Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1841.

Interpelace:

I. posl. Jaši, V Beneše a soudr. min. vnitra o zákazu Husovy oslavy na Sv. Kopečku u Olomouce,

II. posl. Štětky a soudr. min. vnitra o neudržitelných poměrech na okresním úřadě ve Strakonicích,

III. posl. Štětky, Babela, Tylla a soudr. vládě o chystaném snížení platů státních zaměstnanců,

IV. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic o nedostatečné ochotě a neodpovědném chování dopravních a pokladních úředníků státních drah,

V. posl. Geyera a druhů min. železnic, že ve stanici Nejda u Karlových Varů bylo odepřeno dopraviti 54 výletníků,

VI. posl. inž. Kalliny a druhů min. financí, že ještě nebylo upraveno osvobození od dané rentové těch cizozemských cenných papírů, které již v cizině podléhají přímé dani výnosové,

VII. posl. Jaksche, Leibla, Dietla a soudr. min. zemědělství o pobuřujícím nesociálním postupu státní lesní správy vůči dřevorubcům v oblasti modravské, na panství dlouhoveském, VIII. posl. dr Sterna, Kopeckého, Štětky, Steinera a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o soustavné persekuci Svazu proletářských bezvěrců,

IX. posl. Slavíčka, Netolického a druhů min. obchodu, průmyslu a živností o nedodržováni jazykového zákona v Patentním úřadě a nezákonném služebním rozkazu č. 986 ze dne S. srpna 1924, kterým president Patentního úřadu dr Němec nařídil úřednictvu jeho nedodržovaní, X. posl. Slavíčka, Netolického a druhů min. průmyslu, obchodu a živností o valorisaci poplatků v Patentním úřadě.

1841/I.

Interpelace

poslanců V. Jaši, Vojty Beneše a soudr.

ministru vnitra

o zákazu Husovy oslavy na Sv. Kopečku u Olomouce.

Z Olomouce dochází neuvěřitelná zpráva, že tamní okresní správa politická zakázala Husovy oslavy, dosud každoročně konané ve dnech červencových. Tento zákaz doprovázen je podivnými průvodními zjevy. Děje se několik dnů po tom, co Karel Horký svým smutně proslulým článkem dotkl se památky Husavy, aby se mohl přiblížiti

kruhům, pro něž po celý život měl jen cynický postoj. A děje se i v důsledku loňské provokace živlů, které v téže chvíli, kdy konala se oslava Mistra Jana Husa, uspořádaly provokativně a záměrně jinou oslavu, aby vyvolaly letošní zákaz. Je všeobecně tvrzeno, že se tak stalo na přímý pokyn z politické správy v Olomouci pořadatelům trucoslav na Sv. Kopečku, neboť jinak pry by okresní správa v Olomouci neměla přičiň a důvodů nenáviděnou oslavu Husovu zakázati.

Jsou-li zprávy o zmíněných opatřeních pravdivé, pak jednání republikánských úřadů nabývá příchuti provokativní stranickosti vůči pokrokové většině naší veřejnosti. Je to povážlivé ve státě, který by měl úzkostlivě dbáti toho, aby nebouřil city svého obyvatelstva a neničil také autoritu vlastni.

Podepsaní se táží:

Je panu ministrovi vnitra olomoucký případ znám?

Je ochoten zjistiti roli, již v tomto neslýchaném případě koná sám úřad?

Je pan ministr ochoten zrušiti opovážlivý zákaz a zjednati průchod právu, opřenému o zákon, kterým byl Husův den prohlášen památným dnem republiky?

V P r a z e, dne 27. května 1932.

Jaša, V. Beneš,

Bíňovec, Polach, Husnaj, Janečková-Vorlová, Srba, dr Winter, Prokeš, Vácha, dr Markovič, Remeš, Klein, Chalupa, inž. Nečas, Koudelka, dr Macek, Hampl, Chalupník, Seidl, dr Mareš, Stivín, Nový, Kučera.

1841/II.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů

ministru vnitra

o neudržitelných poměrech na okresním úřadě ve Strakonicích.

