Nemůžeme při tom opomenouti toho, abychom zde zase nekonstatovali, že všechny požadavky, které stát má plniti v sociálním, kulturním a hospodářském ohledu, mohly by také býti splněny- kdyby na spravedlivou míru byly sníženy potřeby pro ony tři činitele, totiž potřeba pro vojsko, potřeba pro české menšinové školy, jejichž přepych často přímo pobuřuje, a potřeba pro zahraniční politiku, jakož i pro propagandu v zájmu této zahraniční politiky. Víme ovšem, že toto volání zanikne bez naděje, zejména po poslední řeči pana ministra národní obrany. Bude zajímavo, jak se antimilitaristické vládní strany (obrácen k senátorům něm. soc. dem. strany) pánové, zcela obzvláště vy z německé sociální demokracie budete stavěti k těmto požadavkům pana ministra národní obrany. Zamítáme tedy berní předlohy a zcela obzvláště předlohu zákona o obecních financích. (Potlesk.)

MístoPředseda Trčka (zvoní ): Další slovo má pan sen. Reyzl.

Sen. Reyzl. (německy) : Pánové! Chceme-li správně oceniti obsah novely zákona, kterou dnes máme před sebou, musíme v prvé řadě míti na mysli, jak to v obcích vypadalo před novelisací v r. 1927 a po novelisaci. Myslím, že neříkáme příliš mnoho, jestliže tvrdíme, že měšťáctvo vesměs, a právě naši křesťansko-sociální přátelé v prvé řadě by měli nejméně příčiny, hráti si při tomto zákoně na pobouřené nebo uražené, poněvadž zákon novelisujeme my, a nikoli oni, neboť právě měšťáci to byli, kteří obecní hospodářství po válce, když leželo v troskách, zbaběle opustili, kdežto právě dělnická třída musila obcím pomoci z bláta. A dnes přicházejí tito pánové a vypravují nám, jak by to učinili. Uznali jsme, že na základě poválečných poměrů, inflace, znehodnocení peněz, byla zákonitá ustanovení o obecních financích neudržitelná, také my označovali jsme za nemožné, že mnohé obce musí vybírati 1.000 a 1.200 % přirážek, nikoli snad z pouhé rozkoše trýzniti lidi, nýbrž poněvadž toho jednoduše potřebovaly, kdežto jiné obce měly přirážky snad 200 - 300 % . Takovéto poměry byly trvale neudržitelné, poněvadž výsledkem toho bylo zcela nestejné zatížení průmyslových závodů. Také my nestavěli jsme se proti úpravě obecních financí, ale když roku 1927 podána byla předloha, poukazovali jsme k tomu, co se stane, bude-li zákon v této formě přijat. Našeho napomínání se tehdy nedbalo a němečtí křesťanští sociálové měli pro nás jen pohrdlivý úsměv, když jsme poukazovali na následky, které se pak skutečně dostavily.

Tehdy jste prohlašovali, že se v obecních financích musí udělati pořádek, ale pořádek, který jste učinili, je pořádek, jako když vůl dělá pořádek, když ho pustíme do obchodu s porcelánem. Obce byly zákonem o obecních financích ruinovány. Především musily zmizeti první začátky sociální péče, které se po válce; objevovaly v obcích; to jste vy křesťanští sociálové zavinili svými hlasy pro zákon o obecních financích v roce 1927! (Sen. dr Hilgenreiner [ německy ] : To byla vina dr Engliše ! ) Znám tyto věci, sedím od převratu v obecních správách. Mně nebudete nic vypravovati, pane kolego!

