Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedáni.
1996.
Návrh
poslanců Roberta Kleina, Fr. Macouna a soudruhů
na změnu §§ 15 a 47 zákona ze dne 15. června 1 927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých
daních.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne .................
o změně §8 15 a 47 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., o přímých
daních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1.
Do § 15, č. l budiž jako odstavec f) pojato následující ustanovení:
»Náklady spojené s vyhledáváním objednávek obchodních cestujících, zástupců a jednatelů a to cestovné různými dopravními prostředky, dovozné za vzorková zavazadla, nocležné a stravné na cestách a pod. «
§ 2.
Do § 47, odst. l, budiž k č. 2 pojato jako č. 2 a) následující ustanovení:
»Zaměstnání obchodních cestujících, zástupců a jednatelů, pracujících jménem a
na účet jednoho nebo i více zaměstnavatelů. Osoby vykonávající taková zaměstnání nepodléhají dani výdělkové, pokud jsou pojištěny podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a to co do činnosti, která jest podkladem pro tuto pojistnou povinnost, a to i tehdy, jsou-li současně zaměstnány u několika firem a pensijně pojištěny ve smyslu § 4, odst. 6 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., pouze podle svého hlavního zaměstnání. "
§3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí pro všechny případy, ve kterých nebyla daň ještě pravoplatně předepsána. Jeho provedením se pověřuje ministr financí.
Důvody.
Vyvinuvší se prakse při výkladu výše citovaného zákona nese se v tom směru, že při vyměřování daně důchodové obchodním cestujícím, zástupcům a jednatelům odvolávají se finanční úřady na § 17, odst. 4 tohoto zákona, kde se mluví o tom, že »výdaje na byt a výživu poplatníka, jeho příslušníků rodiny atd. nemohou býti odečteny od důchodu. « Takový výklad zákona považujeme za nesprávný, poněvadž v § 11, odst. 2 výslovně se uvádí, že »náhrada služebních výdajů není důchodem podrobeným dani. «
Jedná se tudíž při výměru daně důchodové poplatníku v jednom a témž povolání o různý výměr důchodové daně. Tak na př. obchodní cestující a zástupce, mající nějaký předem určený plat a vedle toho náhradu cestovních výloh zaměstnavatelem, nocležné i stravné v to počítaje, není povinen důchod ten přiznati, poněvadž dle výše citovaného paragrafu zákona není náhrada služebních výdajů příjmem do důchodu započitatelným. Jiný obchodní cestující, mající vedle předem určených požitků také pevně stanovenou částku na tyto služební výdaje, jest povinen tuto částku přiznati, na druhé straně může si ovšem odečísti výdaje službou
vyžadované, při čemž ovšem nesmí dle názoru finančních úřadů odečísti si nocležné a stravné, které ve skutečnosti tvoří část těchto služebních výdajů. Ale i také ti, kteří neobdrží vůbec náhrady, anebo jen částečné náhrady od svého zaměstnavatele, nemohou si nocležné a stravné od těchto příjmů odečísti. Jest věcí kalkulace zaměstnavatelů, jakým způsobem, nebo v jaké formě vyplácejí obchodním zástupcům odměnu za jejich práci a jest tudíž krajně nespravedlivé, když jednomu z nich uznává se mezi výdaji službou vyžadovanými nocležné a stravné, kdežto druhým nikoliv.
Zákonodárce při stylisování § 17, odst. 4 zákona o přímých daních neměl na mysli byt a výživu poplatníka na cestách, nýbrž jedině tato vydání v domácnosti. V případech uvedených jedná se o vyšší výdaje za nocleh a stravu na cestách, než by dotyčný poplatník spotřeboval doma. Jest všeobecně známo, že vedle stálého bytu, který obchodní cestující a zástupce má, musí přechodně bydleti v hotelích a že vedle výživy své rodiny musí on sám na svých cestách stravovati se v restauracích. Nejen že toto ubytování a stravné jest mnohem dražší než v domácnosti
resp. v domicilu dotyčného zaměstnance, vynakládá vlastně ještě jednou to, co jiný poplatník, který za svým povoláním se* nemusí vzdalovati domova.
Jde zde tudíž o vyšší mimořádný náklad učiněný právě jen z důvodu obchodní cesty a nejsou tyto výdaje nic jiného, než výdaje službou vyžadované.
V poslední době množí se případy, že finanční úřady obchodním cestujícím, zástupcům a jednatelům předpisují daň výdělkovou i v těch případech, kdy se vysloveně jedná o zaměstnance a když zaměstnavatel splnil veškeré povinnosti zákonem mu uložené (přihláška k nem. a pens. pojištění). Pouze ta okolnost, že vedle pevného platu obdrží dotyčný obchodní cestující, zástupce nebo jednatel také ještě provisi, anebo pouze ta okolnost, že nemá jiného příjmu než provisi, nemůže býti rozhodnou pro otázku, podléhá-li takový cestující, zástupce nebo jednatel dani výdělkové, poněvadž tento zákon sám již v § 46 mluví o tom, že všeobecné dani výdělkové jsou podrobeny osoby nebo sdružení osob, které v tuzemsku svým jménem provozují výdělečný
podnik, nebo vykonávají zaměstnání, směřující k dosažení zisku. Že zaměstnání obchodního cestujícího, zástupce neb jednatele pracujícího jménem a na účet ať již jednoho nebo více zaměstnavatelů, není zaměstnáním směřujícím k podnikatelskému zisku, jest samozřejmé. Třebas za své výkony obdrží pouze provisi, nemůže býti zde o zisku, jaký má zákon na mysli, vůbec řeči, naopak tyto osoby mohou míti při svém zaměstnání jenom ztráty, poněvadž vynakládají často dosti značné obnosy na to, aby obchod docílili a nepodaří-li se jim to, nedostanou vůbec žádné odměny za svou práci. Možno zde použíti analogie akordního dělníka, který také teprve za obsah vykonané práce obdrží odměnu.
Stylisace navrhované změny tohoto paragrafu odpovídá duchu nového zákona o dani z obratu a uznalo-li ministerstvo financí, že tyto osoby, u nichž jest splněn zákon o pensijním pojištění, nejsou samostatně činný, nemůže jim býti ukládána ani jiná daň podnikatelská, poněvadž ve skutečnosti podnikateli nejsou.
V Praze dne 3. října 1932.
Klein, Macoun,
Benda, Bečko, Prokeš, inž. Nečas, Chalupník, Staněk, Vácha, Schäfer, Koudelka, Kučera, V. Beneš, dr. Mareš, Roscher, dr. Winter, Chalupa, Blatný, Pik, Taub, Polach, Nový, Husnaj, dr. Markovič, Kirpal, Häusler, Jurnečková-Vorlová, Biňo-
vec, Neumeister.