splácí ji (zúročuje a umořuje) velmi mírnými pololetními annuitami po dobu 33 lot.

Státní pozemkový úřad umožňuje, aby kolonisté získali levný provozovací úvěr prostřednictvím družstev nebo sdružení přídělců, kterým můře podle ustanovení §u 13 úvěrového zákona poskytnouti zápůjčku na opatření živého a mrtvého zařízení, jakož i ostatních prostředků provozovacích.

Státní pozemkoví úřad poskytuje kolonistům bezúročný stavební úvěr na úhradu stavebních nákladu obytných i hospodářských budov, postavených na přidělených rolnických nedílech. Tento stavební úvěr slučuje se při povolování dlžebnostního úvěru v jeden dlouhodobý hypotékami úvěr.

Státní pozemkový úřad přispívá kolonistům při vysazování ovocných stromu, poskytuje jim úvěr moliorační, přispívá při zřizování knihoven na koloniích, upozorňuje ostatní odvětví státní správy na potřeby kolonistu a stará se o příznivé vyřízení všech oprávněných a odůvodněních žádostí kolonistů.

Vláda jest si vědoma toho, že v otázce pomoci kolonistům jest zapotřebí ještě velmi mnohého, ale na druhé straně dlužno v každém jednotlivém případě velmi bedlivě a svědomitě uvažovati je-li žadatel pomoci také hoden a ručí-li odborná a mravní kvalifikace žadatelova za to, že poskytnuté pomoci nebude zneužito a že státní prostředky nebudou ohroženy. V takových případech, kdy žadatelé zákonem předepsanou zániku neposkytují buď pro svoji malou finanční schopnost nebo pro neúspěšné vedení zemědělského podniku nezbývá nic jiného než uvažovati o vhodném opatření k zamezení možných ztrát buď odnětím přídělu nebo svolením k odprodeji rolnického nedílu uchazeči hospodářsky a finančně kvalifikovanému.

Všem kolonistům pro celou oblast státní snížena byla přídělová cena o cca 17% a na další úpravy přídělových cen nelze již pomýšleti.

Odepsati stavební úvěr nelze, poněvadž zákon v o pozemkové reformě nedopouštějí poskytování subvencí, nýbrž podle zákona lze poskytovati pouze úvěr.

Prodloužení splatnosti stavebního úvěru se povoluje a provádí se ve dvojí formě: kolonistům, kteří zaplatili přídělovou cenu buď hotově nebo úvěrem opatřeným mimo prostředky státního pozemkového úřadu, prodlužuje se bezúročný stavební úvěr z původních 10 na 20 let, ostatním kolonistům může býti stavební úvěr sloučen s úvěrem dlžebnostním a tím prodloužen na dobu 33 let.

Podle vylíčeného stavu věcí nemá vláda důvodu k nějakému opatření

V Praze, dne 24 června 1932.

Předseda vlády Udržal v. r.

1905/X.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Jurana a soudr.

o protekční podpoře továrníka Bati četnictvem ve Zlíně (tisk 1676/IV. ).

Před obecními volbami v roce 1931 vydal tiskařský úředník firmy Baťa ve Zlíně dva volební letáky s názvem »Sídlo ševců Baťových«, kterýžto název měl dříve periodický časopis, vydávaný firmou Baťa od listopadu 1927 až do 28. srpna 1929.

Četnictvo nemělo důvodu zakročiti proti rozšiřování těchto volebních letáků, poněvadž byl jejich obsah s hlediska veřejného zájmu nezávadný. Před obecními volbami ve Zlíně vydávala a rozšiřovala i komunistická strana různé letáky a četnictvo také nezakročilo proti jejich rozšiřování

Proti vydávání a kolportáži legálních dělnických časopisů četnictvo ve Zlíně nezakročilo podle služebních záznamů tamní stanice ani v jednom případě.

