Že při tak nepatrném výseku nelze docíliti takovéhoto čistého zisku, musilo by přece býti jasno také bernímu úřadu, ale ten si myslí: "Jsi-li syn boží, pomoz sobě sám" a na ten způsob vznikají daňové nedoplatky, které pak při energickém vymáhání si vyžádají svoje oběti.
Kolega Vilém Krause zanechává mimo svou 82letou matku vdovu se třemi nezletilými dcerami.
Již den před tím rozloučil se se svými milými a říkal vždy: "Neberte mi za zlé, jsem příliš vysoko zdaněn, zahyneme, nemohu více žíti." A uprostřed práce, která našemu Vilémovi byla životní potřebou, nechal své zákazníky státi v krámě poznamenav, že musí teprve nasekati maso. Vzdálil se, aby se více nenavrátil."
Tento dopis je smutným dokumentem. (Sen. Stark (německy): U řezníka zcela nepochopitelné!) Je smutné a příznačné, že při tak smutném dokumentu najde ještě někdo také odvahu, aby o tom dělal vtipy a poznámky. (Sen. Stark (německy): Řezníci přece po celá léta vydělávali!) Pane kolego, není možno paušalovati. To zde je určitě smutný případ. Pan ministr financí chlubí se tím, že splatil 4 miliardy na státní dluh z přebytků. Každý věděl, že musíme jíti vstříc hospodářské krisi. Bylo by snad bývalo možno splatiti méně a pomýšleti na to, že není správné v těžkých dobách hospodářské krise přiváděti lidi k zoufalství exekucemi a exekučními prodeji.
To všechno jsou důvody, které mluví pro to, že k nynější finanční správě nemůžeme a nesmíme míti důvěru, a budeme samozřejmě jako maloživnostníci a řemeslníci: hlasovati proti prodloužení celého zákona o dani z obratu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Uděluji další slovo panu sen. Slámovi.
Sen. Sláma: Slavný senáte! Jest opět předložen vládní návrh, kterým se má prodloužiti daň z obratu o jeden rok. My jsme očekávali podle slibů, které nám byly učiněny z dřívější doby, že tato daň z obratu již bude jednou paušalována a že bude přikročeno k jejímu odbourání. Ale dnes seznáváme, že ty sliby byly jenom sliby, ale vláda se zase zařídí podle toho, co za dobré uzná.
Předkládá tedy opět návrh zákona na prodloužení. O snížení, o paušalování není zmínky, prostě odůvodňuje se to tím, že dnes potřebujeme absolutně peníze a že při dnešní finanční krisi, při dnešním finančním hospodářství je tato daň nezbytná. My živnostníci a obchodníci, jako loyální stav, nejsme proti daním a nechceme odpírati státu břemena, ale říkáme, když se požadují břemena státní, aby také stát šetřil, aby stát dovedl podchytiti zisky kde jsou, aby všechny ty, kteří k placení nebyli přinuceni, dovedl ku placení přinutiti a aby malé odbřemeňoval.
Vážení pánové! Chci poukázati na naši daňovou soustavu, jak souvisí to i s daňovou reformou, s návrhem vlády na prodloužení daně z obratu. Svého času dělali jsme daňovou reformu v předpokladu, že tato daň bude všestranně vyhovovati dnešním poměrům a že občanstvo bude s touto daní spokojeno, zejména s reformou, která byla provedena, a že vláda, resp. ministerstvo financí, musí vybrati to nejlepší, aby to vyhovovalo všestranně, jak na jedné straně ministerstvu financí, tak na druhé straně poplatnictvu. Avšak vidíme, že právě tam, kde bohatí měli býti podchyceni, jsou mezery, ale když jsou zdaňováni drobní, tam není žádné mezery, tam se nenechá žádná hranice, aby tyto stavy byly chráněny.
Daň z obratu souvisí s celým naším daňovým systémem, jak jsem již řekl, a proto musím poukázati na některé špatné věci.
Podle §u 15, odst. 2, mohou se odečísti příspěvky, které poskytuje pravidelně manžel manželu, který není příslušníkem domácnosti, nebo které pravidelně poskytují rodiče dětem, nežijícím v jejich domácnosti, nebo ve stejném smyslu děti rodičům, nežijícím v jejich domácnosti, jsou-li hodnověrně prokázány.
