Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1879.
Odpovědi:
I. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Šaláta a druhů stran zamezeni nepřístojností páchaných na poštovním úřade v Budči (tisk 1715/X),
II. min. financi na interp. posl. dra Törkö1ya a druhů o daňovém zproštění vína pro vlastní potřebu (tisk 1693/IX),
III. min. financi na interp. posl. Hokky a druhů o dávce z majetku, počítané z vkladů býv. poštovní spořitelny, a o úrocích z ní (tisk 1628/XIX),
IV. min. zemědělství na interp. posl. dra Törkölya a druhů o provádění jarní osivové akce s hlediska stranické politiky (tisk 1646/1X),
v
V. min. vnitra na interp. posl. Höhnela a soudruhů o surovém postupu četnictva proti nezaměstnanému Vilibaldu Siegmundovi z Frýdlantu (tisk 1676/XIII),
VI. min. vnitra na interp. posl. dra Törkölya a druhů o volbě obecního zastupitelstva v Hodejově (tisk 1693/X),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. Barši, Jurana a soudr. o případu dělníků Michala Sekaniny a Emila Navrátila (tisk 1558/XVII),
VIII. min. financí na interp. posl. dra Polyáka a druhů o nezachováni úředního tajemství o podaných daňových přiznáních (tisk 1613/II),
IX. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o jménu města Českého Těšína (tisk 1676/IX),
X. min. vnitra na interp. posl. Vallo a soudr. ve věci zadržení rukopisů spisovatele dra Jána Poničana (tisk 1672/IV),
XI. min. železnic na interp. posl. Hokky a druhů, aby trať mezi Výlokem a Královem nad Tisou byla opatřena kolejnicemi, způsobilými pro rychlovlaky (tisk 1628/V),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. Jelínka a druhů o zabavení článku »U slavnostní hostiny a - o několik domů dále« v pražském časopise »Bohemia« ze dne 21. ledna 1932 (tisk 1693/IV),
XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Törkölya a druhů o obnovení autonomie advokátní komory v zemi Slovenské a Podkarpatoruské (tisk 1646/VIII).
1879/I.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů
stran zamezení nepřístojností páchaných
na poštovním úřadě v Budči
(tisk 1715/X).
Při obsazování služebního místa neplně zaměstnaného poštovního posla u poštovního úřadu v Budči, obstarávajícího přespolní doručování do obcí Turova, Trňa, Železná Breznica, Budička a Lihotka, nezjistil jsem nepřístojností, které by mi dávaly příčiny, abych proti některému ze zaměstnanců svého resortu zakročil. O zmíněné místo podalo písemné žádosti celkem 8 uchazečů, z nichž tři byli z Budce, po dvou z Trně a Železné Breznice a jeden z Turové.
Ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě propůjčilo místo žadateli bydlícímu v Budči Josefu Kožehubovi, ježto zájmům služby vždy nejlépe vyhovuje, bydlí-li zaměstnanec v místě, kde úřad jest.
Oprávněnost tohoto postupu se plně prokázala i tentokráte, neboť doručování i výprava pošty v obcích přespolního doručovacího obvodu poštovního úřadu Budča se velmi podstatně zlepšily proti dřívější době, kdy tehdejší poštovní posel Josef Krajčí bydlil v Trní.
Poštovní posel Kožehuba vykonává službu svědomitě a k naprosté spokojenosti občanstva a plně vyhovuje požadavkům kladeným na něho ve službě. Není proto také příčiny zaměňovati ho někým jiným.
V Praze dne 15. června 1932.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
1879/II. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Törköly-a a druhů
o daňovém zproštění vína pro vlastní potřebu (tisk 1693, IX).
Podle § 8, II, č. 3 zákona o všeobecné dani nápojově č. 533/1919 Sb. z. a n. a § 14 vlád.
nařízení č. 679/1920 Sb. z. a n., jest povinen platiti daň, kdo nápoje vyrábí pro spotřebu vlastní, přesahuje-li výroba určité množství, v prováděcím nařízení stanovené. Nejvyšší množství výroby pro vlastní spotřebu, která nepodléhá dani, činí pro kalendářní rok a domácnost 200 litrů u vína, vinného a ovocného moštu a 50 litrů u jiných šťav ovocných. Je tedy výrobce povinen platiti všeobecnou daň nápojovou z veškerého množství vyrobených nápojů, jestliže celková výroba přesahuje množství výše uvedené.
