Máme v zemědělství nepochybně krisi; dovedu ji také posouditi, neboť jako starosta spravuji spolu také zemědělský statek, mohu alespoň nahlédnouti do záznamů, a vidím, že jen změna nás tam ještě trochu drží nad vodou, nepřináší nad zisk při sto ha a 60 kravách, které máme, nýbrž jen změna výroby, tím že vyrábíme dobré sterilisované mléko, které lze prodávati jako kvalitní mléko, tím že tam pěstujeme rozsáhlý chov vepřového dobytka, který nám ovšem také přináší ztráty, tím že se pokoušíme o chov drůbeže, abychom zásobili blízké město: investice stojí nás mnoho peněz. Docházíme při tom všem, když to jde dobře, k zisku 2 % vloženého kapitálu, posledním roce byl schodek, a kdybych z toho musil žíti, musel bych zemříti. (Sen. Stöhr [němeeky]: Letos budete na tom ještě hůře!) To máte jistě pravdu, pane kolego.
Ale o tom nemám mluviti, to musejí obstarati zemědělští kolegové a musí poukázati k tomu, že je to nesrovnalostí, když dnes čteme, že se tolik vyrábí a že při tom nelze obdržeti ani výrobní náklady. To čtete z Německa, to zde dnes kolega Stöhr výslovně uváděl, a v jiných oborech je tomu také tak. je zde nějaká hospodářská nesrovnalost, na kterou se musíme dostati. a kterou se musíme pokusit ujasniti. Chci mluviti o průmyslu, který znám lépe, a musím bohužel zdůrazniti, že dnes v severních Čechách právě v průmyslu, který nám velice leží na srdci, v textilním průmyslu, máme částečně pustinu. Nesmíte tomu rozuměti falešně. Nejsem naprosto žádným pesimistou. Souhlasím úplně s dobrozdáním - sem patří dobrozdání dr Janovského od německého hlavního svazu průmyslníků, který podal velmi obšírné dobrozdání o textilním průmyslu - že celý vývoj našeho textilního průmyslu je vzestupný a že nejdeme zpět; cifry mohou vám to zcela jasně dokázati. Tento zpravodaj udává, že zde v tuzemsku v celém textilním průmyslu bylo vyrobeno 1920-1923 400.000 q, 1924 až 1926 740.000 q a 1927-1929 940.000 q. To jest obrovský vzestup v průmyslu. Ale v posledním roce klesla cena vyrobeného zboží podle výpočtu knihy jen o 11 %. Co za to skutečně bylo strženo vezmeme-li v úvahu všechny konkursy a vyrovnání a všechno to, co nelze vymoci a co nutno dáti na úvěr, přicházíme nepochybně k cifře, která se blíží 40%, ne-li 50 %. To je ztraceno. To tento průmysl nemůže nésti, i kdy ž konjunktura je vzestupná, když ceny stoupají, neboť prodělal již těžké doby, deflaci, kdy ztratil kapitál, kdy suroviny byly znehodnoceny, naposledy také bavlnářskou ústřednou. Nevydělala ničeho, režie běžela dále, břemena byla dvojnásobná. Buďme upřímnými. Můžeme rozhodně smýšleti sociálně, ale v dobách, jakými jsou poslední, znamená přirozeně každé sociální břemeno - a velká jsou sociální břemena, která musíme nésti - skoro nesnesitelnost. Zmiňuji se jako o příkladu z mého města, že naše sociální pojištění nestačí. Dává jen velmi skromné drobty těm, kteří jsou pojištěni. Uvažuji, zdali tam mohu provésti dodatkové pojištění pro několik set městských dělníků. To znamená pro město - město s okolím 70.000 obyvatelů, město samotné má 40.000 obyvatelů - plus v obnosu 250 Kč. Není to celkem příliš mnoho, ale nemohu to dnes převzíti. Nemohu takováto sociální břemena zvětšovati, a průmysl byl skutečně nucen vzíti na sebe mnohé, co nemohl plniti.
