Tento t. zv. vyrovnávací fond při své nedostatečnosti má hrozné hospodářské důsledky na hospodářství dotyčných obcí, jež jsou nuceny z.tohoto fondu dožadovati se příspěvků:' obce nemají zdravých a dostatečných zdrojů úhrad, nemají levného komunálního úvěru, následkem čehož není nutného a přirozeného hospodářského rozvoje v obcích.
Obce a města jsou přece centrem všeho hospodářského života, centrem^veškeré práce, která tvoří hospodářské jednotky.
Obcím se na jedné straně vytýká zanedbanost a nařizuje se jim přímo se strany orgánů státních, zřizování regulačních plánů, vodovodu, kanalisace, knihoven, chudobinců, komunikací atd., řádné udržování služby bezpečnostní a administrativní vůbec a na druhé straně se jim berou příjmy, s nimiž se pevně počítalo, a nepořádkem ve státní finanční správě rozvrací se pořádek i v těch.obcích, kde se až dosud s největším napětím udržoval.
Nesmí se zapomínat, že je ohromné procento obcí, kde se opravdu hospodářsky pracuje, kde je nejlepší snaha být skutečným základem a pilířem hospodářsky zdravého státu a nesmí se zapomínat, jak demoralisuje takový subvenčním hospodářstvím čpící >vyrovnávací fond<, o jehož hospodaření se nic určitého neví, který nepřinese za toho stavu, jak se vyvíjí jeho činnost, žádané a projektované oddlužení obcí, nýbrž je příčinou demoralisace a snahy se již objevivší u mnohých obcí: >urvat co se dá<.
Toto přídělové hospodářství z vyrovnávacího fondu je neudržitelné, neboť v celku je jen almužnictvím, následkem nesmyslných a až do směšnosti zabíhajících škrtů v obecních rozpočtech. Je nejvýš povážlivým zjevem, že se v obecních i okresních rozpočtech v prvé řadě škrtají položky na účely sociální, humánní, školské a kulturní.
Nedostatek možnosti poskytnouti zatíženým obcím příspěvky na úhradu nutných vydání, má za následek zastavení všeho obecního a okresního podnikání, má za následek vznik povážlivé nezaměstnanosti, kterou zase bude nucen léčiti jen stát.
Má-li mít stát zdravý finanční základ, musí ho míti v prvé řadě obec, která musí míti dostatečné zdroje úhradových příjmů a jejíž podniky, ústavy a majetek vůbec nesmí býti zdaňován a zatěžován, nýbrž naopak subvencován. Podle § 8 finanční novely musí se hospodářství územních svazků samosprávných pohybovat v mezích rozpočtu. Jak to však v praxi vypadá, mohli by vyprávět starostové všech měst, která požadovala příspěvky z vyrovnávacího fondu, jejichž rozpočty byly schváleny až koncem běžného roku, takže po celý rok se hospodařilo bez rozpočtu vůbec. Nebylo známo, co lze podniknouti, následkem čehož se buď veškeren investiční ruch zastavil, nebo se neposlechlo a v zájmu odstranění nezaměstnanosti, krise a bídy se pracovalo a podnikalo, a takové obce mají teď nezaložené a neschválené dluhy, které nejsou kryty rozpočtem dodatečně ubožáčky seškrtaným. (Sen. Riedl: Tak to dopadá, když se dělají zákony bez ohledu na skutečné poměry!) Ano! Na skutečné poměry!
Je s podivem, že se najdou ještě dnes lidé, kteří mají tolik obětavosti, aby vedli zákonem čís. 77/27 zbědované obce, že se najdou občané demokratické republiky - zvyklí z Rakouska na skoro opravdovou samosprávu, kteří se propůjčí k tomu, vést takovou ožebračenou a zbyrokratisovanou lžisamosprávu.
Tyto finanční těžkosti našich samosprávných celků jsou dnes již tak křiklavé, že vláda bude nucena zabývati se jich řešením. Jak se proslýchá, má býti zavedena zvláštní dávka z piva, která by sloužila k vyvážení finančních těžkostí samosprávy. Avšak tato dávka má plynouti opět do fondu vyrovnávacího. Tím by se však dala koruna nespravedlnosti, o které jsem se již dříve zmínil při líčení fondového hospodaření.
