Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedáni.

18O8.

Zpráva

sociálně-politického výboru o usnesení senátu Národního shromáždění RČS. (tisk sněm. 1788)

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 726 a 741) o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění.

Základním principem osnovy o vnitřní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění, na níž se usnesl senát (tisk 741) jest, aby vládě byla poskytnuta možnost, aby mohla nařízením stanoviti podrobnosti potřebné ku provedení mezinárodních smluv o sociálním pojištění, které budou sjednány a vyhlášeny ve Sbírce zákonů a nařízení a které mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní. Přijetím projednávané osnovy bude tudíž dána možnost, aby mezistátní úmluvy, týkající se sociálně pojišťovacího zákonodárství, byly co nejdříve vtěleny v náš právní řád a aby tudíž tyto mezinárodní úmluvy měly co nejdříve vnitrostátní účinnost. Tím bude sjednán právní předpoklad pro plnění všech pojistných nároků, které zákonodárství smluvních států pojištěncům zabezpečuje.

Přijetím této osnovy pozbývá také platnosti zákon ze dne 7. dubna 1920, číslo 220 Sb. z. a n., kterým byla vláda zmocněna, aby upravila mezistátní styk v oboru sociálního pojištění.

V důvodové zprávě se uvádí:

Ve stadiu příprav směřujících k ratifikaci úmluvy mezi československou republikou a republikou Rakouskou o sociálním pojištění a k jejímu vnitrostátnímu pro-

vedení bylo s hlediska ústavnosti uvažováno o zmocnění daném vládě zákonem ze dne 7. dubna 1920, č. 220 Sb. z. a n., aby sjednala mezistátní smlouvy, upravující vzájemné vztahy v oboru sociálního pojištění (§ l zákona).

Aby se předešlo všem ústavním pochybnostem, usnesla se vláda ve schůzi 6. listopadu 1931, aby co nejdříve byl vypracován návrh na zrušení zákona č. 220/1920 Sb. z. a n., po případě na jeho nahrazení jiným zákonným předpisem nezávadným -po stránce ústavní.

Ježto však zákony o sociálním pojištění nemají, hledíc k právě uvedenému zmocňovacímu zákonu, všeobecné klausule obvyklé u jiných podobných zákonů, že tam, kde mezinárodní smlouvy mají pro věci upravené zákonem zvláštní ustanovení, platí tato, doporučuje se tuto věc se zřetelem k navrhovanému zrušení zmíněného zmocňovacího zákona upraviti novým všeobecným ustanovením zákonným.

Tomu má býti vyhověno předloženou osnovou zákona o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění, jejíž naléhavost a nezbytnost je níže podrobně odůvodněna.

V jednotlivostech poznamenává se k osnově toto:

K § 1, odst. 1.:

Osnova sleduje, hledíc k velkému sociálně-politickému významu mezinárodních smluv o sociálním pojištění, základní myšlenku uvésti tyto úmluvy co nejdříve ve vnitrostátní účinnost, neboť jenom tak bude tu co nejrychleji sjednán právní předpoklad pro uskutečnění plnění a zabezpečení jiných smluvních výhod.

To má býti umožněno ustanovením, že mezinárodní smlouvy o sociálním pojištění nabývají vnitrostátní účinnosti vyhlášením ve Sbírce záhonů a nařízení.

Myšlenka, aby úmluvy o sociálním pojištění byly uvedeny co nejdříve ve vnitrostátní účinnost, byla ostatně vedoucím motivem již u zákona č. 220/1920 Sb. z. a n. Tento důvod pak platí, a to ve zvýšené míře i dnes, jak o tom svědčí velmi četné a naléhavé žádosti z nejrůznějších kruhů interesentů, domáhajících se zabezpečení nároků ze sociálního pojištění, získaných ve druhých státech, a požadujících nejrychlejší aktivování úmluv uvedeného oboru, zvláště se sousedními státy.

K § 1, odst. 2.:

Poněvadž nelze vylučovati, že při provádění smluv se ukáže potřeba upraviti určité podrobnosti, bylo za tou příčinou do osnovy vloženo ustanovení, jímž se zmocňuje vláda stanoviti nařízením podrobnosti potřebné ku provedení smluv.

