TISKY
k těsnopiseckým zprávám o schůzích
poslanecké sněmovny
Národního shromáždění republiky Československé.
III. volební období. 12. zasedání.
Svazek XVI. Tisk 2831 - 3001.
Rok 1935.
PRAHA. 1955.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
III. volební období. 12. zasedáni.
2831.
Interpelace:
I. posl. Windirsche a druhů min. spravedlnosti, že nalézáni práva u krajských soudů civilních jako odvolacích ohrožuje venkovské obyvatelstvo,
II. posl. Dvořáka a soudr. min. sociální péče o vykořisťování nezaměstnaných obvodním notářem ve Velkém Šariši, okres Prešov,
III. posl. Windirsche, Böhma a druhů min. zemědělství o vydáni vládního nařízení o kontrole obchodu s prostředky na ochranu rostlin,
IV. posl. Töröka a súdr. min. vnútra o zákaze vydávania v jazyku ukrajinskom písaného týždeníka »Karpatska Pravda« v Podkarpatskej Rusi,
V. posl. Novotného a soudr. min vnitra o jednání okresního hejtmana v Něm. Brodě.
VI. posl. Novotného a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o nezákonném postupu četnictva a okresního soudu v Něm. Brodě,
VII. posl. Vallo, Steinera, Kubača a súdr. min. soc. pečlivosti pre postup notárského úradu, zneužívanie stravovacích lístkov v Liptovskej Lužnej, okr. Ružomberok,
VIII. posl. Vallo, Steinera, Kubača a súdr. min. spravedlnosti a min. vnútra pre postup četnictva v Trnavě a okresného súdu tamtiež,
IX. posl. Krehana a soudr. min. vnitra o svévolném a surovém chování četnictva v Kryrech proti pracujícímu obyvatelstvu,
X. posl. Hynka, Stejskala a druhů vládě republiky Československé o pomoci k odčinění důsledků katastrofálního požáru Masarykova domu v Cerekvici u Hořic,
XI. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. školství a národní osvěty o obsahu čítanek na německých školách a občanské výčtově naši německé mládeže v tomto směru,
XII. posl. Stejskala, Hynka a druhů min. spravedlnosti a min. veřejných prací o nedostatečném umístěni a nebezpečí zřícení okresního soudu v Náchodě a o stavbě nové soudní budovy.
2831/1 (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi spravedlnosti,
že nalézání práva u krajských soudů civilních jako odvolacích ohrožuje venkovské obyvatelstvo.
Široké vrstvy venkovského obyvatelstva, které často bez své vůle bývají zapleteny do civilně právních sporů, jsou zneklidněny někdy zvláštním nalézáním práva u krajských soudů civilních jako odvolacích, poněvadž vydaná rozhodnutí se nedají uvésti v soulad ani s citem pro právo, ani s dřívější osvědčenou, praksí při vydávání rozsudků.
Jako doklad mimo jiné budiž uveden případ z nedávné doby, který prošel novinami a týká se pražského krajského civilního soudu jako odvolacího.
Českobrodský okresní soud rozsudkem ze dne 13. června 1934, č. j. C II 205/34 zamítl pro tentokráte nárok na náhradu škody 1. 500 Kč za opatření umělého zubu a odůvodnil to tím, že si žalobce zubu ještě neopatřil a že dotud nemůže uplatňovati takový nárok. Pražský krajský civilní soud rozsudkem ze dne 30. listopadu 1934, č. j. Co V 487/34 zamítl odvolání proti tomu podané. Další právní pořad není připuštěn.
V rozsudku odvolacího soudu se projevuje, že kdo ani úvěrem není schopen napraviti utrpěnou škodu, jest vyloučen od náhrady škody. Při tom se odvolací soud dovolává nálezu nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1933, Vážný, 12. 312, v němž se vyslovuje právě opak, neboť se tam praví doslova: »Zamýšlí si žalobkyně opatřiti protézu, jde o náhražku předešlého stavu, o obdobu jeho opětného zřízení a žalovaná strana jest tedy povinna nahraditi náklady s tím spojené. « Rozsudek odvolacího soudu odporuje tedy sám sobě, což jest příčinou zmatečnosti podle § 477, č. 9 civilního soudního řádu. Přes to nelze rozsudku odporovati.
