Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedáni.
1985.
Interpelace:
I. posl. Kubače, Vallo, Steinera. Töröka a soudr. min. vnitra o------- četníků ve Stričavě,
II. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o sebevraždě vojína Rudolfa Bršlici ze 7. Padtatranského pluku,
III. posl. Štětky, Hodinové a soudr. min. spravedlnosti dru Meissnerovi o konfiskaci »Tesařského Obzoru« ze dne 1. července. 1932,
IV. posl. Knirsche a druhů min. spravedlnosti o zabavení čísla 52. časopisu »Duxer Zeitung« ze dne 28. června 1932,
V. posl. inž. Junga a druhů min, vnitra a min. spravedlnosti o------četníkem,
VI. posl. Štětky a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci Věstníku Svazu přátel SSSR číslo I. květen 1932,
VII. posl. Novotného a soudr, min. spravedlnosti a min. vnitra o zákazu rozšiřování letáku v Pardubicích,
VIII. posl. dra Keibla a druhů předsedovi vlády, min. vnitra a ministrům dru Czechovi a dru Spinovi o událostech na schůzích v Liberci dne 4. července 1932 a v Děčíně dne 12. července 1932,
1985/I,
Interpelace
poslanců Kubače, Vallo, Steinera, Töröka a soudruhů
ministru vnitra o - - četníků ve Stríčavě.
Censora poslanecké sněmovny vyloučila z řeči poslance. Kopeckého konstatováni, že se množí případy střílení do dělníků. Přes to musíme krvavý věnec, četnického řádění kolem celé republiky doplnit dnes novým, - - dodatkem - - -
Dne 21. června 1932 o 5. hodině odpolední přicházel k vesnici Stričavě v okrese Velká Berezná na Slovensku exekutor, aby provedl dražbu na hospodářství Stefana Pouchaniče. Pouchuničovi je 71 let, jeho ženě 59; mají 8 dětí, s nimiž dosud společně hospodaří. V domě je taková bída, že starý hospodář se v den dražby dvakrát věšel, aby ušel zoufalství dražby. Jeho příbuzní jej však vždy znovu odřízli. Před 5. hodinou rozhodla se rodina vyjíti před vesnici a prositi exekutora, aby jim poslední zbytky ubohé existence dražbou neničil, Exekutor a soudní úředník, když viděli lidi před vesnicí, vrátili se zpět. aniž s kým promluvili. Mezi tím spadla za vsí jednomu hospodáři kráva do jámy a obyvatelé vesnice, mezi nimiž byla i rodina Pouchaničova, běželi, aby zvíře zachránili. Exekutor polekal se však hloučku běžících osob a dal se s průvodním
úředníkem na útěk. Večer vtrhli do vesnice četníci a zmlátili do krve puškami a pendreky celou Pouchaničovu rodinu. Na zoufalý pokřik sběhli se obyvatelé vesnice, z nichž mnozí vůbec nevěděli, oč se jedná, a mysleli, že se starý Pouchanič přece pověsil. Jakmile se však přiblížili ke stavení, třeskla proti nim četnická salva. Možno mluviti o mimořádném štěstí, že nikdo nebyl zasažen. Ale četníci se svojí »hrdinnosti« proti vesničanům nespokojili. Spoutali 71 letého Pouchaniče a odvlekli ho do vězení. Leč ani tím hrůzy nad vesnicí neustaly. V noci vtrhlo do vesnice 32 četníků a počali řádit. Pouchaničovu starou ženu ztloukli tak, že musela býti odvezena do nemocnice, 451etého Fedora Kořeně, otce dvou děti, který vyháněl právě do lesa dobytek, pro nic a za nic ztloukli na smrt. Otce tří děti, Jana Segediho, zmlátili do krve a odtáhli do vězení dříve, než se mohl obléci, takže ubožák měl pouze jednu botu, kdežto druhá zůstala doma. 29letý Jan Stupák a jeho 72 letá matka byli ztlučeni do bezvědomí. Podobně byla ztýrána většina obyvatel vesnice. Nikdo se nesměl přiblížiti k oknu, nikdo nesměl na krok přede dveře, -----
Když ráno po 10. hodině četníci vedli devět spoutaných obyvatel Stričavy do Berezňanské věznice, potkal tento smutný průvod cestou dělníka Vasila Ňačko ze Zábroda. Tento, překvapen pohledem na ztýrané, se na okamžik zastavil. To stačilo celníkům, aby se rovněž na tohoto dělníka vrhli, ztloukli jej a odtáhli do Berezny sebou.
Fakta jsou nejstrašlivějším komentářem tohoto případu.
Ptáme se pana ministra pouze:
Jaké stanovisko jeho k tomuto případu máme oznámit proletářské veřejnosti?
V Praze dne 2. července 1932.
Kubač, Vallo, Steiner, Török,
Novotný, Hrubý, Śliwka, dr. Stern, Russ, Höhnel,
Gottwald, Hruška, Krosnář, J. Svoboda, Juran,
Čižinská, Hodinová, Štětka, Kuhn, Barša, Babel,
Dvořák.
1985/ II.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany
o sebevraždě vojína Rudolfa Bršlici ze 7. Podtatranského pluku.
Obdrželi jsme přípis, který pro jeho nesmírnou váhu a význam jeho fakt citujeme doslovně:
»Obracím se na Vás v jisté záležitosti, abyste byli tak laskaví a v tomto případě mně nápo-
mocni - nejenom k vůli mému synovi, jedná se o ochranu i jiných vojínů - a případ vyšetřili a viníci, aby byli potrestáni v následující věci:
Dne 28. června 1932 spáchal můj syn Rudolf Bršlica, vojín u Podtatranského pluku č. 7 třetí rota v Nitře, nedokonanou sebevraždu, střelil se ze služební pušky do prsou tak, že jeho život bude zachovaný. Bylo to uveřejněné na Slovensku skoro ve všech novinách, kde jsem se touto cestou o tom dověděl. Samozřejmě velitelství nemělo zájmu na tom, mně jako otce o tom vyrozuměti. Na základě novinových zpráv jsem se rozhodl věc zjistiti, co na tom je pravdy, a do Nitry jsem si zajel, kde jmenovaný pluk se nachází, jestli to odpovídá skutečnosti, co noviny píšou. Dne 3. července 1932 navštívil jsem svého syna ve vojenské nemocnici a při návštěvě jsem se dověděl příčiny jeho sebevraždy.
Příčinou bylo špatné zacházení se strany velitele pana štábního kapitána Rubala, který ho bez jakéhokoliv zavinění a příčiny trestal a dalšími tresty a garnisonem vyhrožoval; jedenkrát při střelbě ostrými v měsíci květnu jmenovaný velitel dával mu náboje, aby se šel zastřelit. Ovšem, že ani pan rotmistr nezůstal pozadu za velitelem a dával mu každý druhý den službu a ve službě mu ještě přiděloval různé služby jiného druhu, totiž se hledaly cesty, jak ho zničit. V ten den večer, když se nedokonaná sebevražda stala, po lékařském ošetření došel pan štábní kapitán Rubal do vojenské nemocnice k jeho posteli a chytil ho za vlasy, a takto ho budil, při tom mu nadával a říkal, že se měl střelit do hlavy a ne do prsou, aby s ním byl pokoj. Na to druhý den došel opět štábní kapitán Rubal do nemocnice, ale v docela jiné náladě, s úsměvem na rtech, plný lásky a něhy donesl mému synovi třešně a jiné pamlsky a také ho pohladil. Ale tato láska má své pozadí v tom, že byl se synem sepsán protokol, který byl podepsán a podle sdělení tam přítomných vojínů tak stylisován, že jestli se syn vyléčí, může býti trestaný, ale panu veliteli se nestane nic. Nevím jakým právem měl jmenovaný pan kapitán právo sepisovati s mým synem protokol, když ho sám svým jednáním dohnal k sebevraždě a v takovém stavu, kdy má prostřelená prsa a plíce, nevím, může - li býti člověk na druhý den tak normální a při tak jasném rozumu a vědomí, aby podepisoval protokoly. Všechny tyto údaje sdělili mi vojáci roty mého syna, kteří byli při mé návštěvě v nemocnici a mohou svědčit, protože pan velitel s některými z nich zacházel podobně. A jeden mi říkal, že byl již na té samé cestě a jen náhodou nespáchal rovněž sebevraždu, protože napsal ještě domů rodičům a doufá, že jeho otec zakročí parlamentní cestou, a za druhé proto, že onemocněl a dostal se do nemocnice. Vojín se jmenuje Fridler a dodal, že mluví za všechny. Je to člověk německé národnosti z Cech, jakých jest tam více. Podle jejich výpovědí jsem zjistil, že pan velitel má velikou antipatii k německé národnosti. Nejde tudíž pouze o mého syna, ale o řadu vojínů, kteří si podobně stěžuji. Proto Vás snažně prosím o zakročení. Jan Bršlica, Svatý Jura, Bratislavská 69, Slovensko. «
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Jak bude potrestán štábní kapitán Rubal, který svým nelidským zacházením dohnal vojína Bršlicu k sebevraždě a který těžce raněného vojína v nemocnici týral?
Postará se pan ministr, aby nelidské zacházení s vojíny a zejména útisk příslušníků německé národnosti byl ihned odstraněn a příkladně potrestán?
Postará se, aby tento - - - režim byl z kasáren odstraněn jednou pro vždy?
V Praze dne 13. července 1932.
Dvořák,
Śliwka, dr. Stern, Höhnel, Hrubý, Novotný, Tyll,
K. Procházka, Török, Kopecký, Krosnář, Russ,
Babel, Gottwald, Juran, Hodinová, Kuhn, Vallo,
Čižinská, Hruška, Barša, Kliment, Štětka.
1985/ III.
Interpelace
poslanců Štětky, Hodinové a soudruhů
ministru spravedlnosti dru A. Meissnerovi
o konfiskaci Tesařského Obzoru ze dne 1. července 1932.
V Tesařském Obzoru ze dne 1. července 1932 byla zabavena tato místa:
A my, dělníci z kapitalistických států, musíme se učiti od sovětských dělníků o zbrani, kterou má proletariát ve svých rukou, to jest sociální revoluci.
Rudí důvěrnici persekvováni. Závodní časopisy se vydávají ilegálně. Vedoucí závodu osvojují si právo rozhodovati o existenci statisíců. Státní aparát a ozbrojená moc stoji na straně vykořisťovatelů.
Je ho používáno proti dělnickým demonstrantům. Za čteni komunistických tiskovin jsou vojáci trestáni. Disciplina je kožená a obráží se v množících se sebevraždách vojáků.
Naši povinností je burcovati pracující třídu Československa k boji za její požadavky a konečný cíl svržení kapitalistického režimu - - -
Ptáme se pana ministra:
Je ochoten dáti státním zastupitelstvím jemu podřízeným pokyn, aby pro podobné zprávy časopisy nekonfiskovala?
V Praze dne 18. července 1932.
Štětka, Hodinová,
Gottwald, Krosnář, Höhnel, Hádek, Dvořák, Tyll,
Śliwka, Novotný, Babel, Barša, Török, Hruška,
Čižinská, Kuhn, dr. Stern, Vallo, K. Procházka,
Kliment, Juran.
1985/ IV (překlad).
Interpelace
poslance H. Knirsche a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabavení čísla 52 časopisu »Duxer Zeitung« ze dne 28. června 1932.
