Velmi jsem uvítala prohlášení pana ministra Bradáče, že zemědělská výroba musí býti postavena na vědeckou základnu. S tím lze zajisté naplno souhlasiti. Jestliže naše zemědělství docílí kvalitních výrobků, zejména pokud jde o pšenici, jestliže docílí racionelní výrobou výrobků co možná dobrých, dokonalých a levných, pak zajisté je plně oprávněno, aby naše zemědělství žádalo dalekosáhlejší podporu odbytu domácí výroby. Zejména my ženy, které pracujeme také v domácnosti, chceme podtrhnouti, že česká mouka není nikterak horší kvality, pokud je z tvrdé vyzrálé pšenice. Nechceme podporovati nesmyslný dovoz mouky z ciziny, když všechny státy jsou zachváceny pochybnou horečkou a vášní,po soběstačnosti; my musíme z toho vyvoditi důsledky a chceme podporovati domácí výrobu, ovšem opíráme se o výrok pana ministra zemědělství, že naše zemědělství bude postaveno na vědeckou základnu, že se mu umožní také racionelně, levně a při tom tak vyráběti, aby zemědělec a jeho životní úroveň mohla býti zvýšena, což je přirozeně ku prospěchu celého národa.

Vážení! Ženy voličky mají bezprostřední zájem na mléčném zákoně, jehož se dožadují s urychlením. Tento mléčný zákon nemá býti zase žádným šikanováním. Důkazem je, že v ministerstvu na tomto,zákoně pracují osvědčení odborníci i ze řad producentů - nechci jejich jména zde zvláště vyzdvihovati. Přejeme si, aby tento mléčný zákon vyřadil vše, co vyplývá z poklesu obchodní morálky, a to máme právo žádati. Dále chceme, aby mléčným zákonem bylo vyřazeno všechno, co vyplývá z nedostatků u producentů. Není to vždy z nedostatku dobré vůle, ale často nehygienické zařízení stájí atd., na něž zemědělci nestačí vlastními prostředky. Tedy toto vyřaditi, to snad neznamená žádnou šikanu, a proto myslím, že celá veřejnost bude ministerstvo zásobování podporovati v tom, aby mléčný zákon co nejdříve se dostal u nás k projednání a aby se uplatňoval. Zvláště bychom vyzvedli požadavek, aby jednotné tarify na dopravu mléka byly v tomto zákoně upraveny, poněvadž je to požadavek spravedlivý a potřeba producenta.

Ale my jsme slyšeli v senátním výboru, že opětovně musil pan ministr Bechyně varovně promluviti a hroziti i pranýřováním. Jestliže někomu z falšovatelů otrnulo v několika týdnech, musí být jasně řečeno, že obnovujeme znovu a znovu svůj požadavek, abychom mléko dostávali neporušené, poněvadž je to potravina hlavně nemocných a dětí a chceme mlékem v budoucnosti vytlačiti alkoholické nápoje. Dovolila bych si upozorniti na spisek pana Kašíka, agronoma z Prahy, který velmi vřele doporučuje pěstění sánských koz k výrobě neobyčejně důležitého a zdravého mléka kozího. Podle dra Loiancla obsahuje mléko kozí 10krát více železa a 7krát více vápna než mléko kravské, Vyžaduje ovšem čistého, rasového chovu, a jestliže se tu pánové ptali, co máme dělati s těmi lány, na nichž nebudeme moci pěstovati v důsledku již nyní uzavíraných cukrovarů tolik řepy, naskýtá se zde příležitost uvažovati o pastvinách, na nichž by se volně pásly sánské kozy, které mohou dáti našim kojencům, tuberkulosním a skrofulos-ním, které se tiž dnes jím léčí zdraví a mohou se jim státi zdrojem zdravé výživy.

