Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1904.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne----------------------------------------1932,

kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923,

č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny

a oběhu zákonných platidel.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. 1.

Ustanovení § 2 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Vláda se zmocňuje, aby nařízením

1. upravila obchod s cizozemskými platidly a drahými kovy,

2. stanovila předpisy pro dovoz, průvoz a vývoz drahých kovů, cizozemských a československých platidel a jiných peněžních hodnot, jakož i pro jejich poukazy z ciziny a převody do ciziny,

3. vydala podrobnější ustanovení o poskytování a nabývání cizozemských úvěrů, o nakládání s platidly, drahými kovy a jinými peněžními hodnotami, které z ciziny došly, nebo se tam nalézají, nebo tam nově vznikají, a o způsobu, jak je míti v patrnosti, a

4. stanovila k zabezpečení ochrany měny povinnosti nebo věcná obmezení způsobu platebních styků v poměru k některým státům.

Čl. 2.

Ustanovení § 3 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. mění a doplňuje se takto:

(1) Přestupky nařízení vydaných podle § 2 trestají se jako prosté přestupky důchodkové pokutou od 100 Kč do 100. 000 Kč.

(2) Byl-li však některý takový přestupek spáchán úmyslně nebo z hrubé nedbalosti při provozování bankovního nebo jiného peněžního podniku, nebo bylo-li účelem činu dovézti nebo vyvézti, třeba jen účetně, hodnoty, jejichž oběh jest podle § 2 obmezen, z ciziny nebo do ciziny, bude čin potrestán jako těžký důchodkový pjesttipete pokutou ve výši jednoduché až čtyřnásobné hodnoty předmětu, jímž byl podniknut nebo který byl k jeho spáchám určen, při čemž neplatí dosavadní ustanovení trestního práva důchodkového o nejvyšší výměře pokut.

(3) Podle stejné sazby bude za těžký důchodkový přestupek) trestán, kdo do 15 dnů po účinnosti tohoto zákona vědomě neodvede nebo neohlásí hodnoty uložené v cizině, které podléhají u něho odvodové nebo nabídkové povinnosti založené na ustanoveních dosud platných; splní-li však tuto povinnost dodatečně v této 15denní lhůtě, není trestný.

(4) Za těžký přestupek důchodkový bude stejně trestán, kdo vědomě nespím včas takové (odst. 3. ) nebo obdobné povinnosti, bude-li podle § 2 stanovena.

(5) Kromě toho může býti za těžký důchodkový přestupek uložen trest tuhého vězení od 24 hodin do tří měsíců,

a) převyšuje-li základ pro vyměřeni pokuty 50. 000 Kč, nebo

b) bylo-li při trestném činu použito podvržených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v obchodních knihách nebo jiných k oklamání úřadů zvláště způsobilých prostředků, nebo

c) byl-li obviněný již pro zločin, přečin nebo těžký důchodkový přestupek podle tohoto-zákona pravoplatně odsouzen a dopustil se opět takového přestupku do pěti let po odsouzení, nebo

d) zúčastnilo-li se přestupku více osob než dvě.

(6) Na místě pokuty budiž uloženo, není-li dobytna, náhradní vězení od 24 hodin do tří měsíců.

(7) Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak úmyslně působí ke

spáchání nebo při spáchání trestného činu jiným.

(8) Fysické a právnické osoby ručí za pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro trestné činy podle tohoto paragrafu, spáchané při vykonávání tohoto zastupitelského poměru. Z ručení jsou však vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné nebo úředně zřízené zástupce a jiné fysické nebo právnické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec jednal bez jejich vědomí. Výkon náhradního trestu vězení vylučuje uplatňovati ručení.

čl. 3.

Ustanovení § 8 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona řádnými trestními soudy a pokuty uložené nalézacími senáty podle § 18, odst. 4., připadají státu.

čl. 4.

Ustanovení § 9 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

V rozsudcích a v nálezích jest vysloviti, že platidla, drahé kovy nebo jiné hodnoty, jimiž trestný čin byl podniknut, nebo jež byly k spáchání trestného činu určeny, nebo jím získány, nebo nebyly-li zachyceny, jejich hodnota, dále náhradní platidla, jakož i veškeren zisk z trestného činu propadají ve prospěch státu, i když nejsou vlastnictvím odsouzeného, bez ohledu na vězící na nich práva osob třetích anebo nároky osob třetích k nim.

ČI. 5.

Ustanovení § 10 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Při odsouzení pro zločin vysloví soud vždy ztrátu veškerého práva volebního i volitelnosti, při odsouzení pro přečin může ztrátu tu vysloviti.

