Naše ministerstvo železnic rozrostlo se po převratu až do nemožnosti, je drahým a těžkopádným aparátem. Poněvadž je tak hojně obsazeno, obstarává ve většině případů záležitosti, které patří výhradně do kompetencí ředitelství.

Je na čase, aby se konečně sešla komise odborníků, kteří by podali úhrnný návrh na úplnou reorganisaci služby železniční, poněvadž tady lze velmi mnoho ušetřiti. To ještě dokáži. Ale nesmí ministerstvo šetřiti a prováděti racionalisaci jen na malých lidech. Bylo konstatováno, kolik dělníků vrchní stavby bylo propuštěno z práce, jimž vhodnými stroji, průběžnou tlakovou brzdou a jinými moderními prostředky ubírá chléb, ale musí hledět dosíci úspor na personálu ministerstva a různých ředitelství.

Přiznejme si to, že máme v železnici kontrolu na kontrolu a vrchní kontrolu ministerstva, takže už pak mnohdy se ani nepracuje, ani nehospodaří, nýbrž jen kontroluje. Účinným prostředkem k velkým úsporám byl by systém prémiový, toho by se měly příslušné kruhy chopiti a podle cizích vzorů zaříditi. Jako se osvědčily úkolové prémie v dílnách, prémie na úsporu uhlí a maziva ve službě strojvůdcovské, tak by se osvědčily všude i v jiných oborech. Není vyhnutí, k tomu železniční resort musí pracovati hlavně v době, kdy příjmy klesají.

Poklesem příjmů je vinna hospodářská krise a je těžko hledati příčinu poklesu jinde. Ani automobilová doprava tou měrou neohrožovala by podnik železniční, kdyby také železnice ve větší míře používala pro své účely tohoto moderního dopravního prostředku. Ovšem těmi 25 až 50 vozy v celé republice se mnoho nezachrání. Doporučuji vřele spolupráci obou příbuzných resortů železnic a poštovní správy v oboru automobilů. Vypadá to opravdu groteskně, jestliže i zde a dokonce v Praze vidíme, že jeden resort, pošta, konkuruje resortu druhému v dopravě osob. Autobusy patří pouze do jednoho resortu a tím jsou podle všech pravidel železnice. Autobusová přeprava, zvláště na nově upravených silnicích, má velkou důležitost, a bude opravdu ještě více ubírati železnicím přepravu zboží i osob, nepůjde-li železniční resort s cílevědomým plánem do boje s tímto vážným faktem. Myslím a obávám se, že ministerstvo železnic nevolí vhodnou zbraň. Alespoň zdražením jízdného spíše konkurenci automobilovou posílí, aniž sobě prospěje. Je to jen 20% zdražení a postihne jen určitou část platících plné jízdné. Nemyslíte, pánové a dámy, že je to chybný krok v našem národním hospodářství? Nemůže býti většího omylu, než chtíti si pomoci ke zvýšeným příjmům dnes v době všeobecné krise zdražováním jízdného. Vždyť jízda je pro nás mnohé předmět časté potřeby. Stát tlačí na všechny obory výroby i obchodu, aby snižovaly ceny, co zatím sám zdražuje. Má tohle býti psychologicky příkladem vládním? Jsem pro svou osobu plně přesvědčen, že zdražení jízdného, o kterém se zbytečně už půl roku a snad déle mluví, brzdí proces snižování cen. Varuji ještě v posledním okamžiku, nezvyšujte jízdné v době, kdy chcete pomoci obchodu a průmyslu z krise a kdy sousední státy jízdné i přepravné zlevňují. Jiná byla situace před 5 měsíci. Tehdy snad by se to bylo spíše sneslo, ale dnes bude zdražení jízdného balvanem na šťastně nastoupené cestě ke snižování cen. Žádný finančník železničního resortu nás nepřesvědčí, že to je tak naprosto nutné, když mu naproti tomu můžeme poukázati na to, jak velké obnosy při ohromném, téměř 10miliardovém rozpočtu, železniční resort ušetří při poklesu téměř všech cen. Cenné kovy, jako měď, mosaz, olovo a jiné klesly již na mezinárodním trhu tak značně, že při velké spotřebě těchto kovů vykáže úspora značné sumy. Mimo to železo kleslo o 10 Kč na 1 q. Kolik jen metrických centů železa potřebuje železnice? Kde jsou úspory na ceně uhlí, dříví, tkanin, petroleje, gumy atd.? Na tom všem se uspoří tolik, že bez zvýšení jízdného se můžeme dobře obejíti.