Zde je úbytek pro stát. S tímto ustanovením jsou u velikých poplatníků velké potíže a stát přichází o velké daně. Úřady si s tím nevědí rady, protože slovo "příspěvek" není precisováno a neví se, co znamená.
Uvedu případ: Poplatník dával do r. 1926 své tchyni příspěvek na živobytí 10.000 Kč ročně. Najednou r. 1927 srazil si 160.000 Kč, které prý dal tchyni na cesty po světě a úřady mu povolily celý obnos odečísti. Tím vydělal poplatník při progresi daně a na 10%ní přirážce podle §u 19, odst. 2, čís. 2, okolo 80.000 Kč.
Nebo druhý poplatník si odečte příspěvek 360.000 Kč - to jsou fakta, pánové, získaná od berní zprávy - který domněle platí dceři do Hamburku. Úřad nezdanil zde příspěvek, ačkoliv nemá možnost přesvědčiti se o tom, zda placená částka je příspěvkem a zda není do Hamburku posílána, aby tam byla v bance uložena pro poplatníka. Nota bene příjemce příspěvku podle výše příspěvku nemusí podle smlouvy s Německem o dvojím zdanění zde přijatý příspěvek ani zdaňovati. Zdejší poplatník ušetří tím rovněž na dani důchodové 30%, t. j. 100.000 Kč.
Kolik práce, kolik potu vyžádá, než se tato částka sežene u malých živnostníků, avšak bohatým se jedním škrtem darují statisíce. Pak se nemůže finanční ministerstvo diviti, když finanční efekt daňové reformy tak zklamal. Zde jest jedna příčina tohoto nezdaru.
V sazbách daně výdělkové podle §u 57 jest vada, že při daňovém základu přes 15.000 Kč sazba náhle stoupne z 1/4% na 1/2%, aniž by byl přechod. Při základu 15.000 Kč činí daň 37.50 Kč a s přirážkami asi 240 Kč, kdežto při základu 15.100 Kč činí daň 75.30 a s přirážkami 480 Kč. Zde 100 Kč příjmu se zdaňuje daní ve výši 240 Kč. Tím trpí nejen poplatníci, nýbrž i stát, protože pak komise raději stanoví základ přes rovných 15.000 Kč a úřady se proti tomu samozřejmě nebrání.
Zde by mělo býti vsunuto do zákona podobné ustanovení, jako je to u důchodové daně v § 21, odst. 3, kde se může poskytovat poplatníku sleva v případech, ve kterých by v důsledku číselných hranic, došlo k tvrdostem.
Zemské péči o mládež v Brně byla předepsána z provozování kina výdělková daň zvláštní a odvoláno se na prováděcí nařízení k §u 68, odst. 1, I čís 2, podle kterého spolky prý podléhají výdělkové dani zvláštní, pakliže jsou povinny podle svých stanov předkládati své účty valné hromadě ke schválení. Toto ustanovení bylo do prováděcího nařízení vsunuto dodatečně, poněvadž se v komentáři k daňové reformě nenachází. Ustanovení toto odporuje zákonu. Podle něho jsou podrobeny dani výdělkové zvláštní ony podniky, které jsou povinny k veřejnému účtování.
Podle prováděcího nařízení k citovanému paragrafu je veřejné účtování dáno buďto: 1. když se účty ve valné hromadě účastníků přezkoumávají a uveřejňují nebo 2. když se veřejně ověřují nebo 3. když veřejné správě musí býti poskytnuto nahlédnutí do výsledků obchodních, umožňující kontrolu hospodaření. Ani jedné, ani druhé a ani třetí podmínky u spolků a zejména u zemské péče o mládež není. (Předsednictví převzal místopředseda Luksch.)
