Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.
III. volební období. 10. zasedání.
2627 Zpráva
I. branného výboru,
II. zdravotnického výboru,
III. rozpočtového výboru
o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 2608) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1245 a 1257)
o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob
proti nakažlivým nemocem.
l.
Branný výbor poslanecké sněmovny pojednal ve schůzi konané dne 12. června 1934 o usnesení senátu Národního shromáždění ze dne 7. června 1934, jímž byla přijata osnova zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým němocem.
Navržený zákon má opatřiti bezvadný právní podklad pro to, aby ve vojsku a četnictvu mohlo býti nařízeno a prováděno ochranné očkování proti nakažlivým nemocem. Je jisto a z povahy věci plyne, že společné bydlení i věk osob vykonávajících vojenskou službu nesou s sebou, že vojsko je možností nákazy ohroženo více než obyvatelstvo občanské. To platí zejména o době válečné, kdy je nebezpečí nakažlivých nemocí ve vojště zvláště hrozivé.
Vzhledem k tomu sluší vítati, že otázka očkování příslušníků branné moci bude upravena zákonem. Ponechati úpravu této věci pouhým interním předpisům a výnosům ministerstva národní obrany se nedo-
poručuje, poněvadž by bylo nebezpečí, že by jednotlivci odpírali se podrobiti nařízenému očkování s poukazem na to, že rozkaz jim daný se zakládá jen na prostých interních předpisech a výnosech ministerských a že proto není - v nedostatku výslovného zákonného ustanovení - pro ně závazným.
Navržený zákon upravuje tyto případy ochranného očkování:
1. Očkování proti neštovicím, jemuž se mají podrobiti:
a) všechny osoby, nastupující do vojenské presenční služby nebo do vojenského výcviku náhradní zálohy (§ 1, odst. 1);
b) příslušníci zálohy a náhradní zálohy, nastupující do výjimečné činné služby v míru podle § 27 branného zákona, stanoví-li to ministerstvo národní obrany (§ 1, odst. 2);
c) vojenské osoby z povolání a déle sloužící podle předpisů vydaných ministerstvem národní obrany (§ 3);
d) za mobilisace a ve válce též osoby vykonávající zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, občanské osoby, přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci, vedle vojenských osob v činné službě (§ 5).
2. Očkování proti břišnímu tyfu a paratyfům, jemuž se mají podrobiti:
a) osoby, které konají vojenskou presenční službu, vojenský výcvik nebo výjimečnou činnou službu v míru podle § 27 branného zákona (§ 2);
b) vojenské osoby z povolání a déle sloužící podle předpisů vydaných ministerstvem národní obrany (§ 3);
c) za mobilisace a ve válce vedle vojenských osob v činné službě též osoby vykonávající zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, občanské osoby přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci (§5).
3. Očkování proti jiným nakažlivým nemocem než neštovicím, břišnímu tyfu a paratyfům, jsou-li známy vyzkoušené metody ochranného očkování proti takovým nemocem. Takovému očkování se mají podrobiti:
a) v míru všechny vojenské osoby v činné službě, je-li vojsko takovými nakažlivými nemocemi ohroženo a nařídí-li to ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (§ 4);
b) za mobilisace a ve válce vedle vojenských osob v činné službě ještě též osoby vykonávající zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, občanské osoby přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci, nařídí-li to vojenská správa v míře, kterou dovolí válečné operace.
Vedle osob vojenských zmiňuje se osnova i o ochranném očkování příslušníků četnictva. I po této stránce sluší s osnovou souhlasiti, poněvadž příslušníci četnictva jsou vydáni zvýšenou měrou nebezpečí nákazy.
Branný výbor poslanecké sněmovny uznává oprávněnost navržené zákonné úpravy a sdíleje po té stránce i vývody obšírné důvodové zprávy připojené k vládní předloze, doporučuje poslanecké sněmovně, aby osnovu zákona o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob proti nakažlivým nemocem schválila ve znění přijatém senátem, i s připojenou resolucí.
V P r a z e, dne 12. června 1934.
David v. r.,
předseda.
