Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
III. volební období. 11. zasedání.
2826.
Interpelace:
I. posl. Krehana, Babela, Russa, Hodinové-Spurné a soudr. min. spravedlnosti ve věci Josefa Böhma, který zemřel na následky čsl. výkonu trestu,
II. posl. Babela a soudr. min. sociální péče o nároku dílovedoucího Edmunda Krämera z Olomouce na pensijní pojištění,
III. posl. Windirsche a druhů min. financí o darovacím poplatku z věna nebo předchozího převzetí dědického podílu, neosvědčeného listinami,
IV. posl. Windirsche a druhů min. financí o úpravě meze hrubě hodnoty pro věcnou poplatkovou slevu Dři převodu selských pozemků a nemovitostí,
V. posl. Windirsche a druhů min. financí o oceňováni selských nemovitostí při dohodě o ceně pro poplatek z nemovitostí,
VI. posl. Hádka a soudr. min. spravedlnosti o nedbalém a nebezpečném jednání libereckého vězeňského lékaře dra Hartiga,
VII. posl. Jurana a soudr. min. vnitra o svévolném postupu okresního hejtmana v Třebíči proti nezaměstnaným,
VIII. posl. Windirsche a druhů min. financí o snížení dávky z přírůstku hodnoty při převodech selského majetku,
IX. posl. Dvořáka a soudr. vládě ČSR. o vyplácení remunerací statním zaměstnancům,
X. posl. J. Svobody, Krehana, Vallo, Töröka, Śliwky a soudr. vládě ČSR. o propuštění vojínů, nastoupivších službu v roce 1933,
XI. posl. Höhmela, Hádka, Babela a soudr. min. financi a min. spravedlnosti, že pohraniční úředník u Wölmsdonfu v okrese Šluknovském užil zbraně a překročil hranice,
XII. posl. J. Svobody a soudr. min. financí o daňových nedoplatcích vojenské továrny na letadla v Letňanech,
XIII. posl. dra Pružinského a druhov min. zemedelstva v záležitosti nakladania dřeva na železničnej stanici Lubochňa,
XIV. posl. Windirsche a druhů min. financí, že liberecký berní úřad nedbá ustanovení jazykového zákona,
XV. posl. Dvořáka a soudí, vládě ČSR. o činnosti Svazu Mladorusů v ČSR. nepřátelské Svazu sovětských socialistických republik,
XVI. posl. J. Svobody a soudr. min. spravedlnosti a vnitra o ztýrání nezaměstnaného Rudolfa Flose z Kolína,
XVII. posl. Čižinské, Tylla a soudr. min. vnitra o postupu četníků v Semilech,
XVIII. posl. inž. Nečase, dra Wintra, Seidla a soudr. předsedovi vlády J. Malypetrovi ve věci. naléhavě nutnosti stavby reformního reálného gymnasia v Bubenči a naprosto nedostatečného vybavení všech pražských středních škol vůbec,
XIX. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů min. obchodu a min. pro věci zahraniční o nouzi v pohraničním území,
XX. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů min. financí, že berní úřad v Jablonci n. /N. proti zákonu zabavil a jinam propůjčil zabavený klavír.
2826/I (překlad).
Interpelace
poslanců Krehana, Babela, Russa, Hodinové-Spurné a soudruhů
ministru spravedlnosti
ve věci Josefa Böhma, který zemřel na následky čsl. výkonu trestu.
