Když tak jdeme po té pražské ulici, - a tomu má pan ministr zásobování i pan ministr obchodu možnost zabrániti - čteme: uherská mouka lacinější, za 3 Kč. Tato mouka má, prosím, dosti odbytu. Projevuje se i u konsumu tak hluboko krise jakou zemědělců venku, když náš zemědělec ze své vlastní pšenice vyrobenou mouku první jakosti není s to odbýti a prodává ji za 2,80 Kč, ale uherská mouka se prodává za 3,60 Kč? (Výkřiky.) Chtěl bych věděti, zdali je to fakticky mouka uherská, když je ten pytel označen za uherský, zdali má ten konsument záruku, že skutečně konsumuje mouku uherskou. (Sen. Nedvěd: Uherskou pšenici sem vozí samotní agrárníci a zde ji sejí!) Proto hlasujte, pane kolego, pro naše návrhy, kde i tito agrárníci budou postiženi trestem, že budou musiti zdaniti tu pšenici, která sem bude po 15. prosinci zavléknuta. Tento návrh mluví, jenom o těch, kteří to zde budou míti. (Výkřiky.)

Přál bych si, kdybychom místo polemik nabádali naše obyvatelstvo k svépomoci, poněvadž zrovna tak jako my zemědělci jsme konsumenty průmyslu, je zase průmysl konsumentem zemědělské výroby. A bylo by to strašné pro náš stát, kdyby měli naši zemědělci prováděti totéž, co provádí konsum u zemědělských výrobků, dávaje přednost před našimi výrobky výrobkům cizím. V prvé řadě bylo by povinnosti nás všech hlasovati zde pro zákon, kterým budou ochráněny všechny vrstvy tohoto národa a jímž bude odstraněna krise, kde vznikla: u zemědělců. (Výkřiky komunistických senátorů.) Je nutno konsumovati zemědělské výrobky, aby byla koupěschopnost také u toho zemědělce pro výrobky průmyslové.

Věřím, že je pohodlnější vypláceti podpory v nezaměstnanosti (Sen. A. Novák: No, no!) a získávati tak určitý kádr lidí. Je to také oblíbenější, když budu někomu platiti a on nemusí nic dělati, než když ho nabádám ke práci. Naši zemědělci neznají oddechu, naši zemědělci nemají žádnou 8hodinovou dobu pracovní, naši zemědělci v době zemědělské práce pracují od slunka do slunka, pro ně neplatí žádná pracovní doba, ale nenacházejí u toho konsumu ještě ani tolik ocenění, že nepracují jenom pro sebe, ale také pro veškeré lidstvo a že je povinností každého, aby toto zemědělství cenil tak vysoko, jak si skutečně zaslouží, poněvadž zemědělství je to, které je kádrem a pilířem státu, a kdyby stát všichni opustili, zemědělství ho opustiti nemůže, zemědělství zde musí zůstati. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Nemyslíte, vážení, když mluvíte proti návrhům, které jsme zde podali, že raníte také své vlastní stoupence? Kolik je těch zemědělských dělníků, kteří dostávají za svou práci místo mzdy naturálie? Nesnižuje se tím jejich mzda, když prodávají produkty, které za svou práci dostávají a které jste i vy smluvili? Nepociťujete lítost nad způsobem, jak zastupujete lid, který jste povinni zastupovati opravdově? Nepovažujete za svou povinnost zemědělskou krisi již z tohoto důvodu pro ty lidi vyřešiti? Nepociťujete svou mravní povinnost vůči stavu, jemuž neustále tvrdíte, že jste prvními a povolanými činiteli, nevíte, že ten lid vás nakonec prohlédne a uvidí, že vy tímto způsobem krisi jen rozmnožujete? Není možno, aby náš zemědělec byl neustále přezírán, je nutno jednou se o tom dohodnouti.