I po stránce morální jest toto fondové hospodaření velikým nebezpečím, protože přímo svádí k nezodpovědnosti.
Vždyť dnes jest již veřejným tajemstvím, jak se dělají rozpočty samosprávné. Pokud možno nejvyšší, aby se z tohoto fondu vyrovnávacího co možná nejvíce dostalo. (Tak jest!)
Takováto praxe znamenala by do budoucnosti skutečně zhroucení se samosprávy. Pan ministr financí zajisté neschvaluje hospodářství samosprávné pomocí tohoto fondu, neboť svého času prohlásil, že to má býti přechodné hospodářství. Dnes však se tímto způsobem hospodaří třetí rok a jest obava, aby se tak nestalo definitivně.
Je ovšem vážná otázka, zda lze nešťastný a neudržitelný zákon čís. 77/27 vůbec novelisovat, zda lze toto nedochůdče učinit zdravějším nějakou injekcí novelisace a zda by nebylo správnější hledat úplně nové cesty hospodářské úpravy mezi státem a obcemi, poněvadž zažili jsme již druhou t. zv. finanční novelu a máme obavu, že třetí již vůbec nesnesou ty zbytky a trosky samosprávy.
Vládní prohlášení přineslo slib, >že budou bezodkladně zahájeny práce pro definitivní úpravu hospodářství naší samosprávy< a je třeba naléhavě žádat, aby se tak stalo skutečně bezodkladně, aby opuštěna byla nepřátelská linie, která se od převratu proti samosprávě zaujímá, a aby příští úprava nebyla provedena bez přizvání opravdových znalců samosprávy, bez zástupců Svazu čsl. měst a Svazu čsl. okresů. (Výborně!)
Vážené dámy a pánové! Dovolte mně, abych se zmínil ještě o jedné záležitosti, týkající se našich spořitelen. V § 73 zákona o daních přímých je ministerstvu financí poskytnuta možnost osvoboditi od daně výdělkové obecně prospěšné podniky, u nichž zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným. Ve vysvětlivkách k tomuto paragrafu v úředním vydání ke zmíněnému zákonu připojených, výslovně se praví, že mezi tyto podniky nutno počítat v prvé řadě spořitelny.
Zákonného tohoto zmocnění spořitelny také použily a podaly v posledním roce na ministerstvo financí žádosti, aby ve smyslu cit. paragrafu byly od zvláštní daně výdělkové osvobozeny. Není potřebí snad zvláště dokazovati, že u spořitelen je splněna podmínka, kterou zákon žádá, totiž, že u nich zájem veřejný převládá nad zájmem výdělečným.
Vyhovením žádosti spořitelen nebyla by spořitelnám poskytnuta snad nějaká výhoda mimořádně rozpočet zatěžující, nýbrž naopak napravena by byla stará křivda v tomto směru spořitelnám činěná.
Druhá věc, kterou zvláště nutno zdůrazniti, je poměr mezi daní výdělkovou, placenou spořitelnami na jedné straně a okresními hospodářskými záložnami na straně druhé. U těchto záložen ve smyslu §u 83 odst. 2 zák. o d. př. výdělková daň činí dvě tisíciny základního kapitálu. Na praktickém případě je zřejmo, jak tento poměr je nespravedlivým, a že okresní záložny hospodářské platí několikrát méně na dani výdělkové při stejném výtěžku, nežli spořitelna, která ve svých obchodech je značně omezena a jejíž poslání stanovami a zákonem jest určeno jako poslání humánní a sociální.
V důvodové zprávě k osnově zákona je na str. 219 psáno mezi jiným toto:
>Správa finanční je si jistě vědoma vysoké mravní hodnoty, jakou v sobě chová důvěra poplatníků v daňovou spravedlnost státu, jakou má státně občanský smysl pro povinnost ke státu, a chce zajisté vším úsilím o to se snažiti, aby účelným vybudováním zákona, snesitelnými sazbami a nejpřísnější spravedlností dosažena byla náprava v zájmu daňové spravedlnosti.<
Porovnejme však tato krásná slova se skutky vtělenými ve vládní návrh zákona o daních přímých. Tento nazývá zvýhodněné záložny ústavy nevýdělečnými a proto při ryzím výtěžku Kč 500 tisíc mají platiti daně se všemi přirážkami Kč 1.278.- a to při 180.000 Kč členských podílů a při 610 % samosprávných přirážek.