Zemská péče sice schvaluje účty ve valné hromadě členů, avšak ne účastníků, ale neuveřejňuje je. Proto ustanovení prováděcího nařízení k §u 68, odst. 1, I. čís. 2 o spolcích odporuje témuž odstavci čís. 1 a odporuje tedy zákonu, neboť spolky ani podle spolkového zákona nejsou povinny účty uveřejňovati a členové spolku nejsou účastníky podniku spolkového. Rozhodnutí správního soudního dvoru rakouského ze dne 25. ledna 1905, čís. 782/31/10.1910, č. 7714 a 7./1. 1914, č. 44 nelze aplikovati na nynější zákon.
Tenkrát šlo o český podnik ve Vídni, proto se musil hledati důvod pro zamítnutí. Správní soudní dvůr zamítá stížnost proto, že prý k valné hromadě spolku má přístup podle spolkového zákona z r. 1867 zástupce politického úřadu. Tato přítomnost zástupce úřadu měla však hlavně význam politický a úředník ten neměl ani právo kontrolovati účty, nýbrž pouze si dělati výpisy z protokolu valné hromady.
Poněvadž kina a různé podniky mají dnes v rukách výhradně spolky dobročinné, humánní a vzdělávací, bylo by to nanejvýš nehumánní, aby se zdaňovaly tak vysokou daní, jak je daň výdělková zvláštní, zejména když to odporuje zákonu. Kdyby zákonodárce chtěl zdaňovat touto daní podniky spolků, byl by to v zákoně §u 68 výslovně uvedl, protože by při vyjmenování podniků veřejnému účtování povinných nemohl opomenouti tak velkou kategorii podniků, jako jsou podniky spolků. Prováděcí nařízení, které odporuje zákonu, mělo by se opraviti a příslušné ustanovení o spolcích škrtnouti.
Podle zákona z r. 1882 byly od daně osvobozeny na venkově ony domy, které byly částečně pronajaty a částečně obývány majitelem, pakli takové domy neměly více než tři obyvatelné místnosti a byly zařazeny do posledních tří tříd katastru daně domovní. Toto nanejvýš sociálně spravedlivé ustanovení však daňová reforma do sebe nepojala.
Když majitel domu, který obsahuje nejvýše tři světnice, pronajme část domu jinému a omezí se a uskrovní v bydlení, je jistě sociálně slabý a zasluhuje ohledu. Ustanovení zmíněné by se mělo zase uvésti v život, při čemž by se mělo toto omeziti výhradně na případy, kdy majitel pronajme byt k obývání a byt ten také nájemcem je obýván.
Největší škody utrpěla finanční správa neurčitostí zákona o stabilisační bilanci, podle kterého se směly předměty oceňovati nejvýše obecnou hodnotou, kterou měly v době, ve které byla sestavena východisková bilance. Pojem "obecná hodnota" je příliš neurčitý a poplatníci mnohdy oceňovali si předměty až 20násobnou cenou bilanční.
Berní správy byly tak přetíženy, že ani neměly času a možnosti stabilisační bilanci přezkoumati. Berní správy také nedostaly bližších instrukcí, jak si mají při zkoušení stabilisačních bilancí počínati, a tak nechaly vše projíti bez zkoušení. Zkoušení toto podle mého názoru je velká práce, na kterou berní správy pro nedostatek personálu a proto, že musily býti s prvním ukládáním v krátké době hotovy, nestačily.
Podle mého názoru se mělo stabilisování omeziti, a to tak, že zvýšení cen předmětů stabilisovaných nesmí přesahovati na př. desateronásobnou bilanční jejich hodnotu. Také lhůta jednoho roku k prozkoušení přiměřenosti stabilisačních bilancí je příliš krátká.
Podle §u 276 může býti dlužná daň prominuta, když by byla jejím vymáháním vážně ohrožena výživa nebo přivedena hospodářská zkáza. Byl-li takový odpis proveden, zdaňují jej finanční úřady při vyměřování daně důchodové nebo výdělkové všeobecné nebo výdělkové zvláštní.
Zákon by měl míti tedy ustanovení, že slevy, poskytnuté státem z důvodů shora uvedených se nezdaňují, jak je tomu podle §u 79, odst. 1, lit. c), podle kterého se ze zdanění vylučují subvence a jinaké dary.