Nuže, co přináší textilní průmysl - mluvím stále o něm - státu? Nesmírně mnoho, více nežli cukerní průmysl. Neboť podle výpočtů téhož znalce připadá roku 1929 z textilního průmyslu státu aktivum 4 miliard Kč. Odečítá právem při dovozu to, co se v tuzemsku samém spotřebuje. To musím odečísti, to se v tuzemsku prodá mezi domácím obyvatelstvem. Ale když to k tomu nepřipočítáváme, zbývá ještě ročně plus asi v obnosu 1500 milionů. To je veliká suma, a stát se musí snažiti, aby průmysl, jehož konjunktura vzrůstá, netrpěl a nezanikl následkem dnešní cenové krise po veliké hospodářské krisi, kterou již po celá léta proděláváme. Nevím, zdali někdo z pánů naši krajinu zná, zdali ji již shlédl v podrobnostech. Tu je velmi podivné, kolik tam vidíme zavřených textilních podniků. Jen mezi Libercem a Jabloncem čítám 10 podniků, ve kterých práce v nejbližší době nebude více zahájena, s počtem asi 4 až 5.000 dělníků. Na druhé straně, směrem k Žitavě, čítám zase 5-6 podniků, mezi nimi velké podniky, které zaměstnávaly asi 1500 až 2000 dělníků v přádelnách a tkalcovnách, jež jsou zavřeny a v nichž v nejbližší době sotva bude práce zahájena. (Výkřiky sen. Böhra.) To jsou data, která nám dnes působí mnoho přemýšlení. Jděte do Cvikova, Chemnitze! Lidé, kteří ještě před krátkou dobou, 6 let po skončení války, kdy konjunktura v textilním průmyslu byla v rozkvětu, byli bohatými podnikateli, prodávají dnes to nejposlednější, aby jen zachránili, co lze zachrániti, pro vlastní živobytí. Nemohou více dále. Dělníci leží na ulici. Máme dnes v Liberci 300 dělníků bez zaměstnání - to se zdá nepatrné, které zaměstnáváme v produktivní péči o nezaměstnané. Podíváte-li se však na celou krajinu, najdete jich tisíce, kteří se částečně rozprchli a kteří žijí v největší bídě. Jsou jiní dělníci, kteří ještě chytli nějakou práci, jiní, kteří již nemohou dostávati podporu v nezaměstnanosti, a také nejsou s to, aby na sebe převzali produktivní péči o nezaměstnané, poněvadž jako staří poněkud sešlí textilní dělníci nemohou více konati práci na silnicích. Na to se musí vzíti zřetel a proto pravím, že je to těžká otázka, se kterou se stát má zabývati; při tom přichází celkem v úvahu 400.000-500.000, bez rodin, kteří pracují pro textilní průmysl. Vidíte totéž v severních Čechách, v Trutnově. V poslední době musily největší, staré, vážené, kdysi kapitálově silné podniky zavříti. Tážete se u podniků, ve kterých se dnes pracuje, jak velké jsou jejich závazky u bank, a uslyšíte cifry o 140 a 150 milionech korun bankovních dluhů a pod. To lze již sotva snésti, obzvláště když dotyčný utrpí někde náhlé ztráty, a ty jsou dnes na celém světě obvyklé.