Kol. Dundrem zde byla přiznána cenná věc, totiž že pro všechny sociální zákony, které byly prováděny, ať byly jakéhokoli rázu, jsme hlasovali. Ale kolegové ze socialistických stran se nemohou pochlubiti, že hlasovali pro zákony anebo mají vůli hlasovati pro zákony, které znamenají zlepšení existence drobných a malých zemědělců. Zakrývají to vždycky velkostatky a velkými a bohatými sedláky. Zapomínají, že jsme velkostatky rozparcelovali, nadělali spoustu malých a drobných zemědělců a že máme vůči ním povinnost, když už půdu dostali, aby ji mohli udržeti. Doufám, že si v poslední chvíli toto všechno uvědomíte a že budete hlasovati pro návrhy, které jsme na zlepšení zemědělství podali. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministerský předseda Udržal.

Ministerský předseda Udržal: Slavný senáte! Již ve vládním prohlášení, které jsem měl tu čest přednésti v tomto slavném senátě při představení vlády dne 13. prosince 1929, zdůraznil jsem, že jsme v těžké světové krisi zemědělské a že známky všeobecné krise hospodářské rýsují se již i v četných jiných odvětvích našeho života hospodářského.

Proto jsem označil jako nejdůležitější a nejpřednější úkol vlády hledati a nalézti vhodné prostředky ke zmírnění a odstranění jevících se hospodářských poruch. Výslovně jsem uvedl, že žádná nesnáz, žádná práce, která může přispěti k odstranění hospodářské krise, nesmí nám býti obtížnou.

A mohu s dobrým svědomím říci, že vláda se stejnou rozvahou jako energií plnila a plní tento jí samou za nejdůležitější vytčený úkol.

Jen stručně chci uvésti, co dosud v naznačeném směru učiněno.

Vláda předložila mezi jiným k rozhodnutí Národnímu shromáždění tyto návrhy zákonů: 1. o odběru některých druhů zboží veřejnými podniky, ústavy a zařízeními, 2. o výrobě chleba, 3. o zavedení celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, jakož i o zákazu chemické úpravy mouky, 4. o dovozních listech, 5. o celní ochraně živočišné výroby, 6. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, 7. o stavebním ruchu, 8. o obchodní smlouvě s Rumunskem. 9. o vodohospodářském fondu.

Četné zákroky učiněny byly cestou administrativní. Tak zařízeny byly intervenční nákupy vojenské správy, vymílání žita pro vojenskou správu jen na 60 %, přeřazení žita, ječmene a mlýnských výrobků z nich, jakož i cibule do povolovacího řízení a revise obchodní smlouvy s Maďarskem.

Dále byla rozšířena za účelem zavedení a prohloubení obchodních styků s cizinou síť našich zastupitelských úřadů a zavedena podpora osob ne plně zaměstnaných.

To jsme v hrubých rysech vykonali.

My však víme, že touto stejně poctivou jako intensivní prací nedosáhli jsme ještě cíle, který jsme si vytkli. Hledáme další nové cesty, odpovídající průběhu krise a vývoji celkových hospodářských poměrů a neuzavíráme se žádným k cíli vedoucím návrhům, a proto také vítáme s povděkem náměty, které během debaty o naléhavé interpelaci pp. senátorů Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Dyka, Thoře a společníků ve věci hospodářské krise byly v tomto slavném senátě předneseny. Učiníme každý z nich, za účelem případného provedení předmětem bedlivých úvah a bude jistě snahou vlády, jako pánů interpelantů, přispěti nejmožněji ke zmírnění hospodářské krise, jevící se v zemědělství, v průmyslu a v další souvislosti i ve všech jiných oborech hospodářského podnikání. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Slovo dále má pan sen. Kopřiva.

Sen. Kopřiva: Slavný senáte! Již více než rok se mluví, píše a křičí o zemědělské krisi, poněvadž jsme ji neodstranili, ale dnes máme krisi všeobecnou. Tehdy, když se začalo o krisi mluviti a psáti nebylo ještě u malých zemědělců tak zle, poněvadž r. 1929 byla větší úroda a i když ceny obilí o něco klesly, vyrovnalo se to tím, že byla vyšší úroda. Ceny vepřového dobytka pohybovaly se u dobyta jatečného kolem 10 Kč za 1 kg a ceny dobytka hovězího kolem 8 Kč. Malý zemědělec svou obilní úrodu zkrmoval a tak si pomáhal, že krisi tak necítil.