Jsme zvykli sice na všelijaké případy na okresních úřadech a od jejich přednostů, ale všechny meze přesahuje, jak »vládne« pan okresní hejtman ve Strakonicích. Pan hejtman nejen si upravuje zákony, jak se mu líbí, ale dokonce si vymýšlí docela nová nařízení a žádá na příklad, aby mu byly bezpodmínečně hlášeny všechny volební schůze, které prý jinak nepovolí.

Dále censuruje způsobem zcela pozoruhodným plakáty, které byly jednak v Praze, jednak ve všech ostatních místech republiky zcela nezávadně vylepeny. Jde o zcela běžný plakát oznamující veřejnou schůzi a končící výzvou: »Bojujte s komunisty, za chléb, práci, půdu a svobodnou komunu pracujícího lidu. « Pan hejtman patrně neví, že komuna jest obec a tak, aby propuštěním »cizího« slova neohrozil bezpečnost a klid, raději ho škrtl a nařídil opravu plakátu v tom smyslu.

Dále zakázal vyvěšení plakátu pro nezaměstnané dělníky, kde bylo uvedeno vydáni na kancelář presidenta republiky 19, 101. 800. - Kč ročně s tím odůvodněním, že prý se tento údaj nezakládá na pravdě a tudíž nesmí býti rozšiřován. Jak vidno, nevěří pan okresní náčelník ve Strakonicích ani státnímu rozpočtu. Pozoruhodná opatrnost. Stejně zakázal vylepení plakátu se srovnáním poměrů ve SSSR a v ČSR rovněž s odůvodněním nepravdivostí, ačkoliv na plakátu jsou čísla vyňatá z oficielní statistiky československého státního úřadu statistického, což jest ovšem patrně příliš vysoká lektura pro pana okresního náčelníka.

Ptáme se pana ministra vnitra:

Je ochoten naříditi svým podřízeným úředníkům, aby se naučili znáti aspoň čsl. zákony a informo-

vali se poněkud o možném a nemožném dříve, než bezhlavě něco zcensurují?

V P r a z e, dne 1. června 1932.

Štětka,

Russ, Gottwald, Hodinová, Čižinská, Kliment, Kuhn,

Kubač, Steiner, Vallo, Tyll, Juran, Novotný, Hrubý,

Barša, Török, Babel, Dvořák, K. Procházka,

dr Stern, Śliwka.

1841/III. Interpelace

poslanců Štětky, Babela, Tylla a soudruhů vládě

o chystaném snížení platů státních zaměstnanců.

Jak se dovídáme připravuje se snížení platů státních a veřejných zaměstnanců o 6 až 15%, počínajíc platem 14. 000. - Kč ročně. Při platu přes 23. 000. - Kč ročně má sníženi činiti již 10%,

Ptáme se proto vlády:

Je ochotna dáti závazné prohlášení, že platy státních a veřejných zaměstnanců, nepřesahující 39. 000. - Kč nebudou v r. 1932 a v letech následujících v žádném směru sníženy?

V Praze, dne 2. června 1932.

Štětka, Babel, Tyll,

Hadek, Krosnář, Dvořák, K. Procházka, Gottwald,

Russ, Zápotocký, Novotný, Kuhn, Juran, Baria,

Steiner, Höhnel, Čižinská, Hodinová, Török, Vallo,

Śliwka.

1841/IV (překlad).

Interpelace

posl. inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi železnic

o nedostatečné ochotě a neodpovědném

chování dopravních a pokladních úředníků

státních drah.

Široká veřejnost po smutných zkušenostech z minulého roku neobyčejně uvítala, že v čelo železničního odboru nastoupil opět odborník, od jehož vlivu se očekávalo, že největší státní podnik s miliardovými obraty, zbaven všech šovinistických vli-

vů, bude nyní svěřen správě, slouží jen veřejnému zájmu. Tomuto účelu sloužilo množství potěšitelných opatření, jejichž výsledky byly však zkříženy jednáním odpovědných úředníků.