Číslo 52 časopisu » Duxer Zeitung« ze dne 28. června 1932 přineslo zprávu o krvavých událostech při župní tělocvičné slavnosti v Duchcově. Z této zprávy byla zabavena tato místa:
» Obětí tohoto tažení staly se kromě bělozelených a bělomodrých praporů i jiné prapory. Dokonce i mezinárodní knihtiskařský prapor, jejž vyvěsila naše tiskárna a tiskárna »Gutenberg« vedle městského praporu, musil býti sňat. I v malých zahrádkách německého zahrádkářského spolku bylo žádáno o sejmutí praporů, poněvadž byly mezi nimi nejen městské, nýbrž i jiné a podle úředního nařízení nesměly se prapory vyvěšovati na místě slavnosti a kolem něho. Proto musil zmizeti i prapor městské plovárny. Podle úředního nařízení byly dovoleny i prapory v barvách černo-červeno-žluté, bude-li vyvěšen přiměřený počet státních vlajek v důstojné formě. Ačkoliv bylo této podmínce vyhověno, neboť na několika veřejných budovách vlály statni a městské prapory, musil býti v Teplické ulici odpoledne vyvěšený tam černo-červeno-žlutý prapor ihned sňat, když se český státní zaměstnanec cítil jím »provokován«. Nebyla tedy dodržena úřední nařízení, když se to nehodilo nějakému Čechovi, třeba byl státním zaměstnancem, jenž jest placen i z německých daní. A něco takového se jmenuje právní stát!... Když pochodňový průvod, jehož se zúčastnilo asi 1000 turnéřů a 400 turnéřek, šel v úplném pořádku Zámeckou ulicí,
vjel náhle blíže městského biografu do zadní části pochodňového průvodu neosvětlený nákladní automobil, obsazený Čechy, a rozdělil průvod na dvě části. Češi seskočili z automobilu a počali ihned noži, holemi a zabijáky tlouci do turnéřů, zatím co se zároveň z obou stran ulice sneslo na turnéře krupobití kamení. I na začátku Teplické ulice Češi přepadali a útočili, takže ohrožená zadní část průvodu musila usilovati co možno nejrychleji dostati se na místo slavnosti. Turnéři byli také postříkáni benzinem s úmyslem, aby planoucími pochodněmi, které nesli, byli těžce popáleni... K tomuto celému jednání českých surovců četníci úplně nečinně přihlíželi, krčíce rameny odmítali na žádost jakkoliv zakročiti, jako vůbec úřední ochrana se dostavila příliš pozdě a byla naprosto nedostatečná. Tak jeden četník odmítl zhola zakročiti proti jistému Čechovi, který »pozdravoval« průvod vyzývavým voláním »Nazdar«. Němec, který by se odvážil volati na sokolský průvod »Heil«, byl by bez okolků zatčen, celé týdny zavřen a podle zákona na ochranu republiky těžce potrestán... Když si starosta Hartig stěžoval četnickému kapitánovi na nečinnost obou četníků, kteří k tomuto případu také přihlíželi, prohlásil, že četníci mají pokyny, aby se nestarali »o drobné příhody«... K četnické pohotovosti prý nedostatečné budiž poznamenáno že, jak učí četné případy jinde, může sice 10 četníků udržeti v šachu nebo rozehnati tisíc a více Němců, že si však 30-50 četníků netroufá převzíti odpovědnost za udržení klidu a pořádku, když 100 Cechů - - - útoky podnikne na Němce... Pak se také brzy vrátí čas. kdy se duchcovští Němci nebudou již musiti považovati za psance, nýbrž nerušeni - - - každý veřejný projev německé vůle k životu a německé slavnostní nálady chtějí znemožniti, budou moci pořádati své slavnosti a přijímati v našem městě milé německé hosty, kteří nebudou musiti míti starost o svůj život a své zdraví. «
Zabavená místa mohly jiné časopisy uveřejniti bez závady. Obsahují fakta, která byla většinou i Čechy potvrzena.
Podepsaní táží se tedy pana ministra, je-li ochoten toto zabavení zrušiti?
V Praze dne 30. června 1932.
Knírech,
Köhler, Geyer, inž. Jung, Krebs, Simm, Kasper, Schubert, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Hanreich, dr. Petersilka, Kunz, Scharnagl, Krumpe, Bobek, dr. Keibl, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Matzner, Greif, Oehlinger, Horpynka, inž. Kalina.
1985/ V. (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi vnitra a ministrovi spravedlností
o - - četníkem.
Dne 28. června t. r. ve 3 hodiny ráno v blízkosti slezského pohraničního města Vidnavy četník Šebrle zastřelil ze zadu 25letého Josefa Melchera, řidiče automobilu.
Věc stala se takto: Melcher, který je ženatý a otec dítěte, chtěl odjeti k najatému rybníku, při čemž jel po okresní silnici vedoucí do Wiesau v Pruském Slezsku. Potkal četníka, který ho zadržel a žádal od něho průkaz. Melcher jel na velocipédu a četník se prý pokusil mu jej odníti. To se nepodařilo. Melcher sedl na kolo a jel pryč. Četník vypálil za ním dvě rány: prvou se chybil, druhá zasáhla Melchera poblíže ramene a roztrhla mu krční tepnu. Tím zavinil smrt zasaženého.
