Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: Kahler, Votruba.

121 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, inž. Dostálek; za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dodatečnou dovolenou na tento týden sen. Rovňanovi, na dnešní schůzi sen. Lokotovi, dr Milotovi; na dnešní a předešlé dvě schůze sen. dr Hrubanovi.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 367. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o mimořád. úvěru 150,000.000. Kč na zmírňování následků hospodářské krise (tisk 359).

Tisk 368. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Jokla, Beutela, dr Hellera a soudr. stran katastrof způsobených v posledních dnech výbuchem (tisk 249/5).

Zápisy o 68. a 69. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 12. prosince 1930.

Výborům zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 355. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu zdravotně-veterinární úmluva mezi Československem a Francií, podepsaná v Paříži dne 3. října 1930.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 18. prosince 1930 přikázáno:

Výborům rozpočtovému a živn.-obchodnímu:

Tisk 343. Návrh sen. J. J. Krejčího, Šabaty, Kopřivy, Šachla a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa.

Výborům národohospodářskému a živn.-obchodnímu:

Tisk 344. Návrh sen. Luksche a soudr. na vydání zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby dosavadnímu neomezenému dovozu všech zemědělských výrobků až na skutečnou potřebu zabránila zřízením dovozního úřadu.

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému:

Tisk 346. Návrh sen. Köhlera, F. Scholze a soudr. na vydání zákona o započítání let ve válečném zajetí do pense a postupu státních zaměstnanců státních podniků, resp. návrh na novelisaci zákona č. 457 ai 1919 a vládního nařízení č. 362 ze dne 10. prosince 1915.

Výboru národohospodářskému:

Tisk 361. Návrh sen. inž. Marušáka, Merty, Riedla a spol., jímž se vláda žádá, aby věnovala pozornost a péči povodněmi poškozeným krajům na řece Dřevnici a Moravě.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešního jednání.

Jedná se o osnovy zákonů, u nichž důvody národohospodářské a finanční vyžadují urychleného projednávání, a to tím spíše, ježto zákony tyto mají vejíti co nejdříve v platnost.

Navrhuji tudíž, aby všechny tyto tři osnovy zákonů projednány byly ve smyslu §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost těmto osnovám se přiznává.

Projednáme tudíž:

Poněvadž této věci přiznána byla pilnost, navrhuji, aby projednána byla v celkové době dvou hodin se stanovením řečnické lhůty na ¹/₄ hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. - Návrh můj byl schválen a uděluji proto slovo zpravodaji panu sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna nám předkládá své usnesení o vládním návrhu zákona, kterým se pozměňuje zákon o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost. O této dani se všeobecně tvrdí, že je daní velmi tíživou a také sociálně nespravedlivou. Máme-li tuto daň prodloužiti opětně na 2 léta - a je to již šesté prodloužení - musíme si položiti otázku, je-li této daně nezbytně potřebí. Na tu otázku je snadná odpověď. Jestliže veškeré příjmy státní jsou rozpočteny na př. na rok 1931 okrouhle asi 9 miliardami Kč. Jestliže v těchto 9 miliardách Kč figuruje daň z obratu a daň přepychová částkou více jak 2 miliardy, leží na snadě odpověď také na tu otázku, jestli za daného stavu věcí může finanční správa postrádati této částky, která tvoří více než ¹/₄ všech státních příjmů. Sama finanční správa označuje ve své důvodové zprávě tuto daň za pilíř celé naší dnešní daňové soustavy. Nuže, kdybychom měli tento pilíř chtíti snad odejmouti té budově daňové v našem státě, musila by se tato budova přirozeně zhroutiti, nebo bychom musili postaviti pilíř nový, rovnocenný, nebo aspoň přibližně rovnocenný, nebo bychom musili výdaje o tu částku snížiti, což je za dnešních poměrů vůbec vyloučeno.