Spořitelny, jež zdaněny jsou tak jako dobročinné, vzdělávací a kulturní nadace, jsou nazývány privilegovanými a privilegium spočívá asi v tom, že z ryzího výtěžku Kč 300.000,- mají platiti Kč 106.640,-, čili skoro stokrát tolik co záložny při stejných samosprávných přirážkách.
Je pochopitelné, že spořitelny tak spravedlnosti nerozumějí a proti takové spravedlnosti protestují.
Spořitelny v tomto rozdílu vidí tím větší nespravedlnost, ježto záložny výhody v tomto směru jim poskytované používají k nadlepšování úroků pro vkladatele a tím ztěžují situaci na vkladovém trhu, jistě ne v intencích ministerstva financí. Jako důkaz možno předložiti insert Okresní hospodářské záložny v Kutné Hoře, uveřejněný v Hospodářském Věstníku vydávaném >Hospodářským družstvem v Kutné Hoře<, v němž se výslovně praví: >Okresním záložnám hospodářským jako ústavům povahy nevýdělečné a obecně prospěšné přiznána výhoda paušalovaného zdanění daní výdělkovou ve výši 2 % z kmenového jmění bez ohledu na to, jaký zisk v bilanci vykazují. Výhody vyplývající z paušalovaného zdanění zvláštní daní výdělkovou jsou značné a výhod takto získaných použije Okresní hospodářská záložna v Kutné Hoře k nadlepšení svým vkladatelům.< V insertu pak celostránkovém větší část strany zabírá sazba >5 %<, a to s volnou disposicí. Z vázaných účtů se platí zajisté značně více.
Vzhledem na přesný předpis stanov, podle něhož spořitelny smějí svých správních přebytků použíti pouze k účelům všeužitečným, tímto zdaněním jsou postihovány tudíž téměř výlučně dary a věnování. Je nesporno, že spořitelny těmito dary obmýšlejí v prvé řadě obce a okresy, a je-li jim to zdaněním znemožňováno, resp. ztěžováno, trpí tím také sociální úkoly, patřící do působnosti těchto autonomních korporací Je samozřejmé, že tato skutečnost zvláště v posledních létech je tím více těžce pociťována.
Nebude zajisté na závadu uvědomiti si, kolik asi spořitelny učinily věnování. Jest ovšem velmi obtížné zachytiti správně data zvláště proto, že velká část věnování poskytnuta byla před válkou, tedy v korunách zlatých, a mimo to mnohé dary velmi těžko dají se zjistiti, neboť jedná se často o dary nepřímé, avšak representující vysoké částky. Jsou myšlena v prvé řadě nadlepšení obcím při povolování komunálních zápůjček, poskytování různých výhod na př. pronajímáním levných místností, prováděním úpravy ulic aj. Na penězích podle jen částečného odhadu do roku 1928 spořitelny věnovaly dobročinným účelům přes 300, slovy třista milionů Kč, z čehož dobré dvě třetiny jsou staré zlaté koruny. Jen v jubilejním roce republiky spořitelny věnovaly téměř 50 milionů Kč, z čehož přes 20 milionů Kč Jubilejnímu fondu republiky - O. H. Z. ca pouze 2 miliony. - Z toho je patrno, že spořitelny jsou si vědomy svého poslání.
Při jednotlivých žádostech spořitelen jest jednou každou spořitelnou zvláště uvedeno, na jaké účely spořitelna poskytla věnování a skutečnosti tyto mohou býti vždy prokázány.
Ještě jedna okolnost měla by býti brána v úvahu při posuzování spořitelen. Jsouť největšími držiteli státních ukládacích hodnot a tedy tím největšími věřiteli našeho státu. Spořitelny měly ve svém držení 31. prosince 1928 za 4.800,000.000 Kč nominale státních hodnot v kursové ceně 4.500,000.000,- Kč. V roce 1929 se stav tento ještě asi o 500,000.000 Kč zvýšil. Kromě toho mají spořitelny ve svém majetku značné položky ukládacích hodnot jiných, zejména zemských ústavů. Z těchto cifer nejlépe vysvítá důležitost spořitelen na úvěr státní.
