Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedáni
1989.
Interpelace:
I. posl. Seidla, Chalupy a soudr. min. financí o srážkách přechodně přirážky k dani důchodové
státním zaměstnancům,
II. posl. Seidla, Bendy, Husnaje a soudr. min. železnic o poskytováni slev jízdného na železnici státním zaměstnancům ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do západních zemí republiky při jízdách na dovolenou, na zotavenou, případně k nutným návštěvám příbuzných,
III. posl. Seidla, Chalupy, Bendy a soudr. min. financí o obsazování volných systemisovaných míst ve službách kancelářských v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze,
IV. posl. Šaláta a druhov min. vnútra ohľadom spravedlivého vybavenia žiadosti obyvatelov lazu »Uhrinkova« (obec Dobrá Niva, okres Zvolen), aby sa obydlím mohli usadzovať na svojich pozemkoch, ležiacich pod horou v chatári obce Dobrá Nivá,
V. posl. Danihela, dr. Polyáka, dr. Pružinského a druhov min. zemědělstva o nesprávnom a stranníckom pokračovaní pri obsadení miesta prvého podpredsedu Zemedelskej Rady pre Slovensko,
VI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o týrání a hrubém zacházeni s vojíny 43. pěšího
pluku v Brně, VII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o špatné stravě a hrubém zacházení s vojíny 43.
pěšího pluku v Brně-Špilberku,
VIII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o neudržitelném stavu stravování a protekčním umísťování presenčně sloužících lékařů,
IX. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o sebevraždě vojína Prunera ve vojenském hřebčinci v Hostouni u Horšovského Týna,
X. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o špatném stravováni a léčeni vojáků 46. pěšího pluku v Kadani,
XI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o poměrech u 43. pěš. pluku v Brně,
XII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o ubytovacích a stravních poměrech u 23. pěš. pluku v Bratislavě,
XIII. posl. Steinera, Gottwalda, Hádka, Töröka, Śliwky a súdr. min. spravedlnosti o přetahovaní väznenia bývalého poslanca Štefana Majora,
XIV. posl. Hokkyho a druhov min. školstva a národnej osvěty o výške základného platu, ktorý vydržovatelia cirkevných škôl v Podkarpatoruskej zemi majú zabezpečit učitelským silám týchto škol,
XV. posl. Köhlera a druhů min. financi o zaplaceni daňových přirážek podle zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n. ve splátkách a o osvobození nezaměstnaných od daňových přirážek,
XVI. posl. Köhlera a druhů min. financí o daňové přirážce podle zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n.,
XVII. posl. Polívku, Hrušovského, Bazalu a druhov min. školstva a národnej osvěty vo veci tělovýchovy na středných školách,
XVIII. posl. dr Keibla a druhů min. vnitra a spravedlnosti, že časopisy »Nordböhmisches Tagblatt« a »Sudetendeutsche Tageszeitung« byly v září a říjnu 1932 často zabavovány,
XIX. posl. dr Keibla a druhů min. vnitra, že varnsdorfský okresní politický úřad zakázal prázdninovou kolonii pro školní dítky a nezaměstnané, která se měla konati v době od 10. do 17. šupna 1932 na »Schindelhengstu« u Horní Chřibské - Krásného Pole,
XX. posl. Köhlera a druhů vládě, zvláště ministrovi sociální péče, o ústavním schválení mezistátních smluv v oboru sociálního pojištěni již uzavřených,
XXI. posl. Halke a druhů min. financi, že berní exekutor Karel Schmidt od vítkovského berního úřadu překročil úřední pravomoc,
XXII. posl. Windirsche a druhů min. financí o převážení umělého hnojiva říšsko-německými zemědělci přes- hranice.
19891.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy a soudruhů ministru financí
o srážkách přechodné přirážky k dani důchodové státním zaměstnancům.
Zákonem ze dne 15. července 1932, čís. 120 Sb. z, a m. byla zvýšena přechodná přirážka k dani důchodové, zavedená původně zákonem ze dne 25. listopadu 1931, čís. 177 Sb. z. a n.
