šují nejen za dobu vojenské služby za války, nýbrž i za dobu, odbytou podle zákonů o válečných úkonech.
Toto ustanovení, pane ministře, vztahuje se na velmi značnou část pojištěnců a důchodců Všeobecného pensijního ústavu a ústavů náhradních a kromě toho na všechny pojištěnce a důchodce oněch náhradních ústavu, patřících firmám, které byly ve válečných letech, t. j. od roku 1914 do roku 1921 postaveny pod vojenský dozor.
Jsou to pojištěnci Pensijního ústavu akciové společnosti strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., který dnes fušoval s Pensijním ústavem akc. spol. Českomoravská-Kolben-Daněk, Pensijního ústavu akc. spol., dříve Škodovy závody, Pensijního ústavu firem F. Ringhoffer a Ringhofferovy závody akc. spol., Pensijního ústavu Pražské železářské spol. a Králodvorské cementárny, Pensijního ústavu Poldiny huti, Pensijního ústavu Báňské a hutni společnosti, Pensijního ústavu I. a II. Vítkovických kamenouhelných dolů, Pensijního ústavu I. a II. úředníků a zřízenců Vítkovického báňského a hutního těžařstva, Pensijního ústavu Kopřivnické vozovky, Pensijního ústavu úředníků a sluhů firmy Rütgers, Pensijního ústavu společnosti pro chemickou a metal, výrobu atd.
Tyto náhradní ústavy jsou vybrány namátkou, jako ukázka počtu ústavů, kde se ustanovení výše uvedeného paragrafu dotýká 100% pojištěnců a důchodců.
Avšak tyto případy nejsou a nemohou býti vyřizovány, neboť až do dnešního dne nedošlo k dohodě o pojmu válečných úkonů. Také jedině z těchto důvodů ministerstvo sociální péče bylo donuceno prodloužiti výnosem ze dne 8. června t. r. č. j. 5830/IV/3/1931 lhůtu ku předložení průkazů, potřebných k doložení žádosti za přiznání státního příspěvku podle výše citovaného paragrafu, a to do 31. prosince 1931.
Dnes, pane ministře, podle dosavadních směrnic je státní příspěvek likvidní pouze v těch případech, kdy pojištěnec nebo důchodce konal skutečnou vojenskou službu za války (zajetí, internace). Ostatní žádosti podané pod titulem válečného úkonu vyřizovány nejsou, neboť ministerstvo národní obrany až do dnešního dne, t. j. za dva roky nepodalo prováděcímu ministerstvu svůj posudek o zmíněném již pojmu válečného úkonu.
Tato situace dostoupila tak daleko, že úřadovna A. Všeobecného pensijního ústavu byla donucena vydati prohlášení, dnes již otištěná ve všech denících, týdenících a odborových časopisech, v nichž se výše uvedená úřadovna brání před útoky veřejnosti - a ukazuje na ministerstvo národní obrany jako na příčinu tohoto stavu.
Nemíníme se ani zmiňovati o intervencích a urgencích (písemných) jednotlivců, kterým se prostě se strany ministerstva národní obrany vůbec neodpoví. Máme zjištěny případy, kdy na šest zaslaných urgencí nedostalo se vůbec žádné odpovědi.
Upozorňujeme pana ministra pouze na pravý stav věcí, který se jeví nám, kdož máme nejlepší možnost tyto opravdové stesky a stížnosti vyslechnouti. Velmi citelné poškození v zájmu důchodců a aktivních pojištěnců vyžaduje pouze rychlého a kladného řešení.
Dovolujeme si proto na pana ministra vznésti dotaz:
1. Zda ministerstvo národní obrany již připravilo své dobrozdání k výše citovanému- paragrafu a kdy bude toto dobrozdání předáno k dalšímu úřednímu řízení?
2. Zda pan ministr dá pokyn, aby oddělení ministerstva národní obrany odpovídala na dopisy, zaslané ministerstvu národní obrany?
3. Zda pan ministr nařídí, v případě, že práce ministerstva národní obrany, spojená s vypracováním žádaného dotazu není dosud skončena, aby se tak stalo co nejrychleji?
