Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

1472. Zpráva

výboru zahraničného a živnostensko-obchodného o vládnom návrhu (tisk 1392),

ktorým sa predkládá Národniemu shromaždeniu k schváleniu dodatková úmluva k obchodnej dohodě medzi republikou Československou a republikou Rakúskou zo dňa 4. května 1921, sjednaná dňa 22. červenca 1931 a uvedená v prozatímnú platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 27. červenca 1931, č. 126 Sb. z. a n.

I.

Pripravujúc zvýšenie svojho colného tarifu, Rakúsko vypovedalo dňa 14. dubna 1931 ku dni 15. červenců 1931 dodatkovú úmluvu zo dňa 21. červenca 1927 k platnej československo-rakúskej obchodnej dohode.

Rakúska vláda odôvodnila tento krok svoj v prvom rade poukazom na to, že je nutné, aby zvýšilo svoju sebestačnosť, keďže v posledné roky jeho obchodnia bilancia vykazovala vysoké pasivum: priemernej miliardu šilinkov ročne. Nastúpila rakúska vláda preto cestu ochranárskej politiky obchodnej, a rychle nastúpenie tejto cesty motivovala tiež nutnosťou zmiernenia zemedelskej krísy, všeobecnou tamejšou hospodářskou depresiou a v nie poslednej rade i celkovou finančnou situáciou Rakúska, v poslednej dobe neobyčajne zhoršenou.

Pri tom všetkom súčasne sa vynorivší projekt colnej unie nemecko-rakúskej zdál sa nasvedčovať tomu, že by mohly hrať tu vážný zástoj i motivy politické. Tento možný výklad kroku rakúskej vlá-

dy oslabuje však tá skutočnosť, že v tom samom období Rakúsko vypovedalo tarifové úmluvy i Maďarsku a tiež i Jugoslávii.

Vývin naších obchodne-politických vzťahov k Rakúsku vychádzal z premeny niekdajšieho rakúsko-uhorského hospodářského celku v samostatné hospodárske územia cessionárskych štátov. Z hľadiska exportného obchodným centrumom niekdajšieho Rakúsko-Uhorska bola Viedeň. Tu sídlily i kancelárie tých mnohých priemyslových závodov zemí českých, ba i niektorých zo Slovenska. Po našom štátnom osamostatnění nepřestala ihned táto úloha Viedne, a tak v prvých rokoch trvania nášho štátu vykazuje statistika nášho obchodu zahraničného až nezdravé participovanie Rakúska na našom vývoze. Túto čiastku nášho vývozu nekonsumovalo však samotné Rakúsko, bol to vo velmi značnej miere reexport, hlavne reexport pre zeme východne. Tento stav, prirodzený to dôsledok primátu Viedne v bývalej monarchii Habsburkov, musel

byť v záujme nášho hospodárskeho osamostatnenia sa napravený a obchod náš musel hľadať priamy styk s konsumentmi československých produktov. Vzdor všetkým počiatočným nesnádzam, ktoré jednak kotvily v pohodlnosti starých už vyšlapaných ciest a cestičiek, jednak v nedostatkoch prvotných a poválečných našich exportérov, jednak konečne v konservativisme niektorých obchodných kruhov v zahraničí, odvislosť naša vo vývoze na Rakúsku bola upravená do zdravších, normálnejších kolají. V dobe velkých všeobecných hospodárskych krís by nás takáto závislosť zaiste veľmi citelne zasiahla v našom hospodárskom živote. Náš vývoz do Rakúska obnášal v roku 1920 35. 10% celkového vývozu nášho, naproti tomu v roku 1929 už len 15%.

Je prirodzené, že i Rakúsko sa prispôsobnilo dôsledkom rozpadnutia sa bývalej dunajskej monarchie a usilovalo sa zvýšiť svoju sebestačnosť.

Pri tom všetkom zostaly a zaiste že i v budúcnosti zostanú obchodné styky medzi Československom a Rakúskom už vzhľadom k zemepisnej polohe a susedstvu oboch štátov veľmi dôležitými. Náš vývoz do Rakúska v posledných rokoch ešte vždy representoval hodnotu okolo 3 miliárd Kč ročne. Zaiste to není nepatrná číslica pre náš hospodársky život.

