Vážení, my podáváme k těmto předlohám několik opravných návrhů. Opakujeme zde návrh, který jsme předložili při projednávání zákona o investiční půjčce 1300 mil. Kč, aby totiž všechny fysické nebo jiné osoby a společnosti právnické, které vlastní více než jeden milion korun, byly pro tyto podniky zatíženy 10% dávkou z majetku. Víme zase, že vy návrhy naše zamítnete, ale musíme jednání vaše objasniti nejen dělníkům, ale také malorolníkům a maloživnostníkům. Vy nevíte ani, jak se zapalují tito malorolníci a maloživnostníci, když já, aniž bych řekl slůvko nepravdy, jim líčím, kolik jsou bohatí dlužní na dávce z majetku. A dr Körner nám nebude přece něco nepravdivého tvrditi v takové knize o účetní uzávěrce, kde jste si přečetli, že na dávku z majetku, kterou ti chudáci zaplatili již před 4, 6, 8 a 9 lety, není dosud ještě doplaceno 1954 mil. Kč.
Já byl v neděli na táboru lidu u Uherského Ostrohu, přeš 1500 lidí tam bylo. Tam se vytvořil akční výbor nejen z komunistů, ale i z klerikálů, legionářů, invalidů, českých socialistů a českých sociálních demokratů. Zelené do toho nepřibrali, poněvadž zapříčinili zašantročení 1100 měřic půdy z Liechtensteinova statku Viktorovi Stoupalovi, místo co by je dali šesti obcím, v nichž chudí lidé při dnešní krisi, poněvadž se v Uherském Ostrohu zastavila výroba v cukrovaru, kde při kampani bylo zaměstnáno 500 lidí a mimo kampaň také řada lidí trvale, nemají ani měřičku půdy pro brambory nebo rež. Myslíte, že je to jen zjev náhodný? Myslíte, že se nám nepodaří i vaše lidi, ať jsou orientovaní jakkoliv, přesvědčiti o tom, že na tom nesete vinu vy všichni, kteří tvoříte zde vládní většinu? Dostal jsem informace, že za výhodných podmínek dostal ke koupi Viktor Stoupal, který už je presidentem správní rady největšího podniku na jižní Moravě, syndikátu Hodonínského cukrovaru, který má provozovacího kapitálu 36 mil. Kč, 90.000 akcií nominále 400, který pozemkovou reformou získal na 50.000 měřic půdy buď přímo do vlastnictví, anebo ji dostali lidé, kteří se zavázali, že ji dají syndikátu do nájmu. Myslíte, že ti lidé věčně budou věřit, že by nešlo lépe tyto poměry upraviti a že vás nepoženou jednou také za to k odpovědnosti. Dnes, když syndikát nepotřebuje půdy, poněvadž má cukrovky dosti, když dnes za chvilku bude milostí pro nás se strany cukrovarů, abychom směli síti řepu a dříti se pro cukrovar, jaká je to milost, když dostane někdo denně 10, 12 Kč? Dnes tento statek s 1100 měřicemi půdy nechce obdělávati ani syndikát, ani Viktor Stoupal, poněvadž to neumí a nemá na to čas, ale chce jej dáti do nájmu rolníkům, ale jen těm, kteří jsou příslušníky agrární strany. A víte, pánové ze zeleného tábora, jak tam poměry vypadají? Ještě ani jeden nájemce nevkročil na ten pozemek, neboť se bojí bití a vzpoury. Na zítra již jsem si pozval pány kolegy poslance a půjdeme na Pozemkový úřad, co s tím chce udělati. Jestliže se tu nic nezmění, ať si následky odnesou sami.
Dávka z majetku má býti zavedena na tyto potřebné věci podle našeho návrhu 10%ní. Když jsem minule při projednávání investiční půjčky tento návrh předložil, tu jeden z největších národohospodářů sociálně-demokratických, který psával vědecké hospodářské články do "Akademie" - mám několik ročníků svázaných z doby, kdy před válkou vycházela - pan sen. Modráček snažil se mě zesměšniti, že by to vyneslo "něco", že veškerý majetek v tomto státě má cenu 10 miliard Kč. A kolik prý jest těch, kteří jsou nad jeden milion Kč bohatí! Nevím, jak pan sen. Modráček umí počítati, tak dvakrát dvě.