Podle výsledku šetření nelze četnictvu ve Zlíně vytýkati v žádném směru nějakou stranickost. Jeho postup při pátrání po protistátních a pobuřujících komunistických letácích byl odůvodněn platnými předpisy.

Nemám proto příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace

V P r a ze, dne 31. května 1932.

Ministr vnitra Dr. Slavik v. r.

1905/XI.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Chobota, dr. Bůžka, Chalupníka a soudruhů

o vkladech spořitelny v Polském Těšíně (tisk 1676/II. ).

Jednání o dohodu s vládou polskou o rozdělení majetkové podstaty Těšínské spořitelny, jak ji má na mysli článek 40. smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních čís 56 Sb. z a n z i. 1926, po případě závěrečný protokol k části V. této smlouvy nemohlo dosud býti zahojeno, poněvadž Těšínská spořitelna teprve koncem roku 1931 předložila detaily, jichž je třeba pro sestaveni likvidační bilance. Když tyto detaily byly přezkoumány československým delegátem n experty, sešla se smíšená komise československo-polská znova dne 10. května 1932, aby práce své dokončila, což se také stalo dne 13. května. Československý delegát a

experti pracují toho času na návrhu pro vlastní likvidační smlouvu.

V Praze. dne 11. června 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slavik v. r.

1905/XII.

Od poveď

ministra sociální péče a ministra železnic

na interpelaci posl. Antonína Čuríka a druhů

o porušování nedělního klidu při pracích prováděných stavební společností VI. Pokora a J. Skála v Mor. Ostravě na stavbě II. koleje na trati Brno-Břeclav (tisk 1379/III).

Podle výsledku konaného šetření kladení druhé koleje na traťovém úseku Podivín-Zaječí v roce 1931 bylo prováděno firmou Lad. Pokora a Josef Skála v Mor. Ostravě.

V době od 30. června do 14. září 1931 prováděla firma kladení druhé koleje v úseku žele/niční trati Podivín- Rakvice. V neděli dne 28. června a ve svátek sv Petra a Pavla dne 29. června 1931 došel na nádraží v Podivíne ve 3 vagónech inventář firmy a po oba dny bylo zaměstnáno asi 6 dělníku nutnýn vyložením tohoto inventáře z vagónu. Další práce. A to vlastní kladení kolejí, konaly se též příští neděli 5. července 1931 dopoledne s dělníky, kteří se k práci dobrovolně hlásili.

Okresní úřad v Hustopečích, jemuž bylo podáno udání na firmu pro nedodržování nedělního klidu dne 28. června a 5. července 1931, potrestal nálezem ze dne 1. února 1932 zodpovědného zástupce pokutou 1. 000 Kč, v případě nedobytnosti vězením v tikání 90 dnů.

Výslechem více dělníku bylo zjištěno, že zmíněná firma platila 2. 50 Kč za hodinu a za nedělní půldne obdrželi dělníci pokaždé příplatek za dře pracovní hodiny.

Poněvadž firma byla již pro nedodržování nedělního klidu potrestána okresním úřadem v Hustopečích, není důvodu k nějakému dalšímu opatření.

V Praze, dne 4. června 1932

Ministr sociální péče: Dr. Czech v r.

Ministr železnic Ing. Hůla v r.

1905/XIII. (původní znění).

Odpověď

ministra financí na interpelaci posl. Windirsche a druhů

o změně nebo doplnění sazby daně z masa (tisk 1780 XII. ).

Podle §u 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n. o dani z masa platí se daň z porážek buď podle váhy nebo z kusu. Daň jest splatná podle §u 6 zákona před porážkou a vyměřuje se podle sazeb, které podle §u 3 cit. zákona tvoří součást tohoto zákona. Sazby daně při placení daně z kusu byly stanoveny tak. aby poplatníci při pouhém odhadu živé váhy mohli příslušnou sazbu snadno určiti a tím správně daň z porážek zaplatiti. Větší rozpětí těchto sazeb bylo tedy voleno jen z důvodů daňově-technických a pak také z kontrolních a konečně i v zájmu poplatníků samotných, ježto stanovením většího počtu sazeb a tím i menšího odstupňování mohli by býti poplatníci při odhadu živé váhy uvedeni velice často v omyl, což by mělo pro ně nemilé důsledky, kdyby se prokázalo, že daň byla zaplacena sazbou nižší, než která odpovídá skutečné živé váze dobytka.

