Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1934.

III. volební období. 10. zasedání.

2646. Vládní návrh.

Zákon

ze dne..............................................................................1934,

kterým se mění a doplňují zákon na ochranu republiky a zákony tiskové.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Část první.

Změny a doplňky zákona na ochranu republiky

ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., ve

znění zákona ze dne 10. července 1933, č. 124

Sb. z. a n.

čl. I. Za § 14 vkládá se § 14a) tohoto znění:

§ 14a).

Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí popuzuje k násilnostem, nepřátelským činům nebo k zášti proti jednotlivým skupinám obyvatelů anebo proti jednotlivci proto, že jsou stoupenci demokraticko - republikánské státní formy nebo demokratického řádu Československé republiky, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.

Čl. II.

1. V § 34a), odst. l škrtají se slova "nejdéle na dobu jednoho roku".

2. Výpočet trestných činů v odstavci l, č. l téhož paragrafu rozšiřuje se o přečin § 14a).

3. K odstavci 1, č. 2 téhož paragrafu připojuje se tento dovětek: "a u tiskopisů, s jichž opětným vydáváním bylo započato před uply-

nutím jednoho roku od konce doby, po kterou byly naposledy zastaveny, na šest měsíců bez ohledu na to, jak často vycházejí. "

Čl. III. Za § 34a) vkládá se § 34b) tohoto znění:

§ 34 b).

Bylo-li započato s opětným vydáváním periodického tiskopisu, který byl zastaven podle předcházejících ustanovení, před uplynutím jednoho roku od konce doby, po kterou byl zastaven, platí po dobu jednoho roku od počátku jeho opětného vydávání v tiskovém řízení jeho se týkajícím tato zvláštní ustanovení:

1. Lhůta k námitkám proti nálezům podle § 493 tr. ř. a proti výroku, jímž soud vyslovil přípustnost jeho zastavení, činí tři dny.

2. Veřejné seděni o námitkách proti rozhodnutím uvedeným v č. 1. budiž ustanoveno nejdéle na tři dny.

3. Ta okolnost, že osoba, která námitky podala, se k veřejnému seděni o námitkách z jakéhokoliv důvodu nedostavila nebo že se nezdařilo doručiti jí obsílku k němu, není na překážku konání veřejného seděni.

4. Lhůta ke stížnosti na rozhodnutí o námitkách činí tři dny a počítá se vždy ode dne prohlášení rozhodnutí.

Část druhá.

Změny a doplňky zákona ze dne 10. července 1933, č. 126 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují tiskové zákony.

čl. IV.

Za § 4 vkládají se §§ 4 a) a 4 b) tohoto znění:

§ 4 a).

Rozšiřování tiskopisů v některých místnostech a stáncích.

(1) Rozšiřování tiskopisu rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2 v místnostech a stáncích, v nichž se prodávají tabákové výrobky, poštovní ceniny nebo kolky, jakož i v místnostech a stáncích, umístěných v budovách sloužících veřejné dopravě (na nádražích a pod. ), může býti zakázáno.

(2) O tomto zákazu platí obdobně ustanovení § 2, odst. 3 až 6.

§ 4b).

Poštovní a železniční doprava zdejších tiskopisů.

(1) Neperiodickému tiskopisu rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2, vydanému v československé republice, mohou býti odňaty sazební a dopravní výhody, jež se povolují tiskopisům při dopravě poštou nebo po železnici, nebo mu může býti odňato právo dopravy poštou a po železnici vůbec.

(2) Uzná - li trestní soud podle platných zákonných ustanovení v době poměrně krátké opětovně, že obsahem periodického tiskopisu vydávaného v československé republice byl spáchán trestný čin rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2, může býti do dvou měsíců od pravoplatnosti posledního takového nálezu užito opatření uvedených v odstavci l také proti takovému periodickému tiskopisu, a to nejdéle na dobu dvou let.

(3) Učiniti tato opatření je oprávněno ministerstvo vnitra, a jde-li o tiskopis neperiodický, také zemský úřad, v jehož obvodě byl tiskopis vydán, a není-li místo vydání známo, v jehož obvodě byl rozšiřován.

(4) Je-li tiskopis postižený takovým opatřením znovu vydán nebo dále vydáván pod jiným jménem, učiní příslušný úřad stejná opatření i ohledně tohoto náhradního tiskopisu.