Tehdy byla krise snad jen u zbytkových statkářů. To bychom však považovali za trest boží, že je to postihlo, poněvadž oni vykládají, i dnes to bylo zde s tohoto místa řečeno, kolik zbytkoví statkáři ztrácejí, jak jsou při tom nešťastni a jak se jim těžko hospodaří.

Vážený senáte, ať páni, které ten zbytkový statek tíží, odevzdají jej státu zpátky, jistě se najde nějaká veřejná korporace, která by zbytkový statek převzala a obhospodařovala. (Výkřik sen. Mikulíčka.) Já jsem porozuměl, ano, obec zbytkový statek má a obec na něm hospodaří a hospodaří ve prospěch všech občanů. (Sen. Mikulíček: A až bude válka, budeš zase zásobovacím komisařem!) Já se tě neptám; darebákem nebudu nikdy, i kdybych byl zásobovacím komisařem, vždy zůstanu pořádným člověkem.

Ale krise přešla i na malé zemědělce: letošní sucho a neúroda, zavinily další klesnutí cen obilních a též klesnutí cen dobytka vepřového na 1 kg na 7-8 Kč a u hovězího na 5 až 6 Kč. Dělali jsme zde zákony na odstranění této zemědělské krise. Udělali jsme zákon o pečení chleba. Zákon nařizoval, aby všechny nákupy potřeb pro veřejné ústavy a armádu dály se z tuzemské výroby, dělali jsme zákon o zajišťovacích obilních clech, dělali jsme vyšší cla na živočišnou výrobu, která měla zvýšiti cenu dobytka. Ale přátelé, uplatnily se tyto zákony, vidí zemědělec někde úspěch těchto zákonů, pomohlo se někde zemědělci? (Sen. Mikulíček: Pomohlo se konsumentu?) Prosím, na to já přijdu. Nikde se žádný z těchto zákonů neuplatnil. Neviděl jsem ještě, zdali se ten chléb kupuje pro armádu a ústavy, ale že nestoupl ani dobytek, ani obilí, naopak všechno kleslo, to vidíme, a řeknete-li nám, že máme zde zajišťovací cla, každý se tomu vysměje. Nám zemědělcům nijak neprospěla opatření, která se ve prospěch zemědělců dělají. Ježto jsme však zachraňovali zemědělce, musili jsme dělat i další zákony a opatření; dělali jsme úpravu platů, dělati jsme úpravu pensí, dělali jsme úpravu podpor v nezaměstnanosti pro průmyslové městské dělníky, poněvadž náš venkovský zemědělský dělník z těch podpor nemá nikde nic. Jeho políčko je vyřazeno z jakékoli podpory. Pak jsme dělali úpravu rent válečných poškozenců - to bych uznával jedině za správné, poněvadž na 80 % se dát zmrzačit, nebo si dát vyloupat oči, ztratit zrak, žádný z nás si nedá udělat ani za celou republiku. A na konec jsme dělali úpravu platů státních úředníků a zaměstnanců. Co se udělalo pro zemědělce, neznamená nic, ti druzí to mají zajištěno a my zemědělci na to budeme platiti zvýšením jízdného na drahách a snad i v budoucnosti zdražením kuřiva a piva. Tak to skončilo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Mluvím to, co je pravda - řekni, že to není pravda? Vážený senáte, my zemědělci jsme to prohráli, ale neprohrála to strana republikánská, která se vydává za jedinou ochrankyni a zástupkyni našeho zemědělstva, dělá své obchody dále; dověděl jsem se, že její společnost Agrosol zásobuje naší republiku maďarskou pšenicí a moukou a že již tu máme zásob na delší dobu. Její >Zemka< stará se o to, abychom měli zásobu masa a dobytka, ale ne domácího, nýbrž cizozemského.

O nás, lidových zemědělcích, se psalo, že jsme stáli v povzdáli, když se řešila krise. Pánové, nemůžeme do toho tak zblízka. Nechceme nikdy těžiti na účet lidské bídy.

