Vidíme tedy, že toto všecko musí v první řadě nalézti výraz ve stanovení ceny výrobku a v obchodě připočítá se přirozeně k tomu obchodní režie a tak zdá se mnohým cena výrobků vysoká, mluví se o lichvě, ačkoli správně není zde žádný problém lichvy, ale problém drahoty.

Vytýká se zejména našim drobným výrobcům a obchodníkům, že jsou drazí, že zejména obchodníci neslevují v drobném z ceníku indexového přiměřenou část. Naproti tomu mohu říci, že není zde korporace, která by prodávala zboží lepší a za cenu nižší než naši drobní živnostníci a obchodníci, ačkoli korporace, spočívající na základě zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech z r. 1873, mají značné úlevy daňové a poplatkové a při tom mají zajištěny svoje odběratele.

Podívejme se jak to vypadá u obchodníka, co se mu všecko ukládá: I. vysoké daně; 2. v nových domech vysoká činže: 3. zvýšené poplatky a kolky, dopravné, pošta a telefon: 4. drahý úvěr; 5. cukerní daň, která zdražuje cukr o 30 % ; 6. zvýšení železničních tarifů; 7. platy na sociální opatření státem vybudované; 8. při řeznících a uzenářích a při obchodu masem a uzeninami poměrně vysoká daň z masa. K tomu konec konců přistupuje následkem hospodářské krise všeobecně pokleslá kupní síla našeho obyvatelstva. Považme, že celkové daňové zatížení na hlavu od doby válečné stouplo u nás o 200 %. Tedy, chce-li stát nebo některé ministerstvo přivodit snížení cen, pak musí sám jíti příkladem vstříc a slevit na požadavcích a břemenech, která výrobě i obchodu ukládá. Že to je možno, ukazují Švýcary . Tam došlo ke snížení cen následkem zásahu státní moci teprve tehdy, až spolková rada snížila železniční tarify a cla, tím přirozeně snížila také výrobní a obchodní náklady. V Německu pracuje se na snížení státních výdajů, aby se nemusila více zvyšovat břemena, ba je tam snaha o snížení těchto břemen.

Přijetím předloh, které právě projednáváme, bude velice zvýšeno zatížení našeho poplatnictva asi takto: U zvláštní daně výdělkové, tam kde jsou přirážky 160 %, zemské, 110 % okresní, 200 % obecní, 10 % školní, 7 % zdravotní a 13 % komorní, stoupne zatížení z 32.4 % až z 35 % na 48 % až 54 %. Tam, kde přirážky budou potom obnášet celkem 640 % , stoupne sazba ze 37.2 % až 39.4 % na 59.2 % až 65.2 % celého výnosu podniku. U všeobecné daně výdělkové při výnosu 50.000 Kč stoupne zatížení ze 6.8 % na 7.8 % . Při výnosu 150.000 Kč z 9.3 % na 13.2 %. Při výnosu 200.000 Kč z 12.7 % na 13.9 %. Při výnosu 300.000 Kč z 15 % na 18.6 %, avšak jen v obcích se zvýšenými přirážkami ze 17.7 % na 23 %. Z těchto čísel vysvítá, že zvláštní výdělková daň bude zvýšena o 50 % a všeobecná daň výdělková asi o 20 %. Přidáme-li k tomu ještě zvýšení přirážek autonomních svazků, znamená to další zvýšení obou těchto daní. V Rakousku obnáší zatížení průmyslu výdělkovou daní 27 %, v Německu jen 20 %, ale u nás již nyní 32 % až 39 % , a po přijetí právě projednávaných předloh stoupne toto zatížení na 48 % - 65 % výnosu, nehledě ani k vysokým povinnostem, vyplývajícím ze sociálních opatření.

Ministerstvo financí rádo vytýká našemu poplatnictvu nedostatek daňové morálky. Přiznám, že daňová morálka u nás nestojí na svojí výši. Zjev ten není potřebí omlouvat, jako spíše vysvětlovat. Při neustálém zvyšování břemen vidí náš poplatník jedinou možnost výnosu svého podniku, bohužel, v tom, když tu a tam se berní správě úplně ze svého výdělku a ze svých příjmů nevyzpovídá. Berní morálka bude možná jen tehdy, až všecka daňová, přirážková, poplatková a dávková břemena i jiné veřejné povinnosti budou sníženy až poplatník bude vidět, že výsledkem jeho práce je také určitý jeho výdělek. Ostatně státní správa není důslednou, pokud se týče úroků z prodlení. Ministerstvo financí žádá úroky z prodlení u dlužných daní vůbec, u daně z obratu hodlá zavésti dokonce k tomu ještě penále - a jiné ministerstvo zadává dodávku našemu živnostníkovi s podmínkou, že do půl roku ode dne dodání zboží nebude požadovati ani zaplacení ani úroků z prodlení.