U jednoho výrobce vína ve velkém bylo zjištěno, že tento použil pro vlastní spotřebu 121 litrů vína, aniž z tohoto množství zaplatil všeobecnou daň nápojovou. Pra zkrácení této daně byla na výrobce podána žaloba u krajského soudu v Berehově, který obviněného uznal vinným a odsoudil ho k pokutě. Odsouzený podal proti rozsudku odvolání, kterému vrchní soud v Košicích rozsudkem z 13. dubna 1931, čís. To VII667/11/30 vyhověl, a odsouzeného zprostil obžaloby, při čemž v důvodech rozsudku přiznal straně nárok na daněprostou výrobu vína do 200 litrů pro vlastní spotřebu. Tento nárok odůvodnil pak vrchní soud pouze z ustanovení § 14 prov. nař., z něhož není patrno, že se činí rozdíl mezi výrobcem, který pěstuje víno pro svoji vlastní spotřebu, a mezi výrobcem, který pracuje ve větším rozměru, tedy i pro obchod.
K tomu podotýkám, že pro otázku daňové povinnosti jest v daném případě rozhodné jedině ustanovení § 8, II, č. 3 zákona o všeobecné dani nápojově, kterým se vrchní soud v Košicích vůbec nezabýval, a tím došlo k rozsudku, který je v rozporu s ustanovením samotného zákona o všeobecné dani nápojové.
Ostatně po stránce administrativní byl obdobný případ řešen již nejvyšším správním soudem, který v nálezu ze dne 11. května 1928, č. 14. 143/27, vyslovil právní názor, že živnostník, který vínem obchoduje nebo je čepuje, nemá nároku na osvobození od všeobecné daně nápojové z vlastní výroby vína, i když nevyrábí většího množství vina, než jak jest v § 14 vlád. nař. č. 679/1920 Sb. z. a n. stanoveno. To znamená, že výrobce vína ve velkém, který s vínem obchoduje, nemůže se dovolávati ustanovení § 8, II, č. 3 zákona č. 533/1919 Sb. z. a n. a chce-li takový výrobce užívati nápojů ze svých zásob pro potřebu vlastní, může žádati o povolení paušálu.
Rozhodl-li tedy v konkrétním případě vrchní soud v Košicích jako důchodkový trestní soud, že strana nedopustila se zkrácení všeobecně daně nápojové, nebyla tím řešena též otázka daňové povinnosti, o které přísluší rozhodovati jedině úřadům finančním a posléze nejvyššímu správnímu soudu, jehož právním názorem jsou tyto úřady povinny se říditi. Přes to bylo učiněno opatření, aby proti rozsudku byl podle § 441 tr. poř. podán opravný prostředek pro zachování právní jednotnosti.
Podle vylíčeného stavu nemám důvodů, abych učinil opatření ke změně dosavadního postupu
finančních úřadů ve věci daněprosté výroby do 200 litrů pro vlastní spotřebu.
V Praze dne 11. června 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1879/III. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Hokky a druhů
o dávce z majetku, počítané z vkladů
býv. poštovní spořitelny, a o úrocích z ní
(tisk 1628/XIX).
Vklady u býv. poštovní spořitelny v Budapešti náleží k pohledávkám, pro jejichž hodnotu, v jaké měly býti započteny do vyměřovacího základu dávky z majetku, jest směrodatným jasné ustanovení § 15, odst. 5., věta 1. zák. č. 309/20 Sb. z. a n.
Podle této právní normy měly býti započteny podle kursu dne 31. /12. 1922. - K nějakým dodatečným opravám dávky, na tyto vklady vypadající, není tedy právního důvodu. Bude-li zjištěno, že ustanovení cit. § 15, odst. 5. nebylo někde dbáno, bude zjednána náprava.
Ze by úřady vymáhaly úroky resp. úroky z úroků z těchto vkladů (interpelace nemluví o úrocích z prodlení), spočívá patrně na nedorozuměni.
V Praze dne 29. května 1932.
Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.
1879/IV. původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance dra Törköly-a a druhů
o provádění jarní osivové akce s hlediska stranické politiky (tisk 1646/IX).