Státní zaměstnanci, u kterých se důchodová daň vybírá srážkou ze služebních požitků, jsou postiženi přirážkou ve smyslu uvedených zákonů při ročním platu přesahujícím Kč 23. 556. -.
Do provádění uvedených zákonů berními úřady stěžují si státní zaměstnanci ve dvojím směru. Jednak, že je jim předepisována přechodná přirážka, v mnohých případech i při ročních platech nedosahujících Kč 23. 556. -, jednak že jsou předepsané částky požadovány najednou, anebo pouze ve dvou splátkách. Tím jsou ovšem státní zaměstnanci nepřiměřeně zatěžováni; zejména příslušnici nižších a středních kategorii úřednických nemohou těmto daňovým předpisům při nejlepší vůli vyhověti, aniž by ohrozili rovnováhu svých rodinných rozpočtů. Nesprávnými daňovými předpisy jsou státní zaměstnanci donucováni k podávání odvolání, kterými zatěžují ukládací úřady, nehledě k tomu, že jsou jim způsobeny výlohy na kolkovném. Podepsaní se táží pana ministra: 1. ) Je pan ministr ochoten naříditi berními vyměřovacím úřadům, aby přechodná přirážka k dani důchodové byla u státních zaměstnanců vyměřována ve smyslu citovaných zákonů pouze v případech, kde roční plat přesahuje částku Kč 23. 556. -, aby zaměstnanci s platem nižším byli ušetřeni odvolání a vydání na kolky?
2. ) Je pan ministr ochoten naříditi, aby státním zaměstnacům byly na celkové částky předepsané za rok 1931 - 1932 povoleny mírné splátky roz-
vržené na několik za sebou následujících měsíčních splátek, aby jejich rodinné rozpočty nebyly enormně zatěžovány vyššími částkami splatnými najednou, nebo ve dvou částech?
V Praze, dne 21. září 1932.
Seidl, Chalupa,
Kučera, Brožík, Polach, Srba, dr Winter, Klein, Nový, Husnaj, Jurnečková-Vorlová, dr Mareš, Koudelka, Chalupník, Prokeš, Vácha, dr Markovič, Pik, Staněk, inž. Nečas, dr Macek, V. Beneš, Bíňovec.
1989/II.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Ferdinanda Bendy, Julia Husnaje a soudruhů
ministru železnic
o poskytování slev jízdného na železnici státním zaměstnancům ze Slovenska a Podkarpatské Rusí do západních zemí republiky při jízdách na dovolenou, na zotavenou, případně k nutným návštěvám příbuzných.
Státní zaměstnanci služebně ustanovení nebo exponovaní na Slovensku a Podkarpatské Rusi pozbyli postupně následkem ostrého úsporného systému téměř všech výhod požitkových, které v letech popřevratových získali následkem těžších existenčních podmínek ve východních zemi republiky, takže jejich služební příjmy stačí sotva na uhájení nejnutnějších potřeb životních, zvláště v kategoriích nižších a středních.
