Počítáme-li nyní s tím - tak dovozuje podání dále - že nová spotřební daň z benzinu vynese 84 miliony Kč, pak to znamená, že úhrnné zatížení automobilismu dávkami činiti bude ročně 315 mil. Kč. Je zřejmo, jak by se automobilismus mohl příznivě vyvíjeti, kdyby poměrně tak malý počet automobilů nebyl zatížen tak obrovskými daněmi.

Když u nás měla býti zavedena silniční daň, uznal Autoklub spravedlivě povinnost automobilistů, přispívati k udržování silnic, zasazoval se však společně s automobilním průmyslem a se Svazem průmyslníků o to, aby malé vozy touto daní nebyly příliš postiženy. Podle zákona o silničním fondu platí silniční daň: malé vozy až do 1 l obsahu 300 Kč ročně, až do 1¹/₂ l obsahu 500 Kč ročně. Malý vůz, kterého vlastník používá ve svém povolání, urazí ročně asi 20.000 km, při čemž na 100 km potřebuje 8-10 kg benzinu; roční spotřeba benzinu činí tedy asi 1.600-2.000 kg a bude z toho daň o 62 hal. zvýšená činiti 992-1.240 Kč a více.

Zamýšleným zvýšením daně z benzinu by se silniční daň z motorových kol více nežli ztrojnásobila. U silnějších automobilů činilo by zvýšení znenáhla 50%. Novou daní postiženy jsou nejvíce malé vozy, právě ty, od kterých se nejvíce očekává pro vývoj automobilismu a autodopravy.

Ministerstvo financí odůvodňuje zavedení nové daně jednak valorisací předválečné dávky a za druhé požadavky silničního fondu. Oba důvody jsou neudržitelné. Pohonné látky pro motorová vozidla byly před válkou a také po převratu osvobozeny vůbec od spotřební daně. Nelze tedy valorisovati daň, která neexistovala.

Co se týče silničního fondu, nedostane se mu z daně takového přírůstku, jak se očekává. Četné výjimky pro stabilní zemědělské, živnostenské a průmyslové motory zmenší silně očekávaný výnos. Budou-li připuštěny tyto výjimky, nemůže se odepříti osvobození také tam, kde je automobilů potřebí k výkonu povolání, jako u autodrožek, autobusových linek a nákladních vozů. Také státní správa, obzvláště pošta, železnice a vojsko, budou se zpěčovat platiti novou daň.

Četná osvobození budou vlastníky stabilních a jiných motorů sváděti k tomu, aby daně prostého benzinu používali také k pohonu svých automobilů. Bude nemožno čeliti tomuto zneužívání, leda široce rozvětvenou a nákladnou finanční kontrolou, která pohltí značnou část obnosu nové daně. Jest jasno, že z tohoto výnosu nezbude mnoho pro silniční fond.

Prostředky pro silniční fond lze opatřiti snazším a správnějším způsobem. Podle zákona o silničním fondu hradí se výlohy na rekonstrukci silnic z půjčky, z běžných pak příjmů úroky a amortisace. Tato zásada je správná, neboť rekonstrukcí se silnice zlepší na dlouhou řadu let, a je spravedlivo, že se náklad umořuje postupně. Stejným způsobem nutno logicky postupovati také při rekonstrukci nestátních silnic. Běží zde především o postátnění navržených silnic, jež okresy a obce jsou povinny z vlastních prostředků uvésti do dobrého stavu a odevzdati pak státní správě. Je to jednorázový výdaj stejné povahy jako u státních silnic.

Kdyby se uplatnila tato zásada, bylo by možno do výdajů silničního fondu na rekonstrukci nestátních silnic vložiti místo položky 90 mil. Kč jen pro úroky a amortisaci částku pouze 7 mil. Kč, takže by se uvolnila částka 83 mil. Kč, tedy mnohem více, nežli může vynésti spotřební daň z benzinu.

Počet automobilů vzrůstal u nás v posledních letech ročně asi o 20.000 vozidel. Nebude-li se tomuto vývoji brániti, možno počítati s tím, že se počet motorových vozidel během 4-5 let ztrojnásobí. Tím přirozeně příjmy silničního fondu, které již nyní činí 220 mil. Kč, automaticky vzrostou trojnásobně a bylo by pak snadno nésti zvýšený náklad na silnice a spláceti rychleji sjednané půjčky.