Jarní osivová akce na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla provedena přesně podle vyda-
ných pokynů ministerstva zemědělství, resp. příslušných zemských úřadů. Nemám vědomosti o tom, že by okresní náčelníci při provádění osivové akce postupovali stranicky a nebyly ani ministerstvu zemědělství ani jiným úřadům v tomto směru předloženy stížnosti. Tvrzení interpelace o feledínském okresu je pouze všeobecného rázu, neuvádějíc ani jména osob ani jména obcí, o něž jde, takže nebylo možno přezkoušeti správnosti těchto údajů. Konstatuji však, že i v okrese feledínském osivová akce provedena byla přesně podle vydaných pokynů. Osivo tomuto okresu přidělené rozdělil okresní náčelník přesně podle návrhu okresní nouzové komise, a to podle vykázané potřeby.
Příkazy, jak prováděti jarní osivovou akci, byly dány okresním úřadům před jejím započetím. V nich bylo uloženo těmto úřadům, aby při přidělování osiva brán byl náležitý zřetel k hospodářským a sociálním zájmům a potřebám postižených zemědělců. Nepokládám proto za potřebné vydávati nové pokyny.
Interpelace neuvádí konkrétní případy stranického postupu okresních náčelníků a proto není možno zavésti proti nim disciplinární řízení.
V Praze dne 8. června 1932.
Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.
1879/V (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Höhnela a soudruhů
o surovém postupu četnictva proti nezaměstnanému Vilibaldu Siegmundovi z Frýdlantu (tisk 1676/XIII).
Dne 12. března 1932 k 16. hodině se shluklo v obci Ringenhainu asi 300 osob a táhlo do Frýdlantu.
Před městem byli demonstranti četnictvem zadrženi a poněvadž neuposlechli výzvy k rozchodu, byli zatlačeni zpět a rozptýleni.
V kritické chvíli dostal se náhodou mezi demonstranty dělník Vilibald Siegmund jdoucí právě do Frýdlantu.
Byl tím asi 5 minut ve své cestě zadržen a v nastalé tlačenici dosti možná i zasažen obuškem resp. spodním rubem pažbou, avšak po legitimování později provedeném neprodleně propuštěn do Frýdlantu, aniž četnictvu prohlásil, že spěchá pro pomoc lékařskou anebo že byl při rozptylováni davu udeřen.
Sám Siegmund udává, že, když byl četnictvem propuštěn, potkal dva své příbuzné, které nejprve doprovodil zpět k svému bytu a pak teprve šel k lékaři, u něhož skutečně byl o 17. hod. 30 min., nezastihl ho však doma a povolal jej teprve až třetí den 14. března 1932 odpoledne, když jeho družka Alma Plontková téhož dne potratila.
Je tudíž tvrzení interpelace, že četníci zavinili zrození mrtvého děcka tím, že Siegmundovi znemožnili cestu k lékaři, obvinění naprosto nepravdivé, Siegmundem a jeho družkou samými vyvrácené.
Byl-li Siegmund při oné srážce četnictva s davem jako osoba nezúčastněná na demonstraci opravdu udeřen obuškem, resp. pažbou, stalo se tak ve stavu nouze podle § 26 asistenčního předpisu, tedy způsobem neodporujícím platnému předpisu.
Nemám proto také důvodu k opatřením, žádaným interpelaci.
Jelikož věc nenáleží do oboru působnosti ministerstva národní obrany, převzal jsem sám zodpovědění této interpelace.
V Praze dne 6. června 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1879/VI. (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Törköly-a a druhů
o volbě obecního zastupitelstva v Hodejově (tisk 1693/X).
Konečnou hodinu volby obecního zastupitelstva v Hodejově určil dohlédací úřad na 12. hodinu polední, přihlížeje k počtu 700 voličů, zapsaných v seznamech voličských, a ke zkušenostem z voleb v jiných obcích o stejném nebo větším počtu voličů, kde doba 4 hodin pro odevzdání hlasů plné dostačovala. Tak v obci Janošovcích téhož politického okresu odevzdalo hlasy od 8. do 12. hodiny polední 705 voličů ze 762 - tedy o 77 voličů více, než v Hodejově. Rovněž v obci Rimavské Seči odvolilo v téže době 4 hodin 873 voličů ze zapsaných 925.
