Dále odůvodňovala vládní předloha, že daně přímé postihují jen obyčejné, pravidelné výnosy živností, a to ještě nedokonale. Poukazovalo se tam na daň z příjmu, výdělkovou a pozemkovou. V této důvodové zprávě tehdejší ministr financí dr Rašín nebyl si jist, jak se má dívati na tuto daň z obratu, zda je to daň skutečně nepřímá, nebo zda je to daň výdělková. A my víme, že v různých zemích finančníci měli též různé názory. Někteří považovali daň z obratu za součást daně výdělkové a druzí za nepřímou daň. Ve zprávě finančního výboru tehdejší zpravodaj, nynější ministr financí dr Engliš přiklonil se k názoru, že je to generální daň konsumní, která postihuje každého kdo kupuje. Nazval ji tak výslovně v průvodní zprávě, kde pravil: "Zápas cenový, který daň tato vyvolá, výsledkem svým rozhodne teprve o vlastní povaze daně, bude-li formou daně postihující podnikatelský zisk či skutečně generální daní spotřební, zvláště při soustavě maximálních cen." A doznal, že bezprostředním následkem zavedení této daně bude zvýšení cen, následkem toho také zdražení živobytí o 3 až 5%. Hlavním argumentem pro zavedení její byla ovšem nouze státních financí a ve zprávě se výslovně pravilo, že daň z obratu jako přechodná je přijatelná, ale pouze jako přechodná. To by měla býti slova, která by zavazovala dr Engliše jako příštího ministra financí, aby skutečně považoval daň tuto za přechodnou, když sám to do důvodové zprávy vložil.

A dále ještě zajímavěji se vyslovil o této dani, když pravil: "Daň, která je předmětem tohoto zákona, je největší břemeno, jaké dosud bylo a snad kdy bude uloženo obyvatelstvu této republiky, zejména se jím ukládá veliká obět všemu podnikatelstvu, kterému se ukládá nejen veliká práce různých zápisů a kontrolních pomůcek, ale které vydává se též odiu publika, od něhož musí v cenách bez zvláštního zúčtování daň vybírati. Této služby musí býti stát pamětliv."

Řekl bych, že jsou to zase slova zavazující. Zajímavo je, že v první této předloze a v prvním zákonu sice ta daň byla přesunutelná, poněvadž se nazývala generální daní konsumní a jako takovou jí referent považoval, ale že se na účtě nesměla vyjádřiti, kdežto při další novele už to bylo dovoleno, ba dokonce bylo to jako povinnost vytknuto, žádal-li o to kupec.

Později jsme měli zákon ze dne 21. prosince r. 1923, č. 268 Sb. z. a n. To bylo za ministerstva Bečkova. Odůvodnění její valně nelišilo se od odůvodnění zavedené původní daně z obratu. Pravilo se tam: "Daň - totiž ta obratová - splnila očekávání a je s daní přepychovou nejvýnosnější státní daní vůbec. Výnos její přispěl platně k udržení finanční rovnováhy ve státním hospodářství a tím nepřímo k příznivé nynější kursové úrovni naší měny. Další trvání je nutné nejen s hlediska státu, ale i samosprávných svazků." Sazba byla stanovena na 2%.

V původním zákonu byla sazba stanovena na 1%. Kdežto ve vládním návrhu za tehdejšího ministra Rašína bylo stanoveno jenom ¹/₂% a finanční výbor přijal návrh, tehdy kolegy Stivína, aby tato sazba z ¹/₂% se zvýšila na 1%, tedy o celých 100%. Vidíme, že toto odůvodnění je také v nynější předloze. Loňského roku prodlužovali jsme do konce tohoto roku tento zákon novým zákonem. Byl to zákon z 20. prosince 1929, č. 181 Sb. z. a n. (Zpravodaj sen. Pánek: To byl Stálý výbor!) To byl asi Stálý výbor, poněvadž jsme nezasedali. (Sen. Sláma: A dodatečně jsme to odhlasovali!) Ano, pak jsme to schválili.

Nyní máme tedy novou předlohu, která znamená prodloužení této daně, jejíž odůvodnění v podstatě se neliší od všech odůvodnění dřívějších předloh, které jsem zde právě citoval.