Bolo obapolným záujmom oboch štátov, aby po vypovedaní tarifnej úmluvy dohodly sa na úmluve novej. V dobe dnešnej nepriaznivej konjunktúre a hospodár-

skej depresie prirodzene musí mať pri takomto jednaní ťažšiu posíciu ten štát, ktorý je vo vzájomnom zahraničnom obchode aktívnym. V tomto prípade to bolo Československo.

Dôvodová zpráva vlády otvorene priznáva, že predkladaná úmluva znamená zhoršenie doterajšej úpravy. Jednanie bolo veľmi obtížne. Treba však uznať, že i táto úmluva predsa len ochráni hospodárstvo naše od nepomerne väčších škôd, ktoré by nám boly vznikly, keby nedojednaním tejto úmluvy bol nastal stav púhych najvyšších výhod v smysle platnej obchodnej dohody československo-rakúskej. Musíme konečne tiež vyzdvyhnúť dôležitý politický moment zjednanej úmluvy, ktorý spočíva v tom, že jestliže Československo sa rozhodlo sjednať smluvu na tomto bárs i zhoršenom základe, dokázalo tím, že sa vždy pridržiava tradičnej politiky hospodárskeho dorozumenia s cudzinou, obzvlášte s najbližšími susedmi.

Ťažkosť jednania ukazuje i tá skutočnosť, že toto jednanie trvalo nepretržite od února do červenca 1931, takže bolo treba notami na dvakrát na krátky čas predĺžiť už vypršanú úmluvu tarifovú. Treba uznať, že vyjednávačom naším podarilo sa behom jednania docieliť značného zlepšenia rakúskych nabídiek.

Navrhujeme preto poslaneckej snemovne, aby prijala toto schvalovacie usnesenie:

»Národní shromáždění republiky Československé schvaluje dodatkovou úmluvu k obchodní dohode mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921, sjednanou dne 22. července 1931 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. července 1931, č. 126 Sb. z. a n. «

V Prahe, dňa 29. října 1931.

Frant Tomášek, v. r.,

předseda.

Igor Hrušovský, v. r., zpravodajca.

II.

Nová dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi Československem a Rakouskem, sjednané dne 4. května 1921, podepsána byla ve Vídni dne 22. července t. r., a vstoupila v platnost na místo dosavadní tarifní úmluvy z r. 1927 dnem 28. července t. r.

K této nové úmluvě došlo, jak známo, na nátlak Rakouska, kde od řady let se uplatňují snahy po zvýšené celní ochraně. Základní úprava obchodně-politického poměru mezi naší republikou a Rakouskem byla provedena dohodou ze 4. května 1921, jež oběma státům zaručuje v oboru celně tarifním nakládání podle zásady o nejvyšších výhodách. Čilé hospodářské styky Československa s Rakouskem vyžádaly si však brzy úpravu na podkladě celně tarifním, což se stalo několika dodatkovými úmluvami, jimiž vzájemné styky postupem doby byly přizpůsobovány změněným poměrům. V Rakousku počaly se již od roku 1926 uplatňovati ochranářské tendence, neboť Rakousko došlo k názoru, že jeho celní sazebník z 1. ledna 1925 jest příliš nízký a neposkytuje náležité ochrany domácí výrobě. Zvýšenou celní ochranou chtělo tudíž Rakousko zvýšiti domácí výrobu, a tím také snížiti pasivum své obchodní bilance a zmírniti nezaměstnanost. Tak došlo v Rakousku k uzákonění dvou celních novel r. 1926, a konečné 3. novely r. 1927.

Rakousko však ani v následujících letech nespokojilo se s touto zvýšenou ochranou, naopak ochranářské tendence nabyly ještě ostřejšího rázu. Rakousko trvalo na nutnosti větší soběstačnosti, poukazujíc na chronickou nezaměstnanost a na pasivum své obchodní bilance. Dalším důvodem těchto ochranářských tendencí v Rakousku byla zemědělská krise a všeobecná hospodářská deprese, jež se v Rakousku v posledních letech projevovala právě tak jako v jiných státech.

Výsledkem těchto ochranářských snah jest IV. celní novela z r. 1930 a V. novela, schválená rakouským parlamentem 15. července t. r. Oběma těmito novelami zvýšeny byly velmi radikálně autonomní celní sazby u převážné většiny položek

jak zemědělských tak průmyslových. Tyto sazby nicméně nemohly vstoupiti v účinnost, dokud zůstaly v platnosti nižší sazby, vázané v tarifních smlouvách s ostatními štáty. Rakousko proto vstoupilo v revisní jednání především s Maďarskem, Jugoslávií a Československem na podkladě IV. novely, jakož i se zřetelem na předlohu V. novely, jež byla přes půl roku rakouským parlamentem projednávána. S Maďarskem se Rakousko dohodlo na nové smlouvě, a také jednání s Jugoslávií bylo skončeno dohodou. Obě tyto smlouvy vstoupily v platnost dnem 19. července t. r.