Dne 6. července 1934 byl propuštěn Josef Böhm ze Silberbachu u Kraslic, jejž pro demonstraci o práci a chléb, která se dne. 10. února 1932 konala v celém státě a také v Kraslicích, chebský krajský soud odsoudil k 8 měsícům žaláře, které si odpykal ve vězení plzeňského krajského soudu. Již na kraslickém nádraží, kde ho vítali dělníci, byla jim nápadná jeho tělesná zchátralost, nemohl ani pěšky dojíti domů a proto musil, býti odvezen. Zpráva, že byl Böhm dne 6. července propuštěn ze žaláře smrtelně nemocný, vzbudila u veškerého dělnictva kraslického okresu ohromné rozhořčení. Böhm, při nastoupení trestu všeobecné známý jako silný, statný a zdravý muž, byl československým vězeňským režimem zničen: když v žaláři těžce onemocněl, nebyto mu poskytnuto věcné lékařské nebo nemocniční ošetření a ačkoliv silně trpěl nedostatečnou výživou, nebylo mu dokonce za jeho vazby vydáno 160 Kč na přilepšení ve stravě pro něho složených, nýbrž dány mu teprve v den, kdy byl propuštěn. Toto opatření a nelidské nakládání dozorčího personálu vedlo k jeho smrti, takže musí býti označen jako obět československé justice, jak dokazuje lékařské vysvědčeni.
Zní takto:
Lékařské vysvědčení.
Potvrzuji tímto, že jsem byl dne 10. července 1934 zavolán k panu Josefu Böhmovi, 40tiletému vyšívači ze Silberbachu. Byl před 4 dny propuštěn z plzeňské trestnice. Mohl jsem u pacienta zjistiti tuberkulosu plic, která byla již v konečném stadiu. Pacientův stav byl beznadějný. Všude bylo slyšeti šelestivé rachoty, vlevo v horním laloku byly zřetelné známky dutin. Zsinalost ve značném stupni, otok jater, opuchlé dolní končetiny. V mikroskopickém preparátu spousty Kochových bacilů. V moči stopy bílkoviny. Dne 16. července pan Böhm zemřel.
V Kraslicích dne 30. července 1934.
MUDr. Valter Schmidt, praktický lékař
v Kraslicích, Nostitzovo nám. (banka Union).
Tážeme se pana ministra:
1. Ví-li o tomto neslýchaném případu?
2. Je-li ochoten. potrestati vinníky a pozůstalým zemřelého, ženě a děcku, za ztrátu živitele vypláceti ze státních prostředků doživotní důchod, a zaplatiti i lékařské výlohy?
V Praze dne 3. ledna 1935.
Kreban, Babel, Russ, Hodinová-Spurná,
Vallo, Śliwka, Hrubý, Török, Valáškova, Štourač,
Čižinská, Höhnel, Steiner, Procházka, Juran, J.
Svoboda, Dvořák, Zápotocký, Novotný, Kubač,
Bilek, Tyll.
2826/ II (překlad).
Interpelace
poslance Babela a soudruhů ministrovi sociální péče
o nároku dílovedoucího Edmunda Krämera z Olomouce na pensijní pojištění.
Dílovedoucí Edmund Krämer nastoupil u firmy Julius Krämer, továrna, na klece v Olomouci, jako učeň dne 1. května 1894 a byl tam zaměstnán jako dílovedoucí od 16. října 1905 do 3. září 1908, dále od 25. listopadu 1913 až do 10. srpna 1914 (počátek války) a po svém návratu z válečného zajetí od 10. října 1921 až do 31. března 1934.
Když Krämera v r. 1931 vyzvala jeho odborová organisace, aby si od firmy vyžádal potvrzeni o pensijním pojištění a zaslal jí je, požádal tehdejšího šéfa firmy, zatím zemřelého dr. Salingera, aby mu toto potvrzení vydal. Firma však zmíněného dílovedoucího vůbec nepojistila a dr. Salinger mu hrozil, že ho hned propusti, kdyby měl dále trvati na pensijním pojištění.
Firma Julius Krämer začala nyní svého dílovedoucího trýzniti. Dílovedoucímu Krämerovi byl odňat jeho psací stůl a pracovní místo, alby se tak zahladily stopy jeho dosavadní činnosti a aby mohl býti prohlášen za prostého dělníka. Dne 17. března dala firma dílovedoucímu Edmundovi Krämerovi prostřednictvím svého právního zástupce doručiti 14 denní výpověď a dne 31. března 1934 byl propuštěn.