(2) Odsouzení pro zločin, přečin nebo těžký důchodkový přestupek, pro který byl uložen trest na svobodě, uveřejní se na útraty odsouzeného v jednom denním listě, který soud v rozsudku určí.

(3) Cizince odsouzeného pro zločin podle tohoto zákona musí soud z území republiky vypověděti, u cizince odsouzeného pro přečin může tak učiniti.

čl. 6.

Ustanovení § 12 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

Lhůta promlčecí stanoví se u zločinů deseti roky, u přečinů a těžkých důchodkových přestupků třemi roky, u přestupků jedním rokem od spáchání činu.

čl. 7.

Ustanovení § 16 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Trestní řízení pro zločiny a přečiny náleží sborovým soudům první stolice, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům divisním.

(2) Trestní řízení pro přestupky §§ 4 a 6 náleží okresním soudům, u osob podrobených pravomoci vojenských soudů soudům brigádním.

(3) Těžké přestupky důchodkové trestají důchodkové soudy, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské trestní soudy jako soudy důchodkové; prosté přestupky důchodkové stíhají a trestají finanční úřady pro správu nepřímých daní. Pokud není v tomto zákoně odchylných ustanovení, děje se tak podle předpisů práva důchodkového. Úřady i soudy rozhodující o těchto přestupcích hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení. O odvolání do nálezů finančních úřadů první stolice rozhodují s konečnou platností finanční úřady druhé stolice.

(4) O dozoru na zachování nařízení vydaných podle % 2 a při vyhledávání skutkové podstaty důchodkových přestupků podle tohoto zákona platí obdobně ustanovení §§ 13 až 20 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n., s obmezeným, že oprávnění § 15 cit. zákona lze použíti jen při podezření z těžkých přestupků důchodkových.

čl. 8.

Ustanovení § 18 zák. č. 7/1924 Sb. z. a n. bude zníti:

(1) Vznikne-li odůvodněné podezření, že zákon a nařízení podle něho vydaná jsou přestupovány nebo jakýmkoliv způsobem obcházeny, jsou ministerstvo financí neb orgány jím pověřené oprávněny za účelem dohledu na zachovávání zákona a nařízení prováděti prohlídky obchodních knih, hospodářských, živnostenských a jiných zápisů bank, peněž-

nich ústavů, závodů a jednotlivců, vyžádati si od majitele podniku neb jeho zástupce veškeré doklady k tomu a podle volného uvážení přibrati k těmto úkonům i znalce. Osoba nebo závod, jehož se znalecké zkoumám týče, jsou oprávněny žádati, aby ke znalcům ustanoveným úřadem byl přibrán na jejich náklad znalecký důvěrník jimi navržený.

(2) Při prohlídkách musí úřady šetřiti předpisů § 8, druhé věty, ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.

(3) Náklady přibrání znalce jsou částí nákladů řízení trestního.

(4) Jakékoliv úmyslné jednání nebo opominutí, kterým by provádění prohlídky podle odst. 1. tohoto paragrafu bylo mařeno nebo ztěžováno, trestá se, pokud nezakládá skutkovou povahu trestného činu stihatelného podle všeobecného trestního zákona, pokutou do 100. 000 Kč nebo vězením do jednoho roku nalézacími senáty zřízenými podle zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

Čl. 9.

Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po vyhlášení; provedou jej ministři financí, spravedlnosti, národní obrany a vnitra.

Důvodová zpráva.

A. část všeobecná.

úkolem vázaného hospodářství devisového jest chrániti za účelem udržení stability měny rovnováhu platební bilance a proto pečovati o to, aby platební bilance nebyla zatěžována nároky, jež by mohly ohroziti její rovnováhu a tím i kurs měny. Vázané hospodářství devisové bylo zavedeno ve většině států za války nebo po válce a mělo tehdy za účel hájiti měny hlavně proti spekulaci různého druhu a zabraňovati též úniku kapitálu z tuzemska do ciziny. V té době však nedotýkalo se vázané hospodářství devisové podstatně pravidelných hospodářských vztahů mezinárodních a jeho zásadní směrnicí bylo nerušiti platebního styku mezi státy tam, kde

jsou pro tento styk dány obvyklé předpoklady za pravidelných vztahů hospodářských.

