Rozpočet na r. 1932 bol podrobený škrtom a na tento rok pod tlakom verejnosti vynútená bola na vláde úspornosť, ale mám za to, že pri škrtoch siedmych koaličných poslancov nehrala hlavnú rolu prázdnota v štátnej pokladne, ale prázdnota pokladní vládnych strán.

Veď je to k smiechu, že celá vina za všetky neporiadky s ľahkým svedomím sa jednoducho prevaľuje na hospodársku krízu. Za takýchto okolností i rozpočet nemôže inak vyzerať. Nevytknul som si za úkol, hrabať sa mechanicky v položkách rozpočtu. Bolo by to zbytočné, lebo v číslicach fingovanej rovnováhy rozpočtu by som i tak nenašiel pravdu, ktorej sa ľud živelne dovoláva. Mám však za svoju povinnosť, zopakovať najmä úspešné vládnutie občianskej koalície od r. 1925. Prečo vedela dať táto konštelácia národu konjunktúru a blahobyt? Prečo ľud zdrtený biedou si dnes spomína na občiansku koalíciu? Preto, lebo činy občianskej koalície usmerňované boly najvyspelejšou spravedlnosťou k ľudu. To je dejinný význam občianskej koalície v tak rušnom živote mladého čsl. štátu.

Páni socialisti, necítite, že vám hrozí zo škandalóznej protiživnostenskej politiky nebezpečie? Nevidíte, že ničením živnostníctva a obchodníctva staviate štát na vedľajšie koľaje v medzinárodnom živote? Vy to nechcete chápať, že zničením živnostníctva a obchodníctva a zničením súkromného podnikania oslabujete štát, ktorý sme povinní všetci úpenlivo brániť, najmä za dnešných pohnutých medzinárodných časov. Na vás musíme si pripraviť voľby podobné voľbám r. 1925, abyste sa zpamätovali, že čiastkou národa je tiež stredná vrstva živnostenská a obchodnícka. (Výborně!)

Spomenul som, že údobie konjunktúry r. 1925 až 1929 bude v našich dejinách jedinečným príkladom. Utešene hospodársky silnelo vtedy hlavne Slovensko. Do r. 1929 bol hospodársky ruch v našom štáte úžasný. Platobná bilancia štátu vykazovala miliardové prebytky zo zahraničného obchodu. Viedlo sa každému podnikateľovi dobre. Viedlo sa dobre konzumentovi a životná miera rapídne stúpala. Všetky záväzky do cudziny sme hravo platili z prebytkov, platili sme dlžoby, devízová zásoba rástla, cudzozemcom patriace podniky v republike sme vykupovali, z cudzineckého ruchu malo hlavne Slovensko veľmi pekný príjem atď. Šlo to tak, že sa dalo čakať, že Československo bude z prvých štátov, v ktorom blahobyt jeho ľudu nikdy nevymizne.

Prečo to dnes spomínam za časov najväčšej biedy ľudu a prečo veľmi živo apostrofujem s tohoto miesta dnešné Slovensko? Preto, aby občianstvo rozhodlo, že odmieta dnešnú koalíciu. Národ volá po náprave, národ žiada svoje práva, ktoré mu berie dnešná česko-nemecká vláda.

Až v r. 1929 videli sme prvé známky zhoršenia našej situácie, ale nevenovala sa im so strany vládnych činiteľov pozornosť. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.) Verili sme, že pokles obratu v zahraničnom obchode je len priechodný. V r. 1930 mali sme ešte aktívum 1750 mil. Kč, ale tieto peniaze ostaly v cudzine. Bolo plno rečí o zamrznutých pohľadávkach a kapitalisti u nás práve tento rok najviac peňazí ukladali v cudzine na dobrý úrok. Bol to československý priemysel, ktorý odčerpal domáce prostriedky z peňažného trhu. Z tejto doby začalo sa ráznejšie ozývať obyvateľstvo tohoto štátu proti kríze. Priemyselníci poskytli moratórium svojim zahraničným odberateľom a šli ďalej, vytlačovali živnosti a obchod s domáceho trhu a dali usporiadať v parlamente na živnostníkov a obchodníkov honičky. Naša vrstva si toho nezaslúžila, aby zástupci iných vrstiev ju nazvali daňovými defraudanty. Naopak, sme vrstvou, ktorá pozná svoje povinnosti voči každému a preto vždy vie vykonať svoje povinnosti voči štátu. Česko-nemecký priemysel vrhol sa na domáci trh s takou dravosťou, že to vyvolávalo prekotný zmätok vo finančnej správe. Živnosti a obchod zrazu postavené boly medzi tlak priemyslu a tlak berných orgánov. Je samozrejmé, že presila zvíťazila.

Po tejto perióde nášho hospodárstva ztroskotala kapitálová expanzia Československa v zahraničí. Doma sme upozorňovali, že je treba brániť sa, lebo známky zhoršovania sa rapídne množia. Vtedy ale sme mali vládu podobnú dnešnej. Problém za problémom utekal nám pred očami bez toho, že by vláda bola pohla prstom k uskutočneniu našich návrhov. Tak sa zdá, že živnostník pri svojej až abnormálnej skrovnosti a pri svojej osvedčenej loyalite voči každej vrstve hrdinne snáša všetko, čo mu vláda a koalícia servíruje.

V r. 1931 naše susedné štáty začaly sa uzatvárať devízovými hradbami. Priemysel o prekot bojoval s malou výrobou živnostenskou. Zaplavil trh a postavil k stene živnosti a obchod. Páni socialisti pomáhali ovšem kapitalistom proti živnostníctvu a obchodníctvu. Keď silne klesala platobná bilancia štátu, vlastenci z národnej demokracie nedomáhali sa na cudzine vrátenie peňazí. Ani ich nehlo, aby sa starali o inkaso pohľadávok, lebo si mysleli, že Československo začína byť nebezpečné pre ich peniaze.

Potom, aby všetky trampoty sa na nás valily jednou vlnou, zahraničný kapitál začal svoje peniaze u nás vyberať. Boli sme svedkami úporného boja našich peňažných ústavov s odlivom kapitálu, a to znamenalo pre strednú a malú výrobnú vrstvu živnostenskú naprosté znemožnenie úveru. To bol hotový poprask, proti ktorému ani medzinárodné zákroky našich diplomatov nič nepomáhali, lebo cudzina začala nám nedôverovať.

Potom dostali sme devízovú komisiu, ktorá vyradila podnikateľskú odpovednosť z procesu výrobného. Ona totiž dávala devízové povolenia len mocným a protekčným jednotlivcom, zatiaľ čo živnostník ťažko obdržal povolenie. O Slovensku vôbec ani nechcem rozprávať, lebo som sám videl taký prípad, že mi srdce priamo trhal. Na Slovensko sa dostalo devízových povolení veľmi málo, alebo nič. Slovensku v jeho podnikaní devízová komisia sotva dala omrvinku. Bolo to vyložené zabíjanie slovenskej súkromnopodnikateľskej schopnosti. Zapamätáme si to a zpopularizujeme v ľude toto zabíjanie slovenského hospodárstva.

