Čtvrtek 26. března 1931

Jmenované státy, ačkoli mají husté sítě železniční, které mohou dopraviti zboží do námořních přístavů bez překládání a bez použití cizího území a s vyhnutím se cizím tarifům, přece budují umělé vodní cesty. Děje se tak proto, že si toho vynucuje světová konkurence výrobní a obchodní, neboť doprava po vodě je nejméně třikráte levnější nežli doprava po železnicích. Tak má vnitrozemních vodních cest Belgie 2.200 km, Německo 14.700 km, Francie 11.400 km, kdežto Československo toliko 375 km. Poměr délky vodních cest k délce železnic činí v Belgii 25%, v Německu 23%, ve Francii 25%, kdežto v Československu pouze necelá 3%.

Doprava v Německu činila v r. 1925 na 1 km délky železnic průměrně 1 mil. 150.000 tun, kdežto na 1 km délky průplavů 1,950.000 tun. Byla tedy doprava po vodě o 50% silnější, přes to, že se po celý rok neprováděla následkem zamrznutí vody v zimě a rušení provozu občasně mlhou a velkou vodou.

Také my v Československu, nechceme-li se dočkati úpadku průmyslu, živností a obchodu následkem tíživé konkurence zahraniční, musíme se postarati velmi brzy o levný, přímý dovoz zboží po vodě bez překládání z našeho vnitrozemí až do zahraničí a zase opačně. Povinnost naše k tomu je tím větší, uvážíme-li, že pro dopravu našeho zboží jsme dosud nuceni používati železnic cizích států, které jsou s námi často v ostré konkurenci. Německo dohodou o celní unii s Rakouskem, k níž má přistoupiti také Maďarsko, ukázalo velmi jasně, oč mu jde, aby totiž pomocí rakouských a maďarských železnic a hlavně prostřednictvím řeky Dunaje ovládlo průmyslově a obchodně Balkán, jižní Rusko a Malou Asii, a to dříve ještě, než tam pevně zakotví Československá republika. Je to nový, promyšlený pokus o "Drang nach Osten", který, kdyby se podařil, je s to ohroziti vážně naše hospodářské zájmy. Bylo by proto neodpustitelným hříchem, kdybychom se nechali zaskočiti a předběhnouti, když jsme v poměru k Balkánu a Orientu v tak výhodné geografické poloze.

Výstavba čsl. průplavů byla vážně ohrožena a oddálena dohodou z r. 1927, učiněnou mezi ministrem zemědělství a ministrem veřejných prací, podle níž řeka Morava byla vyňata z programu vodocestného a byla zařazena do programu melioračního. Obyvatelstvo země Moravsko-slezské je tím krajně roztrpčeno, jak patrno z manifestačních schůzí po léta ve všech význačných, zejména průmyslových místech pořádaných. Potvrzuje to také manifestační schůze pořádaná v Mor. Ostravě dne 24. t. m. s požadavkem splavnění řeky Odry. Vždyť splavněním řeky Moravy zabývali se již moravští stavové na zemském sněmu r. 1653, od kteréžto doby byla tato otázka neustále projednávána, ale až dosud neuskutečněna.

V technicko-dopravním výboru bylo některými řečníky zazlíváno, že členové z Moravy a ze Slovenska si stěžovali na opomíjení těchto zemí a že se dožadovali spravedlivějšího rozdělení vodocestného fondu. Bylo řečeno, že nám všem musí býti jedno, kde se co provádí, hlavně, když se provádí. Tvoříme-li jeden stát, nesmíme na sebe žárliti. Také se argumentovalo tím. že se musí nejdříve dokončiti práce započaté a zejména ty, které se budou vypláceti.

Konstatuji s velkým potěšením a uspokojením, že potřeba splavnění Labe a Vltavy byla a jest uznávána spontánně všemi. Nesmí se však zapomenouti, že práce z vodocestného fondu se provádí nejen z ohledu na prosperitu vodních děl, ale také a především jako práce nouzové k čelení nezaměstnanosti dělnictva a ke zmírnění hospodářské krise. A tu my z Moravy a ze Slovenska se právem domáháme toho, aby naše dělnictvo dostalo práci ve svém nejbližším okolí a aby v žádné zemi nemusilo obyvatelstvo bezradně po léta přihlížeti k tomu, jak mu dravá voda rozvodněných řek ničí majetek. A takový truchlivý obraz nám poskytuje každoročně území v povodí řeky Moravy a Dyje. V uplynulých dnech byli jsme svědky katastrofální zátopy Hané. Koncem minulého roku řeka Dřevnice zpustošila celé údolí od Vizovic až do Otrokovic přes Zlín. Řeka Olšava bývá téměř každoročně postrachem celé řadě velikých obcí. A kdo by neznal řádění divoké řeky Váhu?