Ze všech těchto důvodů je zjevno, že nově zamýšlená daň přinese republice více škody nežli užitku. Není jí také potřebí, neboť, ponechá-li se automobilismu jeho přirozený vývoj a nebude-li se rušivě zasahovati, dostaví se prostředky potřebné k opravě silnic samy. Autoklub Československé republiky v Praze, Lützowova ulice č. 2, žádá tudíž, aby se zaujalo stanovisko proti zvýšení spotřební daně z benzinu a aby novela zákona o silničním fondu doplněna byla v ten způsob, aby náklad na okresní silnice uhražen byl z půjčky, která by se zúročovala a amortisovala z běžných příjmů silničního fondu.<

Velevážení! Zmínil jsem se již zprvu, že budeme hlasovati pro zákon o silničním fondu a že především jsme také pro resoluce, předložené v dohodě ve pro spěch okresních silnic, budeme také hlasovati pro resoluci, kterou předložil kolega Havlena stran daně z benzinu, a podáme asi také ještě resoluční návrh v této příčině, i přejeme si, aby úlevy a osvobození od daně z benzinu rozšířeny byly také na automobily ve službách sanitních a hasičských.

Jízdní dráha, vozidlo a daň z benzinu zasahují, jak jsem již řekl, tak silně navzájem do sebe, že jsem si dovolil promluviti zde o věci najednou. Nechť první bod přinese s sebou konečně jednou rychlejší a účinnější zmírnění strašné pracovní krise, kdežto, pokud jde o druhý bod, máme za to, že vzhledem k hospodářské tísni musíme upustiti od zvýšení daně. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Stöhr.

Sen. Stöhr (německy): Pánové! Dovolte mi, abych v prvé řadě pojednal zásadně o otázce novely silničního fondu, a pak si dovolím v dodatku reagovati na některé vývody kolegy Starka.

Prohlásil jsem již v rozpočtovém výboru senátu, že naše strana vždy měla a má velký zájem na tom, aby zákon č. 116 ze dne 14. července 1927 byl brzo novelisován. Novela k zákonu č. 116 z r. 1927, na které se usnesla poslanecká sněmovna, a která byla senátu předložena k projednání pod č. t. 426, nevyhovovala však v mnohém směru názorům zástupců obou agrárních stran, i viděla se česká strana agrární nucena podati v této příčině pozměňovací návrhy v příslušných výborech, kteréžto návrhy naše strana podporovala pro jejich význam a zájem o samosprávné korporace, o naše okresy. Ukázalo se zejména při jednání v rozpočtovém výboru, že se druhé strany stavěly sice proti pozměňovacím návrhům, které podávaly a hájily agrární strany, a tyto druhé strany se domnívaly, že musí tyto návrhy zamítati, a to hlavně s poukazem k tomu, že panující nezaměstnanost nepřipouští, aby se uzákonění předlohy protáhlo, a že práce, určené k provedení na státních silnicích, nutno pokud možno bezodkladně zahájiti, o věcné a odůvodněné námitce všech druhých stran proti pozměňovacím návrhům agrárních stran nebylo však slyšeti ničeho. Zástupce německé křesťanskosociální strany lidové připustil ve svých vývodech beze všeho, že se vlastně nemůže stavěti proti předloženým pozměňovacím návrhům, že je musí uznati za takové, které jsou v zájmu našich okresů, že však v zájmu rychlého vyřízení předlohy musí hlasovati proti těmto pozměňovacím návrhům. Podobné stanovisko zaujal také zástupce německé strany národně-sociální.