Čl. V. § 10, odst. 2 bude zníti takto:

(2) Táž opatření může nejdéle na dobu dvou let učiniti ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí ohledně periodického tiskopisu rázu uvedeného v § 2, odst. l nebo 2, vydávaného v cizině.

Čl. VI.

K § 15 připojuje se odstavec pátý tohoto znění:

(5) Ustanovení o úřední opravě platí též o opravách, za jejichž uveřejnění žádal president republiky, jeho náměstek, předseda nebo člen vlády. Nepřesahuje - li oprava, za jejíž uveřejnění žádal některý z uvedených činitelů nebo některý z úřadů povolaných k obstarávání jejich věcí, jednu polovinu celostránkového sloupce tiskopisu, o nějž jde, ne-

může býti její uveřejnění odepřeno z toho důvodu, že přesahuje trojí výměru původní zprávy. I když v opravě uvedených činitelů nebo úřadů jsou kromě skutečností, které opravují, vyvracejí nebo popírají skutečnosti ve zprávě obsažené, uváděny i jiné skutečnosti, nelze její uveřejnění odepříti, souvisí - li tyto skutečnosti s předmětem původní zprávy a slouží úplnému objasnění věci.

čl. VII.

Za § 17 skládají se §§ 17 a) a 17 b) tohoto znění:

Povinné uveřejnění projevů presidenta republiky a vlády.

§ 17 a).

(1) Politické periodické tiskopisy vycházející aspoň pětkráte týdně jsou povinny uveřejniti zdarma projev, který v oboru své působnosti učinil president republiky, jeho náměstek, nebo za vládu její předseda nebo člen, jestliže úřad povolaný k obstarávání věcí presidenta republiky nebo vlády jim takový projev přímo nebo prostřednictvím československé tiskové kanceláře dodal k uveřejnění, dovolávaje se tohoto ustanovení zákona.

(2) Je-li v podstatě týž periodický tiskopis vydáván, byť i pod různými názvy, několikráte denně, platí povinnost uložená v odstavci 1 toliko pro vydání vydávané v největším rozsahu, a je-li vydáváno několik vydání stejného rozsahu, toliko pro ono, které je vydáno nejdříve. Jde-li však o několik vydání téhož periodického tiskopisu v podstatě stejného obsahu, platí povinnost ta pro všecka tato vydání.

(3) Odpovědný redaktor je povinen uveřejniti projev v periodickém tiskopise do tří dnů od jeho dodání beze změny a beze všech vložek, způsobem a tiskem obvyklým pro uveřejňování projevů stejného druhu, a je-li periodický tiskopis vydáván v jiném jazyku, než v jakém je projev sepsán, ve správném překladu do jazyka tiskopisu.

(4) Kdyby vytištění projevu vyžádalo více než jednoho celostránkového sloupce tiskopisu, o nějž jde, může býti projev uveřejněn ve zkráceném znění, ale aspoň v rozsahu jednoho celostránkového sloupce a tak, aby v něm byly věrně obsaženy veškeré jeho podstatné části.

§ 17 b).

(1) Bylo-li uveřejnění projevu odepřeno nebo nebyl-li projev uveřejněn vůbec nebo

tak, jak to zákon ustanovuje, rozhodne o povinnosti jej uveřejniti soud v trestním řízení pro přestupek neuveřejnění projevu usnesením, nehledě na výsledek řízení. Stížnost na usnesení, jímž byla uložena povinnost projev uveřejniti, nemá odkladného účinku.

(2) Jinak platí obdobně o doručení projevu ustanovení § 11, odst. 5, o jeho uveřejnění ustanovení § 12, odst. 2, věty druhé, odst. 3 a 4 a o soudním řízení a následcích neuveřejnění ustanovení § 15, odst. 2 a § 16, odst. 1.

Čl. VIII.

V § 18, odst. 2 doplňuje se ustanovení č. 1 slovy "nebo zákaz rozšiřování tiskopisu uvedený v § 4 a)" a v č. 4 téhož odstavce vkládají se za slova "úřední opravu (§ 15)" další slova "nebo projev presidenta republiky nebo vlády podle § 17 a)".

Čl. IX.

Za § 18 vkládají se §§ 18 a) a 18 b) tohoto znění:

§ 18 a).