Jak tento rozsudek škodí lidu a jak se jeví přímo nesmyslný, vysvítá nejen z podstaty věci, nýbrž i z literatury a z dosavadní judikatury. Tak nejvyšší soud rozhodl již dne 27. srpna 1861, Glaser-Unger č. 1378, proti smíchovskému okres, soudu a pražskému vrch. zemskému soudu, že podle § 1295 o. o. z. jest každý oprávněn ihned se domáhati náhrady škody, jelikož zákon neváže uplatnění tohoto práva na žádnou odkládací lhůtu; že výkon slíbený při smíru jest jen součástí náhrady škody, které jest žalobce bez zřetele na zatím sjednaný smír podle §§ 1295 a 1323 o. o. z. oprávněn v plném rozsahu ihned se domáhati, a že se tedy musí posuzovati podle stejných ustanovení zákona; že nižší žalobcův nárok lze tím méně považovati za
předčasný, neboť by mu náhrada utrpěné škody v rozsahu označeném smírem patřila i tehdy, kdyby v daném případě úplně upustil od obnovy domu.
Rovněž nalezl právem nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 26. ledna 1915, Glaser-Unger č. 7282, že podle § 1323 o. o. z. žalovaná firma musí nahraditi způsobenou škodu tím, že všechno uvede do předchozího stavu. Jak se má v daném případě poskytnouti náhrada, jest vyhrazeno volbě žalobkyně. Když tedy k provedení oprav a odstranění stavebních škod žádala, aby byl zaplacen peníz, jejž znalci označili za nutný na tyto náklady, jest k tomu úplné oprávněna a námitka, že tento peníz ji nemůže býti přiznán, poněvadž ho dosud nevydala, že tedy ještě není splatný, jest úplně pochybena. Požadovaný peníz jest ekvivalent náhrady škody, nikoliv však náklad, jejž poškozený musí učiniti, aby škoda počala existovati.
Poukazujíce na tyto vývody, tážeme se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten se postarati, aby na ochranu zákona ve věcech civilních co nejdříve byla zavedena zmateční stížnost, která se stala nezbytně nutná, a učiniti opatření, aby vadné rozhodování u krajských soudů jako odvolacích bylo zlepšeno tak, aby neodůvodněným opouštěním nalézací prakse více než 70leté a osvědčené nepůsobila se venkovskému obyvatelstvu škoda na jeho majetku a aby se neotřásalo jeho právním vědomím?
V Praze dne 14. února 1935. Windirsch,
Köhler, Gläsel, Viereckl, dr. Luschka, Kunz, Zajíček, Krumpe, Bobek, Oehlinger, dr. Petersilka, Fritscher, Böhm, dr. Hodina, Platzer, Halke, Heller, Wagner, Zierhut, Scharnagl, Greif.
2831/II.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministru sociální péče
o vykořisťování nezaměstnaných obvodním notářem ve Velkém Šariši, okres Prešov.
Při rozdělování podpor v nezaměstnání, resp. stravovacích lístků ve Velkém Šariši, okres Prešov, stal se na jaře roku 1934 tento případ:
Do notářského úřadu ve Velkém Šariši dostavilo se asi 15-20 nezaměstnaných dělníků, aby si vyzvedli stravovací lístky. Obvodní notář Štefan Takáč prohlásil, že jim vydá stravovací lístky tehdy, když poorají jeho zahradu před obec-
ním domem. Poněvadž nezaměstnaní neměli žádného potahu, museli se sami zapřáhnouti do pluhu a tak pod velením notáře, střídajíce se po 6 a 6 osobách, notáři orali zahradu, neboť jinak by nebyli dostali stravovací lístky.
Vylíčený postup obvodního notáře Takáče je nestoudné vykořisťování nezaměstnaných. Dělníci se již dne 14. listopadu 1934 obrátili přípisem na ministerstvo sociální péče v Praze a zeptali se, co hodlá toto učiniti na ochranu nezaměstnaných, a mají - li notáři na Slovensku právo k orání používati nezaměstnaných. Ale ministerstvo nepovažovalo dosud ani za vhodné odpověděti.
Tážeme se Vás proto, pane ministře sociální péče:
1. Jste ochoten učiniti všechna nutná opatření, aby obvodní notář Stefan Takáč z Vel. Šariše byl ihned zbaven svého místa a přísně potrestán?