Tažme se nyní jednou po opatřeních, která nám dnes v tomto zmatku mohou alespoň trochu pomoci. Nesdílím optimismus, který vyslovil pan ministr věcí zahraničních dr Beneš před nedávnem v parlamentě. Nejsme orientováni v určitém směru, a míním, jak to již dříve jednou bylo řečeno: pro takový stát, který leží zapředen uprostřed jiných interesovaných kruhů, jako je Československo, je v politickém ohledu právě tak důležito jako v ohledu hospodářském, aby zůstal úplně neutrálním. Orientace ve smyslu zemědělském není dobře možna, není však také výhradně možnou orientace ve smyslu průmyslovém. Musíme se pokoušeti, abychom se všemi sousedy kolem našeho státu zůstali pokud možno dobrými přáteli, a to se děje nejlépe hospodářskými opatřeními, která je nermoutí a neurážejí. Neboť čeho jsme se v poslední době dožili, je velice politováníhodné. Na jedné straně - a zde jsem v rozporu s kolegou Stöhrem - vypověděli jsme obchodní smlouvu s Maďarskem. (Sen. Stöhr [německy]: To směřuje jen proti spekulantům!) Zajisté, spekulanti jsou na celém světě, a když se někde vypoví obchodní smlouva, uzavře kartel, najde se vždy tolik a tolik lidí, kteří z toho chtějí míti prospěch, kteří dodávají zboží, dříve nežli jsou stanoveny ceny v úmluvách. Ale musíme uvážiti, že náš textilní průmysl na maďarském trhu utrpěl obrovské ztráty, že textilní průmysl závisí od Maďarska. (Sen. Stöhr [německy]: My při tom můžeme zahynouti!) Nikoli, pane kolego, mám za to, že nikdo při tom nemá zahynouti, ani zemědělství, ani textilní průmysl. Dlužno naopak uvažovati o opatřeních, která vyhovují oběma, a myslím, když projdeme všechna ta opatření, regionální smlouvy, smlouvy o nejvyšších výhodách, zvláštní úmluvy, že přijdeme k tomu, že cla ještě nikdy nevyhovovala některému hospodářství. Vyráběti se má tam, kde vyráběti lze co nejlevněji pro konsum. Bolestno to vysloviti, snad bolestno pro průmysl a rovněž tak pro zemědělství, ale jen za takovýchto podmínek může se vyvíjeti zdravé hospodářství. Že toho nemůžeme docíliti z dneška na zítřek, o tom jsem přesvědčen, ale myslím, že by bylo bývalo velikým triumfem, kdyby ministr Beneš byl ze Ženevy přinesl takovou zprávu, že se Evropa semknula. Možná, že Evropa dnes vůči Americe neobstojí. Chci vám uvésti malý příklad z nejmenší praxe. Všude a na všech místech stavěly se krásné elektrárny, investovalo se, postavily se pěkné aregáty a začlo se s vyráběním proudu. Náhle se uvidělo: elektrický proud je příliš drahý. Vedle se tři spolčili a vyrábějí mnohem levněji. Dobře, zřídila se jiná elektrárna, vzdálená od uhlí, začalo se zase vyrábět - trpíme totiž v okolí Liberce všichni touto otázkou - zase se mnoho investovalo, strčily se do toho těžké miliony, a zase se vidělo, že proud je příliš drahý, poněvadž tam, kde lze uhlí vybírati ze země a hned voziti do strojovny, vyrábí se levněji. Musíme právě hledati spojení tam, řekněme v Poříčí u Trutnova, Trmicích, kde je výroba mnohem příznivější a elektrický proud levnější. Zde vodní síla, tam uhlí. Tak je tomu v hospodářství zcela všeobecně. Nejlepší místo výroby se uplatní, o tom jsem přesvědčen, v hospodářských otázkách.
Že nesmíme zapomínati na přítomnou nouzi, jest jisto, a že okamžitě musíme provésti opatření, rozumí se samo sebou, ale myslím, že nejdůležitějším opatřením je zlevnění v výrobních nákladů. To je pro mne mnohem důležitější, nežli nějaká donucovací anebo ochranná opatření. (Sen. Stöhr [německy]: Ale na všech stranách!) Ano, na všech stranách. (Sen. Stöhr [německy]: Stát měl by nejdříve začíti!) Ano, stát musí nejdříve začíti, a tu jsem vlastně u toho, co jsem chtěl zvláště zdůrazniti. Nemůžeme v nynějším okamžiku zvýšiti daně. Co se stalo v poslední době? Musilo by se panu ministru financí - škoda, že zde není a že nemůže věc vyslechnouti také jednou s našeho stanoviska, se stanoviska senátu - při odpočítatelnosti výdělkové daně pro daňový základ prokázati, že průmysl nesnese žádného zvýšení daní, a nyní jest odpočítatelnost daně z obratu ještě takovým sporným bodem. Dosud byla odpočítatelná. Pan ministr financí uznal, že tak to dále nejde, poněvadž theoreticky není možno činiti ji dále odpočítatelnou. Neznamená to přece mnoho, 35 milionů: ale vezměte zde 35 milionů, vezměte k tomu, že vojenská břemena mohou ročně činiti o 80 milionů více, vezměte k tomu nějakou daň, které nebylo použito, což dělá o tolik a tolik více - to by se musilo dnes v době nouze vraceti, ale nebylo to vráceno, nýbrž daně se zvyšují. To nelze snésti a chápu, že se v tomto okamžiku všechen výdělečný stav staví na zadní nohy a říká: >Nejdeme dále s sebou<. To znamená jinými slovy - vzdálíme se. Každý se vzdaluje, jde domů, sebere svůj kapitál a hledí se s ním dostati do ciziny. A kdo nemůže jinak, zůstane zde, až se při nejbližším konkursu nebo vyrovnání rovněž položí. To jsou smutné věci, kterých se denně dožíváme.
