Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedáni.

1984. Vládní návrh,

kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu:

1. Pařížská unijní úmluva ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911

a v Haagu dne 6. listopadu 1925,

2. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovaná ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a

3. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních neb obchodních známek, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone

dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění souhlasí:

I. s Pařížskou unijní úmluvou ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovanou v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925,

II. s Madridskou dohodou ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovanou ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a

III. s Madridskou dohodou ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, revidovanou v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Důvodová zpráva.

Mezinárodní úmluvou, podepsanou v Paříži dne 20. března 1883, byla utvořena Unie pro ochranu živnostenského vlastnictví mezi 12 státy. Úmluva stanovila několik hlavních zásad a základních pravidel o ochraně patentů, továrních a obchodních známek, živnostenských vzorků a modelů a o potlačování nekalé soutěže.

Podle článku 14. úmluvy konaly se čas od času konference, aby ustanovení této úmluvy byla doplňována a přizpůsobována právnímu a technickému vývoji ochrany živnostenského vlastnictví. Takové konference se konaly v roce 1886 v Římě, 1891 v Madridu, 1897-1900 v Bruselu a 1911 ve Washingtone.

Na těchto konferencích byla jednak revidována unijní úmluva Pařížská a na Madridské konferenci mimo to sjednány ještě zvláštní dvě dohody, a to o potlačování falešných údajů o původu zboží a o mezinárodním zápisu továrních a obchodních známek. I tyto dohody byly na následujících konferencích, revidovány.

Počet států, jež původně sjednaly jak hlavní unijní úmluvu, tak madridské dohody, byl postupem času dodatečnými přístupy podstatně rozšířen. V roce 1925 bylo již 37 států členy širší unie, utvořené Pařížskou úmluvou, 12 států členy užší unie pro potlačování falešných údajů o původu zboží a 21 států užší unie pro mezinárodní zápis známek.

československo přistoupilo k těmto úmluvám notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června 1919 doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919. Přístup byl potvrzen notou švýcarské spolkové rady ze dne 5. září 1919, nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919 a byt uveřejněn vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 6. října 1921, č. 365 Sb. z. a n.

K Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek přistoupilo Československo notou ministerstva zahraničních, věcí ze dne 20. června 1919, doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919. Přístup byl potvrzen notou švýcarské spolkové rady ze dne 5. září 1919; nebyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919 a byl uveřejněn vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 6. října 1921, č. 364 Sb. z. a n.

K Madridské úpravě týkající se potlačování nesprávného označení původu zboží přistoupilo Československo notou ministerstva zahra-

ničních věcí z 19. července 1921. Přístup byl potvrzen notou švýcarské spolkové rady ze dne 13. srpna 1921, nabyl mezinárodní působnosti dnem 30. září 1921 a byl uveřejněn vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 419 Sb. z. a n. z roku 1921.

Světovou válkou bylo zabráněno svolání nové konference Unie. Došlo k ní teprve v roce 1925. Konference konala se na pozvání nizozemské vlády od 8. října do 6. listopadu 1925 v Haagu. Na konferenci byla zastoupena převážná většina unijních států, mezi nimi i československo, a některé státy, jež doposud nebyly členy unie, Ekonomický komitét Společnosti národů, jenž konal též značné přípravné práce, a mezinárodní obchodní komora byly též na konferenci zastoupeny.

Konference měla úkol přizpůsobiti uvedené unijní úmluvy změněným poměrům, zejména se zřetelem ke stále více se vyvíjejícím pojmům v oboru živnostenského vlastnictví a rostoucímu zájmu pro tento obor práva.

Československo podepsalo jak Pařížskou unijní úmluvu, tak obě dohody madridské ve znění, stanoveném na této konferenci. Nově v Haagu sjednanou dohodu, o ukládáni živnostenských vzorků neb modelů československo nepodepsalo vzhledem k dosavadní naší úpravě vzorkové ochrany.

Haagské znění úmluv vstoupilo pro státy, jež je ratifikovaly do 1. května 1928, v účinnost 1. června 1928; pro státy, jež úmluvy neratifikovaly, platí ve styku s ostatními unijními státy úmluvy ve znění usneseném ve Washingtone v roce 1911.