V odůvodnění prodloužení o dani přepychové se praví: Další prodloužení zákona o dani z obratu a dani přepychové, který pozbývá koncem letošního roku účinnosti, je státní nezbytností. Daň tato je totiž pro své velmi značné výnosy stále jedním ze základních pilířů celého našeho veřejného finančního hospodářství, a to nejen vlastní finanční soustavy, nýbrž i finanční soustavy svazků územní samosprávy, kterým se jednak dostává značných přídělů z výnosu této daně přímo pro jejich samostatné hospodářství, jednak se z výnosu této daně hradí náklady, jež mají rovněž nésti svazky územní samosprávy, jako je náklad za učitelské platy v zemi České a Moravsko-slezské. Dále se poukazuje na značné nové vydání státu.

Tedy, jak vidíme, odůvodnění při každé předloze, která znamenala obnovení zákona, která znamenala prodloužení jeho, je podstatně stejné a obdobné.

Mám-li říci úsudek, ani už nebudu bráti za slovo bývalého, řekl bych přímo, autora a odůvodňovatele této daně, nynějšího pana ministra dr Engliše, těmi slovy, o kterých jsem řekl, že zavazují, poněvadž ta nutnost a příčiny, proč se má daň z obratu udržeti dále, jsou takového rázu, že je musíme uznati.

Co by nastalo, kdyby podle prázdného hesla daň z obratu měla se zrušiti? Státní finanční správa musila by úhradu toho hledati jinde, a nepřál bych si, aby hledala tak, jako v jedné důvodové zprávě, tuším k zákonu z r. 1923, to naznačila, že by musila sáhnouti ke zvýšení daně výdělkové. To by pro výrobní a obchodní vrstvy byla veliká břemena, která by se stupňovala tím, že na tuto daň by se, jako daň přímou, navěsila celá řada přirážek našich autonomních svazků, které by tuto daň zpatero- ba zšesteronásobily. Mám za to, že by nezůstalo při původní její výši.

Prohlašuji, že my se díváme na tuto daň ne jako na nutné zlo, nýbrž na nutnou potřebu, kterou stát musí míti. Jenom že jest otázka, zdali tato osnova úplně vyhovuje, či nebylo-li by na čase, abychom tuto daň trošíčku přizpůsobili. Pamatuji se jako dnes, že jsem byl mluvčím k původní osnově zákona o dani z obratu a že proti názoru referentovu, že tato daň z obratu je generální daní konsumní, jsem vyslovil svůj názor, to že bude platiti tak dlouho, dokavade bude zboží u nás nedostatek. Jakmile budeme míti zboží dosti, že to bude součástí výdělkové daně, kterou bude odváděti každý podnikatel, ať výrobce, ať obchodník!

A dnes již u toho jsme. Z těch nesprávných předpokladů vychází ovšem posavadní zákon. I když nemohu prohlásiti, že je v zákoně celá řada dobrých věcí, na př. určitá výhoda poplatníkům při zachování dosavadního systému, - to se nedá upříti - jsou tu tedy jisté úlevy, kterých nemůžeme opominouti, a mohu také říci, že i to, co je změněno z důvodů administrativních, znamená zdokonalení předpisů o této dani z obratu.

Kvituji zejména, co osnova praví o osvobození jednatelů do výše 40.000. Toho jsme se dávno a dávno domáhali. Konečně máme to zde. Také kvituji snížení počtu předmětů, podrobených dani přepychové. Je pravda, že pořádný řez by zde byl lepší, zrušiti tuto daň vůbec, poněvadž jest otázka, zda náklad na ní a výnosy její jsou v takovém poměru, aby se udržovala. Ale nicméně finanční správa si musí býti vědoma toho, zdali ještě vynáší. Ale kvituji to, že pro co jsme mluvili, totiž pro co možná nejmožnější restringování počtu předmětů dani přepychové podrobených, se stalo skutkem. Vždyť v původní osnově jsme měli věci sloužící denní potřebě, jako švýcarský sýr, rybičky a také to cukroví, to všechno podléhalo dani přepychové, celkem to bylo 209 předmětů, potom to dělalo 70 při další novelisaci a teď máme bohudíky jen 29. To jsou určité světlé body, které jako spravedlivý člověk musím zde vytknouti.