Nynější krise a zmenšený příjem státních drah má bohužel neblahé účinky i v oboru investic. Železniční resort nemá žádného fondu, ze kterého by mohl bez ohledu na své příjmy prováděti nutné a rentabilní investice. Je odkázán pouze na svůj příjem a na to, co mu pan ministr financí vrátí, či ponechá z daně dopravní. Pánové a dámy, při projednávání rozpočtu na rok letošní jsem prosil, aby v zájmu hospodářské pohyblivosti opuštěny byly doktriny proti fondovému hospodářství právě na prospěch národního hospodářství.

Právě nyní v době citelně zredukované dopravy měla by dráha, tak jako každý prozíravý podnikatel v době menší zaměstnanosti opravuje a investuje, stavěti a doplňovati své zařízení, aby vyhovovalo potřebám moderní dopravy a odpovídalo skutečně moudré racionalisaci. Máme v sousedství tak skvělý příklad. Právě v dobách nejhorších vybudovalo si Německo své železnice k té dokonalosti, že se nikdy nebudeme moci ani odvážiti je doháněti. Ekonomisace a racionalisace v oboru železničním má svůj význam stejně jako v jiném oboru hospodářském. Tak na př. kde v přítomné skutečnosti k rozřaďování vlaků a třídění zátěže pracuje 17 až 20 lokomotiv, při moderním vybudování seřaďovacího nádraží vystačí se se dvěma až třemi lokomotivami. Uvážíme-li zde, pánové, že jeden stroj stojí železniční správu denně 700 Kč, chápejme, mnoho-li by se na úsporách dosáhlo!

Ale za dnešního stavu není možno účelně investovati. Při spoustě staveb stejně nutných a stejně neodkladných dostane se na jednotlivé z nich jen pár milionů ročně a stavba se pak vleče léta. Co uchází jen na interkalárních úrocích! Školní příklad je stanice Kolín, kde se za 6 let vydalo něco ke 30 mil. a bude se při dnešním tempu stavěti nejméně ještě 5 roků. Pane ministře železnic a pane ministře financí - jen jeden z vás je tady - to jsou horentní škody národohospodářské! Rovněž na tyto věci jsem upozorňoval při projednávání letošního rozpočtu, ale věci zůstaly úplně při starém. To je hospodářsky, myslím, neomluvitelné.

S díkem kvitujeme pokrok ve stavu našich silnic, umožněný jedině silničním fondem. Snad se v dohledné době dočkáme fondu vodohospodářského. Samozřejmě je nutno - a volám k tomu oba zákonodárné sbory a všechny naše národohospodáře - aby byl zřízen dostatečně silný stavební a investiční fond železniční. Nebál bych se ani investiční zápůjčky, tu by bylo snadno splatiti z úspor a platů, které se na investice stejně poukazují. Kdy chcete, pánové, při dnešním systému vybudovati pražská nádraží, když částky ročně na to určené se pohybují kolem 10 milionů, zatím co je potřebí na plnou výstavbu skorem celé miliardy? Bude-li se musiti Praha dále děliti s okolními místy republiky a nebude-li aspoň pro výstavbu pražských nádraží povolena větší částka investiční půjčkou, pak se, pánové, nikdo z nás, ani naše děti nedočkají výstavby pražských nádraží. Chtějí-li pánové postupovati v Praze takovým tempem jako dosud, bude nejlépe, jak už to navrhoval pan kol. Ježek v poslanecké sněmovně - a je to také přece železničář - aby se pražská nádraží prodala jako stavební parcely a dráha aby končila na předměstí v Dejvicích, Libni, Vysočanech, Bubnech, Vršovicích atd.

Přimlouvám se vřele, aby zvláště v dnešní krisi průmyslové a v nezaměstnanosti hlavně podnik železniční byl zmocněn, aby mohl co nejvíce investovati. Má toho ještě mnoho doháněti, aby byl na výši doby. Dnes, kdy byly rozhodnuty reparace a kdy jsme dostali státní dráhy za tak výhodných podmínek, je naší povinností udělati řádný jejich bilanční odhad a uzpůsobiti investice podle tohoto odhadu, podle zásad národohospodářských, při čemž hlavní důraz kladu na výjimečné postavení hlavního města při vybudování jeho nádraží.