Platiti daň z masa podle sazby z kusu není však nikdo nucen, nýbrž každý poplatník může platiti daň podle váhy, jestliže váha dobytka byla před porážkou zjištěna a potvrzena některým z úřadu, uvedených v §u 9 prov. naľ. k zákonku o dani z masa. Tohoto způsobu pláce ní daně možno použíti pro všecky porážky dobytka. tedy i pro porážky domácí. Závisí tedv na vůli poplatníka samého, který způsob placení daně při zdanění porážky si zvolí a rozhodl-li se poplatník pro ten který způsob placení daně, učinil tak proto, že byl pro něho výhodnější.

Z těchto důvodů, jakož i se zřetelem k ustanovení §u 3 zákona o dani z masa nemohu naříditi. aby sazba daně z masa byla změněna nebo doplněna.

V Pr a z e. dne 22. června 1932.

Ministr financí: Dr. Trápí v. r.

1905/XIV.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Františka Seidla, Františka Hummelhanse a soudruhů

o podprůměrném ocenění služeb kancelářských civilních zaměstnanců vojenské správy a zápočtu válečných let dvojnásobně do postupu a nároku v civilních službách státních (tisk 1642/ XVII. ).

Ministerstvo národní obrany věnuje personálním otázkám jak vojenských, tak občanských zaměstnanců vojenské správy náležitou pozornost. Právě v uvážení neutěšených hmotných pomerů nejnižší kategorie občanských zaměstnanců, kterých se interpelace týká, podalo svého času při projednávání resystemisace příslušné návrhy, které byly vládou schváleny a tím postavení těchto zaměstnanců oproti dřívějšímu stavu značně zlepšeno. Povýšení na takto získaná místa bylo uskutečněno k 1. lednu 1931.

Podle této nové systemisace bylo systemisováno v celém resortu vojenské správy celkem 220 míst kancelářských úředníků IV. služební třídy a 1. 946 míst pomocníků kancelářské služby (kancelářských oficiantů).

V tom směru jsou vývody interpelace založeny na nesprávném srovnávání systemisovaných počtů této kategorie zaměstnanců, jelikož u vojenské správy je v interpelaci počítáno s celkovým počtem úřednických míst, tedy i míst systemisovaných mimo ústředí, naproti tomu je u ostatních státních resortů uváděn tento poměr podle stavu jen v jednotlivých ústředích, kde kancelářská služba právě tak jako v ministerstvu národní obrany vzhledem ke svému rozsahu a odpovědnosti je dotována větším počtem úřednických míst, nežli mimo ústředí.

Vezme-li se za podklad srovnání počet míst jen v ministerstvu národní obrany, jeví se i tu

poměr daleko příznivější, než jak jej uvádí interpelace, a není tu ni jakého zvláštního rozdílu proti poměrům u většiny ostatních státních resortů. Jelikož jest v ministerstvu národní obrany systemisováno 56 míst úředníků kancelářské

služby a 187 kancelářských pomocníků, úhrnem 243 zaměstnanci IV. služební třídy, činí počet úřednických míst v ústředí 23% celkového počtu.

Pokud se týká systemisace míst u podřízených vojenských instancí, rozhodují tu důvody, vyplývající ze zvláštní povahy vojenské služby, které s hlediska vojenské kázně, služebního styku vojenských osob, vydávání a plnění rozkazů a pod. nezbytně vyžadují, aby vedoucí

funkce v kancelářské službě mimo ústředí byly obsazeny důstojníky a rotmistry kancelářské

služby. Do této kategorie přidělují se povětšině důstojníci a rotmistři, kteří se stali nezpůsobilými k plnému výkonu řadové služby. Proto nemohou býti vyšší místa občanských kancelářských zaměstnanců u nižších instancí doto-

vána v takovém počtu, jako jest tomu u resortu civilních.

