Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

Překlad.

1937.

Návrh

poslanců Macouna, Kleina a soudruhů,

aby byl vydán zákon o otvírání a zavírání pracovních místností v obchodních živnostech a živnostech s nimi spřízněných.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ........

o otvírání a zavírání pracovních místností v obchodních živnostech a živnostech

s nimi spřízněných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) V obchodních živnostech, při prodeji zboží v živnostech vyrábějících zboží, při prodeji zboží ve výdělkových a hospodářských družstvech, v konsumních, výrobních, stavebních, hospodářských, zemědělských, nákupních, prodejních a jiných družstvech, jakož i v jejich svazech poskytuje se zaměstnancům

po skončení denní pracovní doby nepřetržitý klid nejméně 14 hodin.

[2) Mezi pracovní dobou poskytne se zaměstnancům nejméně 3hodinná polední přestávka, končí-li 7hodinná nebo kratší pracovní doba nejpozději ve 3 hodiny odpoledne, nejméně l hodinová přestávka.

(3) Pracovní přestávka jest jednotná, počíná a končí zavřením a otevřením pracovních místností.

§ 2.

(1) Pracovní místnosti obchodil uvedených v § l a k nim příslušející kanceláře, sklepy a dílny musí zůstati zavřeny od 6. hodiny večer do 8 hodin ráno.

(2) Obchody, které zásobují obchody v drobném (velkoobchody), obchody zprostředkovatelů a komisionářů, jakož i zasilatelé zavírají v sobotu nejpozději ve U hodin v poledne.

§ 5.

Zemský úřad v dohodě s odborovými organisacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů může v mezích platných zákonů o pracovní době naříditi, že obchody (§ 1) smějí zavírati také dříve a otvírati později. Otvírati obchody dříve a zavírati později, jakož i zkracovali polední přestávku dovoluje se nejvýše o l hodinu.

§ 4.

(1) Ustanovení tohoto zákona neplatí pro:

1. práce inventurní a bilanční,

2. práce spojené s přestěhováním obchodu.

3. návštěvu trhů.

4. neodkladné práce, které mají zabrániti zničení zboží.

5. mimo to nejvýše 20 dní v roce v dohodě s odborovými organisacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů.

(2) Výjimky uvedené pod 1. a 2. tohoto paragrafu jsou přípustné nejvýše po 30 hodin v roce.

§ 5.

Pracovní doba zaměstnanců končí s určenou zavírací hodinou.

1. Práce konaná podle § 4 pokládá se za práci přes čas.

2. Za každou započatou hodinu přes řas zvyšuje se zaměstnanci část jeho

příjmu, připadající na pracovní hodinu při normální pracovní době nejméně o

a) 100 %, koná-li se práce přes čas o sobotách, nedělích nebo svátcích.

b) 50 %, koná-li se práce přes řas v jiný den.

3. Výdělkem zaměstnancovým rozumí se všechny příjmy z práce. Výdělek zaměstnancův za pracovní hodinu v normální pracovní době jest ona poměrná část příjmu, která připadá při plné mzdě, měřeno podle řasu. na pracovní hodinu.

4. Pravoplatně nelze sjednati paušální mzdu za práci v normální pracovní době a za práci přes řas nebo paušalovanou mzdu za práci přes řas. Byla-li sjednána úhrnná mzda za práci při normální pracovní době a za práci přes řas, třeba míti za to, že byla smluvena úhrnná mzda jen pro normální pracovní dobu, ale práce přes řas že bude placena zvlášť podle odst. 2.

3. Zaměstnanec nemůže ani výslovně, ani mlčky, ani napřed, ani dodatečně platně se vzdáti mzdy za práci přes řas.

§ 6.

Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vybaviti, zaříditi a udržovati pracovní místnosti, jakož i nářadí nutné k vykonávání služby tak, aby život a zdraví zaměstnanců bylo chráněno a jak to vyžaduje a umožňuje způsob provozování podniku. Zaměstnavatel má zvlášť pérovati o to, aby pracovní místnosti, pokud to dovoluje způsob provozování podniku a zaměstnání, byly během pracovní doby jasné, čisté a zbaveny prachu, náležitě vytopeny a aby pro zaměstnance při pracovních přestávkách byl dostatek sedadel.

§ 7.

Tento zákon platí také pro prodej zboží dodavateli na trh a v pouličních stáncích, jakož i pro obchody (§ 1), které nezaměstnávají žádné zaměstnance.

§ 8.

Přestupky tohoto zákona trestají policejní úřady (policejní správy); při prvém přestupku peněžitou pokutou do 1. 000 Kč. opakuje-li se trestný čin, peněžitou pokutou do 5. 000 Kč a při třetím přestoupení peněžitou pokutou do 10. 000 Kč: při dalším opakování vedle peněžité pouty do 20. 000 Kč, ztrátou živnostenského oprávnění. Uložené pokuty připadají státním pokladnám pro sociální péci. V případě nedobytnosti mění se pokuta v příslušný trest vězení nejvýše 3 měsíců. Od úřadů I. stolice ke se odvolati do 14 dnů počínaje jeden den po doručení k úřadům II. stolice, které, předpokládajíc, že není jiných ustanovení, rozhodnou konečně.

§ 9.

S účinností tohoto zákona pozbývají platnosti §§ 96 d. 96 e, 96 f, 96 g, 96 h a 96 i ž. ř. ze dne 20. prosince 1859, č. 227 r. z. a zák. čl. XXXVI-1913 a všechny předpisy vydané na základě těchto ustanovení.

§ 10.

Tento zákon nabývá účinnosti l měsíc po vyhlášení.

§ 11.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministrovi soc. péče.

Odůvodnění.

Návrhy čís. 672 a 761 upozornili jsme na neudržitelnost zákona ze dne 14. ledna 1910. č. 19 ř. z. o pracovní době a zavírání obchodu v živnostech obchodních a živnostech s nimi příbuzných, neboť tento zákon a mnoho nařízení a výnosů jest

v rozporu s novějším zákonem o pracovní době. Neudržitelnost těchto zákonných předpisů byla ještě nápadnější v oněch případech, kde zaměstnavatelé v dohodě se zaměstnanci žádali schválení, aby mohli uzavírati obchody v 6 hodin, ale

toto potvrzení nemohlo býti dáno, poněvadž svrchu uvedený zákon uznává jako nejkrajnější zavírací hodinu 7 hodin.

Doba mezi 5. hodinou a 9. hodinou večer bez náležité kontroly polední přestávky umožňuje zaměstnavatelům, aby zaměstnancům prodlužovali dobu pracovní neomezeně, takže ještě dnes v praksi pro velké množství prodavačů a jiných obchodních zaměstnanců neexistuje platný zákon o 8hodinné maximální pracovní době. Zvláště venkov nedbá zákonitého stavu, ale i velká města ztěžují kontrolu. Nové typy prodejních domů již napřed počítají se skutečností, že nebudou dodržovati pracovní dobu. Firma Baťova se všemi svými filiálkami, zvláště s většími, je předmětem stálých stížností odborových organisací. Jednotný svaz soukromých zaměstnanců a Všeobecný zaměstnanecký svaz upozornily příslušné úřady na nepřístojnosti, ale nápravy se nedosáhlo. Záleží to ovšem v soustavě Bafovy firmy, která odpovědnost přesunuje na obchodvedoucího, jehož značné risiko nutí zaměstnance k práci pres čas. Rovněž tak prodejní domy ASO atd. překročují ustanovení zákona.

Při této příležitosti upozorňujeme na těžkopádné úřední řízení, je-li učiněno udání pro přestoupení pracovní doby, a dále na malé tresty, které nejsou v žádném poměru k prospěchu, jehož dosáhne podnikatel tím, že neplatí za práci pres čas. Znovu upozorňujeme na nutnost nového moderního zřízení živnostenských inspektorů. Dělníkům postačila by pro dnešní i budoucí poměry ověřená funkce živnostenských inspektorů z řad odborových organisací. kteří poměry v podnicích ovládají a svědomitě zkoumají odborné poměry. Jejich údaje musily by ovšem býti posuzovány jako úřední údaje. Není možno žádati od zaměstnanců. aby vypovídali proti svým zaměstnavatelům do protokolu.

Ale nejen poměry v historických zemích vyžadují rychlé reformy. Situace na Slovensku komplikovala se značnými nepříjemnostmi. Bratislavské stanovy vydané podle zákona čl. XXXVI-191 nenabyly úřední platnosti a pokud jde o Bra-

tislavu, byly změněny rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a posílily zemské úřady, aby upravily otvírací a zavírací hodinu podle zákona č. 125 z r. 1927. Pracovní doba obchodních zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se všeobecně překročuje. Pracovní doba trvá denně až 14 hodin, což je stav, který vyžaduje rychlé změny.

Ministr soc. péče upozornil živnostenské inspektoráty výnosem ze dne 24. října 1930. č. 4. 755-III. -6-1930 na důležitost dodržování pracovní doby v obchodní živnosti.

V Praze, v Brně, v Plzni a Králové Dvoře n. L. došlo podle § 114 b ž. ř. k dohodě o pracovní době. ovšem jen v rámci zákona z r. 1910.

XXXVIII. mezinárodní konference práce přijala konvenci o pracovní době soukromých zaměstnanců. Tuto konvenci četné státy již ratifikovaly. Cizina uznává nutnost nějaké úpravy. Tak Polsko připravuje návrh zákona o 40hodinné pracovní době pro některé kategorie soukromých zaměstnanců.

Dne 3. května 1932 konala se v Bratislavě úřední anketa, aby byla objasněna otázka pracovní doby v bratislavských podnicích. Výsledkem této ankety jest návrh ministerstva obchodu 43. 62132/III-A na vydání zákona o otvírací a zavírací hodině obchodů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tento návrh vychází sice ze zastaralých ustanovení ze dne 14. ledna 1910, ale bude-li vyhověno námitkám odborových organisací, může býti východiskem pro nejbližší dobu.

Ministr soc. péče připravuje vládní nařízení, které má nahraditi nařízení ministerstva obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra ze dne 28. dubna 1910. č. 19 ř. z., jímž podle § 96 h) zákona ze dne 14. ledna 1910, č. 19 ř. z., byly povoleny výjimky některým lázeňským městům. Jde o Františkovy lázně, Karlovy Varv a Mariánské Lázně. Toto staré vládní nařízení dovolilo na příklad při prodeji cukrářského zboží zavírati v 11 hodin v noci.

Tato situace a další vývoj vyžadují rychlého zákonného opatření. Především máme na mysli neobyčejnou nezaměst-

nanost obchodních zaměstnanců, z nichž značná část nemůže býti uvedena nazpět do pracovního procesu, nebudou-li vedle hospodářských opatření vydána také sociálně-politická.

Návrhem čís. 1340 usilujeme o zavedení 40hodinového pracovního týdne, který má také soukromým zaměstnancům umožniti, aby množství práce bylo rovnoměrně rozděleno na všechny osoby. způsobilé pracovati.

Tento návrh vychází z lišili o kratší pracovní dobu a připomíná další nutné úpravy. Návrhy chceme dále dosíci, aby se pracovní doba shodovala s otvíráním a zavíráním obchodů, neboť jen tak dostane se nám záruky, že zákonitá nebo

kratší pracovní doba bude dodržována. Jednotná otvírací a zavírací hodina má umožnit zvláště požadovanou kontrolu. Navrhovatelé připouštějí v rámci platných zákonů o pracovní době výjimku, aby se vyšlo vstříc zájmům spotřebitelů. Navržená reforma se vžije právě tak. jako se vžily předpisy o nedělním klidu. Spotřebitelé se přispůsobí poměrům. Převážná jejich část representovaná dělnictvem dává svůj souhlas již napřed.

Návrhu na úhradu není třeba, poněvadž tento návrh nezatěžuje státních financí. Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru s o c i á l n ě - p o l i t i c k é m u a ž i vn o s t e n s k é m u.

V Praze, 28. června 1932.

Macoun, Klein,

Nový, Heeger, Jaroš. F. Svoboda, Leibl, Häusler, Kaufmann, Grünzer, de Witte, Roscher, Kremser, Pohl, Blatny, Taub, Kirpal, Katz, Schäfer, Jaksch, Schweich-

hart, Miiller, Hackenberg, Dietl.