Avšak na této dani není snad interesována jenom státní pokladna, nýbrž na této dani jsou také interesovány pokladny územních samosprávných svazků, neboť z této daně dostává se jim jednak přímých přídělů, které representují částku 243 mil. Kč okrouhle a kromě toho dostává se jim také ještě nepřímých přídělů, a to částkou okrouhle 800 mil. Kč na učitelské platy, které rovněž územní samosprávné svazky musí platiti. Jestliže zde naznačuji, že této daně je nezbytně potřebí za dnešních poměrů, a nemůže-li jí finanční správa postrádati, nechci nijak říci, že jsem snad touto daní nějak nadšen. Myslím, že touto daní není nadšen nikdo, jako konečně není nikdo nadšen žádnou daní. Ale jisto je, že tato daň nespočívá na zdravém a spravedlivém základě. Proto bude jistě žádoucí, aby později tato daň byla modifikována, po případě nahrazena jiným zdrojem příjmů, což ovšem za dnešních poměrů, jak jsem již naznačil, možno není.

Mám za to, že nejvyšším úhradovým pravidlem každé finanční správy v každém státě musí býti únosnost daňové soustavy, a já bych k tomu přidal: Také spravedlnost, spravedlnost hospodářská a sociální má býti také nejvyšším úhradovým pravidlem každé daňové soustavy.

Nuže, v čem spočívá ta hospodářská a sociální nesrovnalost a místy i veliká nespravedlnost naší daňové soustavy? Spočítá hlavně v ohromném nepoměru mezi daněmi přímými a nepřímými. Nuže, zde se musím dovolávati samého ministra financí, dr Engliše, který ve svém díle "Finační věda" hledá kriterium pro rozlišení mezi daněmi přímými a nepřímými. Nepřímé daně znamenají podle dr Engliše zmenšení reálného důchodu a tudíž znemožnění, nebo zmenšení tvorby výnosu a zmenšení nabývání majetku. On praví: Jestliže se zvýší daň z cukru, sníží se reálný důchod, což je konečně správné. Tedy metoda zdaňovací, kterou volí ten který stát, může znamenati velmi ostrý zásah do důchodu. Těžké zdanění daněmi nepřímými znamená, že se zmenšuje reálný důchod, a že zejména ty vrstvy, které ve větší míře konsumují statky nepřímo zdaněné, trpí na výši svého reálného důchodu.

Všude ve všech státech po převratu, po válce, naříká se na vysoké zdanění. Není jediného státu, kde by daňová soustava nebyla doznala po válce nového převybudování a značných změn. Ale ty změny jsou v různých státech také různé. Mám po ruce statistiku Německa. V Německu na př. v r. 1913, tedy před válkou, všechny veřejné rozpočty vyžadovaly 7.2 miliardy zl. marek, v r. 1926 17.2 miliardy také zlatých marek a v r. 1928 19.2 miliardy zl. marek. Podle výpočtu německých teoretiků zvýšení veřejných rozpočtů proti době předválečně, vezmeme-li za základ cenové indexy, činí právě takovou sumu, jakou činily veškeré daně před válkou. Ale jak asi vyhlížejí v Německu jednotlivé druhy daní a jak participují na této veřejné potřebě?

Tak na př. důchodová daň před válkou a daň ze jmění - tam je společná daň z důchodu a ze jmění - činí nyní 28.2%, před válkou činila 37.8%; daň pozemková a ze živností činí nyní 15.8%, před válkou 16.5%. A tak bych mohl pokračovati dále a dokázal bych, že tam se ten poměr nijak nezměnil, pokud jde o rozvrstvení daní, až pouze na domovní daň činžovní, která nyní činí 14%, kdežto před válkou daň činžovní v Německu zavedena nebyla.

I když vidíme v Německu ten daňový vzestup, přece jen musíme konstatovati, že se tento vzestup neděje daněmi nepřímými, nýbrž příslušným zvyšováním daní přímých. U nás se, prosím, postupovalo opačně, jak dokazují data statistického úřadu. Snad se jich smím dovolávati, poněvadž jsem je vzal přímo z příslušného sešitu.

Náš státní statistický úřad vydal v měsíci září zprávu o hlavních zdrojích státních příjmů v letech 1918 až 1928. Z této zprávy je patrno, že pochod u nás je opačný, než v Německu. My jsme u nás téměř daně přímé nechali ve stejném poměru jako před válkou, ale zvyšovali jsme daně nepřímé. Nastala u nás velká neúměrnost a veliké rozpětí mezi daněmi přímými a nepřímými. Mohlo by se mi snad namítnouti, že v cifrách, které jsou uváděny ve statistickém úřadě, nejsou zahrnuty přirážky samosprávných svazků. Na to bych odpověděl, že jednak přirážky samosprávných svazků jsou limitovány, teprve nyní jsme zavedli ten limit, a kromě toho samosprávné svazky zavedly celou řadu různých dávek svých vlastních, které mají také povahu spotřebních daní, takže se to asi vyrovnává.