Hned po výpovědi navrhla odborová organisace všeobecnému pensijnímu ústavu v Brně, aby pojistil na pensi jejího člena Edmunda Krämera, a uvedla potřebná data. Brněnský pensijní ústav vyslal inspektora, aby provedl šetření v podniku, ten se vyptával dělníků tam zaměstnaných a všichni souhlasně prohlásili, že Edmund Krämer byl zaměstnán jako dílovedoucí. Zástupce firmy tvrdil však opak a skutečně podle přání firmy pensijní ústav výměrem úřadovny. A ze dne 19. března 1934 zamítl nárok na pensijní pojištění. Proti tomuto výměru podal Edmund Krämer v předepsané lhůtě odvolání brněnskému zemskému úřadu.
Zemský úřad postoupil toto odvoláni dne 9. dubna 1934 pod č. 15. 254 magistrátu hlavního města Olomouce (živnostenskému referátu, městský rada dr. Kořínek), aby doplnil šetření a zemský úřad dne 24. listopadu 1934 naléhal na vyřízení tohoto spisu. Zatím byli v této věci vyslechnuti dělníci, kteří byli dříve u této firmy zaměstnáni a kteří rovněž potvrdili, že Krämer byl zaměstnán jako dílovedoucí. I dřívější vysvědčení, která Krämer má, nazývají ho dílovedoucím, stejně přihlá-
sila firma Krämera u policejního úřadu podle potvrzení ze dne 2. listopadu 1934 jako dílovedoucího. Živnostenský referát magistrátu města Olomouce do dneška, po 9 měsících, leště tohoto spisu zemskému úřadu nevrátil. Poslanec Štourač zakročil dne 10. prosince t. r. osobně u městského rady dr. Kořínka, aby tuto věc vyřídil. Žena dílovedoucího Krämera, jehož rodina jest pro dlouhou nezaměstnanost ve velice zoufalé situaci, navštívila téhož dne živnostenský referát (dr. Kořínka), aby se dověděla, v jakém stavu věc jest, a zmíněný městský rada jí řekl: » Můžete poslati koho chcete, spis bude ještě půl roku ležeti v Olomouci. «
Z celého stavu věci lze usuzovati, že firma Julius Krämer, továrna na klece v Olomouci, aby ušetřila pojistné, nepřihlásila k zákonitému pensijnímu pojištění dílovedoucího, kterého po léta zaměstnávala, a nyní nasazuje vše, aby se před trestními následky ochránila tím, že v poslední době násilně dílovedoucího snížila na prostého dělníka, a aby konečně vyhodila zaměstnance bojujícího o své právo. Chováni městského rady dr. Kořínka, jako správce živnostenského referátu města Olomouce, jest zřejmá podpora úsilí této firmy, aby vyhozeného zaměstnance vyhladověním dohnala k zoufalství a sebevraždě, aby tím další řízení učinila bezpředmětné. Konečně dlužno se ještě zmíniti, že Edmund Krámci jest 75% válečný poškozence.
Tážeme se pana ministra sociální péče:
1. Jest pan ministr ochoten tuto věc dáti ihned vyšetřiti a naříditi, aby zmíněnou firmu postihly příslušně trestní následky za zákonitě nepřípustnou hru s existencí zaměstnance, která ho co nejdříve musí dohnati k nějakému zoufalému činů?
2. Jest pan ministr ochoten pohnati k odpovědnosti městského radu dra Kořínka jako správce živnostenského referátu města Olomouce pro neslýchané otálení s vyřízením tohoto spisu, které lze hodnotiti jen jako napomáhání firmě Julius Krämer?
3. Jest pan ministr konečně ochoten naříditi pensijnímu ústavu, aby na zmírněni nouze této rodiny ihned poukázal zálohu na důchod dílovedoucímu Edmundu Krämerovi, neschopnému výdělku a oprávněnému k důchodu, dokud mu nebude konečně přiznán důchod?
V Praze dne 21. prosince 1934.
Babel,
Śliwka, Török, Hrubý, Valáškova, Steiner, Juran,
Krehan, Štourač, Čižinská, Dvořák, Bílek, Russ,
Procházka, Novotný, Zápotocký, J. Svoboda,
Kubač, Höhnel, Tyll, Vallo.