Nato dostali sme vládu Malypetra a r. 1932 plynul vo znamení škandalozného útisku živnostníctva a obchodníctva. Zvyšovaním daní a udeľovaním sanácií priemyslu vláda zranila ľud na najboľavejšom mieste. Drvila existenciu za existenciou a svoju nemorálnosť vybičovala v dielo, ktoré republika dostala z rúk dr. Czecha, ktorý vykonštruoval celú metódu na rozhadzovanie verejných peňazí. Podpory na nezamestnaných plynuly do nemeckých krajov a na Slovensko sa dostaly málo alebo zasa len omrvinky. A tak to šlo ďalej.

Potom sa handlovalo s daňovými nedoplatkami a vedúce kruhy operovaly z vymyslenými číslami o nedoplatkoch. Socialistické strany chcely prenajať od berných orgánov vyberanie nedoplatkov, pravdepodobne za účelom, aby prv vymietly stredný stav a aby umiestniť mohly svojich agitátorov. Ministerstvo financií svojou lietacou komisiou poriadalo lov na poplatníkov. Perzekúcia živností pokračovala.

Divíte sa, že strana živnostenská vyvodila z takejto politiky dôsledky jedine možné? Divíte sa, že súkromné podnikanie živnostenské je zničené? Pán minister financií sa síce v senáte zmienil o tom, že výnos daní za posledné dva mesiace proti roku predminulému stúpol o 300 mil. Kč, ale zabudol asi z chytrosti povedať, že zvýšil tiež dane a že najbrutálnejším spôsobom vymáhal dane na zničenom živnostníctve a obchodníctve.

Celá verejnosť živnostenská by to chcela vedieť, že koľko zaplatili vlastenci fabrikanti z tých 300 mil. Som presvedčený, že nezaplatili ani haliera, lebo máme koalíciu rudo-zelenú, ktorá na účet strednej a malej výroby stavia na veľmi pochybnú základňu svoje štátnické umenie. Áno, na úkor živnostníctva a obchodníctva rudo-zelená koalícia dáva ešte dnes prezenty priemyselníkom. I táto činnosť vlády stane jednou z kauzou pred súdom ľudu.

Budúci mesiac, marec, bude jeden z najťažších. Strana živnostenská je zvedavá, či zmiernite perzekúcie. Poplatníctvo tohoto štátu otvorene dnes hovorí o súčasnej vláde, že je to vláda diktátu. A prosím, to nie sú poplatníci živnostenskí, lebo tí vedia, že ani jeden rozpočet nepriniesol im žiadnej výhody, a preto radšej mlčky prechádzajú nad sústavným odkopávaním. Ale nadišla doba, ktorá úplne zmarí sofistiku vlády a jej koalície, a preto mám za to, že vláda začne sa povážlivo kolísať, a to v dobe čo najkratšej.

Rozpočty jednotlivých rezortov dôkladne podrobil zdrcujúcej kritike náš predseda klubu sen. Thoř. V rozpočtovom výbore senátu malo dojsť k akému si prepadnutiu práv nášho zástupcu. Boly činené so strany koaličných senátorov pokusy umlčať nášho zástupcu a tiež to isté sa malo opakovať v živnostenskom výbore, v ktorom predsedom je kol. Pastyřík. (Hlasy: To není pravda!) Jeden pán národný demokrat, nechcem na neho prstom ukázať, štval až chorobne členov živnostenského výboru, aby pripravili oktroj na kol. Pastyříka. Chceli ho vyhodiť z výboru ako predsedu a nár. demokrat chcel sa stať predsedom. Páni, to je prostredie, ktoré budúcim generáciám parlamentných zástupcov nedáva dobrý príklad. Odsuzujem túto primitívnu panovačnosť strany, ktorá hlásala, že pôjde do revolúcie, keď Nemci budú vo vláde, Nemci sú vo vláde, ale strana internacionálne demokratická sedí tiež v tej vláde. K tejto práci národných demokratov a celej vlády prehlasujem, že kategoricky odmietame také zásahy do práv zodpovednej štátotvornej opozície. Naše miesto v tomto štáte nedáme si nikým obsadiť. Máme právo kontroly. Máme právo dívať sa na prsty koalície, lebo koalícia s národom nehrá hru otvorených karát.

Dnešný rozpočet ukazuje škrty na pokračovacom živnostenskom školstve. Šetrnosť vlády je nie na pravom mieste a je až nápadná, poneváč nepodporuje živnostenské školstvo v tej miere, ako by to poplatnosť verejných bremien živnostenského stavu dovoľovala, ale naopak favorizuje sa školstvo tej triedy, ktorá ani zďaleka není verejnými bremenami tak zaťažená. Dokazuje to najlepšie, že naši riaditelia a učitelia živnostenských pokračovacích škôl na Slovensku vzdávajú sa svojich funkcií z dôvodov nedostatočnej podpory a pochopenia zo strany vlády, nemajúc dostatočných najnutnejších prostriedkov a potrieb toho, čo by si v dnešnej dobe vyučovania živnostenské pokračovacie školstvo vyžadovalo.

My domáhame sa už celý rad rokov zoštátnenie živnostenského a obchodníckeho pokračovacieho školstva, ale márne. A práve tu by mala vláda vo svojom rozpočte pamätať na tú okolnosť, že racionalizácia výroby v dnešnej kritickej dobe ruší mnohé remeslá, ktorým nedostáva sa z prostriedkov verejných dostatočnej podpory, aby odborná vyspelosť remesla zvýšila sa tak, že by výroba živnostenská mohla paralelne súťažiť kvalitou výrobe veľkopriemyselnej. Keď pozrieme sa do okolitých štátov, vidíme, že tieto každoročne venujú veľké obnosy na vybudovanie silného a odborne vyspelého živnostenského podnikania.

U nás je od založenia štátu živnostenské pokračovacie školstvo popolkou, ktoré sa muselo uspokojiť vždy s almužnou, ktorá mu bola so strany štátu z milosti udeľovaná.

Živnostenské pokračovacie školstvo na Slovensku, ktoré je väčšinou v sídlach okresov, neposkytuje veľkému množstvu nášho dorastu, nachádzajúcemu sa mimo stanovenej vzdialenosti možnosť tieto školy vôbec navštevovať. Dôsledky tohoto nedostatočného poskytovania pokračovacieho živnostenského vzdelania ukazujú sa jasne nielen pri zákonom stanovených tovarišských skúškach, ale tento nedostatok sprevádza takéhoto úbohého remeselníka celým jeho životom.

Majúc na mysli význam remeselníctva a obchodníctva v našom štáte a zvlášte na Slovensku po stránke poplatnosti daňovej, je nespornou povinnosťou vlády, aby dala možnosť školského vzdelania aj tým učňom, ktorí podľa dnešného zariadenia nemajú možnosť vyučovania sa zúčastniť. To je možné s dohodou ministerstva železníc dostatočným sľavnením jazdného k navštevovaniu aspoň jeden deň v týždni pre vzdialených učňov.