Daně z obratu se u nás vybere podle účetní uzávěrky 2.560 mil. Kč. Uvažte, kdyby se počítalo s průměrem 3%, poněvadž z určitého zboží platí se daň z obratu i 6%, projde-li více rukama, tak by to znamenalo, že jen to zboží, z něhož se platí daň z obratu, má u nás cenu třiatřicetkrát 2.560 mil. Kč, to jest přes 80 miliard. Ale pan Modráček odhadne všechny hodnoty, pole, lesy, továrny, bankovní kapitál, domy atd. na 10 miliard a myslí, bůhví jak toho nenáviděného bolševika porazí.
Prof. Brdlík vypočetl již před 4 lety, že hrubá cena zemědělské, lesní a rybniční produkce je 46.5 miliard Kč ročně, že 17 miliard Kč se musí odpočítati na věcné výdaje, 9.5 miliard na mzdu včetně dospělých dětí v rodinách rolníků, ale pan Modráček odhadne cenu těch pozemků, z nichž hrubá hodnota výroby má cenu 46 a 1/2 miliardy Kč, řekněme nanejvýše 3, 4 miliardy, poněvadž bankovní kapitál, domy, továrny, doly a hutě mají jistě větší cenu než objekty pozemkové, které jsou v tomto státě. Ne, tak hravě to nejde! Tak, promiňte mi ten výraz, tak pitomě porážet svého nepřítele, protože, obnáší-li státní rozpočet 10 miliard, a měli-li jsme v tomto státě, co už já jsem členem zákonodárného sboru, i 17- až 18miliardový rozpočet, tak přece nebudete chtíti tvrditi a zvláště ne pan národohospodář Modráček, že ten stát československý se každý rok dvakrát snědl, že hodnoty celého státu dvakrát spolknul státní rozpočet. (Veselost.)
Nejsou to žádné demagogické návrhy, aby 10% musili podle zákona vyplatiti ze svého ohromného bohatství kapitalisté, boháči, kteří zapříčinili tuto krisi. Ti jsou vinni, že dnes není možno žíti dělníku ani rolníku, že dnes není možno žíti ani dělníkům, ani rolníkům, živnostníci jsou v ohromném procentu na úpadku a proto kapitalisté mravně jsou povinni, aby v takové době, která se rovná době válečné, v době bídy, hladu a zoufalství, platili z toho, co dosud nashromáždili.
Nazvete-li naše návrhy zase demagogickými a budete-li je takovým způsobem à la Modráček zesměšňovati, buďte ujištěni - já se nebudu dovolávat klerikálního pořekadla, boží mlýny melou zvolna, ale jistě, ale buďte ujištěni, praská to na všech stranách. Nezachráníte to červeno-bílým ani černým praporem, kterým slibujete po smrti blaženost a tu trpělivost. Nezachráníte to ani křesťanskou láskou a posmrtným smažením. Ti lidé jednou nabudou rozumu, a jakmile nabudou rozumu, přesvědčí se, kdo je příčinou této jejich bídy, a potom musí tento režim a tento systém pryč, a budete-li jej chtíti hájiti, poletíte současně s tímto systémem.
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má sen. Petřík. Prosím, aby se ho ujal.
Sen. Petřík: Slavný senáte! Projednáváme zákony o fondu vodocestném a melioračním a v nejbližší době budeme projednávati také zákon o fondu silničním. Fondy tyto mají ohromný význam celostátní a mají velkou popularitu mezi občanstvem, zvláště na venkově.
Pokud jde o zákon vodocestný, bude především řešiti stavění přehrad. Tyto přehrady budou míti za úkol znemožniti škody, které jsou každoročně, po případě i dvakráte za rok způsobovány na majetku pozemkovém a domovním. Přehrady dále budou během léta míti za úkol, aby zásobovaly toky dostatečným množstvím vody, což bude ke prospěchu plavbě, mlýnům a dále podnikům hnaným vodní silou, a dále to bude k prospěchu rybolovu.
Od zákona melioračního může si zemědělství slibovati prospěch největší. Jde o odvodnění pozemků; louky a pole, která jsou zamořena spodní, po případě tekoucí vodou, stanou se pozemky úrodnými a vysoko hodnotnými. Potůčky a říčky, které tekou klikatě lukami a pozemky a v mnohých místech jsou zbytečně široké, dočkají se regulace, čímž získána bude veliká výměra nových pozemků na prospěch zemědělství. Regulace takových toků umožní umělé zavlažování luk a tím i veliké zvětšení sklizně píce a zvětšení chovu dobytka.