Dovolil jsem si poukázati k tomu, že sobě snížení cen mohu dnes představiti nejvýše se stránky peněžní. Úroková míra je příliš vysoká. (Souhlas.) To jest otázka, se kterou se musíme blíže zabývati, a platí-li dnes někdo z kapitálu, aby dělníky dále zaměstnával, aby průmyslový podnik dále vedl, 12 % úroků, pak to nemůže nikdo více vydržeti. Vezměme veliký podnik, který zaměstnává 2.000 dělníků. Má bankovní dluh 100 milionů Kč a musí vydělati 12 milionů Kč, aby mohl vůbec pracovati a platiti tyto úroky. To také nevydrží a většina bude, nepřijde-li pro ně zvláštní konjunktura, úplně v rukou peněžních podniků. Mělo by se dnes právě se strany státu pracovati k tomu, aby zde úroková míra byla snížena. Ovšem: Věřitel se nutiti nedá. Jak známo, je v Německu úroková míra ještě vyšší. Ale máme také konkurenční ústavy. Máme v tomto státě ústav, který má pohromadě tolik peněz, jako ještě nikdy žádná banka, je to sociální pojišťovna. Ta měla by dnes vědomě vystoupiti proti vysoké míře úrokové a zlevněním peněz a produktivních úvěrů vytvořiti konkurenci. Neboť myslím, že na půdě volné konkurence možno přirozeně ještě nejlépe odstraniti takovéto nedostatky. (Sen. Stöhr [německy]: Pánové nechtějí se zříci svých vysokých platů!) Nuže, duševní práci dlužno platiti, to je zajisté mé stanovisko. (Sen. Stöhr [německy]: Dr Preis má příjem dvaceti milionů!) Nevím, kolik je to milionů, a pánové budou musit potom sami z těchto vysokých příjmů sleviti. Mám také za to, že musíme dnes jako praktickou péči podržeti na mysli další vybudování produktivní péče o nezaměstnané. Jsem tomu velmi rád, že jsem sám na tomto místě před delší dobou k tomu dal popud a že ministr sociální péče se velmi ochotně uchopil této otázky, že se produktivní péče o nezaměstnané dnes již všude provádí. Schází jen ještě jistý systém, i představuji si tento systém tak, že by se nedával příspěvky, nýbrž že by se také umožnilo, aby zde byl po ruce nějaký obnos, aby bylo možno opatřiti si pro větší účely bezúročné půjčky. Stát je přece dnes s to, aby svou stavbu silnic utvářil velkoryse. Ví, že v nejbližších 10 letech při vzrůstající autodopravě vynaloží tolik a tolik peněz na tuto úpravu silnic. Nemohl by zde na základě výpůjčky dáti tyto peníze právě dnes rovněž bezúročně k disposici? Neboť, musím-li dnes umístiti 300 dělníků, jsem ovšem velice uspokojen, uspořím pak státu vlastní podporu nezaměstnaných, která přece vždy je nezdravá. Neboť, jestliže někdo obdrží podporu v nezaměstnanosti a ničeho za to nepracuje, je to chyba. Zde však za podporu něco koná a proto měly by k tomu býti poukázány větší obnosy. Stát, obce a okresy by se zajisté s radostí zúčastnily. Jsem rád, že mohu říci, že dnes v tomto směru nalézáme podporu také u ministerstva sociální péče. Ale představoval bych si tuto podporu v nynější stísněné době velkorysejší. Tím bylo by lze vykonati mnohem více pro stísněné dělnictvo.