Táto istá mizéria panuje i v štátnej živnostensko-zveľaďovacej službe na Slovensku. R. 1920 po velikých námahách živnostenských pracovníkov podarilo sa získať na Slovensko a Podkarpatskú Rus štátny ústav pre zveľaďovaciu službu. Tohoto ústavu ubikácie sa stavajú už siedmy rok a ešte nie sú ani zďaleka dohotovené na hanbu čsl. vlády, ktorá týmto jej činom jasne dokazuje, že aké porozumenie má voči slovenskému živnostníctvu a jeho odborovému povzneseniu. Som právom zvedavý, či mohol by mi ukázať pán minister obchodu a živností, že podobný ústav v historických zemiach stavia sa toľkú dobu a je ešte nie dobudovaný. Myslím, že podobný zjav by sa nikde nenašiel. Márne snaží sa pán sekčný šéf Brejcha a pán min. radca Janáček presviedčať na kompetentných miestach potrebu dobudovania tohoto ústavu. Nachodia títo so slovenským živnostníctvom poctivo smýšľajúci ľudia vždy hluché uši. V historických zemiach máme 9 podobných ústavov, za ktorými za každým stojí obchodná komora, majú teda o mnoho menší teritor pôsobnosti, ako náš slovenský ústav a štátna podpora týchto ústavov je rovnomerná s našim ústavom, ktorý má úkol svoj prevádzať na vzdialenosti do sta kilometrov idúcich. Chyba veci leží v tom, že naša vláda, ako to s tohoto rozpočtu vidno jasne a číselne, nemá porozumenie pre obchod a živnosti a ich zveľaďovaciu službu, keďže celý rozpočtový obnos tohoto ministerstva robí pre tieto tri fundamentálne složky štátu nášho 32,936.500 Kč a len tohoto roku škrtnuté mu bolo proti lanskému roku z tohoto malého obnosu 11,344.000 Kč a proti predlanskému ale 15,713.500 Kč, kdežto na druhej strane ministerstvo zemedelstva dotované je 198,374.000 Kč. Bolo by zaujímavé zistiť, koľko daní zaplatí štátu tomuto priemysel, obchod a živnosti a koľko zaplatí zemedelstvo. Z tohoto by bol jasný obraz favorizovania jednotlivých vrstiev národa v našom štáte. Je nesporné, že keď istá vrstva národa sa všemožne napomáha na úkor druhej vrstvy a to vrstvy tej najdôležitejšej, že táto musí hynúť a hospodársky prichádzať na žobrotu. (Sen. Ant. Novák: Jmenovat, kterým vrstvám!) Ja som tu spomenul ministerstva zemedelstva, ráčite lepšie počúvať. (Sen. Ant. Novák: S díky kvituji!) Prosím pekne.

Hovorí sa u nás o kríze v zemedelstve a robotníctve, ale nepočul som hovoriť ešte o kríze v remesle a obchode. Tvrdím, že tu je kríza najhroznejšia, lebo naši ľudia sú vyvrátení z existencií v 90% daňovými ťarchami a perzekúciami, nemajúcimi páru v celom širokom a ďalekom svete, keď počúvame, že už dnes i nočnou hodinou vtrhávajú do bytov a berú poslednú korunu, venovanú na mlieko pre hladujúce deti úbožiaka. Toto je daňový hyenizmus. (Tak je!)

Kríza v našom stave je nesmierna. Žaluje, sa mi živnostník minulého týždňa, že za celý týždeň zarobil 8 Kč a každú chvíľu čaká exekútora na dane. Nuž není toto zúfalstvo? Ako dlho chcete ešte týrať živnostníctvo a obchodníctvo perzekúciami? Toto volá už do neba, to je zrovna útok k vyhladeniu tohoto stavu. Čo potom, keď zmiznú vaším pričinením veľké tisícky daň platiacich statočných jednotiek? Od koho chcete brať dane, snáď od socialistických konzumov, ktoré ťažkými miliónmi každoročne podporujete či šanujete? Či chcete dohoniť to na daniach zvýšených na katastrálne jutrá polí?

Krízu chcete uľavovať na robotníctve 700 miliónovým fondom nezamestnanosti, roľníctvo 800 miliónovým fondom na zľavenie úveru roľníckeho, taktiež i amortizáciou dlhov roľníckych. A či zmienili ste sa kedy, ako uľaviť a čím uľaviť krízu remeselníka a obchodníka? Na všetko pozeráte okuliarami Svätováclavského námestia. Povedal som pred rokom alebo 2, že kríza zaklope i na toto námestie, a máme to už tu. Obchody zejú prázdnotou a zamestnanci z dlhej chvíle bavia sa prekladaním tovaru s miesta na miesto, aby sa nezkazil. Dopomohli ste tento stav vecí i tým, že povoľovali ste obchody s jednotnými cenami. Ani autodopravcov už nevidíte také masy na Václavskom námestí, lebo vaším zákonom podťali ste existenciu tisícou samostatných daň platiacich autodopravcov a daňový efekt, ktorý ste očakávali od tohoto zákona, vám utiekol. Spústa autiakov nevyplatených továrňam budú stáť prázdno a hrdzavieť tak, ako stoja tisíce vagónov a dopravných autobusov, uložených sťa na večný odpočinok našich čsl. dráh. (Hlas: Továrny propouštějí dělníky!) Tým dopomohli podobne s tým zákonom. Priznajte sa otvorene, že vám neleží blaho živnostníctva a obchodníctva na srdci a že mu zrovna nechcete pomôcť, z čoho sa dá dedukovať, že nerozumiete vedeniu štátneho hospodárstva, ktoré práve za terajších pomerov, keď naši vnútorní a zvnútorní nepriatelia sa tešia z vašej straníckej neschopnej politiky, ktorá vedie národ do záhuby.

Není doba ďaleká, keď sami vojdete s vašou politikou do slepej uličky a nebude pamätníka vlády, ktorá by sa vám vyrovnala šliapaním ľudských práv, klamaním celého občianstva a zdeptaním autority čsl. parlamentarizmu.

Štátne dodávky robia ročne 4 - 5 miliárd korún. Z toho dostáva celé Slovensko a Podkarpatská Rus asi 4 či 5%. Z týchto dodávok nám patrí 25% a tak je Slovensko každý rok ukrátené a ochudobnené asi o jednu miliardu Kč. Boly rozpočty i 20 miliardové, vtedy ste ukracovali Slovensko i Podkarpatskú Rus o viac ako dve miliardy ročne a spočítajte toto všetko za 15 rokov a nebudete sa čudovať vami vydanej štatistike vkladov jednotlivých zemí, že v historických zemiach vykázala táto štatistika 56 miliárd vkladov, kdežto na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi ani ¹/₁₀ tohoto ohromného čísla.