Jak se tento zákon o obecních financích prováděl? Myslím, že byl skutečně prováděn podle ducha, ve kterém byl vytvořen, jestliže však pan Krumpe mluví o provádění zákona, a tvrdí, že úředníci zákon sabotovali, pak je to nesmysl. Bylo již dosti zlé, co stálo v zákoně a co úředníci musili prováděti, poněvadž to občanská koalice vložila do zákona. Obce přece na příklad vkládaly do rozpočtu jako výdaje za obecní podniky jen obnosy absolutně potřebné, ty však byly bezohledně škrtány, aby vystačil vyrovnávací fond, který byl příliš málo dotován. Potřebné investice k udržování podniků byly škrtány. Mnohé podniky tím utrpěly velké škody, neboť je známo, že oprava, neprovede-li se hned, stojí pak dvojnásob. Tak tomu bylo u obecních podniků. Dále byly škrtány odměny starostů. Zde bylo úmyslem postihnouti právě socialistické starosty, ale zasáhli tím sami sebe. Právě starostové křesťansko-sociální strany a národní strany tím trpěli, pocítili na vlastním těle, jak chutnají rány, kterými obmýšlíme někoho jiného, které však na konec dostaneme sami. Křesťansko-sociální starostové, kteří za svou práci dostávali 24.000 Kč, škrtnutím péra dostali 4.000 Kč, načež nastal veliký nářek. Ale škrtnuty byly také ještě jiné věci. Začaly se především škrtati věci, které se vlivem dělnických zástupců dostaly do rozpočtů, totiž obnosy na sociální péči. Měšťáci zcela jednoduše prohlásili : Budeme to bohužel musit škrtnouti, musíme přijmouti všechny předpisy, poněvadž to stojí v zákoně. Ve svém nitru byli však velice srozuměni s tím, že to stojí v zákoně . Nyní však, kdy nastává zase možnost stanoviti přirážky 300 %, vidíme, že není zde vůle použíti této úlevy ke zvýšení činnosti obce tam, kde občanské strany mají většinu. Stal se také podivný případ, že týž úřad, zemský úřad , jednak dal svolení k provedení nějaké věci, zle potřebnou částku škrtl z rozpočtu, jenž mu byl předložen. Takový nesmysl se prováděl se starým zákonem !

Pětina ošetřovacích výloh znamenala obrovské zatížení. Znám obce, kde veškeré přirážky stačily přímo jen na plat obecního strážníka a na tuto pětinu ošetřovacích výloh.

Kladli jsme ovšem největší váhu na to, aby všechny tyto věci zmizely, aby zákon v této příčině byl zlepšen. Pánové, kteří nás dnes kritisují, zapomínají, že naše přání šla mnohem dále, že však právě jejich bývalí soudruzi v koalici, kteří prý také o tom jsou přesvědčeni, že tento zákon nedostačuje, kladli největší odpor, takže novela nemůže vypadati tak, jak si přejeme. Souhlasíme s názorem ministra financí, že ani tato úprava nemůže býti konečnou, oposičníci mají pravdu, je to záplatování, ale dnes nelze ještě přikročiti ke konečnému řešení této otázky, poněvadž nejsou ještě rozřešeny všechny předběžné otázky, které s tímto problémem úzce souvisí. Takovou předběžnou otázkou je na příklad ochrana nájemníků. Máme za to, že vůbec celý systém financování našich obcí je pochybený. Přejeme si, aby celý tento systém byl vybudován na jiném podkladě. Ale o tom dnes nepotřebujeme mluviti. Tvrdím, že obce a okresy budou s tím musit ještě dlouho laborovati, nežli budou vyrovnány škody, které občanská koalice způsobila během těchto tří let trvání zákona o obecních financích. I nepatrné výhody tohoto dnešního zákona budou ještě z valné části absorbovány škodami, jež občanská koalice způsobila někdejším zákonem o obecních financích.