Bude proto jistě spravedlivé, udělá-li ministerstvo veř. prací jisté možné vyrovnání mezi jednotlivými zeměmi a když v těch zemích, na něž není dostatečně pamatováno z fondu vodocestného, zjedná se jakási náprava tím, že se v nich zahájí ve větším měřítku práce z fondu melioračního. Dále jest jistě oprávněný požadavek, aby projekční práce pro splavnění řeky Moravy byly provedeny s největším možným urychlením.

Při tom si dovolím poukázati na to, že profesor brněnské techniky inž. Jan Bažant statisticky dokázal, že pro splavnění řeky Moravy jsou dány stejné podmínky, za jakých se provádí splavnění středního Labe. Střední Labe od Jaroměře po Mělník v délce 228 km má spád 91 m. Kanalisovaná Morava od Olomouce po Děvín v délce 196 km má spád 76 m. Je tedy u obou řek vyrovnaný spád stejný 0.39 promille. Nejmenší odtok vody na Labi je u Jaroměře 2.9 m3 za jednu vteřinu, u Mělníka 13 m3 za vteřinu. Nejmenší odtok vody na Moravě je u Olomouce 4 m3 za vteřinu, u Děvína 15 m3 za vteřinu.

Ostatně zemi Moravsko-slezské zůstává lhostejné, jakým způsobem se splavnění provede; jí záleží jedině na tom, aby dostala vodní cestu, která by spojovala průmyslová města od Olomouce po Děvín s řekou Dunajem.

V zájmu racionálního provádění celostátního programu vodohospodářského bylo by prospěšné, aby vodohospodářská služba státní byla sloučena v jednom úřadě, který by řídil celostátní agendu, jak pro úpravu a splavnění řek, tak i pro využití vodních sil.

Považujeme za správné, že při obou vodocestných fondech bude ustaven poradní sbor, a je naším přáním, aby se v těchto oborech dostalo přiměřeného zastoupení také organisacím civilních inženýrů.

Také se náš klub plně připojuje k resoluci technicko-dopravního výboru, aby ministerstvo veř. prací jmenovalo odbornou komisi, která by prozkoumala projekty na stavbu přehrad štěchovických. Je naším přáním, aby se tak stalo bez průtahů, neboť na včasném zahájení

těchto vodních staveb, jak nám, tak celé široké veřejnosti neobyčejně záleží. Jsme také toho názoru, že veřejné stavby, na které zejména po stránce bezpečnostní kladeny jsou veliké požadavky, mají se řešiti jen cestou veřejné soutěže a za co možná nejširší veřejné kontroly.

Při opatřování stavenišť nutných pro výstavbu údolních přehrad budiž šetřeno hospodářských zájmů majitelů zatopených nebo postoupených pozemků a na nich se nalézajících objektů.

V poslední době se tak neděje, neboť při stavbě přehrady v Luhačovicích byli majitelé postoupených pozemků státní správou přímo ožebračeni, tak malá úhrada jim byla přiznána. V přítomné době podobný proces se odehrává v Bítově, který bude zatopen přehradou ve Vranově nad D. Při vyvlastňovacím řízení a při jednání o náhradu jedná se s obyvatelstvem bítovským krajně drsně, jejich oprávněné nároky na odškodnění se neuznávají a stlačují se všemi možnými prostředky na tak nízkou míru, že většina obyvatel se vystěhuje ožebračena a s ohroženou budoucí existencí. (Sen. Riedl: Také v Kniničkách si obyvatelstvo stěžuje!) Ano, také tam si stěžuje. Pozemky získané od velkostatkáře Hase pro postavení Nového Bítova jsou tak malé, že nedovolují budoucí rozšíření této obce. Bylo by potřebí přinutiti velkostatkáře, který má půdy nadbytek, aby z ní Novému Bítovu potřebnou výměru přenechal jak pro účely zemědělské, tak pro účely stavební.

Také je spravedlivý požadavek obce Bítova, aby dostala zastoupení v komisích, jež řídí práce spojené se stavbou přehrady a s přestavbou Bítova. Vždyť ona dává v oběť nově se tvořícímu jezeru vše, co má celé městečko, se soukromými i veřejnými budovami, a stojí tu v mlze nejisté budoucnosti.

Jsem pevně přesvědčen, že ministerstvo veř. prací vykoná vše, aby spravedlivé nároky bítovských občanů byly uspokojeny a aby Nový Bítov nestal se sídlem nespokojenosti a bídy.

Pro obě fondové předlohy budeme hlasovati. Přejeme si toliko, aby byly rychle realisovány a splněny v ně kladené naděje celé široké československé veřejnosti, aby přinesly zaměstnání a přispěly k odstranění hospodářské krise. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Vážené dámy a páni! Od čias štátneho prevratu neraz, ba, nespočetnekráť vyznely z úst vedúcich štátnikov republiky krásne slová, že vraj Slovensko a Podkarpatská Rus sú panenským, bohatým zdrojom prírodných krás a nevyčerpateľných síl, z ktorého pre tamojších ľudí pri trocha práce vyviera zdravie, bohatstvo a blahobyt, zkrátka všetko pozemské šťastie a blaho človeka. Národy Slovenska a Podkarpatskej Rusi v posledných trinásť rokoch napriek všetkým krásnym sľubom a rečiam vládnych činiteľov dostaly sa tam, že dnes už každý bez rozdielu hovorí, že horšie časy už ani prísť nemôžu.

Zemedelstvo, priemysel a obchod sú zomdlené, polomrtvé, a prestáva akákoľvek práca. Po zbúraní továrieň dnes už i gazda s nechuťou chytá sa pluhu a veru veľa premýšľa na tom, zda by neurobil lepšie, keby väčšiu časť svojích poľností nechal úhorom, lebo nevie, či po uplynutí 5-6 mesiacov po žatve a skľudzni dostane z pôdy za svoju celoročnú prácu a námahu toľko, koľko ho stojí osivo. Gazda, k pôde a hrude prikovaný zemedelec začína zanedbávať svoju pôdu, ba snaží sa jej zbaviť, lebo podarí-li sa mu poľnosti odpredať a uloží-li peniaze v banke, o veľa pohodlnejšie a lepšie živobytie bude mať z úrokov, než zápasil-li by nepohodami, slnečným žiarom, povodňami a suchom, aby takto na svoj každodenný chlieb zarobil. Ovšem viem, že je to názor nesprávny, avšak je on tiež nebezpečný nielen pre jednotlivca, nielen pre štát, lež bude to nebezpečné pre celú ľudskú spoločnosť, jestliže láska zemedelca k pôde vyhasne. Avšak skutočným faktom je, že snaha po zbavení sa pôdy objavuje sa všade, a to nielen u nových pánov pôdy, u kolonistov a zbytkových statkárov, ktorí mali lásku k pôde len dotiaľ, dokiaľ hrnce vládou podávané oplývaly hojnosťou, ale i u pravých detí pôdy, ktoré všetkými svojimi city lpia na hrude, lebo už i títo začínajú sa odvracať od matky pôdy.

Je to zjav tak nebezpečný, že vláda, jestliže sa len trochu chce starať o blaho svojich národov, nešetriac námahy musela by sa postaviť do práce, aby učinila prietrž tomuto nebezpečnému smeru doby.

Avšak ako mohlo k tomu dojsť, že zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi, o ktorých i samé československé vlády uznávaly vždy, že sú to zeme krásné, oplývajúce mliekom a medom, bude za krátko taký hrobitov, akými boly tie kraje, ktorými po čas války nepriateľské vojská päťkráť až šesťkráť prešly? Prečo zkomiera tu starý život, kde by maly vyvierať nové zdroje životnej sily? Hja - hospodárska kríza je zjavom svetovým, povedajú naši múdri ministri a tým je už potom odbavené všetko.

Príčinu zla ja však vidím inde a nemám žiadneho dôvodu, aby som o tom mlčal. Je všeobecne známé, že v otázke zásobovania v republike Československej vyskytovaly sa vždy galiby pri zásobovaní pšenicou. Štát čo do pšenice je odkázaný na dovoz a pravdepodobne i v budúcnosti bude vždy potrebovať dovoz pšenice. Avšak štátní mudrci už pri zrodení tohoto nového štátu o tom vedeli, alebo aspoň mali o tom vedeť a mali vec zariadiť tak, aby republika bola odkázaná len čo na najmenší dovoz pšenice. Lebo práve tak, ako by ani jedinému cudziemu štátu nenapadlo ponúkať a strkať svoje vlastné látky, súkno, plátno, porcelán Československu, zrovna tak by neponúkaly Československu svoju pšenicu Rumunsko, Jugoslavia, Kanada, jestliže by československá vláda mohla pri jednaní o obchodných smluvách povedať: Ďakujem pekne, ale nestojíme o vašu pšenicu, my sme sebestační so svojou úrodou a náš schodok pšenice činí len niekoľko sto tún.

Tvrdím, že k tomuto ideálnemu stavu sme sa už mohli dopracovať, keby vlády republiky Československej boly braly vážne svoje povinnosti a keby, - keď už nie všetko - aspoň niečo boly podnikly po tej stránke, aby došlo k hospodárskemu rozkvetu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, keby len aspoň niekoľko desaťtisíc ha močiarov boly odvodnily, keby tú Bohom požehnanú pôdu na Žitnom ostrove, v dolinách Bodroga, Nitry, Hrona, Ipľa, Hernada a Váhu boly sprostily povodní. Zabolí srdce, pomyslí-li človek na to, koľko krásnej úrody odorvaly špinavé vlny povodní len za posledného poldruha desaťročia. (Sen. Stodola [maďarsky]: Nuž a čo robila vláda maďarská? Veď práve teraz sme zahájili reguláciu rieky Moravy!) Ja nehovorím o tom, čo robila vláda maďarská, lež o tom, čo urobily vlády československé po dobu 13ročného trvania republiky.

A tu dospeli sme k nášmu predmetu, k otázke meliorácií. Jestliže niečím, tak práve s melioráciou bola by mohla vláda česká ukázať, že pripojením Slovenska a Podkarpatskej Rusi k republike nechcela získať len konzumenstvo pre veľkopriemysel český a moravský, ale že má fakticky v láske toho slovenského brata. Lebo to, čo v otázke meliorácií na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi po dobu 13 rokov sa nestalo, je už nie krivdou páchanou na maďarskej menšine, lež krivdou celého obyvateľstva bez rozdielu národnosti a je to boľastný výkrik do nebies. (Sen. Danko [maďarsky]: A prečo to nedokázalo Uhorsko po dobu 1000 rokov?) Kto sa zrodil dnes, ten nemohol tvoriť pred 100 alebo 1000 rokmi. Ostatne hovorím teraz o Československu, pane kolega, a nie o Uhorsku! Československo zrodilo sa pred 13 rokmi a ja poukazujem na chyby týchto rokov!

Dôvodová zpráva k vládnemu návrhu o melioračnom fonde hovorí, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi pred prevratom meliorácie nebolo, a i keď došlo kde tu k nejakej podobnej akcii, bol braný zreteľ iba na záujmy veľkostatkárov. Je veľkou chybou, že dôvodová zpráva zostáva stáť pri tejto konštatácii a neide ďalej, a predsa je-li len trochu cti v tele toho človeka, kto túto dôvodovú zprávu sostavil, mal by úprimne povedať ďalej, že po prevrate nastala zmena v pomeroch potiaľ, že dosiaľ akcia vlády Československej čo do meliorácie pôdy neobhájila ani záujmy veľkostatkárov ani roľníkov, lebo proste nebolo tu žiadnej vážnej a povšimnuteľnej iniciativy. Áno, vážené dámy a páni, tu nepomôže nič, a najlepšie i najsprávnejšie, čo môžete urobiť, je uprimná kajúcnosť nad tým, že ste Slovensko zanedbali. Nielen, že ste nové akcie nezahájili, ale neplnili ste svoju povinnosť ani voči inštituciám jestvujúcim, voči odvodňovacím a vodoregulačným spoločnostiam, a tak došlo k tomu, že i staré hrádze, ktoré "chránily záujmy veľkostatkárov", budú pomalu zničené, a predsa veľkostatky medzitým prešly už do rúk kolonistov, - jestvujúce hrádze však sú ohrožené povodňami, prevŕtané ondatrami, ktoré tam tiež len pred niekoľkými rokami boly nakolonizované.