Ukázalo se při projednávání této osnovy zákona v senátních výborech, že právě strany, které se denně slovem a písmem holedbají tím že hájí zájmy našich samosprávných korporací, a které třikráte silně podškrtávají podporu zájmů našich okresů, při hájení zájmů našich okresů ve vážném případě úplně selhávají. Toto jednání podává nám zase důkaz toho, jak nutno tak často oceňovati vážně pronesená slova a dané sliby. Naše křesťansko-sociální strana prohlásila již tisíckráte ve schůzích na venkově, že je stranou a vlastně jedinou stranou, která je vždy ochotna hájiti poctivě zájmy našeho domácího zemědělství, a která je také vždy poctivě hájí. Dojde-li však na půdě parlamentu k projednávání věcí v zájmu a na ochranu našeho domácího zemědělství, pak shledáváme stejné jednání jako v tomto případě.

Také naše německá národně-socialistická strana připravila si dokonce vlastní agrární program a chodí nyní s tímto programem loviti na venkově. Že se ještě naleznou takoví hlupáci, kteří těmto pánům sednou na lep, je kapitolou pro sebe. Ve vážném případě však tato strana ještě nikdy se necítila povinována hájiti zájmy našeho zemědělství, poněvadž to přece na základě programu své strany vůbec nemůže činiti. Přichystaný agrární program je přece jen na chytání hejlů a určen pro hlupáky jako lákadlo a agitační prostředek.

O jednostranném stanovisku socialistických stran k osnově zákona a ne věcném projednávání předložených pozměňovacích návrhů nechci dnes více mluviti. Ukáže se již po roce, že by, bývalo mnohem lépe, kdybychom se bývali s podanými pozměňovacími návrhy zabývali poněkud vážněji, a kdybychom je byli pojali do novely.

Žádný rozumný politik nemůže v podaných pozměňovacích návrzích spatřovati politikum anebo politický zvláštní zájem stran, jež tyto pozměňovací návrhy hájily. Podané pozměňovací návrhy obsahují snahu po lepší ochraně zájmů našich okresů na vybudování rekonstrukce sítě okresních silnic, jak má býti provedena. Že my jako strana venkovského lidu v prvé řadě máme a vždy míti musíme vyslovený zájem na našich okresních silnicích, leží nasnadě a měly by to uznati ostatní strany, obzvláště ostatní koaliční strany. Máme velký počet okresů, které nemají kilometru státní silnice, naproti tomu však velmi rozvětvenou síť okresních silnic, jejichž jen nejpotřebnější udržování bez nejvydatnější finanční pomoci jen na základě slabé daňové základny není možno. Jak dnes většina našich okresních silnic vypadá, o tom také nemusím ztráceti mnoho slov. My jako strany venkovského lidu máme také velký zájem na tom, aby našim zemským výborům nadále zůstal zachován patřičný vliv na udržování a vybudování okresních silnic v zájmu okresů. Při projednávání novely k zákonu č. 116 z r. 1927 se ukázalo, že všechny zemské výbory při stanovisku k této jmenované novele přijaly jednomyslná usnesení ve smyslu pozměňovacích návrhů, které v rozpočtovém výboru senátu podala česká strana agrární. V těchto zemských výborech zasedají přece také zástupcové všech socialistických stran, všech těch stran, které se ve výborech senátu postavily vlastně proti těmto usnesením svých kolegů v zemských výborech. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Máme dále velký zájem na tom, aby podíl na silničním fondu, který přichází v úvahu jako příspěvek pro okresní silnice, v prvé řadě byl úplně zabezpečen a vyměřen pokud možno vysoko. Nám zdál se navrhovaný podíl 90 mil. Kč ročně pro okresní silnice příliš malým i snažili jsme se, abychom dosáhli přiměřeného zvýšení této kvoty. Vždyť se okresům stalo bezpráví již tím, že část, která měla neerárnim silnicím připadnouti k dobru ze silničního fondu od 1927, nikdy jim nebyla dána ve výši, která jim přísluší, a na základě ustanovení novely k zákonu č. 116 se jim také nikdy více nedostane. Částka 112 mil. Kč, stanovená v článku VI, § 5a, jako náhrada těchto kvot, nemůže býti uznána za plnou náhradu kvoty, která okresům přísluší ze silničního fondu za léta 1927-1930. Ustanovení zmíněného článku o poskytnutí 112 mil. Kč vykazuje mezeru nám velice nepříjemnou; tento článek neobsahuje žádného udání času, žádné lhůty, do které tento obnos má, resp. musí okresům plynouti. Zajisté to chyba, kterou po mém názoru stát by býval povolán napraviti.

Naše okresy jsou většinou předluženy. O našich obcích, obzvláště o našich městských obcích nechci vůbec mluviti a nechci také mluviti o příčinách tohoto zadlužení a o hlavních vinnících těchto poměrů. To je kapitola pro sebe a budeme musit jednou o ní zevrubněji pohovořiti při vhodnější příležitosti. Našim okresům nedostává se především prostředků k udržování jejich silniční, sítě. Na systematické její vybudování nelze přece dnes vůbec pomýšleti. Tak mnohým okresům byla v posledních 2-3 letech přiznána subvence na vybudování nové okresní silnice. Příspěvek na výlohy, asi 20, resp. 30%, který připadl na dotyčný okres, nemohl tento okres sehnati, projekt nebyl proveden a povolená subvence nemohla býti vybrána. Názor, který v této příčině zastává ministerstvo veřejných prací, že totiž tyto subvenční obnosy, důvodů shora uvedených nevybrané, resp. nepoužité, bylo jednoduše považovati za propadlé a že jich použito bylo pro státní silnice, nelze zajisté také považovati za správný. Peníze některého fondu nemohou nikdy propadnouti, to jen náš názor.

Zmínil jsem se již předem o tom, že si přejeme a nadále budeme žádati, aby systematickým prováděním rekonstrukcí a vybudováním sítě okresních silnic nadále zůstaly pověřeny naše zemské výbory, a aby tyto práce prováděny byly podle plánu, stanoveného zemskými výbory se souhlasem ministerstva veřejných prací.

My zástupcové venkovského lidu vycházíme z názoru, že se máme v prvé řadě starati o své okresy a obce, a že se musíme snažiti, abychom okresní správy chránili v jejich snahách v zájmu okresů. V plnění této úlohy měly by nás však podle našeho názoru podporovati všechny druhé politické strany bez rozdílu. Péči o okresy máme přece jen my a nikoli pánové od zeleného stolu v Praze.

Výtku demagogie, kterou my zástupcové venkovského lidu jsme prý byli nuceni prováděti, obhajujíce podané pozměňovací návrhy odmítám s tohoto místa s touže energií, s jakou jsem byl bohužel nucen tak učiniti již při poradách o osnově zákona v rozpočtovém výboru, jestliže v konané debatě v tomto výboru anebo v poznámkách někdo mluvil o domnělé hrabivosti a hladu u agrárních stran, pak nemohu konstatovati v tomto případě jakoukoli souvislost mezi podanými pozměňovacími návrhy, které jsme my, agrární zástupcové, hájili, a nějakými stranicky politickými zvláštními snahami, nemohu vůbec konstatovati něco, co by bylo mohlo dáti příčinu k takovéto poznámce která není nikterak fair. Ale ani žádný jiný rozumný a vážný politik jiné strany nemůže nic konstatovati, co by bylo zavdalo podnět. k takovéto poznámce. Budeme snad míti příležitost, abychom se příště v té příčině odvděčili.