Soudíme tudíž, že je vhodno, aby ministerstvo financí 'konečně vyhovělo žádosti spořitelen a použilo zmocnění, daného mu citovaným §em 73 zákona o daních přímých a osvobodilo tyto od zvláštní daně výdělkové. Stane se tak jen v zájmu veřejném.
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Nedvěd.
Sen. Nedvěd: To, co se v této síni již-tři dny odehrává, je nejkrásnější ilustrací úpadku měšťáckého parlamentarismu. Projednává se zde státní rozpočet, to je ten nejdůležitější zákon, jakým se parlament jednou za rok zabývá, ale každý, kdo sem přijde a podívá se na to jednání, musí odejíti odtud s přesvědčením, že ani zákonodárci, jimž ten úkol připadá, nechápou, že pracují sami k podrývání měšťáckého parlamentarismu a kapitalistického řádu.
Vážení pánové! Tři dny zde projednáváte státní rozpočet. Prázdné lavice senátorů, ministerské lavice prázdné, galerie prázdná, sem tam přijde nějaký novinář, chvilku zde sedí, sebere se a jde pryč. Páni ministři - proč by sem chodili? Říkáte, že zde mají být. Oni však vědí, že mají rozpočet v kapse, že jim jej zítra odkýváte, že se už nesvádějí žádné boje, že slavné doby parlamentarismu jsou nenávratně pryč. Co se zde v této síni děje, je toho důkazem. Vy sami jste si vědomi, že to umírá a že to už nezvednete a proto sem už nechodíte; přijdete sem jen tehdy, když se začne od předsednictva zvonit, že se bude hlasovati a potřebujete, aby ta vládní většina zde stála a zvedala ruce podle toho, jak je pan zpravodaj bude zvedat napřed. Tak to vypadá s parlamentarismem a s nejdůležitějším zákonem, který zde dnes jíž, třetí den projednáváte. Slavné doby měšťáckého parlamentarismu jsou nenávratně pryč.
Když si tak člověk vezme historické spisy politické, takovou historii Girondinů od Lamartina a čte tam řeči slavných orátorů - Vérané, Kazalé a Briso - a jakou odezvu to mělo ve veřejnosti, v celém francouzském národě, když si vezme staré ročníky politických časopisů českých z minulého století a přečte si řeči orátorů z vídeňského parlamentu a porovná s tím, co je dnes zde a co za vodou v poslanecké sněmovně - mrtvý dům, který nereaguje vůbec na to, co se děje venku, kde se odehrává ten skutečný život, kde se dělají dějiny. Zde se projednává rozpočet, který připravila ještě stará vláda občanské koalice a který přejímá beze změny nová vládní většina, do níž vstoupilo 96 socialistů. To má znamenat nový kurs, který byl slibován před volbami 27. října.
Vážení pánové! Není to jen úpadek měšťáckého parlamentarismu - ten parlament je jen nástrojem, produktem kapitalistického řádu - to je přímo úpadek celého kapitalistického systému. Je samozřejmé, když společenský řád upadá, že musí upadati také všechny jeho instituce, všechno, co stvořil ke své vlastní podpoře.
Zde vám vykládal přede mnou pan starosta z Rakovníka, senátor Vaněček, jak to vypadá se samosprávou.
Co je samospráva v měšťáckém státě vůbec? To je zase instituce, zřízená kapitalistickým řádem k jeho podpoře, k podpoře kapitalistického státu. Dokud stát potřeboval samosprávu k tomu, aby se zdálo, že je zde nějaká demokracie, v letech 1918, 1919, 1920, dobrá, tehdy ještě platily pro samosprávu staré rakouské zákony. Ale nyní, když se čím dále tím více zavádí fašismus suchou cestou, tím že se vydává jeden reakční zákon za druhým, teď jste se sami také postavili proti vlastní samosprávě, která má býti oporou kapitalistického státu a vydávati zákony, jak hospodářské tak politické, které ji rdousí, berete jí rozhodování jak ve věcech hospodářských a finančních, tak ve věcech politických, dohlédací úřady nad ní stojí, a jakmile někde se obecní zastupitelstvo o něčem usnese, již přiletí okresní náčelník, fermanem to zastaví, zakazuje atd. A tam, kde by došli tak daleko obecní tatíci, že by měli trochu sebevědomí a usnesli se na něčem, co je vládě nepříjemné, zcela klidně podle prügelpatentu jim nadiktují trest, poněvadž s tím nechtějí jíti před soud, myslí si, že tam by to přece prohráli.