Mluvilo se velmi mnoho o vyrovnávacím fondu. Nuže, myslíte, že tento vyrovnávací fond mohl učiniti více, nežli mu ve skutečnosti bylo možno ? Kdyby to občanská koalice byla myslila poctivě, byla by musila pro vyrovnávací fond nalézti zcela jiné daňové prameny nežli ty, které se již předem jevily jako nedostatečné, jak jsme to také při poradě o někdejším zákoně dokazovali. Vrátím se nakonec ještě k vývodům kolegy Feierfeila, ve kterých mluvil o vyrovnávacím rondu. Limit u obcí byl zvýšen. Také my nejsme pro to, aby se s přirážkami šlo příliš vysoko, již proto nikoli, poněvadž to přece je zcela neurčitý pramen příjmů, a čím výše počítá obec své přirážky - stane se u některého podniku třeba nějaká nehoda, podnik obdrží daňové odpisy - tím více ztratí potom obec na očekávaných příjmech, Ale že nedošlo k nějaké jiné úpravě nežli k nepatrnému zvýšení limitu, není zase naší vinou, nýbrž vinou občanských stran, které k nějaké jiné úpravě nebyly vůbec ochotny. Limit byl zvýšen o 50 %, pan ministr financí se domnívá, že obce s tím vystačí. Přirážky mohly již dříve býti zvýšeny na 300 % , a nyní je možno zvýšiti je na 330 % ; ovšem je věc nyní trochu usnadněna proti dřívějšku. My, kdož zasedáme v obecních výborech, víme, jak úřady dříve nesmírně šikanovaly obce, když žádaly o zvýšení limitu, a vítáme to, a s námi to uvítá každý člen obecního zastupitelstva, který to myslí vážně s prací v obecním zastupitelstvu, že zde zjednány byly úlevy, že se navrací část této obecní samosprávy, kterou občanský blok zničil. Toto zvýšení na 300 % nebude dostatečnou pomocí pro obce, ovšem má se daňový podklad zvýšením daně z piva a zvláštní daně výdělkové trochu zvětšiti. Ale na druhé straně - to beze všeho přiznáváme - obcím se ochranou nájemníků maličkost béře. Ovšem prohlašuje pan ministr financí, že úbytek, vznikající slevou domovní daně třídní se zase nahradí zvýšením nájemného, uvolněním ochrany nájemníků.

Máme za to, že hlavní věcí jest, aby přestalo nedůstojné jednání vyšších úřadů s obcemi. Kdo to prodělal a kdo viděl, jak se obecní rozpočty seškrtávají, kdo musel vyslechnouti výroky úředníků vyrovnávacího fondu o hospodářství v obcích, ačkoli byl přesvědčen, že obce převážnou většinou pracovaly poctivě a že to všechno bylo jen podvod, co se mluvilo o marnotratnosti obecních zástupců, ten uvítá co nejsrdečněji, že tato věc s vyrovnávacím fondem konečně padla a že se s obcemi nebude smět jednati již tak nedůstojně.

Velkou úlevu zjednává po našem názoru ustanovení, že je stanovena lhůta, ve které jsou nadřízené úřady povinny rozpočty vyřizovati. To byl také prostředek, kterým bylo možno šikanovati zcela podle libosti obecní zastupitelstva, takže obce nemohly nic jiného nežli hospodařiti dále na základě starých rozpočtů, což se potom bralo za záminku, když se obecní funkcionáři měli bráti k odpovědnosti.

Co však vítáme co nejsrdečněji a k čemu si blahopřejeme, že jsme to prosadili, je to, že přestává právo nadřízených úřadů diktovati obcím, aby zaváděl dávky. To bylo právo, které měly nařízené úřady a úřady vyrovnávacího fondu, a které jevilo hlavně účinek proti pracujícím vrstvám; ať se již zaváděla dávka ze stok, světla anebo nájemného, všechno se ihned zaokrouhlením nahoru přesunulo na nájem, tedy zatížení širokých vrstev obyvatelstva. V této příčině budou míti obce částečně zase právo sebeurčení. Nechci mluviti o tom, že se obcím usnadňuje opatřiti si půjčku. Není potřebí míti obavy, že obce budou hospodařiti lehkovážně. Neboť, kdo zná zástupce obcí - výjimka potvrzuje pravidlo - ví, že se každý střeží činiti v obci něco, co by ho mohlo v očích jeho spoluobčanů označiti jako marnotratníka obecního jmění. Vidíme, že také měšťáci vždy činili tak, jako kdyby chtěli spořiti. Ale šlo-li se věci na kloub, byla vůle pro úsporná opatření zase jen u věcí, které právě nás dělníky nejvíce postihovaly. Na požitcích starostů a na věcech; na kterých měli zájem měšťáci, spořiti se nemělo, kdežto na každých několika korunách chudinské podpory, kterou měl obdržeti obecní chudý, se spořilo.