Pan ministr inž. Dostálek podal nám jako zástupce vlády před vyložením osnovy zákona v senátě ve schůzi koaličních stran o sobě velmi cenný a pozoruhodný výklad a ubezpečil nás také, že vzhledem ke známým pozměňovacím návrhům agrárních stran projevuje ochotu předložiti příštího dne vládě, resp. ministerské radě, přednesený nám zprostředkovací návrh. Pan ministr inž. Dostálek mínil tehdy, že je na 100% ubezpečen, že ministerská rada tyto jeho zprostředkovací návrhy schválí. Zprostředkovací návrhy pana ministra inž. Dostálka obsahovaly zvýšení kvoty pro okresní silnice ročně z 90 na 100 mil. Kč (požadavek agrárních stran obsahoval zvýšení na 130 mil. Kč) a dalekosáhlou ochotu při inkameraci tolika a tolika kilometrů okresních silnic ročně, a to inkameraci před opravou těchto okresních silnic, takže okresy měly býti zbaveny výdajů za opravné práce. Poněvadž tento zprostředkovací návrh v podstatě vyhovoval našim požadavkům, spokojili jsme se tím na známé schůzi koalice. Co se však ukázalo? Ačkoli pan ministr Dostálek jako zástupce ministerské rady učinil ve zmíněné schůzi koaličních stran toto prohlášení a projevil plnou naději, že ministerská rada svolí k jeho zprostředkovacím návrhům, my dále byli ubezpečeni, že jeho úmysly a dobrou vůli bylo dlužno považovati za poctivé, páni ministři socialistických stran v této ministerské radě oponovali návrhu Dostálkovu a nepřijali ho. V rozpočtovém výboru čekal předseda do 6 hodin večer na vyrozumění z ministerské rady o vyřízení zprostředkovacích návrhů pana ministra Dostálka, které nám byly den před tím předneseny. Oficielní vyrozumění nedošlo, dozvěděli jsme se jen, jak se páni ministři socialistických stran zachovali k návrhu Dostálkovu. Kde je, resp. kde byla potom chyba? Jen ve špatném režimu shora! Musím to uvésti, abych věc osvětlil tak, jak ji dlužno osvětliti. O nějaké demagogii agrárních stran nemůže zajisté býti řeči, uvedeme-li si na paměť tuto skutečnost, jak jsem ji zde vylíčil.

Viděl jsem se nucena k objasnění poměrů podati toto vysvětlení. Naše strana bude na základě došlého prohlášení svého zástupce ve vládě, že zprostředkující návrh pana ministra Dostálka byl v ministerské radě v pozdější schůzi pak přece jednomyslně přijat, hlasovati pro zákon. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Janček.

Sen. Janček: Slávny senát, chystaná novela zákona o silničnom fonde, trebárs znamená krok vopred tým, že aj vicinálné cesty zaraďuje medzi cesty, ktoré môžu z fondu podporu dostať ale staré krivdy Slovenska tým daleko niesú odčinené. Poukazujem na stav voči Morave a síce preto, že som mal rozpočet zeme moravskej v rukách. Morava ako zem nestará sa o cesty, ale keď išlo o dotáciu z vyrovnávacieho fondu, dostala asi o 80 milionov viac než Slovensko. Pánovia, ráčte si pozrieť zákon č. 169/1930, resp. č. 179/1930 o novej úprave finančného hospodárenia sväzkov územnej samosprávy. § 10 ukazuje, že Morava a Sliezsko dostáva dane z obratu 60.302.255, Slovensko naproti tomu 16 mil. Z dane z piva dostáva Morava 19,973.808 Kč, Slovensko naproti tomu 7,963.823 Kč, čo je starý prídel. Tedy Morava dostáva viac o 56 mil. 312.240 Kč. Z novej dane z piva dostáva Morava 31%, Slovensko 18%, poneváč jedno procento tejto dane sa rovná asi 1,200.000 Kč, tak diferencia medzi 31% a 18% je 13% á 1.200 mil., trinásťkráť 1,2 mil. je 15,6 mil. O toľko je Slovenská krajina ročite ukrátená proti zemi Moravsko-Sliezskej. Ako flajster je pre Slovensko na rok 1931 jedon mil. Kč a v ďalších rokoch o jedon mil. Kč vždy viac až do 5 mil. Kč pridelané. Tieto prídely môžu sa použiť pre zemské (krajinské) ciele, pre obce a okresy. Na Morave z dane z obratu 40,482.258, na Slovensku 14,564.000 Kč.

Slávny senát! Z toho všetkého, čo tu uvádzam a čo je založené na prostej aritmetickej pravde, z toho kričí ohromná krivda, ktorá skoro úplne ohrožuje a ochromuje Slovensko, Slovenskú krajinu.