2. Jaká opatřeni hodláte učiniti, aby nezaměstnaní podobným způsobem v budoucnu nebyli vykořisťováni?
V Praze dne 20. února 1935. Dvořák,
Russ, Śliwka, Török, Hrubý, Čižinská, Bílek, Valáškova, Steiner, Tyll, Babel, Juran, Procházka, Vallo, Štourač, Höhnel, J. Svoboda, Krehan, Novotný, Kubač, Zápotocký.
2831/ III (překlad).
Interpelace
poslanců Windirsche, Böhma a druhů ministrovi zemědělství
o vydání vládního nařízení o kontrole
obchodu s prostředky na ochranu
rostlin.
Vládní nařízení ze dne 19. června 1931, č. 104 Sb. z. a n., o opatřeních proti škůdcům ovocných stromů a keřů a vinné révy, ukládá v § 5, odst. 3, a v § 6 vlastníkům ovocných stromů a vinné révy povinnost, aby vhodnými prostředky hubili na nich choroby a škůdce.
Na těchto místech vládního nařízení se mezi jinými jako vhodné ničivé prostředky uvádí postřikovati a poprašovati chemickými prostředky částí napadené škůdci. Jelikož v četných případech len tyto prostředky působí, jest tedy praktický sadař povinen užívati chemických prostředků v boji proti rostlinným a zvířecím škůdcům sadů a vinic.
Stejně se užívá chemických prostředků i u jiných rostlin k potíráni chorob a škůdců,
Rozličné pokusné ústavy domácí a zahraniční provádějí po léta šetření o účinnosti rozličných prostředků na ochranu rostlin. Zkušenosti při tom získané ukazují, že účelu, pro nějž jsou doporučovány, nevyhovují všechny ničivé prostředky. Naopak se vyskytly případy, ve kterých, se prodávaly úplně nevhodně, ba dokonce škodlivé chemické látky nebo přípravky jako prostředky na ochranu rostlin. Tím utrpělo zemědělství citelnou škodu.
Ve většině středoevropských zemí jsou tedy zákonná ustanovení o obchodu s prostředky na ochranu rostlin, jejichž účel jest zabrániti, aby zemědělci nebyli uváděni v omyl a poškozováni, a zaručiti, že prostředky na ochranu rostlin, doporučované k určitým účelům pro potírání škůdců, skutečně svému účelu vyhoví.
Poněvadž výše zmíněné vládní nařízení ukládá sadařům a vinařům povinnost činiti opatření k potírání škůdců, jest stejně nutno zákonem chrániti spotřebitele prostředků na ochranu rostlin před uváděním v omyl újmami a poškozováním.
Zákon ze dne 2. července 1924, č. 165 Sb. z. a n., o ochraně výroby rostlinné ostatně výslovně ustanovuje, že podrobné otázky budou upraveny vládními nařízeními. Jest tedy nutno, aby stejně, jak se to již stalo v jiných případech, byl i obchod s prostředky na ochranu rostlin vládním nařízením omezen tak, aby se znemožnil prodej nevhodných nebo škodlivých prostředků.
Vydati takové vládní nařízeni jest věc neobyčejně nutná, která by se měla vyřešiti co nejdříve v zájmu sadařství a vinařství a veškerého zemědělství. Abychom po této stránce podporovali úsilí ministerstva zemědělství, předkládáme znění návrhu vládního nařízení, které se stalo tak nutně:
Vládní nařízeni
o dozoru nad obchodem s prostředky na ochranu rostlin.
Vláda Československé republiky nařizuje podle §§ 9, 10, 11, 14, 17, 20 a 21 zák. ze dne 2. července 1924, č. 165 Sb. z. a n., o ochraně výroby rostlinné:
§ 1.
Na obchod s prostředky na ochranu rostlin dozírá ministerstvo zemědělství. Účelem dozoru jest zabrániti prodeji a rozšiřování prostředků na ochranu rostlin, které jsou méně cenné, nevhodné, kulturám škodlivě nebo, pro své složení životu nebezpečné.
§ 2.
Prostředky na ochranu rostlin jsou sloučeniny nebo chemické přípravky, které se prodávají buď jako prostředky na vyhubení chorob rostlin, škůdců rostlin nebo plevele nebo na (preventivní) ochranu proti nim.
§ 3.