Obviněný četník uvádí, že jednal v nutné obraně, poněvadž ho Melcher napadl a chtěl mu prý vykroutiti pušku, při čemž vyšla rána. To také tvrdí úřední zpráva. Tomuto tvrzení odporuje však skutečnost, že předně Melcher byl zasažen do zad, a za druhé, že vystřelená nábojnice ležela 9 kroků od místa, kde ležela mrtvola. Vyšetřování ve Vidnavě prováděl četnický důstojník. K příslušníkům zastřeleného nechoval se bezvadně. Především došlo asi k pokusu o zastrašení, o čemž svědčí to, že očitý svědek nemá odvahy vypovídati.
Ve zprávě, kterou zaslal frývaldovský okresní úřad brněnskému zemskému úřadu, byl prý Melcher vylíčen jako člověk několikráte trestaný. Jmenovaný byl sice několikráte trestán, než tyto tresty souvisí většinou s jeho řidičským povoláním a nemají tedy příliš velkého významu. Jde většinou o srážky automobilů a podobné. Zastřelený byl nějakou dobu bez práce a aby uživil ženu a dítě, najal si od obce kus louky s malým rybníkem, hodlaje tam rybařiti.
Svědky této události byli rolník Grohman a druhý pán, jehož jméno tazatelé neznají. Ti oba zatlačili zastřelenému oči. O vině četníka Šebrle není pochyby a vyžaduje nejpřísnějšího potrestání. Rovněž tak třeba co nejpřísněji vyšetřiti chování četnického důstojníka, který řídil vyšetřování.
Případ nedá se posuzovati jen místně. Naopak má zásadní význam. Neboť nechybíme, budemeli skutečnou příčinu politování hodné události, které padl za obět lidský život, hledati přímo v hysterii, která zachvátila četníky pro neodpovědnou štvanici některých českých časopisů, především »Národní Politiky« a »Českého Slova«. Tyto časopisy, jak o tom svědčí četná pozoro-
vání, jsou duševní potravou českých četníků působících v pohraničí. Jejich neustálé tatarské zprávy o domnělém ohrožení státu a českého národa vytvářejí ovzduší, z něhož vzniká strašlivá nervosita, která se při všech příležitostech projevuje a vede k neustálým přehmatům četníků. Censura, která se provádí velmi ostře proti německým časopisům národního směru, je slepá k denním štváčským článkům části českého tisku. Úřady kryjí každý přehmat četníka, místo aby se dotčenému dostalo výstrahy a poučení. Ministr vnitra z nesprávné pochopených státních zájmů schvaluje tento kurs a povzbuzuje v něm, jak o tom svědčí odpovědi na všechny interpelace o přehmatech četníků. Nelze se pak diviti, jestliže se domýšlejí, že jsou prvními osobami ve státě a o vlastní újmě podnikají křížové výpravy proti »nepřátelům státu«. Interpelace posl. inž. Junga ze dne 21. t. m. podává o tomto tvrzení dostatek důkazů. S hlediska tohoto uměle otráveného ovzduší třeba také chápati zákeřnou vraždu ve Vidnavě a v tomto směru má také zásadní význam.
Podepsaní táží se obou ministrů:
1. Jest pan ministr vnitra ochoten co nejpřísněji vyšetřiti vylíčený případ, četníka Šebrle. který je vinen zákeřnou vraždou, ihned zbaviti služby a zahájiti proti němu co nejpřísnější disciplinární vyšetřování?
2. Jest ochoten zjistiti, zda a do jaké míry splnil četnický důstojník, který řídil vyšetřování, svoji povinnost bezvadně?
3. Jest ochoten poskytnouti vdově po zastřeleném Josefu Melcherovi, která byla i s dítětem oloupena o živitele, plnou náhradu za tuto ztrátu?
4. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten zahájiti trestní řízení proti četníku Šebrlovi, který se dopustil zákeřné vraždy?
V Praze dne 30. června 1932.
Inž. Jung,
Simm, Köhler, Kasper, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hanreich, Oehlinger, dr. Petersilka, Bobek, Fritscher, Kunz, Greff, Krumpe, dr. Keibl, Krebs, Scharnagl, Inž. Kallina, dr. Hassold, Schubert, Matzner, Knirsch, Geyer.
1985/ VI.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů ministru spravedlnosti
o konfiskaci Věstníku Svazu přátel SSSR čisto I., květen 1932.
Ve výše zmíněném Věstníku z května 1932 bylo zabaveno toto:
Dělníkům a pracujícím rolníkům SSSR budujícím v hrdinném napětí sil socialismus, všem
představitelům sovětské vědy, techniky, literatury a umění, kteří massám SSSR při dějinném díle budování socialismu čestně pomáhají, k 15. výročí velké Říjnově revoluce, k ukončení velikého plánu prvé pětiletky ve 4 létech, při příležitosti letošních říjnových oslav posíláme vřelé pozdravy a projev bratrské solidarity.
Nepřipustíme, aby heroické vaše úsilí, vaše mírová tvůrčí práce za uskutečnění vznešené idey socialismu byla rušena válečným napadením kapitalistických nepřátel.
Bez rozdílu stranické a odborové organisační příslušnosti zavazujeme se jednotné pracovat a bojovat, aby také v naši zemi byla překonána soustava kapitalistická a vytvořeny předpoklady pro triumf socialismu.
Jména, příjmení: povoláni: adresa: členem které strany: členem které odbor, organisace.
Ptáme se pana ministra:
Jak odůvodňuje tuto konfiskaci? Ztotožňuje se s ní?
Je ochoten dáti státním zástupcům příkaz, aby takové konfiskace neprováděli?
V Praze dne 30. května 1932.
Štětka,
Zápotocký, Krosnář, Kubač, Kliment, Hodinová, Vallo, Török, K. Procházka, Čižinská, Gottwald, Dvořák, Russ, Śliwka, Juran, Tyll, Barša, Kuhn, Babel, Novotný, J. Svoboda, Stelner, dr. Stern, Kopecký, Hrubý.
1985/ VII.
Interpelace
poslance Novotného a soudruhů
ministru spravedlnosti a ministru vnitra
o zákazu rozšiřování letáku v Pardubicích.
Okresní politická správa v Pardubicích zakázala rozšiřování následujícího letáku:
» V jednotě je síla pracujícího lidu. Dělníci socialistických stran, kamarádi, v Telegrafii mi býti odbouráno celé nástrojařské oddělení, u Prokopů není práce, pro nezaměstnané není ani dostatek poukázek. Stavební dělnictvo na jednotlivých stavbách bojuje za snesitelné mzdy. Státním zaměstnancům mají býti sníženy platy. Nájemníci, kteří nemohou platit, máji býti přestěhováni do karantény a kdo ani tam nebude moci platit, má býti vyhoštěn. Střední vrstvy trpí nesnesitelným daňovým zatížením a Gajda se snaží zneužíti oprávněné nespokojenosti lidu a připra-
vuje do Pardubic na 28. září fašistický nástup. Všichni společně. Sociální demokrat, národní socialista, komunista, nebo neorganisovaný, trpíme následky hospodářské kříse bez rozdílu politického přesvědčení; nás kapitalisté vyhazuji z práce, snižují nám mzdy, nedbají našich práv, proti pracujícímu lidu ať toho či jiného politického přesvědčení neváhají utvořiti jednotnou kapitalistickou frontu. Proti pracujícímu lidu dovedou se kapitalisté sjednotiti i mezinárodně. -Tak je tomu u nich. A jak je v našem dělnickém táboře? Jsme roztříštěni, a při tom je jasno, že není možno odraziti stupňovaný nápor na naše existence, nebude-li vytvořena opravdová jednotná fronta pracujícího lidu. Říkají vám, společný postup dělnictva není možný, poněvadž dělnické strany mají rozdílný program. Socialisté jsou pro demokracii, komunisté pro proletářskou diktaturu. To je pravda. Může však různost programu bránit dělnictvu v postupu za každodenní požadavky? Kdo z vás socialistických dělníků chce, aby byly snižovány vaše mzdy, kdo z vás si přeje, aby nezaměstnáni nedostali podporu? Kdo z vás souhlasí se snižováním platů drobných státních zaměstnanců? Kdo z vás je proti zlepšení pracovních podmínek stavebního dělnictva? Kdo souhlasí s vystěhováním nezaměstnaných z městských bytů? Kdo z vás by nesouhlasil se zastavením exekucí a odepsáním dlužných daní drobným živnostníkům a malorolníkům? Jistě že nikdo! Všichni jste proti propouštění, proti snižování mezd, pro řádnou podporu nezaměstnaných, proti útokům na pracující vrstvy My komunisté stavíme se za tyto požadavky rovněž.