Nesouhlasím s panem sen. Sehnalem, který zde ze všech sil se snažil dokazovati, že tu výrobu cukerní, kterou nemůžeme zde zkonsumovati mezi jiným pro nízké mzdy a platy dělnictva a státního zaměstnanectva, nesmíme nijak vyřazovati a působiti k tomu, aby byla výroba v cukrovarnictví omezována. Chtěla bych upozorniti, že to se již děje: více než 40 cukrovaru bylo již uzavřeno, mezi nimi i velké, a ještě přes 40 jich má býti uzavřeno; a to se stalo v době, kdy stát dal cukrovarnictví podporu a kdy spotřebitelé připlatili celou 1 Kč na kg cukru. Tedy pan kol. Sehnal se mýlí, domnívá-li se, že věci se již nedějí. Tyto věci se dějí, ale jsme pro to, aby se děly na účet cukrovarnického průmyslu, který nemá takového nedostatku, aby nemohl dosaditi, a nikoli na účet státu a konsumenta.

Dále si přejeme, zejména masa voliček, aby ministerstvo pro spotřební hospodářství ovlivňovalo náš příští zákon o kartelech. Kartely sice představují vyšší hospodářskou a obchodní organisaci, ale jejích cenový, a distribuční diktát zejména jak jej pozorujeme u cukru, zasahuje, zhoubně do našich otázek spotřebitelských a do naší výživy. Vyžadujeme, aby ministerstvo pro spotřební hospodářství mohlo zde uplatniti svůj vliv a hlas ve prospěch konsumenta. Řekla jsem, že zájem spotřebitele není dnes téměř - alespoň oficielně ne - chráněn. Celých 10 let mluvíme o tom, že je potřebí vybudovat komory spotřebitelů. Na to se nám ozývá, že spotřebitelem je každý, ale přehlíží se, že jednotlivé odbory mají svůj zájem zabezpečený, zemědělci, obchodníci, živnostníci jen spotřebitel zůstává stále opomíjen Komory spotřeby budou oporou ministerstva pro spotřební hospodářství venku, jako kdysi byly oporou ministerstva zásobování, když ještě mělo veliký úkol před sebou, okresní a místní hospodářské rady.

Vážení pánové a paní, úkoly ministerstva pro spotřební hospodářství jsou daleko jdoucí a znamenají především vyhověti té veliké potřebě, která se u nás jeví, totiž vypracovat plán pro výživu lidu. Nikdo nepopře, že se mění u nás spotřeba, že mění se z dvojích příčin. Lidé zámožní, dobře nebo středně situovaní, mohou si dovolit utíkat dnes od spotřeby obilin, poněvadž se jim ustavičně z vědecké nebo pseudovědecké strany hlásá, že vitaminy, zelenina, mléko, ovoce, máslo, sýr, maso jsou potraviny pro tělo, zejména pro městského člověka, daleko hodnotnější. Kdo na to má, dovolí si tento útěk od obilin, ale na druhé straně máme ještě velmi mnoho těch spotřebitelů, kteří v důsledku nedostatečných mezd, v důsledku nezaměstnanosti nebo omezené pracovní doby nemohou si dovolit ani takový nákup obilnin a moučných prostředků, jaký by jejich rodina potřebovala a zkonsumovala. Bylo mi to znovu dokázáno na Tannwaldsku, kde mne ženy ujišťovaly, že by mohly velmi dobře spotřebovat místo tří bochníků chleba pro svoji rodinu pět bochníků, že by velmi dobře zkonsumovaly místo za 1 Kč třeba za 4 Kč pečiva. Tedy vidíte, že ze dvou důvodů se omezuje spotřeba obilnin a moučných výrobků. To se musí projeviti také v produkci a v celém plánu pro produkci. Není to nic platné, výroba se musí přizpůsobiti spotřebě, a to jest zákon, který jest v obchodním světě docela běžný. My to u nás často chceme dělat naopak v zájmu výroby znásilňovat konsumenta. Zbytečnost a marnost tohoto počínání je patrná nejen u nás, ale i zkušenosti z ciziny nás o tom poučují, zejména v Německu a v Anglii můžete se o tom přesvědčiti. Ani stát nestačí na to, aby vyrovnával, co se zde pokazí, viděli jsme to u naší výroby cukerní, která přes to, že byla státem velmi podepřena, klesá, upadá a cukrovary se zavírají. Plán pro výživu, který by přihlížel k otázce spotřebitelů musí býti základem a východiskem v zemědělské výrobě právě tak, jako v každé výrobě jiné.