Tak po zavedení nedělních zpátečních lístků musilo býti na př. konstatováno v Karlových Varech na horním nádraží, že pro velké davy výletníků, které na Boží hod svatodušní se daly předvídati, byla otevřena jen jedna osobní pokladna, takže do odjezdu vlaku nebylo možno vydati lístky. Teprve po velkých sporech dalo se vynutiti otevření druhé pokladny, takže vlak mohl vyjeti z nádraží se zpožděním o více než hodinu.

Z mnoha stížností třeba zdůrazniti ještě druhý případ, k němuž rovněž došlo na Boží hod svatodušní ve stanici Nejda u Karlových Varů. Kraslický tělocvičný spolek, 54 mužů, přišel 10 minut před odjezdem večerního vlaku ke staniční pokladně v Nejde. Vůdce výletu. Jan Fischer žádal o vydání snížených jízdenek předloživ předepsané legitimace. Ale pokladní úředník Hroch zdráhal se jízdenky vystaviti. Teprve po delším domlouvání, čímž se ztratilo několik minut, počal psáti lístek, ale když ještě scházely tři minuty do odjezdu vlaku, přestal a prohlásil, že již nemůže lístek napsati. Kdyby byl Hroch započal psáti jízdenku při prvém vyzvání, při poněkud dobré vůli byl by tuto práci ve zbývající době úplně vyřídil. Jen toto neodpovědné chování úředníka způsobilo, že 54 cestujících nemohlo odjeti, pochopitelně jsouc rozčileno, což bylo jen ještě stupňováno výsměšným chováním úředníkovým.

Železniční správa jest přece pro cestující obecenstvo a úředníci jsou tedy povinni pokud možno, ovšem v rámci služebních předpisů, prokazovati cestujícímu obecenstvu co největší ochotu. Z neodpovědného chování nejdského staničního úředníka lze však seznati, že jmenovaný úředník nechce býti platným členem správy, nýbrž rozhodujícím mocenským činitelem, který má na vůli způsobiti 54 německým turnérům nepříjemnosti.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten na základě zde vylíčené události, kterou lze potvrditi výslechem 54 kraslických turnérů, se vši přísností zakročiti proti provinilému úředníkovi a učiniti vše, aby se již příště neopakovaly události, jako obě zde vylíčené?

V Praze, dne 31. května 1932.

Inž. Kallina,

Simm, dr Schollich, Kasper, Schubert, Oehlinger, Bobek, Krumpe, dr Mayr-Harting, Greif, Kunz, Krebs, Köhler, inž. Jung, Matzner, dr Keibl, Horpynka, dr Hanreich, dr Hassold, Geyer, Knirsch, dr Petersilka, Scharnagl.

1841 V (překlad).

Interpelace

poslance J. Geyera a druhů

ministrovi železnic,

že ve stanici Nejda u Karlových Varů bylo odepřeno dopraviti 54 výletníků.

Na Boží hod svatodušní došlo ve stanici Nejda u Karlových Varů k níže uvedenému, křiklavému porušení služby, které zavdalo časopisu »Graslitzer Volksblatt» ze dne 21. května 1932 podnět k otevřenému listu panu ministrovi železnic, v němž se mezi jiným praví:

