Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období.

9. zasedání.

2465.

Zpráva

výboru ústavně-právního a sociálně-politického

k usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1866)

o vládním návrhu zákona (tisk sen. 787 a 821),

jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona.

l.

Události v hornictví v posledních letech připoutaly zvýšenou měrou pozornost veřejnosti. Byly to události na jaře roku 1932, které daly vládě podnět k tomu, aby upravila trestní sankce na přesné dodržování ustanovení obecného horního zákona, ježto původní trestní sazby tohoto zákona neodpovídaly přítomným poměrům a tresty podle nich ukládané pozbývaly pro nízkou výměru účinnosti. Daleko větší měrou byla pak vzrušena veřejnost neštěstím, které se přihodilo na prahu roku letošního - katastrofou na dole Nelson v Oseku u Duchcova - které za oběť padlo 142 lidských životů a která připravila 122 rodin a 192 dětí o živitele a otce. Tato katastrofa, o níž podal již pan ministr veřejných prací obšírnou zprávu v sociálně-politickém a dopravně-technickém výboru poslanecké sněmovny, byla také ústavně-právnímu výboru podnětem k dalším doplňkům osnovy zákona, schválené usnesením senátu Národního shromáždění republiky československé ve 157. schůzi, konané dne 14. června 1932.

Události v hornictví posledních let, které vedly k obraně zúčastněných zaměstnanců proti zhoršování pracovních a mzdových

poměrů a které vyvolaly i zákroky státní moci proti držitelům hor a zejména pak zmíněná katastrofa na dole Nelson volají neodbytně po tom, aby řádným doplněním a citelným zostřením trestních sankcí obecného horního zákona bylo zajištěno přesné plnění jeho předpisů a nařízení podle něho vydaných.

Ke splnění tohoto úkolu má sloužiti přítomná osnova, kterou se novelisují některá ustanovení obecného horního zákona. Především doplňuje novela ustanovení materielního práva horního §§ 171 a 221 (čl. I, č. l a 2); dále mění a doplňuje trestní sankce obecného horního zákona obsažené v dílu třináctém jednak tím, že valorísuje peněžité pokuty §§ 236 až 239, 241, 242, 244 a 246 (čl. I, č. 3), jednak zvyšuje peněžité pokuty za porušení těch ustanovení obecného horního zákona, kde je buď přímo anebo alespoň spolu dotčen zájem veřejný (čl. I, č. 4 až 8).

Nejpodstatněji byly zvýšeny sazby pokut v § 240 (čl, č. 4), jímž se stanoví tresty pro porušení bezpečnosti předpisů. Zároveň bylo nutno rozšířiti trestní ustanovení tohoto paragrafu i na porušení ustanovení § 170, písm. a), protože judikatura při vý-

kladu ustanovení § 240 v dosavadním znění (viz rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 23. června 1926, č. 13. 359-Bohuslav č. 5824) vycházejíc z právní zásady, že tresty možno uložiti jen pro porušení dotčeného zákonného ustanovení, nepřipouští uložení trestu pro porušení bezpečnostních povinností, jestliže nebyly tyto povinnosti v § 171 zvláště uvedeny. Není zajisté třeba zvláště odůvodňovati, že nikdy nebude možno určiti všechna opatření zajišťující dosažitelnou bezpečnost v provozování hor. Toho zajisté si byl vědom i zákonodárce obecného horního zákona, jak zřetelně vyplývá z toho, že při normování (dikci) ustanovení § 171 obecného horního zákona užil stylisace, která označuje, že výpočet bezpečnostních opatření je pouze a výhradně demonstrativní, t. j. příkladný, úplný výpočet bezpečnostních opatření je nemožný již z té jednoduché příčiny, že s rozvojem techniky, který stále pokračuje, mění se jak zdroj nebezpečí tak i rozsah dosažitelné bezpečnosti v provozování hor. Určení nutných bezpečnostních opatření pro ten který stav technického rozvoje nutno tedy přenechati příslušným státním dozorčím úřadům, t. j. úřadům báňským, je však nutné dáti těmto úřadům možnost, aby plnění všech bezpečnostních opatření mohly vynutiti týmiž pokutami, které jsou stanovené pro porušení bezpečnostních předpisů. Dalším doplňkem tohoto paragrafu je ustanovení obsažené v jeho druhém odstavci, totiž ustanoveni o fakultativní možnosti, aby z trestu odňaté horní oprávnění bylo převzato státem.