Mluvil jsem již o tom, že snížení domovní daně třídní způsobí obcím malý úbytek. To se více projeví v obcích, kde jsou průmyslové podniky, které jsou větší, nežli v obcích, které jistě vyčerpají limit a tím mají právo dožadovati se nového vyrovnávacího fondu. Nevznikne tím tedy obcím přímá škoda; poněvadž tento úbytek mohou započítávati kvotou, kterou u vyrovnávacího fondu mohou požadovati. Ale obec, která limit nevyčerpá, která zůstane pod 200 %, u té to v praxi dopadne stejně. Co majitelé domů budou musit platiti více na přirážkách, o to platí méně na domovní dani činžovní. Není to tedy ve skutečnosti žádné ztížení celé úpravy.

Musím se při této příležitosti zmíniti, ještě o věci, která velmi silně zajímá velkou část obyvatelstva, a to bezvěrce. Při letošním sčítání lidu dosáhnou bezvěrci jistě počtu 2 milionů. Je to již veliký počet a tato velká masa má právo na to, aby se také v obcích zavedl pořádek v té příčině, aby bezvěrci nebyli více nepřímo nuceni přispívati svými penězi k výdajům některé náboženské společnosti. Nyní se u nás zahnízdilo toto: ačkoli obecní řád z r. 1874 a ustanovení zákona z r. 1894 výslovně prohlašuje, že výdaje na kultus mají nésti jen příslušníci farní obce a že politická obec není identickou s farní obcí, dělá se to v obcích, kde měšťáci mají většinu, a hlavně tam, kde křesťansko-sociální vliv je veliký, zkrátka tak, že se tyto výdaje na kultus zařadí do rozpočtu. Chci jen říci, co všechno u nás ve Šluknově křesťanští sociálové zařazují do rozpočtu: plat pro ředitele kůru, pro kalkanta, pro kostelníka, pro zvoníka, odměna pro členy kůru, požární pojištění oltářů na Boží Tělo, postavení a rozebrání oltářů na Boží Tělo, udržování a práce na křížové cestě, odměny kaplanům v nemocniční službě. To všechno přichází do rozpočtu a přesunuje se přirážkami na veškeré obyvatelstvo. Podle přesného znění zákona má se při takovýchto věcech, jako na příklad při konkurenčním řízení stran kostelních staveb - u nás se obnovuje kostel, obec má na to zaplatiti 30.000 Kč - tedy při takovémto konkurenčním řízení má se vybírati zvláštní přirážka, ale u nás se to všechno dá klidně do rozpočtu. (Výkřik [ německy ] : To bylo schváleno?) Ano, to bylo schváleno, ačkoli zemská správa provedla v létě revisi a výslovně prohlásila, že takovéto výdaje nepatří do rozpočtu. Žádáme, aby tato věc co nejdříve byla upravena. Nutno to těm 2 milionům bezvěrců uspořiti, aby platili příspěvky na výdaje kultu římsko-katolické církve.