Ale nesouhlasím se vším, co praví důvodová zpráva, ve kterých bodech nemohla vyhověti. Tak na př. osnova měla býti doplněna ustanovením, že tuzemské obchody se zbožím, uloženým ve svobodných skladištích, jsou osvobozeny od daně z obratu, pokud nabyvatel zboží z tohoto skladiště nevyzvedne a neuvede je do tuzemského oběhu. K odůvodnění uvádím, že podobně jako v oboru celním svobodná skladiště jsou pokládána za cizinu, tak také i v oboru finanční správy měla by svobodná celní skladiště býti pokládána za cizinu, neboť tato jejich zvláštní povaha podmiňuje vlastně jejich existenci, a vzpírá-li se finanční správa tuto jejich povahu uznati, znehodnocuje zcela jejich význam.

Osnova v §u 4, bod 14, lit. a) připouští, aby vláda poskytla při vývozu osvobození od daně, její snížení nebo jinou úlevu na dani, je-li daní ohrožena soutěživost dotyčného výrobního odvětví. V zájmu podpory našeho vývozu měly by tytéž úlevy býti přiznány také i obchodu, který je hlavním zprostředkovatelem vývozu.

Osnova v §u 4, bod 14, lit. e) osvobozuje dodávky družstevních svazů připojených družstvům a naopak a tím těžce poškozuje ostatní podnikatele, neboť zjednává tím družstevnímu podnikání neoprávněnou výhodu. Žádám proto, aby osvobození družstevních dodávek bylo buď vůbec zrušeno nebo alespoň omezeno na nejmenší míru a v zájmu evidence těchto výhod, aby osnova byla doplněna ustanovením, že takováto osvobození dodávek družstevních svazů připojených družstvům a naopak musí býti vyhlášena v Úředním listě.

V osnově bylo vynecháno důležité ustanovení, které v návrhu osnovy, jež byla předložena koncem minulého roku, obsaženo již bylo, a to, že ministr financí je zmocněn, aby osvobodil od daně z obratu dodávky, uzavřené na plodinových bursách, při nichž se nepřevádí fysická držba dodávaného předmětu. Jevila-li se však tehdy nutnost tohoto opatření, je tím spíše odůvodněna nyní, kdy obchod obilím a zemědělskými plodinami je těžce postižen zemědělskou krisí a kdy kromě toho stále ještě trpí tím, že po dlouhou dobu cizozemský dovozní obchod byl osvobozen od daně, kterou zdejší dovozci musili platiti.

Žádal bych proto, aby shora uvedené ustanovení bylo znovu do osnovy pojato. Lituji, že se tak nestalo.

Dále bych se ještě zmínil o velkém zhoršení ve dvou bodech. Je to předně § 20, bod 4 osnovy. Osnova přináší podstatné zhoršení pro poplatnictvo ustanovením, že, nebyla-li čtvrtletní daňová splátka nebo daň, zcela nebo zčásti, zaplacena včas, a přesahuje-li poplatníkův roční předpis daně podle tohoto zákona 200 Kč, zvýší se dlužná daňová splátka nebo daň o 5%. Z takto vypočtené celkové částky je podnikatel povinen platiti úroky z prodlení, počínajíc prvním dnem po uplynutí příslušného čtvrtletí nebo uplynutí 30 dnů po dodání platebního rozkazu.

To znamená nové a rozhodné zatížení poplatnictva. Je viděti, že vládní návrh vychází asi z toho předpokladu, že liknaví poplatníci využívali rozpětí mezi sazbou úroků z prodlení u daně z obratu a sazbou úroků na soukromém peněžním trhu k tomu, že neplatí včas daň z obratu, ačkoliv tuto daň prý zpravidla přesunují na osoby, pro které provedly dodávky nebo výkony. Tento předpoklad je však naprosto mylný, neboť obchodník namnoze nemá možnosti daň přesunouti, nýbrž platí ji ze svého. Zákon pracuje s fikcí, že obchodník je pouhým výběrčím daně, kterou pouze pro stát vybírá, takže neodvedení daně bylo by vlastně defraudací. Tento názor je vzhledem k nemožnosti přesunutí daně nesprávným a nelze mluviti o defraudaci v případě, děje-li se placení daně podle vydaných účtů a nesouhlasí-li s těmito zaplacená částka, neboť obchodník nikdy nemá jistoty, že mu bude zaplacena účtovaná částka v plné výši.