Pro přečin bude soudem potrestán vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 300 Kč do 5. 000 Kč:

1. kdo uveřejní tiskem

obsah spisu nebo jednání zákonodárného sboru, výboru nebo komise, sboru neb úřadu, jež vykonávají veřejnou správu, nebo soudu, jde-li o spis nebo jednání podle zákona tajné nebo výslovně za důvěrné prohlášené,

obsah jednání soudu nebo disciplinárního (kárného) sboru, pokud při něm byla veřejnost vyloučena, nebo zprávu o hlasování soudu nebo disciplinárního (kárného) sboru,

2. kdo v tisku vydává nějaké ohlášení za rozhodnutí, opatření nebo jakýkoliv projev činitelů uvedených pod č. l nebo v § 17 a), ačkoliv věděl, že je zcela nebo z části nepravé, nebo měl dostatečné důvody za nepravé je pokládati.

§ 18b).

O) Pro přečin bude soudem potrestán vězením od tří dnů do tří měsíců nebo peněžitým trestem od 300 Kč do 5. 000 Kč, kdo uveřejní v periodickém tiskopise zprávu, článek nebo vyobrazení z běžného denního života, které se

týkají určitého trestného činu proti životu, tělu nebo majetku nebo věcí pohlavních a nadpisem, způsobem podání nebo vnější úpravou hoví hrubé touze po, sensaci nebo pohlavnímu podráždění.

(2) K tiskopisům, jichž kolportáž může býti podle § 2, odst. l zakázána a ohledně nichž mohou býti učiněna opatření uvedená v §§ 4 a) a 4b), náležejí též periodické tiskopisy, které uveřejňují zprávy, články nebo vyobrazení rázu vytčeného v odstavci l tohoto paragrafu.

(3) Zprávy, články a vyobrazení z běžného denního života, které se týkají určitého trestného činu proti životu, tělu nebo majetku nebo věcí pohlavních, nesmějí býti uveřejněny na titulní a poslední straně periodického tiskopisu. Za přestoupení tohoto zákazu bude potrestán tiskař státním bezpečnostním úřadem pokutou od 50 Kč do 1. 000 Kč, která pro případ nedobytnosti bude přeměněna podle míry zavinění v trest vězení nejvýše tří dnů. Tiskopis sám může býti státním bezpečnostním úřadem zabaven a prohlášen za propadlý.

Čl. X.

Za § 19 vkládá se tento § 19 a):

§ 19 a).

(1) Platnosti pozbývají, pokud jde o trestné činy spáchané tiskem, § 309 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 566 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., § 20 zák. čl. XXXIV /1897, § 96, č. 1 zák. čl. LIV/ 1912 a pokud jde o uveřejňování předmětů přelíčení, při němž byla veřejnost vyloučena, také § 264 vojenského trestního řádu (zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z., a zák. čl. XXXIII/ 1912).

(2) Zrušuje se § 310 zák. č. 117/1852 ř. z. a § 567 zák. č. 19/1855 ř. z., pokud jsou ještě v platnosti.

čl. XI.

§ 20, odst. 2 mění se takto:

Ustanovení § 2, odst., 2, a pokud se na něj vztahují, i ustanovení §§ 4 a) a 4 b) pozbudou účinnosti dnem 30. června 1935.

Čl. XII.

Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou je] všichni členové vlády.

Odůvodnění.

Účelem této osnovy je vyplniti některé mezery zákona na ochranu republiky a zákonů tiskových, jak se toho ukázala při provádění dosavadních zákonů potřeba. Proto navazuje osnova formálně na dva zákony: zákon na ochranu republiky z roku 1923 (doplněný zákonem z roku 1933) a na tiskovou novelu z roku 1933. Navrhujíc změny a doplňky obou těchto zákonů, snaží se osnova přizpůsobiti je co nejvíce jejich rámci a stavbě, budovati dále na pevných, judikaturou i praxí vyzkoušených jejích základech, a vystříhati se co možná pojmů, které by dosavadnímu zákonodárství nebyly běžné a mohly zavdati podnět k pochybnostem.

První část osnovy vsunuje do zákona na ochranu republiky nový § 14a) (viz čl. I), navrhuje změny a doplňky § 34a), vsunutého do zákona na ochranu republiky zákonem č. 124/1933 Sb. z. a n. (viz čl. II) a připojuje k §§ 34 a 34a), jednajícím o zastavení periodického tiskopisu, další § 34b).