Dovolte nyní, abych několika slovy odpověděl na vývody řečníků křesťansko-sociální strany v poslanecké sněmovně a zde v senátě. V prvé řadě mluvil jako specialista v obecních otázkách posl. Krumpe, který je také městským radním v Děčíně. Posl. Krumpe je náš starý známý. Když r. 1927 novela o obecních financích stala se zákonem a r. 1928 bylo již pozorovali první škody novely, svolali jsme ve Šluknově velikou schůzi obecních voličů. Křesťansko-sociální strana chtěla také jíti s sebou, ale pak odřekla účastenství. Přes to přišli posl. Krumpe a člen zemského zastupitelstva Haupt. Posl. Krumpe hrál si na zastánce nových zákonů, berní reformy, reformy správy a zákona o obecních financích a chtě dokázati, že tyto zákony jsou požehnáním pro obce. Člen zemského zastupitelstva Haupt řekl tam doslova: >Zákon o obecníchfinancích je dobrý. Zvětšenou daňovou základnou následkem zvýšení domovní danětřídní naleznou obce plnou náhradu za omezenýlimit. < Ačkoli tedy stále popírali, že majitelé domů mají zvýšení daní, musil přiznati, že se domovní daň třídní zvýšila, použil však právě tohoto argumentu k tomu, aby prohlásil, že tento zákon je dobrý, poněvadž se následkem zvětšení daňové základny objeví sumy, které stačí, aby obcím umožnily plnění jejich povinností. Zákon projevil účinky tak, jak jsme řekli. Posl. Krumpe opětoval v oné schůzi přesně to, co řekl v parlamentě, že určitě ví, že úředníci zemské správy úmyslně zákon sabotují. Podezíral tím úřednictvo, že neplní své povinnosti. Na náš poukaz, že zákon nelze jinak vykládati, nežli jak zní, a že dotační fond nestačí, použil nejapných vtáček. Lze tedy seznati, že poslanec Krumpe zákon tehdy hájil a že se dnes dostává k tomu, aby zákon označil jen za zralý pro novelisaci. Pan posl. Krumpe nazývá nyní novelu atentátem na hospodářství. To je výraz, kterého použil v poslanecké sněmovně. Jestliže tento zákon má býti atentátem na hospodářství, pak táži se, co vlastně znamená berní reforma, kterou se, jak posl. Remeš dovodil, dokázalo, že 4 banky, které v roce 1929 vydělaly o 18 mil. Kč více než roku 1926, platily o 41 milionů Kč daní méně. A pro tento zákon hlasovala tehdy křesťansko-sociální strana. Zmiňuji se ještě o tom; že při této novelisaci spolupůsobily samosprávné orgány. Stará měšťácká koalice nepovažovala za nutné, aby se dotázala jen jediného odborníka ve věcech komunálních, jaké účinky budee míti tento zákon. Posl. Mayr-Harting prý podle zprávy časopisu > Deutsche Presse < prohlásil, že sociální demokraté selhali. Doslova řekl toto: > Jsme zvyklí slyšeti od této vlády mnoho řečí, ale viděti málo práce. < Ovšem, takovou práci, jakou dělala měšťácká koalice za spolupůsobení Mayr-Hartinga my neděláme, tu musíme spolupůsobení odříci.

Slyšeli jsme dnes kolegu Feierfeila, četli jsme řeč posl. Oehlingera, který mluvil ke kapitole vojenství a patrně je vojenským specialistou šavlemi ozbrojených křesťanů. Všechny tyto řeči obracejí se jen proti nám sociálním demokratům. Každý z těchto pánů na nás útočí, jenže jeden neví ničeho o tom, co řekl druhý. Zmínil jsem se před chvílí, co řekl pan dr Mayr-Harting > Jsme zvyklí slyšeti od této vlády mnoho řečí, ale viděti málo práce. Režim -pane kolego Hilgenreinere, dávejte pozor - režim,za kterého socialistický blok se velikým vlivem nejen chlubí, nýbrž se mu také těší.< A posl. Oehlinger řekl: > Bezvlivnostsocialistických vrstev, socialistických stran, obzvláště německé sociálně-demokratickéstrany. < Každá řeč křesťanského sociála vyznívá ve volání do boje proti nám. I když také rozumíme teto zlosti, poněvadž víme, že křesťanští sociálové, ačkoli chtějí býti dobrými křesťany, nepřenesou to přes srdce, aby zapomněli na nejnekřesťanštější ctnost a nejnekřesťanštější vlastnost, nenávist - poněvadž němečtí sociální demokraté byli spolu příčinou, že byli vypuzeni, poněvadž sociální demokrat zaujímá místo ministra spravedlnosti Mayr-Hartinga - tož myslím přece, že by křesťanští sociálové měli míti alespoň trochu smyslu pro směšnost, které se vystavují, když takto mluví. Poznamenávám, že to, co řekl pan sen. Feierfeil o našich volebních provoláních, nestálo v našich volebních provoláních, nýbrž v křesťansko-sociálních provoláních. Kdybych byl tušil, že o tom bude řeč, byl bych je přinesl s sebou. Šli do voleb jako vládní strana a slibovali lidem snížení veřejných břemen; žádné nové daně, snížení vojenských břemen. To slibovali pánové ve volebních provuláních r. 1929, ačkoli se před několika lety usnesli na ozbrojovacím fondu, ačkoli hlasovali pro rozpočet na r. 1930, který s jejich svolením zase stanovil vyšší vojenská břemena. (Sen. dr Hilgenreiner [ německy ] : To není pravda!) Předloha nepřijde dříve do parlamentu, dokud ji ministerská rada neschválila. Rozpočet byl v parlamentě, následkem toho Mayr-Harting a Spina souhlasili. Není tedy pravda, že my jsme povolili zvýšení o 80 milionů . Teprve sociálně-demokratická účast ve vládě prosadila, že se toto zvýšení neuskutečnilo.