Podotýkám s plným důrazem, že dobrá politika hospodářská je ve svém účinu dobrou politikou sociální, zrovna tak jako dobrá politika sociální účinkuje v plodné hospodářství. Je neprozíravostí boj našich měšťanských stran proti moudré úpravě poměrů na trhu pracovním. Jen s lítostí ukazuji na Německo, kde důkladný zákon o zprostředkovatelnách práce současně řeší pro mládež volbu povolání. Nikdy nepochopím, proč je tato věc považována pouze za sociální, když přece na první pohled zdárná volba povolání má důsledky eminentně hospodářské. Rovněž ovšem zdárné obsazování pracovních míst, provádí-li je zdatný, odborně zkušený dělník.

V této kapitole vytýkám vládě nepochopení pro nutnost úpravy zákonů t. zv. sociálně-politických, jak jsme svědomitě propracovanými návrhy žádali již v únoru 1926. Není-li už dost vůle a prozatím snad ani možnosti vymaniti dělnictvo z vážné hospodářské bídy, upozorňujeme na povinnost tohoto zákonodárného sboru zahájiti zdárný postup k odstranění bolestné křivdy aspoň pozvolnou cestou dobrých sociálně-politických zákonů. Není moudré ukazovat trpícím záda, a vždycky je lacinější nějaká ta koruna, o níž se zmenší podnikatelský zisk, než trvalé napětí zoufalé bídy statisíců spoluobčanů.

Je potřebí, abychom si vážili oné hřivny, o níž jsem mluvil, že naše dobře organisované dělnictvo u nás zabránilo t. zv. revolucím. Před chvílí se řeklo, že by měl býti trestán ten, kdo užívá tohoto slova. Nemusí vždycky téci krev, aby to byla revoluce. Ve sporech odnášejí obě strany rány, což se někdy považuje za revoluci. V tom je rozdíl. Chci však říci, že to padá na účet oné hřivny, se kterou je potřebí velmi rozumně zacházeti, poněvadž ještě není všechno v tak dobrém pořádku. My jsme na př. vedle extrému, o němž jsem již mluvil - bolševictví je u nás pořád extrémem - slyšeli předevčírem druhý extrém, řeč pana dr Budaye. Člověk žasnul, kolik záští a zloby může vyjíti z úst katolického kněze. Bylo trapné poslouchati, když ten pán ustavičně jen jitřil bolesti, což nebylo vypočítáno pro zdar a žádoucí klid a moudrou sociální a hospodářskou práci v republice. Jak jinak se naslouchalo řeči profesora - nevím, snad neznaboha - kolik mírumilovnosti bylo v jeho řeči k bratrskému národu slovenskému a pro soužití obou národů vedle sebe. Vidíme, že jsou ty extrémy leckde jinde, nejen tam, kde se tak rádo na ně poukazuje. Těch extrémů máme pořád ještě dosti i toho nebezpečí.

S prosbou, aby si vláda republiky už jednou vážně povšimla svých povinností sociálně hospodářských, prohlašuji za svůj klub, že budeme z povinnosti hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. Stöhr.

Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! Velevážené dámy a pánové! Dovolím si zcela krátce nastíniti náš názor o vývodech některých velevážených pánů řečníků přede mnou, pokud jde o obvinění a výtky, které se nás týkají.

Zcela obzvláště viděli se zástupcové křesťansko-sociální strany lidové nuceni činiti nám výtky stran naší činnosti a práce v nynější vládě. Jest již jednou s námi zvláštní kříž. My sedláci a obzvláště my němečtí sedláci jsme ze zcela jiného dřeva a jsme zvyklí jednati tak, jakými právě jsme; jednomu jsme příliš nacionalní, příliš radikální, druhému příliš svobodomyslní, třetímu zase příliš málo nacionální a čtvrtému příliš málo křesťanští atd. Jeden si hraje na pachtýře nacionalismu, druhý se zase domnívá, že má pro sebe spachtováno náboženství. Zdá se mi to pokaždé tak zvláštní, když mně jako rozenému německému sedlákovi a zástupci německých sedláků chce někdo dělati učitele národního konání a smýšlení. Táži se: Jak může německý sedlák co do národnosti a smýšlení cítiti jinak nežli právě jen národně a svobodomyslně. Dříve jsem se nad takovými výtkami rozčiloval a měl jsem vždy zcela zvláštní pocit, když mne někdo v těchto věcech chtěl poučovati, dnes mne však takovéto povídání nechává chladným. Koupil jsem si talíř na zeď, který jsem si pověsil ve svém domově, a na tom stojí pořekadlo: "Wie man's macht, ist's falsch." Velmi poučné, velmi obsažné! Říkám si, že jdeme klidně a rozvážně svou cestou, tak jak je nám vytýčena, sledujeme neochvějně svůj cíl a nedbáme obviňování z té či oné strany.

Zástupcové křesťansko-sociální strany lidové byli nuceni kritisovati zákony, na kterých se svého času jako vládní strana spolu usnášeli. Dnes, poněvadž již více nezasedají ve vládě, máme my býti biti za všechno to, co po případě svého času bylo uděláno špatně. Co dělal pan Mayr-Harting, když se jednalo o jmenování a složení této naší dnešní vlády? Byl by býval ochoten spolčiti se třeba se živoucím ďáblem, jen aby mohl zůstat dále seděti na ministerském křesle. Říkám to otevřeně a poctivě, nelíčeně a nezkrášleně, jak to právě je pravda.

Že nám všechno, co naše vláda v tomto státě koná, co tato vláda vydává a nařizuje, není vždy příjemné, doznávali jsme vždy zjevně a doznáváme to také otevřeně. Kritisovali jsme vždy všechno, co se nám zdálo špatným. Pohlížím-li zpět na jednání v tomto slavném senátě, mohu jen konstatovati, že členové koaličních stran mluvili oposičněji nežli celá oposice, prováděli oprávněnou kritiku. Členství ve vládě a v koaliční straně nesmí mně nikdy ukládati meze při výkonu spravedlivé kritiky. Nechtěli jsme ještě nikdy dělati ze své parlamentní činnosti obchod. Snažíme se poctivě pracovati v zájmu svého lidu a stavu. Ohrazujeme se však rozhodné proti jakémukoli poručníkování s druhé strany. Neprovádíme žádnou politiku frází, neprovádíme demagogii a budeme vždy zastupovati naše sedláky a náš lid.

Cítím se povinen reagovati na některé novinářské zprávy, a to v dnešním tisku, ve kterém se mluví o osamění české strany agrární v souvislosti s tím, že nedošlo k obchodní úmluvě s Maďarskem. Skutečností je, že naše politická strana v této otázce bojovala s českou agrární stranou bok po boku a že projevila pevnou a neochvějnou vůli také nadále s ní bojovati v této vysoce důležité otázce. Český a německý venkovský lid je v projednávání této otázky úplně zajedno a stojí na témže stanovisku. Považuji za svou povinnost prohlásiti to zde veřejně. Účel, cíl a důvody, jež vedly tisk k takovýmto projevům, jak se to stalo, jsou nám přece známy. Nikdy se však takovémuto způsobu psaní nepodaří rozdvojiti nás při projednávání tak důležitých otázek. Máme za povinnost zastupovati zájmy venkovského lidu. Bylo by od české strany agrární přímo zločinem na selském stavu, kdyby se podle své povinnosti nechtěla zastávati jeho zájmů. Totéž platí pro nás. O nějakém osamocení české strany agrární nemůže tudíž býti řeči. Pánům budiž řečeno, že se v této příčině nepotřebují o nás starati, že my zástupcové sedláků jsme plnoletí a že jsme si také plně vědomi svých úkolů a povinností. Jsme také rádi ochotni nésti odpovědnost za to, co jsme vykonali v této otázce v zájmu našeho státu, poněvadž to bylo právě jen v zájmu domácího stavu selského, domácího zemědělství.

Co se týče velikého křiku veškerého tisku, že nedošlo k obchodní smlouvě s Maďarskem, táži se: Co pak jsme již pozbyli všeho sebevědomí? Věříme tomu již sami, že hrstka maďarských a československých bursiánů může s námi zacházeti podle libosti? Celá ta věc nehodí se pánům do krámu, a poněvadž se jim to nehodí, má se po jejich přání všechno hoditi jednoduše na hromadu. Jak pak se chovali páni Maďaři při jednání za účelem uskutečnění obchodní smlouvy? Naši vyjednavači jeli včas do Budapešti. Byli přijati s krásnými slovy a přátelskými gesty a pak s nepořízenou posláni zase zpět. Maďaři přišli v sobotu 13. t. m. do Prahy, tedy 48 hodin před uplynutím výpovědní lhůty obchodní smlouvy. Jest jasno, že naši zástupcové si nemohli dát líbiti to, co páni Maďaři žádali. Jest jasno, že naši zástupcové v ministerské radě nikdy nemohli souhlasiti s takovýmto diktátem se strany Maďarska. Bylo by zajisté oprávněno označiti toto jednání Maďarů přiměřeně ostřejším výrazem! Žádný rozumný politik nemohl by po mém názoru klásti požadavek, aby agrárníci v ministerské radě zaujímali jiné stanovisko, nežli jaké skutečně zaujali. Že hájili zájmy našeho zemědělství, za to jsme jim povinni díkem a uznáním, což zde se zadostučiněním projevuji.

Před několika dny sešli se zástupcové Maďarska s jinými čtyřmi agrárními státy v Bělehradě a založili tam agrární nákupní kancelář. Co obsahuje tento podnik a proti komu je namířen? Přece jen proti nám. A tu nemáme míti odvahy a říci: tak to nemůže dále jíti, nemůžeme se na to déle dívati, jak jsme vydáváni zkáze. Kdyby se obrátily proti našim snahám v zájmu našeho selského stavu politické strany, které mezi svými voliči nemají žádných sedláků, žádných domkářů a žádných zemědělských zástupců, pak mohli bychom jejich stanovisko k obchodní smlouvě s Maďarskem ještě spíše pochopiti. Jestliže však některá politická strana má ve svých řadách zástupce sedláků, jestliže při volbách šla na venkov chytati hejly, jestliže se snaží namluviti sedlákům, že také ona zastupuje zájmy selského stavu a nyní, kdyby bylo její povinností zasaditi se právě pro tyto zájmy, jednoduše selže, pak je to něco, čemu nemohu rozuměti. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Kde pak to je?) Rozumíme si úplně, pane profesore! (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: My nechceme žádný bezesmluvní stav a vy také ne!) Zajisté nikoli, ale z toho nebude žádná válka, to nemusíte míti žádné starosti. Kdybyste byli bývali ve vládě, byli byste musili učiniti totéž, co činíme my, ale poněvadž jsme tam my, není to uděláno dobře.

Slyšíme-li mluviti zástupce velkokapitálu, musíme dojíti k přesvědčení, že jim na bytí nebo nebytí našeho selského stavu, našeho domácího zemědělství, pramálo záleží. Situace zemědělského obyvatelstva hraje u nich zcela podřízenou úlohu, mnohem podřízenější úlohu nežli zástupcové zájmů některých továrníků toho neb onoho odvětví. Pánové již uvidí, jak daleko dojdou s takovýmto stanoviskem. Viděli jsme to přece již dříve, jak daleko jsme s tím došli. U těchto pánů zdá se býti domácí trh, podpora domácího trhu, podpora domácího konsumu býti jednou z nejmenších úloh. My naproti tomu spatřujeme v podpoře domácího trhu, v podpoře domácího konsumu jednu z nejdůležitějších úloh našeho hospodářství. To je po mém názoru nejmarkantnější na celé otázce. Máme snad klidně přihlížeti a připouštěti, jak náš stát je zaplavován cizími zemědělskými výrobky, nikdo nechce bráti ohled na to, že se zaplavováním agrárními plodinami z cizozemska naše zemědělství vydává zkáze, kdežto naše domácí zemědělství může velkou část naší potřeby vyráběti v přebytku. Má naše domácí zemědělství býti jednoduše vydáno na pospas cizině? Možno takovouto vůli a jednání snad ještě obhajovati? Nalézám tak mnohý výrok, podle kterého možno míti za to, že ti také jsou ochotni toto jednání ospravedlniti. Co by řekli zástupcové našeho průmyslu a dělníci, kdyby nás tak zaplavovali průmyslovými výrobky, jako se to děje se zemědělskými výrobky, kterých přece zde vyrábíme nadbytek? Rád bych viděl, jaké stanovisko by pánové zaujali potom. Ale slyšeli jste od nás někdy nějaké takovéto přání? Bylo by to přece šílenství! Nám záleží jen na podpoře a udržení domácího trhu. To je nám nejdůležitější věcí. (Sen. Stark [německy]: Musíte povážiti, že jiné stavy nežli selský stav mají také právo na život!) Prosím, neodpírám jiným stavům nikdy právo na život.

Pánové, zapomínáme přece docela, že s Německem nemáme žádné definitivní obchodní smlouvy, nýbrž že na základě největších výhod upraveny jsou obchodní styky. Ale na tom pánům patrně velmi málo záleží. Pro mne však znamená Německo v obchodně-politickém ohledu ještě něco zcela jiného nežli Maďarsko. Snad jsou jiní pánové jiného názoru. Co udělalo Německo pro své strádající zemědělství? Můžeme je klásti přímo za příklad. Třikráte zvýšilo Německo clo na ječmen a slad. Co Německo znamenalo pro nás jako dovozce našeho vysokocenného pivovarského ječmene, nepotřebuji zde zajisté rozváděti. Totéž platí pro náš slad. Jak to vypadá s vývozem chmele? Německo bylo naše nejlepší odbytiště. Ale opatření, která učinilo Německo na ochranu své výroby chmele, projeví na naši výrobu chmele účinky takovým způsobem, že naše chmelařství je vydáno nejtěžším katastrofám. Německo se právě při vydání takovýchto opatření nestará ani o sousedy, aniž o kohokoli jiného. Dělá, co právě považuje za nutné. My si však netroufáme chytiti věc za pravý konec, u nás jsou glacé rukavičky ještě příliš hrubé. To jsou poměry, které bezpodmínečně musí doznati změny. Průmysl požíval již ve starém Rakousku po celá desítiletí v každém směru výhod, požadavky zástupců zemědělství nebyly slyšeny. To jsou příčiny, pro které se zemědělství a s ním průmysl octly dnes v tak smutných poměrech.

Pánové, prohlašuji vám upřímně, že nejsme proti jakémukoli dovozu zemědělských výrobků. To ještě nikdo neřekl a nebude také nikdo tvrditi. Jsme pro dovoz všeho toho, co nemůžeme sami vyráběti, toho, co nám schází. Doplnění můžete přinésti, odkud chcete. Nežádáme 200 nebo 250 Kč za 1 q pšenice, 180 nebo 200 Kč za 1 q žita, 190 anebo 220 Kč za 1 q ječmene. Nežádáme 10 nebo 12 Kč za 1 kg živé váhy u dobytka anebo 12-15 Kč za 1 kg živé váhy u vepřů. Nežádáme od naší vlády žádnou jednostrannou protekci našeho stavu na útraty konsumujícího obecenstva a ostatních stavů povolání. Žádáme však právě tak jako dělník anebo úředník anebo jako jiné stavy spravedlivou mzdu za naši poctivou, těžkou práci. (Potlesk.) A mzda za naši práci je obsažena v ceně výrobku, který přinášíme na trh. Ale jak pak to s tím vypadá dnes? Nejen že neobdržíme žádné mzdy za svou práci, nýbrž žijeme z podstaty, z hmoty.

Pánové, myslíte, že tento stav možno trvale udržeti? Nemyslíte, že je nutno vytvořiti poměry, které nám alespoň dovolují, abychom, mohli živořiti, aniž bychom žili z podstaty? (Sen. Stark [německy ]: Budeme tedy musit uspořádati sbírku pro tyto pány, aby nemusili o vánocích hladověti!) Přijímá se s díky! Mám vám přečísti zprávu o posledním trhu ve Žluticích? Kde jistý rolník prodal vola 850 kg živé váhy za 2951 Kč, jednoho tažného vola 670 kg živé váhy za 3000 Kč, jednu krávu 735 kg za 3700 Kč atd. Mohl bych vám posloužiti spoustou materiálu. Můžete žádati, abychom se zase vyvíjeli zpět do balkánských poměrů, na úroveň někdejší, může to někdo žádati, kdo smýšlí skutečně sociálně? Zajisté nikdo.

Velevážení pánové! Nám byla na jaře 1930 slíbena ochrana sklizně z r. 1930. Byli jsme pěkně zklamáni. Sklizeň z r. 1930 je pryč. Prohlašuji vám, že se již nikdy více nedáme tak zklamati, a že sklizeň 1931 musí býti bezpodmínečně pro nás zachráněna, ať se to již tomu nebo onomu hodí či nic. Náš požadavek není nikterak nespravedlivý, i musíme žádati, aby naň byl vzat zřetel. Prosíme, abyste své jednání zařídili v tomto smyslu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy.

Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.

Návrhy pozměňovací dám přečísti jednotlivě před hlasováním.

Prosím o přečtení návrhů resolučních.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Ke kap. II:

1. Předsednictvo Národního shromáždění se vybízí, aby pečovalo o to, aby se vládní předlohy i s důvodovými zprávami dodávaly ihned německým členům v jazyce německém.

2. Vláda se vybízí, aby zrušila následky jazykových zkoušek s nepříznivým výsledkem (záležející ve špatné kvalifikaci a jejím následku pro postup).

Ke kap. III:

3. Vláda se vybízí, aby se postarala o to, aby byl vydán úřednický status všech ministerstev a odborů, v němž by byla uvedena jména a hodnost.

4. Vláda nechť pečuje o to, aby menšinové instituce ze všech přídělů a subvencí, které jsou zařazeny do státního rozpočtu, dostaly přiměřenou část odpovídající klíči obyvatelstva.

5. Vláda se vybízí, aby zúčastněným ministerstvům nařídila, aby rychle a spravedlivě vyřizovala žádosti o koncese k provozu autobusových tratí pro osobní dopravu a aby zvláště urychleně vyřizovala především žádosti obcí.

6.Vláda se vybízí, aby dvojí zdanění osobních vozidel, daní z vozidel a zvláštních daní z jízdních lístků byla zrušena a nahrazena mírnou jednotnou dopravní daní. Při tom upuštěno budiž od dosavadního odstupňování od 5-30% z hrubého obratu, jakožto příliš vysokého a nespravedlivého.

7. Vládě se ukládá, aby zúčastněná ministerstva přiměla k tomu, aby dvojí koncese pro dopravu osob osobními automobily byly omezeny. Jen kde to doprava na tratích vzhledem k příliš velké frekvenci vyžaduje, budiž výjimečně sáhnuto k udílení dvojích koncesí.

8. Vláda se vybízí, aby ustanovení § 5 státní ústavy, které má na mysli zřízení autonomního zákonodárného sněmu pro Podkarpatskou Rus, prováděcím zákonem uskutečnila a aby tento zákon co nejdříve předložila oběma komorám k vyřízení.

9. Vláda se vybízí, aby konečně předložila oběma komorám k usnesení prováděcí zákon k § 79 ústavní listiny stran trestního stíhání předsedy a členů vlády.

10. Vláda se vybízí, aby oběma komorám co nejrychleji předložila k usnesení prováděcí zákon k § 132 státní ústavy, který stanoví, že přiměřený podíl z rozpočtu státního, rozpočtů obecních neb jiných veřejných má býti vynaložen také pro národnostní, náboženské a jazykové menšiny.

11. Vláda se vybízí, aby zákon o zrovnoprávnění pensistů (Sb. z. a n. č. 70/30) novelisovala v r. 1931 v ten smysl, že se 3. a 4. etapa slučují a že tudíž pensisté obou těchto etap dosáhnou zrovnoprávnění svých požitků v r. 1932.

12. Vláda se vybízí, aby všechny státní zaměstnance, kteří, svého času bylí přeloženi do českého území, aby se naučili českému jazyku, co nejdříve přeložila zpět do německého území, jakmile složením jazykové zkoušky prokáží požadované jazykové znalosti.

13. Vláda se vybízí, aby zpětné přeložení německých úředníků a zřízenců z českého do německého území na jejich odůvodněnou žádost neztěžovala anebo nemožnými podmínkami nemařila.

14. Vláda se vybízí, aby při obsazování vedoucích míst u státních ústředních úřadů v Praze a na venkově brala za základ číselný poměr jednotlivých národností.

15. Vláda se vybízí, aby při přijímání čekatelů na všechna místa ve státní a železniční službě postupovala podle národnostního klíče.

16. Vláda se vybízí, aby žádosti všech státních a železničních zaměstnanců, restringovaných podle ustanovení zákona č. 186/1926, kteří žádají za zrušení restrikce, podrobila novému přezkoumání, pokud tyto žádosti byly zamítnuty. K tomuto přezkoumání přibráni buďtež zástupcové organisací postižených zaměstnanců,

17. Vláda se vybízí, aby co nejdříve zavedla zase časový postup.

18. Vláda nechť pečuje o to, aby se ze všech příspěvků a subvencí, obsažených ve státním rozpočtu, dostalo menšinám přiměřeného podílu podle národnostního klíče.

19. Vláda se vybízí, aby všechny osnovy zákonů, které se zasílají odborovým organisacím k dobrozdání, zároveň také zasílala poslaneckým klubům k vědomosti a aby na eventuelní vyjádření klubů vzala zřetel, dříve než osnovu předloží parlamentu jako vládní návrh.

20. Vláda se vybízí, aby připravila sloučení ministerstva pošt a ministerstva železnic v jedno ministerstvo dopravy.

21. Vláda se vybízí, aby zúčastněným ministerstvům nařídila rychlé a spravedlivé vyřizování žádostí o koncesi k provozování autobusových tratí pro dopravu osob a aby obzvláště brala zřetel na urychlené projednávání žádostí obcí v prvé řadě.

Ke kap. IV:

22. Ministerstvu věcí zahraničních se ukládá, aby provedlo zjednodušení zahraničního zastoupení.

Ke kap. V:

25. Vláda se vybízí, aby neprodleně předložila návrh zákona, jímž se zavádí zákonitá čtrnáctiměsíční služební doba a postupně provádí další snížení služební doby.

24. Presenční stav československé armády snížen budiž na 100.000 mužů. Aktivní vojenská doba služební snížena budiž z 18 měsíců na 12 měsíců.

Ke kap. X:

25. Vláda se vybízí, aby do ministerstva školství a národní osvěty byli jmenováni i němečtí úředníci a aby věci, týkající se německých škol, byly dávány k vypracování německým úředníkům.

26. Vláda se vybízí, aby podala návrh zákona, podle něhož se německé odbory zemských školních rad v zemi České a Moravskoslezské osamostatňují a správci těchto úřadů, předsedy, jmenují příslušníci německé národnosti.

27. Vláda se vybízí, aby předložila návrh zákona, jímž by se určily bližší podmínky, za nichž se vůbec na žádost místních školních úřadů zavádí na obecných školách nepovinné vyučování češtině.

28. Vláda se vybízí, aby parlamentu neprodleně předložila návrh zákona, jímž se nově upravují platy okresních, zemských a ministerských inspektorů, a jímž se zase napravuje nynější zahanbující odstrčení a horší placení oproti jiným úředníkům a oproti školské službě.

29. Vláda se vybízí, aby povolila zřízení žádaných soukromých škol v obcích Hlučíně, Kravařích, Dolním Benešově a Bolaticích.

30. Vláda se vybízí, aby částku zařazenou v kapitole 10, titul 9 na sociální péči o studující rozdělovala podle klíče obyvatelstva.

31. Částka 5,592.100 Kč, zařazená v kapitole 10, titul 12 na výchovu lidu, budiž rozdělena podle klíče obyvatelstva a budiž užíváno jen částek odpovídajících jednotlivým národnostem.

32. Správa školství se vybízí, aby předložila oběma komorám zákon o právních poměrech okresních školních inspektorů, který měl býti již dávno předložen.

33. Správa školství se vybízí, aby předložila konečně zákon o úpravě právních poměrů učitelek na mateřských školách, který měl býti již dávno předložen.

34. Vláda se vybízí, aby v nejkratší lhůtě předložila ministrem školství a národní osvěty oznámený návrh zákona o národnostní, kulturní a školní samosprávě.

Při konečných pracích na osnově tohoto zákona budiž dbáno zásad, jež vyslovily menšinové sjezdy o kulturní a školní samosprávě.