A i dnes, keď príde nejaká štátna dodávka, štátna práca na Slovensko a je náš slovenský podnikateľ o hodne lacnejší, odďaľujete, vykrúcate, proti všetkým pravidlám zadávacieho riadu motáte, kým úbohého slovenského podnikateľa nevykrútite tak, aby ste to mohli podnikateľovi z historických zemí zadať. Neprajte si, abych vám prišiel s príkladmi a dokladmi. Mám ich po ruke celú spustu. Na ukážku máličko:

Ministerstvo železníc a ich riaditeľstvá nevypisujú verejné súťaže na práce remeselné, ale zadávajú užšou obmedzenou súťažou, t. j. zadávajú komu chcú. Pri otváraní ofier hlási patričný referent: Oferuje to alebo oné družstvo. Ale oferovanú jednotkovú cenu však nepovie. Doklad k tomuto: Riaditeľstvo štátnych dráh Bratislava, č. 1006 - II. - 32, 25. októbra 1932, píše medzi iným následovné: "K bodu 2. vášho dotazu oznamujeme, že informáciu o cenách uvedených v nabídkach vo verejnom súbehu môžeme vám oznámiť, avšak naše rozhodnutie a podmienky, za ktorých bola objednávka skutočne zadaná, vám oznámiť nemôžeme." Na podobný dotaz patričnej živnostenskej -korporácie vôbec neodpovedalo a tak je oprávnené podozrenie, že práce tieto putujú zo Slovenska aspoň v jednej tretine do historických zemí.

Bratislavské a košické riaditeľstvo zadávalo na apríl 1933 svoju kvótu krajčírskych prác, ku ktorej zadávke oferovali všetci slovenskí oferenti skoro jednaké ceny tak nízke, že ani na živobytie nepamätali, oferujúc na príklad šitie nohavíc zo svetlého plátna za 3.60 Kč. Po otvorení týchto ofier, ktoré bolo 19. decembra 1932, rozposlaly menované riaditeľstvá na oferujúcich prípis dňa 5. januára 1933, č. 243 - VI. - 33 atď., kde žiadaly sníženie jednotkových cien odevov, a toto všetko dialo sa po ofertnom riadení. (Výkřiky.) Myslím, že tento postup prieči sa zadávaciemu poriadku z r. 1920 a pýtam sa p. min. železníc a patričných riaditeľov štátnych dráh, či majú vedomosť o takomto protizákonnom handlovaní a či hodlá poučiť svoje orgány, aby držaly sa v budúcnosti príslušných zákonov a nariadení. Poznamenávam, že budem i naďalej bdieť nad týmto zadávacím anarchizmom. Pri takýchto pomeroch sa nesmieme čudovať, že slávne ústredné úrady a národohospodárski analfabeti tvrdia, že štát na Slovensko dopláca. Sme my to tu rovnoprávni občania v tomto štáte, alebo nie sme? Kde sme to vlastne?

Štátny príspevok na hradské bol lanského roku 127 mil.; z toho dostalo sa na Slovensko 26 mil. Na splavnenie a regulovanie riek dostaly historické zeme 104 mil., t. j. 88.67%, Slovensko 12 mil., t. j. 10%, a Podkarpatská Rus 10.000 Kč, t. j. 0.70%. Podľa najnovšieho nariadenia ministerstva financií treba kolkovať daňové účty v zemiach historických kolkom 5 Kč, na Slovensku a Podk. Rusi však kolkom za 8 Kč. - Darmo sa divíte, kol. Nováku, je to pravda. A keď vám podobné veci tu prednášam, divím sa, že v spravodlivom človeku nezovrie krv.

Odpovedzte, či Slovensko automaticky neženiete do tábora autonomistického, odpovedzte, či demokracia znamená rovnosť? Ani len formálne uznanie tejto rovnosti nedoprajete Slovensku. Demokracia je uznanie rovnosti občanov. A či Slováci sú nie občanmi tohoto štátu? Či Slovensko a Slováci neznamenajú v tomto štáte nič a či sme menej než Nemci, ktorým denne podávate kytice ústupkov natoľko, že ich hegemónia rastie vo veľké nebezpečie národa a štátu. Nehrajte si s ohňom! Trpezlivosť ľudu u nás je jedinečná, ale bieda vám, keď národ prekrvený socializmom operatívnym zákrokom vyreže z tela národa a štátu to nadržiavanie Nemcom, potom ten krvilačný marxismus a boľševizmus. Kde budú vládne strany, až národ postaví sa na svoju obranu a pomocou pravdy stredných stavov vynúti si vládu národa Čechov a Slovákov.

Pán ministerský predseda nechal ohlásiť do verejnosti, že v najkratšom čase vláda vydá na verejnosť svoj hospodársky plán, ktorý vraj v mnohom smere bude veľkým prekvapením. Pre nás podobné plány nemajú ceny, lebo ani v jednom nikto ešte nevyslovil názor, že stav stredný ako nositeľ súkromného podnikania je najdôležitejším činiteľom v hospodárstve tohoto štátu.

My už vopred najdôraznejšie odmietame plán, ktorý vydá vláda. Odmietame ho preto, lebo bude propagovať pomoc výhradne zemedelstvu a robotníctvu. Už 14 rokov stredný stav toleruje politiku sebestačnosti agrárnikov a v najosudovejších chvíľach strednej vrstvy dávajú agrárnici popud k tomu, aby živnostníctvo a obchodníctvo bolo vyhodené z vlády. Dnes verejnosť veľmi dobre vidí, že štátna obchodná politika agrárnikov vyradila hlavne Slovensko z ekonomickej oblasti štátu a že práve následkom toho agrárne Slovensko v štáte vegetuje a zmiera na prestrelky v politike disparity zemedelstva s priemyslom.

Hospodársky plán vlády preto nám nemôže imponovať, nemôže nás presvedčiť, že táto vláda je schopná sa postarať o rozšírenie domáceho trhu, lebo širokým vrstvám konzumentov berie a siaha na posledný grajciar neodôvodnene. U nás sa reční o cenovej politike, podnikajú sa slovné súboje, že ako má byť ztlačená cenová hladina. Sú to len súhrny veľkých omylov, ktoré sa majú spáchať na strednom stave. My nemôžeme súhlasiť s hospodárskou politikou vlády, lebo táto vláda pozná len zemedelstvo a robotníctvo. Máme kartely, syndikáty, družstvá, konzumy, ktoré sú výhradne na úkor súkromného podnikania fedrované. Nech platia tieto družstvá dane, nech platia konzumy dane tak, ako živnostník a obchodník, nech zmiznú kartely, ktoré slúžia jednotlivcom na obohacovanie, a my budeme súhlasiť s vládou a jej hospodársky plán akceptujeme.

Investičná čiastka plánu vraj bude najdôležitejšia. Za tým účelom bude vypísaná investičná pôžička. Ja predpovedám naprosté fiasko tejto pôžičky, lebo z jej výnosu nebude mať nič štát a jeho hospodárstvo, ale strana agrárna a strany socialistické. Tak vyzerajú skutočnosti.