F. Navrátil v. r.,
zpravodaj.
II.
Usnesení senátu o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva, předkládané poslanecké sněmovně, uzákoní ochranu proti neštovicím pravým, případně proti tyfu a paratyfu nebo epidemickým nemocem, u nás zejména ve východní části státu velmi rozšířeným. Očkování proti neštovicím vyloučilo úplně onemocnění pravými neštovicemi tam, kde bylo uzákoněno. Ve východní části republiky, kde vojenská služba je jednou z příležitostí k zdravotní výchově mladých mužů, může toto očkování působiti nejen přímo k vymýcení
infekcí, ale také k výchově pro děti těchto branců. Rok, kdy koná se presenční služba, odpovídá právě třetímu sedmiletí života, tedy době, kdy očkování proti neštovicím je nejvýš na místě.
Očkování proti tyfu a paratyfu má dnes ještě velmi značný význam léčebný. Úmrtnost i nemocnost tyfem a paratyfy v určitých oblastech státu je dosud velmi značná a je mezi státy, které úmrtnost tyfem mají největší. Je sice spojeno se značnými potížemi po očkování a trvá poměrně krátce. Důležité je, že odstraní z největší
části bacilonosiče alespoň na dobu jednoho až dvou let po době očkování. Jestliže tedy bude prováděno pravidelně, může míti velmi značný vliv na zdravotní stav civilního obyvatelstva, které bude zbaveno bacilonosičů ze řad vojáků a tedy zdrojů vlastní nákazy. Návrh zákona znamená tedy nepřímou ochranu civilního obyvatelstva, a to opět v krajích zejména ohrožených. Pro případ válečného konfliktu je toto očkování ještě mnohem důležitější.
Očkování proti ostatním infekcím, zejména však proti záškrtu, má i v době vojenské služby důležitý význam. Jak spála, tak infekční onemocnění meningokokkové (strnuti šíje) úplavice účastní se velmi podstatně nemocnosti v armádě. Všechny tyto nemoci znamenají opět celou řadu bacilonosičů (zejména u spály!), takže spála je dnes i v dospělém věku velmi rozšířena a čím dále tím malignější, zhoubnější. Poněvadž bacilonosič sám neonemocní a je v největší části naprosto imunní proti one-
mocnění, infikuje řadu osob, aniž onemocní sám a roznáší tak infekci. Ochranné očkování proti záškrtu a spále toto bacilonosičství značně omezí.
Osnovu zákona možno doporučiti jako význačný krok pro asanaci dalšího věkového úseku a jako boj proti obecnému nebezpečí nakažlivých chorob. Je si přát, aby všechny druhy očkování, které skytají určitou záruku spolehlivosti, staly se co nejrozšířenějšími a zasáhly co největší množství očkovanců v každém věkovém úseku, účinek očkování bude tím vydatnější.
Zdravotnický výbor projednal ve své schůzi konané dne 12. června 1934 osnovu zákona vládou předloženou a usnesl se navrhnouti slavné sněmovně, aby schválila osnovu zákona ve znění níže otištěném tak jak byla přijata usnesením senátu Národního shromáždění i s připojenou resolucí schválenou senátem.
V P r a z e, dne 12. června 1934.
Taub v. r.,
předseda.
Alois Hatina v. r.,
zpravodaj.
III.
Senát Národního shromáždění přijal shora uvedený vládní návrh ve znění vládou navrženém beze změny.
O účelnosti a nutnosti osnovy vyjádřily se příznivě výbory branný a zdravotnický, které ji schválily ve znění přijatém senátem: Výbor rozpočtový podrobil především zkoumání ustanovení § 8 osnovy, dle kterého náklady vznikající z provádění
očkování budou hrazeny státem.
Výbor došel k přesvědčení, že náklady ty budou daleko vyváženy veřejným prospěchem, který z provádění očkování vyplyne a připojuje se k návrhu výboru branného a zdravotnického, doporučuje slavné poslanecké sněmovně, aby vládní návrh přijala ve znění usnesení senátu i s resolucí senátem usnesenou.