K jednotlivým úmluvám třeba připomenouti toto:

I. Pařížská unijní úmluva na ochranu živnostenského vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Pařížská unijní úmluva obsahovala původně hlavní úmluvu a závěrečný protokol. Z důvodu přehlednosti byla při revisi v Haagu zařazena ustanovení závěrečného protokolu za příslušné ustanovení hlavní úmluvy. Ustanovení tohoto protokolu k čl. 1. a 2. odst. a) jsou pojata do čl. 1. Úmluvy. Ustanovení k čl. 2., odst. b) bylo zrušeno. Odstavec c) se stal 3. odstavcem čl. 2. úmluvy; ustanovení k čl. 4. bylo zařaděno do čl. 4.

a ustanovení čl. 6. částečně v čl. 6. a částečně v novém čl. 6 c) úmluvy.

článek 1. Obsahuje nyní úplnou a jasnou definici živnostenského vlastnictví.

článek 2. zůstal až na některé redakční změny podstatně nezměněn. Výraz "sujets ou citoyens" (poddaní a občané) byl nahrazen výrazem "ressortissants" (státní příslušníci). Tento článek zachovává nadále zásadu stejného nakládání s příslušníky Unie jako s vlastními příslušníky smluvních států oproti názorům, které se během haagské konference objevily, na zavedení systému reciprocity. V první větě tohoto článku je nový dodatek "le tout sans prejudice 'des droits spécialement prévus par la présente convention" (bez újmy práv zvlášť stanovených touto smlouvou), čímž shora zmíněná zásada stejného nakládání byla jasně vyzdvižena. Třetí odstavec tohoto článku obsahuje, jak shora řečeno, ustanovení závěrečného protokolu k £1. 2., odst. c). Odstavec b) obsahoval pouze přechodná ustanovení, jež nyní nemají významu, takže nebyl již znovu do úmluv pojat.

článek 3. o příslušnících zemí, jež nepatří k Unii, zůstal v podstatě nezměněn až na nahrazení výrazu "sujets ou citoyens" výrazem "ressortissants".

Článek 4. obsahuje ustanovení o prioritním právu, jež zůstala v podstatě nezměněna. Byl však doplněn některými ustanoveními, která mají za účel vyřešiti spory, jež vznikly z interpretace dosavadního textu. V odst. c) byla lhůta prioritní stanovena pro patenty a užitné vzory - jako dříve - dvanáctiměsíční, kdežto pro ochranné známky, jakož i vzorky a modely byla prodloužena ze 4 na 6 měsíců. Odst. d) obsahuje nové ustanovení o minimální lhůtě, která musí býti poskytnuta žadateli, aby mohl předložiti doklady k průkazu svého prioritního práva. Odst. e) obsahuje nové ustanovení, dle něhož je přípustno přihlásiti užitný vzor na základě prioritního práva založeného na podání k žádosti o patent a naopak. Nové ustanovení odst. f) dává žadateli možnost rozděliti žádost o patent, jež činí nárok na více priorit anebo jež jest souborná; při tom se budou takové dílčí žádosti posuzovati tak, jako kdyby byly bývaly podány v den podání první žádosti.

Návrh Mezinárodního úřadu v Bernu a nizozemské vlády na výslovné vyloučení toho, aby osoby třetí mohly nabýti v mezidobí prioritních práv k vynálezu, zejména též práv předchozího uživatele, nedosáhl jedno-

hlasnosti a zůstala tudíž nezměněna v tomto směru dosavadní úprava.

článek 5. První čtyři odstavce obsahují předpisy o zániku patentu. Přijata nová úprava podmínek odvolání patentu pro zanedbám jeho výkonu v tuzemsku, záležející v tom, že odvolání patentu připouští se teprve, když by udělení nucené licence nebylo prostředkem dostatečným. Pátý a šestý odstavec vztahuje se na živnostenské vzorky a modely a ustanovuje, že jejich ochrana nemůže zaniknouti proto, že byly dovezeny předměty shodné s předměty chráněnými. Též se nevyžaduje, aby na výrobku samém byla nějaká značka nebo poznámka o zápisu. Poslední odstavec předpisuje, že v zemích, kde je užívání známky povinné, smí býti zápis zrušen jen po přiměřené lhůtě a jenom tehdy, když účastník neospravedlní, preč známky neužíval.

článek 5 b) o lhůtách k zaplacení poplatků jest nový. Smluvní země se zavazují poskytnouti lhůtu 6-ti měsíců nebo prodloužiti poskytnutou již lhůtu k zaplacení ročních poplatků nejméně na 6 měsíců po jejich splatnosti anebo připustiti obnoveni patentu zaniklého pro nezaplacení poplatku za podmínek stanovených domácími předpisy.