Proto chci doufat, že finanční správa již na cestě ukládání nových břemen a zvyšování starých, dosud stávajících, nepůjde dále, aby neochromila výrobu a obchod a nepoškodila hospodářství státu a jeho obyvatelstva. V této naději prohlašuji, že budeme hlasovati pro předložené nám osnovy zákona. (Pochvala.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Fr. Scholz.

Sen. Fr. Scholz (německy): Slavný senáte! Ze všech řečí, které dosud byly proneseny, ať se projednávala jakákoli předloha, vyznívala zřetelně starost, že jsme pronásledováni nebývalou hospodářskou krisí. Měla by se proto, tak musili bychom se domnívati, vláda snažiti, aby se po všech těch mnohých řečech konečně jednou vzchopila k vážné práci, aby odstranila krisi a bídu z toho vzniklou. Ale tak tomu dosud nikterak nebylo. Obzvláště německé živnosti a německý průmysl v městech i na venkově jsou těžce spolu postiženy těmito hospodářskými zjevy. Nesčetné malé obchody, mezi nimi obzvláště živnost hostinská, jsou vážně ohroženy a všude se dostavila těžká starost o udržení existence, s námahou založené. Poněvadž masa osob krisí postižených stále ještě vzrůstá, poněvadž vzrůstá počet nezaměstnaných, a kupní síla se tím všeobecně oslabuje, trpí vedle průmyslu také živnosti nedostatkem přiměřeného odbytu.

Tyto skutečnosti jsou zajisté všem stranám a vládě známy a přesto dějí se pokusy, novými břemeny a daněmi postihnouti beztak strádající hospodářství. Daň z obratu měla býti zvýšena, výdělková daň nemá více platiti jako odpočitatelná položka při vyšetření daňové sumy a zvyšuje se z 8 na 9 %. Obecní přirážky se podle nového finančního zákona zvyšují, okresní přirážky stoupají, a nakonec vyhlédnuto jest ještě zvýšení daně z piva, aby vyneslo sta milionů, které vybrány budou zase jen u konsumentů a malých živnostníků, i když se také okamžitě říká a stanoví, že to mají nésti pivovary samy. To jsou nová a těžká břemena, která vláda ukládá obyvatelstvu.

Ministerstvo financí předložilo tudíž osnovu zákona o zvýšení daně z piva a zdanění konjunkturálních zisků pivovarů. Následkem této předlohy bude jednotná daň z piva a podstatné její zvýšení. Všeobecně činí dosavadní daň z piva u 10 % ního výčepního piva na státní dani 24 Kč, na zemských přirážkách 8 Kč. U 12 % ního ležáku dlužno platiti na státních daních 32 Kč a na zemských přirážkách 12 Kč, u speciálních piv na státních daních 40 Kč, na zemských přirážkách 20 Kč. Vedle těchto daní a přirážek dlužno ještě zapraviti obecní dávku ve výši 8 - 10 Kč za 1 hl. Mimo to dlužno ještě zaplatiti daň z obratu, která je paušalována 4 1/2 - 5 % a kterou mají účtovati pivovary. Je tudíž dnes již hektolitr 19° výčepního piva; kterého se vypije asi 75 % spotřeby piva, zatížen daněmi a přirážkami v částce 50-52 Kč. Ještě vyšší daňové zatížení, i kdyby je prozatím měly nésti pivovary samotné, jak tato novela zákona stanoví, a to při obyčejném výčepním pivu z 1 hl o 14 Kč, při ležáku 12 °% o 16 Kč a při speciálním pivu, právě v nynější těžké době krise, je daňovou nespravedlností právě vůči slabé živnosti hostinské a konsumentům piva, na kterých toto opatření v dozírné době - toho se s jistotou obáváme - projeví své účinky. Přes mnohé předsudky je přece obyčejné 10stupňové výčepní pivo v našem státě podstatným doplňkem výživy lidu pro široké vrstvy pracujícího lidu.