Stejným ustanovením byl doplněn i § 243 odst. 3 (čl. I, č. 5).

Uvážíme-li, že trestní sazby nyní zvyšované, byly stanoveny před 80 lety, nemůže se provedené valorisování desetinásobkem původní hodnoty označiti za přehnané. Ostatní zvýšení jsou sice podstatnější, ale tu v úvahu přichází ochrana zájmů veřejných a ani nejpodstatnější zvýšení trestních sazeb, které nastalo v § 240, nemůže se pokládati za nadměrné, uvédomíme-li si, že na přesném plnění bezpečnostních předpisů závisí nejen zdraví a život jednotlivců, nýbrž i životy desítek a set horníků.

Trest na svobodě, který se nově zavádí v čl. II, není v oboru práva veřejného neznám a používá se ho jako účinného donucovacího prostředku k plnění veřejnoprávních povinností. Přítomná novela zavádí

trest na svobodě pouze jako trest náhradní, pro případy, že plnění trestu peněžitého je nedobytné.

Další zvláštní novota k zajištění udržování provozování hor ve stálém provozu nebo s náležitým osazenstvem a provedení bezpečnostních opatření upravuje se v čl. III ustanoveními o zavedení vnucené správy báňského závodu.

Do tohoto článku převzal ústavně právní výbor předpisy, které v usnesení senátu č. t. 1866 obsaženy byly v čl. VI, ovšem s některými závažnými změnami.

V zásadě schválena byla myšlenka, že z důležitých důvodů lze odníti držiteli hor všechny disposice s jeho báňským majetkem a uvaliti na tento majetek vnucenou správu. Podle usnesení senátu bylo takovými důvody toliko, že držitel hor zavinil přerušení provozu v dolových měrách nebo že zavinil jeho obmezení (t. j. že dílo nebylo provozováno s náležitým osazenstvem), za té další podmínky, že těmito skutečnostmi byl ohrožen zvláště důležitý veřejný zájem, zejména veřejný pořádek a pokoj. Těmto případům má býti podle textu přijatého ústavně právním výborem na roven postaven případ, že se na dole vyskytly v bezpečnostních opatřeních závady, ohrožující život nebo zdraví zaměstnanců, a že tyto závady, přes vyzvání báňského úřadu, nebyly odklizeny. Držiteli hor, který včas neuposlechne příkazu, jímž mu bylo uloženo, aby učinil nutná opatření na ochranu bezpečnosti osazenstva, nelze dobře ponechati správu báňského majetku, když jeho chovám ukazuje, že není ochoten spravovati majetek způsobem, který odpovídá zákonným předpisům a nařízením báňských úřadů podle těchto předpisů vydaným; je proto spravedlivé, aby mu správa jeho báňského majetku byla odňata a svěřena osobě, kterou báňský úřad uzná za způsobilou a která je vybavena potřebnou pravomocí, aby provoz na dole po stránce bezpečnostní dala do pořádku.

Druhá významná změna, kterou ústavně právní výbor provedl na usnesení senátu č. t. 1866, týká se způsobu, jak je vymezen vinši ní obsah správy a zvláště činnost vnuceného správce. Podle usnesení senátu jako již podle vládního návrhu č. t. 787 senátu - měly pro vnucenou správu báňského závodu platiti předpisy exekučního řádu, resp. exekučního zákona o vnucené

správě soudní, jen s některými výslovně vyjmenovanými odchylkami. Proti této konstrukci vzneseny byly s vážné strany (srv. článek prof. Dr. Hory "Několik poznámek k osnově novely obecného horního zákona", Právník, 1932, str. 361 a násl. ) námitky, v nichž poukazováno bylo na obtíže, které vzniknou při užívání norem exekučního práva, a doporučeno, aby zásady o vedení vnucené správy byly upraveny nikoliv odkazem na obdobné užití exekučního práva, nýbrž podrobně a jednotně pro celé státní území. Závažnost vznesených námitek pohnula ústavně právní výbor, aby se přizpůsobil doporučení právě řečenému a upustil od stanovení analogie předpisů o vnucené správě soudní. Jakýsi vzor pro takové uspořádání bylo možno nalézti v zákoně ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, zvláště v jeho § 5 a §§ 14 až 16. Tím se ovšem stalo, že materie, kterou bylo třeba upraviti, proti čl. VI usnesení senátu č. t. 1866 podstatně vzrostla, takže pro přehlednost bylo nezbytné, rozděliti ji do několika paragrafů.

V podrobnostech budiž k jednotlivým paragrafům čl. III přijatého textu poznamenáno:

§ l, odst. l a 2 přejímají v zásadě čl. VI, odst. l usnesení senátu. Při tom byla v odst. 2 poněkud změněna ustanovení o tom, kdy lze zavésti vnucenou správu, jestliže držitel hor, dříve než zastavil nebo obmezil provoz, podal žádost o povolení lhůty podle § 182 o. h. z. Podle usnesení senátu mohlo se tak státi, když žádost byla zamítnuta dříve, než uplynulo šest neděl, třebas zamítavé rozhodnutí nebylo pravoplatné. Po změně provedené ústavně-právním výborem se vyžaduje, aby k zamítnutí žádosti došlo nejpozději do čtyř neděl od jejího podání, ale zato se ponechává držiteli hor přiměřená (čtrnáctidenní) lhůta, aby se proti zamítnutí své žádosti odvolal a tak dosáhl toho, že báňské hejtmanství bude moci dříve, než rozhodne o zavedení vnucené správy, přihlédnouti k námitkám uplatňovaným v odvolání. Na pravidelné lhůtě odvolací, která je třicetidenní, se tím nic nemění, ale ovšem držitel hor, jenž by odvolání podal až po uplynutí 14 dnů od doručení zamítavého rozhodnutí první stolice, by riskoval, že o vnucené správě bude rozhodnuto dříve, než jeho odvolání k druhé stolici dospěje.

Do třetího odstavce § l pojata byla shora dotčená novota, že za určitých podmínek lze zavésti vnucenou správu pro závady v bezpečnostních opatřeních.

V § 2 je ustanovení kompetenční, které odpovídá celkem čl. VI, odst. 2, písm. a) usnesení senátu. Všechny důležitější úkony, totiž zavedení vnucené správy a ustanovení správce, jsou vyhrazeny báňskému hejtmanství (báňskému kapitanátu). Tomuto úřadu přísluší také učiniti změny v osobě vnuceného správce (§ 7) a zrušiti vnucenou správu (§ 8). Se zřetelem na resoluci senátu, že před zavedením vnucené správy má býti slyšena revírní rada, bylo v § 2 přímo předepsáno, že zavedení vnucené správy se může státi až po slyšení re-vířní rady a - aby jaksi zachována byla parita obou stran - také zájmové orgatoisace dolů, t. j. v zemi české a Moravskoslezské I. skupiny báňského společenstva (§ 4 zákona č. 156/1896 ř. z. ), jinak Slovenského báňského revíru.

Povinnosti a práva vnuceného správce jsou vymezeny v §§ 3 a 4. Porušení povinností bude míti za následek, že vnucený správce bude své funkce zbaven (§7). Porušení povinnosti zachovávati úřední tajemství (§ 4, odst. 3) může býti nadto podle okolností i trestné podle § 31, odst. 2, písm. c) zákona proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. že vnucený správce odpovídá podle obecných ustanovení event. i držiteli hor za škodu, kterou by způsobil svým jednáním, je samozřejmé a není třeba to zvláště vytýkati.

§ 5 se týká hlavně finanční stránky hospodaření vnuceného správce. Ustanovení odstavce 2 odpovídá čl. VI, odst. 2, písm. b) a c) usnesení senátu.

§ 6 řeší po vzoru § 16, odst. 2 zákona č. 118/1920 Sb. z. a n. kolise mezi vnucenou správou zavedenou báňským hejtmanstvím a exekuční vnucenou správou soudní. Opačný případ, že totiž soudní vnucená správa byla zavedena dříve, je upraven v § 12. V tomto případě zůstane soudní správa zásadně nedotčena, avšak báňský úřad má rozhodující vliv na to, zda dosavadní správce bude ve své funkci ponechán či vystřídán osobou jinou.

§ 7 je vlastně jen důsledkem toho, že báňský úřad má dozor nad činností vnuceného správce a že tedy může kdykoliv zakročiti, jakmile by se ustanovený správce neosvědčil. Není však dúvoda, aby bylo bráněno

držiteli hor, aby se domáhal změny v osobě vnuceného správce, domnívá-li se, že jeho činnost nelze uznati za vyhovující.

§§ 8 a 9 přejímají z čl. VI usnesení senátu předpisy odst. 2, písm. d) a e). Kdo má býti slyšen před zrušením vnucené správy, je v § 8 upraveno podobně, jako v § 2. V § 9 pak bylo přesněji vysloveno, že rozhodující význam má poznámka v horní knize, a doplněno, že se vnucená správa vyznačí také v obchodním rejstříku.

§ 10 rozšiřuje myšlenku, která v usnesení senátu byla vyjádřena v odstavci 3. Jsou tedy výměry báňských úřadů podle § 5, odst. 2, věta 2 vykonatelné soudní exekucí, i když nejsou ještě pravoplatné, kdežto jinak podle čl. VI zákona č. 130/1930 Sb. z. a n. jsou soudní exekucí vykonatelná jen pravoplatná rozhodnutí státních úřadů správních.

§ 11 odpovídá čl. VI, odst. 4 usnesení senátu. Odvolací lhůta byla všeobecně zkrácena, aby se tím řízení ve věcech vnucené správy urychlilo. Další změna proti usnesení senátu je v tom, že se dopouští, aby báňský úřad i odvolání, které podle zákona nemá odkládacího účinku, tento účinek přiznal, jestliže tomu nebrání nějaký důležitý zájem veřejný a nejsou-li tím ohroženy

účinnost i význam rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje.

Přítomná novela přináší také nová ustanovení v článku IV. a V.

čl. IV. zaručuje zaměstnancům báňských závodů, kteří vypovídali pravdivě jako svědkové v řízení o bezpečnostních poměrech na dolech, ochranu obdobnou jako mají členové závodních rad. Jde o to, aby zaměstnanci mohli vypovídati bez obavy, že ztratí své zaměstnání.

čl. V. pak stanoví, že vláda vydá nařízení, kterým bude upravena otázka přiměřené jazykové způsobilosti dozorčích orgánů báňských závodů jakož i předpisy k ochraně zaměstnanců proti ztrátě zaměstnání pro příslušnost národnostní.

Ústavně-právní výbor podle usnesení schůze, konané dne 16. ledna 1934, doporučuje poslanecké sněmovně, aby usnesení senátu č. 1. 1866 přijala v připojeném znění.

Zároveň doporučuje ústavně-právní výbor ke schválení dvě resoluce.

Jde především o to, aby ochrana členů závodních rad byla rozšířena i na určitou dobu, po uplynutí jejich funkčního období.

Resoluce druhá chce dosíci toho, aby prohlídky dolu závodní radou byly prováděny v širším rozsahu resp. častěji.

V P r a z e, dne 16. ledna 1934.

Dr. Černý v. r.,

místopředseda.

Dr. Ivanka v. r.,

zpravodaj.

II.

Sociálně-politický výbor ve své dne 16. ledna 1934 konané schůzi projednal vládni osnovu zákona o změně některých ustanovení obecného horního zákona a schválil ji tak, jak usnesena byla ústavně-právním výborem.

V ohledu sociálně-politickém projevuje novela zákona snahu po bezpečnější existenci zaměstnanců, po dokonalejším provádění bezpečnostních předpisů a nařízení důlních za účelem odvrácení a znemožnění katastrof, jakož i po stlačení početnosti úrazů při běžném provozu na míru nejmenší. Ustanovení tato mají napraviti pro-

vozní nedostatky a poměry zaviněné ukvapenou a přehnanou racionalisací a usměrňují tak všechny obory provozu ve snaze čeliti škodám dosavadním systémem na životech a zdraví zaměstnanců způsobeným.

Tímto zákonným opatřením nejsou ovšem vyčerpány potřebné prostředky k všestranné bezpečnosti dělnictva žádoucí a proto bude třeba dalších zákonodárných opatření.

V prvé řadě jde o pronikavou reorganisaci a vybavení báňské inspekce, jejíž úkolem bude bdíti nad dodržováním ustanovení zákonů a úředních nařízení se

zvláštním zřetelem na ochranu dělnictva, nad prováděním vládního nařízení k tomuto záhonu vydaného a aby toto Inspekční zřízení doplněno bylo novou úpravou zákona o závodních radách v hornictví o pravomoci a určitém existenčním zabezpečení jejich členů a potřebné ochrany při prohlídkách závodů a podávání návrhu na bezpečnostní opatření.

Tyto zřetele sledují resoluce přijaté ústavně-právním výborem a proto tyto resoluce, jakož i svoji resoluci sociálně-politický výbor doporučuje poslanecké sněmovně ku přijetí.

Sociálně-politický výbor připojil se k usnesení výboru ústavně-právního a doporučuje poslanecké sněmovně usnesení senátu v připojeném znění k ústavnímu schválení.

V Praze dne 16. ledna 1934.

Dr. Winter v. r.,

předseda.

Bíňovec v. r. "

zpravodaj.

Zákon

ze dne______________.....................................1934,

jímž se mění a doplňují ustanovení obecného horního zákona.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

čl. I.

Obecný horní zákon se mění a doplňuje takto:

1. K § 171 se připojuje toto nové ustanovení:

,, h) spolehlivě zabezpečiti první pomoc při podnikových úrazech a nehodách. "

2. K § 221 se připojují tyto nové odstavce:

"K odůvodněné žádosti závodní rady provede báňský úřad bez odkladu prohlídku dolu.

Byla-li k odstranění stavu příčino se bezpečnosti (§ 173) stanovena lhůta, přesvědčí se báňský úřad ihned po jejím uplynutí opětnou prohlídkou dolu, zdali byla závada odstraněna. "

3. Sazby pokut uvedené v §§ 236 až 239 a v §§ 241, 242, 244 a 246 zvyšují se na desetinásobek dosavadní výměry.

4. § 240 zní takto:

"Držitelé hor, kteří poruší předpisy § 170, odst. 2, písm. a) a § 171 o bezpečnostních opatřeních při provozování hor, trestají se, i když je nestíhá osobní zavinění ve smyslu obecných trestních zákonů, pokutou od 1. 000 do 100. 000 Kč, opakují-li však porušení těchto předpisů, pokutou od 5. 000 do 250. 000 Kč

a při nebezpečí většího rozsahu odejme se podle okolností horní oprávnění. Nebezpečí většího rozsahu rozuměti jest zejména ohrožení lidského zdraví nebo života.

Odňaté horní oprávnění se všemi součástmi (§ 117) a s příslušenstvím (§ 121) může býti převzato státem v kterémkoli stadiu řízení podle §§ 253 až 262. Podmínky převzetí, zejména ustanovení o náhradě upraví zvláštní zákon.

5. § 243 zní takto:

"Přeruší-li se stálé provozování díla v dolových měrách (§§ 174 a 175) nebo v měrách povrchových v době, kdy se v nich má pracovati (§ 176), aniž k tomu byla povolena lhůta, nebo neděje-li se provozování díla s náležitým osazenstvem, neoznámí-li se do 8 dnů událost, která provozování po delší dobu znemožňuje (§ 183), nebo nevykoná-li se v samostatných pomocných nebo revírních štolách tolik práce, kolik bylo stanoveno jako podmínka při udělení koncese (§ 177), trestá se držitel hor pokutou od 1. 000 do 25. 000 Kč.

Jde-li o opětované nebo trvalé zanedbávání předpisů o stálém provozování hor, vyměří se pokuta od 2. 000 do 50. 000 Kč, a zůstane-li i tato bez účinku, odejme se horní oprávnění.

Ustanovení § 240, odst. 2 platí i tu. "

6. § 248 zní takto:

"Podnikatel hor, který poruší předpisy §§ 206 až 206 d) ve znění článku I. zákona ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z., a článku I. zákona ze dne 25. ledna 1928, č. 24 Sb. z. a n., trestá se pokutou od 400 do 20. 000 Kč. "

7. § 249 zní takto:

"Odpovědný závodní správce nebo jeho zástupce, který ihned neoznámí nebezpečné události označené v § 222 nejbližšímu politickému nebo báňskému úřadu (§ 223), bude potrestán pokutou od 200 do 20. 000 Kč. "

8. § 250 zní takto:

"Nesplní-li držitel hor ve lhůtě dané podle § 224 zvláštní pravoplatné příkazy vydané báňskými úřady při výkonu jejich vrchního dozoru nad dolováním, bude potrestán pokutou od 400 do 50. 000 Kčv"

Čl. II.