článek 5 c) je rovněž nový a obsahuje ustanovení o tom, že se nepokládá za porušení patentního práva používání patentu na -dopravních prostředcích anebo jejich součástkách, jestliže se dostanou přechodně nebo nahodile na území nebo do teritoriálních, vod jednotlivých států.

článek. 6. Druhý odstavec byl doplněn ustanovením převzatým ze závěrečného protokolu (bod 3). Třetí odstavec obsahuje novou definici země původu, jež odpovídá lépe ustanovením čl. 3. úmluvy. Nové jest ustanoveni odst. 4., podle něhož nevzejde obnovením zápisu známky v zemi původu povinnost obnoviti zápis v ostatních unijních zemích, v nichž známka byla zapsána. Jelikož se stávalo, že zápis v zemi původu vyžadoval delší doby než doby prioritní a jelikož podle 1. odst. čl. 6. bude známka k přihlášení v ostatních unijních zemích připuštěna teprve po uskutečnění zápisu, ustanovuje čl.. 6., odst. 5., že se zachovává prioritní výhoda přihláškám známek i tehdy, když zápis v zemi; původu stal se teprve po uplynutí prioritní lhůty. Poslední odstavec jest též převzat ze závěrečného protokolu a obsahuje nové ustanovení, jež osvobozuje potvrzení o zápisu od ověření.

K tomuto článku podala britská delegace obsáhlý návrh na ustanovení o přípustnosti odmítnouti nebo zrušiti zápisy známek, jichž získání se charakterisuje jako jednání nekalé soutěže. Ač takové ustanovení pro odpor některých delegací nebylo výslovně do konvence pojato, přece dlužno míti za to, že takové známky odporují mravům a veřejnému pořádku a že se proto vztahuje na ně ustanovení 2. odstavce tohoto článku.

V článku 6 b) byla přijata změna, zavazující smluvní země k odmítání nebo zrušení známek notoricky známých pro stejné zboží a to již z povinnosti úřadu, zmírněná však výhradou, že se tak má státi jen tehdy, dopouští-li to zákonodárství země.

článek 6 c) obsahuje nový širší podklad pro ochranu státních a jiných veřejných znaků, státních vlajek a praporů nebo jiných odznaků státní svrchovanosti, jakož i úředních zkušebních nebo záručních značek puncovních proti jejich zneužívání jako obchodních známek.

V článku 7. nahrazeno slovo "depot" - přihláška slovem "enregistrement" - zápis.

článek 8. byl doplněn výrazem "ou enregistrement" - nebo zápisu, aby bylo jasně vysloveno, že k ochraně obchodního jména není třeba ani přihlášky ani zápisu.

článek 9. K nynějšímu odstavci 5. bylo připojeno ustanovení o možnosti zabavení zboží ve vnitrozemí.

Původní výraz "particulier ou societé" (soukromá osoba nebo společnost) v původním odst. 4. byl nahrazen výrazem "personne physique ou morale" (osoba fysická nebo právnická) nynějšího třetího odstavce z důvodů širšího vymezení pojmu. Poslední odstavec byl doplněn slovy "en attendant que cette législation soit modifiée en conséquence" (až do příslušné změny zákonodárství); "tím není vyjádřena povinnost unijních států k změně svého zákonodárství, nýbrž pouze nezávazné doporučení.

článek 10. doznal malé stylistické změny. Ustanovení odst. 1. bylo rozšířeno též na případy falešného označení původu jménem určité země vedle původního ustanovení o takovém označení určitého místa. V druhém odstavci bylo výslovně ustanoveno, že zúčastněnou stranou může býti jak osoba fysická, tak i osoba právnická.

článek 10 b). Dosavadní předpis o potírání nekalé soutěže byl rozšířen jednak obecným

vymezením jejího pojmu (2. odst. ), jednak vytčením některých skupin jednání sem spadajícího.

Článek 10 c). V tomto novém článku zavazují se smluvní země poskytnouti příslušníkům ostatních států účinné ochranné prostředky proti jednáním uvedeným v čl. 9. až 10 c), zejména připustiti také svazy a sdružení, která zastupují příslušný průmysl a obchod, k jednání před soudy i úřady administrativními, avšak jen v té míře, v jaké to přiznává takovým sdružením vnitřní právní řád ve státě, kde se žádá o ochranu.

článek 11. Dosavadní předpis o dočasné ochraně vynálezů na výstavách byl doplněn ustanovením, že tato ochrana neprodlužuje prioritní lhůty, stanovené v čl. 4. Sporná otázka, zda - li lhůta počíná běžeti ode dne zahájení výstavy nebo ode dne, kdy výrobek je vnesen do výstavy, byla rozhodnuta ve smyslu druhém. Odstavec 3. dává každé zemi právo vyžadovati jakožto průkaz o totožnosti vystaveného předmětu a o datu jeho vnesení doklady, které uzná za nutné.