2826/III (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financi
o darovacím poplatku z věna nebo předchozího převzetí dědického podílu, neosvědčeného listinami.
U selských svatebních a postupních smluv jest všeobecně zvykem, že nevěsta nebo ženich dostává od tak zvaných osob povinných věnem, tedy zpravidla od rodičů, hotové peníze jako věno nebo výbavu nebo předchozí převzetí dědického podílu a že se o tom nepořizuje žádná listina. Toto poskytnutí věna nebo předchozí převzetí dědického podílu nemělo by býti podrobeno dani z darování, poněvadž není darováním, nýbrž právním činem podle § 31 nařízení č. 278/1915 ř. z. Takový právní čin podléhá však darovacímu poplatku jen tehdy, když jest o něm sepsána listina, na rozdíl od obyčejného darování, které i když není listinou osvědčeno, podléhá dani z darování podle zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n., přesahuje-li darovaný peníz 2. 000 Kč. Že při tomto poskytování věna nebo dědického podílu nastává povinnost zaplatiti poplatek jen tehdy, když jest listinou osvědčeno, vyplývá z toho, že při tom jde o věnování podle závazku zákonitého a podle stavu obvyklého a nikoliv o věnování z úmyslu darovacího.
Toto pojetí uznaly i nálezy Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 1924, č. 3390 Boh. F. 1779 a ze dne 8. června 1931, č. 6942 Boh. F. 5812, takže v minulých letech listinou neosvědčené poskytování věna. výbavy nebo dědického podle vyměřovací úřady nepodrobovaly dani z da-
nování.
Nyní však ministerstvo financí výnosem ze dne 11. ledna 1933, č. 20. 374/32/5/16 vydalo vyměřovacím úřadům opačné pokyny, takže dlužno počítati s tím - svědčí o tom i nyní častá praxe vyměřovacích úřadů - že osvobození od poplatků listinami neosvědčeného poskytováni věna nebo předchozího převzetí dědického podílu, není-li osvědčeno listinou, bude asi lze dosíci teprve stížností u Nejvyššího správního soudu.
Tento stav se nedá udržeti, neboť tím nutí se zemědělci, aby buď platili neoprávněně předepsanou daň z darování nebo nastoupili trnitou cestu stížnosti až k Nejvyššímu správnímu soudu.
Zde lze zjednati jasno jen tím, že ministerstvo financí podá nepochybný výklad, opírajíc se o platná ustanoveni zákonů, o která se ostatně musel opírati i Nejvyšší správní soud při svém rozhodováni.
Tážeme se pana ministra financi, je-li ochoten naříditi, aby tento výklad byl vydán a aby jeho znění bylo uvedeno v odpovědi na tuto interpelaci?
V Praze dne 12. ledna 1935.
Windirsch,
Oehlinger, Greif, Fritscher, Halke, Böhm, Ptatzer, dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, dr. Luschka, dr. Hodina, Kunz, Bobek, Gläsel, Scharnagl, Krumpe, Viereckl, Zajíček, Heller, Wagner, Köhler, Zierhut.
2826/IV (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministru financí
o úpravě meze hrubé hodnoty pro věcnou poplatkovou slevu při převodu selských
pozemků a nemovitostí.
Věcná sleva poplatků při převodu selských pozemků nebo nemovitosti, užívá-li jich zcizitel
i nabyvatel, vztahuje se nyní jen na hrubou hodnotu nejvýše 20. 000 Kč. Tato mez hodnoty neodpovídá dnešním měnovým poměrům a jest tedy naléhavě nutno, aby mez hrubé hodnoty byla nově upravena a tím tato hodnota zvýšena až na 100. 000 Kč.
Tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten se postarati, aby co nejdříve byla zvýšena mez hrubé hodnoty selských pozemků a nemovitostí, jak toho vyžadují poměry?
V Praze dne 12. ledna 1935.
Windirsch,
Oehlinger, Krumpe, Böhm, Fritscher, Zierhut, Bobek, dr. Petersilka, dr. Mayr-Harting, dr. Hodina, Viereckl, Heller, dr. Luschka, Greif, Platzer, Gläsel, Scharnagl, Zajíček, Wagner, Kunz, Halke. Köhler.