Pokud se týká požadavku interpelace o dvojnásobné započítání válečné služby invalidům do platového postupu a nároku v civilních státních službách, nutno poznamenati, že řešení této otázky, resp. podávání příslušných návrhů ne-

spadá do kompetence mého resortu a proto nemohu v této věci zaujmouti resortní stanovisko.

V Praze, dne 8. června 1932.

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský v. r.

1905/ XV.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Františka Seidla, Františka Staňka a soudruhů

o povyšování kancelářských úředníků

bánských revírních úřadu i báňského

oddělení v ministerstvu veřejných prací

(tisk 1642/ XX. ).

Dne 31. března 1931 uvolnilo se u báňského hejtmanství v Praze v osobním stavu kancelářských úředníku báňských úřadů systemisované místo v 5. platové stupnici. V té době byly v řečeném stavu tyto poměry:

ze 2 systemisovaných míst v 5. platové stupnici bylo obsazeno 1 místo (Motyčka v Mor. Ostravě).

z 9 systemisovaných míst v 6. platové stupnici bylo obsazeno 8 míst (Wagner v Karl. Varech, Novák v Čes. Budějovicích, Wedra v Mostě, kratzig v Chomutově, Kuhlang v Teplicích, Brunner v Plzni, Horák v Praze a Nový ve Slaném) a

z 13 systemisovaných míst v 7. platové stupnici bylo obsazeno 5 míst a 8 míst vázáno nepřevedenými úředníky bývalé skupiny D.

V té době se projednávalo již pensionování Motyčkovo. Kratzigovo a úředníka Jägra v 7. platové stupnici. Do konce srpna 1931 byla tato 3 pensionování provedena, takže bylo počítati s 5 volnými místy. I když 2 z těchto míst byla pak během roku obsazena vrch. kanc. oficianty Pačesem a Truxou (podle §u 7 odst. 7 platového zákona, kterýmžto způsobem bylo již v únoru 1931 jedno místo obsaženo vrch. kanc. oficiantem Jandákem), bylo nutno doplniti stav kancelářských úředníku báňských úřadů 3 osobami, zejména pak obsaditi místa v 3. platové stupnici u báňského hejtmanství v Praze a u revírního báňského úřadu v Mor. Ostravě.

Při obsazování těchto dvou míst povýšením mohlo býti přirozeně přihlíženo pouze k úředníkům, kteří byli již jmenováni do 6. platové stupnice a ztrávili v ní dobu aspoň jednoho roku, a to se zřením k praxi v povyšování státních úředníku, která nepřipouští, ani aby úředník přeskočil některou platovou stupnici, ani aby byl povýšen dvakrát během jednoho roku (od prosince 1931 jest předepsána již lhůta tří-

letá). Dále bylo nutno vzíti zřetel nejen na běžnou i oční kvalifikaci, nýbrž i na jiné potřeby služby, schopnost zastávati vedoucí místo a zejména na dokonalou znalost státního jazyka.

Podmínce, že byli již alespoň l rok v 6. platové stupnici v době, kdy místo přednosty kancelářské služby v 5. platové stupnici u bánského hejtmanství v Praze bylo potřebí obsaditi, vyhovovali z kancelářských úředníků báňských úřadů pouze vrchní kancelářští oficiálové Antonín Wagner z Karl. Varů, Otakar Novák z Č. Budějovic (povýšeni do 6. platové stupnice 2. prosince 1926) a Alois Wedia z Mostu (povýšen do 6 platové stupnice 1. července 1927).