V roce 1918 připadalo na jednoho obyvatele - to jsou jistě velmi zajímavé cifry - 10.50 K přímých daní, v r. 1927 176.80 Kč, ale v r. 1928 toliko 136.10 Kč. Je viděti, že přímé daně zde vykazují sestupnou tendenci, kdežto já dokáži, že nepřímé daně spotřební, obchodní a pod. daně vykazují vzestupnou tendenci. A to doléhá velmi tíživě na vrstvy konsumující a přirozeně ovšem i výrobní.

Jak se to má s daněmi spotřebními? Daně spotřební, placené jedním obyvatelem, stoupají z 2.20 Kč r. 1918 na 108.50 Kč r. 1927 a r. 1928 na 114.50 Kč. To je tedy vzestup opravdu značný. Kromě obecních dávek, které k tomu přistupují a ještě jiných spotřebních daní je nutno připočísti k těm 114.50 Kč daň z uhlí, která činí na jednoho obyvatele 15.60 Kč, cla, která činí na jednu osobu 103.70 Kč, monopoly - je to správné, že ano - 86.30 Kč, dále daň z obratu, která se přesunuje na spotřebitele a činí na jednu hlavu 161.60 Kč. Z toho je patrno, že nepřímé zatížení velmi stoupá. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku vynesla daň důchodová před válkou 27.5 mil. Kč, r. 1927 v těchže zemích téměř 1¹/₂ miliardy a r. 1928 1.100 mil. Kč. Tedy zase sestupná tendence přímých daní. Tuto daň ovšem platí více než z poloviny dělníci a gážisté, odkázaní na pevné platy, kteří nemohou uniknouti a kterým se daň sráží z jejich požitků. To je to, co naznačoval dr Engliš ve své finanční vědě, že těmto lidem, když jsou zatíženi daněmi nepřímými, snižuje se jejich reálný důchod. Daň důchodová, která byla pro tyto slabé vrstvy obyvatelstva tíživá, byla v roce 1928 zvýšena 40kráte, naproti tomu ostatní daně přímé, pozemková, všeobecná a zvláštní daň výdělková, domovní atd., tedy daně placené z výnosu kapitálového, od lidí kapitálově silných, vynesly před válkou 106 mil. Kč a roku 1928 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku toliko 555 mil. Kč, zvýšení bylo tedy pouze 5¹/₂krát. Rozdíl je tedy značný proti dani z důchodu pracovního, to je rozdíl mezi pracovním důchodem a důchodem z kapitálu. Pracovní důchod byl tedy zatížen 40kráte.

Pokud jde o daně spotřební, činily v Čechách, na Moravě a ve Slezsku před válkou 245 mil. Kč, r. 1928 1.330 mil. Kč, zvýšily se tedy o více než 1 miliardu. Musíme však uvážiti, že po válce byla zavedena daň z uhlí, která vynáší 172 mil. Kč, že cla jsou 20násobná, že monopol vynáší 10krát více, že daň z obratu na konsumenta přesunovaná a před válkou neexistující vynesla r. 1928 nejméně 2 miliardy. Zde je viděti, že zdanění nepřímé, zvláště zdanění konsumentů, pokračuje přímo rapidně.

Nuže, to jsem chtěl uvésti, aby bylo zřejmo, jak je i tato daň tíživá a jak bude potřebí, aby byla modifikována, po případě později, až nastanou normální poměry, aby byla nahrazena daní jinou. Jestliže jsme snad dodnes neprovedli radikální úpravu naší daňové soustavy, tedy reformu daňovou, bylo to odůvodněno tím, že jsme neznali dosah našich závazků vůči cizině, že jsme prostě nevěděli, jaký bude náš dluh zahraniční, ale nyní, když máme již před sebou jak naše vnitřní závazky, tak i závazky zevnitřní, když máme stabilisovanou korunu a když máme stabilisovaný rozpočet, jistě že by bylo žádoucí, aby se přikročilo k pronikavé daňové reformě. Začátek byl učiněn daní důchodovou, a jsem přesvědčen, že ministr dr Engliš a finanční správa s ním, jistě bude pokračovati na této cestě.

