Tyto přeplatky byly příjemcům buď hotově vráceny nebo na jiné jejich daňové nedoplatky přeúčtovány.
V Praze dne 24. září 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1990/VIII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance K. Procházky a soudruhů
o trestání dělníků pro peněžitou podporu stávkujících horníků (tisk 1907/V).
Podle platných předpisů je k pořádání veřejně sbírky pro jakýkoliv účel zapotřebí úředního povolení.
Josef Trávničky a Josef Paulus ze Stěžer sbírali bez povolení dům od domu, aby opatřili peněžitě prostředky k vyslání deputace k ministerstvu sociální péče, a byli proto potrestáni. O jejich odvolání nebylo dosud rozhodnuto. Rovněž Alois Gottwald z Nového Světa byl potrestán pro nedovolenou sbírku.
Spolek »Dělnický dům v Novém Bohumíně« odhlasoval na valné hromadě dne 1. dubna 1932 proti svým stanovám pro stávkový výbor v Mostu částku 1000 Kč. Na písemný protest pěti členů spolku udělilo policejní komisařství v Novém Bohumíně předsedovi spolku protokolární výstrahu pro překročení statutární působnosti spolu s pohrůžkou, že spolek bude rozpuštěn, bude-li se případ opakovati.
V členské schůzi konané dne 29. června 1932 byl jednohlasně přijat návrh, aby darovaná částka 1000 Kč byla do spolkové pokladny vrácena.
Protože v případech právě uvedených, o nichž se interpelace zmiňuje, nelze úřadům vytýkati nezákonný postup, nemá vláda příčiny zakročiti.
V Praze dne 20. záři 1932.
Předseda vlády: Udržal, v. r.
1990/IX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů
pro spravedlivé rozdělení pasienkového
přídělu mezi obyvateli obce Michálková
(okres Zvolen) (tisk 1878/IX).
V obci Michálková jsou tři skupiny (lazy): vlastni Michálková, Mozolovce a Hlivinkovce. Vlastní Michálková obdržela 100 k. j., Mozolovce a Hlivinkovce obdržely skoro stejný příděl a to: Mozolovce 63 k. j., Hlivinkovce 57 k. j.
Přídělci byli původně rozděleni ve dvě pasienkové společnosti Michálková I. (vlastní Michálková) a Michálková II. (Mozolovce a Hlivinkovce) a toto rozdělení bylo ponecháno od přihlášky společné pro Mozolovce a Hlivinkovce až do grafických plánů v obci vyložených, podepsaných a obvodovou úřadovnou schválených. Stejně souhlasy nabyvatelů byly podepsány přídělci jako pasienkovou společností Michálková II. (Mozolovce a Hlivinkovice). V tomto společenstvu nemohli se však přídělci dohodnouti o společném užívání pastvin. Pastvinářský inspektor ve Zvolenu doporučil, aby byla utvořena pouze pasienková společnost Michálková L, avšak tak, aby bylo společné vlastnictví se samostatným přídělem pro každou osadu.
Při komisionelním šetření na místě samém dne 13. července 1931 byli též přítomni pastvinářský inspektor ve Zvolenu, přednosta lesní správy a zástupce civilní firmy zaměřující příděly. Byla projednána hranice mezi oběma skupinami a každá skupina obdržela pozemky k osadě nejbližší. Osada Mozolovce jest přídělem téměř obklopena. Protokol podepsán oběma skupinami a tato změna v původním rozdělení byla schválena obvodovou úřadovnou ve Zvolenu dne 31. července 1931. Nedošly stížnosti do tohoto nového rozdělení, teprve dne 11. června 1932 osada Hlivinkovce podala si novou žádost ve věci přídělu. Přídělci sdělovali nyní, že v době komisionelního šetření byli z nich někteří na polních pracích v Levicích. Toto tvrzení ukázalo se býti správným, ačkoliv nebyla tato skutečnost jako důvod nepřítomnosti hlášena nikým při komisi dne 13. července 1931. S ohledem na tuto skutečnost a dále proto, že opravdu příděl pro osadu Hlivinkovce jest horší kvality (není jiné půdy k disposici), rozhodl přídělový komisař vypsati nové místní šetřeni po předloženi měřického operátu, aby případná změna byla současně zaměřena a zakreslena.
Operát byl předložen firmou dne 14. srpna 1932 a komise byla vypsána na den 24. srpna
1932. Strany, které se dostavily, nemohly se dohodnouti, a to hlavně proto, že Hlivinkovce žádají nyní, aby příděl byl pro obě skupiny společný, zatím co Mozolovce žádají příděl samostatný.
Z vylíčeného jest patrno, že celá věc není ještě skončena a že se na ní pracuje.
Nemá tudíž vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 11. října 1932.
Náměstek předsedy vlády Rud. Bechyně, v. r.
1990/X.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců A. Tučného, Fr. Zeminové, H. Bergmanna, B. Procházky a druhů
o nutnosti mimořádné ochrany služebního
poměru soukromých zaměstnanců
(tisk 1447/XI).
Okolnosti uváděné v interpelaci o nutnosti mimořádné ochrany služebního poměru soukromých zaměstnanců byly předmětem zevrubného Setření příslušných úřadů. K jednotlivým bodům interpelace dlužno uvésti:
Výpovědní lhůty v podnicích v interpelaci výslovně jmenovaných jsou kvartální u zaměstnanců starších, s mladšími zaměstnanci sjednávány jsou výpovědní lhůty jednoměsíční.
Chystaná osnova zákona o služebním poměru zaměstnanců ve vyšších soukromých službách zamýšlí otázku výpovědní lhůty nově upraviti. Mimo to ministerstvo spravedlnosti vzhledem k mimořádným poměrům na pracovním trhu připravilo samostatnou úpravu výpovědních lhůt služebního poměru soukromých zaměstnanců.
Podle výsledků šetřeni nebylo hromadné propouštění úřednictva prováděno a pokud došlo k propouštění úředníků, dělo se tak po uvědomění příslušných závodních výborů.
Bylo zjištěno, že podniky skutečně smluvně si zalistují, že honorář za práci přes čas jest obsažen v měsíční gáži nebo v roční remuneraci. Pokud jde o případy, že úplata za práci přes čas byla obsažena v měsíčním platu, bude třeba při novelisaci zákona o 8hodinné době pracovní pamatovati na* zákonnou úpravu této otázky.
Pokud byla zjištěna u jednoho podniku (Mewa) protizákonná práce přes čas, bylo příslušný-
mi úřady zakročeno a každá žádost o práci přes čas jest velmi přísně posuzována a stížnosti o přestupcích ustanovení o pracovní době úřednictva v kancelářích živnostenských podniků pokud se o nich úřady doví - jsou pečlivě vyšetřovány.
Z podniků uvedených v interpelaci pouze jediný předložil žádost o povoleni práce úřednictva přes čas a tato žádost byla úřadem zamítnuta.
Působnost závodních výborů při hromadném propouštění zaměstnanců jest do jisté míry omezena. Stává se ovšem, že správy některých závodů při hromadných propouštěních se zbavuji také starších úředníků, což jest jistě považovati za sociálně nežádoucí, avšak pokud neodporuje to právním předpisům, nelze proti tomu zakročiti.
Žádosti podniků o povolení nebo prodloužení povolení k pobytu cizinců v Československu posuzují se přesně podle platných právních norem se zřetelem na existenční zájmy tuzemských pracovníků. Zaměstnávání pensionovaných státních zaměstnanců v podnicích v interpelaci uvedených jest podle vyšetření řídkým zjevem.
Pokud se týče požadavků interpelace byla učiněna se strany úřadů všechna opatření, aby byly dodržovány předpisy zákona o osmihodmné době pracovní, zejména aby nebyla povolována práce přes čas a aby zaměstnávání cizinců bylo omezeno na nejnutnější míru.
V Praze dne 13. října 1932.
Předseda vlády: Udržal, v. r.
1990/XI (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance Hokky a druhů
o přebarvení maďarských nápisů v kostele v Rachově (tisk 1562/VII).
V interpelaci zmíněné nápisy v římsko-katolickém kostele v Rachově byly odstcaněny ředitelstvím státních lesů a statků v Rachově v zastoupeni Československého státu, jako patrona tohoto kostela, při provádění stavebních oprav v kostele, tedy nikoliv při výkonu patronátních práv, nýbrž při plnění patronátních povinností. Odstranění řečených nápisů bylo provedeno po dohodě s byv. římsko-katolickým biskupským vikariátem v Užhorodě, a to proto, poněvadž místní poměry tuto změnu skutečně vyžadovaly. Nápisy odstraněny byly způsobem naprosto šetrným.
Ve vylíčeném postupu ředitelství státních lesů a statků v Rachově, jako zástupce patrona tamního římsko-katolického kostela, není možno spatřovati nějaké porušení státních nebo církevních předpisů a ježto také odstranění nápisů v širší veřejnosti nevzbudilo nějakého zneklidnění, není po žádné stránce důvodu k nějakému opatřeni.
V Praze dne 20. září 1932.
Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.
1990/XII (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Hokky a druhů
o vydláždění cesty, vedoucí ke dráze v Sevluši (tisk 1878 III).
Státní správa železniční jest ochotna přispěti k úpravě příjezdní cesty k nádražní budově v Sevluši v mezích povinnosti, uložené jí podle zjištěného právního stavu. Tento stav nesouhlasí však zcela s právním názorem, uváděným v interpelaci.
Správa vlastní příjezdné cesty, jejíž délka byla stanovena na 130 m, nenáleží dráze, nýbrž zemi Podkarpatoruské, na niž přešla převzetím dřívější župní agendy zemí.
Udržování této cesty není také výhradní povinností dráhy, nýbrž náleží stejným dílem zemi, obci a železničnímu podniku. Tento závazek k částečné účasti na udržování cesty nezakládá však sám o sobě ještě povinnost, aby železniční podnik přispěl i na poměrně nákladný způsob znovuvybudování, jakým by bylo vydláždění úseku, o který jde. Nicméně státní správa železniční neuzavírala by se, aby na přání veřejnosti, tlumočené v interpelaci, převzala toto zvýšené břemeno, kdyby se jí dostalo pro budoucnost některých úlev, o něž se doposud se súčastněnými činiteli jedná.
Bezodkladné provedení dlažby není však bohužel možné, neboť současná neutěšená hospodářská situace podniku československých státních drah nutí jeho správu, nemající pro náklady s úpravou spojené úhrady, žádati o její odložení na dobu příznivější. Nějakých poplatků ze zboží, dováženého na dráhu, o nichž se interpelace zmi-
ňuje patrně v souvislosti s otázkou úhrady, železniční podnik nevybírá. Pokud je vybíral dříve, dokud nebyly jako poplatky mýtní zrušeny, činil tak jen ve prospěch a na účet obce.
V Praze dne 30. září 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla, v. r.
1990 XIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance H. Krebse a druhů
o nehorázném použití zákona ze dne 19.
března 1923, č. 50 pro nápis na hrobě
v Trmicich (tisk 1907 XIII).
Proti výměru okresního úřadu v Ostí n. L., jehož se interpelace týká, bylo podáno odvolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Bude se tedy případem zabývati zemský úřad, který naříkaný výměr se vší pečlivostí přezkoumá. Poněvadž jde o otázky právního výkladu ustanovení § 20 zákona z 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. a proti rozhodnutí zemského úřadu má stěžující strana možnost dovolati se ochrany nejvyššího správního soudu, nemám zatím důvodu, abych z podnětu této interpelace činil opatření v interpelaci žádaná.
V Praze dne 26. září 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1990 XIV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance H. Krebse a druhů,
že ústecká státní policie odsoudila úředníka Aloise Holeye, poněvadž prý zvolal »Heil Hitler« (tisk 1907/XVI).
Proti výměru policejního komisařství v Ostí n. L. je podáno odvolání a bude se tedy věcí v cestě instanční zabývati zemský úřad.
Poněvadž pak je straně volno dovolati su přezkoumáni úředního postupu v tomto případě i nejvyšším správním soudem, nemám zatím důvodu činiti opatření v interpelaci žádané.
Domněnku v interpelaci vyslovenou, že pro úřední orgán vyměřující trest byla směrodatná politická příslušnost potrestaného, odmítám již. nyní jako zcela neodůvodněnou.
V Praze dne 29. záři 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slavik, v. r.
1990 XV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. Junga a druhů
o neslýchaném postupu četníků proti příslušníkům německé národně-socialistické strany dělnické (tisk 1907 XIX).
Dle provedeného šetření obrátil se velitel četnické stanice v Hlavnici (nikoli v Mladecku) vrchní strážmistr Vojtěch Žák na jemu osobně známé funkcionáře místní organisace německé strany národně socialistické v Mladecku a Deštné se žádostí o sdělení jmen členstva těchto orgamsací Učinil tak z důvodu, aby pro eventuelní potřebu při úředním styku byl o členech těchto orgamsací informován. Tomuto dožádání vrchního četnického strážmistra jmenovaní funkcionáři ochotně vyhověli a dali mu sami dobrovolně nahlédnouti do seznamů členů. Neodpovídá proto naprosto pravdě tvrzení, že by vrchní strážmistr seznam členů vyžadoval se všemožnými pohrůžkami nebo jej vynucoval. Toto tvrzení vyvrátili sami shora zmínění funkcionáři, s nimiž velitel četnické stanice v Hlavnici jednal
Vylíčenému postupu velitele četnické stanice nelze ničeho vytýkati a neshledávám proto důvodu, abych z podnětu této interpelace činil nějaké opatřeni.
V Praze dne 19 záři 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1990/XVI
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Vallo a soudruhů
o vyloučení Alexandra Bergmanna
z učňovské školy v Košicích
(tisk 1797/III).
Provedeným šetřením bylo zjištěno, že Alexander Bergmann, žák II. třídy maďarské kupecké pokračovací školy v Košicích, byv dne 27. března 1932 za přestávky mezi vyučováním napomenut učitelem Juliem Kenedichem k slušnému chování, odporoval a choval se nenáležitě. Když se učitel při gestikulaci náhodně dotkl tváře Bergmannovy, vyskočil tento na lavici a křičel na učitele: »Kdybyste nebyl starý člověk, dal bych Vám takovou facku, že byste vyrazil zeď. « Žák odepřel učitele odprositi, ačkoli byl k tomu ředitelem školy vyzván. Byl tudíž pro vzpurnost a drzé pohanění učitele ze školy vyloučen do konce školního roku 1931/32 podle § 41 výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. listopadu 1925, čís. 96. 000-III (Věstník ministerstva školství a národní osvěty, roč. 1925, str. 381), vydaného v dohodě s ministerstvem obchodu, financí a ministerstvem pro správu Slovenska. Tvrzeni interpelace, že učitel Kenedich udeřil žáka Bergmanna několikrát do tváře, a že tento byl ze školy vyloučen jen proto, že byl učitelem zfackován, neodpovídá skutečnosti.
Žák Bergmann choval se již před tím hrubě vůči učitelům. Jeho zaměstnavatel byl již na př. 19. března 1931 učitelem Kenedichem upozorněn, že Bergmann se při vyučování chová drze a že bude ze školy vyloučen, bude-li se případ opakovati.
V Praze dne 1. října 1932.
Ministr školství a národní osvěty Dr. Dérer, v. r.
Překlad ad 1990/XI.
Válasz
a földművelésügyi minisztertől
Hokky képviselő és társai interpellációjára
a rachovói templom magyar feliratainak átfestése tárgyában (1562/VII. ny. -sz. ).
A rachovói római katolikus templomnak az interpellációban szóvá tett feliratai az állami
birtok- és erdőigazgatóság által a Csehszlovák állam mint templomi kegyúr képviseletében a templom épületének javítása alkalmával, tehát nem a kegyúri jog gyakorlásánál, hanem a kegyúri kötelezettségek teljesítésénél távolíttattak el. A jelzett feliratok eltávolítása az užhorodi római katolikus püspöki helynökséggel egyetértőleg eszközöltetett, még pedig az okból, mert a helyi viszonyok e változtatást tényleg kívánatossá tették. A feliratok teljes kímélettel távolíttattak el.
A rachovói állami birtok- és erdőigazgatóság, mint az ottani római katolikus templom kegyura képviselőjének vázolt intézkedése az állami vagy egyházi előírások bármiféle megsértésének nem tekinthető, s minthogy a feliratok eltávolítása a tágabb körű nyilvánosságban semmiféle nyugtalanságot nem keltett, valamiféle intézkedések megtételére bármi tekintetben ok nincsen.
Praha, 1932. szcmtember 20. án.
A földművelésügyi miniszter: Bradáč s. k.
Překlad ad 1990 XII.
Válasz
a vasutügyi minisztertől
Hokky képviselő és társai interpellációjára
a sevluši vasútállomásra vezető út kikövezése tárgyában (1878/IlI. ny. -sz. ).
Az állami vasutigazgatás a sevluši vasúti állomás épületéhez vezető út rendezéséhez a megállapított jogállapot révén reá háramló kötelezettség keretén belül hajlandó hozzájárulni. Eme jogállapot azonban az interpellációban kifejtett jogi nézettel teljes összhangban nincsen.
Az összekötő út kezelése, amelynek hossza 130 m-ben állapíttatott meg, nem a vasútat, hanem a Podkarpatorusi országot illeti, amelyre a kezelés a volt megyei ugykezelés átszállott átszállott.
Ezen út fentartása nem is a vasut kizárólagos kötelessége, hanem egyenlő résben az országot, a községet és a vasutat terheli. Az útfentartás eme részbeli kötelme önmagában azonban még nem állapítja meg a vasúti vállalat ama kötelezettségét, hogy az útnak aránylag költségesebb újjáépítéséhez is, mint amilyen a szóban levő útszakasz kikovezése volt, hozzájáruljon. Mindazonáltal az állami vasutigazgatás nem zárkóznék el azelöl, hogy eme nagyobb terhet magára vállalja, na a jövőben bizonyos elönyökben része-
síttetnék, amelyekről az érdekelt tényezőkkel épen tárgyalás folyik.
A kikövezés azonban, sajnos, azonnal nem foganatosítható, mert a csehszlovák államvasutak jelenlegi vigasztalan gazdasági helyzete annak igazgatását, nem lévén fedezete a rendezéssel felmerülő költségekre, arra kényszeríti, hogy annak kedvezőbb időru való elhalasztását kérje. A vasútra szállított árutól bármiféle dijakat, amelyekről az interpelláció nyilván a fedezet kérdésével kapcsolatban említést tesz, a vasúti vállalat nem szed. Amennyiben azokat előbb szedte, amíg t. i. mint vámilletékek beszüntetve nem voltak, azt csupán a község javára és számlájára tette.
Praha, 1932. szemtember 30. -án.
A vasutugyi miniszter: Inž. Hůla s. k.
Překlad ad 1990/ XIII.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Krebs und Genossen,
betreffend die ungeheuerliche Anwendung
des Gesetzes vom 19. März 1923, Z. 50,
im Falle einer Grabaufschrift in Türmitz
(Druck 1907 XIII).
Gegen den in der Interpellation betroffenen Bescheid der Bezirksbehörde in Aussig a. E. ist die Berufung eingebracht worden, uber welche bisher noch nicht entschieden worden ist. Daher wird sich die Landesbehörde, welche den angefochtenen Bescheid mit aller Sorgfall überprüfen wird, mit dem Falle beschäftigen. Da es sich um die Frage der Rechtsauslegung der Bestimmung des S 20 des Gesetzes vorn 19. März 1923, S. d. G. u. V. Nr. 50. handelt, und die beschwerdefiihrende Partei die Möglichkeit besitzt, gegen die Entscheidung der Landesbehörde den Schutz des Obersten Verwaltungsgerichtes anzurufen, habe ich vorläufig keinen Grund, aus Anlass dieser Interpellation die in derselben verlangten Massnahmen zu treffen.
Prag, am 26. September 1932.
Der Mimster des Innem: Dr. Slávik, m. p.
Překlad ad 1990/XIV.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Krebs und Genossen,
betreffend die Verurteilung des Beamten Alois Holey durch die Staatspolizei in Aussig wegen des angeblich gebrauchten Rufes »Heil Hitler« (Druck 1907 XVI).
Gegen den Bescheid des Polizeikommissanates in Aussig a. E. ist die Berufung eingebracht worden und wird sich daher die Landesbehörde mit der Angelegenheit im Instanzenwege beschäftigen.
Da es der Partei weiter freisteht, die Ueberprüfung des Vorgehens der Behörde in diesem Falle auch durch das Oberste Verwaltungsgericht anzustreben, habe ich vorläufig keinen Grund, die in der Interpellation verlangten Massnahmen zu treffen.
Die in der Interpellation ausgesprochene Vermutung, dass die politische Zugehörigkeit des Gestraften für das strafbemessende Amtsorgan massgebend gewesen ist, weise ich bereits jetzt als gänzlich unbegründet zurück.
Prag, am 29. September 1932.
Der Minister des Innern: Dr. Slávik, m. p.
Překlad ad 1990/XV.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Abgeordneten - Ing. Jung und Genossen,
betreffend das unerhörte Vorgehen von Gendarmen gegen Angehörige der Deutschen nationalsozialistischen Arbeiterpartei (Druck 1907 XIX).
Gemäss der durchgeführten Erhebung hat sich der Gendarmeriepostenkommandant in Hlavnice (nicht in Mladetzko) Oberwachtmeister Adalbert Žák an die ihm persönlich bekannten Funktionäre der Lokalorganisation der Deutschen nationalsozialistischen Partei in Mladetzko und Deštná mit dem Ersuchen um Mitteilung der Namen der Mitglieder dieser Organisationen gewendet. Er hat dies aus dem Grunde getan, um fur den eventuellen Gebrauch im Amtsverkehre über die Mitglieder dieser Organisationen informiert zu sein. Diesem Ersuchen des Gendarmerieoberwachtmeisters haben die genannten Funktionäre bereitwillig entsprochen und Hessen ihn selbst freiwillig in die Mitgliederverzeichnisse Einsicht nehmen. Es entspricht daher die Behauptung, dass der Oberwachtmeister das Mitgliederverzeichnis unter allerhand Drohungen verlangt oder es erzwungen hätte, absolut nicht der Wahrheit. Diese Behauptung haben die oberwähnten Funktionäre, mit denen der Gendarmeriepostenkommandant in Hlavnice verhandelt hat, selbst widerlegt.
Dem geschilderten Vorgehen des Gendarmeriekommandanten kann also nichts vorgehalten werden und ich erblicke daher keinen Grund dafür, aus Anlass dieser Interpellation irgendwelche Massnahmen zu treffen.
Prag, am 19. September 1932.
Der Minister des Innern: Dr. Slávik, m. p.