Všechny prostředky na ochranu rostlin, které lze dostati v obchodě, musí ministerstvo zeměděl-
ství výslovně připustiti, přihlížejíc k provedenému biologickému a chemickému vyzkoušení.
§ 4.
O připuštění prostředku na ochranu rostlin rozhodne poradní sbor pro ochranu rostlin ministerstva zemědělství podle chemického rozboru a biologického vyzkoušení. Rozhodnuti potvrzuje ministerstvo zemědělství.
§ 5.
Navrhuje-li někdo, aby byl vyzkoušen prostředek na ochranu rostlin, aby mohl býti připuštěn do volného obchodu, musí kromě balení, ve kterém se prostředek má prodávati, uvésti údaje, jež dlužno považovati za důvěrné, o ceně v drobném prodeji a o druhu a množství působivých látek v prostředku obsažených, a to tím, že předloží kvantitativní chemický rozbor a zaváže se, že uvedené složení zachová stále beze změny.
§ 6.
(1) Způsoby, podle nichž se provádí biologické zkoumaní, určí ministerstvo zemědělství podle návrhů, které mu podá poradní sbor pro ochranu rostlin, a vyhlásí je v Úředním listě Č. S. R.
(2) Náklady spojené s chemickým a biologickým vyzkoušením má zaplatiti žadatel paušálním poplatkem, jejž určí a v Úředním listě vyhlásí ministerstvo zemědělství.
§ 7.
(1) Prostředky na ochranu rostlin s prostým složením dlužno uvésti v obchod s označením chemické látky, že které se skládají, případně s poznámkou »Lze užíti jako prostředku na ochranu rostlin«.
(2) Tajné prostředky, mající fantastická jména nebo prostředky spletitého chemického složeni smějí se uváděti do obchodu jen v nepoškozeném povodním balení, na němž jest vyznačeno jméno prostředku, způsob jeho užívání a adresa firmy.
(3) Jedovaté prostředky na ochranu rostlin, pokud poradní sbor pro ochranu rostlin povoluje jejich neomezený prodej pro jejích nepatrnou jedovatost nebo z jiných důvodů, musí míti na obalech a návodech k užívání nápadně vyobrazenou lidskou lebku a slovo »Jed«.
(4) Prodej silně jedovatých nebo jinak nebezpečných prostředků na ochranu rostlin může býti učiněn závislým na dodržováni určitých, výslovně uvedených ustanovení. Činí-li se prodej závislý výlučně na tom, že se předloží dovolení prodávati jedy, dlužno to vždy zřetelně vyznačiti na obalech, návodech k používání, plakátech, vyhláškách atd.
§ 8
Vyhlášky, plakáty, odvody k užívání a obaly smějí obsahovati jen údaje, jak tyto prostředky působí na choroby a škůdce, a připisovati prostředkům jen ty vlastnosti, které přímo vyplývají z nálezů a posudků o biologickém zkoumání a
které poradní sbor pro odíránu rostlin výslovně uvedl v připouštěcím osvědčení. (§ 11, odst. 2. ).
§ 9.
(1) Povolení k prodeji může ministerstvo zemědělství na návrh poradního sboru pro ochranu rostlin kdykoliv odvolati, je-li nějaký prostředek v svém účinku nebo hospodárnosti v podstatném rozsahu předstižen jiným prostředkem na ochranu rostlin.
(2) Stejně může býti z týchž důvodů odvoláno povolení k prodeji prostředků na ochranu rostlin pro určité účely, k potíraní jednotlivých chorob a škůdců, aniž byl zakázán jejich prodej k jiným účelům. V tomto případě dlužno obsah všech vyhlášek, plakátů, návodů k používáni, obalů atd., které rozšiřuje prodavač, přizpůsobiti tomuto omezení.
§ 10.
Změna chemického složení nebo jména, nebo označení prostředku jest důvodem pro nové povolení k prodeji; považuje-li se změna za prakticky bezvýznamnou, nebo jde-li o změnu jména bez změny chemického složení, může poradní sbor pro ochranu rostlin výsledky vyzkoušení dosažené s původním přípravkem bez nového biologického zkoumáni uznati pro nový přípravek a povoliti jeho prodej.
§ 11.