Chtěl bych poukázati také ještě na jednu věc, která se mi zdá jakožto okamžité opatření naléhavě nutnou. V tomto státě existuje již soukromé pojištění vývozního úvěru anebo úvěrní pojištění pro domov a cizinu, akciová společnost, která zde v Praze byla založena se 3 miliony a na které jsou zúčastněni Češi a Němci a všichni druzí. Je naléhavě nutno, abychom toto úvěrní pojištění zavedli pokud možno rychle. Na návrzích o tom se již v ministerstvu pracuje, o tom vím. V ministerstvu obchodu mluvilo se již opětně o tom a návrhy jsou z části vypracovány. Zdůrazňuji však jedno. Nesmíme dnes v těžké době býti ani zde malomyslnými a příliš malichernými. Musí se dáti k disposici určitý obnos, který odhaduji na 40-50 milionů Kč. Tím mohu zaručiti desateronásobný obnos, tedy jistě 500 milionů. Je zcela příznačno, že jsme na příklad v poslední době v okresu libereckém na tom již velmi energicky pracovali a že ztráty vůbec nenastaly, ovšem následkem opatrného hospodaření. Úvěrní pojištění bylo prováděno tak opatrně, ovšem také v tak malém měřítku, že také ztráty nejsou velké, činí asi 60 %. Všeobecně jsou ztráty u akciových společností větší a činí v textilním průmyslu. kompensovány s jinými odvětvími průmyslu, sumou asi 90 % grémií. To je zcela v pořádku, neboť pojištěný chce v těžké době krise míti ve vývozu také svou bezpečnost. Placení za vývoz je dnes ještě příliš malé, platí se dnes 50-60- 2/3 % pojištěných obnosů. Prémie činí dnes 1-7 promille, jen při jednotlivém pojištění jednotlivého zákazníka je samozřejmě vyšší. Kdyby tedy vláda zde pomohla a právě tyto soukromé společnosti se jí postavily po bok, mohli bychom učiniti velmi mnoho pro zdravý vývoz. Neboť dnes nelze určité země vůbec zásobiti zbožím, poněvadž v každém jednotlivém případě je zde nebezpečí, že se při tom utrpí velké ztráty. Tyto úvěrní obtíže bylo by lze zcela překonati vývozním pojištěním. Německo pro to věnovalo 15 milionů marek. ve Francii pracují s tím velmi dobře a právě tam studují odborníci tuto otázku, Anglie je rovněž zavedla. My sami musili bychom podle mého názoru hleděti jen k tomu, aby nebylo zestátněno. (Souhlas.) Neboť kdyby bylo zestátněno, kdyby to byl vedlejší úřad některého ministerstva, pak je tento obchodnický podnik již předem ztracen. Na to prosím, aby se dbalo právě také při posuzování tohoto návrhu, který se nám velmi brzo dosune do rukou. Myslím, že bychom pak mohli veškerému průmyslu býti nápomocni, bude-li se pro sebe dožadovati zvláštních úvěrů.
Chtěl bych zde již dnes zdůrazniti, že to není v nižádné souvislosti s t. zv. pojištěním investicí. Řekněme, nějaký velký podnik, na příklad Škoda nebo jiný podnik, chce postaviti pivovar. To stojí samo sebou 20-30 milionů. To je dlouhodobý úvěr. Na to poskytují státy, jako Francie, Německo a Anglie, ještě zcela zvláštní úvěrové ručení, které se ovšem vyjedná s takovýmto velkým podnikem samotným. To se nemá zaměňovati s úvěrovým pojištěním. Také při ruském úvěru, který přece musí míti zvláštní formy, nutno jednati jinak, přichází-li u nás vůbec v úvahu. A měl by přijíti v úvahu.
Prosím, aby se také tato otázka budoucně stavěla vždy do popředí, neboť přispějeme tím právě ke zmírnění dnešní krise. Prohlašuji ještě jednou ke konci svých vývodů: Nejsem pesimistou. Naše hospodářská síla v zemědělství je veliká, je jí také v průmyslu, v živnostech a v obchodě, a překoná zlé doby, jestliže v daném okamžiku všichni činitelé státu a také vláda si uvědomí, že je to okamžik rozhodující. (Potlesk.)
Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Sechtr.