Návštěva příbuzných na Moravě - Slezsku a v Čechách, připadne ztrávení normálních dovolených na zotavenou v západních zemích, stává se nedostupnou a musí býti odkládána následkem vysokých cestovních nákladů zaměstnanců a příslušníků jejich rodin. Od státního převratu domáhají se
různé organisace státně - zaměstnanecké jízdních slev na železnicí při uvedených záležitostech dosud však bez kladného výsledku. Slevy se povolují pouze vojenským gážistům a příslušníkům jejich rodin - ale žádosti ostatních zaměstnanců jsou ředitelstvím státních drah v Kosicích a Bratislavě důsledně zamítány. Tito zaměstnanci poukazují právem na jízdní výhody poskytované vojenským gážistům a jejich rodinám, na výhody poskytované návštěvníkům Tatranské oblasti i východních části republiky, na slevy poskytované účastníkům sjezdů, schůzi, výstav, veletrhů, slavnosti a j.. kterým čsl. státní dráhy vychází ochotně vstříc. V poslední době byly zavedeny levné jízdy k návštěvě Podkarpatské Rusi a různých částí Slovenska, pořádají se hromadné výpravy, zavádějí se turistické vlaky za velmi levné jízdné, takže státní zaměstnanci z Čech a Moravy a Slezska mohou svou dovolenou v důsledku levného cestování ztráviti na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale opačně zaměstnancům z těchto zemí při cestách do západních částí republiky odpírá železniční správa poskytnutí stejných výhod. Nutno uvážiti, že zaměstnanci z Čech a Moravy - Slezska služebně ustanovení nebo exponovaní ve východních zemích republiky mají ve svých rodištích rodiče, sourozence, příbuzné, ano i vlastní děti školou povinné (pro které na východě není vhodných škol) a musí mnody 5 celou rodinou zejména při význačných rodinných událostech (svatby, krtiny, nemoce, úmrti rodinných příslušníků, návštěva dětí a pod. ) cestovati do zemí historických a značnými cestovními náklady upadají do dluhů a přivádí své rodinné rozpočty na delší dobu z rovnováhy.
Hledisko sociální i rovné právo občanů vyžaduje i pro uvedené zaměstnance a jejich rodinné příslušníky úpravu cestovních nákladů zejména jízdného na železnicích vedle snahy čsl. státních drah umožniti v širším měřítku používání železnice pro dopravu osob.
Podepsaní se táží pana ministra železnic:
1. ) Je pan ministr železnic ochoten poskytnouti státním zaměstnancům a příslušníkům jejich rodin při cestách ze Slovenska a Podkarpatské Rusi do západních zemi republiky a zpět stejné slevy jako vojenským gážistům a jejich rodinám - za stejných předpokladů?
2. ) Je pan ministr ochoten poskytnouti 50% slevy jízdného na železnici státním zaměstnancům ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a příslušníkům jejich rodin při cestách na dovolenou na zotavenou a zpět jednou v roce?
3. ) Je pan ministr ochoten poskytnouti na doložené žádosti stejnou slevu státním zaměstnancům a příslušníkům jejich rodin při prokázaných nezbytných návštěvách rodičů, sourozenců a nejbližších příbuzných na Moravě - Slezsku a v Čechách v obou směrech jízdy?
V Praze, dne 20. září 1932.
Seidl, Benda, Husnaj,
dr Macek, Jurnečková-Vorlová, Biňovec, Klein, Stanek, Polach, Vácha, dr Mareš, Bečko, Pík, Nový, Brodecký, Stívín, Neumeister, dr Markovič, Chalupa, Chalupník, Koudelka, Srba, dr Winter, Kučera.
1989/ III.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Rudolfa Chalupy, Ferdinanda Bendy a soudruhů
ministru financí
o obsazování volných systemisovaných
míst ve službách kancelářských v obvodu
zemského finačního ředitelství v Praze.
Rozhodnutím zemského finančního ředitelství v Praze, č. j. Pres 8/22 z roku 1932, byla v » Ůředním Listě« dne 13. září t. r. vypsána veřejná soutěž na obsazení několika volných služebních míst v systemisovaném osobním stavu úředníků kancelářské služby pro vlastní službu kancelářskou v obvodu zemského finančního ředitelství v Praze, v 7. platové stupnici, IV. služební třídy.