(1) Vyzkoušeti jest chemické složení a biologický účinek proti chorobám, škůdcům nebo pleveli, které uvedl žadatel. Dále dlužno přihlížeti k fysickým vlastnostem, vyžadovaným pro prostředek na odíránu rostlin a také k hospodárnosti při užívání prostředku.
(2) V osvědčení, které nutno vydati o tom. že se připouští prodej, dlužno podrobně uvésti údaje vyplývající z §§ 7, 8, 9, odst. 2 a § 10, pokud je toho zapotřebí.
§ 12.
Členy poradního sboru na ochranu rostlin jmenuje ministerstvo zemědělství podle návrhů:
1. fytopathologické komise svazu zemědělských, lesnických a zemědělsko-průmyslových pokusných ústavů,
2. jednotlivých zemědělských rad (zemědělských komor) nebo jejich odborů,
3. spolků, a svazů spotřebitelů, jimž ministerstvo zemědělství přiznalo toto právo se zřetelem na počet členů, které zastupuji, nebo na jejich význam.
Předsedu poradního sboru na ochranu rostlin a jeho zástupce jmenuje ministerstvo zemědělství.
§ 13.
(1). Odborným dozorem na zachování předpisů tohoto nařízení jsou pověřeny:
a) pro zemi Českou: Ústav fytopathologický Státních výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze;
b) pro zemi Moravskoslezskou: Fytopathologická sekce Moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně. V politických okresích Nový Jičín, Místek, Moravská Ostrava, Bílovec, Bruntál, Frývaldov, Hlučín, Krnov, Opava. Frýdek, Fryštát, Český Těšín vykonává dozor ten prostřednictvím Státní výzkumné stanice zemědělské v Opavě;
c) pro zemi Slovenskou mimo okresy uvedené pod písmenem d): Ostav fytopathologický Státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě;
d) pro politické okresy Bardejov, Gehlnica, Giraltovce, Humenné, Kráľovský Chlumec, Velké Kapušany, Kežmarok, Košice, Levoča, Stará Lubovňa, Medzilaborce, Michalovce, Moldava nad Bodvou, Poprad, Prešov, Rožňava, Sabinov, Snina, Sobrance, Spišská Nová Ves, Spišská Stará Ves, Stropkov, Trebišov, Vranov nad Topľou a zemi Podkarpatoruskou: Ústav fytopathologioký Státních výzkumných ústavů zemědělských v Košicích.
(2) Dozorčími orgány výzkumných ústavů (odst. 1) mohou býti pro jednotlivé oblasti výzkumné stanice zemědělské, které pověří ministerstvo zemědělství výkonem kontroly. Orgány výzkumných stanic zemědělských musejí se prokázati při výkonu kontroly legitimací opatřenou, fotografií, kterou jim vydá ministerstvo zemědělství.
§ 14.
(1) Při odůvodněném podezření, že se nedodržují předpisy tohoto nařízení, jsou orgány výzkumných ústavů (§ 13, odst. 1) a výzkumných stanic (§ 13, odst. 2) oprávněny provésti prohlídku prodejen a skladišť.
(2) K prohlídce dlužno povolati vlastníka nebo jeho zástupce a orgán příslušné četnické stanice nebo státní stráže bezpečnosti.
(3) O prohlídce dlužno sepsati zápis, v němž se mají uvésti důvody, proč se prohlídka konala a její výsledek. Průpis zápisu dlužno vydati vlastníkovi prohlédnutých místností, druhý příslušnému výzkumnému ústavu a třetí orgánu bezpečnosti, který se účastnil prohlídky. Prvopis dlužno obratem pošty předložiti ministerstvu zemědělství.
(4) Zjistí-li kontrolní orgán zápisem, že nebyla dodržována ustanoveni tohoto nařízení, má naříditi, aby bezpečnostní orgány prozatím zabavily všechny prostředky na ochranu rostlin, které jsou na skladě a jsou určeny na prodej a neodpovídají předpisům, a výslovně to poznamenati v zápise.
§ 15.
Toto nařízení nabývá účinnosti za 4 týdny po vyhlášení. Provede je ministr zemědělství ve shodě se zúčastněnými ministry.
Tážeme se pana ministra zemědělství, je-li ochoten naříditi, aby co nejdříve bylo vydáno ve
výše uvedeném smyslu nařízení o dozoru nad obchodem s prostředky na ochranu rostlin?
V Praze dne 14. února 1935. Windirsch, Böhm,
Köhler, Halke, Wagner, Scharnagl, Zajíček, Fritscher, Bobek, Greif, Heller, Gläsel, Platzer, Viereckl, Zierhut, Krumpe, dr. Luschka, dr. Hodina, dr. Petersilka, Kunz, Oehlinger.
2831/IV (překlad).
Interpelácia
poslanca Töröka a súdruhov ministrovi vnútra
o zákaze vydávania v jazyku ukrajinskom
písaného týždeníka »Karpatska Pravda«
v Podkarpatskej Rusi.
Na ohlášku, ktorú podal zodpovedný vydavateľ Juraj Hadzsega, že mieni vydávať týždeník »Karpatská Pravda« v jazyku ukrajinskom, vynieslo policajné riaditeľstvo v Užhorode dňa 29. januára 1935 pod č. 279/pres. ai 1935 zamietavé usnesenie a nepovolilo vydávať list Karpatská Pravda« s odôvodnením, že »Karpatska Pravda« bola by náhradou za noviny »Holos Žitja«, keďže štátne zastupiteľstvo v Užhorode podalo dňa 2. decembra 1934 návrh krajskému súdu v Užhorode, aby list »Holos Žitja« bol zakázaný.
Nehľadiac na to, že tento dôvod nevyhovuje predpisom, lebo »Holos Žitja« vychádzal v štrnástich dňoch, kým »Karpatska Pravda« má byť týždeníkom, »Holos Žitja« mal kvantový formát, kdežto »Karpatska Pravda« bola ohlásená vo formáte pôlkovom, list »Holos Žitja« bol nezávislým tlačovým orgánom a jeho predplatníci regrutovali sa z pracujúcich sedliakov, kým »Karpatska Pravda« je ukrajinským jazykom písaný úradný list komunistickej strany v Československu (sekcie komunistickej internacionály) a jeho čitateľmi sú hlavne členovia strany. - tu zakázaním listu »Karpatska Pravda« odkoplo policajné riaditeľstvo v Užhorode celý rad predpisov a platných zákonov.
Treba vedeť. že list »Karpatska Pravda« vychádza ako týždeník od r. 1920: že však jeho vydávanie bolo treba teraz znova prihlásiť, - to malo túto predohru:
Z jara r. 1933 obdržal Ivan Lakata, náš súdruh a senátor, ktorý bol práve uväznený vo väznici krajského súdu v Užhorode, výzvu od policajného riaditeľstva v Užhorode, aby pre list »Karpatska Pravda« menoval v prekluzívnej lehote nového zodpovedného vydavateľa, keďže do-
tiaľ Lakata bol zodpovedným vydavateľom tohoto listu. Poneváč súdruh Lakata v tejto prekluzívnej lehote nemohol z väznice naviazať styky s majiteľom listu, s obvodným vedením podkarpatoruskej strany v Československu, resp. s jej sekretariátom, využilo toho policajné riaditeľstvo v Užborode a s poukazom, že zodpovedný vydavateľ nebol zavčas prihlásený, zakázalo list »Karpatská Pravda« definitívne.
Keď potom obvodný sekretariát komunistickej strany v Podkarpatskej Rusi intervenoval vo veci u policajného riaditeľstva v Užhorode, dostalo sa mu tam uspokojivej odpovedi, aby sme revokovali naše odvolanie proti tomu rozhodnutiu a že oni na ohlášku bez čohokoľvek ďalšieho vydajú povolenie, aby noviny »Karpatská Pravda« mohly vychádzal.
Tak sa i stalo. Poslanec Pavel Török, obvodný tajomník strany, ohlásil dňa 15. apríla 1933 vydávanie listu »Karpatská Pravda«, prihlašujúc súdruha Michala Leviczkého ako zodpovedného vydavateľa; túto ohlášku vzalo policajné riaditeľstvo v Užhorode svojím usnesením z tohože dňa čís. 2. 422/pres. ai 1933 na vedomie s poznámkou, že pre »Karpatskú Pravdu« ustanovuje kauciu 10. 000 Kč, ktorá musí byť složená pred vydaním listu.
Požadovanie tejto kaucie bolo druhým políčkom predpisom, lebo veď neprávom zakázaný list »Karpatská Pravda« mal už v depozite kauciu 10. 000 Kč, a tak požadovaním novej kaucie prejavilo policajné riaditeľstvo v Užhorode svoje nepriateľské city proti revolučnému hnutiu robotníkov.
Úbohí ukrajinskí pracovníci v Podkarpatskej Rusi však skladali halier ku halieru, až konečne sohnali neprávom požadovanú kauciu. Z poverenia obvodného sekretariátu podkarpatoruskej komunistickej strany v Československu dostavili sa užhorodskí obyvatelia Herman Fejér a dr. Mojžiš Judkovics dňa 10. januára 1935 k policajnému riaditeľstvu v Užhorode, aby ohlásili novú zmenu v zodpovednom vydavateľstve, a síce, že zodpovedným vydavateľom na miesto prihláseného Michala Leviczkého bude Juraj Hadzsega, a zodpovedným redaktorom na miesto Olexu Borkanyuka bude tiež Juraj Hadzsega a že list bude tlačený v užhorodskej tlačiarni Viktória, a nie ako doterajšia prihláška udávala, v užhorodskej tlačiarni Školnaja Pomošč.
Pán komisár Cerhonek, ktorý je referentom vecí tlačových, prehlásil vyššie menovaným zmocnencom našaj strany, že tieto zmeny v »Karpatskej Pravde« nie je treba prihlašovať, lebo list dosiaľ ešte nevyšiel lež stačí ohlásiť v mene Juraja Hadzsegru, že »Karpatská Pravda« bude vychádzať.
Tomuto požiadavku naša strana vyhovela a prezídium policajného riaditeľstva v Užhorode svojim usnesením zo dňa 19. januára 1935, čís. 279 pres ai 1935. sdelilo fakticky právnemu zástupcovi našej strany, dru Mojžišovi Judkovicsovi, že ohlášku, podanú vo veci vydávania listu »Kar-
patská Pravda« nemôže vziať na vedomie dotiaľ, kým nesložíme kauciu 10. 000 Kč.
Z tohoto usnesenia vysvitá, že policajné riaditeľstvo v Užhorode dňa 19. januára 1935, - tedy už potom, keď štátne zastupiteľstvo v Užhorode dňa 2. decembra 1934 podalo návrh na zákaz listu »Holos Žitja«, - kládlo pre vydávanie »Karpatskej Pravdy« jedinú podmienku, aby složená bola kaucia 10. 000 Kč.
Podmienke, složiť kauciu, naša strana dňa 25. januára 1935 vyhovela, a policajné riaditeľstvo v Užhorode preca zakázalo vydávať list »Karpatská Pravda«; týmto opatrením chce vonkoncom vyraziť z ruky našich revolučných pracovníkov v Podkarpatskej Rusi zbraň tlače, ktorá už bezmála 15 rokov vede a organizuje boj za naše oslobodenie.
Vzhľadom na to, že náš právny zástupca podal odvolanie proti usneseniu užhorodského policajného riaditeľstva, provokujúcemu robotníctvo, tážeme sa pána ministra vnútra:
1. Či ste ochotný zakročiť, aby zemský úrad v Užhorode naliehavo a prospešne vybavil odvolanie, podané proti neoprávnenému zákazu listu »Kanpatská Pravda«?
2. Či ste ochotný zahájiť kárne pokračovanie proti všetkým úradníkom, ktorí mali účasť na bezprávnom zákaze listu »Karpatská Pravda«, a prísne ich potrestať?
3. Či ste ochotný učiniť opatrenia, aby sa podobné bezprávia nemohly nabudúce opakovať?
V Prahe, dňa 9. januára 1935.
Török,
Štourač, Śliwka, Hrubý, Valášková, Russ, Čižinská, J. Svoboda, Höhnel, Steiner, Procházka, Juran, Dvořák, Babel, Zápotocký, Novotný, Krehan, Tyll, Kubač, Bílek, Vallo.
2831/V.
Interpelace
poslance Novotného a soudruhů ministru vnitra
o jednání okresního hejtmana v Německém Brodě.
Dne 23. února 1935 dostavily se desputace nezaměstnaných z několika obcí německo-brodského okresu k okresnímu úřadu, aby přednesly svoje stížnosti a požadavky.
Vchod do okresního úřadu byl však uzamčen, Deputace, vedená posl. Novotným odebrala se na četnickou stanici a žádala připuštění. Velitel čet-