Ke všem těmto třem jmenovaným úředníkům, přes to, že běžnou roční kvalifikací vyhovovali, nemohlo býti přihlíženo z těchto důvodů: Wagner a Wedra neovládán státní jazyk v slově a písmě do té míry, aby mohli bezvadně zastávati místo vedoucího kancelářského úředníka při tak významném úřade, jakým je báňské hejtmanství v Praze. Novák pak, i když jazykově vyhovoval, nebyl uznán způsobilým pro toto místo, protože u báňského hejtmanství v Praze již před časem sloužil, aniž se zvláště osvědčil, a byl proto se svým souhlasem přeložen k malému báňskému úřadu prvé stolice v Čes. Budějovicích.

Protože místo vedoucího úředníka kancelářského u báňského hejtmanství v Praze nemohlo zůstati neobsazeno, bylo potřebí hledati náhradu jinde, a byl proto na toto místo navržen Karel Švehlák, vrchní kancelářské oficiál ve stavu kancelářských úředníku ministerstva veřejných prací (tehdy v pořadí kancelářských úředníků v 6. platové stupnici první). Švehlák jest zkušený kancelářský úředník, jeho kvalifikace je a byla - vyjímajíc rok 1927, kdy byl kvalifikován dobře - po řadu let »velmi dobrá (není tedy správným tvrzení interpelace, že měl před svým povýšením do 5. platové stupnice po několik roku kvalifikaci pouze »dobrou«) a má dlouholetou a velmi cennou praxi v ministerstvu veřejních prací ve všech oborech kancelářské služby (v podatelně, výpravně, spisovně, účtár ně a velkých kancelářích odboru).

Stav kancelářských úředníků v ministerstvu veřejných prací (včetně kancelářských úředníku přiděleních z tohoto stavu báňskému odboru tohoto ministerstva) jest rozdílný od stavu kancelářských úředníků báňských úřadu - v tom směru je v interpelaci nepřesně uvedeno »stav kanc. úředníku báňských revizních úřadů v příslušném oddělení ministerstva veřejných prací« - a nelze proto mluviti o tom, že by byli jmenováním Švehlákovým preferováni někteří z kancelářských úředníku báňských úřadů, nýbrž šlo, v tomto případě pouze o nutné doplnění stavu kancelářských úředníku báňských úřadu, a to - v nedostatku té doby vhodného kandidáta pro uvolněné místo - úředníkem z úřadu nadřízeného, což vždy bývalo a jest v každém oboru státní správ v zjevem častým. Naproti tomu neuzavírá se ministerstvo veřejných prací povolávati do svého stavu úředníky ze stavu úřadu podřízených (tak právě po jmenování Švehlákově byl převzat do ministerstva veřejných prací kancelářský úředník z podřízeného úřadu plavební služby).

Ostatně i kdyby byl Švehlák býval v jednom stavu s kancelářskými úředníky báňských úřadu, byl by přeskočil pouze 2 úředníky pořadím mu předcházející (Wagnera a Nováka, 7. nichž jenom Novák je fysicky starší než Švehlák a stejně kvalifikován), protože Švehlák byl v 6. platové stupnici od 3. prosince 1926. Není tedy správním tvrzení interpelace, že povýšením Švehlákovým »bylo preferováno několik služebně i fysicky mnohem starších a lépe kvalifikovaných vrchních oficiální. «.

Totéž, co bylo uvedeno o obsazování přednostenského místa 5. platové stupnice v osobním stavu kancelářských úředníků u báňského hejtmanství v Praze, platí celkem též o stejném místě u revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě (jednoho ze dvou největších a nejdůležitějších báňských úřadů v republice), které systemisačně je stejně hodnoceno.