Podle §u 57, odst. 6 snižuje se všeobecná daň výdělková o 20% při sazbě 1/2%, 21/2% a 4% při zdanění těch podniků, jichž výtěžek je bez podstatného spolupůsobení kapitálu podmíněn osobní činností poplatníkovou takovou měrou, že trvalé provozování podniku poplatného není možným bez činnosti poplatníkovy (svobodná povolání advokátů, notářů, lékařů, spisovatelů, umělců, obchodních jednatelů a pod., jakož i živnostenská a obchodní zaměstnání záležející v takových osobních výkonech poplatníkových, jež není možno vykonávati zástupcem).
Prováděcí nařízení pak praví, že tato výhoda zůstává omezena na podniky, pozůstávající v osobní činnosti poplatníkově, při čemž jsou vyloučeny takové podniky, ve kterých činnost poplatníkova se dá nahraditi, byť i na úkor výnosnosti podniku, jinou silou, na př. zástupcem, obchodvedoucím, dílovedoucím, pomocníkem atd. Zpravidla bude možno výhodu připustiti jen u podniků, které jsou závislé na osobě poplatníkově takovým způsobem, že úmrtím zanikají a nemohou pozůstalými býti dále vedeny.
Tímto nařízením jsou postiženi většinou malí živnostníci a obchodníci, poněvadž daňové komise, které rozhodují o přiznání výhod, přihlížejíce ke znění prováděcího nařízení, živnostníkům a obchodníkům těchto výhod nepřiznávají. Výjimky jsou skutečně velice vzácné, ač by výhoda měla býti přiznávána advokátům a notářům, o nichž je přece známo, že zaměstnávají koncipienty, tedy pomocníky, kteří jejich činnost nahrazují, zrovna jako živnostníci a obchodníci. Jako u advokátů, notářů a lékařů podnik úmrtím zaniká a nemůže pozůstalými býti dále veden - jak se praví v prováděcím nařízení - tak také ve velké většině živnosti a obchody nejsou pozůstalými dále vedeny. Je tedy nejvýše spravedlivo, aby daňové komise tyto výhody přiznávaly i živnostníkům a obchodníkům, a to i při sazbách 1/8% a 1/4%, kde jde o drobné živnostníky a obchodníky, kteří pomocníků zpravidla nemají. V tomto směru budiž prováděcí nařízení doplněno.
Tvrdosti prováděcího nařízení ze dne 20. prosince 1927, čís. 175 Sb. z. a n., k zákonu ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., vyskytují se na př. v §u 9, odst. 1, čís. 10, kde se praví u příjmů z budov: "Pokud převyšují vydání v zásadě odpočitatelná vyšetřenou užitkovou hodnotu domu vlastníkem neb jeho rodinou obývaného neb jiným zdarma přenechaného, nelze jich od důchodu odečísti."
Tímto nařízením jsou velmi citelně postiženi majitelé malých domků, zejména živnostníci a obchodníci na venkově, kteří v domcích bydlí sami. Odčitatelné položky (daň domovní, opravy domu, amortisace domů, požární pojistka, úrok z hypotekárních dluhů atd.) převyšují zpravidla značně užitkovou hodnotu domu a podle prováděcího nařízení nelze tohoto schodku od jiného důchodu odečísti. Takový malý živnostník neb obchodník zpravidla na svůj domek doplácí, je tedy nejvýše spravedlivé, aby vládní nařízení bylo změněno v ten smysl, že případný schodek lze od jiného důchodu odečísti.
To jsou vady a nedostatky daňové reformy a prováděcího nařízení. Daňová reforma má podle demokracie platiti pro všechny, ale není tomu tak. Jinak se měří živnostnictvu a obchodnictvu a jinak konsumním družstvům.
Živnostnictvo a obchodnictvo nemá žádné úlevy, ale konsumní družstva, utvořená na základě zákona o družstevnictví z r. 1873, mají výhody veliké. Kol. Thoř v rozpočtové debatě uvedl statistiku konsumních spolků a jich členů. Zde vidíme ten obrovský rozdíl ve zdanění.
Podle statistiky bylo r. 1927 800 konsumních družstev, která měla 772.824 členů. Tyto konsumy měly tržby 1.838,164.242 Kč a zaplatily na daních celkem 13,081.000 Kč.
Měl-li by obchodník aneb více jich dohromady tento obrat, musili by zaplatit jen na dani z obratu 36,763.284.84 Kč. Byli-li by to drobní živnostníci a obchodníci do 15 tisíc, kterým je počítáno na daně 1/4% na výdělkovou daň, tedy základna 37 Kč, zaplatili by tito i se 400% přirážkou 18 mil. Kč. Tedy zde viděti nespravedlnost daňové soustavy, jevící se v tom obrovském rozdílu ve zdanění.
Při tom je nutno konstatovati, že konsumy neprodávají levněji než živnostník a obchodník v drobném, takže tyto úlevy na daních poškozují stát a zabřemeňují legitimní obchod a živnost.
Při tom se útočí neustále proti živnostnictvu, že neplatí daně. Kol. Modráček při rozpravě o závěrečném účtu ironicky poznamenal, že se vybralo méně na daních a že stoupla daň důchodová. Musíme kvitovati, že se vybralo o 1.400 mil. méně pro samosprávné korporace. Toho jsme však chtěli docíliti, aby živnostnictvo a obchodnictvo bylo odbřemeněno od přirážek a aby samospráva byla nucena účelně hospodařiti. Tím jsme odbřemenili venkovské obchodnictvo a živnostnictvo od zvýšených přirážek a donutili obce, aby se skutečně naučily hospodařiti.
Kol. Modráček uváděl též, že bylo vybráno o 315.4 mil. Kč méně a že daň důchodová stoupla, a zároveň se zmínil, že prý Živnostenská banka dluží 43 mil. Kč. Že se vybralo méně na daních přímých, na dani výdělkové, bylo by pochopitelné při dnešní hospodářské depresi, ale ve skutečnosti tomu tak není. Vězí to v tom, že placené daně byly zaúčtovány na dlužné daně běžné, které podléhají odpisu z toho důvodu, že byly předpisovány za 4-5 let, tedy pozdě, dnes se nemohou zaplatiti najednou; ale není to vinou poplatníků, nýbrž vinou berních úřadů. Vždyť je možno zaplatiti menší částku častěji než větší najednou.
Stoupla-li daň důchodová, neznamená to, že tuto daň platí jen úřednictvo a dělnictvo. Tuto daň musí kromě druhých daní platiti též živnostník, obchodník a zemědělec i průmyslník, ačkoli tito by měli platiti jen tuto jedinou daň.
Jiná věc je, dluží-li Živnostenská banka částku 43 mil. Kč. Je-li tomu tak, pak se musíme diviti praxi ministerstva financí a berních správ a pochybovati o jejich správném postupu.
V letošním a také i v minulém roce byly velikému množství malých obchodníků a živnostníků zabaveny nemovitosti na staré dlužné daně a prováděny exekuce. Pokračovalo se tedy radikálně proto, že to byli malí a drobní lidé. Proč se nepostupovalo stejným způsobem proti Živnostenské bance, proti velkému kapitálu, který, jak je zjištěno, nejvíce dluží na daních? Proti velkým se postupovalo benevolentně, v rukavičkách, proti malým, brutálně. To je ta naše demokracie a rovnoprávnost. (Sen. Mikulíček: Však spoluvládnete, ne?) Ano, ale staráme se o odbřemenění cestou parlamentní, poněvadž poukazujeme na tyto věci všude, ve všech výborech, kdežto vy jen křičíte a nic neděláte. (Sen. Mikulíček: Vy byste měli postavit diktát: "Buď to bude spravedlivé, nebo vám ukážeme" - a ne pořád jen kritisovat.) Kdybychom to dělali jako vy a neustále jen kritisovali, nemohli bychom přinésti žádné výhody, jako vy nemůžete. (Sen. Mikulíček: Přinášíte výhody, že se odpouštěli miliardy bohatým!) My jsme docílili, že máme daňovou reformu snesitelnou. My jsme docílili, že jsou zastaveny exekuce a že si berní úřady musí počínati benevolentně vůči živnostníkům.
Toto všechno, co jsem zde řekl o naší berní soustavě, souvisí s daní obratovou. Proto trváme na tom, aby tato daň byla paušalována a postupně odstraněna. Bylo slibováno v různých projevech oficielními osobnostmi, že daň paušalována bude. Trváme tedy na tom, aby tyto sliby byly splněny, také z toho důvodu, že státu uniká mnoho příjmů, které by jinak mohl podchytiti. A hned řeknu, je to na př. Baťa. Ten je sám dodavatelem vlastních závodů. U něho činí nebo činila by obratová daň aspoň 11krát tolik. Je dodavatelem zboží pro své závody, ale neplatí z něho ani daň obratovou, která nemůže býti zaúčtována. Uvážíme-li, že Baťa vyrobí denně 100.000 párů obuvi, činí to při 255 pracovních dnech - týden je počítán 5 pracovními dny - 25,500.000 párů bot. Počítáme-li jeden pár průměrně 50 korun, má vyrobená obuv do roka hodnotu 1.275,000.000.- Kč - 2% daň z tohoto obnosu činí 25,500.000 Kč. Přál bych si však věděti, má-li Baťa aspoň těch 25 mil. Kč zaplaceno. (Sen. Mikulíček: Tomu to odpouštěli každý rok, jinak hrozí zastavením výroby!) V případě paušalování daně z obratu jen na 7% zaplatil by státu z hořejší hodnoty 89,250.000 Kč, tedy při dnešním poměru ztrácí stát 63,750.000 Kč. Tento silný jedinec ničí veškerý stav obuvnický, způsobuje nezaměstnanost mezi obuvnickým dělnictvem, zakládá filiálky, z kterých nikdy neplatí tolik, jako živnostník a obchodník. Tomuto jedinci se hrnou každý den velké peněžní obnosy a neví, co s nimi počíti, a stát si je netroufá podchytnouti, třebaže na jiné straně ztrácí poplatníky tímto způsobem zničené.
Tento silný jedinec, který racionalisací svého závodu ničí hodnoty, státu prospěšné, není užitkem pro stát. Je to bída peněz silného kapitalisty, který neví, jak jich použíti k výnosu. Chce vyráběti automobily, prodává jízdní kola, chce zařizovati textilní továrnu. Stát si vůči němu počíná benevolentně, ale přijde doba, kdy bude musit stát zakročiti, nebude-li chtíti přihlížeti k tomu, jak jsou ničeny různé druhy podnikání. (Sen. Mikulíček: A víte, že váš ministr železnic chce mu dáti do správy dráhu Zlín-Otrokovice?) Ale nedostal ji. (Sen Mikulíček: Dráhu, kde jede nejméně 24 vlaků průměrně o 25 vozech!)
Stát musí také zachytiti zisky takových silných jedinců, neboť nečiní-li tak, musí na ně dopláceti živnostnictvo, obchodnictvo, rolnictvo, ale také dělnictvo a úřednictvo, všichni musí přispívati na státní administrativu ve způsobu daní.
Ministr financí zavádí novum do zákona daně z obratu, že se připočítává 5% k dani, když tato není kvartálně zaplacena, mimo 7% úrokování.
Proti tomuto způsobu trestu se musíme ohraditi, ať je to odůvodňováno jakkoliv.
Ve všech státech se snižují veřejná břemena. Německo snížilo daně i Maďarsko a Italie, Jihoslovansko snížilo úrok z prodlení ze 6% na 3% a povoluje daňové nedoplatky splatiti do 5 let.
V tom státě, kde se říká, že je diktatura, se daně snižují, povolují úlevy, ale v našem demokratickém státě se poplatky zvyšují a demokraticky se trestá. Proto máme-li skutečnou demokracii ve státě, musí býti demokracie v povinnosti.
Proto my nežádáme jen paušalování daně z obratu a její odstranění, nýbrž žádáme při tom odstranění všech daní a zavedení jediné demokratické, progresivní daně z důchodu. (Potlesk. - Sen. Mikulíček: To jsme tedy ruka v ruce!) Ano, to jsme zajedno.
Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo, má p. sen. Fr. Scholz.
Sen. Fr. Scholz (německy): Vláda vytvořila svého času zákon o dani z obratu, který byl tehdy myšlen jen jako provisorium. Ale ačkoli to mělo býti jen provisorium, byl tento zákon již dvakráte prodloužen, poněvadž příjmu 1240 milionů Kč, které tento zákon státu přináší, nelze se zříci, jak zástupcové ministerstva financí vždy prohlašovali. Nyní má tato daň schválením vládní předlohy, která senátu byla předložena, býti znovu prodloužena, a to hned na dva roky.
Daň z obratu je pro všechny, obzvláště však pro malé lidi, břemenem velice tísnivým, nesociálním břemenem, jež těžce postihuje samostatné i nesamostatné, přímé i nepřímé poplatníky. Následkem toho připravil právě tento způsob daně všem, obzvláště malým lidem, velmi mnoho starostí. Byla sice u zemědělství paušalována, ale nebyla tím odstraněna, aniž podstatně zmírněna. Jediné, čeho tím bylo dosaženo, bylo, že se usnadnilo přiznání k dani z obratu. V nynější době všeobecné hospodářské nouze toto opatření však určitě nepostačí. V mnohých malých zemědělských podnicích bude zajisté těžko, ba skoro nemožno stanoviti vůbec obrat. Musit však platiti daň, která se jednoduše předepíše, a za kterou se ničeho nedostává, je nespravedlivé.
O živnostníkovi se jednoduše řekne, že přece tuto daň sám neplatí, nýbrž zákazníci, poněvadž může jim tuto daň viditelně započítati a od nich požadovati. V praxi však věc vypadá přece trochu jinak. Je tisíce případů, ve kterých řemeslník ve všední dny zhotovuje zboží, jako oděv, obuv atd., k tomu také ještě dodá materiál, jako látky, plátno anebo kůži, a když v sobotu odevzdá hotové zboží, obdrží od zákazníka jen splátku, snad polovinu, často ani tolik, v mnohých případech má nepříjemnosti a často ještě ztráty. Ztrácí svůj materiál, nemá ničeho za svou režii a svou vykonanou práci a je také tím bez jakéhokoli výdělku. Kdy pak se takový případ stane, že by vybral daň z obratu, aby ji odvedl? Mimo to jsou ještě případy, kdy ji vůbec nemůže předepsati, aby si nepohněval anebo neztratil zákazníky. Po tom všem se berní úřad neptá, stanoví jednoduše pomocí tak zvaných odborníků obrat, ať se to shoduje, či nikoliv, a vymáhá daň, kterou nelze odepsati.
Dnes již velmi mnozí živnostníci stali se mzdovými dělníky, obzvláště je tomu tak při živnosti obuvnické a krejčovské. Musí předělávati nebo spravovati starou obuv, kterou mu zákazník přináší, párati a obraceti starý oděv. To je vlastně jen mzdová práce, při které se nedociluje žádného obratu a nedělá žádný přepych. Ale berní úřady jsou jiného názoru a odůvodňují to tím, že takový živnostník, když pracoval 4-5 dní v týdnu, musí míti tak a tak veliký obrat, což však ve skutečnosti je zcela falešné. Právě v nynější době deprese jsou takovéto zjevy časté, čímž dáno je plné odůvodnění pro odstranění daně z obratu. Mimo to zatěžuje tato daň všechny životní potřeby opětovně a způsobuje tak drahotu pro konsumenty. Bylo by tudíž právě nyní na místě zrušiti tento zákon, aby se tím docílilo zmírnění hrozivé krise.
Jestliže se v odůvodnění této vládní předlohy praví, že se vláda nemůže zříci prostředků daně z obratu a daně přepychové, poněvadž těchto peněz je potřebí na podporu finančně slabých obcí, pak mám za to, že se tato zajisté potřebná podpora může díti z jiných státních prostředků. Jsou zde přece, jak bylo prokázáno, dostatečné úspory z dřívějších let. Tyto pocházejí přece z dávek poplatníků a bylo by zajisté jen v pořádku, kdyby se tak štědře nerozdávaly jinam, obzvláště nikoli bankám, které sobě o stát nedobyly zajisté žádných zásluh; měly by se spíše dáti obcím k sanaci jejich poměrů. Mimo to je potřebí jen vyhnouti se všem neproduktivním výdajům, aby bylo možno disponovati dostatečnými peněžitými prostředky také bez daně z obratu.
Pan ministr financí dr Engliš přece sám opětovně prohlásil, že daň z obratu musí zase jednou zmizeti. Nyní však má býti na dvě léta prodloužena za tvrdších podmínek. Trestní ustanovení §§ 41 a 42 jsou s to velmi těžce postihnouti ubohého poplatníka, nemůže-li platiti. Vezmeme-li v úvahu, že tolik malých živnostníků, hokynářů a také zemědělců, u nichž žena nebo muž musí hledati ještě jinde výdělek, nemohou-li v den splatnosti daně platiti, musí zaplatiti 7% úroku z prodlení a ještě 5% zvýšení daně, pak je to přece právě v těžké době krise kruté ustanovení. Dokonce pokrmy, které se připravují v kuchyních tabákových továren pro dělnictvo, a k čemu si tito lidé potraviny často přinášejí s sebou sami, podléhají podle výnosu min. financí ze dne 4. dubna 1930, č. j. 54/39-III/23, dani z obratu. Žádáme ministerstvo financí, aby tento naprosto neodůvodněný výnos zase zrušilo.
Pan ministr financí vyjádřil se opětovně sám zřetelně proti dani z obratu; řekl na příklad v brožurce "časové otázky", kterou vydal, toto: "K neobyčejně komplikovanému daňovému systému druží se zastaralý, spletitý systém poplatků, který s výjimkou několika specialistů nikdo nezná. Nejhorší při tom však je, že veliká část těchto poplatků, které byly zavedeny před 70 roky, kdy daňový systém nebyl ještě vybudován a kdy obzvláště nebylo ještě daně z příjmů, pozbyla svého vnitřního oprávnění. Specielně daň z obratu nahrazuje také četné dřívější poplatky, které přes to dosud nebyly odstraněny. Vybírání takovýchto nepatrných poplatků, které veřejnou správu a podniky zatěžují, namnoze nestojí vůbec za námahu." To řekl pan ministr sám. Je tudíž jen spravedlivo tyto poplatky konečně odstranit. Staré poplatky zůstaly, nové byly ještě předepsány přes nové zvýšené daně a zatěžují celé národní hospodářství krajně povážlivou měrou.
Poněvadž jsme pevně přesvědčeni, že tento zákon je nesociální a že pro celé dnešní národní hospodářství projeví účinky obzvláště škodlivé, budeme hlasovati proti jeho prodloužení. (Potlesk.)
Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Votruba.
Sen. Votruba: Slavný senáte! Novelisací daně z obratu zabýváme se dnes již po páté. Znamená to, že děláme pátý novelisační zákon, který vlastně v podstatě své je prodloužením starého zákona z r. 1919. Při jednotlivých novelisacích bylo vždy hleděno k tomu, aby byl zákon přehlednější, a byly v něm za tím účelem učiněny určité změny.
Původní zákon o dani z obratu je z 11. prosince 1919, čís. 658 Sb. z. a n., a nazýval se tehdy zákonem o všeobecné dani z převodu statků a pracovních výkonů. Předložen byl 22. května 1919 a finanční výbor Revolučního Národního shromáždění zabýval se jím koncem listopadu téhož roku. Ze zprávy finančního výboru z 26. listopadu téhož roku vysvítá, že tuto věc projednal v několika schůzích a přiklonil se úplně k vládnímu návrhu. Ale nás bude zajímat, abychom poznali podstatu této daně z obratu, kterou dnes jinak všeobecně nenazýváme než daní z obratu. A za důležitou považuji důvodovou zprávu k vládnímu návrhu, který odůvodňoval nutnost zavedení této daně obrovskými sumami, které nově zřízený stát potřebuje, aby stará břemena, která naň přešla jako dědictví po Rakousku a nová, která vyžaduje moderní sociální zákonodárství potřebám doby vyhovující, a jichž nelze sehnati pomocí dosavadních daňových způsobů, se sehnaly pomocí této daně z obratu.