Sen. Sechtr: Vážený senáte! Dnes v hodině dvanácté přicházíme s otázkou krise. Je samozřejmé, že je to největší krise, která dala podnět všem krisím vůbec, krise v zemědělství. Bohužel, kdykoli se o zemědělcích jedná, vždycky jest obrovská spousta akademických řečí, jichž účel jest, aby bylo oddáleno rozřešení krise, tak doléhající na zemědělce.
Hned od počátku utvoření našeho státu byl to zemědělec, který vždycky odnesl důsledky usnesení nějakého zákona o sanování státu. Podívejte se, vážení kolegové a kolegyně; při dávce z majetku nejdříve se začalo u zemědělců, u těch, kteří nemohou opustiti tuto zem a kteří nemohli defraudovati jakoukoli předepsanou dávku, která jim byla předepsána státními úřady. Předepisovalo se u zemědělců, ale zapomnělo se na největší továrny a jejich zisky, které měly v době válečné. Ty utekly za hranice. Později jejich majitelé strašením, že propustí dělníky, dokázali, že jim byly dávky ve veliké míře bud celé anebo na polovic odpuštěny. Dnešní krise, která tak těžko doléhá na zemědělce, projevuje se také v průmyslu, poněvadž je zemědělec konsumentem, průmyslových výrobků. Kolegové ze socialistických stran neustále tvrdí, že návrhy, které podala republikánská strana, neprospějí malým a drobným zemědělcům, nýbrž pomáhají velkým a silným jedincům v zemědělství, velkostatkářům. Podle této teorie by naši drobní a malí zemědělci, které i vy zastupujete - bohužel - (Veselost.) musili býti obrovskými boháči a musilo by se jim vésti v dnešní době v zemědělské krisi brilantně. Ale my víme, že mnohý a mnohý již i z vás tvrdí, že dlouho to nebude trvati a socialisace, kterou máte ve svém programu, bude uskutečněna, poněvadž ti, kteří dostali pozemkovou reformou půdu, rádi se jí zbaví, neboť se nemohou udržeti pro dluhy.
Bylo ze začátku neustále tvrzeno, že zemědělci to jsou, kteří mají zisky a obrovské kapitály, a že zemědělství může vydržeti z těchto kapitálů všechny novoty a všechna sociální opatření, poněvadž má na to peníze. Dovolím si podle statistiky ukázati, že to byla čirá nepravda, že ti, kteří toto šířili, velmi dobře byli si vědomi, že to pravda není, ale klamali tímto způsobem veřejnost. (Sen. Ant. Novák: To máš Brdlíkovy statistiky?) To jest jedno, opatři si je tam také, jen když budou takovéto. (Ukazuje.) Stoupající zadluženost v zemědělství je nesporným faktem. V důsledcích několikaleté zemědělské krise rostly každoročně dluhy v zemědělství. (Výkřiky sen. Kindla.) Pane kolego, my nemůžeme telefonovati nebo telegrafovati do Ruska, aby nám sem poslali brilianty anebo zlato, abychom mohli sanovati dluhy. (Výkřiky sen. Kindla.) Dnes dostoupily dluhy v zemědělství katastrofální výše. O tomto tempu vzestupu zemědělských dluhů mluví zprávy státního úřadu statistického velmi přesvědčivě. A v r. 1922 činily hypotekárně zajištěné dluhy venkovských nemovitostí 7 miliard, v r. 1927 činilo zadlužení to však již 13 miliard a stouplo tudíž hypotekární zadlužení venkovských nemovitostí v pětiletí 1922-1927 o 6 miliard 812 mil., t. j. o plných 96 %. Tempo tohoto vzestupu od r. 1922 stále se zrychlovalo. Tak bylo na venkovských nemovitostech hypotekárně zajištěno dluhů, to byl zajištěný dluh, který nebyl jistě nikoho jiného, než zemědělců, poněvadž je hypotekární - v r. 1922 7 miliard, v r. 1923 8.500,000.000, v r. 1924 9.954 mil., v r. 1925 11 miliard, v r. 1926 12 miliard a v r. 1927 již 13 miliard knihovního dluhu. (Výkřik sen. Ant. Nováka.) Pane kolego, já nepopírám, že jsou v tom zahrnuty také dluhy vašich velkostatků. Ve zvýšeném tempu hypotekárního zadlužení venkovských nemovitostí v r. 1927 o 23 %, lze postřehnouti již počátky zvýšené zemědělské krise, která v současné době dochází svého vrcholu. Nemáme dosud úředních zpráv o vzestupu hypotekárního zadlužení venkovských nemovitostí v r. 1928, 1929 a 1930. Avšak i proti letům minulým bylo toto stoupnutí v důsledku tísnivé situace zemědělství relativně mnohem větší, takže k dnešnímu dni činí hypotekární zadlužení venkovských nemovitostí ca 13 miliard. Stouplo tudíž hypotekární zadlužení našeho venkova od r. 1922 do dnešního dne o 11 miliard, to jest o plných 150 % pouze v historických zemích. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl poměr tento od r. 1922 v podstatě stejný a v r. 1922 činilo tam hypotekární zadlužení venkovských nemovitostí 2 miliardy, dnešní lze odhadnouti na 5 miliard. Avšak kromě zadlužení hypotekárního tíží naše zemědělství ještě duhy jiné: směnečné, na dlužní úpisy, kontokorentní atd. Zjistěme si, jaký byl vývoj tohoto zadlužení. V r. 1922 bylo vykázáno těchto dluhů: u kampeliček 778 milionů, u okresních záložen hospodářských 497 milionů, u ostatních peněžních ústavů 500 milionů, dohromady 1.776 milionů. Naproti tomu činilo toto zadlužení ke konci r. 1928: u kampeliček 2.350,000.000, u okresních záložen 1.671 milionů, u ostatních peněžních ústavů 2.000,000.000, celkem 6 miliard. Od r. 1922 stouplo tudíž toto zadlužení zemědělství do r. 1928 o 4 miliardy, to jest o plných 240 %. Vezmeme-li v úvahu toto stoupnutí i pro r. 1929, kdy přesné úřední zprávy nejsou ještě známy, zjistíme, že k dnešnímu dni činí hypotekárně nezajištěné zadlužení zemědělství circa 71/2 miliardy, čili o 5 1/2 miliardy, t. j. o 320 % více než r. 1922. Celkový obraz zadlužení našeho zemědělství vypadá pak takto: R. 1922 činilo hypotekární zadlužení 9 miliard, nehypotekární 1.776 mil., celkem 10.865 mil. Dnes činí hypotekární zadlužení - počítáno s minimální možností - 23 miliard, nehypotekární zadlužení 7 miliard, celkem tedy je vaše zemědělství zatíženo minimálně 30 miliardami. Od r. 1922 stouplo tudíž do dneška veškeré zadlužení našeho zemědělství ca o 19.635 milionů, to jest o plných 195 %.
Tato čísla jsou pro naše zemědělství katastrofálním znamením. 6% úrok z 19.635 mil. Kč, o něž stoupla zadluženost našeho zemědělství proti r. 1922, činí 178 mil. Kč ročně. Situace našeho zemědělství je nyní po této stránce taková, že zemědělská krise oslabila platební sílu zemědělcovu proti r. 1922 o 50 %, naproti tomu zvýšila se jeho zadluženost o 19.500 mil., z nichž musí naše zemědělství platiti na úrocích asi 1.200 mil. ročně. Tedy na jedné straně příjem zemědělcův za jeho produkty poklesl více než o 50 %, avšak vydání zemědělství se přes to zvýšilo u nás o jednu miliardu jen na úrocích. Ze všech těchto 30 miliard dluhů platí zemědělství na úrocích při (6 % zúročení 1.830 mil. Takový je důsledek krise našeho zemědělství, pozorujeme-li ji s tohoto úvěrového stanoviska. (Výkřiky sen. Ant. Nováka.)