O tato místa mohou se ve smyslu § 7. odst. 7. platového zákona ucházeti pouze kancel. oficianti, kteří vykazuji 6 roků skutečně ztrávených ve vlastnosti kancel. oficianta (která se zkracuje o 2 roky služby kancel. pomocníka). Jde tedy vesměs o uchazečů, kteří v kancelářských službách finančních úřadů již 6 a více roků byli zaměstnáni a proto překvapuje, že zemské finanční ředitelství požaduje v celku 9 různých dokladů, které k žádostem mají býti přiloženy; tyto jako přílohy podléhají kolkovnému. Počítáme - li ještě kolek na žádosti, kterých se sejde několik set, má finanční správa velmi slušný příjem na kolkovném, které zaplatí nejhůře placení kancel. zaměstnanci, kteří se o místo budou ucházeti. Proč a k čemu mají zaměstnanci předkládati kolkované doklady jako křestní list, osvědčení o státním občanství, vysvědčení zachovalosti, několikeré potvrzení od úřadů u kterých službu konají a jiné doklady, když tyto předkládali při svém původním ustanovení a když úřad je povinen vésti o každém zaměstnanci osobní záznamy, zjištěné právě z takových již jednou předložených kolkovaných dokladů. Ještě více však překvapuje, že ve veřejné soutěži není uvedeno o kolik míst se jedná, ve kterých městech a úřadech mají místa býti obsazena. Tato nezbytná podmínka každé soutěže byla vypuštěna úplně bez jakékoliv příčiny z důvodů naprosto nepochopitelných. Zaměstnanci, pokud splnili podmínky a mohou o místa žádati, chtějí přece předem věděti, zda jde o místa u berních úřadů, či berních správ, u okresních finančních ředitelství, či u samotného zemského finančního ředitelství v Praze. Dále chtějí věděti ve kterých městech jsou tato místa volná, poněvadž jde ve většině případů o uchazeče ženaté a jedná se o stěhováni rodiny, nájem bytu nového, pravidelně za vysoké nájemné, opuštění bytu dosavadního za nájemné nižší a t. d.
Nejvíce však zaráží soutěžní podmínka tohoto znění: »Uchazeči, jimž žádaná místa budou propůjčena, musí se podrobiti určení místa služebního, kamž budou zároveň přiděleni a jiti do takového místa na své vlastní útraty. « Neoznámil - li úřad,
kde místo bude obsazeno a vyhradí-li si právo volné disposice s personálem do míst při předkládáni žádostí neurčených - jedná se o přeložení z moci úřední a v takovém případe je dle stávajících předpisů i zvyklosti povinen úřad hraditi stěhovací výlohy. Nebo jde o nový úsporný systém namířený proti nejhůře placeným zaměstnancům, kteří se mají za podmínku dosažení vyššího místa stěhovati na vlastní útraty i na velké vzdálenosti?
Neobvyklý způsob této soutěže, bez určeni počtu míst, bez určení místa a úřadu a převalování stěhovacích výloh na zaměstnance v případech úřední disposice personálem - bez žádosti na určité místo v přesně označeném městě, vzbudil mezi kancel. personálem značný rozruch a bude příčinou rady stížností a žádosti, se kterými se pak po provedeném jmenování musí úřad zabývati. Tento způsob - vypisování volných míst je zcela nemožný.
Podepsaní se proto táží pana ministra:
1. ) Je pan ministr ochoten naříditi, aby při vypisováni veřejných soutěží na volná místa byl uveden přesný počet volných míst, jakož i úřad a město, ve kterém se místo má obsaditi?
2. ) Je pan ministr ochoten naříditi, aby k žádostem o volná místa byly požadovány pouze nezbytné doklady, zákonem předepsané a to zvláště v případech, kde se jedná o zaměstnance po 6 a více roků ve službě se nalézající?
3. ) Je pan ministr ochoten naříditi, aby v případech, kde úřad bez žádosti zaměstnance o určité místo volně rozhoduje, kam který zaměstnanec bude služebně přidělen - kde jde vyloženě o přeložení z úřední moci, byly postiženému zaměstnanci hrazeny stěhovací výlohy dle platných předpisů a nebyla vynucována podmínka přestěhování na vlastní útraty nejasnou soutěží?
4. ) Je pan ministr ochoten naříditi, aby všechny budoucně vypsané veřejné soutěže o volná místa neobsahovaly závad interpelaci vytýkaných a byl upotřebován způsob úpravy dříve obvyklý, který vedle požadavků úřadů obsahuje i přesný přehled míst, která mají býti obsazena?