S republikou Československou zahájilo Rakousko jednání již na podzim r. 1930 a pokračovalo v něm od února 1931 téměř nepřetržitě až do července. Aby mohlo uvésti v platnost nové celní sazby IV. a V. novely, resp. příměti naši delegaci k větší povolnosti, vypovědělo Rakousko dodatkovou úmluvu z r. 1927 k 15. červenci 1931, kterážto lhůta byla v posledním okamžiku z technických důvodů prodloužena do 27. července 1931.

Smlouva mezi Československem a Rakouskem má jistě neobyčejnou důležitost pro oba štáty. Dovoz Rakouska z Československa činil v posledních 4 letech stále as 18% celkového dovozu, vývoz pohyboval se kolem 12%. Pro Československo znamená dovoz z Rakouska 7% celkového dovozu, vývoz do Rakouska as 15% celkového vývozu, a representuje při příznivé konjunktuře (na př. r. 1927 a 1929) přes 3 miliardy Kč, z čehož hlavní podíl připadá na textilie, zboží ze železa a obecných kovů, stroje a přístroje, sklo a porcelán, zboží hliněné a kožené, dále cukr, uhlí, ječmen a slad atd. Naše aktivum ve styku s Rakouskem obnášelo ještě roku 1930 více než 1. 200 mil. Kč. Jestliže s naší strany se poukazovalo na škodlivé následky, jež by mělo přílišné zvýšení dosavadních smluvních sazeb v Rakousku pro náš průmysl, uvádělo Rakousko na druhé straně nutnost zmenšení svého pasiva vůči Československu a poukazovalo na svou vlastní hospodářskou situaci.

Jest na snadě, že jednání s Rakouskem za těchto okolností nebylo nikterak snadné. Rakousko sice na jedné straně se vzdalo celé řady sazeb dosud vázaných , v našem celním sazebníku, naproti tomu však žádalo pro celou řadu položek v rakouském sazebníku, na nichž jsme neobyčejně interesováni, značné zvýšení dosavadních smluvních sazeb, a teprve v poslední etapě jednání z těchto požadavků slevilo, takže mohlo dojíti k dohodě. Jest nutno přes to doznati, že sjednané sazby znamenají zhoršení dosavadního stavu. Jestliže se Československo přes to odhodlalo sjednati smlouvu na tomto podkladě, bylo při tom. vedeno snahou dokázati cizině, že jest i nadále odhodláno vésti svou tradiční politiku dorozumění s nejbližšími sousedy, jakož i snahou, zabrániti možnosti stavu pouhých nejvyšších výhod, jenž by přivodil našemu hospodářství ještě větší škody než přijatá nová úprava, a který by naše hospodářství pocítilo zvláště silně při dnešní hospodářské depresi. Na sjednání úmluvy nezůstaly bez vlivu ani ohledy rázu politického, neboť Československo chtělo i za cenu vlastních obětí dokázati svou ochotu dojíti s Rakouskem k dohodě, uznávajíc jeho dnešní situaci.

Hlavní těžiště nové dodatkové úmluvy spočívá opětně v její tarifní části. V ostatních částech vykazuje jednak některé menší zrněny rázu spíše formálního, jednak nové tři doložky rázu zásadního. Jest to především doložka proti poskytování vývozních prémií dle obdobné doložky smlouvy švýcarsko-rakouské, dále doložka o možnosti revisních jednání pro případ zvláštních ujednání jedné ze smluvních stran s třetími státy, a doložka o dovozních listech (bod 1. a 2. závěrečného protokolu).

V tarifní příloze A uvedeny jsou koncese, jež Rakousko přiznává československému zboží při dovozu do Rakouska.