Tvrzení interpelace, že zástupce dohlédacího úřadu uzavřel před 12. hodinou polední volební
místnost a vpustil do ni jen ty, kdož se v blízkosti volební místnosti zdržovali a že vyloučil značnou část voličů, která se tlačila okolo volební místnosti, neodpovídá skutečnosti. Pravda jest, že předseda volební komise po 12. hodině polední připustil k odevzdáváni hlasů ještě přes 50 voličů, přítomných před volební místnosti. Před 1. hodinou odpoledni, kdy odevzdávání hlasů bylo skončeno, přesvědčil se znovu předseda se zástupcem dohlédacího úřadu, že před volební místností nebylo nikoho, kdo by hlas svůj chtěl odevzdati.
K opatřeni, jehož se pp. interpelanti dožadují, není proto zákonného podkladu, tím méně ke zrušeni volby, ježto volbu zastupitelstva nelze zrušiti z úřední moci, nýbrž jen k námitkám voličů, podaným v zákonné lhůtě.
V Praze dne 7. června 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1879/VII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Barši, Jurana a soudruhů
o případu dělníků Michala Sekaniny a Emila Navrátila (tisk 1558/XVII).
Na základě obžaloby státního zastupitelství v Praze byli oba v interpelaci uvedení občané rozsudkem krajského soudu trestního v Brně z 18. května 1931, č. j. Tk I 2108/29, uznáni vinnými zločinem podle § 8 tr. z., a § 15: 3 zák. 50/23 a odsouzeni k trestu žaláře na tři měsíce a k peněžité pokutě v částce 1000 KČ. Trest na svobodě byl jim k odvolání státního zastupitelství vrchním soudem v Brně zvýšen na čtyři měsíce.
Odsouzení nepoužili opravného prostředku, ačkoliv zmateční stížnosti mohli docíliti, aby bylo přezkoumáno, zda odsouzeni byli po právu.
V Praze dne 18. května 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
1879/VIII.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra Polyáka a druhů
o nezachování úředního tajemství o podaných daňových přiznáních (tisk 1613/II).
Generální finanční ředitelství v Bratislavě stanovilo skutečně vynesením ze dne 2. září 1930, č. IV-4297/30, že finanční úřady jsou povinny vzhledem k ustanovení § 255 zákona o nemocenském pojištění č. 221 z roku 1924 vyřizovati dotazy nemocenských pojišťoven o datech obsažených ve spisech vyměřovacích úřadů. Avšak vynesením z 29. ledna 1932, č. j. IV-2223/32, tedy ještě před podáním interpelace, toto své původní vynesení zrušilo.
V Praze dne 4. června 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1879/IX. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o jménu města Českého Těšína (tisk 1676/IX).
Název Český Těšín jako výlučný úřední název této obce byl ustanoven podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z. a n. výnosem ministra vnitra ze dne 17. listopadu 1924, čís. 75. 000. Opatření toto jest v mezích citovaných norem.
Historické doklady v interpelaci uvedené jsou jednak neúplné, jednak částečně nesprávné. Tak na př. v příslušné - ve spisu Biermannově - uvedené listině těšínského vévody Kazimíra z 18. února 1327, jíž vévoda přiznává, že přijal svou zemi jako léno od českého a polského krále Jana (Lucemburského), čte se forma: »Thesschyn«, nikoliv »Tesschin«. Ovšem ani o variantě »Tesschin« nelze tvrditi, že reprodukuje německé jméno města Těšína.
Jde o zjev v našich středověkých zápisech stol. XIII. -XV. zcela běžný a pravidelný. V této době, kdy nebylo ustáleného českého pravopisu a rovněž ne také německého a polského, psali různí písaři a po př. i týž písař totéž jméno, po př. slovo, různě, pokud ovšem nešlo o slova nebo jména latinská, jejichž pravopisná forma byla v celku ustálena a jednotná a písařům všech národů západní a střední Evropy běžná.
Při českých nebo polských jménech a slovech vůbec užívali písaři, jestliže se česká nebo polská hláska lišila od latinské, zvukově nejbližší hlásky latinské. Poněvadž však tento způsob psaní byl někdy nemálo vzdálen od skutečné výslovnosti, byly české nebo polské hlásky, v latině se nevyskytující, později častěji, ne však vždy, graficky vyjadřovány pomocí t. zv. spřežek, t. j. k vyjádření jedné hlásky, resp. zvuku v písmě byly spřežovány dvě i tři hlásky latinské abecedy.
Při tvoření spřežek nebylo původně jednoty. Tak na př. hláska »š« byla vyjadřována v písmě spřežkami: »ss«, <»sch«, »sh«, »cz« a i jinak, stejně pak hláska »č« a jiné. Přes to, že také němečtí písaři užívali (po př. pro německá jména a slova bylo užíváno) v téže době spřežkového pravopisu, nelze spatřovati ve spřežkách zápisů XIII. -XV. stol. výhradně německou formu, tím měně pak vydávati jméno, psané spřežkovým pravopisem, za jméno německé. Grafické varianty jména Těšína, zapsané spřežkovým pravopisem, graficky zachycují slovanskou, respektive českou, po př. polskou formu jména. Grafické varianty »Tesschin«, »Tesshin«, »Tessin«, »Teschin«, »Teschyn«, »Theschin« »Tessyn« a »Tescin« nereprodukují písmem nic jiného než slovanský tvar jména, který podle dnešního českého pravopisu se píše ve formě: "Těšín".
S hlediska potřeby veřejně správy nebo jiného zájmu veřejného (§ l cit. zák. ) zejména vzhledem k národnostním poměrům v městě a polit. okrese Český Těšín nevyskytuje se důvod ke změně shora uvedeného výnosu.
V Praze dne 10. června 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1879/X.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Vallo a soudruhů
ve věci zadržení rukopisů spisovatele dra Jána Poničana (tisk 1672/IV).
Četnictvo zjišťujíc, zda pořádání v interpelaci uvedené schůze není v rozporu s platnými předpisy, předvedlo při tom dra Poničana, na schůzi řečnícího, ku zjištění do městského domu (a nikoliv na četnickou stanici), ježto řádné zjištění jeho totožnosti nebylo lze na místě ve shluku ostatních účastníků schůze bez závady provésti.
Ještě před tím dr. Poničan sám - aniž byl k tomu vůbec vyzván - odevzdal obsah svých kapes četnictvu, mezi tím též v interpelaci uvedené knihy a rukopisy, které četnictvo v přítomnosti dra Poničana zapečetilo a odevzdalo pak okresnímu úřadu ve Spišské Nové Vsi. Ježto obsah a vzhled rukopisů nasvědčoval podezření, že dr. Poničan použiv jich za podklad své řeči. dopustil se na schůzi trestných výroků, předal okresní úřad podle své povinnosti dotyčné předměty s příslušným oznámením státnímu zastupitelství v Levoči.
Vzhledem k těmto okolnostem nelze postupu četnictva a okresního úřadu s hlediska platných předpisů nic vytýkati a nemám proto důvodu k žádanému opatření.
V Praze dne 3. června 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1879/XI (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Hokky a druhů,
aby trať mezi Výlokem a Královem nad Tisou byla opatřena kolejnicemi, způsobilými pro rychlovlaky (tisk 1628/V).
trati Baťovo-Výlok použitím kolejnic soustavy A dlouhých 15 a 20 m, a hodlá přikročiti ještě v tomto roce ke zlepšení železničního svršku v úseku Výlok-Fančikov, v příštím roce v úseku mezi Fančikovem a Sevljuší, pokud to dovolí finanční prostředky.
V jízdním řádu, platném od 22. května 1932, nebyla rychlost vlaků mezi stanicemi Výlok a Královo n. Tisou nijak zvýšena, a cestovní bezpečnost na této trati nedoznala újmy.
V Praze dne 9. června 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla, v. r.
1879/ XII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance J. Jelinka a druhů
o zabavení článku »U slavnostní hostiny
a - o několik domů dále« v pražském
časopisu »Bohemia« ze dne 21. ledna 1932
(tisk 1693/IV).
Zabaveni v interpelaci uvedeného místa z č. 18. časopisu »Deutsche Zeitung Bohemia» z 21. ledna 1932 zařídilo státní zastupitelství v Praze k návrhu zástupce ministerstva financi v době t. zv. hospodářské censury, později zrušené. Zabaveni to soud přezkoumal a potvrdil. Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze dne 19. května 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
Státní správa železniční v posledních létech provedla již výměnu svršku v délce 39 km na