Slávny senát! Všetko robíme prekotne, všetko nerozvažite a vlastne nevidíme do budúcnosti. Kríza neprestane, kríza sa neuľaví optimizmom až na toľko, že začali jarné, letné, stavebné, poľné, zahradné práce, ale kríza nezamestnanosti neprestane a celou vehemenciou sa dostaví zas na jaseň 1931 a bude ďalej prevádzať svoje orgie až neuveriteľným tempom.

Tento spôsob, ako my dosiaľ krízu uľavujeme, upravujeme, vlastne zakládame zárodok boľševizmu, lebo hladnému je všetko jedno, ten nemá čo ztratiť a hladá východisko, aké sa mu naskytne.

Racionalizácia priemyslu, racionalizácia techniky, racionalizácia poľného hospodárstva, racionalizácia dopravná, racionalizácia kancelárskych prác krém štátnych, ktoré sú pod protekciou svätej byrokrácie, osamostatnenie malých štátov stredoeuropských po válke sa vynorivších, nezastaví ani vodohospodársky ani silničný ani melioračný ani najzvučnejším menom sa chlubiací fond a už aj preto nie, lebo ako nám je to vždy při utvorovaní takého fondu dávané na známosť, že vlastne ten fond je už nie fond, len tieň toho, čo má vlastne podľa vládneho návrhu byť.

Vláda naša by vlastne mala prikročiť, keď má dosť odvahy a prezieravosti tú racionalizáciu podpory z nezamestnanosti. Osmihodinová pracovná doba padla, marxismus padnul, gentský systém je nesmysel, nastáva doba nová. Musí nastať usporiadanie pomeru medzi zamestnaným a nezamestnaným. Nemôže do nekonečna dávaná byť podpora tomu, kto nepracuje nič na úkor toho, čo pracuje. Keď stroj prevzal práce človeka tak človek musí byť živý strojom. Stroj musí človeka uživiť, chovať a udržať, keď mu prácu, z ktorej bol živý odobral, a tento pomer, pomer človeka k výkonu jeho konkurenta, stroja, musí byť čím prv vyriešený.

Toto má byť prvá úloha štátníkov. Ktorý štát, ktorá vláda, ktorý zákonodarný sbor si vezme túto otázku ako hlavnú otázku dňa na program a pokusí sa ju rozriešiť, ten bude a ostane pánom situácie.

1. Pomer stroja ku človeku musí byť riešený. 2. Pomer pracujúceho ku nepracujúcemu musí byť riešený. 3. Pomer kapitálu ku práci musí byť riešený. Není možné, aby 50% ľudí pracovalo vtedy, keď 50% ľudí bude svojím nezavinením prinútený zaháľať a dať sa živiť druhou polovinou pracujúcich. Neni možné, aby 50% ľudí v pote tvári sa zháňalo po potrebe svojej, a aj tej druhej polovice.

Koľko tej práce po strojoch pre ľudí zbudlo, toľko jej musí byť rovnomerne rozdelené na všetkých živých, práceschopných.

Len ten môže byť živý bez práce, kto neni práceschopný. Živiť zdravých ľudí práceschopných bez práce je podporovať zahaľačstvo, darebáctvo, podporovať revolúciu, anarchiu, boľševizmus.

Nemožno pripustiť, aby bolo možné do jedných rúk sohnať veľký viac milionový, kapitál vtedy, keď státisíce ľudí sa vraždí z biedy. Veľkopriemysel a veľkokapitál, keď by videl do budúcna, by mal sám sa pousilovať usporiadať tento nesnesiteľný nepomer, lebo prijde čas, keď to bude riešené bez neho a proti nemu. Poneváč ale je to súčasne otázka existencie štátu, povinnosťou je tých činiteľov, ktorí sú hlavne zodpovední za existenciu štátu, touto otázkou sa zaoberať a patričné kruhy primať k úprave týchto dnes už neudržitelných pomerov, zakiaľ je k tomu ešte čas.

Zo všetkých tu uvedených dôvodov odvodzujem ja i moja strana konsekvencie. Vláda, ktorá sa tak macošsky stará, vlastne nestará o Slovensko, vláda, ktorá nešetrí tam kde by šetriť mala, vláda, ktorá v tak veľkej svetovej krizi dvihá rozpočet, vláda, ktorá žije len z pôžičiek, zaťažuje čo raz to viac občianstvo novými ťarchami, nezasluhuje dôvery, a preto slovenská ľudová strana Hlinkova tento vládny návrh zákona neodhlasuje. (Potlesk senátorů slovenské strany ľudové.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem přihlášeným k této rozpravě je pan sen. Kříž, jemuž uděluji slovo.