V Praze, dne 1. října 1932.
Seidl, Chalupa, Benda,
Bečko, dr Mareš, dr Markovič, F. Svoboda, dr Winter, Polach, Pik, Koudelka, Biňovec, Klein, Staněk, Kučera, Chalupník, Neumeister, dr Macek, Srba, Jurnečková-Vorlová, Stivín, Vácha.
1989/ IV.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta a druhov
ministrovi vnútra
ohľadom spravodlivého vybavenia žiadostí obyvateľov lazu »Uhrinkova« (obec Dobrá Nivá, okr. Zvolen), aby sa obydlím mohli usadzovať na svojich pozemkoch, ležiacich pod horou v chotári obce Dobrá Nivá.
Obyvatelia lazu »Uhrinková« takzvaní »Parobkovci« patriaci do obce Dobrá Nivá (okres Zvolen) a počítajúci vyše sto duší bývajú ďaleko od materskej obce (Dobrá Nivá) vo vrchoch, uprostred lesov. Ponosujú sa na nedostatok pitnej vody pre ľudí a pre dobytok, lebo na území ich terajšieho bydlišťa niet stálych a dostatočných vodných prameňov. Svoju skromnú úrodu poľnú so svojich rolí ležiacich dolu pod horou musia veľkou námahou vyvážať hore do strmých, menej schodných vrškov, čím veľa ztrácajú na pracovnom čase, na hodnote svojich hospodárskych produktov a na výkonnosti ľudských a zvieracích pracovných síl. Sú odrezaní od kultúry a premávkových možnosti. Ich deti bez návštevy riadnej školy vyrastajú na poľutovaniahodných, nevzdelaných, bez jemnejších citov analfabetov. Ďaleko sú od kostola a duševného vlivu svojho dobronivského duchovného. Ďaleko sú od dozoru št. verejných úradov.
Neni divu, že za takýchto fatálnych okolností obyvatelia tohto lazu, takzvaní »Parobkovci« sú v chýre nebezpečne vraj divokých ľudí, čo sa vraj dopúšťajú rôznych protizákonných výčinov. Vinu ovšem netreba hľadať len u nich samých, ale aj v okolnostiach, v ktorých žijú a v príčinách, pre ktoré sú takmer donucovaní nemilosrdne, aby zostali takými, akí sú a tam, kde inakšími ani nemôžu byt.
Príčina je nasledovná:
Občania, zvaní »Parobkovci« sa už dávno domáhajú povolenia u svojej materskej obce Dobrá Niva, aby si na svojich vlastných pozemkoch, ležiacich pod horou v chotári obce Dobrá Niva, mohli stavať obytné domky. Vedie ich pritom túžba byť bližšie k svojim roliam, byt bližšie k pitnej vode, byť bližšie ku kostolu, škole, kultúre, premávke. Je to nárok samozrejmý, ba chvályhodný. Pre túto svoju stálu túžbu a nádej nestavajú si už hore novšie domky, i tri- štyri početné rodiny sa tiesnia v doterajších horských príbytkoch, čakajúc len, kedy im bude povolené dolu pod horou založiť novšiu osadu, kde by ľudskejšie mohli žil.
Je prapodivné, poľutovania hodné, ba nehumánne, že bohatá Dobrá Nivá, bývalé mestečko, rodisko pána min. vnútra, spomínané dosť často ako - vraj - obec rozšafných občanov, stále a stále odmieta spravodlivú žiadosť »Parobkovcov«, týkajúcu sa stavebného povolenia.
Kde je tu sociálny, humánny cit k spolu-občanom?
Má to byť snáď výron, náboženskej nesnášanlivosti dobrodivských evanjelikov, majúcich v rukách takmer celú správu obce, voči chudobným lazníkom - katolíkom -, spoluobčanom »Parobkovcom«?
Zámožní občania - evanjelici dobronivskí nech sa neboja toho, že im chudobní »Parobkovci« katolíci pokatoličia ich starú evanjelickú obec. Dnes neni doba náboženských prevratov, ale je doba sociálnych nerestí, boja o chlieb a o existenciu a v tomto boji o živobytie zámožní občania - evanjelici dobronivskí nemajú stavať prekážky svojim chudobným spoluobčanom katolíkom z lazov.
Má to byt snáď politický truc čsl. agrárnikov dobronivských oproti ľudákom »Parobkovcom«.
Neobstojí námietka zámožných dobronivcov, že »Parobkovcom« - vraj - preto nechcú udeliť stavebné povolenie, aby krádežami ešte väčšmi nepoškoďovali materskú obec, keby - vraj - bližšie k nej bývali.
To je mentalita indického kastovníctva. Takto se z takzvaných »divokých« ľudí nikdy neslanú riadni, zákony a poriadok rešpektujúci občania. Blízkosť kostola, školy, úradov, bezpečnostných orgánov za pár rokov ich nebadane premení na solídnych občanov, čo je aj vrcholným cieľom demokratickej republiky.
Vidí sa byť až neuveriteľné to, že odmietacie stanovisko obce Dobrá Nivá voči snahám svojich chudobných spoluobčanov - lazníkov - »Parobkovcov« údajne schválil aj Okresný úrad vo Zvolene.
Títo nešťastníci vo svojom trpkom zúfalstve si hovoria: Veď by sme aj popredali všetko a sa vysťahovali z chotára tvrdých, nesúcitných dobronivcov - evanjelikov, aby sme im nezavadzali ako katolíci, len, keby bolo kde sa usadiť?
Pozemková reforma nepamätala na nich, žeby sa mohli dostať do kraja, kde pôda je, kde je kostol, škola a voda. Neni divu potom, že zo zúfalstva a roztrpčenosti sa dopúšťajú rôznych priestupkov, o ktorých by mohol dať informácie, pán lesný správca Ohera vo Zvolene, veľdôstojný pán farár Margaš na Dobrej Nive, a četnícka stanica tamtiež.
Mnoho ráz sa im ubližuje aj nezaslúženo, pre prečiny iných, ako je na pr. trápny prípad Jána Parobku, ktorý 10. IX. 1932 na základe anonymných dopisov bol četníkmi odvedený na dobronivskú četnícku stanicu a odtiaľ celý čierny od »vyšetrujúcej« bitky bol privedený do okresnej väznice zvolenskej. Neskôr vysvitlo, že Ján Parobok bol nevinný a zbytočne trýzneny. Obšírnejšia zápisnica o prípade tomto je napísaná.
Prípad tento je eklatantne smutným príkladom k tomu, ako môže občas zlyhať takzvané »donucovacie« vyšetrovanie četnícke, ako sa paušálne môže nahovoriť na istú skupinu ľudí, že sú nenapraviteľní zlosynovia, nezasluhujúci si žiadnych ohľadov - čo je neľudské - ako ťažko je zachovať četníkom nestrannosť voči takým, ktorých považuje za zlých a nikto sa ničím nepričiní dať im možnosť dokázať, že aj oni ako dobrí Slováci, synovia pôdy slovenskej, by rovnak vážnymi občanmi vedeli byť ako hociktorý dobronivský agrárnik -, nedoprajúci im, že by si na vlastných pozemkoch, bližšie ku vzdelanému svetu mohli stavať svoje obydlia.
Preto na základe tu predostretých trpkých ponôs lazníckych občanov obce Dobrá Nivá sa pýtam pána ministra vnútra:
1. Či vie o tom, že spravodlivá žiadosť lazníkov »Parobkovcov« bola obcou Dobrá Nivá odmrštená?
2. Či tento nesociálny a nehumánny čin svojej rodnej obce mieni dať pán minister prísne vyšetriť a napraviť?
Praha 23. septembra 1932.