Ďalej, páni moji, čujte! Morava bez investíčnych položiek a bez výdajov na dopravné prostriedky, teda len na riadné bežné, potreby má svoj rozpočet na r. 1931 sostavený vo výške Kč 342 mil., Slovensko vo výške 213 mil. Kč. Morava z týchto 342 mil. Kč dává na cesty 2 mil. Kč, slovenská krajina naproti tomu z tých 213 mil Kč, dáva na cesty 70 mil. Kč. Morave ostáva tedy na školy a iné kultúrne, zdravotnické a hospodárske ciele, na sociálnu pečlivosť a meliorácie 340 mil. ročite, tedy o 200 mil. Kč viac ako Slovensku. (Sen. dr Kovalik: A Slovensko je väčšie ako Morava!) Nemá byť ten Slovák potom skutočne naproti Čechovi a Moravanovi blbý a hlúpi, keď mu krajina, nemôže poskytovať žiadné podpory na kultúrne ciele, bo je nútená všetky prostriedky strkať do ciesť, len preto, aby vaše a iné autá mohly krížom krážom bez prekážky behať Slovenskom.

Moravské okresy obdržaly zo štátnych prostriedkov r. 1930 135 mil. Kč, slovenské naproti tomu bagatel. Prosím a Morava má menšiu rozlohu vo štvoročných metroch ako Slovensko. Obyvateľstva málo čo viac ako Slovensko. Ciest má Morava 13.877 km, Slovensko 12.260 km. Morava má teda len o 3% viac neštátnych ciest než Slovensko krajinských a vicinálnych a prídel oproti tomu: Do konca roku 1930 Morave 67,224.267 Kč, t. j. 28,9%, Slovensku 32,026.500 Kč, t. j. 13,7%. Na Slovensku z nášho krajinského prídelu musíme udržiavať asi 6.000 krajinských ciest. (Sen. dr Kovalik: To je nemožné!) Je to možné? To je tá spravodlivosť, to je to vystavovanie sa, čo nám je vždy predhazované, že doplácate na Slovensko. Doplácate na nerozvažité stranícke chútky, na to, že nechcete sporivo hospodáriť, len rozhadzujete, ako by boly všetky komory plné. Úpravy platov do nekonečna. Trinásty plat dávate vtedy, keď roľník nedostane za jeho plodiny ani za prácu zaplatené. Podpory dávate takým, ktorí ju nezasluhujú a nie sú na podporu odkázaní, ale dávate len preto, lebo sú straníkmi. Pre tieto vaše stranícke neduhy zvyšujete štátny dlh, zvyšujete štátny rozpočet, všecko prepackáte a potom pravda na užitočné investície sa nedostáva. (Sen. dr Kovalik: Tak jest!)

Žiadam a so mnou celá slovenská ľudová strana, ako jedine čiste slovenská strana, aby vláda republiky Československej v prejednávanej novele k zákonu č. 116/27 Sb. z. a n. ustálila kvótu prídelu pre neštátné cesty 180 milionov ročite pre najbližších 5 rokov, načo by sa táto kvota znovu určila, a aby podiel Slovenska na tejto kvóte bol v zákone ustálený 33¹/₃%. O tomto znení podávam pozmeňovací návrh.

Pozmeňovací návrh sen. Jančeka a spol.: K vládnemu návrhu zákona (tisk sen. 426), ktorým sa mení a doplňuje zákon zo dňa 14. júla 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničnom fonde.

Čl. V, § 5 zák. č. 116/1927 Sb. z. a n., bod 2, sa mení a doplňuje a bude znieť takto:

2. Ročná čiastka 180 milionov Kč počínajúc rokom 1931 a 200 mil. Kč počínajúc rokom 1941 na príspevky k zlepšeniu ciest neštátnych uvedených v §e 2, z ktorého obnosu obdrží ročite Slovenská krajina 33¹/₂%.

Slávny senát! V predloženom vládnom návrhu neni určené, ako má byť táto podpora medzi jednotlivé zeme rozdelená. Podľa návrhu predostretého ministerstvom verejných prác má kvóta pre Slovensko obnášať 14,950%.

Návrh tento nemôže uspokojiť Slovensko a to preto nie, že výpočet, na podklade ktorého sa hore uvedená kvóta navrhuje, neuvažuje všetky faktory, ktoré sú pre Slovensko priaznivé. Pominúc okrem toho ďalšie momenty, ktoré bárs sa nedajú matematicky presne vyjadriť, sú predsa len závažnými dôvody, aby boly na osoh slovenskej krajiny uvažované.