Sen. Kříž: Slavný senáte! Novelisaci zákona o silničním fondu stihl osud, že je prvním případem v tomto parlamentním období, kde o obsahu zákona nebylo dosaženo až do poslední chvíle dohody mezi stranami vládní většiny. Při projednávání tohoto zákona ve výborech senátních a dříve i v poslanecké sněmovně byli jsme svědky, že jedna ze stran vládní většiny, strana, z jejíž řad vyšel premier státu, činila projednání vládního návrhu zákona veliké obtíže, a podáváním pozměňujících a doplňujících návrhů nutila druhé strany vládní většiny, aby uznáno bylo její stanovisko. Dokonce, když již zákon byl ve výborech senátních projednán a když už bylo zřejmo, že strana, která s usnesením poslanecké sněmovny nesouhlasí a projednání tohoto zákona zdržuje, zůstala se svým stanoviskem úplně osamocena, zademonstrovali si členové klubu republikánských senátorů proti druhým stranám vládní většiny tím, že nezúčastnili se minulé schůze senátní, kde byla předložena zpráva výborů o novelisaci silničního fondu.

Je na vedení republikánské strany, aby zkoumala motivy tohoto podivného dokladu koaliční solidarity, ale bude také věcí druhých stran koaličních, aby přezkoušely, do jaké míry podobné jednání mohlo by se v životě demokratické parlamentní většiny opakovati. Chceme věřiti, že šlo o případ ojedinělý a že do budoucna najde se u dočasně nejsilnější strany tolik smyslu pro koaliční odpovědnost, aby podobný případ byl vyloučen. Jinak bylo by velmi těžko uvěřiti, že opravdu lze v parlamentní většině spravovati věci státu skutečnou demokracií. Základní princip našich poměrů je smysl pro dohodu a loyalitu. Kdo tento princip bez vážných důvodů ruší, musí počítati s tím, že odpovědnost spadá pak na jeho hlavu.

Považuji za nutno prohlásiti jménem klubu senátorů československé sociálně-demokratické strany dělnické, že, trvali-li jsme na přijetí novelisace zákona o silničním fondu tak, jak prošla poslaneckou sněmovnou, nedělo se to ze žádného justamentu proti straně, která přišla s opravnými návrhy. Šlo nám jen a jen o věc samu a nemohli jsme připustiti ohrožení předlohy samé, poněvadž jsme neměli a nemáme záruky, že předloha, vrácená se změnami poslanecké sněmovně, stala by se opravdu v dozírné době zákonem. Odmítli-li jsme opravné prostředky agrární, bylo to ne proto, že bychom v předloze viděli dokonalou ochranu zájmů naší samosprávy na silnicích nestátních. Šlo nám o to, aby předloha stala se zákonem bez průtahů co nejdříve. Tlumoče toto naše stanovisko, musím se vším důrazem odmítnouti způsob, jakým o hlasování ve výborech senátu ve věci novelisace zákona o silničním fondu referuje >Venkov<, ústřední orgán republikánské strany českého venkova, který ve zprávě o tomto hlasování dne 29. dubna napsal: >Koalované strany, jak se v průběhu jednání výborů senátu včera ukázalo, až na naši republikánskou stranu a německou stranu agrární, hlasovaly tedy svorně proti okresům.<

Nikoliv, >Venkov< zde tendenčně věc zkresluje a nemluví pravdu. Stanovisko stran, které v tomto případě se postavily proti návrhům agrárníků, nebylo a není nijak namířeno proti zájmům okresů v silniční politice. S hlediska strany, kterou mám čest zde zastupovati, mohl bych dokonce dokázati, že to byl klub našich poslanců, který v poslanecké sněmovně dal iniciativu ke zvýšení přídělů silnicím nestátním ze 75 na 90 mil. Kč. Byli to naši zástupci ve vládě v období, kdy novelisace zákona byla ve stadiu příprav, kteří prosazovali ve vládě požadavek, aby pro účely silnic nestátních počítáno bylo částkou alespoň 200 mil. Kč ročně. Že tomuto požadavku nebylo vyhověno, není naší vinou. Nejsme tedy proti okresům, jak napsal >Venkov<, a myslím, že nejsou proti okresům ani druhé neagrární strany vládní většiny. Odmítám proto způsob, jakým orgán předsedy vlády referuje o práci parlamentní většiny, jako nevěcný a nepravdivý.