Chcem byť naprosto spravodlivým a preto s ochotou konštatujem, že na poli pôdnych meliorácií javí sa v posledných dvoch troch rokoch akési zlepšenie, avšak len v rozpočtoch a účtoch melioračného fondu. Vládny režim dovolil si ten luxus a hodil na Slovensko niekoľko milionov vtedy, keď v Čechách a na Morave odvodnili alebo na rybník premenili každú kaluž, a dnes sú tam už tak ďaleko, že na účet rozpočtu melioračného fondu montujú vodovody do prasačích chlievkov malých dedín a drenážujú i také pozemky, kde je toho potreba len za počasia veľmi mokrého, tak asi každého päťdesiateho roku. Na našich chudobných, v nížine položených pasienkoch stále sa hromadia divé vody, ktoré sú parenišťom najrôznejších dobytčích chorôb, a k močiarom v Podkarpatskej Rusi posielajú filmové stroje, aby tam fotografovali divé husy, kačice a lišky. (Sen. Danko [maďarsky]: I to je potrebné!) Pravda, ale potrebné je i to, aby na mieste močiarov boly úrodné pozemky a sýpky.

Tieto filmy potom v Prahe pred múdrym inženierom-riaditeľom melioračného fondu a pred pánmi politikmi premietajú, a potom jednohlasne a peknerúče konštatujú, aké veľké veci vykonali v prospech meliorácie Slovenska. Uznávam, že i filmovanie stojí peniaze, avšak

náklady toho nech sa nezaradzujú do účtov melioračného fondu pod titulom podpôr na faktické zlepšovanie pôdy, lebo to je vedomé klamanie verejnosti; správnejšie rečeno je to len pokus o klamanie, lebo obyvatelia okolia Szernye-močiara veľmi dobre vedia, že v tomto močiare rastie ešte i dnes len rákosie, trsť, sítina a že sa tam dobre darí hadom a žabám, liškám a divým vodným vtákom, a predsa keby ste boli tie peniaze venovali na skutočné odvodnenie močiara, dnes už na mieste liščích dier mohly tam byť najmohutnejšie obilné sýpky republiky. (Sen. Danko [maďarsky]: Teraz ste hovorili o Maďarsku, že áno?) Kde že! O Československu, o Sernianskom močiare hovorím! Nie biografisti z Budapešti chodili ta, ale z Prahy a robili tam filmové snímky. A predsa by tam bolo treba meliorácie, zlepšenie pôdy.

Nechcem sa púšťať do podrobného skúmania účtov melioračného fondu, lebo to už urobil ohľadom Podkarpatskej Rusi môj kolega-zákonodarca Hokky v poslaneckej snemovni, chcem sa iba zmieniť o jednej číslici. Melioračný fond podľa účtov z r. 1928 - neskoršie účty ešte nie sú k dišpozícii - previedol práce vodovodné v území celej republiky s rozpočtom 60,631.974 Kč. Slovensko dostalo z toho 1,381.000 Kč, Podkarpatská Rus 16.000 Kč. Pánovia, tu je zbytočné ďalej hovoriť. Takéto zkracovanie národov Slovenska a Podkarpatskej Rusi volá po pomste do neba a táto pomsta nevystane. Lebo práve tie isté proporcie shľadávame tiež v účtoch o regulovaní riek a potokov, o drenážovaní a o pôdnej meliorácii nekrytými stokami.

Ako som už povedal, dôvodová zpráva k návrhu neostýcha sa tvrdiť, že do prevratu neprevádzaly sa na území Slovenska značnejšie melioračné práce. Vláda, tuším, nemá vedomosti o požehnanom a verejnoprospešnom pôsobení rôznych odvodňovacích a vodoregulačných spoločností, a predsa ministerstvo zemedelstva len nedávno schválilo najnovšie plány odvodňovacej a vodoregulačnej spoločnosti na Žitnom ostrove, ba vyslovilo im svoje veľké uznanie. Nám však nepostačí schválenie a uznanie, lebo my považujeme za vec o veľa dôležitejšiu prevádzanie. Tieto krásné a dobré plány môžu samozrejme prevedené byť len za hmotnej a morálnej podpory štátu, t. j. melioračného fondu. Je nepopierateľné, že obnosy dosiaľ poukázané nestačia ani na práce prípravné. A predsa, jestliže by spoločnosť tieto plány za finančnej pomoci štátu previedla, získalo by sa i na Žitnom ostrove veľa tisíc jutár úrodnej pôdy a veľa tisícom jednotlivcov dostalo by sa v priebehu týchto prác nielen zárobku, ale získanou zemedelskou plochou zaistené by bolo tiež ich ďalšie živobytie.

Avšak i štátna pokladňa by pri tom s niekoľko hľadísk dobre pochodila, lebo berné príjmy by sa zveladily, zároveň klesly by sumy vydávané na podpory v nezamestnanosti, a čo je najhlavnejšie, veľa ľudom dosiaľ trpko zkúšaným zablysol by paprsok nádeje do lepšej budúcnosti. "Práca je soľou života" - vraví staré maďarské príslovie. Ak by sa podarilo tieto plány realizovať, tu by počet nezamestnaných rapídne klesol a štát by podporou nezamestnaných nevychovával ľud k zaháľačstvu, ako je tomu teraz, naproti tomu štátu by sa na bremenách uľavilo, jeho príjmy by vzrastly, vzrastal by i blahobyt, a chleboviny boly by produkované na veľa tisícoch jutár nových pozemkov k účelom verejného zásobovania.

Regulácia a splavnenie Dunaja veru je už veľmi zanedbávané od tých čias, čo je Dunaj riekou medzinárodnou. O túto rieku nestará sa proste nikto. Koryto Dunaja sa zabahňuje, vznikajú v ňom pieskové melčiny a voda Dunaja preto vyráža z pôdy ako spodná voda. Dochádza takto k dvojakej škode: rieka stáva sa pomalu nesplavnou a ničí úrodnú pôdu. Zpracovanie, rešp. baggrovanie koryta Dunaja bolo by tedy úkolom veľmi naliehavým, a to jednak v záujme istoty plavby, jednak preto, lebo by sa predišlo škodám pôsobeným v dobe jarných povodní. Avšak na tieto práce nestačí dať iba odrobinky z melioračného fondu, tu treba otvoriť peňaženku práve tak, ako sa to stalo pri vodoregulačných a melioračných prácach v Čechách a na Morave.

I terajší pán minister zemedelstva nie raz, lež viackráť prizvukoval veľkú významnosť melioračných prác. Nuž poukázal som na to, kde a čo by sa malo urobiť, na ňom je teraz, aby krásné slová premenené boly vo skutok, úkol je jednoduchý: nech dá i na naše vodoregulačné a melioračné akcie toľko, čo nám podľa práva náleží.

Avšak situácia nie je ani o máček lepšia na poli budovania vodných ciest, pre ktoré pán minister verejných prác zamýšľa teraz sriadiť osobitný fond zvláštnym zákonom. Výstavba prístavu v Komárne napreduje takým račím tempom, že už je to až hanba. Do doby, až tento prístav bude dohotovený - súdim - zo Západného Slovenska nebude už čo vyvážať, avšak nebude čo ani vyloďovať, lebo náš ľud zchudobnie tak, že už nebude mať žiadnych potrieb, lebo nebude mať za čo kupovať.

Chcem sa tu zmieniť na krátko o jednej veci. Podľa predloženého vládneho návrhu jedným z význačných príjmov vodocestného fondu naznačená je veľká participácia na dávke z vodnej sily. Naše podunajské mlyny podnikajú všetko možné i nemožné, aby od tejto dávky boly oslobodené alebo aby im aspoň značne bola snížená. Kto zná jednoduché, staromodné zariadenie dunajských mlynov, kto vie, že celý majetočok mlynára dunajského, ba i to k somletiu dovezené obilie, ale i život mlynára a jeho delníkov vydaný je na nezkrotených vlnách Dunaja stálemu nebezpečenstvu, kto vie, že mlynárstvo na Dunaji znamená tak nebezpečné zamestnanie, že k poisteniu takéhoto mlyna neodhodlá sa ani jediný ústav, - ten by musel zhorieť hanbou, keby vedel, že títo ubohí, pracujúci ľudia musia svojou dávkou z vodnej sily prispievať k tomu, aby Moldava a Vltava mohly byť prehlbené, aby týmto riekam boly vybudované nové korytá a sriaďované boly na nich vodné vzdímadlá. Som presvedčený, že keby pán minister financií len jedenkráť videl, akému nebezpečenstvu vydávajú sa na pr. jeho financi teraz v dobe veľkej vody, keď kontrolujú spotrebu sily dunajského mlyna, vtedy by dozaista riekol, aby si len dávku z vodnej sily nechali, on ju neprijme od týchto ubohých ľudí, ktorí si po celý život hrajú so smrťou, jeho morálny cit by to nesniesol. Pozývam s úctou pána ministra financií, príďte k nám, podívajte sa na život dunajských mlynárov v dobe jarných povodní a potom už nebudete žiadať, aby títo ľudia žertvovaním života pracovali pre to, aby Vltava v Prahe mohla dostať nové koryto.

Pre mňa a moju stranu nemôže byť ani na okamih pochybnosť o tom, zdá tieto dva návrhy zákonov o vodocestnom fonde a o melioračnom fonde prijmeme a či nie. Ako by mohlo byť pochybným, aby sme našou vlastnou vôľou schválili, by finančná správa nové peniaze vyssiavala z nášho ľudu a aby tieto peniaze odviezla do drahocenných Čiech a na Moravu a aby len Čechom a Moravanom pripravovala zemský raj vodovodami, vzdímadlami vystrojenými vodnými cestami a drenážou.

Naproti tomu mal by som jednu otázku ku svojim kolegom senátorom zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi, ichž zmocnenci sedia vo vláde: Dokiaľ budú nielen trpieť, ale i svojimi hlasmi schvaľovať toto hospodárenie, postrádajúce každý morálny podklad, ktoré zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi len berie, dokiaľ chcú ešte svojich voličov klamať, zavádzať svojimi sľuby?

Vy neodpovedáte, lebo ani odpovedať nemôžete, ale prosím vás, zanechajte to podvádzanie ľudu, dokiaľ nebude pozde. Alebo zostalo-li vo vás ešte len za malý máčok mužnej statočnosti, nuže povedzte vláde, že takéto návrhy odhlasovať nemôžete a že zavrhnutím týchto návrhov budete protestovať proti zkracovaniu Slovenska a Podkarpatskej Rusi tak, ako i my budeme vždy proti tomu protestovať.

Slovensko potrebuje melioráciu pôdy a reguláciu riek ako kus chleba. Dosavádna činnosť vlády na tomto poli však neposkytuje žiadnych garancií, že našim územiam dostane sa peňažných prostriedkov k tomu potrebných a preto na znamenie svojej najkrajnejšej nedôvery budem proti návrhom hlasovať.

Místopředseda Trčka (zvoní): Rozprava je skončena.

Přerušuji jednání.

Oznamuji, že dal jsem dodatečnou dovolenou na 86. a 87. schůzi sen. Berkovcovi, na dnešní a zítřejší schůzi sen. Habrmanovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 27. března 1931 o 1/210. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 416) k vládnímu návrhu zákona o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil. Tisk 420.

2. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 415) k vládnímu návrhu zákona o státním fondu pro vodohospodářské meliorace. Tisk 419.

3. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 414) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. Tisk 418.

4. Zpráva ústavne-právneho výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 402) k vládnemu návrhu zákona o použití úradníkov vyššej pomocnej súdnej služby u súdu a poručienskych (sirotskych) úradov. Tisk 407.

5. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu byly projednány osnovy zákonů:

a) zákona o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil, tisk 420;

b) zákona o státním fondu pro vodohospodářské meliorace, tisk 419;

c) zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, tisk 418;

d) zákona o použití úradníkov vyššej pomocnej súdnej služby u súdu a poručienskych (sirotskych) úradov, tisk 407.

6. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. list. ku projednání usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1865-II) o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 2189-II). Tisk 3.

7. Volba Stálého výboru podle §u 54 úst. list.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hod. 8 min.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP