Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedáni.

1983.

Vládní návrh

Zákon

ze dne..............

kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně vynálezů.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. I.

Zákon ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., o ochraně vynálezů (patentní zákon), ve znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1922, č. 252 Sb. z. a n., se mění a doplňuje takto:

§ 21 se mění a doplňuje takto:

Jako čtvrtý odstavec se vkládá toto ustanovení:

(4) Jestliže majitel patentu zneužívá výlučného práva uděleného mu patentem, na př. tím, že opomene vynález v tuzemsku v přiměřeném rozsahu prováděti nebo dáti prováděti nebo alespoň učiniti vše, čeho je třeba, aby takové provádění bylo zajištěno, může každý po uplynutí tří let ode dne, kdy bylo udělení patentu vyhlášeno v Patentním věstníku, žádati na majiteli patentu, aby mu dovolil užívati vynálezu pro jeho závod.

Dosavadní odstavec čtvrtý bude odstavcem pátým.

Šestý odstavec bude zníti:

(6) Patentní úřad nepropůjčí licenci v případě uvedeném v odst. 4., jestliže majitel patentu prokáže řádné omluvné důvody.

Dosavadní odstavec pátý a šestý budou odstavci sedmým a osmým.

§ 27, odst. 1., 2. a 3., budou zníti takto:

(1) Po uplynutí tří let ode dne, kdy bylo udělení patentu vyhlášeno v Patentním věstníku, může býti patent zcela nebo z části odvolán, jestliže majitel patentu zneužívá výlučného práva uděleného patentem na př. tím, že opomene vynález v tuzemsku v přiměřeném rozsahu prováděti nebo dáti prováděti nebo aspoň učiniti vše, čeho je třeba, aby bylo zajištěno takové provádění. To platí zejména tehdy, jestliže je vynález prováděn výlučně nebo hlavně v cizině a tuzemská potřeba se hradí ve značné míře dovozem, místo aby se patent prováděl v tuzemsku v přiměřeném rozsahu.

(2) Odvolání patentu však může se státi jenom tehdy, když propůjčení nucených licencí podle § 21, odst. 5., není s to zameziti takové zneužívám.

(3) Patent nebude odvolán, prokáže-li majitel patentu řádné omluvné důvody.

Za odstavec třetí se vkládá další odstavec čtvrtý tohoto znění:

(4) Odvolání patentu působí dnem, kterého rozhodnutí o odvolání nabylo moci práva.

Dosavadní odstavec čtvrtý bude odstavcem pátým.

§ 49 bude zníti takto:

(1) Přihláška smí obsahovati pouze jediný vynález a může jí býti přiznána pouze jediná priorita (§ 54).

(2) Je-li podle právoplatného zjištění při předběžném prozkumu v přihlášce sloučeno více vynálezů aneb obsahuje-li přihláška žádost za přiznání více priorit, bude přihlašovatel vyzván, aby jednotlivé vynálezy nebo části přihlášky, na něž se prioritní nároky vztahují, buď přihlásil odděleně aneb přihlášku omezil na příslušnou prioritu, a to v obou případech do lhůty, která bude přihláškovým oddělením stanovena. Vyhoví-li přihlašovatel ve stanovené lhůtě tomuto vyzvání, bude oddělené přihlášce přiznána priorita od té doby, kdy byla přihláška původně podána, aneb ta priorita, která byla v původní přihlášce řádně uplatněna.

Za § 54 se vkládají tyto dva paragrafy:

i 54a.

(1) Prioritního práva podle čl. 4. Pařížské unijní smlouvy na ochranu živnosten-

ského vlastnictví nutno se výslovně domáhati v patentové přihlášce, v níž jest uvésti den, měsíc a rok první přihlášky v některém státu unijním, který nutno zároveň udati.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, kterých dokladů jest třeba, aby bylo prokázáno včasně dožadované právo prioritní, a v jaké lhůtě mají býti předloženy tyto doklady a jejich ověřené překlady.

§ 54b.

československý státní příslušník může se domáhati v tuzemsku prioritního práva podle předchozího paragrafu na základě své přihlášky podané v cizině jen, prokáže-li, že měl v době, ve které přihlášku v cizině podal, na území jiného státu unijního své bydliště nebo skutečný a opravdový závod živnostenský neb obchodní.

§ 67, odst. 1., bude zníti takto:

(1) Řízení o odvolání, zrušení, odnětí patentu neb udělení nucené licence podle § 21, odst. 4. a 5., se zahajuje pouze k návrhu. Patentní úřad jest však v řízení o odvolání aneb o zrušení patentu, které bylo zahájeno k návrhu, oprávněn pokračovati z moci úřední, jestliže byl návrh odvolán.

§ 114, odst. 6. a 7., budou zníti takto:

(6) Roční poplatek za první rok budiž zaplacen do šesti měsíců po dni, kterého byla přihláška oznámena v Patentním věstníku (§ 57)Platí-li se tento poplatek po uplynutí tří měsíců zmíněné lhůty, nutno současně s poplatkem zaplatiti přirážku ve výši poplatku. Nebyl-li poplatek nebo poplatek s přirážkou ve shora uvedené lhůtě šesti měsíců zaplacen, má se za to, že přihláška byla odvolána.

(7) Roční poplatky za druhý až patnáctý rok buďtež zapraveny nejpozději do šesti měsíců po splatnosti. Jestliže by tyto poplatky za udělený patent byly zaplaceny po dni splatnosti, budiž v prvních třech měsících této lhůty mimo roční poplatek zaplacena přirážka ve výši 50 Kč a ve zbývajících pak dalších třech měsících mimo roční poplatek přirážka ve výši toho ročního poplatku, který jest platiti.

čl. II.

Zároveň pozbývají platnosti, pokud se týkají patentů a pokud nebyly dosud zrušeny,

všechny zákony a nařízení, jež odporují tomuto zákonu, zejména:

1. zákon ze dne 29. prosince 1908, č. 268 ř. z., kterým se vydávají prováděcí ustanovení za příčinou přístupu k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

2. zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

3. nařízení ministerstva veřejných prací ze 30. prosince 1908. č. 271 ř. z., o dokladech, kterých jest třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách patentů, vzorků a známek;

4. nař. č. 5956/1908 M. E. (uh. min. ), o přístupu zemí koruny uherské na základě zák. čl. LII/1908 do Svazu mezinárodní unie na ochranu živnostenského vlastnictví;

5. nař. č. 111. 213/1908 K. M. (uh. obch. ), jímž se provádí zák. čl. LII/1908, o přístupu zemí koruny uherské k Mezinárodní unii na ochranu živnostenského vlastnictví;

6. zák. čl. VIII/1913, jímž se inartikulují mezinárodní dohody o ochraně živnostenského vlastnictví, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911;

7. zák. čl. XII/1913, o změně a doplnění zákonů o vynálezech a o ochraně známek, kteréžto změny a doplnění staly se nutnými v důsledku mezinárodních dohod, sjednaných v roce 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví;

8. nař. č. 2755/1913 M. E. (uh. min. ), jímž se uvádějí v platnost mezinárodní dohody o mezinárodním živnostenském vlastnickém právu, pojaté do zák. čl. VIII/1913;

9. nař. č. 23714/1913 K. M. (uh. obch. ), o provádění zák. čl. VIII/1913, jímž se inartikulují mezinárodní dohody, podepsané ve Washingtone dne 2. června 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví;

10. nař. č. 30850/1913 K. M. (uh. obch. ) k provedení zák. čl. XII/1913, o změně a doplnění zákonů o vynálezech a o ochraně známek, kteréžto změny a doplnění se staly nutnými v důsledku mezinárodních dohod, sjednaných v roce 1911 na ochranu živnostenského vlastnictví.

Čl. III.

Ustanovení §§ 21 a 27 neplatí pro návrhy na odvolání patentu, které byly podány před účinností tohoto zákona.

ČI. IV.

Tento zákon nabude účinnosti dnem, kterého se stane pro československou republiku účinnou Haagská úmluva ze dne 6. listopadu 1925, jíž byla změněna některá ustanovení Pařížské unijní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví.

Čl. V.

Provedením tohoto zákona se pověřuje ministr průmyslu, obchodu a živností a ministr spravedlnosti.

Důvodová zpráva

Notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června 1919, doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919, přistoupila Československá republika k Mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví, uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži, a to v úpravě, které tato mezinárodní smlouva doznala po revisi v Bruselu ze dne 14. prosince 1900 a ve Washingtone dne 2. června 1911. Poslední revise této smlouvy konala se v listopadu 1925 v Haagu.

Úmluva vyhlášena byla v rakouském říšském zákoníku z roku 1913, č. 64, a ve Sbírce zákonů uherských jako zákonný článek VIII z roku 1913.

Přístup československé republiky nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919 a byl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení vyhláškou ministerstva zahraničních věcí ze dne 6. října 1921, č. 364.

Při poslední revisi konané v Haagu byla provedena na ustanoveních Pařížské smlouvy řada změn. Změnami těmito byla dotčena i některá ustanovení našeho platného práva patentního.

Právo patentní jest dosud upraveno zákonem ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., ve znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., zákona ze dne 29. října 1919, č. 604 Sb. z. a n., a zákona ze dne 30. června 1922, č. 252 Sb. z. a nař.

Článkem 3. zák. č. 305/1919 Sb. z. a n.

byl zrušen uherský, dosud na Slovensku a

Podkarpatské Rusi platný patentní zákon

(zák. čl. XXXVII z roku 1895) a § 2 zák.

č. 252/1922 Sb. z. a n. byl zrušen říšskoněmecký patentní zákon ze dne 7. dubna 1891, č. 12 ř. z., platný dosud na Hlučínsku, a to se všemi vedlejšími předpisy, takže platí nyní na celém území československé republiky patentní zákon č. 30/1897 ř. z., ve znění zákonů shora uvedených.

Předložená osnova omezuje se pouze na taková ustanovení, která byla dotčena Haagskými dohodami, neboť jejich ratifikace jest velmi naléhavá z důvodů mezinárodních a k ratifikaci nelze přikročiti, pokud ujednání, obsažená v Haagské dohodě nebyla u nás interním zákonodárstvím provedena. K důkladné celkové reformě patentního práva přikročí se ihned, jakmile zákony, provádějící Haagskou dohodu, budou Národním shromážděním uzákoněny.

Předloženou osnovou dozná patentní zákon změny v těchto směrech:

Do § 21 se vkládá nový odstavec, jímž se zavádí další případ nucené licence. Licenci takovou lze na žádost uděliti, jestliže majitel patentu zneužívá svého práva, na př. tím, že opomene vynález v tuzemsku v přiměřeném rozsahu prováděti neb dáti prováděti neb aspoň učiniti vše, čeho jest třeba, aby takové provedení bylo zajištěno.

V případě takovém mohl býti dosud podle ustanovení § 27. odst. 1., pat. zák. patent zcela nebo z části odvolán. Napříště nemusí tedy v takovém případě dojíti ke ztrátě práva patentního, nýbrž jen ke ztrátě práva patent exploitovati.

Výslovně stanoví tak nový text § 27 pat. zák., podle něhož může odvolání patentu nastati jenom tehdy, když propůjčení licence podle § 21 odst. 4. a 5. (podle nového pořadí) není s to zameziti takové zneužívání.

Propůjčení licence a odvolání patentu nenastává však před uplynutím tří let a jestliže majitel patentu prokáže řádné omluvné důvody (na př. nevýnosnost, hospodářská neb finanční tíseň, dočasný nezájem o vynález a pod. ).

Tato nová úprava §§ 21 a 27 pat. zákona stala se v důsledku ustanovení čl. 5. Pařížské unijní smlouvy v haagském znění.

Nové úpravy doznal i § 49 pat. zák. Na zásadě, že přihláška má obsahovati pouze jediný vynález (srov. zák. č. 252/1922 Sb. z. a n. ), nebylo ničeho měněno. Nově byl do § 49 pat. zákona pojat pojem priority a stanoveno, že přihlášce může býti přiznána pouze jediná priorita.

Ve smyslu ustanovení čl. 4. lit. f Pařížské unijní smlouvy v Haagském znění bylo do § 49, odst. 2., pojato ustanovení o přípustnosti přihlásiti více vynálezů neb priorit odděleně, po případě omeziti přihlášku na příslušnou prioritu, a to v obou případech do lhůty, kterou stanoví Patentní úřad.

Za § 54 byly vsunuty dva nové §§ a to 54 a a 54 b.

Paragrafem 54a se upravuje otázka domáhání se prioritního práva. Ustanovení to odpovídá § 1 současně zrušovaného zákona č. 268/1908 se změnami, které sestály

při Haagské revisi článku 4 Pařížské unijní smlouvy.

Ustanovení § 54b bylo převzato z § 2 zákona č. 268/1908.

Do § 67 bylo pojato ustanovení § 21 odst. 4. a 5. (nové úpravy) o nucené licenci.

Nově upraveny byly odstavce 6. a 7. § 114 pat. zák., a to vzhledem k ustanovením čl. 5b Pařížské smlouvy v Haagském znění. Podle této úpravy se prodlužuje lhůta pro placení ročního poplatku za první rok ze tří měsíců na šest měsíců ode dne oznámení přihlášky v Patentním věstníku s tím doplněním, že placení poplatku po uplynutí tří měsíců má za následek povinnost zaplatiti zvláštní přirážku ve výši poplatku.

Stejně se prodlužuje lhůta na 6 měsíců v příčině placení poplatku za 2. až 15. rok. Placení poplatků po dni splatnosti má v zápětí povinnost platiti zvláštní přirážku ve výši 50- Kč v prvních třech měsících této lhůty, v dalších třech měsících pak přirážku ve výši toho ročního poplatku, který jest platiti.

Článek II. osnovy obsahuje derogační ustanovení. Článkem tím se zrušují i maďarské zákony a nařízení, kterými byla Pařížská unijní smlouva v bruselském a washingtonském znění inartikulována do vnitrostátních zákonů uherských.

článek III. obsahuje přechodná ustanovení vztahující se k §§ 21 a 27, jichž ustanovení podle tohoto článku neplatí pro návrhy na odvolání patentu, které byly podány před účinností tohoto zákona.

Vláda doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům ústavně - právnímu a živnostensko-obchodnímu.

V Praze dne 22. září 1932.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Ministr obchodu Dr. Matoušek v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 3679-32.