Vážení pánové a paní, potřebujeme se, jak se říká, přeorientovati, ačkoli je to mnohým tak velice nesympatické a nepříjemné. Musíme se také více vrhnouti na výrobu živočišnou. O tom není sporu a my socialisté jistě jsme ochotni po této stránce přispěti, pokud to bude v našich silách a nebude to ohrožovati a poškozovati náš zájem. Ze všech sil chceme přispívati, aby ve výrobě živočišné bylo docíleno nejlepších výsledků a aby jí byla věnována také pozornost se strany všech, kdož mají zájem, abychom, se ze zemědělské krise dostali opravdu jednou pro vždy racionálně a nikoli okamžitým zásahem. Také výroba sýrů a másla má svou ohromnou důležitost, především také v drobném zemědělství. Vážení pánové a paní, právě vývoz drůbeže by nám mohl býti znamenitým pramenem financí. Bylo mi několikráte ve Švýcarsku a Německu řečeno, že by v těchto zemích uvítali, kdybychom mohli dovážeti dobrou českou drůbež, kdybychom měli na to vagóny zařízené s chladírnami a kdybychom tak zprostředkovali styk producenta se spotřebitelem ze zahraničí.

Chci dále ukázati na velikou důležitost zásobování velkých měst. Co se děje dnes, lze nazvati někdy opravdu ještě žabařením. Stále ještě máme velká města, která jsou zásobována baťohy, různým nekalým, nekontrolovatelným dovozem pokoutním ke škodě producenta, obchodníka i konsumenta. Ministerstvo pro spotřební hospodářství musí se přičiniti, aby naše tržnictví bylo vybudováno jak náleží alespoň v úměrností k tomu, co vidíme v cizině. Nelze nadále trpěti, abychom zde byli jeden den přetíženi zbožím, které se do druhého dne zkazí a druhy den zase v důsledku toho nedostali zboží a musili platiti veliké ceny - zejména to platí o velkých městech - anebo aby zásoby, které jsou ukládány bez jakéhokoli náležitého opatření, byly ohlodávány krysami a druhy, třetí den servírovány dále spotřebiteli. Tržnictví je jednou z nejpodstatnějších složek činnosti příštího ministerstva spotřebního hospodářství a věříme, že nalezne také podporu tato jeho snaha i mimo kruhy spotřebitelů. Vážení pánové a paní! Jest ještě jedna otázka, která nás velmi dlouho zaměstnává, zejména nás všechny, kteří často jsme stavěni před rozhodování nebo hlasování o těch kterých hospodářských problémech. Je to otázka zjištění distribučních nákladu, čili zjištění režie veškerého oběhového procesu. Dosud nemáme po této stránce naprosto žádné jasno. Panují u nás dohady, podezřívání a spory jsou na denním pořádku. Jestliže má býti dán podklad ke kalkulací výrobních cen, může býti dán jen tehdy, budeme-li míti náležitě zjištěny distribuční náklady. Velmi na př. křičí případ masa a jeho prodeje ve velkých městech a ceny dobytka za živou váhu. Ať už se jednou řádným zjištěním režie oběhového procesu zjistí, kde vlastně vězí vina, že maso se levně v živé váze prodává a draze zase prodává ve váze mrtvé konsumentům. Snad budeme všichni tím postaveni před konečné rozhodování, abychom určili, co zde je zbytečné na zatížení daňovém a dávkovém, možná, že se ukáže - a já jsem skoro přesvědčena o tom - že místo snižování daní přímých, jak náš rozpočet znovu to vykazuje v důsledku minulé dřínové reformy, budeme musiti přikročit k řešení tíživých dávek na spotřebu. Tento úkol je jedním z největších, kterého se ministerstvo pro spotřební hospodářství musí ujmouti, poslouží výrobě i spotřebě a bude podkladem pro spravedlivou kalkulaci cen, a přestaneme se příti a znepřátelovat pro to, kdo vydělává méně, kdo více, kdo je šizen a kdo při tom prospívá.

