Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

1424.

Návrh

poslanců dr. Patejdla, Fr. Zeminové, Al. Tučného, Ferd. Richtra, Jana Šeby, Jana

Slavíčka, Václava Mikuláše a druhů

na úpravu bankovnictví.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne..........,

kterým se upravují poměry v bankovnictví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se nu tomto zákoně:

§ 1.

Tento zákon se vztahuje na akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, které provozují peněžní a bankovní obchody, pokud vydávají vkladní knížky nebo přijímají vklady na běžný účet.

§ 2.

1. Členové předsednictva (to je představenstva, správní a dozorčí rady, ředitelské rady nebo ředitelství, zřízených podle stanov společnosti, nebo jednatelé a revisoři), jakož i funkcionáři společ-

ností. uvedených v § 1 tohoto zákona (které se v dalším označují souborně banky), jsou osobné odpovědni za veškeré ztráty, vzniknuvší svěřenému jim ústavu ze špatného hospodářství.

2. členům předsednictva a funkcionářům, jakož i členům jejich rodin a podnikům nebo ústavům, ve kterých jsou tyto osoby funkcionáři nebo členy předsednictva, může býti z prostředku banky nebo jejího koncernového podniku poskytnut úvěr jen za souhlasu dozorčí rady. Kde není dozorčí rady, může býti povolen úvěr jen se souhlasem revisoru.

3. Členové předsednictva a funkcionáři banky nesmějí provozovati žádných bursovních obchodů na vlastní účet.

4. Za ztráty, které způsobili bance špatným hospodařením, ručí členové předsednictva a funkcionáři celým svým jměním až do výše veškerých příjmů, které obdrželi od banky.

5. Jestliže se při vedení svěřených jim obchodů dopustili hrubé nedbalosti nebo způsobili bance po případě podniku, který patří do koncernu banky, úmyslně ztráty, mohou býti členové předsednictva a funkcionáři banky trestáni těžkým žalářem až do doby 5 let. Za škodu takto způsobenou, ručí neomezeně celým svým jměním.

§ 3.

1. Smlouvy, upravující služební poměr funkcionářů k bance, nebo zvláštní smlouvy se členy předsednictva o výkonu jejich funkce, které ukládají bance majetková břemena, mohou býti usnesením dozorčí rady (nebo revisorů tam, kde dozorčí rada nebyla zřízena) prohlášeny za zrušené, jestliže dozorčí rada (revisoři) shledá, že tím bance vzniků neúměrné zatížení, to jest neodpovídá-li celkový příjem funkcionáře finančnímu slávu banky, nebo je s ohledem na obecnou situaci hospodářskou nepřiměřeně vysoký.

2. Celkovým příjmem rozumí se smluvený plat, jakož i všechny zvláštní odměny, podíl na zisku, podíl na obratu, remunerace, representační přídavky.

cestovní diety, odměny na presenci, odměny na zvláštní výkony atd.

3. Smlouvy, vyznačené v odsl. l., se rozvazují automaticky, jestliže se banka obrátila na fond. zřízeny podle zákona z 10. října 1924, č. 258. nebo jinak z veřejných prostředku byla sanovaná.

4. Ustanovení tohoto paragrafu nelze užíti u funkcionářů, jichž. příjmy nedosahují roční výše Kč 60. 000. -.

§ 4.

1. Funkcionář nebo člen předsednictva banky nemůže býti členem předsednictva nebo funkcionářem akciové společnosti, společnosti s r. o. nebo komanditní společnosti na akcie, je-li členem předsednictva nebo funkcionářem v pěti takových společnostech.

2. Funkcionáři nebo členové předsednictva banky, kteří zastupují banku v koncernových podnicích, nedostávají za tuto svoji činnost od těchto podniků žádných odměn. Pravidelné odměny, vykazované podle § 7 tohoto zákona v bilanci podniku, plynou do pokladny banky, která je vykáže na účtu zisku pod zvláštním titulem.

§ 5.

1. Ranky, které ovládají nebo maji finanční a kapitálovou účast na výdělkových podnicích (peněžních, pojišťovacích, průmyslových, obchodních a dopravních, na lázních, léčebných ústavech a pod. ), jsou povinny sestavovati koncernovou bilanci.

2. Podrobnosti o koncernové bilanci stanoví zvláštní nařízení vlády.

3. Banky jsou povinny vykazovat jmenovitě v bilancích veškeré příjmy členů předsednictva a funkcionářů, plynoucí z banky, přesahuje-li jejich úhrn 100. 000 Kč ročně.

4. Koncernové podniky, jakož i banky, uvedené v odst. 1.. musí ve svých bilancích vykázati pod zvláštním titulem, kolik vyplatily, resp. přijaly na odměnách členům předsednictva a funkcionářům.