Vázané hospodářství devisové bylo obnoveno opětně po vypuknutí úvěrové krise v letních měsících r. 1931 a bylo postupně zavedeno v Německu, Maďarsku, Rakousku, Československu, Jugoslávii a Bulharsku, Řecku, Itálii, Estonsku, Lotyšsku, Finsku, Dánsku a Rumunsku. Povaha vázaného hospodářství v této době jest podstatně jiná než v prvním období poválečném, kdy měny nebyly ještě zákonně stabilisovány a kursy jejich kolísaly. V nynější době zavedena byla ochrana měny ve státech se stabilisovanou měnovou jednotkou, většinou připoutanou ke zlatu, aby záměrnými zásahy do platební bilance

byla udržena její rovnováha a bylo umožněno udržovati paritu měny. Podle toho, jak velké měnové zásoby má to které národní hospodářství, a podle toho, jak velké jsou pravidelné jeho závazky do ciziny, jakož i krátkodobé zadlužení do ciziny, přizpůsobuje se i vázané hospodářství devisové svými zásahy a prostředky těmto poměrům. A tak v tomto období vázaného hospodářství devisového jest možno sledovati podle jeho rozsahu zásahy devisové politiky od států, které znemožňují placení zcela zákonných závazků dospělých a vyplývajících z pravidelných hospodářských styků, až ke státům, ke kterým v podstatě patří též Československo, jež stále vedeny jsou zásadou, aby devisové hospodářství vázané nebránilo platebnímu styku mezi státy, jenž je hospodářsky odůvodněn.

Vázané hospodářství devisové v tomto období souvisí, jak bylo uvedeno, úzce s mezinárodní likvidací úvěrovou, která rychle přeměňuje obchodní a platební bilanci a způsobuje dalekosáhlé zásahy do platebních styků mezinárodních.

Jiná povaha devisové politiky v tomto období vyžaduje i jiných prostředků. Kdežto v období prvním se státy bránily proti úniku kapitálu a proti spekulaci, tedy proti jednotlivcům, jest nyní úkolem upravovati platební styk v poměru ke státům následkem toho, že některé státy obmezovaly nebo zastavovaly převod některých platů do ciziny. Československo jest v tomto období ve stavu obranném, avšak musí na obranu rovnováhy platební bilance sahati k různým opatřením, jež mají upraviti platební styk s některými státy, ať

jsou to již opatření povahy smluvní neb opatření autonomní, mající i ráz odvetný. Také při jednáních obchodně-politických

má úprava otázek devisových velký vý-

znam.

Změna povahy vázaného hospodářství devisového i změna celého rázu politiky v tomto období vyžaduje však zvláště toho, aby mohlo se jednati pohotově a používati různých prostředků v období dřívějším neobvyklých. Není možno, aby zákonodárství vyčerpávajícím způsobem již napřed mohlo pamatovati na všechny možnosti, jež se naskytnou při provádění devisového hospodářství a jejichž úprava jest velmi naléhavá a nutná k ochraně měny a celého hospodářství. Z toho vyplývá nutnost dáti

prováděcím orgánům širší základnu legislativní.

Jest tedy příkazem doby, aby dosavadní zmocnění vlády ku provádění určité devisové politiky, vyčerpávající se (nehledí-li se k některým ustanovením zákona o akciové bance cedulové ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., a opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n. ), v oprávněních daných vládě podle § 2 zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z roku 1924, byla rozšířena na míru v osnově nového zákona navrhovanou, která podle získaných zkušeností vyčerpává povšechně možné zásahy státu do vývoje měny.

Ježto zvláště bude v dohledné době pro vládu nutným, aby v mezích devisových opatření při úpravě způsobu platebních styků s cizinou, zvláště pokud půjde o vzájemné vyúčtování mezistátních pohledávek nebo o odvetná opatření oproti státům, zasahujícím svojí ochranářskou devisovou politikou i do měnových zájmů domácích, řešila i otázky hraničící již těsně na obor práva občanského nebo obchodního, navrhuje se, aby byla vybavena pravomocí stanoviti k zabezpečení účinnosti takovýchto opatření i určité povinnosti neb věcná obmezení (čl. 1., č. 4).

Pro takovou pružnou a potřebám přítomné doby hovící úpravu mluví mimo záruky rázu ústavně-právního, podávající se z taxativního vymezení případů, u kterých by vláda mohla přikročiti k opatření podle čl. 1., č. 4, i důvody vhodnosti.

Pokud však jde o účinnou ochranu měny proti ohrožujícím ji zásahům jednotlivců, jež ovšem ani v nynějších poměrech nepřestaly býti stejně nebezpečné a dokonce zištnou vynalézavostí nabyly na rozsahu a rozmanitosti, jest k pružné úpravě podrobností podávajících se z vázaného devisového hospodaření dále nutným:

1. aby tyto předpisy byly vybaveny přísnou trestní sankcí,

2. aby oprávnění orgánů povolaných k dozoru na zachovávání těchto předpisů byla co nejúčinnější, a

3. aby zjištěné přestupky mohly býti proti všem na nich zúčastněným osobám s urychlením projednávány.