Souhlasíme-li všichni - vy i my - s těmito požadavky, proč bychom nemohli společně za jejich vyplnění bojovat? Také proti fašismu není možno bojovati jinak než jednotnou frontou pracujícího lidu. Klame lid ten, kdo říká, že bojuje proti fašismu, současně se však brání proti utvoření jednotné fronty proti fašistické frontě. Máte již zkušenosti. Projevy t zv. »souručenství«, z nichž předem byli již vyloučeni komunisté, soustředily jen nevelikou část dělnictva, organisovaného jen v socialistických organisacích. Z 5. 000 členů v Pardubicích přišla jich neveliká část. Proč? Protože mnozí z vás již chápou, že bez komunistů není možná jednotná protifašistická fronta a že bez jednotné fronty není možné vítězství nad fašismem. Naopak. Vytvořeni bojovné jednotné fronty jest s to vyvolati v pracujících masách mezi organisovanými i neorganisovaným takové nadšeni a bojovnou energii. Že hravě mohou býti prosazeny nejen nejnaléhavější požiť dávky pracující třídy, ale potřen fašismus Co dovede jednotná bojovná fronta, ukázaly šičky u Fuchse, dělníci na stavbě silnice v Pardubickách a na mehoračních pracích v Horních Sečících. Kamarádi Vaši vůdci odmítají společný postup s naší stranou. Náš řečník byl na nedělním vašem projevu v Pardubicích vyveden od řečnické tribuny policií, když se hlásil o slovo. Obracíme se nyní na vás. Obrátíme se dopisy na všechny vaše místní i politické i odborové organisace s výzvou k tvoření jednotných vý-
borů pro hájení zájmů pracujícího lidu a boj proti fašismu. Diskutujte o našem návrhu! Uvažujte! Postarejte se, aby vaše organisace se vyslovily pro jednotný postup. Na dělnictvu a jeho jednotě či roztříštěnosti záleží, jaký bude zítřek.
Komunistická strana v Pardubicích. « Podepsaní se táží.
Souhlasí páni ministři s touto praksí okresní politické správy?
Zakročí proti takovému porušování základních občanských práv?
V Praze dne 22. záři 1932.
Novotný,
Babel, Krosnář, Tyll, K. Procházka, Śliwka,
dr. Stern, J. Svoboda, Steiner, Hruška, Vallo.
Török, Hodinová, Čižinská, Juran, Kubač, Kuhn,
Kliment, Kopecký, Höhnel, Hrubý.
1985/VIII. (překlad).
Interpelace
a
poslance dra J. Keibla a druhů
předsedovi vlády, ministrovi vnitra a ministrům dru Czechovi a dru Spinovi
o událostech na schůzích v Liberci dne
4. července 1932 a v Děčíně dne 12.
července 1932.
Dne 4. července 1932 konala se v radničním sklepě v Liberci veřejná schůze, kterou svolala německá strana národní. Měl tam mluviti posl. dr. Keibl o nedávném zvýšení dani. Schůze se zahájila ve 3/4 9 hod. večer. Od státní policie byl tam komisař, těsnopisec v občanském šatě a mnoho detektivů, z nichž hned od počátku jistý Hradecký choval se velmi nápadně vůči četně shromážděnému obecenstvu.
Posl. dr. Keibl považoval za svou povinnost jako zástupce lidu užíti této příležitosti a promluviti nejdříve o známých událostech, které se staly před několika dny, dne 25. a 26. června 1932 na župní tělocvičné slavnosti v Duchcově Sotva promluvil několik úvodních vět, přerušil ho policejní komisař a vyzval, aby se mírnil, ačkoliv k tomu vůbec nebylo věcného důvodu.
Posl. dr. Keibl mluvil pak dále a opakoval při tom nezkráceně svou řeč, kterou krátce před tím pronesl v plné schůzi poslanecké sněmovny. Když mluvil sotva 5 minut, policejní komisař schůzi rozpustil, ačkoliv rovněž nebylo pro to závažného důvodu. Potom dostavilo se mužstvo státní policie a vyklidilo síň.