Ďalej som presvedčený, že hospodársky plán vlády len veľmi obozretne bude sa dotýkať sociálneho problému spravodlivého vyrovnania dôchodkov. Socialisti asi sotva si dajú siahať na ich sociálne vymoženosti, ktoré stoja obrovské stámiliony z poplatníckych peňazí. Zastavte platenie sociálnych bremien na tri roky a dáte tak ľudu dôveru v podnikanie. Je to niečo úžasného, jak obyvateľstvo tohoto štátu musí prispievať na vymoženosti socialistických strán a strany agrárnej, z ktorých nič nemá. Vyrovnajte sa spravodlivo so všetkými stavmi a dajte strednej vrstve všetko, čo jej patrí, aby ste nezničili daňové pramene štátu.

Snížte úrokovú mieru a zregulujte beh hospodárskeho života, aby súkromné podnikanie živnostníctva a obchodu dostalo pevnú kalkulačnú základňu. Rozprášte kartely, ktoré diktujú ceny. Zrušte syndikáty. Vyrovnajte sa s daňovými dlžníkmi a zaveďte spravodlivejší náhľad na poplatnosť stredných vrstiev výrobných. Ústredným problémom nášho hospodárstva je iste distribúcia. Voláme preto, aby vláda zabránila paľbe na obchod a jeho funkciu. Hospodárska funkcia obchodu nepodľahne socializmu, obchod bol a bude. Hospodárska oprávnenosť malej a strednej výroby živnostenskej tiež nesmie byť v pláne vlády podceňovaná. Vláda sa musí konkrétne vysloviť, čo hodlá podnikať na záchranu existencie živností a obchodu.

Strana živnostenská nebráni sa spravodlivej publicite po cenách tovarov, ale nemôže pripustiť, aby triumf sily tejto koalície proti živnostiam a obchodu slávil orgie. Na nás nemusíte posielať cenovú políciu. My sami zregulujeme ceny výrobkov, akonáhle vláda zruší kartely.

Žiadame preto, aby vláda uznala, že pasívny obchod pre štát znamená rozmnožovanie hospodárskych extrémov, ktoré ničia štát. Žiadame od vlády taký hospodársky plán, aby živnosti a obchod staly sa aktívnym činiteľom v utváraní hospodárstva. Chceme prispieť k prekonaniu krízy a prinášame obrovské obeti materiálne, ale žiadame pred tvárou verejnosti, aby každý, teda nie len živnostník a obchodník, dnes obetoval na krízu všetko. Naša hospodárska sústava štátna nikdy ešte od prvopočiatku štátu nebrala v úvahu hospodárske Slovensko. Slovensko hospodársky prospievalo len v dobách konjunktúry a Slovensko bolo prvé, ktoré podliehalo krutému zákonu snižovania ziskov. Slovensko je ožobračené hospodársky a vláda asi vo svojom pláne opätovne vyradí Slovensko z línie štátnej evolúcie.

Ďalej rozriešte problém koncentračný, na ktorý Slovensko doplatilo. Chceme spravedlnosť a voláme po morálke i v politike hospodárskej. Slovensko už 15 rokov sa musí prispôsobovať diktátu a presile z historických zemí v hospodárskom dejateľstve. Žiadame, aby vláda nielen v historických zemiach zvýšila obrat obchodu, ale tiež na Slovensku. To sa môže stať len cestou rozmnoženia produkcie živnostenskej a rozmnožením konzumu. Slovensko stratilo svoj národný dôchod sústavným upadaním stredných vrstiev. Straty pri konkurzoch a vyrovnaniach na Slovensku sú úžasné a vláda a koalícia ešte nikdy nevštípila si skutočnosť do mysle, že Slovensko hospodársky spokojné znamená najlepšiu podporu myšlienky štátnej.

Preto žiadame tiež, aby vláda upustila od zákona o štátnom dozore nad cenami. To je násilné zavádzanie diktatúry politickej do práv a povinností obchodu a živností. To je najbeštiálnejšie ničenie vývojových prvkov trhu. To je fanatická nenávisť voči obchodníctvu a živnostníctvu. V žiadnom štáte na celom svete neprišli na takú myšlienku, aby zavádzali policajný dozor nad cenami potrieb denných. Ceny denných potrieb reguluje poptávka a nabídka, ale žiaden politický diktát. Hovorím, zakážte kartely a ceny poletia rapídne dolu.

Ďalej najdôraznejšie protestujem proti zvyšovaniu sociálnych bremien. My sa zabijeme nesociálnosťou sociálnych bremien. Poplatníctvo je prekrvené odporom proti sociálnym inštitúciám, ktoré cicajú posledný groš potrebný dnes na živobytie.

Varujeme potom vládu a koalíciu pred zostrením trestných ustanovení zákona o priamych daniach. To nás môžete hneď zavrieť, to nás môžete hneď poslať na Sibír a uvidíte, že čo ste vykonali. Republika je v prerode hospodárskom a politickom. Občianstvo odkloňuje sa od socialistických strán a žiada ustanovenie bloku občianskych strán. Zastavte preto všetky nesmysly, ktoré požadujú socialisti, lebo súd národa zmetie toho, kto dnes existenčne siaha na vydržovateľa tohoto štátu - na živnostníka a obchodníka. Posielajte si četníctvo pre dane do konzumov a družstiev a nie do obchodov. Trestať môžete len toho, kto podvodne využíva podnikateľskej odpovednosti. Trestajte si šanované konzumy, banky, družstvá. Neopovážte sa však terorom a žalárom rozberať pre štát potrebnú činnosť živnostníctva a obchodníctva. (Hlas: Pane kolego, které družstvo toho podvodně využívá? Jmenujte!) Nepotrebné.

Zrušte ministerstva nepotrebné. Zrušte prepiatym luxusom vydržiavané vyslanectvá a konzuláty. Odstráňte chuti k šanovaniu zkrachovaných družstiev, nemocenských pokladní, dnes na tie nieto peňazí.

Varujeme pri plnom vedomí odpovednosti vládu, aby sa chránila zvyšovať daň z mäsa. I sebemenší zákrok by znamenal v tejto veci hotovú revolúciu, lebo konzumentovi nemôže byť dnes zvyšovaná najdôležitejšia denná potreba. Naopak, keby sme mali vládu a koalíciu, ktorá by sa riadila svedomím, zrušila by poplatky, ktoré súvisia krom dane z mäsa pri mase. My platíme také poplatky dnes pri vysokých cenách po prevrate. To je nemorálnosť, to je teror. To je hospodárske vyssiavanie mäsiarov a udzenárov.