Je to úpadek kapitalistického řádu, úžasný úpadek. I učenci z vašich řad přiznávají, že moderní stát má důležité úkoly, že má naprosto jiné úkoly než stát feudální, nebo absolutistický. Víte dobře, že moderní stát má se starati svému lidu o výživu, že se mu má starat o práci a o bydlení, ale to, co se odehrává v tomto státě mimo tuto síň, ukazuje, že Československá republika není tím státem, který by chápal svůj úkol. V Československé republice není postaráno o chleba pro lid, o práci a o bydlení. Proč? Poněvadž v kapitalistických státech tyto úkoly se svěřují té třídě, která ve státě vládne, t. j. třídě kapitalistické.
Hybnou silou v kapitalistickém řádu je soukromé podnikání, individualismus. O to vy se opíráte, to máte v ústavě také zajištěno, že tento stát má zůstati kapitalistickým, a je-li soukromé podnikání hybnou silou a předává-li se mu, aby ve jménu státu vykonávalo tyto úkoly, a nemají-li dnes široké masy lidu chleba a práci, nemají-li kde bydleti, pak je to důkazem úplného krachu tohoto pořádku. To je bezesporné, to se nedá nijak oddisputovat. Vy zde jednáte, mluvíte o rozpočtu a venku se dějí velké věci. Nejen u nás v Československé republice, ale v celém světě, ve všech kapitalistických státech je strašlivá kříse zemědělská, o které zde také s této tribuny mluvili již vaší řečníci, víte, že je hrozná, hluboká a široká - a jakým způsobem ji chcete kurýrovat? Už se ví všeobecně, že sem dostaneme předlohu o clech, kterou cla budou zvyšována, která zavádí nová cla živočišná a pod.
To má býti recept, kterým se má zemědělská krise řešit, to má býti recept, kterým se má pomoci malým zemědělcům? Jakmile tohle uděláte, nejen že malým zemědělcům nepomůžete, nýbrž pomůžete zase jen spekulaci a obchodu, ale postihnete obrovskou třídu, která v nynější hospodářské krisi trpí, třídu dělnickou. Víte, že máte statisíce nezaměstnaných, kteří mají bídu a hlad, a vy chcete v této chvíli zavésti nová cla a zvyšovati stará. (Výkřik sen. Chlebounové.) To není recept, paní Chlebounová, aby se pomohlo malým zemědělcům. (Sen. Chlebounová: Povězte nám lepší recept!) Já ho povím. Nebo ty předlohy, které chystáte pro venkov, novelisaci zákona o polním pychu anebo o zemědělské stráži, jaký to bude míti následek? Že každý sedlák a jeho syn bude úřední osobou, složí přísahu a budeme míti na takové vesnici místo jednoho drába 15, 20 drábů. Vy připravujete přímo občanskou válku, venkovské chudiny s venkovskou buržoasii. (Sen. Chlebounová: Nesmí nikdo krást a nebude občanská válka, račte odpustiti, nikde nehájí zloděje!) Víte dobře, že na venku každý chuďas, chce-li býti živ, musí míti možnost, aby si mohl držeti domácí zvířata, husu, kozu, slepice, víte dobře, když nemá své pole, že to musí napást. (Sen. Sechtr: Musí to ukrást!) To jest u vás hned krádeží, celá století to bylo, a nikomu to nepřekáželo, až vám to překáží. To dokazuje jen vaše zavilé nepřátelství proti venkovské chudině, a pak chcete, aby vám pracovala, aby dřela na vašich polích za bídné mzdy, které jí dáváte, takže nemůže býti živa (Sen. Chlebounová: Není to pravda!) a nyní přicházíte s těmito reakčními zákony. (Sen. Chlebounová: Nemáte o tom ani potuchy!) Máme potuchy a nejlepším důkazem toho je, že dnes malozemědělci v tomto státě se hýbají, pořádají konference a nejdou již za vámi, již se probudili a obrací se někam jinam a nejlepším důkazem je, že v těchto posledních dnech konala se v Berlíně mezinárodní konference malozemědělců ze všech států evropských a na této konferenci byla učiněna celá řada důležitých usnesení a byl vydán manifest, v němž se praví:
>Rolnictvo musí bojovati nejen proti hospodářskému zbídačení, nýbrž i proti politickému zotročení, proti hrozící fašistické diktatuře a imperialistické válce, musí bojovati proti panské vládě a všem jejím orgánům. Tak je potřebí postupovati. Nastupujeme tuto cestu a voláme veškeré pracující rolnictvo Československa do společného boje. Do boje za půdu a vládu dělníků a rolníků! Do boje proti vykořisťování rolnictva velkostatkáři, bankéři, fabrikanty a kapitalistickým státem. Proti kapitalistické pozemkové a lesní reformě, proti kapitalistickému scelování půdy - půdu těm, kdož na ní pracují. Proti daňovému vykořisťování, za odpis všech daňových nedoplatků a zrušení všech daní malým a středním rolníkům. Za škrtnutí všech hypotekárních dluhů malých zemědělců. Proti drahotě a cenovému diktátu monopolu - za zrušení nepřímých daní a cel průmyslových i agrárních.
Za bezplatné sociální a živelní pojištění malozemědělců na účet kapitalistů a jejich státu. Za okamžitou a plnou náhradu všech škod malozemědělcům, postiženým živelními pohromami. Za okamžité a bezplatné zaknihování přidělené půdy malozemědělcům, za bezplatné používání obecních a velkostatkářských pastvin pro domkáře a malorolníky. Za režijní tarify na drahách při dopravě uhlí a hospodářských potřeb pro malozemědělce, pro dodávání ušlechtilých semen a umělých hnojiv pro malozemědělce za režijní cenu. Proti panskému zákonu o honitbě, polním pychu a zemědělské stráži, za svobodný odstřel zvěře a svobodné sbírání klestí, trávy a lesních plodin pracujícím lidem venkova. Proti snížení mezd zemědělského dělnictva, proti čeledním knížkám, za zvýšení mezd, za 8hodinnou dobu pracovní, za zvýšení mezd ženám a mládeži podle zásady >za stejnou práci, stejnou mzdu<. Proti kapitalistickému teroru, proti nebezpečí fašistické diktatury, proti zbrojení a militarismu a nebezpečí imperialistické války, na obranu Sovětského svazu. Jsme si vědomi, že tyto požadavky můžeme prosazovati pouze v nejostřejším boji proti stávajícímu kapitalistickému řádu a v nejtěsnějším spojenectví s průmyslovým dělnictvem. Jsme si vědomí, že zejména svého základního požadavku - vyvlastnění veškeré velkostatkářské a církevní půdy bez náhrady a bezplatné přidělení zemědělské i lesní půdy drobnému zemědělskému lidu může docíliti pouze při revolučním svržení politické moci buržoasie při vyhnání velkostatkářů, fabrikantů a bankéřů a při nastolení vlády rolníků a dělníků.<
Toto provolání přijal berlínský kongres a byli na něm zástupci malých zemědělců z Československa, Francie, Bulharska, Jugoslávie, ze zemí fašistického teroru. (Sen. Sechtr: Sobě necháte maso, a potom rolníkům byste nechali brambory!) Tu je nejlépe viděti, co chcete udělati pro malozemědělce, které jste tahali dlouho za nos, ale už se probouzejí. (Sen. Sechtr: Tomu ráji, který chcete zavésti, chybějí fíkové listy.) Ten ráj zavedeme přes váš odpor. Můžete býti ujištěn, že se toho všichni dočkáme.
Dále jsem pravil, že druhou známkou úplného krachu kapitalistického systému je, že se nedovede postarati o nezaměstnané dělníky, kterých máme dnes statisíce. (Sen. Sechtr: Venku je práce dost a nikdo nemůže dostati člověka!) Za pár grošů, za 10 Kč denně. Vy sami máte úžasné příjmy a chcete, aby vám proletáři v tomto státě dělali za žebráckou almužnu.
Byl jsem před několika týdny v Teplicích na veřejné schůzi lidu. Zároveň tam přišel na okresní úřad ten připiš, který rozesílal pan ministr soc. péče dr Czech na úřady v republice. Přípis tam byl čten a hned jsme udělali zkoušku, jak by podle něj věc vypadala. V tom oběžníku se totiž praví, že má být nezaměstnané dělnictvo podporováno, a to, že mají dostávati ženatí 5 Kč denně a svobodní 3 Kč denně, ale nárok na to má míti jen ten, kdo je 13tý týden bez zaměstnání, tedy 12 týdnů má napřed vydržeti bez podpory a 13. týden má nárok ženatý na 5 a svobodný na 3 Kč denně podpory. Ale teď se tam kladou další podmínky, že týká se to pouze dvou odborů, a to textiláků a sklářů, poněvadž tyto odbory jsou postiženy největší krisí.