Bylo by proto bývalo dobře, aby navrhované zvýšení trestních sankcí u daně z obratu zavedením 5% zvýšení do osnovy nepřišlo.

Další bolest týká se otázky paušálu, a to otázky paušálu u textilií. O této věci se u nás několik let mluvilo a vyjednávalo. Znám určité konkrétní návrhy, t. zv. návrh Černokosteleckých malých textiláků i návrh obchodních korporací a Ústřední rady českého obchodnictva. Nedá se upříti, že nezavedením paušálu u textilií trpí hlavně malí výrobci, majitelé nekombinovaných závodů a obchody zbožím textilním. Ale volání toto bylo posud marným. Přál bych si, aby brzy minula doba, které je potřebí ještě k tomu, abychom konečně prorazili ledy lhostejnosti ministerstva financí k tomuto živelnému požadavku jak malých výrobců textilních, tak celého obchodu textilního. Dověděl jsem se, že bude brzy rozhodováno o vládním nařízení, jímž se provádí zákon o dani z obratu. Pokud bylo možno obeznámiti se se zněním vládního nařízení během jeho meziministerského projednávání, obsahuje osnova ustanovení, jímž se podrobují dani z obratu výkony práv z ciziny k nám dovážených. Toto ustanovení vztahuje se zejména na firmy, jichž exploitace ostatně již dnes dani obratové podléhá, a na patenty; zdaňování výkonů práv z patentů v tuzemsku pokládáme za velmi nebezpečné, neboť vzhledem k daňovému zatížení ze značných patentových poplatků plynoucích ztíží se neobyčejně tuzemská exploitace zahraničních patentů, což bude míti za následek, že zahraniční majitelé patentů nebudou je moci v dosavadní míře zde zpeněžiti a výsledek bude, že jich majitelé budou raději do Československa dovážeti hotové patentované přístroje, místo aby je vyráběl zdejší průmysl podle cizí licence, a tím poskytlo se zaměstnání tuzemské výrobě a zdejšímu obchodu. Myslím tedy, že cesta nastoupená v tomto směru není správná, poněvadž by nynější krisi výrobní a obchodní podstatně vlastně ještě zvětšila, když by znemožnila domácí průmysl a obchod předměty, které třeba v cizině jsou patentovány a které na cizí patent jsou u nás vyráběny.

Ještě bych se zmínil o jedné věci. V důvodové zprávě praví vládní návrh, kde říká, co všechno nemohl udělati a jak nemohl všem požadavkům vyhověti: "Rovněž není možno vyhověti návrhům, sledujícím účel, aby bylo obnoveno ustanovení §u 47, odst. 2 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., o včítání stupnicového poplatku, zaplaceného za dodávky movitých věcí, do daně z obratu, kteréžto ustanovení se vedle toho ani prakticky po krátkou dobu svého trvání neosvědčilo."

Proti tomu konstatuji, že neobnovení tohoto zde citovaného ustanovení znamená těžké poškození našeho průmyslu a obchodu, a zejména že je to cítiti v průmyslu a obchodu slovenském. Tedy i zde bych si přál, aby při příštím sdělávání nové osnovy o dani z obratu bylo k tomuto přání přihlíženo.

Celkem možno říci: hlasovati proti vládnímu návrhu nelze s ohledem na stát a jeho potřeby. Že daň obratová a přepychová nemůže býti zrušena, to již bylo odůvodněno náležitě v důvodových zprávách všech předloh, které se touto daní zabývaly. Byli bychom nerozumní, kdybychom tento důvod neuznali, a proto z tohoto důvodu a v naději, že při příštích novelisacích (Sen. Mikulíček: To už tu bylo desetkrát!) bude oprávněným mnou zde předneseným požadavkům a steskům vyhověno, prohlašuji, že budeme pro vládní návrh hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Wenzel.

Sen. Wenzel (německy): Velevážené dámy a pánové! S jistou toužebností čekalo všechno obchodnictvo a živnostnictvo na novelisaci zákona o dani obratové a dani přepychové. Osnova předložena je nyní také senátu. Kolega posl. Simm zaujal již v poslanecké sněmovně stanovisko k problému daně z obratu a také já musím zde s politováním konstatovati, že daň z obratu jako taková byla novelisována zcela povrchně a že zase nebyly tázány hospodářské organisace, obzvláště obchodní a živnostenské komory, aby podaly nové návrhy o novelisaci zákona o dani z obratu. Nelze se tudíž ubrániti názoru, že stanovisko zákonodárce při tak důležitých hospodářských zákonech není naprosto tak správné, jak by to bylo očekávati v zájmu celé věci. Kdyby byly bývaly slyšeny obchodní a živnostenské komory, pak bylo by se při novém zpracování tohoto zákona přišlo ke zcela jinému názoru. V nynější špatné hospodářské situaci byla by pronikavá reforma zákona o dani z obratu a dani přepychové bývala velice nutnou.

Daň z obratu a přepychová daň je nejvýnosnější daní státní, stala se, jak to vláda tak pěkně vyjadřuje, pilířem státní finanční politiky. Přehled o výnosu této daně potvrzuje to, bohužel, až příliš. Roku 1920 činil výnos daně z obratu 500 milionů, t. j. 9.18% státních příjmů a v dalších letech utvářily se výnosy daně z obratu a procento její v komplexu všech příjmů jak následuje: r. 1921 1.943 milionů, t. j. 15.63%, roku 1922 1.631 mil., t. j. 18.28%, r. 1923 1.433.6 mil., t. j. 17.68%, r. 1924 1.552.8 mil., t. j. 17.80%, r. 1925 1.779.6 mil., t. j. 19.42%, r. 1926 1.933.9 mil, t. j. 19.46%, r. 1927 2.101.6 mil., t. j. 18.90% a r. 1928 1.997.9 mil. Vidíme tedy, že účinky daně z obratu přesahují daleko normální míru, a všechny snahy hospodářských organisací, uvésti tuto daň z obratu na správnou míru, dodnes ztroskotaly.

Když daň z obratu byla r. 1919 přijata, zdůraznil zpravodaj o tom, byl to nynější ministr dr. Engliš, výslovně, že tato daň postihuje obyvatelstvo podle různosti jeho spotřeby, menší příjmy poměrně více. Větší příjmy nelze vůbec spotřebovati, část jejich se použije ke tvoření kapitálu. A dále byl to pan ministr financí dr Engliš, který tehdy přímo vášnivě prohlásil, že všechna hospodárnost a mravnost mluví proti této dani a že bezpodmínečně musí odpadnouti v době, kdy ve státě nastanou spořádané hospodářské poměry. Dnes se již nemluví o přechodné platnosti daně, vláda chce zákon o dani z obratu a dani přepychové zvěčniti.

V poslední době mluvilo se mnoho o tom, že k uvolnění hospodářské krise je nezbytně potřebí, aby se překonala cenová krise. Pan ministr financí vyslovil se ve svém exposé ze dne 25. září t. r. velmi obšírně, a páni ministři sociální péče a pro zásobování lidu mluvili ve stejném smyslu. Konstatujeme, že prodloužení zákona o dani z obratu podkopává takové akce, které směřují ke zlevnění živobytí. V žádném jiném případě nezdražuje se konsum tak, jako daní z obratu. Tím se vysvětluje, jak by bylo bývalo nutné, aby právě členové vlády, pečující o sociální stránku života státních občanů, zaujali stanovisko proti nezměněnému věčnému trvání zákona.

Ministerstvo financí s nikým nejednalo, nedotázalo se ani obchodních a živnostenských komor. Běží zde jen o zdánlivé snížení daně z obratu pro maloživnostníky. Jen malého muže postihuje tato daň s největší krutostí, dělníka, zaměstnance v soukromém hospodářství, státního zaměstnance s pevným platem, malého živnostníka, pro kterého tato daň je pramenem věčných šikan. Musíme jen opětně poukázati na doznání pana ministra financí, které učinil r. 1919, abychom měli zvláštního korunního svědka pro svá tvrzení. Musilo se tedy uvážiti, když na druhé straně neměly se zlevňovací akci klásti nepřekročitelné hráze, že nutno modifikovati zákon o dani z obratu. Vláda však sama musí jíti dobrým příkladem napřed. Co však činí? Dělá pravý opak.