Nevěří-li tomu kol. Ant. Novák, může se o tom přesvědčiti, snad mu statistický úřad řekne něco jiného. Můžeme tvrditi, že jsou to všecko dluhy zemědělců, poněvadž jsou na hypotekách a k dluhům se cizí hlásit nebude. 10 miliard kapitálu má býti uloženo v záložnách a různých peněžních ústavech, ale to mohou býti peníze i nezemědělců a také jsou. Naproti tomu je naše zemědělství dlužno 30 miliard, a počítáme-li v našem státě 40 % zemědělců a 60 % nezemědělců a podíváme-li se na částku, kterou mají, tito nezemědělci uloženou v záložnách podle této statistiky 40 miliard - shledáme, že to jistě není všechen kapitál, poněvadž ti největší zdejšímu státu nevěří a dávají jej za hranice. Je to obrovský rozdíl proti zemědělcům, kterým je zde neustále vyčítáno, že jsou bohatí a že snesou všecky nápory a všecky krise v tomto státě. (Sen. Ant. Novák: Kdo to vyčítá? - Výkřiky komunistických senátorů.) Já to řeknu; řekl jsem, pane kolego, že nemáme možnosti z Ruska si vypůjčiti, to můžete vy.
Dnes píšeme rok 1930 a před 3 roky kolega Dundr, který tak bouřil proti zemědělství a popíral krisi zemědělskou, činil proroctví, když jsme žádali rozřešení zemědělské krise a zavedení cel, které se také tak dlouho protahovalo (Výkřik sen. Ant. Nováka.), ač nemají žádného výsledku a nejsou nám nic platny, pokud nebudou námi podané návrhy na ochranu zemědělské výroby také realisovány. Pokud spekulace, která sem chtěla navézti příliš velkou spoustu plodin po tu dobu, jakmile vstoupí v platnost cla, aby měli zač prodávat, nebude zachycena a zdaněna, nebudou nám nic platna zemědělská cla. Toho jsme si plně vědomi a ten, kdo dnes mluví zde s tohoto místa proti těmto našim návrhům, zastupuje zde korupčníky a maďarské grófy, kteří nás zaplaví a zničí úplně naše zemědělství. A ti pánové, kteří dnes proti tomu mluví, jsou zástupci a zastánci největších vydřiduchů zemědělského a také průmyslového dělnictva v Maďarsku. (Hlas: Jdi se podívati na bursu!)
Před několika roky opakoval své proroctví a dokazoval, jak se mají zemědělci dobře. Před rokem zase varoval a hrozil, co všechno se stane, když bude ochrana zemědělské výroby, čili pan kol. Dundr po tři roky povídá zde i s tohoto místa, že zemědělství je blahobyt, který vůbec neexistuje, ale v blahobytu roste hospodářská bída. Vážení, my jsme na to proroctví zvyklí. My jsme zde slyšeli, že budou po ulicích pražských bataliony bacilů, kde budou umírati lidé hladem, a my dnes zde jednáme o ochraně zemědělské výroby, aby náš zemědělec mohl prodati to, co vyrobil, aby mu cizí konkurence nestlačovala jeho mzdu a nejen jeho mzdu, nýbrž aby bylo umožněno našemu zemědělci prodati to, co vyrobil v našem státě. (Výkřiky sen. Mikulíčka a Kindla.)
Kolegové ze socialistických stran mluví o drahotě životních potřeb, na druhé straně však je prokázáno, že venkované prodávají všecko lacino. Já bych místo pánů ministrů, kteří jsou dnes zde zúčastněni, rád viděl pana ministra zásobování, a tázal bych se ho, co udělal, prosím, ve prospěch konsumentů, aby oproti prodeji zemědělské výroby u zemědělce neměli konsumenti tak předražený nákup ve městech. Rád bych to slyšel. Bylo to v novinách - neslyšel jsem to z jeho vlastních úst - ale rád bych věděl, co je na tom pravdy, že míní řešiti zemědělskou krisi u nás, na př. cukerní krisi výrobou cukru ze dřeva? Rád bych také věděl, co je pravdy na tom, že si velice pochutnávali na ruském mase, o kterém tam kolegové, kdyby byli tak upřímní, jistě by doznali, že ruští zemědělci krejcar za ně nedostali a u nás mělo konkurovati našim zemědělcům v jejich výrobě. A vím také, jak se měla řešiti krise zemědělská v dnešní době mléčným zákonem, který zase na zemědělce uvaluje břemena a vy dání, že se nebudou krýti ani výrobní náklady. A jistě na konec to pocítí konsumenti.