Nyní několik slov k této předloze. Tato předloha, kterou dnes máme odhlasovati, neznamená pouhé prodloužení, nýbrž znamená také některé změny. Přináší poplatnictvu řadu úlev. Tyto úlevy jsou obsaženy v §u 1, odst. 4, v §u 4, č. 12, v §u 4, č. 14, v §u 4, č. 4, v §u 4, č. 15, v §u 4, č. 20, v §u 7, č. 2, v §u 7, č. 3, v §u 9, odst. 2, v § 11, odst. 2, lit. g), v §u 17, odst. 7 a konečně v §u 20, odst. 4.

Tyto změny přinášejí vesměs určité úlevy pro naše poplatnictvo. Dále jsou zde změny formálního rázu spíše administrativního, aby se jaksi zjednodušilo vybírání a předpisování této daně.

Konečně jsou zde ještě některé změny, které jsou důsledkem nových zákonů, na př. v §u 42, odst. 10 a v §u 44, odst. 2, dále v §u 4, č. 10, v §u 5, č. 3, v §u 11, odst. 2, lit. f), v §u 17, odst. 8, v §u 21, odst. 2, v §u 27 a konečně v §u 29, č. 1. To jsou asi všechny změny, které byly provedeny na původních zákonech, ale jedna kardinální změna, kterou musím zde zejména zdůrazniti, spočívá v tom, že ve Sbírce zákonů a nařízení nebude pouhá novela, nýbrž že tam bude publikován celý zákon, týkající se daně z obratu i se všemi změnami, takže budeme míti jasný přehled a nebude potřebí dovolávati se vždy předchozích zákonů a hledati příslušné odstavce, když dojde k nějakým sporům anebo k potřebným vysvětlením.

Již jsem vysvětlil své přání v rozpočtovém výboru, aby tato prakse byla zachovávána při všech podobných novelách, abychom měli jasný přehled, co jsme změnili a jak vypadá původní zákon.

Naproti tomu finanční správa nemohla vyhověti celé řadě požadavků a přání, jež byly tlumočeny poplatnictvem, a to jsou především požadavky, týkající se snížení, případně odstranění důchodové daně. Uvedl jsem již, že za dnešního stavu věcí, kdy neznáme ještě náhradu za tento příjem státní, není možno sahat k nějaké pronikavé modifikaci, pokud jde o sazby, a tím méně bylo by možno mluviti o odstranění této daně, ačkoli znova říkám, že bude potřebí, aby se opravdu sáhlo k pronikavé změně a hledala se úhrada jinak, specielně ve snížení státních výdajů.

Dále nebylo možno také vyhověti požadavku, aby byl rozšířen okruh předmětů, jejichž dodávky podléhají snížené 1%ní daňové sazbě, dále aby přepychová daň byla úplně odstraněna, poněvadž registr těch předmětů, jež podléhaly svého času dani z přepychu - bylo jich asi 270 - byl snížen asi na 27 předmětů, takže zde finanční správa v této věci vyhověla našemu obchodnictvu a našim výrobcům;

4. aby bylo upuštěno od zdaňování vlastní spotřeby atd.; zde to argumentuje finanční správa tím, že nejde o osvobození od daně z obratu onoho podniku, nýbrž toho majitele, který zde figuruje stejně, jako spotřebitel, jako každý jiný. To by bylo určité privilegované postavení onoho výrobce nebo obchodníka, jenž by pro sebe reklamoval osvobození od této daně;

5. aby daň z obratu byla ukládána komisemi daňovými po způsobu daně důchodové a všeobecné daně výdělkové; zde finanční správa - a myslím, zcela správně prohlašuje - že to není možné, poněvadž daň z obratu je daní příliš komplikovanou, není lineární, tedy že by to vedlo k nemilým důsledkům, kdyby o dani té rozhodovaly komise, složené z osob neznalých práva;

6. aby osvobození dodávek pro stát bylo rozšířeno také na dodávky samosprávných svazků; upozorňuji, že od této daně nejsou osvobozeny ani státní podniky, pokud jsou obhospodařovány obchodně podle zákona č. 404, kde se uložilo podnikům, aby hospodařily po způsobu soukromoprávních obchodních podniků;

7. aby lhůta k podání přiznání byla prodloužena do konce února - to také zamítá finanční správa, a konečně

8. aby byla poskytnuta daňová amnestie současně s touto předlohou; finanční správa tvrdí, že to není možné, poněvadž se nezavádí žádná nová daň, že se zde nemění princip daňový této odrůdy daňové;

9. aby ustanovení o paušalování bylo změněno;

10. aby osvobození pro nepřímý vývoz a nárok na vrácení daně byly rozšířeny i na vývozce-cizince, a konečně

11. aby bylo zrušeno zmocnění osvoboditi od daně dodávky svazů, družstev a pod. Všem těmto přáním finanční správa prozatím nevyhovuje z důvodů, jež jsem zde stručně naznačil.

Slavný senáte! Nemohu jinak než z uvedených důvodů a důvodů nepostradatelnosti této daně pro příjmy státní - poněvadž příjem ten, jak jsem naznačil, je pilířem dnešní soustavy daňové - doporučiti, aby slavný senát schválil tuto předlohu tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou a jak jest otištěna v senátním tisku 394. Končím! (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu je přihlášen především pan senátor Tichi, jemuž uděluji slovo.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! I když pan zpravodaj sám přiznává, že daň z obratu není vybudována ani na zdravé, ani na spravedlivé základně, jsem přece přesvědčen, že pan ministr financí nemohl nalézti lepšího obhájce daně z obratu nežli pana zpravodaje samotného. Jestliže my živnostníci mluvíme o prodloužení daně z obratu, pak musíme konstatovati, že je pro nás jednou z nejkrutějších a nejnespravedlivějších daní. Při každém prodloužení zákona ozývají se přání po snížení daně, přání po úplném zrušení přepychové daně a vždy hlasitěji ozývají se také přání po paušalování daně z obratu. Pokud nynější ministr financí byl ještě poslancem, měl o dani z obratu jiné mínění, nežli jaké má dnes jako ministr financí. Roku 1919 byl nynější ministr financí zpravodajem ve finančním výboru tehdejšího revolučního Národního shromáždění. Dne 11. prosince - tedy asi před 11 lety - prohlásil tehdejší poslanec a nynější ministr financí Engliš o dani z obratu toto: "Daň z obratu nemůže obstáti před zásadami daňové spravedlnosti, poněvadž její výše se nevyměřuje podle spravedlivých zásad, nýbrž podle náhodných okolností, poněvadž je směrodatným, kolika podniky projde předmět podrobený dani z obratu od výrobce až ke konsumentovi. Subjektivně že tato daň postihne podle míry a rozdílu spotřeby. Poměrná daň že je nespravedlivá, poněvadž je pro malý příjem tísnivější nežli pro velký." Dále praví Engliš zcela správně: "Daň zůstává poměrnou, dokud se spotřebují malé příjmy, při velkých příjmech, které se nespotřebují, unikne, poněvadž tyto příjmy se kapitalisují. Všechny hospodářské a sociální důvody mluví proti této dani, jen velká nouze státních financí odůvodňuje její zavedení, a daň z obratu je přechodným opatřením."

Potud tehdejší poslanec dr Engliš, i jsem niterně přesvědčen, že dnešní ministr financí své vnitřní mínění o dani z obratu nezměnil. Jiné mínění mají nejen finanční úřady, ale také pan referent Pánek je přesvědčen, že se daň z obratu přesunuje na konsumenty. Berní úřady stojí ještě dnes na stanovisku, že živnostník a obchodník jsou pouze výběrčími daně z obratu, že mohou daň z obratu započítati. Mohu říci z přesvědčení a ze zkušenosti, jakožto živnostník, že není 10% živnostníků a obchodníků, kteří by dnes mohli připočítati daň z obratu ke zboží, které prodávají anebo ke zboží dodávanému. Kdo jen poněkud může nahlédnouti do našeho hospodářského života, ví, že tento názor jest omylem.

Také obchodník a živnostník musí zaplatiti daň z obratu velkoobchodníkovi, aniž by sám měl možnost započítati ji při zboží. V dnešním konkurenčním boji je každý rád, může-li vůbec dělati obchody, musí půjčovati a býti rád, když vůbec obdrží peníze za zboží. Víme, že dnes 30 anebo 40% pohledávek v obchodě nelze vůbec, anebo jen s obtížemi dobýti. Počítá-li však obchodník jednou daň z obratu, ztratí zákazníka, anebo mu ji zákazník škrtne. Proto říkáme, že daň z obratu je pro nás tíživá; ale všechny naše snahy u nynějšího ministra financí a u finanční správy, abychom dosáhli snížení daně anebo alespoň paušalování daně z obratu, jsou, bohužel, marné.

Mám zde z poslední doby neméně nežli 40 telegramů všech německých obchodních gremií, které jasnou řečí žádají alespoň paušalování v oboru textilním. Odůvodněný to požadavek. V opětovných manifestacích se pro tuto věc mluvilo, ale ministr financí a finanční správa zůstávají hluchými ke všem těmto přáním, poněvadž si několik velkoprůmyslníků paušalování v textilním průmyslu nepřeje, ježto by prý tím trpěl jejich vývoz. Když jsme ještě patřili ke vládní většině a když tehdy v roce 1926 měla býti daň z obratu zase prodloužena, prohlásili jsme, my a česká strana živnostenská v Osmičce, že se budeme o prodloužení daně z obratu zasazovati jen tehdy, jestliže nám ministr financí slíbí - a tento striktní požadavek jsme kladli - že daň z obratu u maloživnostníků a u obchodníků bude paušalována. Byli jsme tehdy také u ministra financí, slíbil nám to také a jen pod dojmem tohoto slibu hlasovali jsme my a také česká strana živnostenská tehdy pro prodloužení daně z obratu.

Dosud se však nic nestalo, jsme dnes zase před stejnou situací jako tehdy. Chudé Rakousko, kterému se hospodářsky daří špatně, hůře zajisté nežli tomuto státu, paušaluje daň z obratu, Německo, které nesmírně trpí reparacemi a všemi možnými břemeny, snižuje daň z obratu. Zde však není to možno. Paušalování bylo možné u malých rolníků, což se dobře osvědčilo. Já sám to vidím a vím, že zde nejsou žádné potíže. Je-li to však možné, proč by to nemělo býti možné u malých řemeslníků, malých živnostníků a obchodníků? Běží zde podle poslední statistiky o více nežli 600.000 malých podniků. Již se stanoviska zjednodušení práce, racionalisace finanční správy atd. byla by to obrovská úspora. (Souhlas.) Malí lidé, malí obuvníci a krejčí se vůbec nevyznají, přiznání není správné. Připouštím beze všeho, ti lidé tam něco napíší, takže berní úřad musí daň odhadnouti, a v tomto odhadu daně z obratu spočívá právě největší nespravedlnost.

Dnes má býti tato předloha zase prodloužena na 2 roky. Jestliže se zpravodaj domnívá, že předloha přináší stavu živnostenskému, anebo vůbec někomu nějaké úlevy, pak se velice mýlí. Naopak, nepřináší žádné úlevy, nýbrž zostřuje zákon v celé řadě ustanovení. Mluvil jsem o tom, že minuly doby, kdy živnostník byl výběrčím daně z obratu. Do předlohy pojato jest ustanovení, nebude-li dodržováno čtvrtletní splácení daně z obratu napřed, že bude to prohlášeno za zpronevěru čili defraudaci. To není žádná úleva zákona, nýbrž zostření v každém směru. Je dnes nesmyslem mluviti o defraudaci daně, kterou živnostník vůbec nevybral, kterou zaplatil z vlastních peněz. Není přece možno defraudovati to, co je vlastním příjmem a kapitálem.

Žijeme v době hospodářské krise a není potřebí mluviti zde o tom, že stav živnostenský a obchodnický touto krisí trpí právě tak jako druhé stavy. To je všeobecně známo. Slyšíte, že se na jedné straně ministr financí - ve svém exposé v rozpočtovém výboru o tom mluvil - zasazuje o to, aby všeobecná míra úroková byla snížena. Ohlásil zákon o bankách, který bankám konečně jednou má přijíti na kobylku, který má bankám odníti možnost, aby vykořisťovaly lidi vysokými úroky. Na druhé stráně činí ministr financí totéž. Zvyšuje úroky z prodlení u daně z obratu. Nelze tedy na jedné straně žádati snížení úrokové míry, když sami zvyšujeme zase úroky z prodlení za nezaplacenou daň z obratu. Socialistické strany považují za vymoženost, že se obchodní jednatelé osvobozují od placení daně z obratu, netoliko do 40.000 Kč, nýbrž všichni, kteří podléhají povinnému pensijnímu pojištění. Původně se to vztahovalo jen na ty, kteří měli 40.000 Kč příjmu. Pánové asi změkli a osvobozují nyní všechny obchodní jednatele, kteří podléhají povinnému pensijnímu pojištění. Připouštím beze všeho, že existují zajisté menší obchodní jednatelé, kteří jsou hodní takového ohledu. Ale známe z vlastní zkušenosti obchodní jednatele, kteří na vlastní účet dělají statisícové obraty, drží si auta a kteří v roce vydělají čistých 60.000 a také 80.000 Kč. Tito lidé jsou trvale sociálně zajištěni, nezaplatí ani haléře, jestliže podléhají povinnému pensijnímu pojištění, kdežto u maloživnostníků se jedná nemilosrdně a exekucemi se od nich vymáhají i nejmenší daně. Podle mého přesvědčení je v tom sociální nespravedlnost a změna zákona zajisté není správná.

Pan ministr financí - zdůraznil to také řečník české strany agrární - mluvil nedávno o daňových odpisech. Daňové nedoplatky činí do konce roku 1929 2725 milionů. Nechtěl bych to zkoumati, kde dlužno hledati tyto daňové nedoplatky. Zajisté nikoli u malých a středních, nýbrž u velkých průmyslových podniků, akciových společností atd., a jestliže pan ministr financí pak mluví také o daňových odpisech, které činí 466 milionů, pak chtěl bych velice rád nahlédnouti do seznamu, komu se vlastně odepsalo těchto 466 milionů. To zajisté nebyli malí, a nemohu se upamatovati, že bych byl ve svém volebním okrese pozoroval, že by se byly prováděly také zvláštní odpisy u malých lidí na základě odůvodněných a obcemi podporovaných žádostí.

Pan ministr financí - a souvisí to, bohužel, s tím - mluvil v rozpočtovém výboru také o zastavení exekucí. Prohlásil, že kdyby se od něho žádalo, aby zastavil daňové exekuce, že by pak musil zastaviti také platy státní pokladny. Velevážení! Kdo je řemeslníkem a je ve styku s lidmi, ví nejlépe, co znamená berní exekutor pro malého řemeslníka, přijde-li do domu; to je pokaždé zlou událostí v takovéto rodině a je zahanbující a smutné, když se často zabavují zásoby zboží, je smutné, když se odnímají hotové peníze a tak se tomuto člověku béře možnost, aby svůj obchod vedl dále.

Mám zde dopis jistého živnostníka, který musil spáchati sebevraždu, a bude vás zajisté zajímati, přečtu-li vám dopis, který jsme nedávno otiskli v listě naší strany: "Dne 15. t. m. v ¹/₂11. hod. oběsil se náš kolega, pan Vilém Krausse, řezník v Krupce, jenž, mimochodem řečeno, na počátku světové války musil ihned narukovati, v Srbsku utržil sedm ran bodlem a pak do roku 1921 byl v Rusku v zajetí, ve stáří 48 let ze zoufalství na půdě své porážky, a to proto, poněvadž mu berní exekutor z Teplic-Šanova dne 9. srpna t. r. pro dlužné daně zabavil jeho stroje."

Nesvlékl tedy - jak se praví ve vašem článku - svou poslední košili, nýbrž položil hned svůj život na oltář státu.

Kolega Vilém Krausse byl krajně svědomitý muž, stěžoval si však stále do příliš vysokého zdanění. Jeho roční výdělek kolísal podle zjištění berního úřadu mezi 22.000 a 26.000 Kč, ačkoli týdně vysekal jen čtvrtku lehkého kusu hovězího a půl vepře, což za rok činí 13 kusů lehkého hovězího a 26 kusů lehkého vepřového dobytka.