Konečně nesmí se zapomínati, že stát v oboru zlevnění nečiní praničeho. Co se obzvláště týká veřejných břemen, snaží se neustále, aby místo jejích zmenšení nastalo jejich zvýšení. Tak poukazujeme obzvláště na zamýšlené a částečně také již usnesené zvýšení poštovného a železničních tarifů, což samozřejmě musí podstatně zdražiti obchodní režii. Fiskální politice státu dlužno vděčiti za to, že se na příklad cena cukru, tedy nadmíru důležitého předmětu spotřeby, stále ještě udržuje na stejné výši jako asi před třemi lety. Ale také ceny a jakost státních výrobků skoro vesměs naprosto nevyhovují. Poukazujeme jen na sůl, která je u nás mnohem dražší a horší nežli říšskoněmecká sůl. O drahém a špatném tabáku nechceme vůbec mluviti.

Úhrnem konstatujeme, že ve prospěch svého odběratele jsme vždy ochotni k obětem a že jsme je také v přiměřené výši přinášeli. V každém případě obchod na panující krisi viny nemá.

Není přípustno, aby pan ministr financí dnes opakem k dřívějšku prohlašoval, že z důvodů státních financí jeví se zachování daně z obratu nutným. Finanční hospodářství státu možno tak revidovati, aby se předpoklad revise pramenů státních příjmů jevil tím dán. Jestliže pan ministr financí poukazuje rovněž na velkou úlohu, kterou daň z obratu hraje při sanaci veřejných svazků, pak možno proti tomu také namítati, že revise státní správy utváří situaci tak, že daň z obratu také pro veřejné svazky má menší význam. To je náš kardinální bod.

V každém případě dlužno, když se zákon dnes přes všechny protesty zvěčňuje, stížnostem stran vybírání daně z obratu a kontroly nad ní věnovati dalekosáhlou pozornost. Vypočítávání a vybírání daně zaměstnává průmysl, obchod a živnosti stále ještě značnou měrou, vydává poplatníky neustálým revisím a vyšetřováním a vyžaduje obsáhlý úřední aparát, jehož náklad z nemalé části pohlcuje výtěžek.

Ministr financí musí sám doznati, že tato skutečnost zde je. Naprosto nelze připustiti, aby se naše daňové poměry, pokud jde obzvláště o daň z obratu, utvářily podle vzoru jiných států. Poukazuji jen na zákonodárství stejného druhu v Německu a v německém Rakousku. Linie finanční správy musí se utvářiti tak, aby se odstranila poslední šikana, a to ihned.

Řečník přede mnou, sen. Tichi, poukázal zcela správně k tomu, že, kdyby zde bylo jen trochu vůle, bylo by lze provésti paušalování daně z obratu, obzvláště u maloživnostníků. Bylo by lze beze všeho šetřením, podle počtu učňů a pomocníků, v podniku zaměstnaných, určiti percentuelní možnost podle obratu.