§ 6.

V § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 330 mění se odstavec první takto:

Závodní výbor zřizuje se pro každý samostatný závod, výdělečně činný, v němž je trvale (celoročně) zaměstnáno aspoň 30 zaměstnanců a jenž trvá aspoň pul roku od zahájení činnosti.

§ 7.

Závodní výbor jmenuje každoročně dva svoje členy do správní rady banky. Tito dva zmocněnci závodního výboru se stávají plnoprávnými členy správní rady a jsou také odpovědni podle § 2 tohoto zákona za svoje funkční údobí.

§ 8.

1. Zřizuje se Ústředna pro kontrolu úvěrů.

2. Této Ústředně jsou povinny veškeré peněžní ústavy hlásit, kterým osobám nebo firmám povolily úvěry a v jaké výši, jestliže jednotlivě nebo celkem tyto povolené úvěry dosáhly obnosu Kč 300. 000. -.

3. Podrobnosti stanoví prováděcí na-

řízení.

§ 9.

1. Ustanoveními tohoto zákona se doplňují a pozměňují veškerá ustanovení zákonů jiných, jako zejména všeobecného zákoníka obchodního ze dne 17. prosince 1862, § čl. 207-249 zák. ze dne 6. března 1906 č. 38 ř. z. o společnostech s r. o., a bankovních zákonů ze dne 9. října 1924, č. 237. 10. října 1924 č. 238. č. 240 a č. 241.

2. Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Poměry v našem bankovnictví staly se v poslední době předmětem oprávněné veřejné kritiky. Ukazovalo se na ne-

odpovědnost některých funkcionářů bank a byly uváděny případy, kdy banky byly ze státních prostředku saňová-

ny, zatím co jejich ředitelé odcházeli do pense s milionovým jměním. Ukazovalo se na neudržitelnost kumulace správních radovství a uváděly se případy, lede jedna osoba sedí ve více než čtyřiceti správních radách. Že se za těchto poměrů nemůže svým funkcím věnovati tak, jak by bylo v zájmu těchto podniků i v zájmu celého hospodářství, je patrné na první pohled. Při tom však bylo právem kritisováno, že toto členství ve správních radách vynáší ročně statisícové příjmy, takže roční důchod některých bankovních ředitelů dosahuje obnosů desetimilionových.

Poslední události na světových trzích peněžních, případy úpadku rakouské Credit-Anslalt. finanční nesnáze Darmstädter und Nationalbank. Dresdner Bank, Amstelbank. jakož i řady menších bankovních domů v Německu, v Rakousku, ve Francii, ve Švýcařích, v Americe a jinde, činí otázku veřejné kontroly bankovního hospodářství krajně naléhavou. Tím spíše, uvážíme-li, že banky se staly po válce z ústavů, které sloužily pouhému zprostředkování úvěrů spoluvlastníky a namnoze výhradními vlastníky průmyslových závodu, takže bankovní koncerny v celkové struktuře našeho hospodářství převládají nad podniky nezávislými.

Je proto jistě účelné pečovati včas. aby v bankách nemohlo dojíti v důsledku špatného hospodaření k událostem, kterých jsme právě byli svědky za hranicemi a které si i u nás vynutily před rasem sanaci některých peněžních ústavů. Konečně je s hlediska sociálního a mravního nepřípustné, aby osoby, ovládající podle zvláštní struktury akciové společnosti banky, čerpaly z nedostatků zákona, který byl dělán v době, kdy zákonodárce nemohl míti o úžasném rozvoji akciových společností ani tušení, osobní prospěch.

Naproti tomu dlužno míti ohled na hospodářskou funkci bank a s ní související nezbytnou pružnost, která nesmí býti zákonem omezena, nebo dokonce znemožněna. Zákon proto nesmí zasahovati rušivě do bankovních obchodů a je-

ho jediným účelem může býti zajištění bezpečnosti svěřených prostředků. Toho může zákon dosíci:

1. Zvýšenou odpovědností vedení.

2. Znemožněním spekulace svěřenými prostředky na vlastní účet.

3. Rozvazatelností smluv bankovních funkcionářů.

4. Zákazem kumulace funkcí a odměn.

5. Zvýšením bilanční pravdy.

6. Rozšířením publicity.

7. Přibráním zaměstnanců ke kontrole a vedení.

8. Kontrolou úvěrů.

K podobným opatřením sáhla dnes rada jiných zemí - uvádíme jen reformu akciového práva v Nizozemí, nouzová nařízení, týkající se akciových společností a bank v Německu z 21. září a z 6. října 1931, poslední nouzová opatření maďarská, chystaná opatření na kontrolu bank ve Švýcařích a ve Spojených státech - takže Československo nebude nikterak osamoceno. Tento zákon pak má býti jen zatímním opatřením do doby, než bude provedena reforma akciového práva a než bude vydán souborný bankovní zákon, které jsou dnes hospodářskou nezbytností.

K jednotlivým ustanovením zákona:

§ 1.

Zákon se omezuje na společnosti akciové a společnosti s ručením omezeným, které provozují peněžní a bankovní obchody. Netýká se tedy záložen a úvěrních společenstev, spořitelen a výdělkových a hospodářských společenstev, jakož i zemských úvěrních ústavů. Nemůže se pochopitelně týkati firem jednotlivců.

§2.

Osobní odpovědnost nebyla dosud mimo obecné předpisy zákonem stanovena a zdá se, že právě tento nedostatek byl hlavní příčinou oněch křiklavých zjevů, kterých jsme byli svědky u nás i za hranicemi. Odpovědnost je vyslovena vše-

obecně »za špatné hospodářství«. Toto ustanovení je tedy silnější než obezřetnost dobrého obchodníka, stanovená obchodním zákonem. (o se rozumí pod pojmem špatné hospodářství, nemusí být zvláště vykládáno, ani zákonem, ani prováděcím nařízením, neboť rozhodnutí

o tom může býti ponecháno od případu k případu orgánům, které se tímto hospodářstvím budou zabývati, ať již jsou to vlastní orgány banky, nebo orgány, zřízené podle zákona 1924/238. po případě orgány, zřízené podle zákoníka obchodního, občanského nebo trestního. Při hrubém zavinění a dolosním jednání vyslovuje se kromě trestní sankce, obdobné ustanovení nouzového nařízení německého, také povinnost plné náhrady škody.

Právní věda a v některých zemích

i prakse uznávají nutnost vyššího ručení odpovědných osob jak v akciové společnosti, tak ve spolči místech s. r. o. Německý sjezd právníků v Kolíně n. R. r. 1928 doufal dosáhnouti tohoto účelu zavedením generální klausule (podobně sjezd německých právníků v ČSR. roku 1927 a německé ministerstvo spravedlnosti r. 1929). kdežto Supreme Court ve Spojených státech zavedlo od roku 1900 tak zv. statutory liability, několikráte vyšší ručení nad nominale funkcionářem upsaných akcií, nebo při no-par shares, ručení vyšší než poměrné. Ručení, které vyslovuje tento zákon, stačí však jakožto přechodné ustanovení, zejména v kombinaci s ustanoveními dalších paragrafů.

Zákaz spekulace vyslovuje se v odst. 3. a má především účel demonstrační. Zákon má na mysli nejen spekulaci cennými papíry, nýbrž i valutami, devisami, zbožím a nemovitostmi. Bylo zjištěno v několika případech, že funkcionáři banky spekulovali se svěřenými jim cennými papíry, při čemž v případě ztráty účtovali rozdíl bance, v případě zisku na svoje osobní konto. Zcela znemožnit podobné manipulace může ovšem jen novela akciového zákona, která omezí disposici cennými papíry, jež jsou klientelou uloženy na bankovním depot.

§ 3.

Účelem tohoto paragrafu je umožnit snížení nepřiměřeně vysokých platů, které mají někteří čelní funkcionáři zaručeny smluvně. Rozvazatelnost těchto smluv musí býti vyslovena zákonem, při čemž se přirozeně ponechává především bankovním orgánům, aby sjednaly nápravu samy, uznají - li toho potřebu. Jedině v případech, označených v odst. 3., rozvazují se smlouvy automaticky, což má za účel znemožnit vysoké pense a zvláštní odstupné, které dostávali ředitelé zkrachovaných bank dosud podle smluv. Odst. 4. má za účel znemožnit zneužití tohoto paragrafu k všeobecnému snižování platů.

§ 4.

Otázka kumulace funkcí hraje v právu velkou roli. zejména po válce, ale je neobyčejně těžko ji uspokojivě řešit. Zákon vyslovuje proto generelní zákaz kumulace více než pěti správních radovství v rukou funkcionářů nebo členů předsednictva banky. Zde také dlužno hledati největší příčinu dnešního zla. Zákon se nikterak nedotýká práv vlastníků, kteří mohou býti zastoupeni i ve více společnostech, pokud ovšem nejsou členy předsednictva nebo funkcionáři banky. Předním účelem, který toto ustanovení sleduje, je znemožnit hromadění funkcí v rukou funkcionářů bank. kteří se do koncernových podniků vysílají sami, jen pro vysoké příjmy, které z toho plynou. Proto v odst. 2. se výslovně vylučují odměny, plynoucí z koncernovaných podniků zmocněncům bank. Zákon vychází zde z přesvědčení, že funkcionář nebo člen předsednictva banky byl do koncernu vyslán v rámci svého úřadu, který v bance zastává a za který je také bankou placen. Nepřísluší mu proto za plnění tohoto úřadu žádná odměna, neboť je již jistě započtena v jeho příjmu. Za účelem kontroly je závěrečná věta odst. 2. tohoto paragrafu, jakož i ustanovení § 5. odst. 4.

§ 5.

Obrovský vzrůst koncernů, které se kupí kolem jednotlivých bank, vede

k nutnosti zásahu do bilancování, ježto řada případů ukázala, že bilanční pravda může být velmi pohodlně obcházena zdánlivými přesuny, které provádějí mateřské bankovní ústavy a závislé výdělkové podniky navzájem před valnou hromadou za účelem sestavení takové bilance, jaká se z důvodu daňových nebo jiných těmto podnikům nejlépe hodí. Bude úkolem vlády stanoviti podrobné předpisy o způsobu koncernového bilancování: nouzové nařízení německé tyto předpisy obsahuje a může se mnohém sloužiti i nám za vzory.

Jmenovitě uvádění příjmů členu předsednictva a funkcionářů v bilancích slouží zvýšení publicity a tím i zásahu akcionářů do vedení banky na valné hromadě. Dosud je publicita, jak se na valných hromadách praktikuje. v této věci naprosto nedostatečná.

§6.

Zákon o závodních výborech vyloučil ze své působnosti banky tím. že v § 1 stanovil povinnost zřízení závodní rady jen v podniku. »jenž trvá aspoň 1/2 roku od zahájení výroby«. Judikatura vyvozuje ze slova výroba, že se zákon na banky, které nic nevyrábějí, nemůže vztahovati. Proto se navrhuje taková změna znění § 1. zákona o závodních výborech, aby zřízení bylo možné i v bankách. Zřízení závodních výborů v bankách pokládá se za logický důsledek zřízení závodních výborů ve výrobních podnicích, a které jsou přece za dnešního stavu většinou na bankách závislé.

§ 7.

Spolupráce úřednictva s vedením banky může být hospodářství k obecnému prospěchu, Proto zákon zavádí účast zaměstnanců ve správní radě, kam vysílá

závodní výbor dva svoje členy. Druhá věta tohoto paragrafu vyslovuje jejich plnoprávnost s volenými správními rady a v důsledku toho i plnou odpovědnost - ovšemže jen za dobu funkčního údobí. Zákon může tak učiniti bez nejmenších obav, že by porušil strukturu akciové společnosti. Za dnešních poměrů nejsou ani volení členové skutečnými mluvčími akcionářů, protože zákon umožňuje zneužití deponovaných akcií k manipulacím, majícím i minoritě zajistit ovládání společnosti. Naproti tomu je spravedlivé, aby úřednictvu, na kterém spočívá největší část skutečné práce, a které také má možnost při svém zaměstnání viděti potřeby a nedostatky banky lépe než osoby vlastního bankovního obchodu vzdálené, byla umožněna účasť na vedení. Zákon tím sleduje veřejný zájem, ale vyhovuje zároveň i soukromému zájmu podniků.

§8.

Zřízení ústředny pro kontrolu úvěru pokládá zákon za nutné proto, aby bylo znemožněno hromadění úvěrů u jedné osoby nebo v jednom podniku. Byli jsme svědky insolvencí, kde až při soudním projednávání se zjistilo, že bylo úvěrově angažováno několik peněžních ústavů, které však o vzájemném angažmá nevěděly. Ústředna je vázána mlčenlivostí vůči všem peněžním ústavům. V případě, že by některý dlužník dostal však již u jiného peněžního ústavu úvěr, dosahující výše 500. 000 Kč, upozornila by interesované ústavy na tuto okolnost a tím by hromadění úvěrů znemožnila.

Podrobnosti o složení této Ústředny, jejím zařadění do hospodářství, jakož i o její kompetenci, stanoví prováděcí nařízení.

V Praze, dne 14. října 1931.

Dr. Patejdl, Zeminová. Tučný, Richter, Šeba. Slavíček. Mikuláš. Stejskal. Bergmann. Jos. Tůma, Netolicky. Malý, Hatina, Sladký, Lanc. Pechmanová-Klosová, Vaněk, inž. Záhorský, dr. Moudrý, Solfronk. Šmejcová, Langr, Polívka, Tykal, B. Procházka, špatný, dr. Stránský.

K Reyl, Praha III. -70.