Mám tuná po ruke výkaz a porovnania cien v r. 1913 a v r. 1932. Valorizácia koruny je 6.80. Tak isto i ceny sú len pri bravčovom mase na Kč 7 a pri tom musím poznamenať, že v r. 1913 poplatky na 1 kg mäsa činily 7 halierov, dnes činia 1.33 Kč, to jest 19 kráť toľko, ako pred válkou. A čo je zvláštne, hodnota surových koží bola v r. 1913 za 1 kg 1.60 Kč a dnes v r. 1932 je 3 Kč. (Hlas: Valorisujme sklenici piva!) Hovorím o mase, pivo nechajme stranou.

Žiadame zaradiť do hospodárskeho plánu vlády ochranu obuvníckej živnosti, žiadame trestať veľkých daňových poplatníkov, ktorí defraudujú dane. Žiadame benevolentný postup pri vymáhaní daní voči malému a strednému poplatníkovi. Žiadame zrušenie automobilového zákona. Žiadame výkaz strát štátnych podnikov, aby verejnosť sa presvedčila, na čo musí platiť. Žiadame vyúčtovanie minulej investičnej pôžičky. Žiadame ďalej paušalovanie dane z obratu u textílií. A konečne voláme k svedomí vládnych činiteľov, aby Slovensku hospodársky pomáhali, lebo Slovensko ináč zahynie.

Slávny senát! Považujem za svoju povinnosť na tomto mieste, aby som prispel k vyjasneniu toho, čo sa stalo minulý rok v Slovenskej Matici. Čo predchádzalo 12. máju, nepotrebujem vykladať. Poviem len toľko, že písanie českých novín po 12. máji lanského roku bolo tou najväčšou urážkou národa slovenského, bolo to vedomé zanášanie zlej krvi do pomeru československého, do spoločného súžitia Čechov a Slovákov.

V novinách sa písalo proti akémusi príkremu vystúpeniu Slovákov proti Čechom. Toho nebolo a nikdy nebude. Slovenský pravopis bol prepracovávaný v Matici tak, ako sa pracuje na českom pravopise v Českej akadémii vied a umení. Je samozrejmé, že k tomuto prepracovaniu slovenského pravopisu boli pribratí tiež Česi, lebo slovenského vedeckého dorastu sme nemali. Dostal sa preto do Matice, do jej pravopisnej komisie i pán docent dr. Vážny, ktorý bol profesorom martinského gymnázia. Vážny stal sa predsedom pravopisnej komisie a uplatňoval tam veci, ktoré hlboko zasahovaly do práv národa tvoriť si jazyk samorastlý, ničím nezprznený a nikým neznásilňovaný. Matičná správa, respektíve náš najpovolanejší vedátor a bard slovenskej slovesnosti a jazyka, náš v práci za národa lepšiu budúcnosť zošedivený baťko Škultéty držal sa zásady, že dobré české slovo, keď je potrebné, nech sa použije, ale ostro sa postavil proti akémukoľvek zanášaniu slov do slovenčiny, ktoré vytiskujú dobré slovenské slovo fabrikátom novinárskej reči českej alebo germanizmom.

Z tohoto povstaly boje. Matičná správa však verila, že nášmu pomeru k bratom Čechom nemohla škodiť naša slovenčina. Medzi správou Matice a profesorom Vážnym vyvinul sa boj. Či profesor Vážny, ako mladší voči Škultétymu, mal právo ukázať toľko smelosti ničím nepodloženej, že začal po novinách písať, že v Matici sa chystajú akési povstania proti Čechom? Nič takého nebolo a nik, ani páni profesori Horák a Weingart nemali práva popisovať udalosti v Matici ako udalosti smerujúce proti štátnej myšlienke. Ba išli tak ďaleko pri svojom nadržaní Vážnemu, že veľmi nemiestne urážali národ slovenský poznámkami o nevďačnosti slovenskej. Tak sa mi zdá, že tak vzdelaní ľudia, učenci, by mohli k boju proti samozrejmým a nezadateľným právam slovenským voliť aspoň inú formu a náplň myšlienok. Som vzdialený akéhokoľvek útoku na kohokoľvek, ale iste učiním veľmi vhodne menom celého svojho národa slovenského, keď s tohoto miesta volám po náprave pomeru slovenského. Nikto pod klenbou tohoto štátu si nesmie dovoliť písať o Slovákoch a Matici tak, ako sme toho boli svedkami. Matica je pre Slovákov veľchrámom, chlebom a soľou nášho života. Len Matica slovenská je povolaná, aby regulovala a usmerňovala vývin reči slovenskej. Preto kto útočí proti Matici, útočí proti národu a štátu. To boly udalosti v Matici, ktoré sa využily medzi českým ľudom proti Slovákom. Volám preto k celej verejnosti štátu, aby zahriakla každého, kto robí rozbroje medzi Čechmi a Slovákmi a kto ničí spoločným životom 15 rokov ztmelenú myšlienku štátnu. V tomto štáte iste není nikoho, kto by bol proti úprave slovenského pravopisu takého, ktorého si žiada národ slovenský. A keď sa vyskytol niekto, nech ten patrí minulosti. Dejiny spoločného štátu Čechov a Slovákov ho dokonale zhodnotia. To je dnes jedinou útechou Slovákov.

Ďalej odporúčam do pozornosti pánu ministrovi školstva pomalosť a neporozumenosť jeho rezortu voči stavbe Slovenského národného múzea. Slovensko každým rokom dožaduje sa zaradenie čiastky na museum, ale posiaľ od r. 1928 nedostali sme ani haliera. Nemci už dávno dosiahli všetko. Nemci už dávno majú postavené svoje kultúrne inštitúcie, a len Slováci sú stále odkladaní s ich úpenlivými prosbami. Je to vlastne chybou, že my prosíme, lebo Nemci si to nadiktujú. Žiadam preto p. ministra školstva, aby vo veci slovenského národného múzea učinil poriadok.

Slávny senát! Z poverenia svojej strany odmietam neľudský útok na stredné vrstvy. Pre nás demokracia znamená rozriešenie ťažkostí súčasnej doby. Pre náš život demokracia je potrebná. My sme si učinili demokraciu ideálom štátnosti, my nezmeňujeme demokraciu za prostriedok k straníckym cieľom. My žiadame, aby socialistický minister nevyužíval demokracie k dosiahnutiu socializmu. Demokracia je svetový názor a je vedou, ktorá bráni potlačovať jedného človeka druhým. Nás živnostníkov potlačujete. Nás živnostníkov a obchodníkov hospodársky ničíte, nás chcete pozbaviť ľudskej dôstojnosti a preto volám ku koncu svojej reči, že dnešný systém s prevahou socialistickou je antidemokratický práve tak, ako je aj antidemokratický socializmus, ktorý v republike Československej chce zničiť stredné stavy.

Strana živnostenská ako strana štátotvorne opozičná vedela a vie byť v kontakte s ľudom - s najmajestátnejším zdrojom moci - s jeho smýšľaním a preto stojí na vrchole orientačného bodu, z ktorého vidí na situáciu celého štátu.