Je příznačno, že dosud bylo příliš málo slyšeti o německé straně sociálně-demokratické - o české straně sociálně-demokratické nechci vůbec mluviti. Připouštím, že pánové nyní, kdy sedí ve vládě, nemohou dokázati žádné velké umění. Musí však přiznati, že v otázce zachování daně z obratu nehnou ani prstem. Dříve byli ostří a v době, kdy byly ve vládě Bund der Landwirte, německá křesťansko-sociální strana a strana živnostenská, brojili proti dani z obratu a prohlašovali, že daň z obratu je nepřímou daní, která postihuje nejen majetné, nýbrž především jiným také pracující a nemajetné třídy. (Sen. Reyzl (německy): Můžete tvrditi, že náš boj směřuje snad proti nemajetným?) Nikoli, ale pravím, že sebou nyní k této předloze ani nehnete, že zhola ničeho nepodnikáte na zmírnění této daně. (Sen. Reyzl (německy): To je překrucování!) Když to tak chápete, nemohu přece za to, ale musím opakovati, vaše strana vystupovala dříve ostřeji proti dani z obratu, nežli nyní. Váš tisk umlkl. (Sen. Reyzl (německy): To přece není pravda! Čtěte přece listy naší strany!) Jakpak bych je nečetl, to je přece tak důležité jako houska k snídani. Lituji, že jste se nyní tak uklidnili a neprojevujete více dřívější temperament. (Sen. Reyzl (německy): Nestarejte se přece o náš program!) Ale, pane kolego, také vy se staráte o náš; věc dlužno přece vyříditi v lásce. Musíte přiznati, že jste se stali mnohem klidnějšími a že jste rádi, když soudruh vaší strany může seděti na ministerském křesle. Připouštím, že jste nezaměstnaným dali mnoho, ale abyste dělali skutečnou reální hospodářskou politiku, k tomu jste nyní právě tak zasněni, jako tehdy německé vládní strany. (Senátor Reyzl (německy): Divím se jen, že se nezačervenáte, když tohle říkáte!) Červenati byste se museli vy! (Sen. Reyzl (německy): Že se nestydíte!) Pane kolego, nepotřebuji přece učiniti nic jiného, nežli přečísti revoluční řeči, které jste pronášeli v poslanecké sněmovně od počátku až do r. 1929 proti dani z obratu, pak byste se museli červenati vy. (Sen. Reyzl (německy): Naše mínění se nezměnilo!) Ale vaše jednání dokazuje, že jste velice spokojeni s nynějším systémem. Jen nyní jste, pane kolego, vyšel trošku z míry.

Vezmeme-li v úvahu spravedlivé požadavky obchodních jednatelů, musíme konstatovati, že je nesmyslem, že obchodní jednatelé byli vůbec zatíženi daní z obratu. (Sen. Reyzl (německy): Co pak nevíte, že za úlevy v tomto oboru vděčíte nám?) Zajisté, ale to je přece jen malý zlomek a takovouto politikou drobečků se nesmíte spokojiti. Podívejte se, jaká jest již v tom nedůslednost, že jste jen pro obchodní jednatele do 40.000 Kč získali jisté slevy. Ale jak je to s maloživnostníky? Namáháte se pro maloživnostníky právě tak jako pro jiné strany. Víte, že vaše strana v Rakousku vytvořila sociálně-demokratickou stranu živnostenskou. A když přijdou volby, pak také vy budete tlouci na volební buben, abyste získali hospodářsky slabé maloživnostníky. Díváte-li se však na nynější situaci, shledáte, že živnosti dnes vlastně poklesly na mzdovou práci. Bylo by zajisté také na místě, kdybyste se byli stejně vřele zasazovali také o maloživnostníky. Ale vy jste se nechtěli dotknouti systému. Musím však přece vznésti výtku, že sociální demokraté, kteří za německé občanské vlády rozvíjeli nejprudší agitaci proti zákonu, nyní velice, velice ztichli. (Sen. Reyzl (německy): Co pak vy jste také nebyli proti této vládní politice křesťanských sociálů a německých měšťáků?) Neostýchali jsme se ani tehdy označovati jednání německé živnostenské strany jako nedůsledné. Musíme se však dnes diviti také české straně živnostenské, která chce zastupovati živnostenský stav, která u své velké odborové organisace přijímá protesty, pořádá referáty, a když pak předloha přijde do domu, prohlásí svůj souhlas s tak zbědovanou osnovou zákona. To je nesvědomitost. Vím zcela dobře, co přece také zdůraznil kolega Jesser, že činnost obou německých ministrů dlužno uznati. Ale je přece zcela logické, že musíme také zde projeviti svoje závazky vůči voličům. (Sen. Reyzl (německy): Máte dva obličeje!) Co pak je platné vaše rozčilení. Měli byste především, když máte nyní vliv ve vládě, vystoupiti proti tomuto zákonu. Bylo by pro vás bývalo možností rozšířiti paušalování. Měli jste do zákona přibrati ustanovení, které by tomu bylo vyhovovalo. Ale vy jste se o to nestarali. Ani toho nejmenšího nelze v zákoně pozorovati. (Sen. Reyzl (německy): Co pak nevíte, jak je vláda složena? Jak bychom byli mohli zde něco činiti!) Nu ano, připouštím, že je to pro vás těžké, ale vy jste přece neučinili nejmenšího pokusu, abyste v tomto oboru vykonali něco vážného. Můžeme nejvýš konstatovati, že trestní ustanovení v této osnově jsou neslýchaná, takže, neplatí-li někdo daň z obratu včas, má býti potrestán 5%ním zvýšením. Tato pohrůžka trestem by zajisté nebyla nutná, kdyby berní správa sama naléhala na řádné a včasné placení. Pánové na odpovědných místech měli by se jednou ve statistickém úřadě podívati na počet vyrovnání, konkursů a úpadků, pak by jim zašla chuť vkládati ještě trestní ustanovení. Páni kolegové sociální demokraté vědí přece sami, jak to vypadá s kupní silou konsumentů a jak maloživnostník hyne. Jak lze potom ponechati takovéto ustanovení v zákoně? Budeme se přece brzo raditi o zákoně o fondu 150 mil. a pánové budou míti příležitost zaujmouti stanovisko k návrhům, které podáme, aby ukázali dobrou vůli, kterou projevují pro maloživnostníky. Musím konstatovati, že daň z obratu nepostihuje velký majetek kapitálový a velké příjmy, nýbrž pracující lidi, a to tím více, čím jsou chudší. Místo aby se při nové úpravě zákona bral k tomu zřetel, zavírají na sociálně demokratické a velkokapitalistické straně jednoduše oči. Stanoví se daňová osvobození pro velké podniky. To je vybudování vaší politiky. U velkých skupin obuvníků, krejčí, konfekcionářů atd. byli byste mohli ukázati svou dobrou vůli.

Předložená osnova zákona, usnadňuje velikému průmyslu a velkým podnikům placení daní a svaluje na druhé straně veškeré daňové břemeno na bedra malých živnostníků. Na jedné straně snížení cen, na druhé straně však je tento zákon pro malé řemeslníky pramenem nekonečných starostí. Vymáhání daně zatěžuje berní úřady obrovskou prací, aniž by fisku přinášelo positivní výsledek. Proto stojíme na stanovisku, že správnou cestou by bylo bývalo paušalování. Taková je forma podpory, které dnes používáte. Podle dnešní osnovy zákona budou velké podniky, které mají soustředěnou formu, v jistém smyslu zcela jednoduše osvobozeny od částečného placení daně z obratu. Nová předloha je tudíž zákonem, kterým strany, jež dnes zasedají ve vládě, zjednávají velkým podnikům zvláštní výsadu osvobození od daně z obratu. (Různé výkřiky soc. demokratických senátorů.) To je vám jedno, tomu se smějete. Jak má býti možno, aby maloživnostník za takovýchto poměrů mohl existovati? (Různé výkřiky.) To je váš program! Musíme zde konstatovati, že se velkým podnikům vyšlo mnohem více vstříc nežli maloživnostníkům, kde by toho bývalo více potřebí. Kdo může levně nakupovati, ten může také zboží levněji vyráběti, u maloživnostníka není to tak možné a proto dostávají soustředěné podniky ještě mnohem větší výhody nežli maloživnostník. (Sen. Kostka (německy): Zeptejte se, kolik exekucí bylo předsevzato u velkých podniků!) To nemůže býti jinak, hospodářská politika tohoto státu je taková. Novou předlohou o dani z obratu ničí se malý a mzdový živnostník a z příslušníka středního stavu, který kdysi byl majitelem, stává se proletář a tulák. Vždy větší masy lidu proměňují se tak pod tlakem nespravedlivého berního zákonodárství a jednostranné stavovské politiky ve velkou armádu mzdových dělníků. Zbídačelí řemeslníci, domáčtí dělníci, obchodníci a sedláci, střední existence, které dosud zažily, nebo ještě zažijí zhroucení, zkrátka všichni, kteří padli přes zábradlí hospodářské lodě, kteří obrovským břemenem daňovým a velkokapitálem byli vehnáni do úzkých, zakotvují v řadách nemajetných. (Výkřiky sen. Reyzla.) To asi s vašeho stanoviska dlužno velice uvítati. Kapitalismus zkvétá v tomto státě, sbírá nesmírné bohatství. (Výkřiky sen. Reyzla.)