Nyní slovo o dotačním fondu. Nevěřím vůbec, že křesťanští sociálové nerozumějí rozdílu mezi starým dotačním fondem a novým dotačním fondem. Nevěřím tomu vůbec, domnívám se jen, že zlomyslně, aby nám jednu přišili, ztotožňují vyrovnávací fond u zemského zastupitelstva se starým dotačním fondem. Rozdíl záleží v tom, že obce ze starého dotačního fondu obdržely něco jen tehdy jestliže se podrobily nařízení zemské správy na zavedení nových dávek. Teprve když tyto dávky nestačily; přišel v úvahu dotační fond. Také křesťanští sociálové to vědí. Přiznávám, že to snad neví pan sen. Scholz, ale pan dr Hilgenreiner to ví určitě, že u nového dotačního fondu těchto předpisů není. Je tedy demagogií a ničím jiným, pokouší-li se někdo rozšiřovati báchorku, jako by nový dotační fond u zemského zastupitelstva byl starý fond, ježto také zemská zastupitelstva mají předpis, že čtyři pětiny musí obdržeti obce. Jestliže to pan sen. Scholz neví, nemá tvrditi opak.

Ačkoli nás předložená novela ještě daleko neuspokojuje a my se daleko ještě nedomníváme, že obce tím dostávají to, co jim náleží, budeme hlasovati pro předlohu doufajíce, že přijde doba, kdy v této příčině budeme moci pro obce učiniti ještě více. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Votruba. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Votruba: Slavný senáte! V předložených zprávách projednáváme právě pěknou daňovou kytičku. Je to: 1. úprava finančního hospodářství svazků územní samosprávy, 2. zvýšení daně z piva, 3. doplnění a změna zákona o přímých daních a k tomu ještě prodloužení platnosti zákona týkajícího se poplatků za úřední výkony ve věcech správních. Všecky tyto předlohy daňové mají za následek zvýšení daňového břemene a prodloužení platnosti zákona o poplatcích za úřední výkony ve věcech správních znamená další placení těchto dávek až do konce roku 1932. Ať byly důvody, které vedly k podání těchto předloh, jakékoli, ať to byl i ohled na státní finance, po kterých žádá se z důvodů jiných zákonů zvýšení výdajů, nutno přece jenom přiznati, že znamenají další zatížení obyvatelstva našeho. Úlevy nedostává se, bohužel, našim poplatníkům nikde. A výhled do budoucnosti není zrovna růžový, neboť rýsuje se už v určitých konturách osnova zákona o prodloužení platnosti daně z obratu, vedle toho také zvýšení osobních tarifů na drahách a poplatků telefonních, což vše znamená další zatížení našeho hospodářského života. Vládní návrh zákona o dani z piva uznán byl i rozpočtovým výborem našeho senátu za daných poměrů za odůvodněný, i když do nové osnovy zákona dodatečně bylo pojato ustanovení o zvláštní výnosové dani z piva zatím účelem, aby za hospodářské období 1930-1931 byly pro svazky územní samosprávy aspoň částečně zachyceny zcela mimořádné zisky, plynoucí pivovarům od výrobního období 1929-30 z podstatně nižších nákladů na pivo, jakož i z toho důvodu, že pivovary samy při jednání o úpravě daně z piva po přezkoušení svých výrobních kalkulací za uvedené období byly ochotny poskytnouti státní finanční správě participaci na zisku v částce 10 haléřů za 1 litr piva a cenu piva nikterak nesnížily. Souhlasím-li i s výší a jistou důvodností této daně, pak ovšem nemohu souhlasit se zásadou zpětného působení zákona, zejména, rázu finančního. Je to u piva první případ tohoto zpětného působení a druhý byl v původním znění vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 76 z r. 1927 o přímých daních. Tímto zákonem chtěla vláda postihnouti úložky do zvláštných reserv před rokem 1930 od obchodního období 1926-27 zdaněním jich, pokud jich nebylo k účelu svému použito. Když proti tomu vzneseny byly všestrannými zájemci námitky, které vytýkaly, že zpětná platnost přivodí nedostatek právní bezpečnosti při podnikání, vláda vyhověla přání, aby ustanovení zákona netýkala se reserv, zřízených před hospodářským obdobím 1930, po případě 1931, a odůvodnila to tím, že za nynější hospodářské deprese, která pravděpodobně ještě delší dobu potrvá, má se dostati podnikatelům úlevy k překonání této deprese nutné. Tento argument, který obsažen je též ve zprávě rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, naše strana naprosto neuznává a stojí dále jako dříve proti zpětné platnosti zákonů, zejména finančních.