Chci ovšem připomenout, paní a pánové, že větší spotřeba je otázkou vyšších mezd a platů. Nemůžeme očekávat, že ve státě, který je na místě třináctém co do mezd, bude nějaká zvláštní prosperita ať již průmyslová, nebo zemědělská, poněvadž kupní síla velikého počtu lidí je omezena. Proto také naprosto souhlasíme s tím, aby kupní cena zemědělce byla pro nákup průmyslových výrobku zvýšena tím, že se mu zabezpečí určitá míra, stabilita jeho cen. Domníváme se, že to staré heslo ne udržováním vysokých cen, ale největším obratem k zisku je pořád velmi správné.

Ministerstvo pro spotřební hospodářství, jak si přejeme příště je nazývat a míti je vybaveno, již nyní dokázalo, že má zájem na odborném řešení problému. Podívejte se, prosím, na složení studijního sboru při ministerstvu a uvidíte, že jsou tam zastoupeny všechny vrstvy bez výjimky. A to, co prohlásil ministr, obrácen k odborníkům, když je ujistil, že vědecký argument mu bude více než politikum, jistě mluví samo o sobě o seriosnosti a naprosté slušnosti všeho toho, co se podniká dnes v ministerstvu zásobování.

Chtěla bych uzavříti ' tuto kapitolu, paní a pánové. Toto ministerstvo nalezlo dnes svého muže, má svého muže, má i přesný plán, má i jasno o svých úkolech a možnostech; má důvěru velké většiny žen - voliček - a má i velkou důvěru spotřebitelů. Z toho plyne pro nás závěr: Nechme toto ministerstvo žít a dejme mu spravedlivý podíl na financích v rámci našeho rozpočtu.

A nyní bych chtěla ještě něco krátce podotknouti k některým položkám v resortu jiných ministerstev. Velmi kvitujeme a oceňujeme intensivnost a houževnatost dnešního obsazení ministerstva sociální péče, zejména pokud jde o řešení sociálních otázek, které souvisejí s hospodářskou krisí, jak tomu bylo u zákona na ochranu nájemníků, na podporu stavebního ruchu a nyní také na podporu v nezaměstnanosti. Ale ovšem my bychom si přáli, aby zejména také péče o matky a kojence nalezla v příštím sdělávání rozpočtu většího ohlasu a odezvy, tím spíše, že ustavičně slyšíme nářky na pokles populace. Ne nucení k porodnosti, ale náležitá úprava otázek existenčních, zabezpečení práce a zabezpečení obživy to bude, které nám dá vetší porodnost, nikoli nucení a státem nařizované bezhlavé a nesmyslné rodění.

My bychom chtěli velkou péči věnovati také produktivní péči o nezaměstnané. S radostí konstatujeme, že zde je také možno mnoho podniknouti. V důsledku a na podkladě nového zákona obce budou moci podnikati investice, stavby, za přímé podpory ministerstva příspěvkem 10 Kč k denní mzdě. A tu bychom my, ženy především, zvedly požadavek, aby za takto levně získané prostředky byly stavěny domovy pro dělnice a učednice ve velkých a menších městech. Paní a pánové, tyto ženy jsou vykořisťovány lichvou bytovou, a v důsledku svých malých mezd prožívají pravá muka, mají-li udržeti svou existenci. Proto si přejeme, aby právě při produktivní péči o nezaměstnané, když se bude podnikati ve velkých i menších městech, aby bylo pamatováno na tuto věc a přispělo se tak k řešení těžké existence dnešní pracující ženy. Přáli bychom si, aby příštím rokem zařazen byl co možná největší obnos k tomu cíli, aby byly jednou pro vždy opatřeny náhradní byty pro kolonisty, abychom neviděli ty srdcervoucí scény, které se vždy opakují, když má býti přikročeno k vystěhování těchto lidí. Snad by se mohlo do rozpočtu zařaditi několik milionů, řekněme 5 nebo 10, jimiž by se mohl upláceti a amortisovati obnos, který by byl k tomu cíli vypůjčen, abychom již jednou této mizérii bytové a této ostudě naší Prahy odpomohli. Také bych si přála za ženy, za matky, aby byla zlepšena výživa vojáků, i když to zní divně z úst nečlena branného výboru. Paní a pánové, my bychom mohli úsporami na zkrácení presenční služby dojíti skutečně k lepšímu stravování našich vojáků- Jsou to hoši mladí, ve vzrůstu, upracují se a uběhají, jsme povinni se starati o jejich vydatnou výživu. Máme krisi odbytovou v zemědělství, budeme vyvážeti zadní mouku snad zadarmo do ciziny, a ještě s podporou státu. Stálo by za úvahu, abychom dávali večer vojákům bílou kávu a čerstvé pečivo z našich produktů, abychom je v cizině nemuseli vyhazovat takřka zdarma, a abychom umožnili náležitou výživu těch, kteří byli jaksi z vyšší moci zařazeni na určitá místa a tam musejí konati svou službu a proto zasluhují, aby také jejich výživě byla věnována co největší péče. Výsledky by se tu projevily po stránce hospodářské ve větší spotřebě mléka, tuku, cukru, mouky, došlo by zaměstnání větší množství pekařských dělníků a zkrátka na všechny strany by to znamenalo plus.

Já bych chtěla říci dále ještě k oboru ministerstva školství: tam by bylo potřebí napříště zařaditi také značnou položku na podporu těch obcí, které zavedou stravování školní mládeže. Nemyslím zrovna chudé mládeže, ale mládeže vůbec, totiž alespoň první krok učiniti k tomuto stravování tím, že by každé dítě mělo k přesnídávce zajištěno to nejmenší: hrneček mléka nebo sladové kávy a čerstvé pečivo. Zase větší odbyt, zase podpora řešení nejen hospodářské krise, ale podpora v řešení té tíživé bolesti, otázky podvýživy a nedostatečné výživy chudých dětí.

Vážení pánové, ve škole se počíná třídní rozdíl projevovati po prvé a co nejzhoubněji. Tam když dítě vidí, že ten a onen má, a ten a onen zase nemá ničeho, začínají narůstati třídní spory. Nechci říci, že tím stravováním budou utlumeny a odstraněny, ale jsme povinni působiti k tomu, aby v duši dítěte vědomí těch třídních rozdílů se projevovalo a vznikalo co nejpozději, aby jeho šťastné dětství bylo zachráněno. I když by to bylo spojeno s distribučními obtížemi. Věřím, že by se metody v provádění nalezly, kdyby bylo dostatek dobré vůle a dostatek dotace v našem státním rozpočtu.

Těchto několik poznámek chtěla jsem připojiti při projednávání rozpočtu v senátě. Bylo by zajisté ještě velmi mnoho, nač bychom si přáli poukázati, ale víme, že nejen omezená možnost, ale i pokročilost doby nás nutí k tomu, abychom přestali na několika případech, jimiž je dokumentováno, že zástupkyně žen sledují velmi bedlivě to, co po stránce výživy se děje a čeho je potřebí k doplnění. Proto považuji, že i to málo, co jsme mohly vnésti do debaty postačí, aby bylo připomínkou při sdělávání rozpočtu příštího.

Pro rozpočet hlasovati budeme. Víme, že je dílem kompromisu, víme, že je dílem mocenských politických poměrů. A to samo o sobě nás vede k tomu, abychom pracovali poctivě a vytrvale na dosažení větší politické moci a politické váhy, tak, aby spravedlivé požadavky pracujícího lidu v rozpočtu Československé republiky nalezly vždy větší a mohutnější odezvy. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Vaněček.

Sen. Vaněček: Slavný senáte! Při příležitosti projednávání rozpočtu státního na r. 1930 považuji za nutné zmíniti se o neudržitelných a téměř katastrofálních finančních poměrech naší samosprávy, jak se vyvinula po vydání zákona č. 77/27.

Nesmírně důležitý problém komunálních financí není nový. Řešil se již úsilně před válkou, tehdy se tomu říkalo >sanace obecních financí<, po převratu jsme si na to našli jiný, zdánlivě lepší termín >úprava<, a jsme-li upřímnými, musíme doznati, že jsme samosprávné finance ani >nesanovali< ani řádně >neupravili<, ale že naopak všechny dosavadní úpravy a novely jsou nejen dílem povrchním, že dokonce zákon č. 77 je zákonem úplně nešťastným a pro sám kořen samosprávy naprosto zhoubný.

Jestliže se tvrdí, že se vyskytly někde přestřelky k nehospodárnosti, mohly býti jiným způsobem odstraněny, napraveny a zamezovány, nemělo se to však státi takovým způsobem, aby za několik pochybivších obcí trpěly nespravedlivou a nemorální > úpravo u< finančního hospodářství obce všechny.

Chtíti vyléčiti několik nesprávně hospodařících obcí tím, že se všechny obce vženou do krise, rozvratu, nepořádků a na pokraj zkázy, jest experiment nebezpečný a velmi riskantní.

I kdyby se dnes okamžitě přikročilo k nápravě skutečně dobré a promyšlené, bude léta trvati, než se napraví důsledky tohoto nebezpečného experimentování.

Obec je demokratickým základem a hospodářským pilířem státu, bez ní je stát nemyslitelný; proto se musí dáti obci v prvé řadě v zájmu státním, čeho potřebuje ke svému zdravému, úspěšnému a dobrému hospodářskému i kulturnímu rozvoji.

Po převratu prodělali jsme v obcích již dvě >úpravy< finančního hospodářství svazků územní samosprávy, které způsobily, že samospráva obecní, jíž mělo snad býti pomoženo, se úplně zhroutila, že je v naprostém rozvratu a tak těžké krisi, která je rovna bankrotu. Dnes se všeobecně uznává, že zákon č. 77/1927 je při nejmenším osudným omylem, že se stala chyba velmi vážná a pro samosprávu osudná a že se samosprávě jako celku stala veliká křivda. Uznali to vynikající representanti a znatelé samosprávy všech stran, i těch, které se pro tento zákon svého času tak nadchly ve slabé chvilce pokrotiti samosprávu, vedenou namnoze socialistickými zástupci. Dnes jsou již všichni vyděšeni nad hroznými důsledky rozvratu a chaosu v obcích, který byl zákonem č. 77 způsoben.

Tímto zákonem byl stanoven limit přirážek obecních na 200 %, okresních na 110 % a zemských na 160 %, což znamená tak hluboký zásah do příjmových položek samosprávných, že to může někde znamenati přímo úpadek.

Cíl, který sledoval zákonodárce tímto zákonem, byl zajisté ten, aby příliš vysoké přirážky samosprávné, které hlavně po provedené deflaci z r. 1923 dostoupily nebývalých výší, neohrožovaly prosperitu průmyslu, obchodu a živností. Opatření toto bylo motivováno tím, že se v samosprávě, zejména ve městech, špatně hospodaří. Tento výklad byl však naprosto nesprávný, neboř příčinou zvyšování přirážek nebylo špatné hospodářství obcí, nýbrž špatná prosperita našeho průmyslu a obchodu, který právě provedenou akcí deflační utrpěl nesmírné ztráty, takže řadu let nevykazoval vůbec zisků nebo v ojedinělých, případech zisky velice nepatrné. Proto také průmysl platil minimální výdělkové daně, a i ty byly ještě mnohdy odepsány v důsledku zákona č. 235/1924, jelikož i těmito minimálními daněmi byl podnik ohrožen na své existenci.

Přirozeně tyto malé daně výdělkové měly vliv na příjmy obecní, neboť hlavním základem příjmů samosprávných jsou přirážky k základně všeobecné a zvláštní výdělkové daně a kromě toho daně činžovní. Jelikož daň činžovní byla v důsledku zákona o ochraně nájemníků poměrně malá, zůstával hlavním pramenem příjmů samosprávných příjem přirážkový ze základen daní vydělkových. A poněvadž tyto daně nesmírně poklesly v důsledku deflace, jak jsem se již dříve zmínil, musil býti jejich pokles nahrazován poměrným zvyšováním obecních přirážek.

Jak hluboko zasáhly tyto věci do samosprávy, ukazuje názorně příklad města Kladna, jehož základna daňová činila v r. 1914 872.000 Kč, t. j. korun zlatých, kdežto v r. 1926 pouze 403.000 Kč, to jest korun devaluovaných, tedy okrouhle 40.000 K předválečných podle indexu drahoty a 62.000 K předválečných podle kursu čsl. koruny proti švýcarskému franku. Z toho té viděti, že základna daňová města Kladna klesla na ¹/₁₅ event. na ¹/₂₀. A jelikož potřeby tohoto města r. 1926 byly daleko větší než před válkou, musily přirážky stoupnouti 15kráte, event. 20kráte. Z toho případu je nejlépe viděti neoprávněnost výtky špatného hospodaření v obcích.

K těmto okolnostem pro příjmy samosprávné ták smutným připojila se berní reforma, která zadala samosprávným financím novou ránu. Nechci se dotýkati otázky, zdali průmysl potřeboval.určitých úlev, aby byl konkurenčně schopen proti výrobě cizozemské, ale konstatuji, že celá berní reforma byla provedena na bedrech samosprávy, zvláště část, týkající se zvláštní daně výdělkové.

Tato daň, která byla vyměřována až do berní reformy 10 % z čistého zisku, snížena byla reformou berní na 8 % ze zisku. Jelikož však dříve daň výdělková s přirážkami za uplynulý rok byla položkou odpočitatelnou, stává se po berní reformě položkou odpočitatelnou, což znamená radikální snížení této daně.

Nejlépe to vysvitne na příkladu, jak byl zdaněn výdělek 100.000 Kč před a po berní reformě. Dříve vzal se čistý zisk Kč 100.000, k tomu se připočetla daň s přirážkami, která i při nízkém odhadu činila asi 60 %, což činí Kč 60.000, celkem tedy Kč 160.000, a z toho se vyměřil základ 10 %, t. j. Kč 16.000. Nyní se vyměří základ pouze ze 100.000, jelikož daň výdělková s přirážkami je položkou odpočitatelnou, tudíž 8 % je Kč 8.000. Z tohoto příkladu je jasně viděti, že berní reformou snížil se základ zvláštní daně výdělkové na polovici. Na tuto reformu berní přispívá stát pouze jednou šestinou, kdežto samospráva celými pěti šestinami. Města byla kromě toho poškozena dalšími vládními opatřeními, z nichž pro finanční zájmy obcí je nejdůležitější zákon o stavebním, ruchu, kde novostavby osvobozeny byly na dlouhou řadu let nejen od daně činžovní, nýbrž také ode všech přirážek a obecních dávek. U domů s malými byty byla doba osvobození stavena až na 55 let. (Sen. Pichl: Ale policejně-zdravotní opatření města, musila ovšem převzíti!) Já k tomu ještě přijdu.

Jelikož se stát zřekl daně činžovní ve prospěch obcí, ztrácí v tomto případě obec nejen příděl této daně, nýbrž i přirážky obecní. Vzrůstem měst povstaly celé nové čtvrti ve městech, zvláště hlavním městě Praze, a z těchto domů nejen že obec neobdrží na přirážkách ničeho, ale má na bedrách otázku komunikace, kanalisace, světla, vodovodu a plynu, které musí řešiti z přirážkových výtěžků domů starých. Nespravedlnost proti obci nejlépe vynikne vtom případě, když zbouráním starého domu postavil se dům nový, který žádných přirážek a dávek neplatí, kdežto ze zbouraného domu obec přirážkový a dávkový příjem, měla. Tato nespravedlnost dotýká se hlavně města Prahy, kde v posledních letech rozbouraly se celé ulice a postavily novostavby. Vždyť pouze rozbořením Klubalova domu na Václavském náměstí a postavením novostavby ztratila obec pražská 250.000 Kč ročně. A takových případů je v Praze na sta.

Naprostá nevhodnost úpravy, provedené zákonem čís. 77/27, je v prvé řadě zřejmá z toho, že na místo přispění obcím, na místo poskytnutí nových zdrojů příjmových k plnění důležitých úkolů obecní samosprávy se obce zkracují na příjmech, s nimiž v úhradách svých rozpočtů již počítaly. Jednou z největších ran, která byla zasazena obcím poslední úpravou, je ochuzení obcí v tom směru, že jím byl odebrán 10 % příděl daně obratové, což znamená ohromné zkrácení příjmů obecních. Je jistě nespravedlivo, že obce byly zkráceny o tento příděl, neboř v prvé řadě obce mají zásluhu o rozkvět svých samosprávných jednotek, o rozvoj svého obchodu a průmyslu, tedy o příjem na dani obratové.

Zřízením silničního fondu ztratila města dávku z motorových vozidel, kterou dříve vybírala a která nyní plyne do tohoto fondu.

Novelou zákona o vybírání zemské dávky z přírustku hodnoty při prodeji nemovitostí mezi živými ztratily obce značný příjem. Nechci tvrditi, že dřívější způsob vyměřování této dávky byl spravedlivým, ale poškozena je zde v každém případě obec, která na této dávce participovala 85 %. Zákonem čís. 77/27 § 2 poškozeny byly obce tím, že z pozemkové daně musí přispívati 10% na fond ku podpoře postižených živelními pohromami. Dále jsou poškozeny obce tím, že musí odváděti 10 % dávky ze zábav na fond pro nemocnice, choro-bince a porodnice a za své příslušníky platiti musí tomuto fondu 20 % ošetřovacích výloh.

Na všechny tyto úbytky příjmů obdržely obce sice příděl celé daně činžovní od státu, kdežto dříve před zákonem čís. 77 činil příděl této daně pouze 25 %, avšak tento příděl znamená jenom nepatrný díl toho, co bylo obcím vzato, jak jsem již dříve uvedl.

Kromě úbytků na svých příjmech trpí obce přírůstkem svých vydání. Tak zvaná přenesená působnost značně se rozšířila. Města jsou nucena opatřiti kancelářské místnosti pro okresní úřady, postarati se o byť přednosty okresního úřadu atd.

Také položky sociální péče enormně vzrostly, neboť po válce vrátila se do svých domovských obcí celá řada zmrzačelých vojínů, kteří přirozeně padli na obtíž chudinské pokladně. Spousty padlých vojínů ve válce zanechalo vdovy a sirotky, takže ty jsou dnes odkázány hlavně na domovskou obec.

Stát lehkomyslně ukládá obcím nové a nové povinnosti, aniž by dal obcím možnost, aby tyto nové povinnosti mohly skutečně také plnit. Tak zákonem čís. 43/29 byla uzákoněna povinnost přispívati 10-20% na nově zavedené státní starobní podpory, aniž se stát postaral o to, aby obce měly úhradu.

Stát kromě toho nesmírně ztěžuje a úplně rozvrací řádný chod obecního hospodářství tím, že svoji finanční administrativu má v nepořádku, že obcím nedává včas a spolehlivě daňové základny, že je v předpisech velikých podniků i o několik let stále pozadu. V létech poválečných, hlavně pak v létech, kdy vznikla krise z deflace, byly daně naprosto nerozumně předpisovány, což se bohužel uznalo velice pozdě, došlo dodatečně k velkým odpisům daňovým a nyní při limitování přirážek, kdy obce toužebně čekají na svůj příděl přirážkový, přichází berní úřady se strohým prohlášením, že má obec na přirážkách přeplaceno a násilnicky a bez rozvahy se tyto přeplatky srážejí, takže celá řada obcí nedostává za celé měsíce ba namnoze za celý rok ničeho na přirážkách, je úplně bez prostředků a je přirozeně před bankrotem. Stát prostě a bezohledně neuvažuje o tom, jak v takovém případě může obec plniti svoje povinnosti.

Vláda zřídila zákonem čís. 77/27 tak zvaný vyrovnávací fond, ale tento fond je dotován hlavně příjmy, které dříve patřily obcím a to hlavně přídělem daně obratové, kdežto stát přispívá tomuto fondu pouze 50,000.000 Kč ročně.

Z tohoto fondu přiděluje se pak jednotlivým samosprávným celkům dotace na schodek rozpočtový. Co to znamená ve skutečnosti? Že samosprávné korporace, které vždy hospodařily správně, nepodnikly ničeho neproduktivního, co by finanční potence jejich občanstva nesnesla, nyní zmenšením svých příjmů platí na ty samosprávné korporace, které těchto zřetelů neměly, a postavily si věci bez ohledu na to, zdali to finanční schopnost jejich samosprávné korporace snese či nikoliv. Tak na příklad, některé město postavilo si kanalisaci, vodovod a dlažbu a dnes dostává ve skutečnosti příspěvek vlastně od měst, které si tyto věci z opatrnosti finanční dříve nepostavily. To jest jistě nemorální a do nebe volající nespravedlnost, která se prostřednictvím vyrovnávacího fondu ve skutečnosti provádí.