Šalát,
Fritscher, dr Petersilka, Zajíček, dr Mayr-Harting,
Čuřík, Danihel, dr Fritz, dr Gažík, Grebič-Orlov,
Hlinka, dr Labaj, Galovič, dr Mederlý, Mojto, Su-
roviak, Slušný, Sivák, dr Ravasz, dr Pružinský,
dr Polyák, Onderčo, dr Tiso.
1989/ V.
Interpelácia
posl. Štefana Danihela, dr Štefana Polyáka, dr Mikuláša Pružinského a druhov
ministrovi zemedelstva
o nesprávnom a stranníckom pokračovaní
pri obsadení miesta prvého podpredsedu
Zemedelskej Rady pre Slovensko.
V smysle § 5. nariadenia vlády Československej republiky zo dňa 26. apríla 1920, čís. 305 Sb. z. a n. menoval nedávno pán minister zemedelstva prvého podpredsedu Zemedelskej Rady pre Slovensko na IV. funkčné obdobie v osobe Jána Chorváta, zemedelského tajomníka v Michalovciach.
S týmto menovaním nie je a nemôže byť spokojná širšia nestranná verejnosť roľnícka na Slovensku, pretože vidí v ňom jednak zrejmé porušenie zásad a intencií cit. vládneho nariadenia, jednak ďalšie zkazonosné spolitizovanie vrcholnej inštitúcie zemedelskej na Slovensku.
Hlavným orgánom Zemedelskej Rady pre Slovensko je totiž jej výbor. Pre členov tohoto výboru dľa §§ 6., 7. a 8. cit. vlád. nar. kladú sa podmienky, aby boli buď z radu výkonných zemedelcov, hospodárskeho úradníctva alebo sriadenectva, alebo hospodárskeho učiteľstva a ako ďalšie závažná náležitosť uvádza sa, aby boli dľa zákona o voľbách župného zastupiteľstva voliteľní do župného zastupiteľstva, t. j. dľa zákona o voľbách krajinského -zastupiteľstva aby boli voliteľní do krajinského zastupiteľstva.
Keď takéto podmienky kladú sa pre členov výboru, z intencie cit. vládneho nariadenia a i z ustanovenia § 5. tohože nariadenia vyplýva, že horeuvedené náležitosti majú sa uplatňovať aj na členov predsedníctva, ktorí sú dľa § 4. eo ipso členami výboru.
Novomenovaný prvý podpredseda, Ján Chorvát, ale horeuvedeným podmienkam úplne nevyhovuje, pretože ako riadny pragmatikálny úradník polili-
ckej správy nemá v smysle § 6. zákona č. 126/27 Sb. z. a n. pasívneho volebného práva do krajinského zastupiteľstva.
Okrem toho menovaný Ján Chorvát je v prvom rade úradníkom a až potom zemedelcom a je ťažko slučiteľné, aby jeden podriadený úradník verejnej správy politickej zastával tak dôležitú funkciu, akou je funkcia prvého podpredsedu Zemedelskej Rady pre Slovensko. Je podivné, ako a či vôbec môže s úspechom vykonávať túto významnú funkciu bez toho, že by to šlo na úkor jeho úradníckej činnosti.
Keďže osoba Jána Chorváta, ako zemedelského tajomníka politickej správy, postráda potrebných osobných náležitostí pre zastavanie funkcie prvého podpredsedu Zemedelskej Rady pre Slovensko, pokladáme jeho menovanie za nesprávne a je odôvodnená obava širokých vrstiev roľníckych na Slovensku, že tento skutok pána ministra zemedelstva znamená len ďalšie spolitizovanie a sbyrokratizovanie Zemedelskej Rady pre Slovensko, ktorá má byť dľa jej štatútu autonómnou korporáciou a vzdialená všetkých politických vplyvov.
Preto sa tážeme pána ministra:
Či je ochotný zrušiť menovanie Jána Chorváta prvým podpredsedom Zemedelskej Rady pre Slovensko a namiesto neho menovať takú osobu, ktorá úplne vyhovie duchu, intenciám a podmienkam štatútu Zemedelskej Rady pre Slovensko a ktorá bude skytať záruku, že bude svoju funkciu vykonávať nehatene a nestratíme?
V Prahe, dňa 22. septembra 1932.
Danihel, dr Polyák, dr Pružinský,
dr Petersilka, Fritscher, Kunz, Hlinka, Grebáč-
Orlov, dr Gažík, dr Fritz, Čuřík, dr Labaj, Galovič,
dr Mederlý, Mojto, Onderčo, dr Ravasz, dr Tiso,
Suroviak, Slušný, Sivák.
1989/ VI.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o týrání a hrubém zacházeni s vojíny 43.
pěš. pluku v Brně.
Štábní kapitán Martinec, takto veliký Sokol a vlastenec, nemá pro vojáky jiného slova než dobytku, svině, prase a pod. Za každou maličkost hrozí zavřením. Zvláště má spadeno na dělníky nečleny Sokola, dále na vojáky německé a maďarské národnosti. Honí vojáky tak, aby neměli přes den ani chvílí volnou a řve na ně jako tur. Každého, kdo dal nějakým způsobem na jevo nevoli nad tímto stavem, dává pozorovat zvláště určenými poddůstojníky či vojíny a snaží se docílit, aby vojáci chodili žalovat jeden na druhého.
Toto surové jednání s podřízenými má svůj protějšek i v jednání důstojníků mezi sebou. Na př. dne 20. července na cvičišti v Židenicích nechal brigádni generál Č. Panzner státi jednoho štábního kapitána, který mu nepodal hlášeni tak jak si on přál, státi na plném slunci hodinu v pozoru, což vzbudilo rozhořčení nejen mužstva, ale i důstojníků. Tento pan generál, který nemůže zapomenout na krásné časy starého Rakouska, chová se ovšem tím hůře k prostému mužstvu. Zaráží mu dovolené, dává nastupovat v plné polní zbroji a posílá denně vojáky do kriminálů. Důstojníci vidi toto tyranisování, opakují je po panu generálovi, aby se mu zalíbili - a mužstvo na tyto poměry zle doplácí.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Postará se pan ministr národní obrany, aby pan generál, který své nelidské kaprálské manýry uplatňuje nejen proti mužstvu, ale i proti důstojníkům, byl příkladně potrestám a propuštěn z řad čsl. armády?
Postará se pan ministr, aby důstojníci jdoucí re stopách pana generála, zejména jmenovaný št. kapitán Martinec, byli přísně potrestáni a každé týrání a špiclováni mužstva 43. pěš. pl. bylo ihned odstraněno ?
V Praze dne 7. října 1932.
Dvořák,
Kuhn, Gottwald, K. Procházka, Hádek, Kubač, dr Stern, Török, Zápotocký, Russ, Höhnel, Hrubý, Vallo, Steiner, Štětka, Juran, Babel, Čižinská, Hodinová, Tyll, Novotný.
1989/ VII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o špatné stravě a hrubém zacházení s vojíny 43. pěš. pluku v Brně-Špilberku.
Strava u 43. pluku je nedostatečná a velmi špatné jakosti. Na př. k večeři dne 16. záři dostalo mužstvo po 1/4 litru mléka. Mléko bylo vodové a 1/4 litru mléka pro prosté vojáky vypadalo zcela jinak než 1/4 litru mléka pro pány délesloužící. K večeři bývá někdy špek, který se sice rozkousati nedá, naproti tomu dá se však natahovat jako guma. Jednou v neděli o týden dříve dostalo mužstvo flíčky, které smrděly stuchlinou. Vojínům, kteří si u raportu na tento druh stravování stěžovali, poprvé pro flíčky, podruhé pro gumový špek, bylo u raportu vyhrožováno zavřením a jejich stížnosti nebylo vyhověno. S mužstvem zachází se velmi hrubě a nadávky jako volové, telata a jiné daleko horší jsou běžné.
Obzvláště má pan štábní kapitán spadeno na komunisty. Hned jak záložníci narukovali, byla jich celá řada volána do kanceláře a zde jim bylo vy-