»Kraslický tělocvičný spolek o 54 mužích na Boží hod svatodušní vraceje se přišel do stanice Nejda u Karlových Varů. Vůdce výletu byl u pokladny nejdského nádraží 10 minut před odjezdem vlaku - vlak měl zpoždění, ale do odjezdu bylo skutečné ještě plných 10 minut času - a předloživ legitimaci, žádal zdvořile o snížené jízdenky pro účastníky výletu. Pokladní úředník Hroch zdráhal se jízdenky vydati a upozornil na předepsanou dobu. Na opětovnou žádost pak se přece jen dal do psaní lístku, ale v poslední třetině přestal, když ještě scházely tři minuty do odjezdu vlaku a kdy při dobré vůli lehce byl by práci skončil, a prohlásil, že je to nyní nemožné, že tělocvičný spolek nemůže již tímto vlakem odjeti, poněvadž vlak se již blíží. Opustil služební místnost a odebral se na nástupiště vypraviti vlak. Pro toto zvláštní chování úředníka ve službě zmocnilo se výletníků pochopitelné rozčilení, které však úředník odbyl chladným úsměvem a posměšně; když mu bylo řečeno, že jeho chování bude míti dohru na příslušném místě, odpověděl také jen poznámkou: »Můžete si stěžovati, kde chcete, mně to může býti lhostejné. » Došlo k pohnutým scénám, při nichž se úředník dal strhnouti k výrazům proti cestujícím, které se naprosto příčí důstojnosti jeho úřadu a heslu služby zákazníkům. Dal znamení k odjezdu a 54 kraslických turnérů, ačkoliv chtěli dáti vydělati dráze pěkné peníze, neodjelo.

Pane ministře železnic! Vylíčili jsme vám zde události věrně podle pravdy a bez jekéhokoliv zveličováni, naopak, ve svém vylíčení zachovali jsme dokonce největší zdrženlivost, abychom neupadli v podezření, že jsme věc rozšlapali s národněpolitického stanoviska, ačkoliv by ještě leckterá věc zasloužila zřetelnějšího vylíčení. Tážeme se vás, zda schvalujete toto jednání úředníka vám podřízeného nebo zda jste ochoten, v zájmu výnosnosti a dobré pověsti železnice učiniti zde řádný řez a neschopné úředníky, kteří věci jen škodí, nikdy však neprospívají, přeložiti tam, kde již škodu způsobiti nemohou.

Na základě tohoto vylíčení táží se podepsaní:

1. Jest pan, ministr ochoten dáti přísně vyšetřiti a potrestati toto ostentativní, nepřátelské chování k cestujícím úředníka Hrocha, konajícího službu?

2. Jest pan ministr ochoten znovu připomenouti úředníkům jejich obchodní povinnosti k cestujícímu obecenstvu a k obchodním zájmům železniční správy a odvolati s takovýchto služebních míst liknavé nebo ostentativně proti tomu jednající, jakožto nezpůsobilé jednati konciliantně s cestujícími?

V Praze, dne 25. května 1932.

Geyer,

Köhler, Kasper, Krebs, inž. Kallina, dr Hassold, Oehlinger, Scharnagl, Kunz, Fritscher, dr Petersilka, Bobek, Krumpe, Zajíček, Greif, Matzner, dr Hanreich, dr Keibl, Horpynka, Knirsch, inž. Jung, Schubert, Simm, dr Schollich.

1841 VI (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi financí,

že ještě nebylo upraveno osvobození od daně rentové těch cizozemských cenných papírů, které již v cizině podléhají přímé daní výnosové.

Ve vládním nařízení ze dne 20. prosince 1927, čís. 175, jímž se provádí zákon ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, ministerstvo financí výslovně ohlásilo, § 173, odst. 6 b, že bude vydán pokyn, jímž se má zajistiti osvobození od daně rentové výnosů cizozemských cenných papírů, které jsou již v cizině postiženy některou přímou výnosovou daní. Zároveň také měla býti upravena forma, jak mají podati průkaz o tomto cizozemském zdanění, požadovaný berní správou.

Tento výnos však do dnešního dne nevyšel, takže nyní většina těchto papírů podléhá dvojímu zdanění. Neboť »úplný průkaz okolností«, žádaný prováděcím nařízením, který uvádí poplatník k odůvodnění svého nároku na osvobození od daně, žádají berní správy častokráte v té formě, že se žádá úřední prohlášení cizozemského berního úřadu.