Je-li pokuta, uložená podle ustanovení třinácté hlavy obecného horního zákona nedobytná, nastupuje trest na svobodě, při čemž

24 hodiny vězení nahrazují 300 Kč nebo zlomek této částky, je-li uložená pokuta menší než 300 Kč nebo není-li třemi sty dělitelná beze zbytku; při tom však nejvyšší míra náhradního trestu nesmí přesahovati dobu tří měsíců. Trest na svobodě vykoná okresní úřad nebo okresní soud (§ 232 obecného horního zákona) k návrhu revírního báňského úřadu (báňského kapitanátu nebo komisariátu).

čl. III.

§ 1.

(1) Přeruší-li se zaviněním držitele hor stálé provozování díla v dolových měrách nebo neděje-li se zaviněním držitele hor provozování díla s náležitým osazenstvem (§§ 174 až 176 obecného horního zákona), aniž byla povolena lhůta (§ 182 obecného horního zákona), a vznikne-li nebezpečí, že přerušením nebo provozem bez náležitého osazenstva bude ohrožen zvláště důležitý veřejný zájem, zejména veřejný pořádek a pokoj, může býti zavedena k provozování báňského závodu na nebezpečí a útraty držitele hor vnucená správa, ačli držitel hor ve lhůtě báňským úřadem stanovené neuvede provoz do předepsaného stavu.

(2) Podal-li držitel hor žádost o povolení lhůty, lze vnucenou správu zavésti jen tehdy, byla-li tato žádost do čtyř týdnů od jejího podání revírním báňským úřadem (báňským komisariátem nebo, není-li zřízen, báňským kapitanátem) zamítnuta a uplynulo-li od doručení rozhodnutí dalších čtrnáct dnů.

(3) Vnucená správa může býti také zavedena, neodstraní-li držitel hor závady v bezpečnostních opatřeních, ohrožující život nebo zdraví zaměstnancú, ač byl báňským úřadem vyzván, aby závady odstranil.

§ 2.

Zavedení vnucené správy vysloví a vnuceného správce ustanoví báňské hejtmanství (báňský kapilanát) po slyšení revírní rady a I. skupiny báňského společenstva (slovenského báňského revíru); ostatní úřední úkony související s vnucenou správou příslušejí, pokud dále není ustanoveno jinak, revírnímu báňskému úřadu (báňskému komisariátu nebo, není-li zřízen, báňskému kapitanátu).

§ 3.

(1) Vnucený správce je povinen učiniti všechna opatření, jichž je třeba k řádnému a úspěšnému provozování báňského závodu. Na něho přechází správa báňského závodu a vše, co s ní souvisí.

(2) Vnucený správce zastupuje také majetek báňského závodu do správy mu svěřeného před soudy a úřady.

§ 4.

(1) Vnuceným správcem může býti ustanovena jen osoba, která má k tomu potřebné praktické a odborné znalosti.

(2) Vnucený správce vykoná před nastoupením úřadu slib.

(3) Vnucený správce je povinen zachovávati úřední tajemství o skutečnostech, které zvěděl při výkonu vnucené správy.

(4) Vnucený správce je povinen správu vykonávati osobně a skládati účty o svém hospodářství báňskému úřadu ve lhůtách jím určených a podati mu kdykoli potřebné zprávy a vysvětlení.

(5) Vnucený správce má nárok na náhradu hotových výdajů a na odměnu, jejíž výši určí báňský úřad.

§ 5.

(1) Vnucený správce platí z výtěžku vnucené správy její náklady a veškeré výdaje spojené s řádným provozováním báňského závodu, zejména veřejné daně a dávky, mzdy, příspěvky sociálního pojištění, úroky a anuity z hypotekárních pohledávek, pojistné prémie atd.