Podívejme se jen zběžně do obsahu novelisovaného zákona a přesvědčíme se velmi snadno, že smyslem této novelisace je právě upokojení potřeb silnic nestátních. Finanční tíseň samosprávy dolehla na tyto sbory nejtížeji právě ve směru podnikání silničního. V řadě okresů nebylo, jak známo, možno v důsledku nešťastných zákonů o finančním hospodaření samosprávy věnovati silničním požadavkům potřebnou péči a jsme svědky, že mnohé okresy nestačily v posledních letech ani na to, aby silnice vůbec mohly udržovati, neřku-li nové stavěti. (Sen. Ant. Novák: Kolegové z republikánské strany prohlašovali, že dali páteř samosprávě!) Ano. O tom bylo podáno již mnoho dokladů. Chtěl bych jen uvésti, že v rozpočtech silničního fondu za léta 1927 až 1930 bylo na zlepšení nestátních silnic počítáno částkou 222,5 mil. Kč, avšak této sumy mohlo býti samosprávou využito jen částečně, poněvadž okresy neměly možnosti, aby si opatřily úvěrovou akcí nedostávající se částky k subvencím, a tak ve skutečnosti bylo možno zužitkovati pro silnice nestátní ve jmenovaném období jen částku něco přes 123 mil. Kč. Nevyužité částky ze silnic nestátních bylo potom využito na stavby na silnicích státních ve formě záloh v celkové částce 186 mil. Kč. Při tom však potřeba silnic nestátních stále rostla a roste a stav, o tom není pochyby, při dnešním rozvoji automobilismu a dopravy motorové stává se kritickým.

V ministerstvu veřejných prací hromadí se žádosti o podpory na nestátní silnice v částce daleko přes 400 mil. a při tom běžné subvence nelze vypláceti, poněvadž je tu nedostatek prostředků. Aby tento stav doznal zlepšení, dochází k novelisaci zákona o silničním fondu. Novelisace zlepšuje dosavadní stav právě s hlediska zájmů silnic nestátních, poněvadž dává zde záruky, že na nestátní silnice zaručuje se ročních 90 mil. Kč, od r. 1941 100 mil. Kč. Ale druhou a cennější výhodu pro okresy, která z nepochopitelných důvodů se přezírá, vidím v tom, že novela dává možnost opatřiti i pro nestátní silnice potřebné prostředky zápůjčkami okresů, při čemž běžné příjmy nestátních silnic mohou sloužiti k úrokování a umořování takových úvěrů. Dosud platila tato opatření jen pro silnice státní, bude záležeti nyní na našich okresích, aby i této výhody novelisovaného zákona v hojné míře po užily. Nemůžeme ovšem přezírati fakt, že podnikání nových staveb silničních v samosprávě při platnosti zákonů v r. 1927 o hospodaření samosprávy je téměř nemožné. Proto musí v době co nejkratší dojíti ke změně těchto zákonů tak, jak toho život a rozvoj samosprávy opravdu vyžaduje.

S problémem silnic nestátních souvisí také otázka úpravy služebních a mzdových poměrů zaměstnanců na silnicích a zvláště cestářů, jichž poměry jsou opravdu v mnohých okresích pode vší kritiku. Dožadujeme se zrovnoprávnění poměrů zaměstnanců na silnicích nestátních s poměry zaměstnanců ve službách silnic státních. Myslím, že mohu zde prohlásiti na adresu našich okresů a správců silničních komunikací nestátních, že mohou býti ujištěni, že uzákoněním této novelisace zákona o silničním fondu. nebylo v otázce nestátních silnic řečena slovo poslední a budou se musiti hledati dále prostředky k tomu, aby problém silnic všech druhů byl do budoucna finančně náležitě zajištěn. Nejde tu o žádné dary, jde tu o nutnou hospodářskou povinnost státu.

S technického a národohospodářského hlediska vyslovuji zde požadavek, aby při stavbě a úpravě silnic státních jako nestátních bral se náležitý zřetel k materiálu domácímu a aby nebyla zejména pomíjena možnost zužitkování naší dobré žuly, která jistě je nejlepším a nejtrvanlivějším materiálem dlažebním. Zejména budiž užíváno kostkové dlažby v těch oblastech, kde dlažební materiál je na místě, jako je oblast jihočeská.

Vyslovujeme dále velmi vážně míněné přání, aby vláda a zemské úřady věnovaly praktickému provádění zákona o silničním fondu co největší péči po té stránce, aby příprava stavebních projektů silnic státních i nestátních dála se co nejrychleji, a aby hotové projekty bez průtahů byly zadávány tak, aby těmito opatřeními pomáhalo se k zmírnění důsledků těžké hospodářské krise, ve které jsme.

Rozumí se samo sebou, že dělnictvu na silničních pracích zaměstnanému nesmí býti upíráno právo na uzavírání kolektivních smluv, na dodržování zákonné pracovní doby, jakož i na řádnou mzdu, zajišťující minimální potřebu člověka.

Z uvedených důvodů a za předpokladů, že silniční stavby ve velikém měřítku podnikané přispějí ke zmírnění těžké hospodářské krise, budeme pro projednávaný zákon hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Ad. Scholz.

Sen. Ad. Scholz:(německy): Slavný senáte! Chápu-li se slova k projednávanému zákonu o silničním fondu, činím tak, abych dokázal, že naše jednání v technickém a rozpočtovém výboru bylo úplně ospravedlněné. Měli jsme všechnu příčinu kritisovati tento zákon a zaujmouti stanovisko proti němu. Velká hospodářská krise ve všech oborech měla by stát pohnouti k tomu, aby šel dobrým příkladem napřed, úsporami, snížením daní a podobně. Ale je tomu naopak. Při žádné předloze zákona, obzvláště však tam, kde vůbec jde o peníze, nevidíme zmírnění platů, nýbrž jen jejich zvýšení, aniž by veškeré obyvatelstvo z toho mělo nějaký prospěch.

Povolujeme silničnímu fondu nové prostředky, kdežto okresy, které těchto prostředků pro své okresní silnice potřebují nejnutněji, dostávají nejméně a mají se spokojiti sliby. Zpustošený a zbědovaný stav okresních silnic jest od počátku velké dopravy automobilové a autobusové hrozný. Jen jeden příklad: můj domovský okres jest jedním z nejmenších a nejvýše položených v severní Moravě. O jedné části politického okresu Moravský Beroun, o soudním okresu Dvorce, mohlo se tvrditi, že ještě před několika lety měl nejlepší silnice na Moravě, vesměs čedičem štěrkované, vždy pevné a hladké jako hlazený asfalt. V jakém stavu jsou však tyto silnice dnes? Na silnici Budišov nad Budišovkou-Šumvald byly již takové močály a díry, že povozníci uřezali silniční stromy a házeli je do největších prohlubní, aby jen mohli jezditi. A toto pustošení pokračuje.

Uvykli jsme tomu, že zemský výbor při každém okresním rozpočtu škrtá všechny národnostní, sociální, lidumilné a zdravotnické položky. Ale nejen to, loňského roku bylo hraženo také jen 58% krajně nutné potřeby na silnice. A jak je tomu dnes? Pro rok 1931 očekávali jsme důkladné zlepšení. Následkem novelisace zákona o obecních financích, následkem zvýšení přirážek u obcí až do 350%, vystačuje většina obcí, které byly dříve poukázány na vyrovnávací fond a dostávaly také příspěvky, s vlastními přirážkami. Měli jsme tudíž za to, že zemský fond nyní okresům zplna vyhoví. Dožili jsme se však trpkého zklamání, neboť místo aby dostávaly více, má většina okresů obdržeti letos jen 25% schodku rozpočtu, seškrtaného, ponechaného jen s nejnutnějšími položkami. Zbývajících ještě 75% řádného hospodaření, kterých je nezbytně potřebí, neuhradí zemský fond, nýbrž udílí se okresu rada, aby si scházející obnos opatřil půjčkou. Nedosti na tom, že mimořádnými výdaji a potřebnými investicemi dosahují dluhy okresu anebo všech okresů závratné výše, také řádné hospodaření má se udržovati pomocí dluhů.