Položky zemědělské a zemědělsko-průmyslové:

V této partii zůstaly beze změny dosavadní smluvní sazby u celé řady položek. U cukru řepového dosaženo vázání dosavadního rozpětí mezi surovinou a rafinádou. Pro ječmen vázána dneš-

ní přirážka 4 zl. k. pro roční kontingent 5. 458 vagónů, pro oves sazba 3 zl. k. na neomezené množství. Podobně sjednány smluvní pevné přirážky na slad. U jemné stolní zeleniny a okurek dosaženo celkem dosti výhodných sazeb. Na chmel dosaženo bezcelnosti oproti dosavadní sazbě 20 zl. k. U peří zůstává surové peří beze cla v balících nad 80 kg, pro ostatní sjednány celkem mírné sazby. Na pivo v sudech sjednána pouze nepatrně zvýšená sazba 14 zl. k. Nové smluvní sazby sjednány byly na šunku a masité droby, tvarůžky a smůlu. Pro palivové dříví byla koncedována dosavadní sazba 0. 50 pro roční kontingent 40. 000 q.

Průmyslové zboží: Dosavadní smluvní sazby zůstávají pro bavlněnou přízi vykuňovou a odpadkovou, pletené a stávkové zboží (vlněné a bavlněné), krajkové záclony všeho druhu, řadu hedvábného zboží, batisty a řídké tkaniny, pokrývky na podlahu z voskovaného plátna, válce z nekujné litiny, porcelán, železné předměty drobné potřeby, pera, zboží výslovně nejmenované z niklu a obecných kovů, dětské vozíky, hotové součástky motorových vozů, drahé kovy a drahokamy, váhy a součástky vah, kuchyňskou sůl, zřídelní produkty, některé kyseliny, lékárnické zboží upravené, mýdlo, glycerin, hračky, díla literární a umělecká.

Proti navrhovaným vysokým autonomním sazbám dosaženo místy podstatných slev, jako u: bavlněných tkaniv, nábytkových látek, aksamitů, polohedvábnvch punčoch, zboží vlněného, zboží kartáčnického, lepenky, papíru balícího a pergamenového, z části u papíru cigaretového, voskovaného plátna, obuvi kožené a z látky hunja, ohýbaného nábytku, skla a skleněného zboží, kamenů a zboží kamenného a hliněného, u zboží plechového, zboží z nekujné litiny, umělecké litiny (pětinkových kamen), zboží z kujného železa, některých strojů, nástrojů a přístrojů, součástek z porcelánu a u škrobu. U některých položek, jež dosud nebyly smluvně s Rakouskem upraveny, dosaženo bylo nových koncesí.

Co se týče rakouských vývozních artiklů, o nichž jedná příloha B a závěrečný protokol k ní, lze konstatovati, že Ra-

kousko vzdalo se velké řady smluvních celních sazeb pro své vývozní artikly, jmenovitě pro: čokoládu, bavlněnou přízi, stávkové zboží celo i polohedvábné, hedvábný a krepovaný papír, obchodní knihy, krupony a některé zboží kožené, celou řadu zboží dřevěného (nábytek, lišty), řadu zboží ze surovin soustružnických a řezbářských, skleněné hrušky pro žárovky, sádrové drobnůstky, hliněné dýmky, řadu druhů zboží železného, jakož i zboží z obecných kovů (u tohoto zejména zboží z hliníku), lokomobily silniční a zemědělské motory spalovací a výbušné, mlátičky pod 15 q a jiné hospodářské stroje a přístroje, vzdušné kompresory, elektrické přístroje telegrafní, telefonní a pod., výrobky z nepravých perel a dehtová medicinální mýdla.

Naproti tomu přiznány byly Rakousku některé menší koncese oproti dřívější smlouvě, jež však representují poměrně

jen malý díl rakouských požadavků v tomto směru. Tak na příklad výhody platné pro tyrolské lodeny přiznány také pro štýrské lodeny, slevy cla poskytnuty na staniolový papír, hoblíková lůžka, petrolejová kamna a vařiče, přístroje k naklepávání kos, vypínače hnacích řemenů, řezačky na maso a trouby a válce z obecných kovů, a konečně přiznány některé tarifikační poznámky.

Tato obchodní smlouva jest sjednána na jeden rok. Nebude-li 3 měsíce před uplynutím této lhůty dána výpověď, zůstane i nadále v platnosti. Po uplynutí jednoho roku lze ji kdykoliv vypověděti se lhůtou tříměsíční.

Živnostensko-obchodní výbor pojednal o této obchodní smlouvě ve své schůzi dne 24. listopadu 1931 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby tuto smlouvu schválila.

V P r a z e dne 24. listopadu 1931.

F. Pechman, v. r., předseda.

Dr. Zadina, v. r., zpravodaj.