Kvituji s povděkem, že se nám podařilo zachrániti odčítatelnost daně výdělkové, již zaplacené. Ale podotýkám výslovně, že dalšího zvyšování této daně naše obchodní a výrobní vrstvy nesnesou. Význam tetu daně ostatně vystihl ministr financí dn Engliš v důvodové zprávě k daňové reformě, kde napsal výslovně > Daň výdělková jak všeobecná, tak zvláštní,trpí přirážkami samosprávných svazků. Pokud berní reforma znamená úlevu daňovou,lze říci, že těžisko reformy spočívá v dani výdělkové. Daň nesmí podlomitipodnikavost, nemá-li tím býti podlomena produktivita země. Zřetel k cizině platí uvýdělkové daně více, nežli u ostatních daní. <

A nyní přichází pan ministr financí dr Engliš s předlohami, které znamenají jednak zvýšení daně, jednak zvýšení autonomních přirážek na tuto daň uvalených. I když připustím, že přijetí této kytičky daňové je státní nezbytností, přece jen musím si položit otázku, zda nynější doba je pro zvyšování břemen příhodnou. Musíme mít na mysli, že tato zvýšená břemena ukládáme v době všeobecné hospodářské krise, krise to výroby i odbytu, krise živností, krise lidí pracujících za mzdu i za služné. Tato všeobecná hospodářská krise vedle jiných zjevů, jako na př. množství vyrovnání a úpadku, jeví se též 1. v poklesu populace, 2. v rostoucím vystěhovalectví a 3. v nezaměstnanosti následkem zhoršení výrobních a odbytových poměrů. Populace v naší republice i za loňský rok zaznamenává další pokles. Kdežto roční počet sňatků stoupá, takže jest o 12 tisíc vyšší než před 5 lety, ubylo porodů za tu dobu o 40 tisíc, ale přibylo za to úmrtí o 16 tisíc. V Čechách jsou 23 okresy, v zemi Moravskoslezské 3, kde loni více lidí zemřelo, než se narodilo. Loni již 28 větších měst v Čechách a 5 měst moravskoslezských vykazuje přímo úbytek. Je to tedy zjev, nad kterým se musíme zamysliti. (Tak jest!) Také těžké hospodářské poměry , jevící se v hospodářské naší krisi, mají vliv na naše vystěhovalectví. Loňského roku bylo vydáno 28.300 vystěhovaleckých pasů, o devítinu více, než předloni, a to nepřihlíží se k sezonnímu vystěhovalectví do Německa a Rakouska, kam za prací odebralo se na 20 tisíc zemědělských dělníků. Téměř tři čtvrtiny vystěhovalců připadají na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Také velice stoupl počet vystěhovalců do Francie a Belgie, ze zámořských států vedle Spojených Států Amerických, které přistěhovalectví omezily, jest Argentina na prvním místě, kam naši lidé se stěhují přes všechny úřední varovné hlasy. Za posledních 10 let vydáno bylo v naší republice 318 tisíc vystěhovaleckých pasů, většinou pro Slováky. Kolik našich lidí z ciziny vrátilo se zejména působením zákonů v jiných státech o ochraně domácího trhu práce, nebylo úředně zjištěno.