K čl. I.

Nový § 14a) má poskytnouti ochranu proti nepřímým útokům na demokratickorepublikánskou státní formu nebo demokratický řád republiky, spočívajícím v popuzování k násilnostem, nepřátelským činům nebo k zášti proti skupinám obyvatelů nebo proti jednotlivcům proto, že jsou jejími stoupenci. Konstrukcí, volbou pojmů sloužících k vymezení skutkové podstaty i trestní sazbou přimyká se toto nové ustanovení úplně k § 14 zák. na ochr. rep. a nepotřebuje tudíž dalšího vysvětlení.

K Čl. II.

Ustanovení § 34a) zákona na ochranu republiky umožnilo vládě, aby nařízením schváleným presidentem republiky rozšířila na dobu nejdéle jednoho roku institucí zastavování periodických tiskopisů i nad meze § 34 cit. zákona. Vláda užila tohoto zmocnění vydáním nařízení z 18. července 1933, č. 150 Sb. z. a n., které však v důsledku zmíněného časového omezení by mělo pozbýti dnem 26. července 1934 účinnosti. Účinnější ochrana bezpečnosti a vážnosti republiky, její ústavy a obecného míru v ní vyžadují však, aby toto vládní nařízení bylo zachováno v platnosti i po 26.

červenci 1934. Proto se navrhuje, aby slova "nejdéle na dobu jednoho roku" v § 34a) byla škrtnuta. Toto škrtnutí možno provésti bez obavy již proto, že podle § 34a), odst. 2 je vláda povinna nařízení vydané na základě odst. l téhož paragrafu odvolati, jakmile pominou příčiny, pro které došlo k jeho vydání, a že je povinna odvolati je také tehdy, jakmile se na tom usnesou obě sněmovny, každá nadpoloviční většinou všech svých členů. Není tedy obav, že by opatření rozšiřující přípustnost zastavení periodického tiskopisu nad meze normální potrvalo déle než je toho nezbytně potřebí.

Druhá navržená změna spočívá v tom, že má býti umožněno, aby vláda způsobem shora zmíněným rozšířila okruh trestných činů, pro které lze vysloviti přípustnost zůstavení periodického tiskopisu, též o nový přečin § 14 a), který má býti vsunut článkem I této osnovy. Srovnáním skutkové podstaty přečinu § 14 a) se skutkovými podstatami oněch trestných činů, které jsou uvedeny v § 34 a), odst. l, č. l, je tento doplněk plně odůvodněn.

Konečně se ukázala v praxi potřeba, aby vláda mohla prodloužiti dobu, na kterou lze podle § 34 naříditi zastavení periodického tiskopisu, na 6 měsíců pro všecky periodické tiskopisy, které již byly aspoň jednou zastaveny, bez ohledu na to, jak často vycházejí. Toto přísnější ustanovení pro periodické tiskopisy, které již byly zastaveny, má platiti arci jen tehdy, když zastavený tiskopis počne opět vycházeti dříve, než uplynul jeden rok od konce doby, po kterou byl zastaven.

K čl. III.

Předpoklady zastavení periodického tiskopisu podle § 34 zákona na ochranu republiky jsou dosti složité. Je potřebí, aby soud v době poměrně krátké opětovné uznal, že obsahem periodického tiskopisu byl spáchán některý z uvedených tam zločinů nebo přečinů zákona na ochranu republiky. Každý takový výrok sám o sobě a kromě toho i výrok, jímž soud nakonec vyslovuje přípustnost zastavení periodického tiskopisu, může býti předmětem opravných prostředků. Tyto opravné prostředky upraveny jsou zejména v řízení