Veškeré úsilí hospodářských svazů, aby tento nevyjasněný stav byl objasněn, bylo dosud marné, neboť ministerstvo staví se nyní na neodůvodněné stanovisko, že poplatník má podati průkaz sám. Proti požadavku, aby byl vydán seznam cizozemských cenných papírů a jejich povinnost k dani rentové, ministerstvo financí dosud vždy namítalo, že by bylo předčasné již nyní vydávati takovýto seznam, ale že i s technického stanoviska jest nemožné takovýto seznali sestaviti. Naproti tomu třeba upozorniti, že rakouské ministerstvo financí předkládá každoročně seznam všech cizozemských cenných papírů osvobozených od daně rentové, takže jest tedy nemístná námitka, že takovýto seznam nelze vydati z důvodů technických.

Pochybné ceny jest však také zdánlivá ochota ministerstva financi, které prohlašuje, že jest ochotno na řádně kolkované žádosti soukromníků rozhodnouti také o přímém dotazu stran daňové povinnosti jednotlivých cizozemských cenných papírů, jestliže se právě tak jako v ukládacím řízení u berních správ předloží potvrzení cizozemského vyměřovacího úřadu nebo cizozemského minister stva. Poněvadž ministerstvo dává správnost údajů zkoumati teprve diplomatickým postupem, dochází při tomto postupu k velikým průtahům. Názor ministerstva, že vydá seznam cizozemských cenných papírů osvobozených od daně rentové teprve tehdy, až bude vydáno více takových jednotlivých rozhodnuti, jest naprosto neodůvodněný.

Interpelanti se tedy táží, je-li pan ministr financí ochoten vydati pokyny ohlášené v prováděcím nařízeni k zákonu o přímých daních k § 173, odst. 6 b, jimiž se má konečně objasniti, u kterých požitků cizozemských cenných papírů jde zde o poměry vylučující tuzemskou povinnost k rentové dani nebo jaká potvrzení mají poplatnici předložiti?

V Praze, dne 23. května 1932.

Inž. Kallina,

dr Schollich, Horpynka, Köhler, Geyer, Krebs, dr Hanreich, inž. Jung, Schubert, Knirsch, Kasper, Simm, Matzner, dr Hassold, dr Keibl, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Greif, Krumpe, dr Petersilka, Kunz.

1841 VII (překlad).

Interpelace

poslanců W. Jaksche, D. Leibla, A. Dietla

a soudruhů

ministrovi zemědělství

o pobuřujícím nesociálním postupu státní

lesní správy vůči dřevorubcům v oblasti

modravské, na panství dlouhoveském.

Při pozemkové reformě byla část střední Šumavy, spojená v lesním ředitelství dlouhoveském, vyvlastněna dosavadnímu majetníku Schwarzenbergovi a převzata do státní správy. Lesní dělnici, kteří v tak zvaném »schwarzenbergském království« po desítky let musili vésti boj o živobytí důstojné lidi, domnívali se, že se pozemková reforma provádí i v jejich zájmu. Důvěřovali, že orgány státní lesní správy ukáží více pochopení pro jejich těžký boj o existenci, než zaměstnanci bývalých knížecích velkostatků. Se stanoviska sociální účelnosti pozemkové reformy byla rozhodně odůvodněna naděje těchto lidí, že přejdou-li lesy do rukou státu, nebude při tom zhoršeno jejich sociální postavení.

Bohužel nastal opak. Jak se zdá, státní lesní správa aspoň v dlouhoveském obvodu má ctižádost, aby daleko předstihla vykořiťování dřívej-

šího feudálního velkostatkáře, než to jest odůvodněno hospodářskou krisí. Dokud šlo o trýzněni některých důvěrníků nebo o menší ochotu ke smluvním požadavkům odborových organisaci, bylo ještě lze míti za to, že to jsou přehmaty podřízených správních orgánů. Ale když se jednostranným diktátem ruší dlouholetá práva dřevorubců na deputát, když zároveň jejich bídné služební byty jsou vydány přímo lichvářskému zvyšováni nájemného, pak musí celou státní lesní správu stihnouti oprávněná výtka, že jedná nesociálně.