Lze se pak diviti, jestliže předseda dopravní komise mého domovského okresu mně zcela vážně prohlásil, že se se shora, u státu, u země, dnes násilím snaží, aby nás nutili do pout bankovního kapitálu. Poněvadž peníze nezaměstnaného průmyslu leží v bankách ladem, mají se nyní okresy státi podporami těchto bank a půjčovati si od nich peníze na vysoký úrok. Jestliže dnes některý zemědělec, aniž by investoval, dělá při této hospodářské krisi dluhy, aniž by projevoval krajní šetrnost, nazýváme ho darebákem a marnotratníkem. Jak potom máme nazvati dozorčí úřad, jehož povinností je nařizovati jen zdravé hospodaření, jestliže tento radí, aby se řádné hospodaření vedlo pomocí půjček?

Kdežto se nám před účinností reformy správy dostávalo ujištění, že nastane zlevnění a zjednodušení správy, vidíme dnes pravý opak. My na Moravě a ve Slezsku musíme se v okresních zastupitelstvech právě tak jako dříve v silničních výborech raditi jen o silnicích. Pro nedostatek peněz musí odpadnouti péče o všechny druhé sebe nutnější okresní agendy. Dříve bylo nezávadné sestavení a schválení rozpočtu a zabezpečená práce během roku věcí samozřejmou. Dnes se u okresního zastupitelstva radíme o rozpočtu po celé týdny, ten pak často putuje desetkrát do Brna a nazpět, musí se doplňovati, opravovati, doplniti dobrozdáními, a na konec je silný jako legenda o všech svatých. Konec písničky je, že země všechno seškrtá a rozpočet se musí vybudovati na zcela nové základně. Ročně se opětujíci práce mnoha měsíců byla marná. Proč by se neměl některý technický poradce země zúčastniti jeden, dva dny sestavování rozpočtů jednotlivých okresů, takže by bylo možno jaksi se svolením země rozpočet hned vypracovati a tím všechno zjednodušiti a urychliti? To vědí bozi. Úřední šiml těší se zajisté u nás největší úctě a nikdo si nesmí troufati, aby se mu nějak přiblížil. Bez značného příspěvku od státu a od země nemohou okresy dále pracovati. Moravský Beroun má na příklad silniční síť 270 km. Z toho jest jen 6% státních silnic. Že jest okresu s nepatrnou přirážkovou základnou 400.000 Kč nemožno udržovati 254 km okresních silnic, je vysvětlitelno. Právě tak jako v Moravském Berouně, spíše ještě hůře, je tomu v Rýmařově, Šternberku, Bruntálu, Krnově a v ostatních okresech. Ba okresy, které se silně věnovaly dláždění, potřebují své přirážky skoro celé ke zúročení nadělaných dluhů. Jedině sliby pana ministra veřejných prací, že nastanou pokud možno velké inkamerace a vyšší státní podpory, mohly a mohou nás pohnouti k tomu, abychom hlasovali pro tyto zákony. Nedojdou-li ministrova slova splnění, pak zpustnou naše okresní silnice v močály. Doufáme však pevně, že všichni podnikatelé silničních staveb budou ode dneška zachovávati usnesení ministerské rady, aby k prováděným silničním stavbám bráni byli vždy nezaměstnaní toho kterého kraje, a nikoli jako dosud dělníci z krajin daleko vzdálených. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem jest ještě dnes pan prof. dr Kovalik. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Kol. sen. Janček hovoril už o prítomnom návrhu zákona o cestnom fonde podrobne. K tomuto by som dodal ešte toto. Naša strana sa dožaduje už 12 rokov, aby sa Slovensku dostávalo z ročného rozpočtu, z investícií, zo štátnych dodávok, z vodohospodárskeho, melioračného a cestného fondu, o ktorom práve teraz pojednávame, takej kvóty, aká Slovensku patrí. Voláme, kričíme, dokazujeme, požadujeme, ale darmo. So Slovenskom sa zaobchádza macošsky,čo nielen naša strana, ale aj iné strany vidia. Rozpočty konajú sa celoštátne a tak nevideť potom jasne, čo sa Slovensku dostane. Len to videť, že Slovensko sa na celej čiare zanedbáva, ako aj v otázke ciest. Preto podávame rezolučný návrh, aby vláda, potažne patričné ministerstvá podávaly Národnému shromaždeniu polročne presné zprávy a zúčtovanie, čo sa Slovensku z rozpočtu a fondov dostáva, a vtedy bude jasné, že na Slovensko sa nedopláca, ale naopak, že sa Slovensku nedostáva toho, čo mu percentuálne patrí.

V zamoravských zemiach je železničná sieť hojne vybudovaná a predsa ešte vždy sa budujú nové trati, ako na pr. teraz Plzeň-Brno. Na reguláciu riek sa venovalo a venuje stále veľká pozornosť a ohromné sumy. I cesty pomerne voči Slovensku sú tam výborne upravené. Ako to vypadá na Slovensku? Samá diera, zanedbané cesty, ač práve máme cementárne pri ruke, tedy by sa cesty mohly lepšie opraviť, ako v takých zemiach, kde cementu a skál niet. Nielen štátne, ale i neštátne cesty sú vo veľkej miere neupravené.

Zvedavý som, koľko z tohoto cestného fondu sa venuje na úpravu slovenských ciest. Keď to pôjde ako dosiaľ, Slovensko bude ešte desaťročia zanedbané ohľadom ciest A predsa nielen miestna nákladná a autobusová doprava, ale i poľnohospodárstvo si vyžaduje úpravu vicinálnych ciest. Taktiež cieľom pozdvihnutia cudzineckého ruchu, pre ktorý predsa romantické krásne Slovensko je tak významné, vyžaduje sa úprava ciest pre autá. Ale darmo kričíme, darmo voláme, darmo dokazujeme a požadujeme. Slovensku sa nedostáva, čo mu patrí. To samé bude s cestami ako so železnicami a reguláciami riek, investíciami, štátnymi dodávkami, a tie cesty na Slovensku, ako som už spomenul, budú ešte po mnohé generácie mizerné.

Železnice sa nestavajú, i na dráhu Červená Skala-Margecany snížený bol tohoročný preliminovaný náklad. Obnosy sú odhlasované na regulácie riek i na reguláciu Váhu, ale dosiaľ nevidíme na tých miestach, kde sa s reguláciou malo začať, ešte žiadné práce. Tak je to na pr. v Ladcoch. Bolo tam shromaždenie, ľudu sa povedalo, aby prepustil svoje pozemky cieľom regulácie. A teraz, poneváč sa nič nedelá, čo povedá ten ľud a národ? Že ak tam tí páni sa ukážu, čo službovali reguláciu Váhu - a to sú páni všetkých strán slovenských, ale i úrady - ak sa tam ukážu, že im zoderú kožu. Tedy sľuby sa sľubujú, sľuby sa dávajú, ale sľuby sa neplnia. To je veľká chyba vlády, keď už potom ľud sám na také prejavy sa oddá. Tak sa stará vláda splniť svoje záväzky. Čo vidíme na Slovensku z tých odhlasovaných 150 milionov ku zmierneniu roľníckej biedy? Nič. Čo vidíme na Slovensku z tých pre zmiernenie hospodárskej kríze na investičné práce odhlasovaných 1300 milionov? Nič nevidíme. Vláda nedáva práce, nedáva peniaze na investície medzi ľud, nemierní krizu, ačkoľvek miliardová pôžička je odhlasovaná a ďalšie sa uvažujú, nerobí sa nič a bojíme sa, že to aj s cestným fondom pre Slovensko tak bude. Keď raz Národné shromaždenie na pozdvihnutie hospodárskych potrieb odhlasuje miliony, ba miliardy, keď sa to stane zákonom, tak vláda má tento zákon prevádzať! To sa ale nerobí. Preto žiadame, aby patričné ministerstvá, pre ktoré boly odhlasované položky pre cestové fondy, železnice, melioračné fondy, obnosy pre živelnými pohromami postižených, investície, štátne dodávky atď., aby tieto ministerstvá každý polrok Národnému shromaždeniu čo najpresnejšie účty, potrebnými dokladmi podopreté podávaly, aby bolo zrejmo, čo vykonaly z uzavretých shoravzpomenutych povinností. Darmo interpelujeme, darmo urgujeme, a to len naša strana. Vláda mlčí, neúčtuje, nevieme, čo sa s odhlasovanými obnosmi stalo, čo sa urobilo. Záverečné účty po rokoch tratia na významu. Nech tedy vláda hned účtuje, ako sa upotrebujú na hospodárske ciele odhlasované sumy. Žiadame aj u príležitosti prítomného cestného zákona, nech vláda, pokiaľ sa týka príslušné ministerstvá, Národnému shromaždeniu presne sdelia, aké cesty a koľko kilometrov sa bude tento rok na Slovensku upravovať, aké obnosy sa na tento cieľ venujú. Pýtame sa, čo bude z toho milovaného Slovenska. ktoré sa tak zanedbáva, ako sme to už stokráť dokázali, ak to aj iné strany uznávajú, keď sa nezačne s radikálnou nápravou? Slovensko je ten jazýček na vážkach republiky, ktorý ukazuje nielen doma, ale i pred cudzinou spravodlivosť alebo nespravodlivosť režimu. Náš rezolučný návrh znie takto

>Rezolučný návrh sen. dr Kovalika a spol., aby vláda, potažné patričné ministerstvá podávaly polročné zprávy a presné vyúčtovanie Národnému shromaždeniu o investíciách, štátnych dodávkach, vodohospodárskych, cestných a melioračných fondoch pre Slovensko zvlášť.

Odôvodnenie:

Poneváč zkusujeme, že nielen na investíciách a štátnych dodávkach nedostáva sa Slovensku prislúchajúcej kvôty, ale ani z vodohospodárskeho, cestného a melioračného fondu nedostane Slovensko zodpovédajúce obnosy a preliminované sa neupotrebujú, a poneváč záverečné účty, ktoré po rokoch sa predkladajú ku schváleniu, tratia na význame a účinku: vyzýva sa vláda, potažne patričné ministerstvá, aby Národnému shromaždeniu polročne podávaly presné zprávy a dokladmi podopreté zúčtovanie o prevedených a previesť sa majúcich investíciách a štátnych dodávkach, taktiež o upotrebených a upotrebiť sa majúcich vodohospodárskych, cestných a melioračných fondoch pre Slovensko zvlášť, aby bolo zrejmé hospodárenie pre Slovensko podľa odhlasovaných národohospodárskych zákonov.<

Ináč nebude čistý obraz nikdy a nebudeme vedeť presne, ako sa so Slovenskom zaobchádza. Také zúčtovanie polročné by ale ukázalo, koľko sa venovalo na Slovensko a koľko sa venovať malo.

Vieme, že vláda k tomu ťažko pristúpi, ale my dotiaľ kujeme železo, kým nebude tak kuté, aby sa stalo to, čo žiadame, totiž to, aby pre Slovensko zvláštny rozpočet bol zhotovený, aby sa nehovorilo o Slovensku, že sa naň dopláca, ale aby sa ukázalo, že sa Slovensku nedostáva toho, čo mu patrí.

Ešte chcem pripomenúť, že v dôvodovej zpráve k prítomnému návrhu zákona o cestnom fonde sa hovorí, že nemáme dost inženierov k úprave ciest. Však my, naša strana, už dávno požadujeme slovenskú techniku. Prečo sa to nestane? Slovensko potrebuje techniky a inženierov aj na úpravu ciest a katastrov pre roľníkov. Poneváč vláda pre Slovensko nesplnila svoje záväzky a poneváč máme obavy, že by sa to aj s cestným fondom tak dialo, vláde dôveru odhlasovať nemôžeme. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i další projednávání pořadu schůze.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnes sen. Dundrovi, na dnes a zítra sen. Hanckovi a sen. dr Rehákovi.

Dále oznamuji, že

do výboru rozpočtového na místo sen. Johanise nastupuje sen. Zimák.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 6. května 1931 o ¹/₂10. hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 426) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, čis. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu. Tisk 445.

2. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 427) k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z minerálních olejů. Tisk 446.

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednány byly osnovy zákonů:

a) jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, čís. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu, tisk 445;

b) o spotřební dani z minerálních olejů, tisk 446.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 409), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not dne 20. února 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. března 1931, čís. 32 Sb. z. a n. Tisk 438.

5. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 254) o řízení nesporném. Tisk 437.

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu trestního v Praze ze dne 16. ledna 1931, č. j. Nt XIX 1/31, aby senát dal souhlas k stíhání sen. Kroihera pro přečin proti bezpečnosti cti (č. 3084/31 předs.). Tisk 430.

Jsou námitky. (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi.