-li požadavek výkonu celé vojenské služby splněný, nemohli by se státi kancelářskými úředníky a nemohl by tak u nich býti prováděn § 7, odst. 7. platového zákona, který zvláštní podmínku o vykonané presenční službě - nestanoví.
Ministerstvo národní obrany zaměstnává však také v kancelářských službách značný počet žen, které nemohou splniti podmínku vojenské presenční služby a byly by úplně vyloučeny z možnosti dosažení místa kancelářského úředníka, podle platového zákona není však žádné závady, aby byly povýšeny: jiné resorty bezvadně povyšování žen do IV. služ. třídy provádějí.
Z uvedeného je patrno, že podmínka výkonu celé presenční služby vojenské vylučuje velmi mnoho pomocných kancelářských sil již ustanovených z možnosti dosažení místa kancelářského úředníka, poněvadž podmínku splněnu nemá, a tuto již nikdy splniti nemůže.
Podepsaní se táží pana ministerského předsedy:
1.) Je vláda ochotna doplniti vládní nařízení ze dne 10. července 1931, č. 132 Sb. z. a n., ustanovením, že podmínka § 1, odst. 6. se nevztahuje na mužské zaměstnance v kancelářských službách již ustanovené, kteří výkon presenční služby vojenské nevykazují?
2.) Je vláda ochotna stanovit výjimku pro ženy v kancelářských službách zaměstnané i budoucně přijímané a umožniti jim dosažení úřednických stupnic v kancelářských službách, když nemají vůbec možnost stanovenou podmínku splniti?
3.) Je vláda ochotna - v případě, že není t. č. možným vládní nařízení č. 132/1931 Sb. z. a n. novelisovati - pověřiti ministerstvo národní obrany, aby prominulo podmínku vykonané presenční služby všem kancelářským zaměstnancům již ustanoveným, pokud tuto nesplňují, při jich povyšování do 7. plat. stupnice, případně při propůjčování místa čekatele?
V Praze dne 23. září 1931.
Seidl,
Tayerle, Brožík, Bečko, dr. Mareš, Pik, Benda, Chalupa, Nový, Biňovec, V. Beneš, Jurnečková-Vorlová, Vácha, Koudelka, dr. Winter, Husnaj, Chalupník, Remeš, Prokeš, Staněk, dr. Markovič, Klein, inž. Nečas, Polach.
1407/IX.
Interpelace
poslanců inž. J. Nečase, J. Koudelky, J. Bečka a soudruhů
ministru zemědělství B. Bradáčovi
ve věci nesprávného postupu při pronajímání honiteb ve státních lesích.
Poslanci čsl. sociálně demokratické strany dělnické upozornili již v rozpočtovém výboru na nesprávný postup při pronajímání honiteb ve státních lesích.
Množí se stále případy, kdy honitba ve státních lesích vede se ve vlastní režií a kdy se honitby nepronajímají veřejnou dražbou.
Tím podnik státní lesy a statky trpí finanční škodu a ucházejí mu značné příjmy.
Okolnost tato padá na váhu zvláště v dnešní době těžké hospodářské krise.
Podepsaní táží se proto, zda pan ministr zemědělství je ochoten, naříditi, aby se vpustilo ve státních lesích od pronajímání honiteb ve vlastní režii a zda budou od nynějška honitby pronajímány ve veřejné dražbě, jak toho vyžaduje zájem podniku a státní pokladny?
V Praze, dne 7. října 1931.
Inž. Nečas, Koudelka, Bečko,
Nový, Jaša, Jurnečková-Vorlová, Neumeister, Vácha, Benda, Polach, dr. Markovič, V. Beneš, Remeš, Biňovec, dr. Winter, dr. Mareš, Chalupa, Chalupník, Staněk, Klein, Srba, Pik, Kučera, Husnaj.