Velký důraz kladu na zřizování obecních vodovodů. Veliký počet obcí trpí v létě nedostatkem vody, zvláště také pitné. Nošení vody z velikých vzdáleností, anebo vožení - v malých domácnostech je to nošení - způsobuje venku veliké námahy a velikou dřinu zvláště pro děti, jimž v mnohých malých domácnostech úkol ten připadá.
Také požární bezpečnost vyžaduje, aby bylo postaráno o dostatek vody.
Vřele doporučuji, aby v obcích, kde nejsou rybníky a větší toky, zřizovány byly vodní nádrže a zároveň také koupaliště. Koupaliště je nutné pro děti a je konečně nutné také pro lidi, kteří se v potu tváři dřeli a potřebují potom osvěžení.
Budeme všemožně působiti k tomu, aby práce pod zákon meliorační spadající postupovaly pokud možno rychle a nerušeně. Budeme se ovšem snažiti, aby přednost dostaly práce, jako je na př. regulace řeky Úhlavy od Klatov k Přešticům, kde po každém rozvodnění vzniká onemocnění dobytka slezinnou snětí. To zvedne výkaly v továrnách v Klatovech a zamoří celé okolí až k Přešticům.
Práce meliorační, plochové meliorace malých toků, potůčků, srovnání a upravení toků malých říček budou se prováděti hlavně po sklizni, tedy na podzim a na jaře, po případě, bude-li příznivá zima, budou se prováděti tyto v době, kdy je jinak nedostatek práce na venkově, a konečně mnohdy i v městech, a tak se dostane zaměstnání i lidem, kteří je hledají nebo budou hledati.
Fond silniční má za úkol zříditi nové silnice a upraviti stávající. Dobré komunikace přinesou prospěch celému národnímu hospodářství a ušetří mnoho na pohonných a tažných silách i prostředcích. Při silničních pracích nalezne zaměstnání mnoho dělnictva a technických úředníků.
Pan referent za výbor rozpočtový kol. Foit vyslovil politování, že nebyl s projednávanými návrhy zákona předložen také návrh zákona o scelování půdy. Chci připomenouti zástupcům strany agrární a i jiným, že problém týkající se scelování půdy je problémem o mnoho vážnějším a důležitějším, nežli jsou věci, které podnikáme zde. Provedení scelování půdy, vážení pánové, bude počin, který naši předkové neprožili a který snad v zemědělství se vůbec neodebral. Přirovnávati tuto akci k akci pozemkové reformy není možno, protože při pozemkové reformě mohl jsem získati, i kdybych nezískal, na svém jsem neztratil. Mé mně zůstalo v každém případě. Mohl jsem získati pěknou půdu a blízkou a mohl jsem dostati vzdálenou a špatnou. Mohl jsem dostati buď málo, anebo jsem nemusil dostati také nic. Ale to se týkalo toho, co jsem mohl dostati. (Sen. Johanis: A za cenu lacinou!) Ano, při laciné ceně. Ale zde při scelování půdy jde o majetek každého zemědělce, přijdou inženýři a na základě zákona mně přidělí půdu. To je ohromný převrat a při samozřejmě panujícím egoismu, který je větší na venku než v městech, je nutno vzíti v úvahu, jaká to bude ohromná věc. A já prohlašuji: My nemůžeme jenom tak ledabyle mluviti o tomto zákoně a o jeho projednání a předložiti zde návrhy, neboť by se mohlo malému člověku státi, že při scelování půdy by mohl drobný zemědělec utrpěti úhonu. Prosím, vezměte laskavě na vědomí, že malý člověk na př. je spokojen s tím, jak má svůj majetek. On má kousek pěkného pole, anebo má třeba kousek prostřední a špatný, a má to od sebe vzdálené. Na každé straně katastru má jeden kousek, ale přes to, když mluvíte mu o scelování, že případně dostane to pole v jednom kuse, řekne vám: To já nechci, oni by mně dali za můj kus pěkný, kus špatný a prostřední, protože to vedle sebe neleží. Na druhé straně je však pole pěkné a špatné i prostřední bonity a on řekne: Já chci míti pěkný kousek, poněvadž tam mohu osíti pšenici. Nechce se tedy ho zbaviti. A za druhé řekne: Kdybych to scelil, jak to mám a když přijde krupobití na jedné straně katastru, tam kde mám pozemky, o to přijdu. S tím, že bude tlouci někdy na tom místě, kde pozemky nemá, nebude počítati, nýbrž on myslí, že to u něho potlouci nemůže. A řekne: Já to mám raději roztrženo, i když je to nepraktické. Dále u zemědělce malého, i když ho neošidíte, jedná se o to, kde je jeho pozemek, je-li u blízké pěkné silnice atd.; jedná se ještě dále o jiné věci. Vzhledem k zájmům drobných zemědělců, můžeme vždycky říci, že oni musí býti uchráněni, poněvadž jinak nebudou míti žádné zisky. Když se půda všechněm scelí, a zvláště velkým, a já vím, že malí v žádné vesnici nejsou v celku, mohou býti ve dvou kusech, a to je špatné, dostane jeden kus pole zde a tam druhý, ale jak s velkými i malými pozemky, roly a lukami zcelenými, přestane možnost nájmu. Když rolník má po různu roztříštěná políčka a potřebuje nějaké výpomoci, lehko někomu dá kus do pronájmu. Nebo potřebuje peníze, a odprodá takový kus pozemku, ale, vážení, jak to dáte dohromady, pak je konec s nájmem, s odprodejem kusu, neboť do toho celku, kde jsou umístěni velcí rolníci, nepustí si
nikoho, aby tam chtěl pronajmouti strych políčka a řeknou: "Ty dovolíš, aby nám sem lezly ženy a děti, a to nejde, abys je sem pouštěl!" Stejně to bude s prodejem, jak na venkově se to utvoří po provedeném scelování, když letos se to nebude moci provést, poněvadž to nebude vyžadovati to rozdělení, těch parcel nebude tak málo a je to kopcovaté, to se nedá tak lehko překonati. Ale dejme tomu, že by se to povedlo všude, život bude zcela jinak utvářen. Mladý člověk, který se ožení a nebude míti naděje, že získá nějaký pozemek do pachtu, nemá příčiny, aby se venku usazoval, poněvadž pro něho a jeho děti, pokud chodí do práce, je lépe, aby bydlel v městě nebo blízko města, když jeho děti často studují a on snáze dochází do práce a z práce.
Vážení, zákon o scelování půdy je pro nás a pro všecky, stejně pro rolníky, něco tak důležitého, co nebude tímto zákonem stejně hotovo, a proto souhlasím s tím, že zákon nebyl předložen současně, a my máme, vážení pánové, dosti času, když o tomto zákoně budeme jednati v klidném období, třebas 1/2 roku v obou sněmovnách a když jedna sněmovna po druhé bude míti prostředky, aby provedení tohoto zákona mohlo býti průhledně spravedlivé, pokud v politice bude možno spravedlnost zaručiti - aby také byla zaručena.
Vážení, chci dále poukázati na následující: elektrisační fond, fond pro elektrisaci venkova je vyčerpán a zákon platí do r. 1933. Na žádosti, které nepřišly do 12. září 1930, nemohou obce dostati subvence, o něž žádaly; tyto práce nemohou býti subvencovány až do r. 1933, protože zákon do r. 1933 platí. Peníze byly na práci již vykonanou vyčerpány. Nemluvil jsem o té věci s kompetentními činiteli, ale bude potřebí, aby to někdo udělal za mne, nebo to musím udělati já. Je potřebí peníze na vyplácení subvencí pro ty 3 roky nalézti, poněvadž si nedovedu představiti, jak by k tomu přišly obce, které v důvěře, že subvenci dostanou, stavěly již dávno a jimž elektrárenský svaz zavinil, že jejich žádosti poslal teprve teď, po 12. září, a obce teď
nemohou ničeho dostati přes to, že 2 až 3 roky jsou se všemi pracemi hotovy. Jak mají čekati do konce r. 1933 a platiti hrozné úroky z prostavěného kapitálu? Považuji to za nemožné a nemyslitelné, a myslím, že peníze se budou musiti opatřiti.
Všecka snaha státních činitelů, nás a všech, kteří budou míti vliv na práci, které se z těchto ohromných kapitálů budou na fondy věnovati, musí býti věnována tomu, aby peníze nebyly pohlceny nesvědomitými podnikateli a dodavateli materiálu, kteří v panující tísni pomocí kartelů a dohod udržují nemožně vysoké ceny svých výrobků. Jde také o to, aby všecky práce byly podnikány za peníze, opatřené na nejnižší úrok. A teď, vážení, několik slov o poměrech, se kterými máme v posledních dnech co činiti. Krise, kterou prožíváme, je dnes krisí třetí - nejdříve byla zemědělská, pak zaměstnanecká a teď celková, to jsou kartely, pivovary a jiní, kteří nechtějí haléře sleviti, nikdo je k tomu nepřinutí a stát nemá dosti síly, poněvadž se žehrá na ministerstvo zásobování, jemuž se žádná práva nechtějí přiznati. Dnešní krise nemusela býti tak prudká, kdyby byla bývala zemědělská krise řešena šťastněji. Nabízeli jsme v r. 1924 s vážným úmyslem monopol obilní a ten by byl zajišťoval našemu zemědělci 170 anebo 175 Kč za žito a 190 až 200 za pšenici. Kdyby zemědělec byl dostal ještě jednou tolik, než dostává, žito se prodávalo za Kč 86.- a pšenice pod 120 Kč, kdyby ten obnos měl zaručen, nebyla by žádná krise v zemědělství. Zemědělci mohli nakupovati a investovati a byla by nepronikla krise tak zoufale do ostatních stavů. (Sen. Časný: Proslýchá se, že vedoucí k tomu chtějí sáhnouti!)
Pánové na místo monopolu vynutili si dovozní listy. S dovozními listy přichází stát - statistiku o tom ještě nemáme - o 200 mil. Kč. ročně. Z těchto 200 mil. nedostal zemědělec haléře, to všechno shrábnou dodavatelské firmy v Ústí nad Labem atd. a přiživuje se trošičku Agrosol. Agrosol je šikovný na nakupování, ale monopol do ciziny nemá. Těch 180 milionů ztrácí se proti dřívějšku, a zemědělec nemá ze všeho nic.
Druhý případ, který je nutno vytknouti: Když jsme projednávali zákon o míšení cizí mouky a semílání obilí cizozemského, ve výboru i zde jsem prohlásil, a myslím, že i více řečníků, že tyto zákony projednáváme proto, abychom přinutili Maďary k jednání, protože před 15. prosincem nechtějí jednati, nedělají žádné kroky, aby jednání navázali. A když pod vlivem těchto zákonů přišli a nabízeli ústupky za to, aby zákon nevešel v účinnost, bylo vynuceno na našich vyjednávačích, že zákon se musí prováděti. To je nešťastné jednání národohospodářské, to jest jednání proti zemi i zemědělci i státu. Co pak je možno přinutiti Maďary, aby s námi dělali monopol a my jim míchali jejich mouku? Mouka maďarská je přece zvláštní značka, jako plzeňské pivo a šampaňské víno. Jak bychom se na to dívali, kdyby nás nutil někdo k tomu, až budeme jednati s Německem, abychom přistoupili na to, že do plzeňského piva, do 25 litrů přilejí 75 l nějaké jejich břečky? Nebo že my do 25 litrů šampaňského nalejeme 75 l nějakého vína z Podkarpatské Rusi, a že se to bude prodávati za francouzské šampaňské? To jsou věci nemožné. V národohospodářských otázkách stavíme se na nemožné trucy a úmyslnosti, které potom samozřejmě nezmenšují krisi ani nezvyšují prestiž státu, nýbrž nám škodí. My to víme, my jsme ten zákon dělali, víme, že se to tak bude dělati, že tímto zákonem přinutíme Maďary k jednání, a byli jsme znovu při tomto jednání zaskočeni. Je možná, že nedopadne věc tak krutě, ale tolik nezaměstnaných jsme míti nemuseli, kdyby se byla obnovila obchodní smlouva s Maďarskem. A dnešní tah, který je veden z Německa a Rakouska, je přece tahem hospodářským; protože politický tah není dobře možný, jde se na to hospodářsky. Vídeň chce, aby se všechno dopravovalo do Maďarie přes Vídeň jako za stara. To jest jejich zájem hospodářský. Chci říci, že ve straně agrární máme špatné národohospodáře a ve straně národně demokratické špatné politiky. (Sen. Johanis: To také včera vyčítal Hotowetz!) Ano. Jen se podívejme na to, co dělal pan kol. Dyk, jak sem přišel hned druhý den a předčítal brožuru Horkýho proti hlavě státu - snad to mohu říci -. Když jsem se tázal: "Pane kolego, to se nestydíte," řekl: "Co bych se styděl." Řekl jsem na to: "Vždyť mohl býti Kramář presidentem a co byste řekli, kdyby někdo toto proti němu dělal." Pak teprve přestal. Pánové nemají nic jiného na starosti, než se chytati desperátů. Chytli se Horkého, Gajdy, pan Dyk se něco nabláznil s Gajdou, chytli se Stříbrného, protože chtěli poškoditi stranu národně socialistickou, a teď se chytli Perglera. Pan spisovatel Dyk jde tak daleko, že v polemice s vyslancem Kroftou říká: Ono to s tím ukradením není tak odsouzeníhodné, poněvadž to bylo ukradeno ve prospěch člověka, jemuž se křivdí. Vidíte, pánové, jaká je to logika. Není to "účel světí prostředky", není to jezuitismus? Řekl bych každému úředníku, který není spokojen s režimem ve své kanceláři, že má míti tolik cti, jako dělník, a odejíti od zaměstnavatele, se kterým nesouhlasí. (Sen. Johanis: Co by se stalo s dělníkem?) Ano; kdyby obchodní příručí prozradil obchodní tajemství nenáviděného zaměstnavatele, viděli byste, co by dostal. O tom, jak jsou národní demokraté spravedliví, jak se z té vily na Baště křičí o spravedlnosti, důstojnosti a čistotě politiky, bych mohl vykládati, co dovedou, když někdo žaluje pro urážku na cti, jak to dovedou nafouknout, aby byl ten člověk osvobozen. Je-li dovoleno kradení spisů, pak je také dovoleno krásti nakradené. (Sen. Trnobranský: Je dovoleno zamlčovati přípisy!) Já o tom nemluvím, ale Dyk říká . . . (Sen. Trnobranský: To je s vašeho stanoviska!) . . . Do těch podrobností nejdu, mám o těch věcech svůj názor. (Sen. Časný: Nebyly zamlčeny!) Nikdo je nežádal. (Ostrá kontroverse mezi sen. Johanisem a sen. Trnobranským.) Pane kol. Trnobranský, kdybych byl Benešem, bude se mi také jednati o to, nevím, jestli se o to jedná jemu, abych dostal Perglera odtud pryč, poněvadž desperáta za 5.000 Kč tady udržovati nepotřebujeme. Američtí Češi ho prosili, aby zde nečeřil vodu. (Výkřiky sen. Trnobranského.) Ten stát není tak zlý, jak si myslíte. (Výkřiky sen. Johanise.) Jedná se dále o to, když tohle je dovoleno, že je dovoleno všechno. A teď se podívejte, k jakým důsledkům to jde. Agrárníci říkají: zrušit ochranu nájemníků - a tím hledají hlasy třeba také u majitelů domků, kteří jsou sociálními demokraty. V Lobzích, Doubravce, pane doktore (k sen. dr Havelkovi), takových případů máme dost, že máte hlasy se všech stran od majitelů takových capartních domků, na které nemohou ani ženatého syna nebo vdanou dceru dát. Tam lovíte hlasy. Když můžete jíti s tímto programem do měst, fašisté zase říkají: My půjdeme k té nespokojenosti na vesnice. Tedy si střídají úlohu. Fašisté loví hlasy mezi agrárníky a agrárníci mezi majiteli domků. Správný postup, vážení pánové! U národních demokratů je to opačně. Ti zase chodí do revírů hornických a tam hledají dělníky. A když je malér s Perglerem, tak Dyk na kolenou prosí jeho úředníky desperáty - inteligence je přece jenom desperátem v našem státě - aby k vůli tomu, že se Perglerovi ubližuje, nešli s ním a se Stříbrným, aby jim zůstali věrni. O tyto lidi se bojí a o horníky si jdou říkat a dělníky budou organisovat. To jsou věci, které pak při rozvratu, který je všeobecný, mají tyto následky.
Mluví se mnoho o Bussiho továrně atd. Říká se mnoho, že Baťa je vzorem podnikatele. Dobrá, ale někdo řekne také: Takových Baťů kdyby bylo, to by si republika stála dobře. (Sen. Johanis: Dělníci přes 40 let by umřeli hladem, poněvadž u Bati není ani jeden dělník přes 40 let!) Baťa je první, který z dělníka udělal otroka. Když při tom pásovém systému budete zaměstnávat dělníka jen tři hodiny denně, tak z něho uděláte otroka, protože vyučený dělník při své inteligenci, který dovede něco udělat, je postaven ke kousku práce, kterou nahradí za dva dni žena, která o práci nemá ani potuchy. Jak si má ten člověk vážiti řemesla? (Sen. Johanis: On tam nemá řemeslníky! Proto jeho škrpály tak uboze vypadají!)
Racionalisace Baťova byla začátkem zotročení a znemožnění pracovního poměru, a pokud jde o stát, já jsem se velmi zamyslil nad tím, co daně z obratu státu u něho uchází. On kupuje suroviny a vyrábí si z nich všechno až do hotové boty. On si vyrábí kroužky, tkaničky, gumové a dřevěné podpatky, podešve, vydělá si kůže, pletené punčochy, to všechno obuvníci musí kupovati od výrobců. To se nadělá něco daně obratové, když to dělají obuvníci, a to se u něho všechno ztratí. Teď jste zničili tolik a tolik živností obuvnických. (Výkřiky sen. Johanise.) Co by byl stát přišel od těch malých ševců na dani obratové a daních vůbec! Každý rok jsou předpisy daňové větší přes to, že jsou v poklesu. Co by byl stát z nich vybral, kdyby v poklesu nebyly! To nemůže Baťa nahraditi státu, to je vyloučeno, ty chvály Bati, to není nic pro stát.
A Bussi? Tu přicházíme na nový případ. Jestli pak také, když udělá malý živnostník bankrot, při tom o nic nepřijde? Mně se zdá, že přijde o všechno a že mu prodají, i chaloupku. Ale hleďte, jak je tomu u Bussiho. Banka tu překapitalisuje podnik, bylo na tom 126 mil. bankovních peněz. Prodá se snad nejvýše za 37 mil. Kde jsou ty ostatní peníze? Co banky myslely, jak se jim mohlo dát tolik peněz? Ale copak se banky o to potřebují starat? "Bussi" dáváte 37 mil. a banky budeme sanovat. Od čeho je sanační fond? Tak se ty věci dělaly u bank. Velká továrna může udělat bankrot, poněvadž jej převezme banka, a banka si nechá dát peníze, ale malému člověku nikdo je nedá, poněvadž toho banka nezaloží a pro jeho bankrot nemůže býti sanována banka. Tak se začíná hospodařit u nás! Bude musit býti podán návrh zákona, jímž se mění fond pro sanaci bank. Když se takto chce hospodařit, ať si ten fond sanují páni ředitelé bank a členové správních rad v podnicích akciových. Ti si to mohou platiti a mají platiti, poněvadž mnoho půjčovali, jsou tedy vinni s sebou. Měli také slušné zisky, ať si vydržují takové fondy a nechtějí příspěvky od lidí, kteří si střádají ve spořitelně nebo záložně na 4%. Od těch ať se nechce sanování podezřelých podniků. Vážení ředitelové a členové správních rad ze svých milionových a desetimilionových důchodů neslevili nic a na nás se chce, abychom z těch 4.000, nebo kolik dostáváme, dávali pořád. Přes to, že od nás chtějí každý měsíc více než 4.000, chtěli by na nás, abychom rozdali 10.000 měsíčně. Přes to, že se na nás mnoho požaduje, říká se, že máme velký plat. To je zvrácenost. Tam se nevidí, na nás se vidí dobře.
V podniku, který nechci jmenovat, však to každý ví, věci dospěly tak daleko, že na každého 31/2 dělníka jest jeden dozorce. Představte si ten aparát úřednický, ředitele a členy správní rady! Členové správní rady dostávají 250.000 až 300.000 Kč, někdy i více remunerace ke konci správního roku. Dostávají presenční známku 1000 Kč za jednu schůzi. Táži se, jak je možno takto hospodařiti? Ale hospodaří se tak, že se řekne: "Není možno takto hospodařiti, práce musí býti levnější. Dělníkům dáme méně." Nespokojenost jest ohromná. Všechno se tluče u nás nešťastně. Konečně je nutno uvažovat, vzíti vážně hlavu do hrsti, jakým způsobem bychom z těchto poměrů vyšli, aby se staly trochu srozumitelnějšími pro lidi, kterým se vede tak zle.
Myslím také, že nebude možno do důsledků platiti na vývoz našeho cukru, na nějž připlácíme 570 mil. ročně. My cukr náš dáváme a ještě připlácíme těm, kdo jej kupují, 570 mil., poněvadž jej prodáváme s tak velkou ztrátou. Vzhledem k těmto okolnostem by se mělo jednati o malých cukrovarech. Nepodléhaly by omezení osevu cukrovky, cukrovka by se mohla pěstovati dále ve stejném měřítku. S cukrem vyrobilo by se více potřeb krmivých a hnojivých a málo by šlo na hodnotu cukerní. Když bychom zmačkli naši výrobu cukru na 31/2 mil., což je naše spotřeba a i kdyby vzrostla na 4 až 5 mil., byla by rozřešena otázka, co dělati teď, když vyvážíme cukr pod cenou a na vývoz ještě musíme platiti. Jiné východisko z toho není, než tím, že bychom ten zákon o malých cukrovarech přijali. A já se za to přimlouvám.
Jinak prohlašuji, že pro předlohu vodocestnou a meliorační budeme hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. inž. Marušák.
Sen. inž. Marušák: Slavný senáte! Přísloví "Nouze naučila Dalibora housti" bylo by přiléhavým i na předlohy, projednávané v poslední době čsl. Národním shromážděním jak o státní investiční půjčce, tak o fondu vodocestném a melioračním. Je to zásah státu do trhu práce a podnikání v době, kdy soukromo-kapitalistické podnikání se ocitlo v krisi. Tohoto zásahu státního potřebují všichni od dělníka až do fabrikanta. Jménem strany nár. socialistické vítám obě zákonité předlohy, dnes slavným senátem projednávané. Mají obě neobyčejný význam: předloha meliorační hlavně pro zemědělce, předloha vodocestná pro obchod, živnosti a průmysl. Při tom obě předlohy mají odpomáhati nezaměstnanosti.
Pokud se týče předlohy o fondu melioračním, nutno přiznati, že má přesný hospodářský program. Podle důvodové zprávy, která je vypracována velmi pečlivě a srozumitelně, jedná se, lidově řečeno, o zcivilisování našich vodních toků, aby nezpůsobovaly škod zátopami v době dešťů a naopak zase, aby zavlažovaly půdu v době sucha. Dále jde o zásobování obcí vodou a o melioraci zemědělské půdy. Podle zprávy ministerstva zemědělství máme dosud 12% obcí zásobených vodou a 15% meliorovaných pozemků. Čeká tedy 88% obcí na vodovody a 85% zemědělské půdy na melioraci o celkové ploše asi 1,850.000 ha. Půda až dosud meliorovaná měří asi 330.000 ha. Provedením úplné meliorace polí, luk a pastvin zvýší se roční výnos našeho zemědělství asi o 4 miliardy Kč ročně. V nejbližších 10 letech má býti meliorováno asi 1/2 milionu ha půdy nákladem okrouhle 3 mil. korun. Uskutečněním tohoto desetiletého programu má se dosíci zvýšení výnosu zemědělské půdy asi o 1 miliardu ročně za téměř stejných režijních nákladů. Bude to tedy kapitál velmi výhodně investovaný. Státní příspěvek na meliorace má činiti asi 30%. Nutno také přiznati, že podle důvodové zprávy má býti věnována stejná pozornost všem zemím, což, bude-li opravdu uskutečněno, přinese všestranné uspokojení.
Co se týče předlohy zákona o fondu vodocestném, nelze o ní, bohužel, říci, že by její program byl vyčerpávající tak, aby obsahoval optimum našich vodohospodářských státních potřeb. Proto také nemůže tento program plně uspokojiti a nutno se na něj dívati jako na opatření prozatímní, nouzové, jež bude zajisté v dohledné době revidováno a účelně doplněno.
Nedokonalost předlohy spatřuji v tom, že, ačkoliv určuje program na plných 27 let, tedy na dobu pro hospodářský rozvoj neobyčejně dlouhou, nezabývá se ani vyřešením otázky průplavu Dunaj-Labe-Odra, ani se nedotýká naléhavé potřeby, jak odstraniti závažné překážky plavby na Dunaji v Železných vratech. Nedokonalost vodocestného programu nutno spatřovati také v tom, že střed republiky, země moravská, nebyla se svými řekami pojata vůbec do programu splavňovacího a že její budoucí osud v tomto směru se činí závislým na výsledku studijních prací ředitelství pro stavbu vodních cest, pro kterýžto účel byla stanovena lhůta 3 let. Konečně časový postup prací ve východní části republiky, t. j. na Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi je příliš zdlouhavý. Objektivně nutno uznati, že tyto nedostatky předlohy nejsou zaviněny ani nedostatkem dobré vůle, nebo snad nepohotovostí ministerstva veř. prací, které je autorem předlohy. Sestavení programu bylo po mém soudě diktováno vlivy mimo okruh tohoto ministerstva. U nás se stále ještě předhazuje, že by průplavy konkurovaly železnicím a že by neměly co voziti. Tyto námitky jistě závažné byly však vyvráceny povolanými odborníky jak zahraničními, tak našimi, z nichž uvádím zejména pana sekčního šéfa inž. Baziku a p. vrch. odb. radu inž. Lorence, oba z ministerstva veř. prací. Statistika dopravy ze států sousedních, zejména Německa, Belgie, Nizozemí a Francie, kde vodní cesty mají už svoji tradici, dokazuje pravý opak, že totiž doprava po železnicích roste s rostoucí dopravou po průplavech a obráceně.