1. Výpočet ministerstva verejných prác vzhľadom na kvoty jednotlivým krajinám opiera sa o dľžku ciest (krajských, okresných, vicinálných), z ktorých pripadá na Slovensko 20,8%.

2. O počet motorových vozidiel z februáru 1930, ktorých pripadlo na Slovensko 9%. Poznamenávam pri tom, že dáta z februára 1930 sú pre Slovensko nepriaznivé.

3. A na príjem dávky z jazdného z osobnej dopravy autobusovej, na ktorej bolo zaplatené na Slovensku 9,2%. Tento príjem neni stály, ba už predložený návrh zákona čl. VII, bod 1, ho uvolňuje, to je dávku túto snižuje o 30%.

Najspravodlivejším meriatkom by bola intenzita premávky, pre ktorú ale nemáme potrebné dáta.

Slovensko kupuje všetky vozidlá v Čechách a v cudzozemsku, lebo vlastnej automobilovej továrne nemá. Túto okolnosť treba tiež vziať do úvahy, bo takto prispieva Slovensko k zveľadeniu českého automobilového priemyslu a to hodne, bo za prvých 11 mesiacov 1930 kúpilo Slovensko 1.708 kusov automobilov len českej značky, 468 cudzej značky, spolu 2.166. Keď vezmeme jedno s druhým cenu jednoho voza na 50.000 Kč, tak za tých 11 mesiacov Slovensko napomohlo český autopriemysel 85 milionami.

Nemožno súhlasiť ani s tým, že sa v návrhu ministerstva verejných prác kombinuje dľžka ciest s počtom aut, bez toho, aby sa bral ohľad na hustotu ciest v jednotlivých zemiach. Pri hustejšej sieti ciest, ako je v Čechách, sú jednotlivé cesty menej premávané, ako na Slovensku, kde je komunikácií menej: V Čechách na pr. 8,5% ciest, Morava 4,8%, Podkarpatská Rus 4,4%, Slovensko 4,2%. Keď ubehne slovenské auto ten istý počet kilometrov ako v Čechách, musí prejsť po tej istej ceste dvakráť. Slovenská cesta je tedy dva razy toľko namáhaná ako česká.

A potom veď po slovenských cestách behá viac aut českých ako slovenských. My sa na to nehneváme, ba nám je to vítané, bo čím väčšia premávka, tým väčší obrat, tým väčší obchod, ale neuvalujte celú ťarchu stavby ciest a opráv na naše plecia, na Slovenskú krajinu.

Keď sa všetky tu uvedené momenty vezmú do úvahy, tak ta kvotá pre Slovensko dopadne ďaleko priaznivejšie. Nie 14%, ale 30%.

České a moravsko-sliezské okresné silnice sú dotované z dvoch fondov: z t. zv. vyrovnávacieho fondu pre obce a okresy a zo silničného fondu, kým Slovensko je odkázané len na silničný fond.

Zo zprávy silničnej rady slovenskej vysvitá, že sa na Slovensku intezívne pracuje na zlepšení krajinských ciest, lebo kým v Čechách pribudlo na subvencovaných úpravách na dľžke 59,5 km, na Morave 3,8 km, za tú dobu na Slovensku pribudlo úprav na 73,8 km. V korunách povedané je to tak: V Čechách za 9 mil. 700.000 Kč, na Morave za 1,300.000 Kč, za tú istú dobu na Slovensku za 10 mil. 400.000 Kč. Vo výdajoch vedieme my, a v príjmoch vy, to je akási chytrácka pravda.

Slovenská krajina na žiaden pád nemôže do budúcna tak krvácať na cesty, kebo úplne vykrváca. Kým silničný rozpočet zeme českej na r. 1930 činí 3%, moravsko-slezskej 7%, zatým na Slovensku 52%. Toto je páni moji úplne nemožná situácia. Každý kto vie počítať aspoň do 10, očakáva, že Slovenská krajina sa zadlží tak, že neobdrží žiadneho úveru, bude nútená výdavky na cesty úplne zastaviť, z tej jednoduchej príčiny, bo príjmy na cesty pohltia úroky a vy sa nebudete môct na Slovensko dostať autom, iba pešky, po česky >cufus<.