objektivním tak složitě (nejprve námitky proti objektivnímu nálezu, a dále stížnost k vyšší stolici proti rozhodnutí o námitkách), že uplyne dosti dlouhá doba, než je možno vysloviti přípustnost zastavení periodického tiskopisu vůbec a než výrok ten nabude právní moci. Toho jsou si vědomy osoby odpovědné za vydávání periodického tiskopisu a hrozí-li jejich periodickému tiskopisu pro úmyslné a soustavné páchání takových trestných činů zastavení, využívají této doby k tím hrubším a častějším útokům na právní statky, jímž poskytuje ochranu zákona na ochranu republiky. Dobu tu snaží si prodloužiti soustavným podáváním zřejmě neodůvodněných opravných prostředků a protahováním řízeni tím, že se vyhýbají doručení obsílek k jednání a doručení soudních rozhodnutí. Těmto obtížím při provádění zákona má čeliti nový § 34 b) tím, že pro periodické tiskopisy, které již byly jednou zastaveny, mají platiti v tiskovém řízení určité odchylky. Těmto odchylkám má býti periodický tiskopis podroben nejdéle po dobu jednoho roku od té doby, kdy začal po zastavení opět vycházeti, a nemají odchylky ty platiti pro periodický tiskopis, který začal vycházeti déle než za jeden rok po posledním zastavení. Tím je postaráno o to, aby tyto následky předchozího zastavení i přísnější režim sám netrvaly déle, než je toho potřebí.

Druhá část osnovy upravuje v čl. IV otázky týkající se některých způsobů nebo prostředků rozšiřování tiskopisů, v čl. V některé otázky týkající se cizozemských periodických tiskopisů, v čl. VI některá odchylná ustanovení o úředních opravách některých ústavních činitelů a úřadů obstarávajících věci těchto činitelů, čl. VII věnuje podrobné úpravě povinného uveřejňování projevů některých ústavních činitelů, a v čl. IX. upravuje skutkové podstaty některých trestných uveřejnění, čl. VIII, X a XI obsahují jen souvislé s tím doplňky ustanovení trestních, zrušovacích a přechodných.

K čl. IV, VIII a XI.

§ 2 zákona č. 126/1933 Sb. z. a n. připouští, aby byla administrativně zakázána kolportáž tiskopisů, které přímo nebo nepřímo podvracejí nebo hanobí samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou státní formu nebo demokratický řád československé republiky

nebo které hrubě urážejí stud. Odst. 2 téhož paragrafu připouští dále, aby až do 30. června 1935 byly vydávány administrativní zákazy kolportáže tiskopisů, které ohrožují veřejný klid a pořádek, zejména obsahem nepravdivým nebo pravdu zkracujícím. Tyto zákazy vztahují se však toliko na kolportáž t. j. na bezplatné rozdílení nebo prodej tiskopisů dům od domu, na veřejných místech a ve veřejných místnostech. Netýkají se prodeje a jiných způsobů rozšiřování v prodejnách, zejména v prodejnách a stáncích, v nichž se prodávají tabákové výrobky, poštovní ceniny nebo kolky. Svěřením prodeje těchto předmětů poskytuje stát držitelům uvedených prodejen a stánků stálý pramen výdělku, v mnohých případech

i celé obživy, a je proto oprávněn žádati, aby v těchto prodejnách nebyly prodávány nebo jinak rozšiřovány tiskopisy, jichž kolportáž může býti zakázána. Proto má býti novým § 4 a) umožněno, aby státní správa za stejných podmínek a stejným způsobem, jako je tomu u kolportáže, zakázala též rozšiřování takových tiskopisů v uvedených prodejnách a stáncích. Totéž platí o prodejnách a stáncích umístěných v budovách sloužících veřejné dopravě. Přestoupení tohoto zákazu má býti stejně trestné jako přestoupení zákazu kolportáže uvedeného v § 2 t. j. jako soudní přestupek peněžitým trestem od 50 Kč do 5. 000 Kč, při zpětnosti vězením od 3 dnů do 3 měsíců. V tom směru navrhuje se v čl. VIII doplněk § 18, odst.

2 tiskové novely. Na tiskopisy přes takový zákaz v uvedených prodejnách a stáncích rozšiřované dopadne samo sebou také ustanovení § 18, odst. 4 cit. nov., týkající se jejich zabavení a propadnutí.

Stejně tak lze slušně žádati, aby k dopravě takových tiskopisů, jaké jsou uvedeny v § 2, odst. l a 2 tisk. nov., nebylo zneužíváno veřejných dopravních prostředků, t. j. pošty a železnice, a aby při jejich dopravě nebyly poskytovány obvyklé sazební a dopravní výhody. Proto má § 4 b) poskytnouti státní správě právo, aby takovým tiskopisům odňala sazební a dopravní výhody, jež se povolují při dopravě poštou nebo po železnici, anebo aby jako důraznějšího opatření užila přímého odnětí práva dopravy poštou a po železnici vůbec. Tato opatření nejsou v našem právu novinkou. Pokud jde o odnětí sazebních a dopravních výhod, stačí poukázati na § 14 tiskové novely č. 124/1924

Sb. z. a n. (ve znění vyhlášky č. 145/1933 Sb. z. a n. ). Odnětí poštovní a železniční dopravy zná - dosud arci jen u tiskopisů vydávaných v cizině -, § 10 tiskové novely č. 126/1933 Sb. z. a n. Z důvodů na snadě jsoucích stanoví osnova pro zmíněná opatření týkající se periodických tiskopisů přísnější podmínky než pro tiskopisy neperiodické. Ostatní ustanovení § 4 b) vyplývají z povahy věci.

Jak již bylo uvedeno, je právo vydávati administrativní zákazy kolportáže tiskopisů ohrožujících veřejný klid a pořádek časově omezeno do 30. června 1935 (viz § 20, odst. 2 tiskové novely 1933). Je proto na místě, aby stejným způsobem byla omezena účinnost §§ 4a) a 4b), pokud se vztahují na tiskopisy uvedené v § 2, odst. 2, t. j. na tiskopisy ohrožující veřejný klid a pořádek. Ustanovení toho se týkající obsahuje čl. XI osnovy.

čl. V.

Podle dosavadního znění § 10, odst. 2 tiskové novely může býti cizozemskému periodickému tiskopisu odňato právo dopravy poštou a po železnici nebo může býti jeho rozšiřování zakázáno jen tehdy, když trestní soud uznal podle platných zákonných ustanovení, že jeho obsahem byl spáchán trestný čin, rázu uvedeného v § 2, odst. 1 nebo 2. Toto omezení má za následek, že použití tohoto ustanovení bylo v praxi velmi ztíženo a zúženo. Proto se navrhuje, aby - jako tomu bylo před tiskovou novelou - tato administrativní opatření nebyla závislá na předchozím soudním nálezu.

K čl. VI.

Podrobným vybudováním instituce tiskové opravy v §§ 11 až 17 tiskové novely 1933 čelí dosavadní tiskové zákonodárství matení veřejného mínění nepravdivými zprávami.

Podle § 11, odst. 1 cit. novely mohou býti v tiskové opravě uváděny toliko skutečnosti, které opravují, vyvracejí nebo popírají skutečnosti v původní zprávě uvedené. Toto ustanovení, platící i pro opravy úřední, ukázalo se v praxi příliš úzkým pro opravy, o jejichž uveřejnění žádá president republiky, jeho náměstek, předseda nebo člen vlády nebo některý z úřadů po-

volaných k obstarávání věcí uvedených činitelů, tedy úřadů ústředních.

Zprávy jich se dotýkající týkají se zpravidla tak významných věcí veřejných, že má-li býti veřejnost správně a úplně informována - nelze se v opravě omeziti na opravu, vyvrácení nebo popření skutečností v původní zprávě uvedených, nýbrž nutno někdy opravu rozšířiti i na jiné skutečnosti, které s předmětem původní zprávy souvisí a slouží úplnému objasnění věcí. Proto osnova ustanovuje, že uveřejnění tiskových oprav těchto činitelů a úřadů nesmí býti odepřeno z toho důvodu, že obsah opravy vybočuje v naznačeném směni z rámce, který jí stanoví § 11, odst. 1 tisk. nov.

Přes tuto možnost rozšíření obsahu tiskové opravy nerozšiřuje osnova i její přípustný rozsah. I nadále bude tedy nucen ten, kdo za takovou opravu žádal, zaplatiti za uveřejnění části přesahující trojnásobnou výměru původní zprávy předepsaný poplatek, ač-li odpov. redaktor neodepře 7. toho důvodu, že oprava přesahuje trojnásobek rozsahu původní zprávy, její odepření podle § 13, č. 2 tisk. novely vůbec. Toliko v těch případech, kdyby opravovaná zpráva byla tak krátká, že její trojnásobek nedosahuje ani jedné poloviny celostránkového sloupce tiskopisu, o nějž jde, nemá míti práva z tohoto důvodu uveřejnění odepříti, ježto i při největší stručnosti opravy nebude někdy možno při navrženém rozšíření jejího přípustného obsahu vystačiti s místem menším, než je polovina celostránkového sloupce.

K čl. VII a VIII.

Přihází se, že čtenářům bývá někdy ztíženo učiniti si správný úsudek o stavu a chodu věcí veřejných tím, že periodické tiskopisy zamlčují významné projevy předních ústavních činitelů, t. j. presidenta republiky nebo vlády, nebo, že sice takové projevy komentují a rozebírají, aniž by otištěním projevu samého poskytly čtenáři možnost, aby si učinil sám úsudek o tom, nakolik jsou tyto rozbory oprávněny.

čeliti tomuto zjevu je účelem § 17 a); a 17b) osnovy. Jimi se ukládá periodickým tiskopisům povinnost uveřejniti projevy, které v oboru své působnosti učinili president republiky, jeho náměstek, nebo za vládu její předseda nebo člen. Vzhledem

k povaze projevů, které mají býti povinně uveřejňovány, ukládá se však tato povinnost toliko periodickým tiskopisům politickým, t. j. takovým, které přinášejí běžné zprávy o skutečnostech a událostech politického života a vykonávají tím vliv na veřejné mínění. Povinnost uveřejniti tyto projevy omezuje se dále na vůdčí periodické tiskopisy, t. j. na tiskopisy vycházející aspoň pětkrát týdně, ježto právě ony vykonávají svou zpravodajskou pohotovostí a značným rozšířením rozhodující vliv na veřejné mínění.

Uveřejnění projevu má se státi zásadně zdarma. Tisk, který skutečně a svědomitě plní své zpravodajské povinnosti, uveřejňuje již dnes uvedené projevy dobrovolně a zdarma, jsa si vědom jejich významu pro veřejné mínění a zájmu, který má veřejnost na tom, aby byla o takových projevech informována. Tento tisk nepocítí tudíž povinné uveřejňování takových projevů jako nějaké omezení nebo újmu. Není však důvodu, aby tisk, který své zpravodajské povinnosti neplní, takové projevy zamlčuje a opatřuje si tím materielní výhodu, požíval oproti tisku svědomitému a svých povinností dbalému nějakých výhod. Je proto zcela na místě, uloží - li se takovému tisku, aby zmíněné projevy uveřejňoval zásadně zdarma.

Přesto je si však osnova vědoma toho, že touto povinností ukládá se tisku do jisté míry břímě hmotného rázu a snaží se učiniti je podle možnosti snesitelným. Tomuto účelu slouží zvláště ustanovení § 17a), odst. 2 a 4 (omezení povinnosti na jedno vydání u tiskopisů vycházejících denně v několika vydáních různého obsahu, a omezení rozsahu povinnosti uveřejnění na jeden celostránkový sloupec).

V jiných otázkách, zejména pokud jde o způsob doručení, způsob a lhůty uveřejnění, následky nesplnění povinnosti a řízení, navazuje osnova na úpravu těchto otázek při tiskové opravě, a pokud nebylo nutno stanoviti některé odchylky plynoucí z povahy věci, dovolává se prostě příslušných podrobných ustanovení o tiskové opravě. Také trestní sankce na nesplnění povinností byly v čl. VIII stanoveny stejně jako při nesplnění povinnosti uveřejniti úřední opravu.

K čl. VIII. O ustanoveních tohoto článku stala se

zmínka již v souvislosti s příslušnými ustanoveními čl. IV a VII.

K čl. IX.

Stejně jako zamlčování projevů a zpráv pro veřejnost významných, nutno čeliti zprávám o takových skutečnostech, které z důležitých zájmů veřejných třeba zachovati v tajnosti. Snaha tisku informovati co nejrychleji a nejúplněji veřejnost o všem, na čem má zájem, je pochopitelná. Než i tato snaha má své meze, kde proti ní stojí vážné zájmy na zachování určitých skutečností v tajnosti. Trestáním, ať soudním či disciplinárním, těch veřejných činitelů, kteří podobné skutečnosti vyjevují, není zájem na zachování jich v tajnosti dostatečně chráněn. Proto vypočítává osnova v § 18 a), č. 1. ty věci, které tiskem nesmějí býti uveřejňovány. Osnova tu navazuje na výpočet těchto věcí v § 5, odst. 1 zák. č. 178/1924 Sb. z. a n. a částečně i na platná ustanovení jiných zákonů, zejména § 309 tr. z. z r. 1852, § 566 voj. trestního zákona, § 20 zák. čl. XXXIV /1897, § 96 č. l, zák. čl. LIV/ 1912 a částečně i na § 264 voj. tr. ř. Pokud jde o tato ustanovení, jimiž se sjednocují platné dosud předpisy o trestných uveřejněních spáchaných tiskem, mají dosavadní ustanovení, jak patrno z čl. X osnovy, pozbýti platnosti. Poněvadž však podle nich je trestné i uveřejnění, které se stalo jinak než tiskem, a v rámci tohoto zákona, novelisujícího tiskové zákony, nelze je sjednotiti, mají uvedená ustanovení zůstati v platnosti, pokud jde o jiné způsoby uveřejnění.

V § 18 a), č. 2 čelí osnova mystifikacím t. j. ohlášením, která se vydávají neprávem za rozhodnutí, opatření nebo jakýkoliv projev činitelů a úřadů uvedených v § 17 a) nebo činitelů úřadů a soudů uvedených v § 18 a), č. 1. Také toto ustanovení bylo již částečně obsaženo v § 309 tr. z. a přizpůsobuje se nyní konstrukci osnovy a rozšiřuje na celé území republiky.

Konečně je nejvýše na čase, aby byla učiněna přítrž úmyslnému a soustavnému dráždění sensacechtivosti nejhrubšího druhu a dráždění pohlavnímu k tomu účelu upravenými zprávami, články a vyobrazeními z běžného denního života, týkajícími se vražd, loupeží, krádeži a podobných sprostých deliktů nebo věcí pohlavních. Zpravodajství tohoto druhu budí ve čtenářstvu nejen vášně nejnižšího druhu,

nýbrž odvrací i jeho pozornost a zájmy od vážných a důležitých věcí veřejných. Těmto škodlivým následkům čelí osnova dvojím způsobem.

Uveřejňování zpráv, článků nebo vyobrazení z běžného denního života, které se týkají určitého trestného činu proti životu, tělu nebo majetku nebo věcí pohlavních a nadpisem, způsobem podání nebo vnější úpravou hoví hrubé touze po sensaci nebo pohlavnímu podráždění, má býti v periodických tiskopisech vůbec zakázáno. Kvalifikujíc přestoupení tohoto zákazu jako čin soudně trestný, připouští tím osnova, aby tiskopis mohl býti pro zprávy tohoto druhu i zabaven a jeho další rozšiřování zakázáno. Kromě zabavení a zákazu rozšiřování, které se přirozeně vztahují toliko na ono číslo tiskopisu, jehož obsahem byl trestný čin spáchán, připouští však osnova též, aby kolportáž takových tiskopisů a jejich prodej v prodejnách a stáncích uvedených v § 4 a) mohly býti zakázány a aby jim mohly býti odňaty sazební a dopravní výhody při dopravě poštou a po železnici nebo tato doprava vůbec.

Druhým opatřením, kterým chce osnova čeliti zmíněnému zlořádu, je zákaz uveřejňování takových zpráv, článků a vyobrazení na titulní a poslední straně periodického tiskopisu vůbec, tedy i tehdy, když nehoví nadpisem, způsobem podání nebo vnější úpravou touze po sensaci nebo pohlavnímu podráždění. Poněvadž tento zákaz je povahy pořádkové, má býti jeho přestoupení trestné jako přestupek správní, za nějž se činí odpovědným tiskař. Protože jde o přestupek správní, bylo tu nutno výslovně stanoviti možnost zabavení a propadnutí tiskopisu, při jehož tisku nebylo tohoto zákazu dbáno.

Zdůrazniti třeba, že těmito ustanoveními nemají býti postiženy vážné, všeobecné úvahy o věcech života pohlavního nebo o zločinnosti, nýbrž jen zprávy z běžného denního života, tedy reportáž ve vlastním slova smyslu.

Čl. X a XI.

Ustanovení těchto článků byla probrána již dříve a to čl. X v souvislosti s čl. IX a čl. XI v souvislosti s čl. IV.

Provedení tohoto zákona nevyžádá si žádných nových nákladů.

V Praze, dne 14. června 1934.

Předseda vlády: Malypetr v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr Dérer v. r.