Jak vyvíjí se u nás nezaměstnanost, to povídá nám ve své zprávě státní úřad statistický. V prosinci r. 1929 bylo ve Velké Britanii a Irsku přes 1,344.000 nezaměstnaných. V Německu 1,774.000, v Rakousku 226.500, v Maďarsku 20.000. v Československé republice 30.000, v Polsku 185.000, ve Francii jen několik set, v Belgii 29.000, v Holandsku 55.000. poměrně stejně v Dánsku a Švédsku a v Italii 408.700. Nejsme tedy sice, co do nezaměstnanosti, v porovnání s ostatními státy na tom nejhůře, ale nicméně číslice 30.000 od roku loňského doznala jistě letos přiměřeného zvýšení, nad kterýmžto zjevem je nutno se zamysliti.

S potěšením však dlužno konstatovati, že naše obchodní bilance je aktivní, a že činí letos za prvních 8 měsíců téměř 700 milionů Kč, kdežto loni byla pasivní 28 miliony. Při tom náš letošní obrat je nižší téměř o celé 4 miliardy. A tak celkem vidíme před sebou obraz, který nás nikterak netěší. V době hospodářské krise přichází stát s novými břemeny, přijde ještě s prodloužením daně obratové za současného zavedení penále z daně včas nezaplacené ve výši 5 % , očekává se určitě zvýšení jízdních lístků na drahách a docházíme k zvýšení poplatků za telefon. Za těchto okolností ministerstvo zásobování, aby odůvodnilo svoji existenci, chce zasáhnouti do cenového vývoje a přivodit snížení cen. Snaha za jisté pěkná, je však jen otázka, jak to provésti. S napodobením starých metod tohoto zásobování ještě z doby válečné nepořídí naprosto ničeho. Zavedení maximálních cen a směrných cen zklamalo dříve a nutně by musilo zklamati také nyní. Neznám zásahu, který by tak bezpečně vedl ke snížení cen, pokud toto je v tom nebo onom odvětví výrobním a prodejním možné, jako dohoda dobrovolná mezi tímto ministerstvem a kruhy výrobními a obchodními, ale rozhodně žádný diktát. Při tom musíme uvážiti, že ony druhy průmyslu, které jsou poukázány na vývoz, nemohou snížiti více ceny, ježto stanoví je tak nízko, aby vůbec mohly vyvážeti a řídí se heslem, že pro hospodářství naší republiky je lépe vyvážeti za ceny nízké, než nevyvážeti vůbec. Ale pak ovšem musí tyto druhy průmyslu hledati náhradu ve vyšší ceně na domácím trhu, a tu nyní nastává otázka, pokud budou moci tyto snížiti, a jak vysoké ceny náš domácí trh snese. Všecky zásahy vlády do stanovení cen určitých výrobků a potřeb, do samostatného vývoje hospodářských poměrů, byly a budou bezúčelny, neboť přede všemi zákony o těchto zásazích stojí tady starý národohospodářský zákon o ceně, že totiž cena výrobku nemůže klesnouti v normálních poměrech pod výrobní náklady. A do těch výrobních nákladů musím počítat nejen kapitál do podniku vložený, ceny surovin, mzdy a platy lidí v podniku zaměstnaných, práci podnikatele samého, úvěr pro provoz podniku potřebný, ale také všecky povinnosti, které na podnikatele uvalí stát, jako daně, poplatky a dávky a přirážky všech autonomních svazků . K tomu přistupuje ještě placení povinností, plynoucích ze zákona sociálního rázu, které činily v r. 1928 celkem 4.768,448.000 Kč. (Sen. Plamínková: Co to je?) To je podle zprávy Státního statistického úřadu. (Sen. Plamínková: Ale co tam všecko do toho počítáš?) Jen to, co se musí platiti z důvodu zákonů sociálních, nic jiného.