Z týchto dôvodov a z dôvodov, ktoré som vymenoval, strana živnostenská nemá dôvery k tejto vláde a nemôže hlasovať za rozpočet, ktorý je plný klamu a faloše voči národu a štátu. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr. Bačinský. Dávám mu slovo.

Sen. dr. Bačinský (rusky): Slavný senáte! Nejen my všichni - členové Národního shromáždění - nýbrž i celá veřejnost můžeme vděčně přijmouti úsilí vlády, poslanecké sněmovny a rozličných výborů, směřující k tomu, že chtěli rozpočet na rok 1933 sestaviti tak, aby souhlasil s požadavky nynější těžké doby a únosností poplatníků a že Národní shromáždění takřka bez rozdílu chce uskutečniti takový rozpočet, který by byl první etapou těžké cesty, která nás vyvede z nouze a zoufalství.

Ale my parlamentní zástupci Podkarpatské Rusi musíme bohužel konstatovati, že, ať pohlédneme na kterýkoliv obor státního života a kritisujeme rozpočet s jakéhokoliv hlediska, vidíme především, že výdaje a investice týkající se Podkarpatské Rusi jsou všude sníženy, srovnáme-li je s položkami investicí a výdajů roku 1932 nebo let předcházejících, a proti tomu vidíme, že břemena našich obyvatelů na Podkarpatské Rusi nejsou snížena, nýbrž že se od nich ještě více požaduje než dosud. Uznávám, že tento rozpočet je rozpočtem vynuceným hospodářskými poměry, jak správně řekl generální zpravodaj sen. Stodola. My poctiví občané Podkarpatské Rusi všichni se staráme o blaho naší Československé republiky a jsme ochotni přinésti oběť, ale tak, abychom nebyli zničeni a abychom skutečně měli naději na lepší budoucnost.

U nás se nyní útočí se tří stran. Karpatoruský lid za války prožil všelijaké útoky rozličných armád, za převratu a po něm, za okupace, za panování bolševiků a Rumunů, náš lid utrpěl ohromné škody, za které dosud ještě nedostal náhrady. Nahrazování rozličných ztrát, způsobených válkou a rozličnými cizími vojsky provádí se velmi zdlouhavě. V této době útočí na naše obyvatelstvo banky, berní úřady a ústavy sociální péče svými exekucemi, které se vedou bez milosrdenství vůči chudému lidu, který u nás zvláště potřebuje usilovnější sociální péče ve vyšší míře, než obyvatelstvo jiných zemí naší republiky. Nezmiňuji se nyní o tom mravním a kulturním útoku, o kterém budu mluviti později, a který směřuje proti našemu ruskému jazyku, našim ruským školám a proti našemu národnímu citu.

Náš lid jest ohromně zadlužen a není schopen platiti ani úroky. Levného úvěru se mu dostává jen od zemědělských úvěrních ústavů, ale ony již nemohou dále poskytovati úvěr našemu lidu.

Po celé Podkarpatské Rusi putují exekutoři, kteří se vůbec neohlížejí na předpisy zákonů a ve většině případů neprávem užívají pomoci četníků, o čemž svědčí interpelace, podané našimi zástupci v poslanecké sněmovně.

Proto i já považuji za svou povinnost promluviti proti nemilosrdným exekucím, jimiž budou zničena naše střední a drobná hospodářství. Čeho můžeme očekávati v budoucnosti? Jak můžeme zabezpečiti způsobilost poplatníků, bez nichž stát ztrácí svou oporu? Nemůžeme také souhlasiti s nynější praxí sociálních pojišťoven, zvláště pokud jde o pojišťování zemědělských a vinařských dělníků, pracujících nepravidelně, jejichž práce závisí na počasí, na vzrůstu vinné révy a vinice. Tito dělníci nemají za rok více než 30 - 40 pracovních dnů jako drobní zemědělci nebo členové drobných zemědělských rodin.

Naprosto nemůžeme pochopiti, proč pan ministr sociální péče nemůže pro tyto dělníky udělati výjimku z povinného pojištění pro případ invalidity a stáří, když na příklad § 248 zákona č. 221/1924 ve znění nového zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., odst. 3, poskytuje k tomu možnost. Celý způsob přihlašování, klasifikace, ustanovení pojistné normy, způsob jejího určení, platy, vedení rejstříku mezd, způsob výpočtu pojistného není dobrodiním pro tyto dělníky, nýbrž naopak přímo trýzněním. Toto moje prohlášení týká se pouze výše pojištěných tříd, které mají ještě prostředky k existenci. Co mohu říci o lidech, kteří zajišťovali svou existenci lesními pracemi a kteří již třetí rok trpí následky živelných pohrom? Co mohu říci o těch, kteří, ačkoliv mají trochu peněz, nemohou si koupiti ani kukuřičný chléb?

Měl jsem ve svých rukou úřední prohlášení skladu Obchodního svazu ve Volovci ze dne 10. února t. r., podle něhož 40 obcí nemělo ani kukuřici a stěžovalo si, že ani za peníze nemohou koupiti a nemají chleba. V tom skladě, kde dosud kupovaly, není kukuřice již 6 neděl. Důvodem toho je nejen, že v Rumunsku překážely vývozu kukuřice mrazy, sněhové závěje, stávky atd., nýbrž je to způsobeno i tím, že disposice okresních úřadů o zásilkách kukuřice zůstávají nesplněné po několik dnů. Musím protestovati i proti rozhodnutí "Obilního syndikátu", který dne 6. února na své schůzi nedovolil, aby kukuřice pro potřebu lidí byla dovážena na Podkarpatskou Rus za naše dříví, poněvadž průmyslové kruhy žádají, aby se kukuřice dovážela také za jiné průmyslové výrobky, ačkoliv zástupci zemědělských a jiných vrstev žádali její výměny za dříví. Náš zájem na Podkarpatské Rusi vyžaduje, aby se kukuřice dovážela k nám výměnou za dříví, poněvadž v tomto průmyslu není u nás naprosto odbytu. Přirozeně, zvýší-li se u nás odbyt dříví, oživne i práce v našich lesích. Prosíme vládu, aby v této věci rozhodla a dala pokyn "Obilnímu syndikátu", aby se příště nic podobného neopakovalo, neboť nám je každá minutá drahá. My nemůžeme nechati bez povšimnutí ani jediný zjev hospodářského života a hluboce věříme, že brzy dojde k reorganisaci "Obilního syndikátu", s jehož působností jsou četné vrstvy obyvatelstva nespokojeny.