V P r a z e, dne 12. června 1934.
Bergmann v. r.,
místopředseda.
Dr. Josef Patejdl v. r.,
zpravodaj.
Zákon
ze dne......................................................1934
o povinném očkování příslušníků vojska a četnictva a některých jiných osob
proti nakažlivým nemocem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Všechny osoby, nastupující do vojenské presenční služby nebo do vojenského výcviku náhradní zálohy, jsou povinny podrobiti se očkování proti neštovicím.
(2) Témuž očkování jsou povinni se podrobiti příslušníci zálohy a náhradní zálohy, nastupující do výjimečné činné služby v míru podle § 27 branného zákona, stanoví-li to ministerstvo národní obrany.
§ 2.
Osoby, které konají vojenskou presenční službu, vojenský výcvik nebo výjimečnou činnou službu v míru podle § 27 branného zákona, jsou povinny podrobiti se očkování proti břišnímu tyfu a paratyfům v rozsahu, který stanoví ministerstvo národní obrany.
§ 3.
(1) Očkování proti neštovicím, břišnímu tyfu a paratyfům jsou povinny podrobiti se podle předpisů vydaných ministerstvem národní obrany též vojenské osoby z povolání, nebyly-li očkovány již podle ustanovení §§ 1 a 2.
(2) Ministerstvo národní obrany stanoví, v jakém rozsahu a v kterých lhůtách jsou osoby uvedené v odstavci l povinny podrobiti se opětování očkování proti nemocem vypočteným v předcházejícím odstavci.
(3) To, co platí o vojenských osobách z povolání, platí i o déle sloužících.
§ 4.
Je-li vojsko v míru ohroženo jinými nakažlivými nemocmi než neštovicemi, břišním tyfem anebo paratyfy a jsou-li známy vyzkoušené metody ochranného očkování proti nim, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tě-
lesné výchovy podrobiti všechny vojenské osoby v činné službě očkování proti těmto nemocem.
§5.
Za mobilisace a ve válce jsou povinny podrobiti se očkování vojenské osoby v činné službě, osoby vykonávající zvláštní úkony podle § 3 branného zákona, občanské osoby přidělené k službě armádě v poli, osoby vykonávající válečné úkony, občanští zaměstnanci vojenské správy a váleční zajatci, a to proti všem nemocem, kterými by mohli býti ohroženi a proti kterým jsou známy úspěšné metody očkování. Vojenská správa nařídí tato očkování v míře, kterou dovolí válečné operace a učiní již v míru přípravy k tomu potřebné.
§6.
Ustanovení §§ 3, 4 a 5 se vztahují i na příslušníky četnictva, při čemž místo příslušnosti ministerstva národní obrany nastupuje příslušnost ministerstva vnitra; tato změna příslušnosti však neplatí, jde-li o příslušníky četnictva, kteří jsou podle příslušných zákonných ustanovení vojenskými osobami v činné službě.
§7.
Osoby podléhající vojenské nebo četnické kázeňské pravomoci, které přestoupí povinnost, podrobiti se očkování podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, potrestají se podle příslušných předpisů kázeňských, není-li jejich čin přísněji trestný. Osoby nepodléhající takové pravomoci budou potrestány pro přestoupení uvedené povinnosti okresními úřady peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením (v zemi Slovenské a Podkarpatoruské uzamčením) do 14 dní. Při nedobytnosti bude pokuta podle míry zavinění přeměněna ve vězení (uzamčení) do 14 dní.
§8.
Náklady vznikající z provádění očkování podle tohoto zákona budou hrazeny státem.
§9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě s ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Resoluce.
Vláda se vybízí, aby přikázala ministerstvu věř. zdravotnictví a tělesné výchovy, aby urychleným způsobem vypracovalo návrh na změnu předpisů ohledně dodávání očkovacích látek a sér, vyrobených ve státním zdravotním ústavě, a to v tom smyslu, že by tyto látky a sera mohly býti ze zmíněného ústavu dodávány přímo veřejným léčebným a humanitním ústavům a veřejnoprávním institucím.