Velmi závažné důvody by ovšem mluvily pro rozšíření návrhu zákona i na pole úmluv z oboru pracovního práva a ochrany zaměstnanců ve stycích mezinárodních vůbec. Aby však co nejvíce bylo urychleno ústavní projednání navrhovaného zákona, omezuje se osnova zatím jen na úmluvy z oboru sociálního pojištění.

Se zřetelem na značný počet příslušníků našeho státu pracujících v různých státech cizích a zase naopak, s ohledem na značný počet příslušníků států cizích pracujících u nás, vyslovil sociálně politický výbor se zmíněným usnesením senátu (tisk 741) o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění souhlas a doporučuje slavné sněmovně osnovu zákona ke schválení ve znění, jak se senát usnesl.

Kromě toho usnesl se sociálně politický výbor poslanecké sněmovny doporučiti vládě, aby s ohledem na to, že až dosud došlo k dojednání úmluv v oboru sociálního pojištění pouze s říší německou a republikou rakouskou, s urychlením bylo přikročeno ke vzájemným úmluvám se všemi státy, které mají sociální pojištění uzákoněno a jejichž příslušníci pracují u nás anebo příslušníci naši ve státech cizích. Zejména pak sociálně politický výbor doporučuje, aby obdobné smlouvy byly sjednány s republikou francouzskou a polskou.

V posledním odstavci důvodové zprávy vládního návrhu (tisk 726) uznává vláda závažné důvody, které mluví pro rozšíření návrhu zákona i na pole úmluv z oboru pracovního práva a ochrany zaměstnanců vůbec a praví se, že jenom v zájmu urychlené účinnosti smluv z oboru sociálního pojištění nebyl zmíněný návrh zákona rozšířen i na ostatní mezinárodní úmluvy

o úpravě pracovních podmínek. Sociálně politický výbor vyslovil přání, aby vláda s urychlením připravila návrh zákona

i v těchto shora jmenovaných otázkách.

Především šlo by o:

1. Konvenci o zaměstnání žen před porodem a po porodu, kterážto konvence byla sjednána na prvním zasedání mezinárodní konference práce v r. 1919 ve Washingtone a kterou dosud ratifikovalo 11 států.

2. O konvenci o odškodnění pracovních úrazů zemědělství, sjednanou v r. 1921 na třetím zasedání mezinárodní konference v Ženevě, ratifikovanou 15 státy.

3. Konvenci o odškodňování za pracovní úrazy sjednanou na VII. zasedání mezinárodní konference práce v Ženevě 1925 a ratifikovanou 12 státy.

4. O úmluvu o nejnižším věku zaměstnanců pro práci v lodních topírnách a komorách. Úmluva je ratifikována 25 státy.

5. O konvenci o povinné lékařské prohlídce dětí a mladistvých dělníků, zaměstnaných na lodi, ratifikovanou 23 státy.

6. úmluvu o označování váhy těžkých břemen v dopravě, sjednanou v r. 1929, ratifikovanou v 9 státech.

7. úmluvu o ochraně dělníků, zaměstnaných při naloďování a vyloďování zboží

před pracovními úrazy, ratifikovanou ve státech.

Při tom nesmí býti zapomínáno, že zmíněné úmluvy, pro které Československo na konferencích práce hlasuje, představují opravdu jen minimální ochranu dělnictva.

Může-li tuto minimální ochranu zaručiti svému dělnictvu 23 států před námi, může tak jistě učiniti i naše republika. Přichází proto vhod slib vlády, že se touto otázkou hodlá co nejdříve zabývati.

V Praze dne 1. června 1932.

Dr. Winter v. r.,

předseda.

Hatina v. r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne. _______________________1932

o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Ustanovení mezinárodních smluv o sociálním pojištění, vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení, mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

(2) Podrobnosti potřebné k jejich provedení může stanoviti vláda nařízením.

§ 2.

Zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 220 Sb. z. a n., kterým se vláda zmocňuje, aby upravila mezistátní styk v oboru sociálního pojištění, pozbývá platnosti.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři sociální péče a zahraničních věcí v dohodě se zúčastněnými ministry.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP