Na vaše centralistické chútky a prakticirovanie, ktoré ste prevádzali už 14 rokov v životných otázkach Slovenska, v administratíve, v otázkach politických i hospodárskych na Slovensku, dala vám pádnu odpoveď zídená slovenská mládež v Trenčianskych Tepliciach. To nebola mládež maďaronská, to bola mládež čiro čisto slovenská! To nebola mládež nahuckaná autonomistickými stranami slovenskými, to bola mládež vyburcovaná vami, vašimi poriadkami, vlastne neporiadkami, vašim odstrkovacím systémom, vašou panovačnosťou a vašim režimom. Posielate znova a znova ľudí z Čiech na miesta, na ktoré máme už dostatočný dorast svoj.

Československá vzájomnosť podlá vašej ideológie a dosavádnej prakse značí: My budeme panovať, vy poslúchať, my zobereme omastek, vám dáme syrovátku!

A toto slovenská mládež vystihla a mužne sa proti tomu vzoprela, za čo jej buď vďaka a úfam, že to bol len začiatok; iste sa ešte iného dožijete. My úprimní autonomisti slovenskí sme aj uprimni Čechoslováci v tom smysle, že chceme, aby sme ako rovní s rovnými sa tu doma uplatňovali, udržovali republiku, budovali a v páde potreby ju spoločne bránili. (Souhlas.)

Nech žije slovenská autonómia, ktorú si vydobudneme, keď byste všetky pekla sveta proti nám p o vznášali! (Potlesk.) A vy nám v tom nechtiac pomôžete a pomáhate.

Slováci sú holubičí národ, ale nie hluchonemý, Slováci sú trpezliví, ale nie blbí. To si pamätajte!

My sme prežili tisícročnú porobu Maďarov, prežijeme i ústrky brata, ale nepodľahneme! (Výborně!) To sme dokázali v krátkej dobe v Turč. Sv. Martine v Matici, to sme dokázali a ukázali v Trenčianskej Teplej a to sme dokázali v Banskej Bystrici.

Poneváč vláda má možnosť aj iným spôsobom, to je úsporami, rovnováhu rozpočtu udržať, nielen zvyšovaním daní, tento návrh zákona slovenská ľudová strana Hlinková neodhlasuje! (Výborně! - Potlesk ľudových senátorú.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan sen. Kostka.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Libá vůně vane domem, ale nepochází od daňových předloh, které zde nyní spatřujeme jako daňovou kytici. Předlohy zákonů, které ke konci tohoto zasedání zaměstnávají parlament, směřují vesměs k obnovení rovnováhy a pořádku ve státním rozpočtu, pokud to vůbec je možno. Vidíme zde důchodovou daň, daň z droždí, slyšíme o nouzové přirážce, o které se vyjednává, a vidíme něco velmi podivného, že vlastně nemůžeme dojíti k žádnému usnesení, jestliže se strany ve vedlejším pokoji nedohodnou také o vzájemném daru, který současně s daněmi musí obdržeti strany této sněmovny, které je povolují. To zdá se mi býti čertovým kopýtkem celé věci a myslím také, že pan ministr financí nad tímto vyjednáváním není naplněn zvláštní radostí, neboť, co se zde na jedné straně z nutnosti dává, musí se z valné části na druhé straně zase vraceti.

Víme, že požadavky zde ve vedlejším pokoji kladou dvě strany, a to na jedné straně jako agrární požadavky a na druhé straně jako nouzovou daň, jako socialistické požadavky, tedy požadavky dvou nejdůležitějších vládních stran. Je zde v senátě a také v poslanecké sněmovně zastoupena ještě řada jiných stran, a myslím, kdybychom se jednou tázali v průmyslu, živností, obchodu, tedy výdělečných kruhů, které velmi důležitým způsobem přispívají pro domácnost státu, co je výsledkem vyjednávání ve vedlejším pokoji, budou nám dotyční musit říci: Zatížení, která pro vás vznikají, ale v této těžké době ani nejmenší výhody. To vrhá trochu špatné světlo na takové předlohy a přivádí také posuzování do určitého proudu.