článek 12. o patentním úřadu zavazuje nyní k povinnému vydávání (dosud fakultativního) periodického úředního listu.

článek 13. obsahuje základní ustanovení o Mezinárodním úřadu na ochranu živnostenského vlastnictví. Rozpočet tohoto úřadu zvyšuje se z dosavadních 60 tisíc šv. frc. na maximum 120 tisíc šv. frc.; může býti zvýšen jednohlasným usnesením delegací na revisní konferenci podle čl. 14. úmluvy.

Změněny nebyly:

Článek 14., jenž se zabývá revisí úmluvy,

Článek 15., který jedná o možnosti podrobnější úpravy mezi jednotlivými státy unie a

článek 16. o přístupu jednotlivých států k úmluvě.

článek 16 b) byl poněkud pozměněn se zřetelem k ustanovení mírových smluv o mandátních územích.

článek 17 a) a článek 17 b) nebyly změněny.

článek 18. obsahuje ustanovení o lhůtách pro ratifikaci a nabytí platnosti unijní úmluvy, v Haagu revidované. Pro státy, které tuto úmluvu ratifikují po prvním květnu 1928, nabude úmluva účinnosti za měsíc po oznámení ratifikace švýcarské spolkové vládě. Do té doby platí pro tyto státy ve stycích s ostatními unijní mi zeměmi Pařížská unijní úmluva

a závěrečný protokol k ní, ve znění sjednaném ve Washingtone 2. června 1911.

II. Madridská dohoda o potlačování falešných údajů o původu zboží ze dne 14. dubna 1891, revidovaná ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Československá republika přistoupila k ní ve znění sjednaném ve Washingtone notou ministerstva zahraničních věcí z 19. července 1921 potvrzenou notou švýcarské spolkové rady z 13. srpna 1921.

Přístup nabyl dnem 30. září 1921 mezinárodní účinnosti a byl uveřejněn vyhláškou č. 419 Sb. z. a n. z roku 1921.

Změny nastalé v této' dohodě následkem Haagské revise nejsou značné.

V čl. 1. byl připojen odstavec 5., jenž zavazuje smluvní země, aby používaly proti používání falešných údajů o původu ustanovení zákonů o známkách a obchodních jménech, nemají-li zvláštních předpisů, které by zabezpečovaly potlačení falešných údajů o původu.

První odstavec čl. 2. byl pozměněn. Kdežto podle původního znění mohlo se zabavení provésti buď na žádost státního zastupitelství nebo kteréhokoliv povolaného úřadu, na př. celní správy, nebo interesované strany, má podle nynějšího znění provésti zabavení především celní správa sama, která o tom vyrozumí zájemce. Toto zabavení je však prozatímní.

čl. 3. byl pozměněn v tom smyslu, že není nyní již třeba, aby prodavač zboží cizího původu byl nucen v každém případě připojiti k svému jménu a adrese též označení země nebo místa výroby; postačí jakékoliv označení, jež vyloučí omyl o skutečném původu.

čl. 5. byl doplněn poukazem na čl. 16 b) hlavní úmluvy.

Tyto změny nevyžadují však žádného vnitrostátního provedení - šlo by o zákon o nekalé soutěži z 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n. jehož § 4 až 9 přejímají ustanovení madridské dohody -, ježto je lze z ustanovení tohoto zákona vyvoditi.

III. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze

dne 14. dubna 1891, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtone dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

Československo přistoupilo k ní ve znění ve Washingtone sjednaném notou ministerstva

zahraničních věcí ze dne 20. června 1919 doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919. Přístup byl potvrzen notou švýcarské spolkové rady ze dne 5. září 1919 a nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919. Uveřejněn byl vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 6. října 1921, č. 364 Sb. z. a n.

článek 1. Jako v hlavní unijní úmluvě byly i tu nahrazeny výrazy "sujets ou citoyens" (poddaní nebo občané) výrazem "ressortissants" (příslušníci). Se zřetelem k ustanovením hlavní úmluvy nahrazen výraz "acceptées au depot" (přihlášených) slovem "enregistrées" (zapsaných). V druhém odstavci se odkazuje na definici země původu obsažené v čl. 6. hlavní úmluvy.

článek 2. doznal jen stylistické změny jako čl. 1. (pokud jde o výraz "ressortissants" (příslušníků).

První odstavec článku 3. obsahuje nově ustanovení v praksi však již zachovávané, že žádost o zápis musí býti předložena na formuláři předepsaném v prováděcím předpisu. V 3. odst. (dosavadní odst. 1. ) byla v druhé větě vsunuta slova "sans retard" (neprodleně).

V 2. odst. článku 4. bylo v souhlasu s dosavadní praksí nově ustanoveno, že není třeba, aby byly splněny formality podle čl. 4., odst. d) hlavní úmluvy, pokud jde o prioritní právo získané mezinárodním zápisem, článek 4 b) zůstane nezměněn.

Článek 5. Možnost odepříti ochranu mezinárodním známkám, jakož i lhůta, ve které jednotlivé státy musí o tom podati prohlášení, byly přesněji vymezeny.

článek 5 b) obsahuje nová ustanovení o dokladech o právu používati jistých součástí známky a o osvobození těchto dokladů od ověření.

článek 5c) obsahuje v prvním odstavci ustanovení dosavadního čl. 5 b). Nové jest ustanovení druhého odstavce, že Mezinárodní úřad může též za úplatu konati pátrání v mezinárodních známkách po zápisech.

článek 6. Výhrada vzhledem k čl. 8. jest nová.

článek 7. V prvním odstavci jest v souhlasu s dosavadní praksí stanoveno, že ochranná lhůta při obnově se počítá od data obnovy.

Druhý odstavec byl doplněn ustanovením o tom, že mezinárodní úřad jest povinen

v oznámení o nutnosti obnovy zápisu oznámiti též přesně datum, kdy se dosavadní ochrana končí.

Nově byly pojaty odst. 3. a 4., jež se zabývají případem, že obnovená známka byla změněna. Státům se dává volnost považovati takovou známku buď za známku obnovenou anebo za známku nově zapsanou.

článek 8. Původní sazby za mezinárodní zápis známky, stanovené ve výši 100 - a 50'- šv. frc., zvyšují se na 150'- a 100'šv. frc. Zvýšení jest odůvodněno tím, že přístupem značného počtu států k madridské dohodě poskytuje mezinárodní zápis známky ochranu mnohem rozsáhlejší než původně. Nově se zavádí příplatek, když seznam zboží, o jehož ochranu se žádá, obsahuje více než 100 slov. Dále jest nové ustanovení, podle něhož možno zajistiti si zaplacením sníženého poplatku ochranu pouze desítiletou.

článek 8 b) zůstane nezměněn.

článek 9. doznal některých stylistických změn. Nový odstavec 4. obsahuje předpis o možnosti stanovení zvláštního poplatku za změnu seznamu chráněného zboží a jiné v tomto článku uvedené úkony mezinárodního úřadu.

Dosavadní článek 9b) byl rozdělen na 2 články mezi 9 b) a 9 c) a doznal některých méně významných změn.

článek 10. vyhrazuje úpravu podrobností resortní úmluvě správních úřadů jednotlivých států. Dosavadní prováděcí předpis sjednaný na Washingtonské konferenci byl podstatně pozměněn haagskou konferencí. Bude publikován jako příloha nařízení o mezinárodním zápisu ochranných známek.

Článek 11. upravuje ochranu mezinárodních známek v zemích, jež k úmluvě nově přistoupily.

Po stránce formální vláda navrhuje, aby osnova byla projednána v poslanecké sněmovně a v senátě ve výborech zahraničním a ústavně právním.

Zároveň podotýká, že většina států přistoupila již k Pařížské unijní úmluvě a k madridským dohodám ve znění sjednaném v roce 1925 v Haagu. Až do přístupu republiky československé k uvedeným úmluvám ve znění haagském platí pro mezinárodní ochranu československých zájmů úmluvy ve znění sjednaném ve Washingtone, jež poskytují ochranu méně dokonalou. Předpokladem přístupu Československa však byla souhlasná úprava příslušných zákonů československých, k čemuž bylo třeba napřed uvésti v soulad vyskytnuvší se protichůdné zájmy vnitrostátní. Jelikož se nyní zároveň předkládají osnovy zákonů, jimiž se ustanovení úmluv vnitrostátně uvádějí v účinnost, není překážek, aby úmluvy byly ratifikovány a tím zaručena co největší ochrana československému zájmu v oboru mezinárodní ochrany živnostenského vlastnictví.

V Praze, dne 22. září 1932.

Předseda vlády: Udržal v. r.