Ustanovení platného zákona o ochraně měny nehoví, pokud jde o přestupky, těmto zásadám.

Trestní sankce nejsou po většině úměrné dosahu zvláštní škodlivosti těchto přestupků pro zájmy celku; nehledíc k revisním oprávněním ministerstva financí podle § 18 cit. zákona nemají orgánové finanční správy žádných dozorčích oprávnění neb zákonných prostředků k odhalení devisových přestupků, administrativní soudce však, jsa vázán na normy hmotného práva policejně-trestního, nemá možnosti stíhati kromě vinníka některou jinou na trestném činu zúčastněnou osobu.

Tyto nedostatky platného zákona vysvětlují se jednak obtížemi jeho vzniku, jednak, jak již shora bylo podotčeno, obmezenými potřebami ochrany měny v oné době, kdy došlo k jeho vydání. Podávají se, pokud jde o hledisko zprvu vytčené, jako důsledky kompromisů; tím se stalo především, že pravomoci soudní podrobeny byly pouze delikty dolosní uvedené v §§ 1, 4 a 6 cit. zákona, kdežto stíhání všech ostatních deliktů devisových, tedy i takových, které svou povahou řadí se k nejtěžším přestupkům důchodkovým, zůstalo vyhrazeno administrativě.

Vzhledem k přetížení úřadů finančních pro správu daní přímých a k stejnému stavu u úřadů správy politické, nezbývalo než pověřiti touto Činností finanční úřady pro správu daní nepřímých a odkázati je z nedostatku jakékoliv zákonné normy upravující správní řízení u těchto úřadů, na předpisy řízení policejně-trestního.

Nepříznivé důsledky tohoto stavu podařilo se částečně odvrátiti pozvolným přesunem trestní činnosti na pole řízení upouštěcího podle § 15 cit. zákona a § 27 vládního nařízení č. 46/1924 Sb. z. a n., jednak zanikaly samy současně s ponenáhlu se uklidňujícími hospodářskými poměry a s dostavujícími se úspěchy ustálení měny, takže její zájmy neutrpěly ani při této nedostačitelné prganisaci její ochrany žádné podstatnější újmy.

Zkušenosti získané však z oné doby napomínají k největší bdělosti a jsou spolu s mnohotvárnými obtížemi doby přítomné důraznou výstrahou upozorňující, že dosavadní zákonnou úpravou bylo by jen nad míru obtížné čeliti vážnému ohrožení měnových zájmů, kdyby k tomu snad v budoucnu došlo.

Vláda spatřuje v přítomné době, která nedovoluje odkladů a znemožňuje také pro

dohlednou dobu projednání obsáhlé kodifikace materielního a formálního devisového práva trestního ve sborech zákonodárných, možnost účinné prozatímní ochrany československé měny jediné v zákonném prohlášení devisových deliktů za přestupky důchodové a v možnosti stíhati je podle trestního práva důchodkového.

Tato úprava jest v přítomné době také nejschůdnější možností vyříditi soubor všech s věcí souvislých právních a jiných otázek v době poměrně nejkratší (jsou v platném trestním právu důchodkovém již co nejpodrobněji řešeny), vyhovuje i zásadním teoretickým požadavkům, jak jsou shora sub 1. až 3. vytčeny, poskytuje stanovení příslušnosti soudní ve všech případech závažnějších (důchodkových soudů v zemích české a Moravskoslezské, speciálního fora soudního v zemích Slovenské a Podkarpatoruské), účinnější záruky procesuálních práv obviněného a zaručuje i judikaturu prohloubenější, než tomu mohlo býti doposud.

B. část zvláštní.

K čl. 1.

Rozšíření dosavadního zmocnění, jehož dostává se vládě v bodu 3 a 4 tohoto článku, odůvodněno jest v části všeobecné; bod 4 má na mysli zvláště provádění mezistátních úmluv o platebním styku.

Bod 4 § 2 zákona č. 7/1924 Sb. z. a n. (o likvidaci vkladů v cizí měně) stal se zatím bezpředmětným.

K čl. 2.

Nehledí-li se k opominutím formálních předpisů devisových nařízení a k různým jednáním jako pouhým "nepořádkům", jsou přestupky devisové v převážné většině případů podle své zvláštní povahy a podle účelů, které sledují, vždy dosahu hmotně závažného a pro zájmy celku velmi škodlivého. Značí je zvláště základní psychologický důvod, z něhož vznikly: zištnost směřující vždy proti zájmům celku. U všech takových přestupků jde, ať se při nich setkáváme se snahou docíliti jimi spe-