Musíme si konečně jednou ujasniti, chceme-li o tom vážně mluviti, který schodek ve státním rozpočtu by vlastně bylo hraditi. Pan ministr financí v několika řečech v poslanecké sněmovně mluvil o sumě 1700 mil. Kč. Podle jiných výpočtů, které sestavili znalci, bude schodek bohužel asi vyšší, neboť máme na jedné straně vzrůst výdajů oproti rozpočtu asi o 15%, u příjmů však jistě pokles o více než 10%, takže vlastně schodek ve. státní domácnosti překročí podstatně částku 2 miliard. Byla dále ve výpočtech, které také již ministerstvo financí a orgánové finanční správy provedli, síran péče o nezaměstnané zjištěna větší potřeba, které by odpovídala cifra 200 až 500 milionů. Myslím, že tato cifra nikterak neodpovídá skutečnostem. Provedl jsem malý výpočet ze svých praktických zkušeností o tom. jaké sumy by bylo zapotřebí, která by se měla zařaditi do rozpočtu. Dnes stojí v rozpočtu cifra 65 milionů Kč, tedy ani 100 milionů Kč. Tak jsme pro stát podle přehledného výpočtu při průměru jen 400.000 nezaměstnaných vypočítali za rok sumu 875 mil. Kč, které by bezpodmínečně měl platiti, chce-li také v budoucnosti dále platiti nuznou podporu, kterou dnes máme. Budeme ji musit platiti, také obce budou musit v budoucnosti platiti tyto podpory, neboť není pochybnosti o tom, že tomu, kdo nemá žádnou práci, žádnou výživu, tuto výživu nutno dnes nějakým způsobem poskytnouti. Že obce rovněž budou zatíženy ještě velikým obnosem, který nepřímo zase postihuje stát. vyplývá rovněž z tohoto přehledného výpočtu, i počítám, že obce v příštím roce budou musit sehnati alespoň 520 milionů a že pro tento obnos bezpochyby také nutno nalézti nějaké prameny státu. Bohužel nevidíme v zákoně o důchodové dani o tom ničeho, neboť to musí obce hraditi ze svých vlastních prostředků, nechtějí-li, aby jejich., lidé umírali hladem, a aby nedošlo ke vzpourám. To jsou přehledné cifry, které odpovídají skutečnostem. Máme nyní bohužel zkušenost 1¹/₂-2 roků o těchto cifrách a vidíme, že ve všech obcích nutno vésti těžký boj, aby se udělalo jenom to nejnutnější. Musím říci, že bohužel ve vládních kruzích a v jistých kruzích vlastních vládních stran pro otázky průmyslu není přiměřeného pochopení. Zřizují se komise pro všechna možná šetření, pro exekuce atd. Nechť se jednou do těchto obcí dosadí komise a provede šetření o nezaměstnanosti na místě samém. Tu se ukáže, jak těžce trpí obce pod tímto břemenem, jak to dnes, když jednoho dne 100 nezaměstnaných lidí stojí přede dveřmi, jak jsme to musili viděti v posledních týdnech, mají těžké, když jedna práce skončí, aby opatřili zase novou práci. Na to nemohou obce sehnati půjčky. Z vlastních prostředků obcí nelze při poklesu daní prováděti takovéto investice, obce samy musejí sahati po půjčkách a choditi od Pontia k Pilátovi. A tento Pontius a tento Pilát jim řeknou: >Nemám pro tebe ničeho.< Není více žádných půjček od sociálního pojištění, to ničeho více nemá, to vydalo většinu silničnímu fondu, vládě, za státní papíry, a nemá ničeno více po ruce. Pensijní ústav může pomoci jen malými obnosy, spořitelny jsou v největších obavách, jak udržeti likvidnost svých peněz, vydávají sotva několik set tisíc korun. A na konec, když dotyčný již všeho docílil, přijde ještě nějaký byrokrat a řekne: >Quod non<, obec stojí zase před ničím a nemůže provésti investice. Tu bude se stát také při každém zvýšení daně, také nouzové daně, o které ještě budem jednati, musit zvlášť o to starati. Schodek pasivních státních podniků nelze beze vší pochybnosti také odstraniti se světa malichernými opatřeními. Neboť naše železnice nelze více při nynějším systému udržeti a učiniti je výnosným podnikem. Zde nutno učiniti veliký řez, nutno pro naše železnice vytvořiti nový dopravní mechanismus, musí se vytvořiti nový dopravní systém, aby vůbec bylo lze zjednati rovnováhu mezi autodopravou a železniční dopravou. To jsou otázky, kterými se budeme zabývati později, ale spadají do schodku státní domácnosti a nutno je připravovati, neboť takovéto věci nelze vyříditi přes noc.

Přicházíme k velké otázce učitelských platů, které se v rozpočtu strkají z jedné kapitoly do druhé a na které také zde nutno upozorniti. Úsporná opatření na druhé straně postihují bohužel v prvé řadě zase státní zaměstnance. Je to zvláštní úkaz, že vánoční přídavek, který svého času byl dán jako trvalý, patří do úsporných opatření státu. Že mezinárodní platy, které pro nejbližší dobu odpadají, možno preliminovati zase obnosem 120-200 milionů, je potěšitelným znamením. V tomto směru musí stát hledati otevřené dveře, aby se výdělečné prameny státu zase otevřely a aby především náš průmysl, naše živnosti a obchod, které přece vedle zemědělství přispěly největším dílem státu, zase se staly likvidními. Pak možno státu zase dávati daně. Větší příjem odhaduje ministr financí na 400 milionů z daně z obratu a na dalších 400 milionů ze zvýšené daně důchodové, k tomu přistupuje daň z droždí a nouzová daň, která ještě nebyla usnesena. Přirážky, které zavedeny byly koncem roku 1951 na důchodovou daň, označují se jako nepostačitelné, nutno je po názoru finanční správy zvýšiti. Výsledek je, že v důchodové dani z berní reformy z r. 1927 skoro ničeho více nemáme. Neboť u malého příjmu činí rozdíl daně z r. 1927 a nynější sotva 1 %, u středních příjmů od 50.000 do 200 tisíc jsou sazby stejné, zde je berní reforma vůbec odplavena a neexistuje více, u větších příjmů je plus 2-8%. Možno míti o tomto plus různé mínění. Ministr financí praví, že velké příjmy nutno zdaniti. Myslím, že z tohoto velikého příjmu plynula na konec vždy a opět investice, něco trvalého, kapitál, jenž láká vésti podniky dále, a možno o tvoření kapitálu říkati cokoli: svého času zajisté dobře působilo, kde nebylo přílišně zdaňováno, všechny výdělečné kruhy a také dělnictvo měly z toho zisk. Finanční správa míní, že důchodová daň v celkovém obnosu z rozpočtové cifry 1020 vzroste na 1400 milionů, ovšem vždy jen za předpokladu skutečného zaplacení cifry, která se zde projektuje. Po-čítáme-li k tomu nouzovou daň a daň z droždí, docházíme bohužel při přesném vypočtu stále ještě ke schodku a nepochybuji o tom, že pro pana ministra financí nebude lehkou úlohou, za nynějších poměrů pro úhradu tohoto schodku nalézti ještě nějaký pramen, nehledě k tomu, že investiční činnost - viz železnice - v našem rozpočtu je zanedbána. Musíme bohužel poukázati k tomu, že po mém náboru a po názoru mnohých, kteří jsou průmyslu, živnostem a obchodu blízcí, není zvýšení daně v nynějším okamžiku východiskem k podstatnému zvýšení státních příjmů, výkonnost je ve většině případů překročena. Jděte ven k podnikům, které byly nejvíc schopny života a shledáte dnes, že dotyčný žije z ruky do úst a neví, zdali pozítří bude ještě existovati. Navštívíte-li textilní okresy, zničené přímo okresy sklářského nebo porculánového průmyslu, lnářského průmyslu, nožířského průmyslu, zkrátka okresy, které byly zařízeny na vývoz, shledáte, že tam o příjmech u dělníků a také u podnikatelů není více řeči a že přímo jest jen otázkou času, zdali nejdůležitější z těchto podniků v nějaké jiné formě s prominutím úroků, jaké většinou vznikly z půjček, budou zachovány či nikoli. Vidíme, že zde bez jakékoli pochybnosti netrpíme více vlivem poměrů ve státě anebo vlivem přílišných výdajů státu, nýbrž že musíme hledati zcela jiné příčiny. Tyto jiné příčiny leží přirozeně ve světové krisi, nikoli ve zlatě samotném, a jestliže již jednou nastane váznutí v lidském mozku, pak toto zkornatění pokračuje, a tak slyšíte v poslední době o hospodářském plánu, soběstačnosti a jiných krásných heslech, a přímo oddechneme, slyšíme-li lidi, kteří vlastně přece něčemu rozumějí o penězích a kapitálu, kteří sepsali dobrozdání ze Ženevy, kteří ve svém dobrozdání, jež zasláno bylo státům, praví: Nejsou to peníze, které způsobily bídu, nýbrž na konec politické poměry! Odstraňte jednou tyto závory a pak také závory, které dnes tísní hospodářský život, a uvidíte, jak pomalu - pomalu, nikoli z dneška na zítřek - důvěra pronikne mezi lidi a jak budou moci zase za starých obvyklých svobodných forem pracovati a vydělávati. Myslím, že to jsou také úvahy, které při všech těchto otázkách dlužno stavěti do popředí, i musíme vítati, že se v posledních dnech učinil krok, který skutečně zase otevírá dveře; a národům, kteří tam zasedali - a i když to byli jen jednotlivci, kteří tam říkali, že to tak nejde dále, že je nutno dáti se novou cestou - všem, kteří taní byli shromážděni, musíme býti vděční, ať to byli Angličané, Němci, Francouzi, Čechoslováci nebo kdokoli, chtějí-li se v budoucnosti dáti touto cestou.

Je to skutečně jen začátek, vidíme u nás přicházeti ještě zlý konec, neboť musíme závory nyní sami odstraniti a poznati, že to, co nazýváme soběstačností, hospodářským plánem, je starým nuceným hospodářstvím pod tlakem státu, který nikdy nedovede hospodařiti.

Není to, jak řečeno, žádnou lehkou úlohou pro finanční správu, učiniti v nynější době zde nějaké opatření, neboť hospodářský život je na celé čáře státními výdaji beze vší pochybnosti daleko přetížen, a z většiny toho, z čeho lze ještě bráti, z úspor, z kapitálu a z podstaty, má se nyní bráti zvýšení důchodové daně, i když se sahá zpět na rok 1931. Pan ministr financí říká, že doufá zvýšiti cifru na 1.400 milionů; podle rozpočtu činí 1020 milionů. Musil by však potom shledati příjem ještě takový jako r. 1928. Neboť tehdy přijato bylo 1.500 milionů anebo nebylo daleko od toho. Domnívá se někdo, že dnes ještě důchod se podobá jen trochu důchodu z roku 1928? Myslím, že nikdo. Nikdo nevěří, že se důchod roku 1931 rovnal ještě důchodu z r. 1928 a roku 1932 již dokonce nikoli. To jsou poslední zbytky, které dnes mizí, a je dnes již jen málo ostrovů, které něco zachránily, jestliže to nezachránily útěkem za hranice, přes všechny krásné předpisy o devisách a o ochraně měny.

Pokud jde o nutnost spořiti na celé čáře, souhlasíme s tím všichni, ale přicházíme s tímto poznáním v mnohém ohledu příliš pozdě. Mohu bývalému ministru železnic dnes ovšem, velmi dobře říci: >Měl jsi spořiti, místo abys stavěl milionový palác.< Mohl bych to říci také jiným ministrům. Ale nic to více nepomůže,, dnes budou živnostníci trvati na svých pohledávkách a tyto pohledávky asi nebudou malé. Ale vím také, že poslední ministr železnic nechtěl slyšeti také ve věcech, na které byl upozorňován. Vypadá to malicherně, mluvím-li o našich vlastníci, věcech, o nešťastné dráze na Ještěd, která vyžaduje 10 milionů. Malá položka snad, ale také nynější prozíravý ministr železnic inž. Hulá nemohl více činiti, ačkoli dráhu považuje za nevýnosnou, poněvadž ministr Mlčoch tuto položku pevně stanovil, a peníze se musejí vydati, poněvadž v této příčině je zde pevná smlouva. (Místopředseda Kahler převzal předsednictví.)

Ale prosím, podívejme se na věc jednou po jiné stránce. I když státu nabídnu nějakou úsporu, přijdou bohužel jisté věci, které možno nazvati šovinismem nebo přílišným nacionalismem, anebo jak je chcete nazvati, a přivedou takovéto věci k pádu. Nabízeli jsme v Liberci státu pozemky a dávali jsme mu je k 'disposici, aby zřídil českou školu, poněvadž potřebujeme školních tříd v naší německé budově, kde je dnes umístěna česká škola. Dodnes se nepodařilo prosaditi tento požadavek proti šovinismu, který v Liberci zastupuje jen >Jednota<. Musím to zde jednou otevřeně vysloviti. Mohli bychom státu uspořiti 600.000-800.000 Kč, poněvadž přece město samo má zájem na tom, aby se mu uvolnila budova, a poněvadž dáváme státu pro tuto školu k disposici pozemky. Ale prestižní stanovisko českých národních demokratů u nás to do dnešního dne znemožnilo, ačkoli ministr vyučování je srozuměn řešiti tuto otázku takovýmto způsobem. To jsou věci, kterým jednoduše nerozumíme, smýšlíme-li skutečně hospodářsky loyálně. Musili by přece jinak říci: zde musíme postupovati společně, dostaneme školu. Ale co si představovali? >Tato škola se musí stavěti na místě, na kterém jsme se usnesli,< t. j. uprostřed parku, který dříve patřil hraběti Clam-Gallasovi. Město má však největší zájem na tom, míti tento park jako veřejný, pro město, pro Němce, pro Čechy, pro každého, kdo tam jest. Nikoli, prestižní stanovisko je proti tomu. Neděje se nic, ačkoli by stát mohl při tom uspořiti více než půl milionu.

Ano, to jsou maličkosti, ale jedna 'maličkost ke druhé - každý z vás dovede asi něco takového vypravovati - dá velký celek, což se ve státním hospodářství jeví jako schodek. Řekl jsem již, že při této celé věci nalézáme čertovo kopýtko, a je to zatížení pro vzájemné dary. které vyplývá zároveň z těchto předloh pro jisté skupiny. Míním především dovozní syndikát pro zemědělské výrobky s vázanými cenami, což zajisté budou musit nésti průmysl, obchod a živnosti. Kdo pak jiný to má nésti, odkud to máte vzíti? Konsumenti, dělníci budou to musit nésti spolu. Ale nerozumím tomu naprosto, jak zde vůbec na druhé straně možno vytvořiti vázanost s nouzovou péčí atd. Považuji pro státní finance za nezdravé, že se takovéto příjmy, může-li si je stát opatřiti, poskytují určitému výdělečnému oboru. Vždyť i zástupcové zemědělců nejsou srozuměni s formou nouzové podpory, a o tom se přece vyjednává. Chci-li zde zaplatiti hypotéky, pak není pochybnosti, že se z toho musí vyvinouti protekce, a Slovák nebude spokojen s tím, co se děje v severních Čechách, a ve středních Čechách nebudou spokojeni s tím, co se děje na Moravě, takže se z toho musí vyvinouti protekce u zemědělství samotného. Nechť se zde potírá zásada. My přejeme zemědělství přiměřené ceny, neboť zemědělství musí zajisté dostávati přiměřené ceny za své výrobky. Ale nechť se nepostupuje s prostředky tak neschopnými, tím že se jedné skupině zjednávají výhody, které jsou na prospěch jen jedné části a na 'konec přivádějí celý systém do kolísání.

Že nouzová daň zatěžuje hlavně také průmysl, obchod a živnosti, a že se tím bezpochyby také v budoucnosti podmínky pro příznivé obchodní smlouvy omezováním dovozu stávají stále obtížnější, o tom není pochybnosti, ale patrně nelze tomu dnes zabrániti. My však takovéto vyřízení věci nemůžeme schvalovati a musíme tudíž zaujmouti stanovisko také proti předloženým zákonům.

Chtěl bych ještě zvláště zdůrazniti jeden bod, který již vzbudil nejostřejší kritiku: zpětnou účinnost těchto daní na rok 1931. Obchodní a živnostenské komory dobrozdáním, jež podaly všechny komory v republice, varovaly vládu před touto zpětnou účinností a poukazovaly k tomu, že se tím těžce porušuje důvěra v nabytá práva na škodu úcty před ustanovením zákona. Morální a hospodářské škody, které s porušením této právní zásady jsou nutně spojeny - tak praví se dále v tomto dobrozdání - nelze nikdy napraviti. V době, kdy od návratu důvěry přímo závisí nové oživení hospodářství, musí se vláda vystříhati všeho, co by bylo schopno rozšiřovati zneklidnění a nedůvěru. Všeobecné právní cítění brání se proti tomu, aby uznaný právní stav byl dodatečně považován za protiprávní.

My můžeme tyto vývody, které předneseny byly se strany s věcí naprosto obeznalé, zde jen veřejně podškrtnouti, a přál bych si jen, aby konference, která se koná ve vedlejším sále. měla ten úspěch, aby aspoň toto ustanovení padlo. Musíme žádati, aby rok 1931 bezpodmínečně zůstal vyjmut ze zvýšení důchodové daně, jak to stanoví tento zákon. Ze zásady musí se naše skupina vysloviti proti předložené osnově zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Ctený senát! Asi pred troma mesiacmi slyšali sme z úst p. ministra zahraničia nie celkom múdre slová, že pre Československí! republiku nie je naliehavá hospodárska dohoda so susedmi, lebo že v Československu nie sú ešte také svízele, ako inde, a preto Československo môže čakať. Od tých čias učinil pán predseda vlády prejavy stejného smyslu. V ostrej protive k týmto prejavom sú návrhy vlády, predložené Národnému shromaždeniu o zvyšovaní daní a zavádzaní nových daní, z ktorých už od jesene minulého roku dostalo sa už viac než dosť ľudu, verejnými bremenami krajne uťahanému. Prostým svojim rozumom nemôžem, pochopiť, že vida-li p. ministerský predseda a p. minister zahraničia tak ružovým hospodársku a finančnú situáciu štátu, prečo svoje heslo >my môžme čakať< neaplikujú na zákony o zvyšovaní daní? Prečo ich neodložia na jeseň, alebo až na 10 rokov, kedy snáď náš osud obráti sa k lepšiemu a my budeme snáď vstave tie zvýšené dane zaplatiť? >My môžme čakať<, vravia odpovední vládni činitelia a nevdojak namaňuje sa nám otázka, že nač tedy môžme čakať? Na to, až nám pečený holub vletí do huby, to sotva; naproti tomu môžme sa dočkať toho, že dnešná vláda poteší ľud, národy tejto republiky ešte celou kopou nových návrhov na zvýšenie daní; veď pán minister financií bez obalu povedal, že v tomto roku nebude požadovať nové daňové zákony, jestliže sa hospodárske pomery nezhoršia.

Bol bych rád planým prorokom, avšak situáciu vidím tak, že na jeseň bude sa hospodárska bieda len zväčšovať. Veď, abych zostal len u jednej veci: vlani znivočily živelné pohromy južné a západné Slovensko, kdežto stredné a východné Slovensko zostalo ušetrené. Tohoto roku zničila obilná hrdza obilie na strednom a východnom Slovensku priamo pred žatvou, tak že už zasa máme na krku starosť o podzimné osivo a o výživu obyvateľstva. Väčšina národov republiky je proti každému zvyšovaniu daní a skôr očakáva podporu; ale nie je vstave dať viac, než koľko od neho dosiaľ vyberajú krutí, hrubí berní exekútori. Za takýchto okolností bolo by poctivejším jednaním než heslo >môžme čakať<, keby tiež odpovedná vláda republiky povedala úprimne a otvorene celému svetu, že bieda už i tuná je tak veľká, že ďalej čakať už nemôžme, a tedy pomôžte vy cudzozemské mocnosti - keby ovšem mohly.

Ako merítka hospodárskeho a finančného blahobytu republiky rada sa dovoláva vláda toho, že v Československu je ešte ústavný život, že nebolo treba siahnuť k prostriedkom mimoriadnym, ako vo štátoch susedných, ba i vo dvoch druhých štátoch Malej dohody. Nuže, skúmame-li podstatu tejto vety, vidíme, že je to len prázdny chvast. Parlament a senát už od dávnejšej doby klesly na úroveň púheho hlasovacieho stroja, a to prv, než sme sa oboznámili s hrôzami hospodárskej krízy. Tento zástoj Národného shromaždenia jakožto hlasovacieho stroja iba sosiloval, ovšem na úkor ústavnosti a demokracie. Dovoľujem si tázať sa pánov senátorov vládnej väčšiny, či by práve pojednávané návrhy zákona o zvýšení dane dôchodkovej a dane z droždia - tedy návrhy o zavedení nových daní, keby nemuseli mať strach o svoje mandáty? Mám za to, že nie, lebo ľudia, jakými sú členovia zákonodarstva, ktorí vo väčšine sú s ľudom vo stykoch, musia vidieť biedu, núdzu, ktorá je stejná v horách rusínskej Vrchoviny, v pšeničnom kraji Žitného ostrova, v delníckych domkoch sklárieň jabloneckých, na Českomoravskej vysočine, zkrátka všade. Len naprosto otrlí ľudia skamenelého srdca môžu dnes za zvýšenie verejných bremien hlasovať, alebo takí, na ktorých pôsobí morálny nátlak. A keďže osobne nemám dôvodu pochybovať o dobrom srdci ani jediného zákonodarcu, zbýva tedy len eventualita druhá: morálny oktroj. To sa však naprosto uhlopriečne protiví ústavnosti, ale zvlášte to odporuje demokracii, a to do tej miery, že jedno je druhým vylúčené. Lebo oktroj je diktatúrou, t. j. násilným prevedením vôle tajnej hlavy a takto morálna hodnota týchto daňových zákonov, odhlasovaných morálnym oktrojom, nie je o nič lepšia, než hodnota rozkazov sebavoľného vladára.

Čo sa samých dvoch berných návrhov tyče, k tomu dovolím si v merite podotknúť v krátkosti len, toto:

Pokiaľ ide o percentuálne zvyšovanie prirážky k dani dôchodkovej, o tom nechcem sa rozširovať, lebo ludia s dôchodkom 15-20 tisíc Kč neboli vstave platiť ani dosavádné svoje dane, a ja uisťujem vládu, že od týchto malých existencií, od maloživnostníkov a maloroľníkov z týchto zvýšených daní veľa neuvidí. Pre týchto je úplne ľahostajné, i keď vláda prehlási, že prirážka bude 100%-na. Ľudia však so stotisícovými dôchodky nás nezaujímajú, lebo u nás sa zahostila už len chudoba, postupná depauperizácia, ošarpanosť. Avšak musím sa zastaviť pri chystanej zpätnej účinnosti zákona na jeden rok. Ja obdivujem učenosť a ženialitu p. ministra financií, ktorou snaží sa udržať pospolu kolá vyschlej káry štátnej domácnosti, čo je úkolom nesporne nie malým. Divím sa však tomu, že, je-li už tak veľkým učencom, chce usporiadať štátne financie zpátným zdanením lanských dôchodkov - prečo neišiel aspoň na 8 až 10 rokov nazpät, a prečo by sme sa nemohli vrátiť do rokov predválečných, kde nebolo nezamestnanosti, a hlad a bieda - aspoň v dnešnom území Československa - boly pojmy neznáme; prečo nevypracuje zákon, že prirážky treba vyrubiť k daniam, plateným v r. 1914 až 1950, prečo zdaňuje zpätne iba rok 1931, ktorý bol hospodársky trach strašne mizerný? Pôjde-li to tak ďalej, vtedy obchodník a živnostník bude museť, jestli vôbec bude môcť tovar odpredať, zvláštny príspevok požadovať od svojho zákazníka preto, aby mal úhradu na daň, ktorá bude po prípade v r. 1933 uložená zpätne z roku 1932.