Než budeme vypočítávati podrobnosti, musíme ještě konstatovati, že lesní dělníci v území modravském, roklanském a březnickém musejí žíti neobyčejně těžce. V nejodlehlejší části Šumavy, skoro na den cesty od nejbližší železniční stanice, odříznuti ode vší kultury konají svou těžkou denní práci. Jejich hlavním výdělkem jest životu nebezpečné spouštění dříví v zimě a jest příznačné, že výpomocní dělníci z Podkarpatské Rusi, kteří byli přibráni ke zpracování posledních vývratů, většinou nebyli s to snášeti strašné obtíže tohoto zaměstnání a brzy zase odjeli domů. Při nepatrném a mimo to ještě nejistém výdělku těchto lidí jest pro ně přímo životní otázkou, aby vedle toho byla jejich existence poněkud zajištěna skrovným chovem dobytka a levným bytem. Podle toho musila se kdysi zaříditi i schwarzenbergská lesní správa a proto jisté části lesních dělníků přenechala deputátní byty a k nim patřící hospodářské budovy za nepatrné uznávací nájemné. Jedním z prvních činů státní lesní správy naopak bylo jak bezohledné tak také neodůvodněné zvýšení nájemného u lesních dělníků v modravské oblasti. Pro celý postup bylo příznačné, že od 1. října 1930 nebyly činže vůbec předpisovány ani vybírány. Kdykoli lidé chtěli zaplatiti dosavadní nájemné, lesníci jim odpovídali, že nemají pokynů, že se již každý doví, kolik má zaplatiti. Dne 25. dubna t. r. dostavil se tam jistý úředník z dlouhoveské státní lesní správy a nadiktoval toto strašlivě zvýšené nájemné:

V Modravě:

Ondřej Weber, kovář, ze 150 Kč na 600 Kč. Tento muž má 9 nezletilých dětí.

Ludvik Fürch, dřevorubec, ze 101 Kč na 550 Kč, 2 děti.

Marie Burghartová, z ničeho na 360 Kč, osm dětí. Jan Paukner, z ničeho na 350 Kč, tři děti. Fischerhütte:

Jan Oswald, dřevorubec, ze 70 na 350 Kč, tři děti.

František Fürch, dřevorubec, ze 70 na 350 Kč, má dvě děti po své zemřelé dceři.

J a v o ř í pila:

Emil Liebel, dřevorubec, ze 70 na 350 Kč, jedno dítě.

Pavla Neuburgerová, vdova, ze 70 na 350 Kč. Její syn dřevorubec, který s ní bydli, přijal za své jedno dítě od vdovce invalidy, majícího čtyři děti.

Březník (vzdálený 4 hodiny pěšky od nejbližší fary):

Růžena Kriklová, vdova, ze 120 na 350 Kč. Jan Stadtler, dřevorubec, z ničeho na 350 Kč,

3 děti.

Josef Luksch, dřevorubec, z ničeho na 350 Kč,

4 děti. Roklanska chata:

František Kortus, dřevorubec, z ničeho na 700 Kč za polovinu domu, pět děti. Roklanská chata jest vzdálena 2 1/2 hodiny od nejbližšího lidského obydli. Cesta do školy tivá skoro 3 hodiny. Dvě školou povinné Kortusovy děti musejí po celou dobu vyučování bydliti mimo dům u cizích lidí.

Provádějící úředník státní lesní správy předložil postiženým smlouvy na 6 let s poznámkou, že kdo nepodepíše, dostane výpověď a musí se vystěhovati. Tyto smlouvy ustanovují kromě nájemného přímo lichvářsky zvýšeného, že nájemníci museji všechny vnitřní opravy sami provésti, tudíž že vlastním nákladem musejí napravili škody způsobené živly (nepohodou, ohněm). Tito lide obávajíce se o své bídné přístřeší, podepsali. To však nic nemění na věci, že prostě nemohou zaplatiti požadovaných peněz, neboť výše tohoto nájemného jest u takových primitivních dřevěných chalup na celé Šumavě jedinečná. Mimo to bylo zvýšení nájemného nadiktováno ve chvíli, kdy státní lesní správa omezuje káceni a tím zmenšuje možnost výdělku. Podepsaným se za celé jejich parlamentní praxe nestal případ, že by soukromý velkostatkář byl tak bezohledně a nesociálně zacházel se svými lidmi. Vrcholu pobouřeni bylo dosaženo tím, že vyšší lesní zaměstnanci mají své bezplatné byty a své hojné deputáty stejně jako dříve. Jsou to asi tito páni, kteří od zeleného stolu na útraty chudých dřevorubců a jejich vdov chtějí učiniti státní lesy výnosnými.