V době, kdy o obsazení tohoto místa bylo uvažováno (na podzim 1931), vyhovovali základní podmínce vpředu uvedené (aspoň jeden rok služby v 6. plat stupnici) mimo shora uvedené 3 vrchní kancelářské oficiály (Wagnera, Nováka a Wedru) ještě vrchní kancel. oficiálové František Kuhlang v Teplicích a Josef Brunner v Plzni, povýšení do 6. plat. stupnice 24. června 1931. Také v tomto případě nemohlo býti přihlíženo k Wagnerovi. Novákovi a Wedrovi z těchže důvodů, jako při obsazování přednostenského kancelářského místa u báňského hejtmanství v Praze. Z podobných důvodů byl nyní vyloučen i Kuhlang, který neovládá dokonale státní jazyk a byl před časem právě proto z Mor. Ostravy přeložen k menšímu úřadu do Teplic.

Na místo přednosty kancelářské služby u revírního báňského úřadu v Mor. Ostravě mohl býti navržen jediný Brunner, který - jsa Cech - ovládá dokonale státní jazyk i jazyk německý a pro funkci přednosty má plnou kvalifikaci.

Tím, co bylo uvedeno, jsou zodpověděny prvé dva body interpelace.

K bodů třetímu uvádím: Při obsazování volních míst ve vyšších platových stupnicích ve všech kategoriích hledí se úzkostlivě na služební pořadí úředníků, pokud ovšem jsou pro vyšší funkce řádně kvalifikováni, tedy pokud pořadí nemusí - ve smyslu zásad platového zákona - ustoupiti vyššímu zájmu, t. j. zejména požadavku zvlaštní způsobilosti pro místo, jež se propůjčuje (§ 17 odst. 2 plat. zákona). Že jazyková způsobilost tvoří důležitou složku způsobilosti pro místa přednostenská, leží na bíledni.

V Praze, dne 20. května 1932.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek v. r.

1905/XVI.

Odpověd

ministra financí

na interpelaci poslanců inž. J. Nečase, J. Koudelky, J. Bečko a soudruhů

o zabránění škod, jež vznikají státu a v zemědělství nedostatečným prováděním katastrálních prací a o úpravě poměrů zaměstnanců katastrálních úřadů

a jejich hromadném překládání (tisk 1422/I. ).

Systemisací. schválenou usnesením vlády ze dne 24. října 1930. byl počet služebních míst v katastrální měřičské službě značně rozmnožen.

V zemi České a Moravskoslezské jsou systemisovaná služební místu vesměs obsazena a pokud se místa tato uvolňují, jsou v zápětí obsazována.

V zemi Slovenské a Podkarputoruské jsou systemisovaná služební místa v službě kancelářské a pomocné technické rovněž vesměs obsažena; v měřické službě je sice dosud značná část systemisovaných služebních míst neobsazena, avšak pro získání dorostu byla učiněna všechna možná opatření.

Nejprve byla poskytována slovenská a podkarpatoruská výhoda, později zkracována byla měřičským koncipistům čekatelská doba a měřičským úředníkům započítávána byla pro zvýšení služného předchozí odborná prakse (i soukromá), konaná po nabytí plné kvalifikace. V r. 1931 byla pak vypsaná stipendia pro posluchače zeměměřičského inženýrství po 5. 100 Kč ročně a novým uchazečům s plnou předepsanou kvalifikací je poskytována po nastoupení státní služby náhrada studijních výloh jednorázovou částkou 8. 1OO Kč.

Tato (zejména poslední) opatření vystačí podle přesvědčení finanční správy v dohledné době k úplnému obsazení všech u pozemkového katastrů v zemi Slovenské a Podkarpatoruské systemisovaných míst měřičských úředníků. Lze souditi tak z. toho, že na všech tuzemských vysokých školách technických jest zapsáno letos skoro 1. 000 posluchačů zeměměřičského inženýrství. Tento počet sotva budou moci spotřebovati civilní firmy; tak bude míti státní správa finanční časem možnost dokonce i přísného výběru mezi uchazeči.