Nechceme chrániti pivovary proti novému zvýšení daně z piva, nikoli, nýbrž chceme dnes již s veškerou vážností upozorniti na následky, které nastanou pro hostinský stav zvlášť a pro konsumenty všeobecně. Bylo by bývalo správné přiměti pivovary v době, kdy suroviny značně poklesly ke sníženi cen piva. Pivovary zavdali - této výtky nemůžeme je ušetřiti - samy příčinu, poněvadž v době, kdy nakupovaly levně suroviny, nešly dolů s cenami piva. Podle našich informací mělo přece od 1. ledna 1931 nastati zlevnění z pivovaru, jež by bylo přišlo k dobru konsumentům. Toto obyvatelstvu příznivé opatření bylo tímto zákonem zmařeno. Co však za to nastane v praxi ? Jak dlouho to potrvá, a velké pivovary najdou prostředky a cesty, aby zatížení přesunuly na hostince a konečně na konsumenty. Pánové, tekutý chléb, jak se v lidu nazývá výčepní pivo, ocitá se tím jistě v nebezpečí, že bude zdraženo. Ale jsou tu ještě další nebezpečí. Pivovary použijí všech prostředků aby tuto daň přesunuly, aby se uchránily škod. Z vlastního zisku nedají ani koruny, je zde spíše nebezpečí, že to odnese kvalita piva. Také se pokusí následkem racionalisace ušetřiti na pracovních silách a mzdách a na dělnictvu vyzískati to, co se zvýšením musí platiti na daních. Následek toho jest, že se armáda nezaměstnaných zase rozmnožnje. Tyto a podobné případy nastanou. Aby se takovýmto událostem zabránilo, o tom v osnově zákona ničeho není. Dlužno tudíž s určitostí se obávati, že v dohledné době učiněn bude pokus přesunouti zvýšení daně z pivovarů na živnost hostinskou a § 30 zákona tomu nebude moci zabrániti.

Nynější záznam cen chmele a ječmene není jistě s to, aby tvořil podklad pro předložené zvýšení daně z piva, ježto tyto výrobky dříve nebo později doznají změny cen. Takovouto změnu cen, která je také v zájmu zemědělství, vezme si pivovarský průmysl ihned za důvod, aby použil § 20 zákona proti hostinským a konsumentům. Pivovary jsou zajisté s to platili zvýšenou daň, ale nebudou ji trvale platiti z vlastního, poněvadž následkem organisace a kartelů jsou tak mocné, aby hostinskému následkem ochrany zákazníka diktovaly atd.

V Čechách dodávají pivovary 10° pivo 1 hl za 160 - 170 Kč, jinde musí hostinští platiti 175 - 195 Kč. Upraviti a dozírati zde na prodejní cenu mezi dodavatelem a odběratelem, aby hostinský nebyl bez ochrany, bylo by národnímu hospodářství více doporučiti nežli tuto projednávanou novelu.

Všecky naše hostince, se zcela nepatrnými výjimkami, trpí za dnešních těžkých poměrů. Cizinecký ruch sice také v uplynulém roce početně silně nepoklesl, ale příjmy jsou při stejné režii a práci, při stejných daních a přirážkách jen polovinou příjmů předchozích let. Co do počtu cizinecký ruch proti dřívějším letům nepoklesl, ale hospodářské výsledky naprosto nejsou uspokojivé. A dějí-li se ještě věci, jako se před krátkým časem dály v Praze, pak je tu nebezpečí, že se nedostaví právě návštěvníci z německé říše, kteří činí většinu cizinců v tomto státě, a že tím vypukne velmi těžká, nezodpovědná katastrofa pro živnost hotelovou a hostinskou. Povážíme-li, že Prahu navštívilo loni 40.487 říšských Němců, to je 35 % návštěvníků Prahy z ciziny, pak musíme přiznati, že když se tato návštěva nedostaví, město Praha a její hospodářství utrpí velkou škodu. V nejdůležitějších lázeňských místech dlelo loni 80.612 říšskoněmeckých lázeňských hostů, to je 54.9 % úhrnného počtu zahraničních lázeňských hostů.