Páni moji, dobrá úprava cesty vydrží 5 až 8 rokov. Amortizačné úrokovanie upotrebeného kapitálu na tie cesty ale vyžiada si dobu 25 usque 30 rokov. Toto treba do povahy vziať a tým počítať.

Aby mohla byť slovenská krajina v tomto smere odbremenená, bude potrebné na Slovensku prevziať aspoň 2000 km krajinských ciest do štátnej správy, t. j previesť t. zv. inkameráeiu dôležitejších ciest krajinských a slovenské vicinálné cesty prideliť okresom, aby i tieto mohly byť riadne dotované štátom alebo silničným fondom.

Na strednom Slovensku štátnych hradských takmer niet, takže keby zmrzly krajinské cesty, po prípade nemohly byť v dôsledku nedostatku finančných prostriedkov riadne udržiavané, nebolo by vôbec možné dostať sa po hradskej ceste českých zemí na východné Slovensko.

V pomere k Čechám slovenské cesty majú akiste pre štát takú hospodársku a strategickú dôležitosť ako české. To uznáte páni aj vy, čo?

Ten požiadavok štátu, vlastne ministerstva verejných prác, aby na Slovensku krajinské cesty boly vopred krajinou riadne upravené a až potom že ich štát prevezme do svojej správy, je neprevediteľný. Úprava táto by vyžadovala 1250 mil. Kč. Pri akomkoľvek dotovaní týchto úprav silničným fondom nemôže slovenská krajina prevziať nové silničné ťarchy na seba, keď už dnes nemá čím doplňovať zákonom predpísané procentá na stavby tak, u silničného ako aj u vodohospodárskeho fondu.

Aby nastúpila rovnoprávnosť, pravda a spravodlivosť i v tejto kategorii zákona, potrebné je cesty unifikovať vo všetkých zemiach. V celej republike treba roztriediť cesty na štátné, krajinské (zemské), okresné a obecné.

Veľká nepravosť sa stala Slovenskej krajine, že ten pán v ministerstve, ktorý silničný zákon osnoval, čerpal všetok material z právneho stavu historických zemí, kde vicinálnych ciest nebolo a niet. Keť by bol nútený český zemský výbor 52% venovať zo svojho rozpočtu na cesty a moravský tiež toľko, vlastne nastal by tu aj v poslaneckej snemovni taký jeremiaský rev, páni moji, že by aj ministerské kreslá hrkotaly.

Oproti Slovensku si trúfate všetko, bo máte tam vo vašich radoch našich bratov Slovákov, ktorí sú nútení sa podrobovať klubom a takto Slovensko ukracujú a zapredávajú. (Tak jest!)

Slovenskí poslanci a senátori v českých stranách, hrozný súd historie na vás čaká. Historia vypovie, alebo že ste boli zapredani, alebo že ste boli malomyseľní. Memento mori!

Slovensku je krivdené na celej čiare, slovenský priemysel sa odmontoval, dôvody sa našly. Treba teda Slovensku prijst v ústrety tým, aby sa pozdvihnol cudzinecký ruch. Švajciarsko, Itália skoro žijú z cudzineckého ruchu, len naše slovenské Švajciarsko je zanedbané. Tam pod Tatrami, len v jednom okrese sa ani špetky štrku nedostalo na úpravu 14 km cesty. Koľko chybovalo na celom Slovensku? Cesta rozbitá, hrby, jamy na ceste, a ani jednej skalky na opravu. Nuž, čo si pomyslí o nás taký Angličan, Američan, ktorý je zvyklý na betonové široké, dobre upravené dehtované, asfaltované, bezprašné hradské? Ten si akiste povie toto: Tu sú akiste nejakí hotentoti, toto by sme si mohli podmaniť.

Páni moji, miesto toho aby sme sa zaoberali problémom, ako riešiť otázku svetovej kríze, ako vyrovnať sociálnu nerovnosť kapitalizmu s robotníctvom a chudobou, ako upraviť zamestnanosť proti nezamestnanosti, hráme si na fondy, ktoré sú vlastne už vopred minuté, ktorých vlastne niet.