Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1935.
III. volební období. 12. zasedání.
2859.
Zpráva
výboru technicko-dopravního a ústavně-právního
o usnesení senátu (tisk 2823)
k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1310 a 1389)
o jízdě motorovými vozidly.
l.
Dopravně-technický výbor poslanecké sněmovny projednával usnesení senátu N. S. R. Čsl. k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1310 a 1389) o jízdě motorovými vozidly ve dvou schůzích. Výbor dospěl k přesvědčení, že zákonem, který byl předložen senátu, má v prvé řadě býti docílena co možno nejvyšší míra bezpečnosti při jízdě motorovými vozidly a podporován vývoj československého motorismu ve všech směrech. Zákon potřeboval by v některých paragrafech, po úsudku výboru, přesnějšího vyjádření, či doplnění.
Tak na př. zákon téměř úplně přechází úpravu některých sociálních otázek řidičů z povolání, které po úsudku výboru tvoří stěžejní základnu bezpečnosti jízdy motorovými vozidly pokud se týče řidičů automobilů z povolání.
Proto se usnesl výbor ve své prvé schůzi požádati vládu, aby v příští schůzi výboru zástupci vlády podali vysvětlivky k některým paragrafům zákona a hlavně aby zde zástupce vlády závazným způsobem prohlásil, jakým způsobem hodlá vláda s urychlením vyplnit mezeru zákona, která vzniká tím, že o bezpečnost a vývoj automobilové dopravy není v zákoně postaráno také úpravou sociálních poměrů ři-
dičů z povolání. Jedná se tu hlavně o úpravu pracovní doby a doby odpočinku, o pensijní pojištění autořidičů z povolání s přiměřeným snížením věkové hranice pro dosažení nejvýše dosažitelné pense a o právní závaznost a zákonnou ochranu kolektivních smluv pracovních a mzdových ve všech podnicích autodopravy se stanovením a ochranou minimálních mezd.
Vláda vyhověla žádosti výboru a ve schůzi dne 20. března t. r. učinil pan ministr sociální péče dr Meisner toto prohlášení:
I.
Pokud jde o pracovní dobu a dobu odpočinku řidičů motorových vozidel z povolání, stojí ministerstvo sociální péče na stanovisku, že pro tyto řidiče platí zákon o osmihodinné době pracovní a prováděcí předpisy. V předloze zákona o jízdě motorovými vozidly, usnesené senátem, je v § 38, odst. 9 nad to obsaženo ustanovení, že vládním nařízením budou vydány předpisy o zajištění přiměřeného odpočinku řidičů z povolání v rámci zákona o osmihodinné době pracovní. Jakmile předloha stane se zákonem, vypracuje ministerstvo sociální péče osnovu tohoto vládního nařízení.
II.
Resolucí přijatou senátem při projednávání předlohy bylo ministerstvo sociální péče vyzváno, aby podrobilo poměry řidičů z povolání zvláštnímu šetření v tom směru, jak se projevuje zvláštní povaha jejich povolání v morbiditě a mortalitě a na podkladě výsledků tohoto šetření uvažovalo o způsobu pensijního zaopatření řidičů z povolání. Ministerstvo sociální péče vyhovujíc této resolucí, zahájilo ihned jednání s Všeobecným pensijním ústavem a mimo to uložilo pojistně-matematickému oddělení, aby připravilo podklady a nutná šetření pro takovouto úpravu.
Ministerstvo sociální péče zároveň koná šetření o možnosti rozšíření pensijního pojištění i na jiné kategorie pracovní, ohledně nichž obdobný požadavek byl vznesen při projednávání novely k pensijnímu pojištění. Totéž platí o otázce, zdali jest možno pro některé kategorie snížiti celkovou věkovou hranici.
III.
Otázka právní závaznosti a ochrany kolektivních smluv v podnicích autodopravních byla vyřešena ve vládním návrhu zákona o dopravě motorovými vozidly a jich zdanění (tisk č. 1447 senát, III. volební období, 12. zasedání), který byl předložen k projednávám senátu a to v § 102, který zní:
"§ 102.
Byla-li ujednána hromadná smlouva pracovní, nemohou v podniku dopravy motorovými vozidly, pro nějž smlouva platí, bez souhlasu obou stran smluvivších hromadnou smlouvu pracovní býti podobu její platnosti učiněna ujednání obsahující pro zaměstnance jednotlivé podmínky horší, než jaké stanoví hromadná smlouva pracovní. Ujednání taková jsou právně neúčinná; na místo neúčinných ustanovení nastupují příslušná příznivější ustanovení hromadné smlouvy pracovní. Smlouvou jednotlivou nemohou býti práva zaměstnancova plynoucí z ustanovení hromadné smlouvy pracovní ani zrušena ani omezena. "
Tímto ustanovením bude také dosaženo ochrany minimálních mezd ujednaných kolektivní smlouvou.
Výbor vzal prohlášení vlády o těchto otázkách na vědomí a zdůraznil urychlení uskutečnění těchto, poukázav znovu na důležitost provedení jmenovaných opatření pro bezpečnost provozu československého automobilismu.
V pocitu vědomí odpovědnosti k velké důležitosti projednávaného zákona snažil se výbor nalézti pro své návrhy a připomínky k zákonu výrazu, který by kryl snahy výboru, nesoucí se k uschopnění zákona pro praktické jeho provádění, aniž by změnami v usnesení senátu oddaloval vydání zákona.
Sestava zákona samého skytá pro tento postup - třeba v míře skromné - možnost tou okolností, že 97 paragrafů zákona má, příp. musí býti doplněno 55 nařízeními vlády či příslušných úřadů k provádění či k bližšímu určení prakse zákona. Ve způsobu zpracování těchto vládních nařízení shledává výbor možnost přenésti praktické provádění zákona přes některé nedostatky, jež byly ve výboru zákonu vytýkány.
K tomuto cíli směřují také tato dvě jednomyslná usneseni výboru:
1. Výbor dopravně-technický vyslovuje přání, aby při sdělávání vládních nařízení tento zákon provádějících byly slyšeny všechny interesované korporace, zvláště také zaměstnanecké.
2. Výbor dopravně-technický přeje si, aby před vydáním nařízení k zákonu o jízdě motorovými vozidly byl o těchto nařízeních informován příslušnými ministerstvy.
Z celku byly výborem ve speciální debatě zvláště vyzvednuty k vládě pro zpracování prováděcích nařízení k tomuto zákonu tyto připomínky k jednotlivým paragrafům zákona:
K § 6, odst. 7: Pro novou zkoušku vozidla budiž za podstatnou považována změna velikosti motoru, vzdálenosti kol (rozvoru a rozchodu) a soustavy brzd.
K § 10, odst. 1: Vyznačení na voze uvedené má se týkati pouze
a) typu vozu, výrobního čísla strojového spodku (chassis);
b) jména (firmy) a sídla výrobci strojového spodku (chassis);
c) výrobního čísla motoru a d) maximálního výkonu motoru.
K § 12, odst. 3: Ve Zkušební komisi mají býti zastoupeny také organisace řemeslných řidičů motorových vozidel (řidičů z povolání).
K § 15, odst l: U řidičů z povolání má projeviti souhlas s trestem odnětí vůdčího listu dopravní rada (§ 79) na zákl. předloženého lékařského posudku.
K § 20, odst. l a § 21, odst 1:: Výbor žádá, aby za účelem rozhodování o přenesení působnosti působila vláda k vytvoření demokratického ústředí stávajících motoristických spolků a odborových organisací řidičů z povolání.
K § 64: Výbor žádá, aby peněžité pokuty uložené dle předpisů zákona byly z části odváděny do fondu pro podporu při úrazech motorovými vozidly.
K §§ 68-71: Vládní nařízení k těmto
paragrafům budiž zpracováno po vyslechnutí odborných znalců.
K § 74, odst. 3: Výbor žádá, aby vláda zvláštním výnosem jasně a co možno vyčerpávajícím způsobem stanovila, jaké případy jest považovati za případy zvláštního zřetele hodné.
K § 79: Výbor žádá, aby do "Poradního sboru pro otázky týkající se motorových vozidel" povoláni byli i zástupci odborových organisací řidičů z povolání.
Resoluce senátem přijaté schváleny byly také dopravne-technickým výborem poslanecké sněmovny s výjimkou resoluce č. 2, která byla nahrazena vlastní stylisací výboru.
Technicko-dopravní výbor doporučuje proto posl. sněmovně z důvodů výše uvedených toto usnesení senátu beze změny i s připojenými resolucemi k ústavnímu schválení.
Tím zároveň jsou vyřízeny petice č. 2560, 2622 a 2678.
V P r aze dne 20. března 1935.
Ing. Záhorsky v. r.,
místopředseda.
Brodecký v. r.,
zpravodaj.
II.
Předlohou zákona o jízdě motorovými vozidly vyhověla vláda volání veřejnosti, zájemců i parlamentních klubů, aby otázky, související s touto jízdou, byly upraveny jednotně a tak, aby odpovídaly novým potřebám, vyvolaným rozvojem motorického provozu a potřebám bezpečnosti. Největší část zákona je také věnována vyřešení problému, jak sloučiti požadavky jízdy s požadavkem bezpečnosti osob a věcí motorickou jízdou ohrožených. Sem spadají ustanovení části prvé, kde jednak se definuje pojem motorového vozidla, jednak určují obecné znaky, jimž musí vyhovovati
vozidlo a osoba jej řídící, aby mohly býti k jízdě připuštěny.
V části druhé v prvním a druhém oddíle jsou tyto podmínky podrobněji rozvedeny.
Oddíl IV, V a VI zákonné osnovy jednají o jízdách čsl. motorových vozidel a řidičů do ciziny a o jízdách cizozemských motorových vozidel u nás, případně o řidičích cizozemských vozidel motorových, u nás používaných. Ustanovení těchto tří oddílů odpovídají požadavkům, obsaženým v Mezinárodní úmluvě o jízdě motorovými vozidly, sjednané v Paříži v roce 1926, jejíž
materielní ustanovení byla vtělena v náš právní řád zákonem ze 16. července 1931, čís. 124 Sb. z. a n. několikráte prodlouženým. Této úmluvě jsou ovšem přizpůsobena i ustanovení, týkající se vnitrostátní jízdy čsl. vozidly a čsl. řidiči.
V ústavně právním výboru vznikly obecně sdílené pochybnosti o výkladu ustanovení § 20, odst. 1, a § 21, odst. 1, pokud se tam mluví o tom, že vláda může usnesením přenésti tuto působnost na "spolek, který svojí vážností, činností a mezinárodním postavením zaručuje řádný postup k vydávání mezinárodních průkazů". Podle dnešního stavu spolkem k této působnosti oprávněným je Autoklub republiky československé.
Tento spolek není však ani jediný, ani největším spolkem, sdružujícím v sobě československé motoristy. Vedle něho působí jakožto vrcholné organisace motoristů ještě Čsl. automobilový svaz, Klub čsl. turistů a Liga čsl. motoristů. Těmto spolkům, ač odpovídají požadavkům zákonné osnovy, působnost podle §§ 20 a 21 zákonné osnovy nepřísluší, což je pro ně značná materielní nevýhoda. Nesporné je také to, že náš motorismus českosl. nemá jednotné vrcholné organisace. Snaha ústavně právního výboru se nesla k tomu, aby i těmto spolkům bylo zabezpečeno stejné postavení jako Autoklubu ČSR na jedné straně, na druhé straně, aby všechny vrcholná organisace motoristů se spojily v jedno nejvyšší ústředí. Ryla navrhována i změna ustanovení § 20 a 21 v tom smyslu, aby přenesení působnosti se stalo ve prospěch jedině takové nejvyšší ústřední organisace. Tento úmysl také ústavně právní výbor vyjádřil ve své resoluci, kterou konkretisuje resoluci, přijatou senátem. Od změny osnovy, jak byla přijata senátem, bylo ale nakonec upuštěno, když se dostalo ústavně právnímu výboru jasného prohlášení vládních činitelů v tom smyslu, že vláda souhlasí plně s názorem projeveným v ústavně právním výboru. Prohlášení toto jménem vlády učinil ve výborové schůzi pan ministr vnitra dr. Černý zejména v tom smyslu, že vláda si přeje, aby se vrcholné organisace spojily v jedno celostátní ústředí a že bude také okamžitě k takovému sjednocení působiti, že dále spolkem, jak je uvedeno v §§ 20, 21 a 22 zákonné osnovy se míní jedině táto vrcholná organisace, na niž chce vláda přenésti působnost vydávati Meziná-
rodní osvědčení pro motorová vozidla a povolení pro řidiče a že nemíní nijak podporovati monopolní postavení jednoho spolku. Vzhledem k tomuto prohlášení, které bylo s povděkem přijato, upustil ústavně právní výbor od změny zákona, maje také na mysli rychlé uzákonění předlohy.
Oddíl VII zákonné osnovy jedná o bezpečnostních předpisech pro jízdu motorovými vozidly (§ 38-44). Bezpečnost provozu jízdy v konkrétním případě nezávisí jen od vlastnosti vozidla a předpokládaných vlastností řidiče, nýbrž také od životních podmínek, za nichž řidič vozidla, zejména řidič z povolání, tuto povinnost vykonává. Tyto poměry nemohou býti při posuzování bezpečnosti jízdy pouštěny se zřetele.
Vládní osnova takových ustanovení vlastně neměla. Jde tu o otázku pracovní doby, pracovní odměny, řádného zabezpečení pro případ invalidity a stáří, osobního vybavení řádným a účelným oblekem a pod. Při projednávání osnovy v senátě se z těchto postulátů dostaly do zákona jen některé. § 38, odst. 1 zakazuje říditi motorové vozidlo těm, u nichž je rozpoznávací a ovládací schopnost podstatně ztížena také únavou. Odkazem na toto ustanovení je řidič zaměstnanec chráněn proti nadužívání jeho pracovních schopností. Sem spadá nové ustanovení § 38 odst. 9., jež vládě ukládá, aby vydala předpisy o zajištění přiměřeného odpočinku řidiči z povolání v rámci zákona o 8hod. době pracovní. Úpravy pensijního pojištění se dotýká 7. resoluce, přijatá k zákonu senátem.
Do ustanovení pečujících o bezpečnost jízdy motorovými vozidly patří i oddíl X o závodech a soutěžích motorových vozidel - mohou se pořádati jen s úředním povolením - dále oddíl XI o výstražných značkách a oddíl XII o výcviku řidičů motorových vozidel.
Osnova zákona obsahuje také ustanovení o odpovědnosti za škody, způsobené provozem motorových vozidel, oddíl VIII §§ 45-55 a ustanovení, zajišťující nároky třetích osob na náhradu škod, způsobených provozem motorových vozidel (oddíl IX § 56-66).
Ustanovení o zodpovědnosti za škody, způsobené provozem motorových vozidel, spočívají v podstatě na těchže zásadách, na nichž byl vybudován zákon čís. 162 říš. z. z r. 1908. Zajištění nároku třetích osob na náhradu škod je zabezpečeno povinností
odpovědnostního pojištění, nebo složení kauce. Pro podporu osob poškozených motorovým vozidlem, kde jde o záchranu existence anebo suplování náhrady nedobytné, zřizuje se podle §u 64 Fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly, dotovaný pokutami a zejména příspěvky pojišťoven z odpovědnostního pojištění.
Oddíl XV obsahuje ustanovení trestní. Trestání některých přestupků menších na místě samém trestními příkazy, vydávanými orgány veřejné moci, je zachováno, poněvadž se osvědčilo. § 88 podřizuje předpisům úrazového pojištění osoby zaměstnané při provozu motorových vozidel v podnicích, zabývajících se po živnostensku jejich garážováním, pronajímáním nebo čištěním a osob dopravovaných v motorových vozidlech pro účely podniku.
V §u 91 rozděluje se kompetence mezi ministerstvo vnitra a veřejných prací podle povahy věcí.
V ustanoveních závěrečných (§ 94) ruší se výslovně všechna dosavadní ustanovení, ať zákonná, ať vydaná ve formě vládních nařízení, vyhlášek a pod.
Zákon o jízdě motorovými vozidly je dobrým dílem. Předložen byl vládou k ústavnímu projednání po dlouhých a zevrubných přípravách a byl projednán také důkladně v senátě, jak vychází ze zpráv senátního výboru technicko-dopravního a
zejména ústavně-právního. V některých bodech je výslednicí různých stanovisek. Odpovídá však potřebě vzmáhajícího se motorismu, jemuž nechce klást zbytečných překážek, ale také potřebám, jež klade v důsledku zvýšeného provozu na zákonodárce i správu státní ochrana osob a majetku. Má jednu nezbytnou vlastnost: Je to zákon rámcový, zákon, obsahující jen zásadní a nesporná ustanovení, jež musí býti podle ústavy základem pro opatření moci výkonné. Téměř v každém paragrafu se poukazuje na to, že podrobnosti provede vláda nařízením a v mnohých případech se vláda přímo zmocňuje určitý výsek opatření doplniti způsobem uvedeným. Je to nezbytné, mají-li zásadní předpisy v podrobnostech v budoucnu býti rychle přizpůsobeny vývoji, jehož tempo a forma se nedá předvídat.
Významné je, že zákon shrnuje v jeden noremní soubor celou tříšť různých ustanovení, namnoze nouzových a dostatečně podle ústavy nepodložených a že sjednocuje právní stav pro celou republiku, v první řadě v oboru odpovědnosti za škody.
Ústavně právní výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna osnovu zákona schválila ve znění s nadpisem a uvozovací formulí, jak byly usneseny senátem i s připojenými resolucemi.
V Praze dne 20. března 1935.
Dr. Mičura v. r.,
předseda.
Ferd. Richter v. r.,
zpravodaj.