Podepsaní táží se tedy pana ministra zemědělství:

1. ) Je-li pan ministr ochoten nové nájemné smlouvy zrušiti jako odporující dobrým mravům a naříditi, aby se zřetelem na sociální postavení obyvatelů byly obnoveny na dosavadním platebním základě?

2. ) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se orgány státní lesní správy ve všech případech nové hmotné úpravy pracovních a bytových poměrů lesních dělníků vyhýbaly jednostrannému diktátu vůči hospodářsky slabším, nýbrž aby demokraticky vyjednávaly s příslušnými odborovými organisacemi?

3. ) Jest pan ministr ochoten přísné naříditi, aby, je-li nezbytně nutno snížiti deputát, šetřilo se především na deputátech zaměstnanců vyšších kategorií?

V Praze dne 25. května 1932

Jaksch, Leibl, Dietl,

de Witte, Roscher, Heeger, Taub, Schweichhart,

Kremser, Kaufmann, Häusler, Grünzuer, Katz, Kir-

pal, Blatny, Schäfer, Pohl, Müller, Macoun, Hacken-

berg, inž. Nečas.

1841/VIII (překlad).

Interpelace

poslanců dr Sterna, Kopeckého, Štětky, Steinera a soudruhů

ministrovi vnitra

a ministrovi spravedlnosti

o soustavné persekuci Svazu proletářských

bezvěrců.

Je tomu asi rok, co okresní úřady a policejní komisařství zahájily úplně soustavnou persekuci největší a nejvýznačnější proletářské kulturní organisace v Československu, Svazu proletářských bezvěrců. Činnosti této organisace, jejímž účelem podle stanov schválených ministerstvem vnitra jest společně s šířením socialistických nauk, které jsou světovým názorem proletářských volnomyšlenkářú, bojovati proti církevnímu kastovnickému duchu (§§ 3-4), soustavně se překáží a pod nejsměšnějšími a naprosto nezákonnými záminkami činí se překážky jejím schůzím, jakož i veškeré její osvětové a vzdělávací činnosti, což se nejhrubším způsobem příčí dokonce i právům státních občanů, jejich »koaliční, shromažďovací a tiskové svobodě«, zaručeným v ústavě Československé republiky.

1. Zemský úřad v Bratislavě pod čís. 26. 245/31 ze dne 21. května 1931 vrátil stanovy, schválené miministerstvem vnitra a zákonitou činnost Svazu na Slovensku znemožnil. Ačkoliv župní úřad v Liptovském Svatém Mikuláši již před dlouhou dobou, dne 2. května 1927, na základě svrchu uvedeného ministerského výnosu vzal na vědomí stanovy Svazu proletářských bezvěrců, které předložila ružomberská místní skupina, zemský úřad v Bratislavě odpírá uznati stanovy pro všechny ostatní slovenské místní skupiny Svazu, ačkoliv bylo vyhověno nařízení a Svaz pojal do stanov, schválených ministerstvem vnitra, ustanovení starého uherského spolkového zákona. Proč nejsou brány na vědomí stanovy Svazu proletářských bezvěrců, schválené ministerstvem vnitra pro celý stát, které již dávno byly také schváleny pro slovenskou místní skupinu v Ružomberku, také pro ostatní místní skupiny tohoto Svazu?