2826/V (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financí
o oceňování selských nemovitostí při
dohodě o ceně pro poplatek
z nemovitostí.
Základem pro poplatek z nemovitostí z převodů selského majetku jest zpravidla dohoda o ceně mezi vyměřovacími úřady a stranami. Při jednání o tuto dohodu o ceně četné vyměřovací úřady nejen nepřihlížejí k poklesu hodnoty selských nemovitostí, který nastal v posledních letech, nýbrž usilují dospěti k vyššímu zhodnocení nemovitostí proti odhadu v letech nejlepší konjunktury. I obytná a hospodářská stavení, která jsou v zemědělství bez pozemků sama o sobě vlastně bezcenná a pohlížíme-li na to správně, jsou jen příslušenství pozemků, oceňují se při těchto dohodách o ceně zpravidla příliš vysoko, poněvadž vyměřovací úřad naléhá na vysoké ocenění.
Zde Jest potřebí nápravy ve formě pokynů vydaných vyměřovacím úřadům. Dlužno tedy uvažovati o vydání směrnic, jimiž by byly určeny průměrné ceny za hektar plochy v jednotlivých oblastech státu, při čemž by tyto průměrné ceny měly obsahovati již také cenu budov. Tyto směrnice měly by se ovšem v určitých časových obdobích přezkoumávati a podle potřeby opravovati.
Tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten naříditi, aby vyměřovacím úřadům byly uděleny pokyny a směrnice, naznačené v těchto vývodech?
V Praze dne 12. ledna 1935.
Windirsch,
Halke, Oehlinger, Platzer, Krumpe, dr. Mayr-
Harting, Wagner, dr. Petersilka, Zajíček, Gläsel,
Bobek, Greif, Zierhut, Scharnagl, Köhler, Heller,
Viereckl, Böhm, dr. Hodina, Fritscher, Kunz,
dr. Luschka.
2826/VI (překlad).
Interpelace
poslance Hádka a soudruhů ministrovi spravedlnosti
o nedbalém a nebezpečném jednání libereckého vězeňského lékaře dra Hartiga.
V pondělí dne 24. prosince onemocněl zápalem plic Josef Hauke, asi 45tiletý, otec devítiletého děcka, odsouzený pro krádež na 1 rok žaláře. Hauke hlásil se téhož dne nemocen; vězeňský lékař dr. Hartig dostavil se však teprve po dvou dnech, ve středu dne 26. prosince, a prohlásil bez důkladného vyšetření, že stav těžce nemocného není nebezpečný. Hauke zůstal v kobce 57 se 6 jinými trestanci a dostával dále vězeňskou stravu.
Teprve v sobotu dne 29. prosince, když Hauke začal již zápasiti se smrti a dokonce někteří dozorci se postavili proti této odvážné hře s lidským životem, nařídil dr. Hartig, aby Hauke byl odvezen do liberecké nemocnice.
Následující noci Josef Hauke zemřel. Musíme konstatovati, že Hauke byl člověk neobyčejně silné tělesné soustavy a úplně zdravý, který se za hospodářské krise octl na šikmé ploše, když se staral o existenci své rodiny. Haukeho si jako člověka vážili nejen jeho spoluvězňové, nýbrž i dozorci. Svůj »zločin«, že si pro svou rodinu opatřil kus chleba, musil nyní Hauke odpykati smrtí pro přímo pobuřující nedbalost vězeňského lékaře.
Mohli bychom leccos vypravovati o tom, jak tento lékař, jehož ve vězení nazývají všeobecně jen »zvěrolékařem«, vůbec jedná s vězni. Jest přímo div, že při tomto způsobu jednání nedochází ve vězení libereckého krajského soudu častěji k úmrtím. Tento muž využívá, jak se zdá, svého Dostavení jako vězeňský lékař jen k tomu, aby bral diety.
Pro tyto skutečnosti, jež mohou potvrditi četní svědkové, tážeme se pana ministra spravedlnosti:
1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti výše zmíněné události a provinilého lékaře dra Hartiga odstraniti s jeho místa?