Jaké jsou poměry našeho malého zemědělce? Prodává lacino, kupuje draho. Metrák pšenice před válkou stál 20 až 24 koruny, metrák žita - jak říkáme rži - 16 až 20 korun, ječmene 14 až 18 korun; naše vysoké boty stály 10 až 12 korun, ale dnes stojí 180 až 250 Kč. Před válkou za metrák pšenice jsem měl dvoje boty, dnes mám boty jen jedny. (Sen. Mikulíček: Za jak dlouho zedřeš boty a za jak dlouho sníš metrák pšenice?) Sním-li metrák pšenice nebo nesním, po tom ti nic není.

Dále šatstvo. Kabátek stál před válkou 30 korun a tentýž krejčí mi jej dělá dnes za 400 Kč. Na tento kabát jsem prodal metrák žita, dnes musím prodati 4 až 5 metráků.

Řádný hospodářský vůz stál přeci válkou 200 Kč, dnes stojí 2.400 Kč; secí stroj stál 300 korun, dnes stojí 3.000 Kč. A tak bych mohl vypočítávati do nekonečna.

My jsme pro snížení cen. My prodáme rádi lacino, jen když také poměrně lacino nakoupíme. (Sen. Mikulíček: Ale svatby jsou čím dále tím dražší!) Však ty nepotřebuješ parádu, ty se ženíš jen tak.

Říkalo se, ať sleví rolník, aby se mohl dělník a úředník najísti laciněji, a pak zlevní všechno. My jsme zlevnili, ale drahota trvá dále, že se neprojevila láce pro ty, kteří své denní potřeby kupují, za to nemůžeme. Nebudu zde vypočítávati, kolik stál kilogram pšenice nebo žita a kolik stojí chléb, kolík stojí kilogram masa a co stojí buřty; to si dovede vypočítati každý sám. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Klub naší strany podal dne 24. ledna t. r. návrh, aby byl vydán zmocňovací zákon, aby mohla vláda stanoviti cenu těchto hlavních poživatin. Pan kol. Mikulíček křičel na mně, že jsem byl válečným komisařem. (Sen. Mikulíček: Po celou válku byls >enthoben< a druhé kamarády posílals na vojnu!) Já jsem byl zproštěn ještě dřív, ani jsi ještě o válce nevěděl. Byl jsem zproštěn již v březnu 1913, kdy žádný o válce nevěděl, a to za poctivou, svědomitou práci pro obec. (Sen. Mikulíček: Však mně to chodily chudé ženy v Nivnici vykládati!) Chudé ženy mi vykládaly také o Tobě: styděl bych se to tu povídati, protože je světlo.

Pamatuji se ještě, že tehdy se nařídilo, že výrobek nesmí býti dražší, než za určitou cenu, a myslím, že v zájmu konsumentů bylo by možno naříditi zmocňovacím zákonem, aby, stojí-li pšenice o 50 % méně, bylo za korunu těch rohlíků, když ne 8, aspoň 6, a maso aby bylo také lacinější.

Vážený senáte! Jsou u nás různé názory o tom, kdo je nejdůležitějším stavem ve státě. Rolník, dělník, či úředník? Podle mého názoru jsou tyto stavy stejně důležité ve státě a měl by se k nim stát rovně zachovati. Ale jak to dnes vypadá? Pomáhá se těm, kteří jsou na tom nejlépe: státním zaměstnancům. Uvedu, prosím, důkaz: Na Nivnicku stojí měřice půdy v dobrém kraji 5 až 6 tisíc Kč, na Veselsku 8 až 10 tisíc Kč, na Kunovsku také 8, 10 až 11 tisíc Kč. A kdo ji kupuje? Státní zaměstnanci od dráhy.

Pan ministr Engliš uváděl zde, kolik se uložilo poslední dobu, kolik se vypilo, vykouřilo, ale ať p. ministr dá také zjistiti ty vklady, kdo je dělal. Kolik zemědělců dnes ukládá? To je důležité zjistiti, nejen to, kolik se uložilo. Podívejme se do sousedních států. Tam se platy snižují, my je zvyšujeme. Máme-li těžké doby a chceme-li šetřiti, zrušme všechny subvence, které jsou na osobu.