2. Okresní politické úřady a policejní komisařství soustavně maří veřejnou shromaždovací činnost místních skupin Svazu proletářských bezvěrců, při čemž se uvádějí úplně protiprávní a přímo do nebe volající odůvodněni. Z mnoha set zákazů uvádíme zde je i několik zvlášť křiklavých příkladů těchto nezákonných zákazů:

a) Táborský okresní úřad zakázal pod čís. 15. 518 ze dne 12. prosince m. r. řadu schůzí s pořadem: »Řeší papež krisi? Co je a co chce proletářská kulturní akce?« s odůvodněním, že ve stanovách »Sdružení proletářských bezverců« jest uvedeno, že spolek jest »nepolitický, ačkoliv o místní skupině »Sdružení proletářských bezvěrců« není ani zmínky, nýbrž jde jen o Svaz proletářských bez-

věrců, který ve svých stanovách, §§ 3-4, výslovně uvádí boj proti církevnímu kastovnickému duchu a má výslovně ustanovení o spojení se socialistickými (tedy politickými) naukami. V dalším odůvodněni se praví, že Svaz proletářských bezvěrců není oprávněn podle § 2 svých stanov pořádati veřejné schůze lidu, poněvadž již samo jejich pořádáni jest politickým činem; a to přes to, že § 2 neobsahuje ani slova o shromažďovací činnosti a v § 5 stanov jest výslovně uvedeno jako spolková činnost konati veřejné schůze, jimiž spolkový zákon samozřejmě rozumí schůze lidu, poněvadž jiné veřejné schůze musí býti výslovně označeny jako »spolkové schůze«. Odůvodněni táborského okresního úřadu nevztahuje se tedy vůbec na stanovy Svazu proletářských bezvěrců a jest docela hrubým porušením práva.

b) Okresní úřad v Německém Brodě zakazuje pod čís. 37. 706 ze dne 14. prosince loňského roku pořádati veřejnou schůzi lidu v Dělnickém domě v Německém Brodě s odvoláním na § 6 shromažďovacího zákona s odůvodněním, že spolek »pořádáním veřejných schůzi lidu s ohlíženým programem překračuje svůj obor působnosti, vymezený stanovami a za druhé ohrožuje veřejný pokoj a pořádek«. Takovýmto pružným odůvodněním »rušení veřejného pokoje a pořádku« bez jediného konkrétního důvodu zakazují pak dále okresní úřady chomutovský, karlovarský, jablonecký, litoměřický atd. veřejné schůze Svazu jakéhokoliv druhu. V odůvodněni jabloneckého okresního úřadu ze dne 15. března 1932, čís. 12/100 se praví doslovně:

»Veřejné projednávání uvedených otázek (Může papež řešiti hospodářskou krisí? Jaký jest účel křížového tažení milosrdenství? atd. ) je s to, aby v referátu i v rozpravě vzbudilo zášti proti jednotlivým skupinám obyvatelstva pro jeho konfesijní příslušnost nebo vésti k hanobeni jejich přesvědčení a k neodpovědným útokům proti jeho nositelům, takže by byl ohrožen veřejný pokoj a pořádek. «

S tímto odůvodněním lze zakázati každý volnomyšlenkářský podnik, poněvadž světový názor svobodných myslitelů jest ovšem v přímém rozporu s názory vyznání a podle mínění jabloneckého okresního úřadu může vzbuditi záští proti příslušníkům vyznání. Ve skutečnosti jde zde o zcela vyložené porušení státního základního zákona, který zaručuje příslušníkům všech světových názorů, tedy také osobám bez vyznání, aby plně a neomezeně veřejně hájili své názory. Poněvadž žádný katolík nebo příslušník některého náboženství není nucen vyslechnouti přednášku a cítiti se tím dotčeným, jest odůvodnění jabloneckého okresního úřadu úplně nezákonné.

c) Litoměřický okresní úřad odůvodňuje zákaz veřejných schůzí dne 16. a 17. ledna t. r. v okrese litoměřickém tím, že »mimo to se musí míti zřetel k náboženskému smýšlení většiny obyvatelstva«. Zde jest otevřeně vysloveno, že proletářšti bezvěrci všude, kde nejsou mezi obyvatelstvem ve většině, tedy v celé Československé republice, jsou bez práva a že smí veřejně hájiti jen ten světový názor, který má mezi obyvatelstvem většinu, což