Vykonati zde něco positivního pro zvelebení cizineckého ruchu bylo by hospodářsky mnohem lepší nežli připouštěti kravaly, spílati Němcům a jejich umění a pak ukládati průmyslu nová břemena a daně. Veškerá daň z piva v tomto státě činí se započtením zvýšení, v předloze zamýšleného, 580 milionů Kč, což nésti mají konsumenti, hostinští a pivovarský průmysl. Zvýšení daně z piva vynese státu obnos asi 165 milionů Kč. Této daně má se použíti, jak to nynější finanční zákon pro samosprávné korporace stanoví, k sanaci obcí a okresů. Skutečně stanoveno je také pro Čechy 75,191.917 Kč, pro Moravu a Slezsko 19,773.808 Kč, pro Slovensko 7,963.823 Kč a pro Podkarpatskou Rus 804.740 Kč. Tím zajisté obcím nebudou dány nutné prostředky, aby mohly vésti zdravé sociální hospodářství.

Národní hospodářství však tím zatěžováno a znepokojeno není. Toto ustanovení, sanovati samosprávné korporace tímto způsobem, jest jen prostředkem k účelu, aby se přijetí tohoto zákona učinilo zástupcům lidu stravitelnějším. Tu musily by příděly z této kapitoly býti mnohem vyšší nežli dohromady 103.834.288 Kč, ježto přece zvýšení daně z piva má vynésti alespoň 165 milionů Kč. Místo aby zjednány byly daňová úlevy, provádějí se zabavení pro dlužné daně a překotné exekuce i tam kde i výživa rodiny se ocitá v nebezpečí a kde tím další existence hostinského a živnostníka odepřením úvěru je zničena. Vláda a její úřady měly by zde přece býti také k tomu, aby malého, hospodářsky slabého člověka chránily, a nikoli k tomu, aby se snažily zničiti ho neustálým šikanováním. Právě živnost hostinská a výčepnická trpí obzvláště nynější krisí. Je zcela jasno, že při nedostatku peněz v prvé řadě se zastaví návštěva hostinských místností. Své povinnosti však musí dále plniti, jinak nastávají nedozírné následky. Je možno kdykoli prokázati, že příjmy v živnosti hostinské a, výčepnické v tomto roce oproti předchozím rokům již nyní poklesly o jednu třetinu. Je to zřetelný následek hospodářské krise, neboť, jestliže dělník nevydělá ničeho nebo jen velmi málo, jestliže průmysl, obchod a živnosti jsou málo zaměstnány a když také zemědělství je postiženo těžkou krisí, pak jsou hostinské místnosti prázdny. Pak zmenší se také obrat obzvláště u obyčejného piva. Právě u tohoto lidového nápoje byla by oprávněna daňová úleva, aby tím byl zlevněn.

Zadlužení živnosti hostinské rok od roku přibývá, činí dnes již přes 300 milionů Kč. Vyrovnání a konkursy jsou zajisté jasným důkazem toho, co jsem zde konstatoval. Proto hostinský při svém nákupu a zásobování pivem není již volný a neodvislý, proto zamýšlené zvýšení daně z piva znamená pro něho nové a velké nebezpečenství, že dříve nebo později bude zničen. Nikoli nové zvýšené daně, nýbrž snížení prodejních cen u pivovarů pro hostinské stalo se naléhavě nutným, aby mohli za nižší ceny v malém prodávati konsumentům tento výrobek. Proto říkáme > dolů s prodejními cenami u pivovarů <, to je mnohem praktičtější, nežli v těchto těžkých dobách žádati nové zvýšené daně, které budou-li zde jednou, přece mohou jednou postihnouti živnost hostinskou a také konsumenty. Proto budeme hlasovati proti zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Havránek. Uděluji mu je.

Sen. Havránek: Vážený senáte? Projednávané předlohy jsou zadostiučiněním všem těm, kteří v r. 1927 ukazovali na nesprávnost a neudržitelnost zákonů č. 76 a 77. Toto poznání přichází ovšem pozdě, a to teprve, když napácháno bylo mnoho škod a kdy zastaven byl veškerý rozvoj obcí i okresů . Projednávané předlohy jsou tudíž pokusem, aby tyto škody byly alespoň z části zmírněny.

Jaké škody byly samosprávě uvedenými zákony způsobeny a oč byla samospráva, jakož i stát ochuzeny, je zřejmo z následovního. V r. 1926 bylo na dani pozemkové, na domovní dani třídní, na dani činžovní, na všeobecné dani výdělkové, a na zvláštní dani výdělkové zaplaceno celkem 528.8 mil. Kč. Podle účetní uzávěrky za r. 1929 bylo v tomto roce zaplaceno - kdy zákon č. 77 byl již v platnosti - na uvedených daních pouze 324 mil. Kč, tedy o 204 mil. Kč méně, o kteroužto částku byl základ pro vyměření autonomních přirážek zkrácen, což znamená, že při limitu přirážkovém podle zákona č. 77 ve výši 470 % byly autonomní korporace každoročně zkracovány o 962 1/2 mil. Kč, ale náhradu, kterou nyní dostávají zlepšením daňové základny a tím také výnosu přirážek u všeobecné daně výdělkové a zvláštní daně výdělkové, kteréžto zlepšení, počítá-li se se 160 % zvýšením přirážek, lze odhadnouti částkou asi 320 mil. Kč, což v nejlepším případě je sotva třetina toho, oč snížením základny přirážkové podle zákona 77 byly připraveny. Z pivní daně má se dostati autonomním svazkům 24.6 %, k úhradě nehrazených schodků v rozpočtech okresních a obecních. Tato pomoc, která činí 126.1 mil. Kč, je sice značná, ale velmi obtížně vykoupena. Ústřední svaz pivovarů v četných memorandech prohlašuje, že dávka 165.4 mil. Kč, kterou má zaplatiti, je pro pivovary nesnesitelná. Z přehledných statistických dat o cenách chmele a sladu r. 1925 a v září 1929, je vidno, že náklad na 1 hl 10° piva je r. 1929 oproti r. 1925 nižší o 37.22 Kč a při výrobě 12° ležáku nižší o 47.52 Kč. Státní statistický úřad zjistil, že zisky pivovarů činí 440 mil. Kč ročně. Další zisk se dociluje koncentrací pivovarů, zlevněním výroby, Kč 10 na jednom hektolitru, což činí 100 mil. Kč. Vysoké dividendy dokazují, že zisky pivovarníků jsou enormní. R. 1929 vyplatil smíchovský pivovar 55 % dividendu, pražsky občanský 44 %, první plzeňský 33 % dividendy. Naprosto jistě možno počítati se ziskem pivovarů ve výši půl miliardy Kč. Z této velké ziskové sumy daň z piva odejme ročně asi 163 mil. Kč, tedy asi jednu třetinu zisku, které pivovary v posledních dvou letech docilovaly a z nichž ničeho nedaly konsumentům, ničeho dělnictvu, o státu ani nemluvě. Mluví se o tom, že 1. ledna byla vyhlídka, že pivo bude zlevněno. Pak jest jisté, že jsou to pouhé výmluvy, pivovarníci měli dosti času a možnosti, aby ukázali dobrou vůli, mzdy dělníkům sice zvýšili, ale současně nepřišli konsumentu vstříc, aby pivo zlevnili. Je proto pochopitelno, že proti této dani nikdo ani z dělnictva, ani z konsumentů, ani ve veřejnosti, snad nejvýše jednotlivci, se nebránil. Výhodná hospodářská situace pivovarského průmyslu dává nejenom získati příslušnou částku z výtěžků pivovarských pro stát, nýbrž přímo ukládá povinnost; aby se tak stalo a daňové břemeno bylo uloženo podle skutečné daňové nosnosti. Majitelé pivovarů byli při poklesu cen surovin a výrobní režie vůbec stále upozorňováni na snížení cen piva v zájmu komsumu, zejména aby s ohledem na své enormní zisky upravili poměry zaměstnanců. Tyto apely nenalezly žádného ohlasu, jak jsem již řekl, ceny piva sníženy nebyly, ani poměry zaměstnanců nebyly upraveny.

Majitelé pivovarů, kromě několika málo; kteří mají své vlastní pivovarské restaurace, přehlíželi zájmy širokých konsumentských vrstev a viděli pouze v hostinském nebo majiteli skladu piva, svého hlavního odběratele, a proto se snažili různým způsobem některým hostinským a majitelům skladu piva ulehčiti jejich svízelné a nevýnosné zaměstnání. Činili tak různým způsobem, jednak bezúročnými půjčkami, snížením cen piva a pod. Až došlo dnes k takové řekl bych, anarchii při prodeji a dodávání piva hostinským, že dnes se prodává ve středních Čechách 10stupňové pivo loco pivovar za 174 až 176 Kč, z jiného pivovaru za 164 až 168 Kč, a opět z jiného za 158 Kč, dokonce i za 150 Kč, ba i níže, takže diference mezi cenou 10stupňového piva, z jednoho pivovaru a cenou téhož piva z pivovaru druhého činí 26 až 30 Kč, ba i více na jeden hl, ačkoliv konsument zaplatí 1.40 Kč za půl litru a 2.80 Kč za jeden litr 10stupňového piva v hostinci, ať již platí hostinský 150 nebo 176 Kč za 1 hl.