Z toho důvodu je též zvýšení mimořádných požitku, navrhované interpelací, nejen zbytečné, ale v dnešních dobách všestranných uspoř ve veřejné správě i neproveditelné: takováto úprava poměru měřických úředníků vyvolala by jistě snahu po úprave podobné u všech ostatních zaměstnaneckých kategorií, případně též

i v jiných oborech státní správy. Kancelářští úředníci (IV. služ. třídy). resp. za-

městnanci v pomocné kancelářské službě (vl. nař. č. 113/26 Sb. z. a n. ) jsou ustanovováni na volná systemisovaná služební místa v kategorii úředníku pomocné služby technické (III. služ. třídy) - pokud jsou pro to důležité služební důvody - individuelně. pokud mají vzdělání předepsané pro III. služ. třídu, nejsou starší 40ti let a svými dosavadními výkony a kvalifikací

dávají plnou záruku, že vyhoví požadavkům. kladeným na zmíněnou úřednickou kategorii.

Přesázky zaměstnancu u pozemkového katastru v r. 1951 byly nutny po schvalení nové systemisace služebnich míst (§ 3, 6 a 17 P. Z. a §5 a 27 vl. nař. č. 113/26 Sb. z. a n. ), poněvadž každý povýšený zaměstnanec má zastávati takovou funkci, která je systemisačně hodnocena tou platovou stupnicí, do které bvl povýšen. Přeložení stalo se jen v míře nejnutnější a při tom pečováno o to, aby tím neutrpěla ani služba, ani státní pokladna; opatření ta odpovídala plně platným předpisům a úsporným.

K větším přesázkám došlo jen v zemi České a Moravskoslezské (v zemi České činily však náklady na tvto přesázky v r. 1931 pouze necelých 300. 000 Kč, v zemi Moravskoslezské pouze asi 75. 000 Kč): v zemi Slovenské a Podkarpatoruské dály se přesázky jen v zcela ojedinělých případech.

Okolnosti uváděné interpelací jsou finanční správě známy u o podnětech interpelace uvažovala finanční správa již v dobách minulých.

Práce vvkonných katastrálních úřadu při ved dení pozemkového katastru jsou až na zemi Slovenskou v běžném, neboť změny nastalé pozemkovou reformou jsou provedeny. ovšem převážnou svou částí záznamem podle § 87 katastrálního zákonu. V jednorázových pracích, uložených v §§ 100-102 katastrálního zákona puvodní řízení pro založení pozemkového katastru a reambulace pozemkového katastru), jeví se také dnes nedodělky proti tomu, jak byla rozvržena celková úloha podle §§ 81 a 82 vládního nařízení č. 64/1930 Sb. z. a n. Veškeré tyto nedodělky budou však zapracovány, jakmile budou obsazena všechna systemisovaná místa měřického personálu: tím budou také zjednány dostatečné předpoklady pro provádění katastrálního zákona

Přílohou předkládám výkaz vykonaných jednorázových prací v oboru pozemkového katastru a podotýkám. že příčinu všech obtíží, které na Slovensku a Podkarpatské Rusi pozemková držba v tak trapné formě prožívá, nelze hledati jen v pozemkovém katastru, který svou povahou jest jen institucí registrující. nýbrž také v přílišné rozdrobenosti a nestálosti držby. Kořen toho tkví v bývalé držbě urbární, z níž se mentalita pruměrného slovenského držitele pozemku ještě nevymanila k vvhraněné individuelní dlžbě. Jediná odpomoc tomu by byla připoutati slovenského zemědělce pevněji k určitým pozemkům, neboť vlivem urbářské držby a" primitivního zemědělského hospodaření, nevyžadujícího žádnych investic do půdy, má tamní zemědělec zájem jen na tom. aby se neztenčila výměra jeho půdy lhostejno kde a v kolika kosech se tato výměna nachází. Timto způsobeni a poněvadž i nové generace nevěnují se ještě v dostatečné míře jinému povolání než zemědělskému, dochází čím dále tím k většímu roztřídění a znehodnocení pudy

V Praze, dne 12. června 1932

Ministr financi: Dr Trapl v. r.