Podepsaní ještě v závěru upozorňují, že lhůta k podávání dokladů, které jsou nyní v ministerstvu národní obrany a dosud žadatelům nebyly doručeny, uplyne 31. prosince 1931, tedy za necelé dva měsíce.
V Praze dne 19. listopadu 1931.
Klein,
F. Svoboda, Remeš, dr. Markovič, Husnaj, Nový, Staněk, Vácha, Brožík, Jurnečková-Vorlová, dr. Winter, Prokeš, Hummelhans, Stivín, Kučera, Blňovec, Srba, Polach, dr. Mareš, Koudelka, Pik, Chalupa, Inž. Nečas, Bečko, V. Beneš.
1461/VIII.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů ministru sociální péče
o případu dělníka Václava Rejmana z Dolního Bousova s okresní nemocenskou pojišťovnou v Jičíně.
Dělník Václav Rejman z Dolního Bousova je těžce tuberkulosní a jeho nemoc se čas od času zhoršuje. V takových případech není vůbec schopen práce a je uznán nemocenským lékařem k práci nezpůsobilým, odpočine si a jde opět dělat, poněvadž se mu - byť i nemocnému přece jen ještě nechce umřít hlady. Také dne 27. června t. r. po nemoci nastoupil opět práci u firmy inž. Horaček v Dolním Bousově a pracoval až do 7. záři 1931. Pak se opět roznemohl
a byl lékařem uznán. Dne 15. října 1931 poslala mu však okresní nemocenská pojišťovna v Jičíně přípis který Vám v plném znění uvádíme:
V Jičíně, dne 15. října 1931.
Výměr.
C. j. I. -Rej-31. Zamítnutí nároků na nemocenské.
Panu Václavu Rejmanovi
v Dolním Bousově.
Dne 8. září 1931 přihlásil jste se po krátkém zaměstnání u p. Ing. Horáčka v Dol. Bousově, trvajícího od 27. Července do 7. záři 1931, nemocným a uplatnil jste proti pojišťovně nárok na výplatou nemocenského podle § 95 zák. o soc. poj. č. 221/24, podle tř. V. t. j. Kč 18. - denně.
Poněvadž Vaše neschopnost k práci podmíněna byla stejnou chorobou, na jakou jste vybral průběhem měsíce prosince 1930 zákonné nároky peněžitých dávek a poněvadž lékař pojišťovny tuto okolnost pojišťovně oznámil s tím, že jste byl od propuštění Vašeho podporováni okresní nem. poj. v Ml. Boleslavi potreben nepřetržitě lékařského ošetřování, jakož, že Vaše choroba nepřetržitě trvala i v době nahoře uvedeného zaměstnání, kterého jste docílil pouze za tím účelem, abyste splnil podmínky pro uplatnění nároků na dávky pojištění inval. a starobního naproti Ústřední sociální poj., byl jste se svou žádostí na výplatbu nemocenského odmítnut.
Při tom bylo konstatováno, a také Vámi ve stížnosti ze dne 29. září 1934 přiznáno, že jste také v době od 27. července 1931 a v dalších týdnech Vašeho zaměstnání byl invalidní a že i nejlehčí služba, kterou jste vykonával jako hlídač, zhoršovala dosavadní Váš zdravotní stav tou měrou, že jste zaměstnáni toto musel zanechati.
Jednalo se tudíž u Vás vlastně o marný pokus býti výdělečně činným s motivem zcela jiným, než získati dočasný výdělek.
O stížnosti Vaší jednalo představenstvo pojišťovny ve schůzi dne 10. října 1931 a návrh Váš na nemocenské z důvodů nahoře uvedených zcela zamítlo.
Nedopatřením ošetřujícího lékaře a poněvadž další poukazy, které Vám vydal, předložila k likvidaci třetí osoba, bylo Vám vyplaceno na nemocenském 169 Kč, které jste povinen pojišťovně vrátiti. Částku tuto zaplaťte nám neprodleně přiloženou složenkou.