Vážený senáte! Co pomůže, když někdo si za státní subvenci postaví vzornou stáj, ať je to na hovězí nebo vepřový dobytek, když ti chudáci se na ni chodí dívat, ale nemohou si ji poříditi, poněvadž nemají na ni peněz. Zrušme 2 až 3 platy na jednu osobu ze státní pokladny. Omezme také veškeré sanování družstev, vážení přátelé. Tato družstva již nás stála tolik peněz. Nedávno jsem byl přítomen rozpravě našeho církevního hodnostáře p. kanovníka dr Okánika, příslušníka republikánské strany. A ten řekl: >Chtejí mne urobiť predsedom družstva. Ale já som to neprijal, protože ako predseda družstva sa nepostavím, to je samé gmínstvo, zlodejstvo.<

Ústřední družstvo v Bratislavě již bylo třikráte sanováno. Škoda těch peněz! Nezhroutilo se jenom družstvo jedné strany, hroutí se to všechno, poněvadž dnes člověk se odvrátil od boha, zhroutilo se nitro člověka, dnes nemá žádný poctivého svědomí a když se zhroutí nitro člověka, zhroutí se všecko.

Těžko se na ty to věci dívají malí zemědělci, kteří se musí zadlužovati a hleděti nejisté budoucnosti vstříc, poněvadž se jim jejich povinnosti daňové a přirážkové stále zvyšují. A přirážka zadlužených obcí teď zase stoupne o 150 %.

Republikánská strana dnes volá všecky ostatní strany do práce na záchranu našeho zemědělství, ale sama ho svými obchody ničí. Pánové, mám zlou předtuchu, že nás tato strana bude ještě kdy si volati o pomoc a spolupráci, až budeme prostřednictvím státní pokladny vyrovnávat povinnosti státního pozemkového úřadu. Pokud plynuly výhody z pozemkového úřadu, měli na ně právo jen příslušníci jisté strany, ale až při jdou povinnosti, nalehnou na nás na všechny.

Slavný senáte! Zmínil jsem se o nehospodárnosti družstev, kde hledat vinu. Dnešní lidská společnost odvrátila se od víry, od Boha, zhroutilo se nitro člověka a hroutí se všechno. Náš malý horský zemědělec je na tom hodně špatně. Jeho hlavní obživa a těžba - stromy, mu zmrzly, zemáky nemají cenu, dobytek na ceně klesá, bude míti špatné vánoce. Jedno však má: Zachoval si víru v Boha, radost z narození Ježíška a rodinného života.

Jinak je tomu u mnohých státních úředníků a zaměstnanců. Dostanou peníze, budou mít všeho pozemského hojnost, ale jestliže ztratili víru v Boha, nebudou míti radosti z narození Ježíška ani z rodinného života, poněvadž ho mají namnoze ve velikém procentu rozvrácený.

Končím a prosím jen o jedno slavnou naši vládu nebo ministerstvo financí: aby alespoň tuto vánoční dobu nebyli naši malí zemědělci berními vykonávateli-exekutory znepokojováni. Važme si těch malých venkovských, namnoze ještě doškových chaloupek, neboť ony jsou požehnáním a budoucností národa a státu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je tudíž skončena.

Přerušuji jednání.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Janíkovi, dr Jesserovi, Köhlerovi a na předcházející tři schůze sen. Trnobranskému.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená do konce tohoto měsíce sen. Hrubému.

Kdo s tímto návrhem souhlasí. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 21. října 1930 o 16. hodině s tímto

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 252) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 9. června 1927,.č. 88 Sb. z. a n., o poplatkových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru některých podniků, a doplňují jeho ustanovení. Tisk 274.

2. Rozprava o naléhavé interpelaci sen. Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Dyka, Thoře a spol. na vládu republiky Československé ve věci hospodářské krise. Tisk 283.

3. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 265), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína, podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929, se Závěrečným protokolem z téhož dne. Tisk 281.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hodin 5 minut.