(2) čistý výtěžek vnucené správy báňského závodu se po zúčtování odevzdá držiteli hor. Týž je však povinen podle rozhodnutí báňského úřadu skládati hotovosti potřebné pro vedení báňského závodu a hraditi schodek pod následky exekuce.

§ 6.

Exekuční vnucená správa může postihnouti pouze čistý výtěžek, jehož by se mělo podle § 5, odst. 2 tohoto článku dostati držiteli hor.

§ 7.

Báňské hejtmanství (báňský kapitanát) muže z úřední moci nebo na žádost kdykoli vnuceného správce odvolati a ustanoviti na jeho místo osobu jinou.

§ 8.

Vnucená správa se zruší po slyšení revírní rady a I. skupiny báňského společenstva (slovenského báňského revíru) výnosem báňského hejtmanství (báňského kapitanátu), pomine-li důvod, pro který byla zavedena, a to buď na návrh revírního báňského úřadu (báňského komisariátu nebo, není-li zřízen, báňského kapitanátu) nebo na žádost držitele hor.

§ 9.

(1) Zavedení i zrušení vnucené správy se poznamená do horní knihy a do záznamních knih báňských úřadů. Poznámka v horní knize má ten účinek, že vnucená správa může býti vedena proti každému, kdo po poznámce nabyl práv k hornímu podniku.

(2) Je-li firma držitele báňského závodu zapsána v obchodním rejstříku, poznamená se na návrh báňského úřadu v rejstříku zavedení vnucené správy a jméno správcovo i zrušení vnucené správy.

§ 10.

Výměry báňských úřadů, vydané podle předchozích ustanovení, jsou vykonatelné politickou i soudní exekucí.

§ 11.

(1) Odvolání proti výměrům báňských úřadů, vydaným podle tohoto článku, jest podati do 15 dnů.

(2) Odvolání proti výměrům, kterými se zavádí vnucená správa a ustanovuje vnucený správce, nebo proti výměrům podle § 5, odst. 2, věta 2 tohoto článku nemá odkládacího účinku, nebyl-li zvláště povolen.

§ 12.

Byla-li povolena soudem exekuční vnucená správa na báňský podnik (báňský závod), nemůže býti nařízena vnucená správa podle ustanovení § l tohoto článku. K návrhu báňského úřadu ustanoví však exekuční soud místo dosavadního jiného vnuceného správce, kterého mu báňský úřad navrhne.

čl. IV.

Zaměstnanec báňského podniku, který vypovídal podle pravdy jako svědek před soudem, úřadem nebo před jiným veřejným orgánem v řízení, v němž se vyšetřují bezpečnostní poměry na dolech, může býti propuštěn ze služby toliko se souhlasem hornického rozhodčího soudu. Tohoto souhlasu není třeba v případech, kdy bez něho může býti propuštěn ze služby i člen závodní rady (§ 11 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n. ).

čl. V.

Vláda vydá z důvodu veřejného pořádku, bezpečnosti státní a bezpečnosti provozu i účinného provozování hor a zejména pro styk s osazenstvem nařízením předpisy o přiměřené jazykové způsobilosti odpovědných závodních správců, závodních inženýrů a dozorců, jakož i předpisy k ochraně zaměstnanců proti ztrátě zaměstnání pro příslušnost národnostní.

čl. VI.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací v dohodě s ministry vnitra, spravedlnosti a financí.

Resoluce ústavně právního výboru:

Vláda se vyzývá:

1. aby předložila s urychlením vládní návrh zákona o změně § 11 zák. č. 144/ 1920 Sb. z. a n. za účelem existenčního zabezpečení členů závodních rad ustanovených k plnění úkolu závodních rad uvedeného v bodu l § 2 cit. zákona;

2. aby změnila a doplnila vládní nařízení č. 434/1920 Sb. z. a n. za účelem umožnění a zaručení účinnějšího plnění úkolu závodních rad uvedeného v bodu l § 2 zák. č. 144/1920 Sb. z. a n.

Resoluce výboru sociálně politického.

Vláda se vyzývá, aby s urychlením předložila vládní návrh zákona za účelem náležité ochrany právních statků majitelů poddolované půdy, jakož i za tím účelem, aby půda dolováním porušená mohla býti navrácena svému původnímu posláni.

Státní tiskárna v Praze. - 221-34