2. Je-li ochoten naříditi státnímu zastupitelství, aby zahájilo řízení proti dru Martinovi?
3. Je-li ochoten zajistiti existenci vdovy a dítěte, kteří byli oloupeni o svého živitele, třebas na útraty dra Hartiga?
V Praze dne 11. ledna 1965.
Hadek,
Vallo, Śliwka, Hrubý, Valáškova, Čižinská, Štou-
rač, Török, Steiner, J. Svoboda, Babel, Juran,
Procházka, Rusa, Bílek, Zápotocký, Krehan,
Dvořák, Kubač, Tyll, Höhnel, Novotný.
2826/VII.
Interpelace
poslance Jurana a soudruhů ministru vnitra
o svévolném postupu okresního hejtmana v Třebíči proti nezaměstnaným.
Na základě dohody strany komunistické, sociálně-demokratické a národně-socialistické s představenstvem obce Starec požádal František Brabenec ve Starci o povolení veřejné schůze na den 15. ledna. Na této schůzi mela býti projednána situace nezaměstnaných, neboť přičiněním pana Bati, který zrušil všechen provoz třebíčských továren na obuv, stává se situace nezaměstnaných přímo katastrofální.
Výměrem okresního úřadu v Třebíči čís. 62/5/V/13 ze dne 11. ledna t. r. byla tato schůze povolena. Bezprostředně před schůzí došel však nový výměr okresního úřadu č. 62/5/V-13 ze dne 15. ledna t. r., kterým se tato schůze zakazuje z důvodu zachování veřejného klidu a pořádku. Jelikož dělníci viděli v tomto zákaze porušení práv ústavou jim zaručených, byl uspořádán před radnicí tábor lidu. Svévolný postup pana okresního hejtmana tedy k uspokojení rozhořčených nezaměstnaných nepřispěl.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Zná pan ministr tento byrokratický postup pana okresního hejtmana?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby takový postup proti nezaměstnaným se neopakoval?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby práva nezaměstnaných dělníků byla respektována?
V Praze dne 16. ledna 1935.
Juran,
Dvořák, Hrubý, Śliwka, Valáškova, Török, Tyll,
Steiner, Novotný, Štourač, Procházka, Čižinská,
Zápotocký, Höhnel, Russ, J. Svoboda, Vallo, Bílek,
Kubač, Babel, Krehan.
2826 VIII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi financí
o snížení dávky z přírůstku hodnoty při převodech selského majetku.
Sama sebou jest správná myšlenka podporovati obecní finanční hospodářství zavedením obecních dávek a ulehčiti [poplatníkům přirážek přesunutím části příspěvků pro obecní finanční hospodářství také na vrstvy občanstva, přirážkám nepodléhající, ale myšlenka byla ve většině dávkových řádů provedena velice nešťastné, poněvadž obvyklé dávky neulevují poplatníkům, povinným platiti přirážky, nýbrž naopak nově je zatěžují. To platí především o obecní dávce z přírůstku hodnoty, která zachycuje zase jen výlučně vrstvy, povinné platiti daň domovní a pozemkovou. Když již není možno zcela zrušiti tuto dávku, mělo by se s hlediska spravedlnosti usilovati o značné snížení procentní sazby dávky z přírůstku hodnoty v té formě, jako jest sleva dávky při převodech selského majetku, která je věcně obdobná se slevou poplatků.
Tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten podle těchto vývodů naříditi novou úpravu dávky z přírůstku na majetku při převodech selského majetku?
V Praze dne 12. ledna 1935.
Windirsch,
Halke, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, Bobek, Scharnagl, Pletzer, Kunz, Heller, Viereckl. Böhm, Köhler, Greif, Zlerhut, dr. Petersilka, dr. Hodina, Gläsel, Krumpe, Zajíček, dr. Luschka, Wagner.
2826/IX.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů vládě ČSR.
o vyplácení remunerací státním zaměstnancům.
S odůvodněním, že stav státní pokladny prý nesnese náklady 70%ního vánočního příspěvku