ÚHRNNÝ VÝKAZ

význačných jednorázových prací, které byly od státního převratu vykonány pro získání pozemkového katastru ve smyslu zákona č. 177/1927 Sb. z. a n.

Země	Původní řízení		Reambulace		Unifikační práce
	úloha		úloha		úloha
	zpracováno		zpracováno		zpracováno
	kat. území	prac. jednotek parcel + ha	kat. území	prac. jednotek= parcel + ha	kat. území	prac. jednotek = parcel + ha
Moravskoslezská (Hlučínsko) .....	38	112. 164
	6	12. 318
Slovenská .....	693	3, 309. 251	1. 854	8. 388. 024	874	2, 443. 089
	53	290. 813	279	1, 150. 661	809	2, 126. 648
Podkarpatoruská..	2	4. 582	202	1, 656. 924	282	647. 534
	2	4. 582	26	121. 290	127	196. 462
Součet .......	733	3, 425. 997	2. 056	10, 044. 948	1. 156	3, 090. 623
	61	807. 713	305	1, 271. 951	936	2, 323. 110

1905/XVII.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců K. Brožíka, dr.

L. Wintra, J. Chalupníka, Pohla, Krem-

sera, Katze a soudr.

o důlních katastrofách ve Svatavě a Lomu (tisk 1646 XI. ).

Vyšetřování hromadního úrazu na hnědouhelném dole Kohinoor v Lomu u Mostu, který náleží akc. společnosti. Uhelné závody v Lomu u Mostu, zahájil báňský revírní úřad v Mostě již dne 16. března 1932, jakmile mu podle § 223 obec. bor. zák. závodní jmenovaného dolu telefonicky ohlásil vznik požáru. Vyšetřování, které se vztahovalo zároveň na bezpečnostní opatření V omezení a zdolání důlního požáru, trvalo celkem 18 dnů a zúčastnili se ho kromě zástupců uvedeného úřadu znalec z oboru hornictví a 2 členové závodní rady.

Dosud mohlo šetření býti provedeno v první řadě dle svědeckých výpovědí, důlních map a záznamů závodních. K místnímu ohlodání požárního pole dosud nedošlo, protože jest požární obvod dosud nepřístupen a teprve se začíná postupně otevírati. Proto také nemohlo býti místo

vzniku požáru dosud přesně ujištěno. Ví se jen přibližně, ve kterých chodbách asi požár vznikl. Protože z výslechu svědků nevychází na jevo, že by požár vznikl následkem exploze třaskavých plynů nebo uhelného prachu lze míti za to, že příčinou jeho jest pravděpodobné samovznícení uhlí, jímž jest uhlí na dole Kohinoor velmi nebezpečno, šetření ukázalo, že požár byl příliš pozdě objeven, že nebylo již možno proniknouti k němu u že nemohly býti ani uzavřeny bezpečnostní dveře, kterými měla býti požárem ohrožená rast dolu isolována. Poněvadž požár následkem samovznícení uhlí nevzniká náhle, nýbrž zpravidla se jeví na dotčeném místě určité známky jako předzvěst nebezpečí, je hornopolicejně předepsáno, aby byly na každém hnědouhelném dole nebezpečném pro požáry nebo uhelný prach ustanoveni zvláštní hlídači ohně v potřebném počtu, pokud požární služba nemůže býti vykonávána dozorčími orgány samými.

Tato služba musí býti tak zařízena, aby byla vykonávána nepřetržitě, zejména, aby si příslušní strážcové osobně předávali službu v jámě.

Oheň mohl podle šetření vzniknouti v době dne 15. března t. r. mezi 201/2 hod. do 22 hod. Bylo tedy vyšetřiti, jak byla vykonávána požární hlídka v jámě v odpolední směně tohoto dne, která začínala od 14 hod. a končila v 22 hod.

Dne 15. března 1932 se na dole Kohinoor pro nedostatek odbytu netěžilo. V takový den v vykonávají na dole požární službu dozorci (poddůlní). Ve dny, kdy se těží, zastávají požární