Pánovia, páni väčšinoví, nuž či vy sami nečítate svoje vlastné koaličné listy, ktoré prinášajú názory českých profesorov práva, dľa ktorých zpätne zdanenie podkopáva právnu istotu, vaše noviny, ktoré uverejňujú mienku ústredia obchodných komôr, dľa ktorej udržovanie rovnováhy štátnej domácnosti má iba jednu možnosť: snížiť zbytočné výdavky? Váš zrak je slepý a váš sluch je hluchý voči týmto prejavom. Farizejským svätuškárstvom a sofizmou je, že daň dôchodková z r. 1931 vyrubuje sa beztoho až v bežnom roku a teraz musí sa platiť, lebo veď i za pomerov úplne normálnych musí každý kalkulovať s tým, aké dane budú sa na ňom požadovať po jedném roku, a každý podľa toho upraví svoje príjmy - ceny tovaru - a zvlášte podľa toho upraví svoje výdavky. Avšak u nás už od rokov nemôže byť ani reči o tom, aby malé existencie mohly nastrádať rezervy na neočakávané zpätné dane, a preto v plnej miere sdeľujem názor českých obchodných komôr a českých profesorov práva, že táto zpätná daň podrýva právnu istotu a je tedy nemorálna.

Za takýchto okolností škoda by bolo o tomto návrhu viac slov utratiť.

Avšak stejný duch a rovnaká rozhodná zlovôľa javí sa i v návrhu druhom o dani z droždia. Tu sa zasa musím diviť, prečo náš p. vynaliezavý minister financií nepodal návrh zároveň o zdanení dymu, kľúčových dierok, okien, vtáčích hniezd, vtáčieho spevu, bielizne, ktorá ešte z blahovôle exekútora zabudla, podrážok bôt, sporákov a veľa iných podobných vecí?

Dôvodová zpráva návrhu o dani z droždia vychádza z naprosto mylného predpokladu, že národný dôchodok v Československu činí 75 miliárd, a tedy priemer dôchodku jednoho občana činí ročných 5000 Kč a že tento dôchodok je daňou z droždia len jedným promilom zachytený. Múdri osnovatelia návrhu - uznávam to bez pochybovačnosti - rozumia dobre počtom, umia spočítať, odpočítať, násobiť a deliť, je to vidno i z dôvodovej zprávy, zabudli len na to. že promilom nuly, t. j. žiadneho nejestvujúceho dôchodku je tiež len nula. Dôvodová zpráva veľmi krásne rozvrhuje toto nové daňové bremeno, z ktorého na jeden rožek alebo žemľu pripadá vraj ¹/₃ haliera, a tedy >nieto príčiny ku zdraženiu chleba a pečiva<. Ale dôvodová zpráva uznáva i to, že p. minister financií očakáva od tohoto zákona 60 mil. Kč. A to nie je zdražovanie, lebo z toho na jednu žemlu pripadá iba ¹/₃ hal. Ale to už nikto nechce vidieť, že z dnešnej ceny chleba nemôže pekár, mlynár a obchodník múkou pri dnešných svojich príjmoch pridať zo svojho už ani ¹/₃ hal. a tedy ceny veru bude treba zvyšovať. Pánu ministrovi financií nepostačí vyznať sa len v násobilke, p. minister financií musí znať i chudobu, musí vidieť, že živnostník a obchodník, jestliže vôbec pracuje, na svoju prácu dopláca, a potom nepodpíše také nerozumy, aké obsahuje dôvodová zpráva návrhu o dani z droždia a o ktorých som práve mluvil.