Proti tomuto výměru můžete podati stížnost žalobou k rozhodčímu soudu okresní nemocenské pojišťovny v Jičíně do 60 dnů ode dne jeho doručení:
Žalobu bylo by podati buď písemně poštou ve dvojím vyhotovení, případně úředníku
ku přijímání žalob zmocněného, nebo ústně do protokolu v kanceláři pojišťovny.
Správce: Ruda.
Starosta: Šimerda J.
Bylo by jistě velmi zajímavo zjistit úředně, je-li ONP v Jičíně ústavem »sociálním«, vydržovaným z peněz pojištěnců a zřízeným proto, aby v době nemoci své členy podporoval, nebo je-li exekučním soudem nad nebohými dělníky a domem hrůzy pro ně, kde se sadistickou rozkoší se jim objevuje »marný pokus býti výdělečně činným s motivem docela jiným, než získati dočasný výdělek. «
Ptáme se pana ministra sociální péče:
Zná tento případ?
Co - podle míněni pana ministra - má těžce nemocný, tuberkulosní dělník učinit, aby mohl ONP v Jičíně vrátit požadovanou částku a aby uhájil nadále svoji ubohou existenci?
Co hodlá pan ministr učiniti pro změnu tureckých poměrů, panujících dnes ve většině nemocenských pojišťoven, kde si pašovsky rozhoduje draze placený správní aparát, zatím co pojištěnci umírají netečenými chorobami a často hladem?
V Praze dne 20. listopadu 1931.
Štětka,
Śliwka, Gottwald, Rjevaj, Hrubý, K. Procházka,
Dvořák, Barša, Babel, Novotný, Tyll, Steiner,
Kliment, Juran, Zápotocký, J. Svoboda, Čižinská,
Hruška, Krosnář, Hodinová, Kuhn.
1461/ IX. (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o zřízení české státní mateřské školky v Suniperku v okrese chomutovském.
Ministr školství a národní osvěty dr. Dérer několikrát prohlásil, že podmínkou, aby se české menšinové školy zřizovaly a udržovaly jest aspoň nejmenší přípustný počet dětí české národnosti, a že odsuzuje, aby se české menšinové školy a mateřské školky uváděly v život a udržovaly jen získáváním německých dětí. Přes toto jasné stanovisko byla v Suniperku v okrese chomutovském v r. 1930 se souhlasem ministerstva
zřízena česká menšinová škola pro 2 české a 9 německých dětí a v r. 1931 jest dále vedena s 3 českými a 11 německými dětmi.
Nyní se má v Suniperku zříditi česká státní mateřská školka, ačkoliv pro ni není ani jediného dítěte českých rodičů. Podle této skutečnosti a dosavadních zkušeností musíme se obávati, že se nyní i v Suniperku zahájí proslavené lapání duší a nesvědomité zpracovávání německých rodičů tam usedlými, vedoucími Čechy, aby česká státní mateřská školka byla naplněna německými dětmi a aby se tak vůbec mohla otevříti.
Těžká hospodářská nouze nutí konečně i vládu, aby ve všech oborech státní správy provedla krajní úsporná opatření a úplně omezila neproduktivní, zbytečně výdaje.
Ztížení české mateřské školky v Suniperku, poněvadž není ani jediného dítěte české národnosti, které by docházelo do této školky, jest v době nejhorší nouze neodpovědným vydáváním státních peněz.
Podepsaní táži se tedy pana ministra:
1. Je-li ochoten dáti tuto věc prozkoumati,
2. zakázati, aby se česká mateřská školka v Suniperku zřizovala, když není českých dětí?
V Praze dne 12. listopadu 1931.
Dr. Schollich,
dr. Hanreich, Matzner, dr. Hassold, Bobek, Greif,
dr. Petersilka, Fritscher, Kunz, Geyer, Köhler,
Schubert, Knirsch, Kasper, Krebs, inž. Jung,
Simm, dr. Luschka, Zajíček, Krumpe, Scharnagl,
Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Inž. Kallina,
Horpynka, dr. Keibl.
1461/X.
Interpellácia
posl. Vladimíra Polívku, I. Hričovského a druhov
ministru verejných prác
vo veci nehospodárneho jednania technického oddelenia okresného úradu v Rožňave.
V súčasnej vážnej hospodárskej krisi bolo častokrát vyslovené heslo úspor vo všetkých oboroch štátnej správy. Verejnosť s plným pochopením toto heslo prijíma, bohužiaľ nevidí vždy a všade, že by bolo samotnými úrady vážne zachovávané. Stáva sa, že štát je vykorisťovaní špekulatívnymi obchodmi a verejnosť sa pozastavuje nad podobnými nezdravými zjavmi.
V Rožňave verejnosť Československá je rozrušená nasledovným nesprávnym a iste nehospodárnym pokračovaním technického oddelenia okresného úradu v nasledujúcich veciach:
Ministerstvo verejných prác svojím podriadeným technickým oddelením pri okresnom úrade v Rožňave zakúpilo od Legiobanky pre svoje účely dom za 250. 000 Kč. - Tento dom býval vlastníctvom bývalého riaditela gemerskej banky, ktorú prevzala Legiobanka. Pri prepustení starého riaditela bola nútená Legiobanka dať mu primerané odškodné, vyplatiť jeho akcie Gemerskej banky a odkúpila od neho dom, prevzatý teraz štátnou správou. Celkové odškodnenie maďarskému riaditelovi činilo 250. 000. - Kč. Tento obnos má dnes Legiobanka hradený v plnej hodnote od ministerstva verejných prác. Dom používa prednosta technického oddelenia, ktorý sa ubytoval v bývalých dvoch bytoch po troch izbách a tretí byt trojizbový má byt premenený na garáž pre silničné valce. Pri dneskajšej bytovej krisi je toto jednanie iste nehospodárne, lebo je nerozumné zrušovať zdravý byt a premieňat ho na garáže pre silničné valce.
Nerozumné hospodárenie technického oddelenia javí sa dokumentárne ešte v nasledovnej veci:
Pri stavbe silnice z Rožňavy do Košíc ministerstvo verejných prác zakúpilo prostredníctvom technického oddelenia pred 5 rokmi veľký pozemok pre vybudovanie vlastného technického oddelenia. Skutočne sa aj započalo so stavbou uvedenej budovy. Položily sa základy a pečlive sa ukryly doskami. Stavba bola zastavená, po niekoľko rokov je už stavenište opustené. Žatým sa vybudoval okresný úrad, kde sa umiestnil aj technický úrad. Dnes sa nevie, aký osud očakáva opustené stavenište a pozemok zakúpený pre ciele technického oddelenia. Boly učinené dotazy na odpredaj menovaného pozemku, bohužiaľ nikto nevie, čo s tým sa má stať.
Uvedené doklady svedčia iste o nehospodárnosti technického oddelenia v tak vážnej dobe ako je dneskajšia hospodárska krísa. Na účet štátu má sa banka zabezpečiť proti nárokom súkromným, zbytočne sa zakupujú pozemky, ktorých niet využitkované.
Podpísaní dovoľujú sa úctivé dotazovať pána ministra:
1. Sú mu známe uvedené prípady nehospodárnosti pri technickom oddelení technického úradu v Rožňave?
2. Je ochotný prispeť k náprave a k prísnemu vyšetreniu uvedených závad?
V Prahe dňa 22. novembra 1931.
Polívka, Hrušovský,
B. Procházka, Stejskal, Špatný, dr. Patejdl, Inž. Záhorský, Vaněk, Sladký, Mikuláš, Bergmann, Tykal, Jos. Tůma, Langr, Hatina, Richter, Šeba, Zeminová, Malý, Solfronk, Tučný, Šmejcová, Fiala, Sláviček, Dávid, Lanc.
1461/XI.
Interpelace
poslanců Stejskala, Šeby a druhů ministru zemědělství
o nesprávném rozdělení státního příspěvku občanům obce Úhlejova, okres Nová Paka, postiženým krupobitím.
Obec Úhlejov, okres Nová Paka, byla letošního roku postižena v jižní své části krupobitím, jakého není pamětníka. Veškerá úroda na polích byla z valné části úplně zničena.
Byli postižení nejen větší rolníci, ale byla zničena i malá políčka chudých domkářů, z nichž většina nemá po celý rok jiné obživy, než trochu těch brambor a kus toho chleba, již se jim dostane z jednoho až dvou korců polností, které jednotlivě vlastní. Krupobití zničilo vše. Celou úrodu. Tím také ohrozilo celé jejich živobytí v nadcházející zimě. Všichni jsou odkázáni na občasný výdělek a proto nastává pro ně období krutého strádání.
S povděkem byla proto uvítána zpráva o státní pomoci postiženým. Všichni právem doufali, že alespoň částečně bude jim pomoženo. Domnívali se právem, že poukázaný obnos bude dle počtu postižené výměry stejnoměrně spravedlivě rozdělen a že tím bude neštěstí všech zmírněno. Pro obec Úhlejov povolen byl obnos 7. 500 Kč. který měl býti rozdělen mezi 29 žadatelů, postižených krupobitím. Obnos byl však rozdělen pouze 12 žadatelům, takže 17 žadatelů bylo úplně vyřazeno bez náhrady, snad »prý« jako nepotřební.
K vůli illustraci celého případu uvádí podepsaní skutečnosti, z nichž vychází jasně na jevo, že těchto 17 žadatelů bylo neprávem vyřazeno. Jsou to:
Jan Machek, 70tiletý, bez zaměstnání, živ z práce manželky, která občas vypomáhá rolníkům při polních pracích. Vlastní ca 2 korce pole. Bylo mu zničeno vše.
Václav Jakl, tesař, sezónní dělník, má 2 korce pole pronajatého, je otcem tří nezaopatřených dítek, nemajetný. Bylo mu zničeno všechno.
Antonín Machek, 60tiletý, bez zaměstnání, vlastni ca 2 korce polí. Zničeno všechno.
František Mistr, bez zaměstnání, nemajetný, na 2 korcích pole bylo mu všechno zničeno.
Tomáš Mistr, pomocný dělník se čtyřmi korci pole, zadlužený, otec tří nezaopatřených děti. Všechno mu bylo zničeno.
Antonín Růžička, zedník, vlastní ca l ha, ostatní má pronajaté. Všechno mu bylo zničeno.
Puzena Šormová, bez zaměstnání, ca 2 korce vlastních polí. Celá úroda zničena, atd.
Těmito případy uvedeno jest jen z části, jak ve skutečnosti vypadá situace těch, kteří byli uznáni jako nepotřební a na základě toho vyřazeni ze státní podpory. Stejně tak byli postiženi i ti drobní a chudí domkáři, jichž pole leží na sousedním katastru obce Miletína, která byla taktéž krutě postižena krupobitím jako obec Úhlejov. I tam byla úroda na polích zničena a i v tomto případě byli uvedení z postižených vyřazeni z náhrady státního příspěvku, ačkoliv některým jednotlivcům byly vyplaceny náhrady v desetitisícových obnosech.
Podepsaní se proto táží:
Je Vám, pane ministře, znám rozsah škod způsobený krupobitím v obci Úhlejově a Miletíně?
Je Vám známo, že celá řada postižených a ožebračených chudých domkářů byla neprávem vyřazena ze státní pomoci?!
Jste ochoten, pane ministře, nechati vyšetřiti tento případ a postarati se o to, aby právem a spravedlivě bylo pomoženo všem, kdož utrpěli skutečnou škodu a jsou ve své existenci ohroženi?
V Praze dne 23. listopadu 1931.
Stejskal, Šeba,
Fiala, B. Procházka, Tučný, Polívka, Lanc, Jos. Tůma, Zeminová, Vaněk, Malý, dr. Patejdl, Mikuláš, Slavíček, Langr, Hrušovský, Špatný, inž. Záborský, Tykal, Sladký, David, Soffronk, Bergmann.
1461/XII.
Interpelace
poslanců C. Malého, Richtra, Langra, dra Stránského, B. Procházky a druhů
ministru železnic o zrušení výrobny jízdenek v Brně.
Podle nařízení ministerstva železnic, dep. III. má býti od 1. ledna 1932 tiskárna jízdenek v Brně zrušena a pro celou oblast československých železnic má zůstati pouze jedna tiskárna při řed. státních drah v Praze. Takto sloučená tiskárna má býti zřízena, pouze s 24 tiskacími stroji.
Tiskárna v Brně má 12 tiskacích strojů, z nichž některé byly zakoupeny v roce 1923 úplně nové. Tiskací stroje jsou dobré, vydrží ještě řadu let než budou vyřazeny. V tiskárně brněnské vyrábí se normálně ročně 52 milionů jízdenek. Kromě uvedeného počtu zpracovává
tiskárna v Brně až 7 milionů jízdenek ročně v úkolové práci.
Tiskárna v Praze má 24 obsazených strojů tiskacích, vyrábí normálně ročně asi 85 milionů jízdenek a v úkolové práci zpracovávati musí asi 25 milionů jízdenek. Podle plánu min. železnic má míti jediná tiskárna v Praze pouze 24 tiskací stroje, což znamená, že většina práce musí býti vykonána přes čas, či v práci úkolové, neb jak min. železnic naznačuje: »zvýšení výkonu za účasti na čistém zisku. V přítomné době za těžké hospodářské krise a vzmáhající se nezaměstnanosti není tento způsob práce na místě.
Sloučením tiskáren nebude docíleno žádných úspor. Ředitelství v Brně má nadsystemisační přebytky zaměstnanců, jichž počet byl by zvýšen o 39 zaměstnanců ze zrušené tiskárny jízdenek. Tiskaři v Praze budou nuceni v úkolové práci zpracovati asi 56 milionů jízdenek a budou honorováni vedlejším výdělkem. Úspora vedoucího tiskárny jízdenek, třeba je v IV. platové stupnici a může býti na místě jiném účelněji zaměstnán, nevyváží nikdy náklad spojený s prací úkolovou a přes čas ve sloučené tiskárně pražské.
Důvody organisační mluví samy pro tiskárny dvě. Stane-li se ve sloučené tiskárně porucha, neb jiná vážná věc, nedostanou stanice jízdenky a vzniknuvši škoda by byla velmi značná. O úsporách věcných nelze mluviti. Karton je do tiskárny dodáván solidním dodavatelem v Brně, proto dodávání lepenky z Prahy odpadá. Úmysl ministerstva železnic: zavésti do větších stanic stroje systému Regina, na nichž ve stanicích sami pokladnici, obstarávající výdej jízdenek, tyto tisknouti budou, nelze z důvodů národohospodářských schvalovat, jsou to stroje cizozemské, drahé a na pražských nádražích se neosvědčily. Také důvod, že tiskárenské místnosti v Brně nevyhovují, je nesprávný. Budova pro tiskárnu vystavena byla v roce 1922, jest vzdušná a po stránce hygienické bez závad. Místnosti jsou na nádraží a tím doprava jízdenek je velmi usnadněna.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, podepsaní interpelanti se táži:
1. Je panu ministru železnic znám úmysl min. železnic o zrušení tiskárny jízdenek v Brně?
2. Je pan ministr železnic ochoten zrušiti sloučení uvedených tiskáren jízdenek, jež úředním věstníkem min. železnic ze dne 14. listopadu 1931, číslo 48, bylo nařízeno?
V Praze dne 24. listopadu 1931.
Maty, Richter, Langr, dr. Stránský, B. Procházka,
David, Tučný, Bergmann, dr. Patejdl, Mikuláš, Jos. Tůma, Šeba, Zemlnová. Sladký, Polívka, dr. Moudrý, Fiala, Solfronk, Lanc, inž. Záborský, Tykal, Steiskal, Špatný, Slavíček, Hnušovský, Vaněk.
1461/XIII.
Interpelace
poslanců Stejskala, Šeby a druhu ministru zemědělství
o nesprávném a nespravedlivém rozdíleni podpor na Miletínsku mezi rolníky postižené živelní pohromou.
Dne 14. července 1931 postižen byl kraj mlletinský, soudní okres Hořice v Podkrkonoší, politický okres Nová Paka, katastrofálním krupobitím a větrnou smršti, jakého v tomto kraji není pamětníka. Obilí, okopaniny, ovoce, vše bylo zničeno dle odhadu komise ze 60-90%.
Postižení rolníci podali si na obecní úřady žádosti o státní výpomoc a byli zařazeni do soupisových archů. Očekávali, že na ně spravedlivým způsobem bude vzat zřetel. Jaké bylo však jejich překvapení a roztrpčení, když zjistili, že z povoleného obnosu 59. 000 Kč pro Miletín tři členové komise určení k soupisu a kontrole škod, vzniklých krupobitím, obdrželi celkem obnos 29. 000 Kč, jako náhradu, tedy plnou polovinu poukázaného obnosu. Mezi nimi jest pekař, povozník a bývalý hostinský v jedné osobě, takže není odkázán na příjem a výnos zemědělství. Celá akce soupisová i rozdělovači byla provedena nedostatečně, závadně a nespravedlivě.
Václav Zrno, malozemědělec v Miletíně, vlastni svých 8 korců orné půdy a 6 a půl korce pro sebe najal. Krupobití mu zničilo úrodu z 80%. Je zadlužen, 33% válečný invalida, živitel čtyřčlenné rodiny. Nedostal ani haléře.
Josef Hamán, Miletín, osada Podháj, vlastní 20 korců orné půdy. škoda jmenovaného je 5096, odhad byl nesprávně menší. Nedostal nic.
Josef Kopecký, rolník a spolumajitel usedlosti v Miletíně čp. 137. obdělává 18 korců orné půdy. Krupobití mu zničilo oves a ječmen z 90%. žito z 80%, pšenici z 75%. Utrpěl škodu 14. 000 Kč. Škodu přihlásil správně a včas. Nedostal ničeho.
Alois Festa, rolník v Rohoznici čp. 3, Je vlastníkem 28 korců orné půdy a 3 korce má najmuty. Postižen byl na všech pozemcích. Utrpěl minimální škodu 15. 000 Kč. Přihlásil se jako postižený na obecním úřadě v Rohoznici. ač měl škody i na katastru miletinském. Nedostal vůbec nic.
Jan Lindr, Miletín, všechna polní úroda zničena, škoda obnáší desetitisíce korun. Nedostal ničeho.
František Lánský, rolník v Rohoznici čp. 2, byl postižen krupobitím. Jeho škoda obnáší 5. 000
Kč. Přihlásil škodu včas, nedostal ani haléře, ač je úplně chudý a jeho existence je ohrožena.
František Erben v Miletíně čp. 193, rolník z povolání, utrpěl škodu živelní pohromou ca za 8. 000 Kč. Soused, který má pozemky vedle jeho, obdržel značnou podpora. Jmenovaný nedostal vůbec nic.
Alois Vobořil, malorolník, Miletín, osada Horka čp. 187, byl krupobitím postižen tak, že utrpěl škodu 3. 500 Kč. Škodu hlásil včas na obecním úřadě v Miletíně, nedostal nic! Na jeho rolnické usedlosti vázne dluh ve výši 10. 000 Kč. V osadě, kde jest pouze 15 čísel, hostinská živnost neprosperuje.
Barbora Krkonošková, Miletín, utrpěla krupobitím škodu 800 Kč. Jest odkázána jedině na skrovný výnos ze svého pole svojí výživou. Nedostala vůbec nic.
František Kareš, Miletín čp. 267, vlastní 3 korce pozemků, které byly postiženy tak, že celá úroda byla úplně zničena. Má škodu 2. 600 Kč, kterou včas přihlásil. Nedostal ničeho.
Františka Machková, Miletín, má pronajato 8 korců polí a úroda na nich byla zničena. Celková škoda činí 2. 000 Kč. Nedostala nic.
Marie Sulcová. Miletín čp. 275, utrpěla přírodní katastrofou škodu v obnosu 105. 000 Kč, neboť veškerá polní úroda byla zničena, mimo toho i vichřice strhla střechu kruhové cihelny. Vypukl požár, který podporován větrem zavinil veliké škody. Přihlásila škodu včas, podporu nedostala.
Josef Lánský, Vidoň čp. 5. byl postižen krupobitím a jeho škoda činí 5 tisíc Kč. Nedostal nic.
Josef Groh, Vlkanov čp. 4, utrpěl škodu 3. 000 Kč na svých pozemcích při krupobití. Nedostal nic.
František Špůr, Vidoň čp. 15, utrpěl krupobitím škodu 2. 000 Kč. Nedostal nic.
Václav Kulhánek. Vidoň čp. 17, utrpěl škodu ve výši 1. 500 Kč. Nedostal nic.
Jakub Nosek, Miletín, utrpěl velikou škodu na zakoupeném ovocí, které na stromech bylo zničeno, přívalem serváno a vodou odplaveno. Nedostál nic.
Když šli někteří postiženi rolníci stěžovati si okresnímu úřadu v Nové Pace a když nemohli dovolati se nápravy, prohlásili, že se obrátí na poslance. Vrchní komisař okresního úřadu Soukup je odbyl slovy: »S takovým strašákem si na mne nepůjdete!«
Toto jednání značné pobouřilo všechny postižené rolníky, kteří své občanské povinnosti vůči státu svědomitě pint, a když jsou postiženi, takto se s nimi jedná.
Podepsaní se proto táží:
Je Vám, pane ministře, tento případ znám? Jaké kroky hodláte zaříditi, aby postižení dovolali se svého práva a dostali to, co jim patří?
Jste ochoten naříditi nové šetření a spravedlivé rozdělení podpor postiženým?
Jste ochoten stíhati ty, kterým by se prokázalo, že nesprávnými údaji pomáhali sobí na úkor ostatních postižených?
V Praze dne 23. listopadu 1931.
Stejskal, Šeba,
Bergmann, David, Vašík, Tučný, Soffroník, Lanc, inž. Záhorský, dr. Moudrý, Stavíček, Hrušovský, Jos. Tůma, Malý, Sladký, Zeminová, Polívka, Fiala, B. Procházka, Tykal, Spatný, dr. Patejdl, Mikuláš, Langr.
1461/XIV.
Interpelace
posl. J. Polacha, Fr. Svobody a soudruhů ministra železnic
o zrušení tiskárny železničních jízdenek v Brně.
Úřední Věstník ministerstva železnic ze dne 14. listopadu 1931 uveřejňuje výnos ministerstva železnic ze dne 12. listopadu t. r., č. 37. 639. kterým zrušuje se výrobna železničních jízdenek při ředitelství státních drah v Brně počínajíc dnem 31. prosince 1931. Současně týmž výnosem ministerstva železnic zrušuje se sklad tiskopisů v Horních Heršpicích taktéž dnem 31. prosince 1931 a obě tyto skupiny mají býti přetaženy do Prahy.
Ve výrobně jízdenek je zaměstnáno 33 zaměstnanců, z toho 30 ženatých a ve skladu tiskopisů v Horních Heršpicích je zaměstnáno 14 zaměstnanců, vesměs ženatých.
Ředitelství státních drah v Praze chce převzíti do pražské výrobny jízdenek pouze čtyři zaměstnance, z toho tři tiskaře a jednoho pomocníka, takže v Brně zůstane nezaměstnaných 29 zaměstnanců různých kategorii z tiskárny jízdenek a 14 zaměstnanců ze skladu tiskopisů. S rodinnými příslušníky činí tento počet 132 osob, které jsou závislé na těchto dvou ústavech, jež mají býti koncem roku v Brně zrušeny.
Ředitelstvím státních drah v Brně bylo sděleno tomuto personálu výrobny jízdenek, že žádný ze zaměstnanců nebude na existenci poškozen a byl jim vydán seznam, aby si vybrali místa, kam by chtěli býti přiděleni. Nyní jim však bylo sděleno, že nikdo z nich nemůže být přijat do žádného místa při ředitelství, takže existence těchto zaměstnanců stala se tím naprosto nejistou a ohroženou.