Tedy jsem se na té schůzi otázal: Zvedněte ruce, kdo jste nezaměstnaní!
(Sen. Johanis: Tak to není, jak říkáš!) Zvedlo ruce asi půldruhého sta lidí. Tázal jsem se, kteří z nich jsou textiláci a kteří skláři. Ukázalo se, že z celku těch 200 nebo 150 nezaměstnaných bylo by jich bývalo 6, kteří by brali podporu podle toho oběžníku. (Sen. Sechtr: A kolik jich tam bylo, kteří nebyli zaměstnáni vůbec celý svůj věk?) Pochybuji velice, že by takoví lidé existovali mezi proletariátem. Mezi vámi jsou takoví, kteří nepracují celý život.
Tedy na nezaměstnané není peněz a kdykoliv přichází proletariát s nějakými požadavky, vždycky přijde pan ministr financí a dokazuje, že peníze nemá. Pamatuji se, jak před 2 roky pan ministr financí prohlásil, že musí sanovati státní rozpočet na účet podpor válečných poškozenců. Zajímavé je, že také nyní stále a stále se ministerstvo financí ohání těmi důvody, že peníze nejsou. Ale najednou přijde zpráva, že chystá se fuse 3 bank, Anglo, Průmyslové a Komerční a přijde zpráva: stát převezme 40 % akcií a dá tam 300 mil. na velice nízký úrok, aby ta nová velkobanka měla usnadněnou situaci a mohla hodně vydělávati. To znamená, že stát, jakmile jde o zájmy kapitálu, dovede ihned najíti peníze, dovedou se najíti stamiliony, které by mohly býti obráceny na podpory těch, kteří opravdu v tomto státě to potřebují, to jest, na podporu proletářů.
Nyní třetím důkazem krachu kapitalistického systému je nynější stav v bytové otázce. Zde bylo v této rozpočtové debatě řečeno, že za pomoci 'zákonů o podpoře stavebního ruchu bylo postaveno asi 79.000 bytů. Co to je 79.000 bytů, počítáme-li průměrně 4člennou rodinu do jednoho bytu? To znamená, že se postavilo nových bytů asi pro 520.000 nebo 350.000 obyvatel. Ale zde jsou jiné cifry, které, když je postavíme proti této cifře, ukazují, že v tomto státě se dělala pra-falešná bytová politika. Při sčítání lidu r. 1921 bylo napočteno 13,600.000 obyvatel v tomto státě, a dnes se v denním tisku píše, že při letošním sčítání lidu již předeni je jisto, že jsme dostoupili v počtu obyvatelstva cifry asi 15 milionů, spíše více, asi 15,200.000. To znamená, že nám přibylo za 9 roků přes 1,500.000 obyvatel, ale obydlí jsme postavili jen pro 300.000 obyvatel, tedy jsme nestavěli ani pro pravidelný přírůstek obyvatelstva, natož abychom se starali o odstranění bytové krise a katastrofy, která byla již po skončení světové války.
A nejkrásnější ilustrací této bytové katastrofy je to, co se v posledních dnech odehrálo ve vršovické kolonii Edenu. Mluvili jsme o tom již několikráte, ale co se včera zase stalo, přímo řve a ukazuje, že ti, kteří mají odpovědnost, dnes jsou již zvyklí každé ostudě a ztratili úplně lidský cit. >Dělnická pomoc<, instituce, která si vzala za úkol pomáhati nešťastným trpícím dělníkům, kteří přijdou do neštěstí nebo bídy, když se dověděla, že pražský magistrát dal násilím zbourati chudičké baráky kolonistů a zůstaly tam pouze ženy a děti pod širým nebem, pro které nebylo opatřeno obydlí, dodala jim několik stanů, aby si je postavily, aby aspoň na ně nepršelo, aby ty děti byly pod střechou, aby měly primitivní útulek. A co se stalo? Včera odpoledne o půl 2. hod. přišli tam policajti a zřízenci obecní, stany zbourali a odnesli pryč, že prý je to zakázáno, že tam stany nesmějí býti. To je vyložená surovost, že větší nemůže býti. To se děje v tomto státě v době, kdy jste před několika dny oslavovali 80. jubileum presidenta republiky, to se děje za takových okolností, že jistě nikde jinde by to nebylo možno!
Vážení pánové! Já jsem tam jel, díval jsem se na to a informoval jsem se. Policajti, kteří tam měli službu a mají ji tam stále, mně vyprávěli, že se na tu bídu a neštěstí nemohou dívati. Na včerejšek v noci ti chudáci, kteří neměli střechu a nemohli se nikam uchýliti, rozdělali si oheň, při kterém se ohřívali jako nějací divoši, trampové a cikáni. A ti policajti sbírali kusy dříví a nosili jim je tam, aby si mohli lépe zatopiti. Ti policajti mají lepší cit nežli volení zástupci, kteří jsou voleni těmi proletáři na pražskou radnici.
Co se děje v Edenu, to je přímo strašné, ale to je naprostý krach celé vaší bytové politiky. Představte si, pánové, ti lidé v Edenu a v druhých koloniích jsou vlastně moderní troglodyti. Hofmeister píše o tom, jak to vypadalo v době před-historické, když žili skalní lidé, a dnes ve 20. století po Kristu v době nejvyvinutější techniky stavebního průmyslu dopracovalo se to tak daleko, že ve státě, v jehož čele stojí humanista, bývalý profesor, filosof, máme zase skalní lidi, troglodyty, kteří se objevili v Československé republice a jsou z těch děr nyní vyháněni. Říká se jim: >Nesmíte mít tu střechu nad sebou, nesmíte mít ty plátěné stany<, ale nikdo jim neřekne, kam mají jíti a kde se mají ubytovati. To je příšerné. Loňského roku našli jsme ve Vysočanech v pískové zemi díru, kde byla celá rodina. Chtěli jsme to fotografovati, ale ten obyvatel nám řekl: >Nedělejte to, budete-li to fotografovati a něco o tom, napíšete, zítra sem přijdou četníci a vyženou mne odtud: takto o mně nevědí.<
Když v tomto státě nedovedete řešiti ani otázku bydlení, ani otázku výživy, ani otázku práce, je samozřejmé, že ti, kteří tím trpí, se bouří, že chtějí nápravu a že se jí domáhají jinou cestou. A poněvadž se vám bouří a poněvadž, nejen zde v Československé republice, nýbrž ve všech kapitalistických státech, je domněnka, že je možno tu oposici 'odstranit tím. když na to půjdete řízně, fašistickými metodami: a na to máte zvláště dvě ministerstva, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo vnitra.
Prosím, zde pan předseda senátu vám potvrdí, co teď budu říkati. V minulém století jsme také bojovali proti Rakousku. Já jsem také jeden ze starých omladinám a za Rakouska jsem seděl 2 roky. Pan předseda senátu byl také členem omladiny. Když jsme slavili 25leté jubileum vynesení rozsudku nad omladinou, sešli jsme se a také jsme šli druhého dne na Karlovo náměstí pod Novoměstskou věž. Pan předseda senátu, který byl tehdy prvým ministrem spravedlnosti naší republiky, ve staré porotní síni. která je dnes vězeňskou kaplí, prohlásil, že jako ministr spravedlnosti dá všechny politické procesy, které byly za Rakouska, revidovati, že dá provésti revisi všech těch procesů... (Předseda: To jsem neřekl!) Ano, prohlásils to zcela určitě. (Předseda: Já zde ovšem nemohu polemisovat. Řekl jsem tehdy: prohlédnouti a uložiti do archivu!} Ale ano, aby se zjistilo a dokázalo, jakým státem bylo Rakousko a jakými metodami vládlo a co se stalo od té doby. To bylo v únoru r. 1919 a dnes od té doby uplynulo 9 roků a my v Československé republice máme mnohem více politických procesů, mnohem více persekuce a mnohem drastičtější rozsudky, než za Rakouska. Za Rakouska za dobu od r. 1848, když přišla prvá revoluce až do převratu, nebylo tolik politických procesů, nebylo tolik zatčených a žalářovaných, nebylo tak krutých rozsudků.