Tak jak se vychází vstříc některým hostinským, děje se tak i majitelům pivních skladů. Je zjištěno, že mnozí t. zv. skladníci pouze na rozdělení piva z vagonů do hostinců, jak přijde drahou z jednotlivých pivovarů, vydělají 60 až 80 Kč na 1 hl, nepočítaje výdělek z piva lahvového. K tomu nutno podotknouti, že právě ony pivovary, které prodávají pivo nejlevněji, platí své zaměstnance nejhůře. Z toho vyplývá, že snížení cen piva hostinským a skladníkem piva děje se jedině na účet pivovarských zaměstnanců. Přes velké zisky pivovarníků jsou mzdy velice neúměrné. Nejvyšší mzda přední síly pracovní obnáší 268.80 Kč týdně, nejmenší mzda pomocné síly 142.91 Kč. U žen a mladistvých dělníků činí nejvyšší mzda 134.97 Kč a nejnižší 95.27 Kč týdně. Jen pouze v pražských a plzeňských pivovarech jsou mzdy částečně vyšší, avšak ani v těchto závodech neodpovídají daným poměrům. P'odíl mezd zaměstnanců na prodejní ceně výrobku .je u piva velmi nepatrný oproti jiným odvětvím, neboť činí pouze 13 %, tak jako v průmyslu textilním nebo kožedělném. Když došlo ke snížení cen hlavních pivovarských surovin, očekávali pivovarští zaměstnanci, že se jim dostane spravedlivé úpravy jejich platu. To se však nestalo. Majitelé pivovarů vidouce nyní, že se požadavku ministerstva financí neubrání a v obavě, aby jejich zlatopramen nebyl oslaben, nejenom že odpírají jednati o oprávněných požadavcích dělnictva, ale používají požadavku ministerstva financí k zbavení se svých zedřených dělníků, takže místo očekávané úpravy platů má se dostati zedřeným starým zaměstnancům a živitelům rodin, jako odplata za jejich poctivou práci, vyhazovu ze zaměstnání.

Žádám, aby ministerstvo sociální péče bylo odborovým organisacím nápomocno a podobné případy dalo vyšetřiti a dělnictvo vzalo v ochranu. Nechceme popírati možnou svízelnou situaci, která může stihnouti pivovary malé. Pomoc, kterou skýtá předloha, není dostatečnou zárukou a podporuje spíše proces koncentrační, vymizení malých pivovarských podniků. Pomoc v tomto směru musí býti rázu stálejšího a vydatnějšího, která by zabránila rychlé koncentraci a tím přirozeně nezaměstnanosti pivovarského dělnictva. V tomto směru bude nutno, poněvadž daň z piva je vyměřena lineárně, působiti k tomu, aby bylo poskytnuto určité ulehčení pivovarům menším, do výroby 15.000 hl ročně, a odstupňováním do 5, 10, l5 tisícům hl, při soudobém vytváření fondu pro zabezpečení nebo přemístění dělnictva, jež v této povlovnější koncentraci bude nutné. Považuji za naprosto nesprávné úsilí pivovarů, aby poukazovaly na nové zdanění jako překážky úprav mezd dělnictva, kterou jemu již nejméně za 2 léta zpátky dluží. Ze zisku pivovarů je odčerpána jenom nepatrná část a pivovaru zbývá dosti k plnění povinností vůči dělnictvu. Toto je věc známá celé veřejnosti a při možném boji mzdovém musil by býti tento důvod náležitě uvážen. Je málo vhodné a dělníci pivovarští to také pochopili, aby jich bylo používáno k obhajobě neoprávněných zisků pivovarů.

Zisky pivovarů byly přivoděny příznivou konjunkturou bez zvláštní zásluhy pivovarníků, a proto zavedení této daně pro pivovary je zcela odůvodněno. Je nutno zmíniti se též o ustanovení §u 20, který je prvním zásahem do t. zv. svobodného tvoření cen. Tento paragraf stabilisuje ceny piva podle cen z 1. října 1930, jimiž nesmí býti hnuto bez slyšení ministra zásobování v souhlase s ministry obchodu a zemědělství. To je první praktický krok ke směrnému tvoření cen, kterého za dnešní anarchie v podnikání je potřebí jako soli. Za dnešního systému není svobodné tvorby cen, neboť tyto ceny jsou diktovány kartely, cly a jinými ochrannými opatřeními.

Myslím, že pronášené obavy do jakosti piva následkem tohoto zdanění nejsou dosti opodstatněny, poněvadž §§ 8 a 9 zákona pověřují se orgány, aby prováděly přísnou kontrolu. Budou-li tito orgánové kontrolu také řádně prováděti, předpokládá se že se kvalita piva zhoršiti nemůže. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Hlasováním pro všechny tři předlohy máme na zřeteli pomoci samosprávě, která se octla na pokraji vyčerpání a zániku. Předlohou o dani z piva chceme také postihnouti velké zisky, neprávem z kapes konsumentů vybrané. Přidělením stanovené kvoty této pivní daně obcím a okresům bude těmto přece aspoň z části umožněno, aby mohly v nynější těžké době nezaměstnanosti řešiti mimořádné úkoly, které tato doba na nich vyžaduje. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má dále pan sen. Wenzel.

Sen. Wenzel (německy): Velevážené dámy a pánové! Uprostřed doby, kdy vláda se křečovitě namáhá, aby nějakým způsobem působila na cenové poměry a pokles cen, vidíme, že se Národnímu shromáždění předkládají všechny možné předlohy, které naprosto nepřispívají ke snížení cen. Zákony dnes předložené jsou na celé čáře vybudovány k tomu, aby státu přinesly nové příjmy a následkem toho na druhé straně poplatníky zatížily novými daněmi. Jestliže na jedné straně béřeme v úvahu praxi zemských úřadů vůči obchodním grémiím a živnostenským společenstvům a na druhé straně dnešní předlohu o dani z piva a nedávno projednávaný zákon o mísení mouky, shledáváme, že zákonodárství zasahuje vlastně doprostřed praktického výdělečného a hospodářského života. Tento stav a způsob, jakým se to děje, nelze naprosto označiti za správný. Mnozí pánové, kteří mají spoluvinu na předlohách takovýchto zákonů, domnívají se snad, že cena za zhotovení nějakého zboží anebo ve výrobním procesu průmyslu je libovolným výtvorem fantasie. Cena a beze vší pochybnosti celá úprava ceny stlačovány jsou dnes beztoho v mnohém směru velikou konkurencí přirozeně na nejnižší úroveň. Poněvadž regulativu cen, o kterém mluví úřední místa, náleží veliký význam, musíme si úplně jasně býti vědomi toho, jak vlastně výpočtem docházíme k ceně. Víme, že se cena skládá ze 4 reálných podkladů. Předně surovina, za druhé režie, do které také patří veliká kvota daní, za třetí mzdy, a připouští-li to konkurence, obzvláště v malých živnostech, vyplývá také čistý zisk, kterýž by pak bylo počítati jako čtvrtého činitele. Pustý konkurenční boj, kterým přirozeně také trpí placení dělnictva a pomocníků, podporován je ještě zemskou správou politickou, která prostřednictvím okresních úřadů podporuje konkurenční boj. Všechny politické okresní úřady zaslaly všem obchodním gremiím a živnostenským společenstvům v poslední době tento přípis:

> Některá živnostenská společenstva oznamují svým členům, patrně na základěusnesení valné hromady po případě představenstva společenstva, jednotné cenyvýrobků anebo určují ceny, za které členové společenstva mají prodávati svévýrobky.

Není pochybnosti o tom, že živnostenská společenstva takovýmto opatřením překročujípravomoc, která jim podle živnostenského řádu přísluší. Tento postup má také zanásledek stagnaci pohybu cen, která velmi nepříznivě účinkuje na cenovou úroveň,zejména v době poklesu cen.

Stanovení minimálních cen za živnostenské výrobky a práce mělo by za následektakové omezení živnostníků, které odporuje ustanovení § 113 živn. řadu.

Normování minimálních cen bylo by podobně těžkým zásahem do hospodářskéhoživota, jakým bylo stanovení maximálních cen v době války.

Žádá se za sdělení, zdali tamní společenstvo učinilo snad podobné opatření ostanovení cen, a za zaslání opisu eventuelního usnesení. Okresní úřad v Jabloncin. N. Okresní hejtman. <