Z plného srdce a duše vítám myšlenku našeho pana předsedy vlády, pronesenou při likvidaci ministerstva zásobování, o úmyslu zříditi při presidiu ministerské rady zvláštní národohospodářské oddělení, které s hlediska celostátních zájmů a všech výdělečných vrstev obyvatelstva musí řešiti národohospodářské otázky a které jako dobrý lékař vždy musí vyšetřovati bití tepny celého státu, které bude vésti hospodářskou politiku vlády, zákonodárných sborů a jiných samosprávných těles. Bylo by si přáti, aby i na Podkarpatské Rusi byla komise s obdobným programem, skládající se z odborných zástupců všech vrstev hospodářského života. Činnost této komise mohla by býti vodítkem pro hospodářskou činnost zemského výboru a úřadu a mohla by svými poznatky a úsudky býti ve prospěch působnosti výše zmíněného národohospodářského oddělení. Za úkol národohospodářského oddělení a zemské komise na Podkarpatské Rusi považuji přizpůsobení zemědělské výroby zbývajících odvětví k poměrům, které můžeme očekávati příště, a to se zřetelem na zajištění výnosnosti výroby. Tato komise by se měla hlavně zabývati tím, co bude se zadlužením všech hospodářských odvětví, jak odstraniti nezaměstnanost, jak zajistiti veřejné práce, v jakém směru se mají prováděti investice, jak zajistiti zemědělskou výrobu po stránce zdělávání půdy a po stránce dobrého prodeje sklizně, jak zdokonalovati družstevnictví a kde je potřebí meliorace, regulace, kde je potřebí vnitřní kolonisace atp. Rozličné ankety v Praze nepomohou, neboť na ně se vždy přihlašují jiní specialisté, a proto se poskytují rozličné informace, a stále se mění. Zřídí-li se tato komise, bude možno dovolávati se jejích poznatků a úsudků. Tato komise by se mohla skládati z 10 až 12 členů a mohla by v ní býti zastoupena všechna hospodářská odvětví. Předsedou této komise mohl by býti sám zemský president nebo jím delegovaný úředník a tak by tato komise mohla býti ve stálém styku se zemským úřadem. Tím by se ulehčila práce zemského úřadu a zemského presidenta; oni sice, zvláště zemský president, konali cennou práci, ve prospěch karpatoruského lidu po stránce národohospodářské. U nás na Podkarpatské Rusi je zapotřebí soustavné práce, potřebujeme dobrých záměrů a iniciativy a proto je nezbytno zříditi tuto komisi.

Prosíme pana předsedu vlády, aby co nejdříve provedl svůj úmysl, a prosíme, aby do národohospodářského oddělení byl přidělen také úředník, znající hospodářské poměry Podkarpatské Rusi, který by se zvlášť zajímal našimi otázkami a specialisoval se na naše věci.

Úplně souhlasíme s aktuálním programem a s požadavky, které jménem klubu republikánských poslanců přednesl v rozpočtové rozpravě v poslanecké sněmovně náš dr. Zadina. Jako prvního opatření u nás na Podkarpatské Rusi žádáme, aby naši zemědělci byli zbaveni dluhů a aby neprodleně bylo zavedeno moratorium, aby se zabránilo exekucím a aby se zemědělci udrželi na půdě. Souhlasíme s požadavky skupiny obilnářské, ale samo sebou se rozumí, že tak, aby obyvatelstvo Podkarpatské Rusi mohlo dostati potřebné množství kukuřice. Souhlasíme také s nařízeními obchodní politiky.

Ale kromě toho jsou na Podkarpatské Rusi jiné otázky, které se musejí řešiti. Hospodářská situace Podkarpatské Rusi je těžká a musí se užíti všech větších a malých prostředků, abychom se vyprostili ze zhoubného tlaku, jímž působí nynější světová krise na naše obyvatelstvo. Za jeden z takových prostředků považuji vnitřní zemědělskou kolonisaci na Podkarpatské Rusi, tj. zřízení nových samostatných zemědělských usedlostí na zemědělské půdě v nížině a obydlení jich zemědělci ruské národnosti z horních krajin země. Na Podkarpatské Rusi kolonisoval v letech 1922 - 1926 státní pozemkový úřad na zabrané půdě výlučně podél Tisy od Čopu k Sevluši. Tehdy se zřídily a vystavěly tři nové kolonie, obydlené výlučně legionáři a českými kolonisty. Byli to kolonisté bez jakéhokoliv většího kapitálu a podle svého zaměstnání byli to většinou řemeslníci. Tato kolonisace vyžadovala od státu větších hmotných obětí, poněvadž se musil poskytnouti úvěr na získání půdy, na stavby a provozní prostředky, na školy a cesty. Jelikož 3 až 4 léta byla neúrodná a nastaly živelné pohromy, jsou kolonie nyní v bídě. Tyto lidi vybrala kancelář legií u ministerstva národní obrany.

V druhém období kolonisace od r. 1926 - 1928 byly zřízeny na zabrané půdě kolonie, které byly osídleny z 90% kolonisty ruské národnosti z podkarpatské Verchoviny a z 10% kolonisty české národnosti z Čech, Moravy nebo Slezska. Tyto kolonisty vybral státní pozemkový úřad v souhlasu se zemským úřadem. Byli vybráni kolonisti, kteří především měli hotové peníze, nejméně 25.000 Kč a kteří měli částečně živý inventář, živé potahy, dojnice, zemědělské stroje a nářadí, zásoby krmiva a slámy a kteří pocházeli výlučně ze zemědělské třídy. Tito kolonisti dostali po 15 - 40 kat. jitrech půdy a byla jim poskytnuta svoboda při stavbě obytných a hospodářských budov. Dále dostali v jednotlivých případech úvěr na stavbu. Jejich hospodářská situace je stejná jako kolonistů-legionářů, poněvadž i oni měli několik neúrodných let a jejich kolonie byly založeny před vypuknutím hospodářské krise. Ale ačkoliv situace kolonistů legionářů a nelegionářů není potěšitelná, je rozhodně nutno provésti i třetí etapu kolonisace, poněvadž na naší Verchovině jsou obce přeplněné a nemající vůbec tolik půdy, aby se tam mohla provésti pozemková reforma. Toto obyvatelstvo si nemůže vůbec zajistiti žádnou existenci. Takovou obcí je na příklad Příslop u Volového, odkud se 67 rodin přihlásilo na kolonisaci, dále Ruská Mokrá, Ganiče a Brustury v ťačovském okrese. V obcích na př. takových jako Ganiče není jiný ani soukromý majetek, ani státní a již dříve jejich obyvatelstvo nemohlo v dostatečné míře si najíti výdělek. Vůbec můžeme říci, že populace na Podkarpatské Rusi přibývá nejvíce ze všech zemí republiky, tj. ročně 2%, čili asi 12.000 lidí. Pro tyto lidi se musí postupně najíti určité vhodné zaměstnání, aby nezvětšovali počtu nezaměstnaných a hladovějících. Počet nezaměstnaných, který vzrostl pro hospodářskou krisi a pro stagnaci v některých odvětvích průmyslu a také v průmyslu lesním, stále vzrůstá a kolonisací místního zemědělského obyvatelstva může býti v určité míře snížen.

Je pravda, že nyní již není dostatek půdy pro zemědělské účely, ale na území užhorodského a buštinského ředitelství státních lesů je dosti rovinné nebo svahovité půdy, na které by se mohl vykáceti les a-která by se mohla proměniti v půdu zemědělskou. Blíže Užhorodu jest asi 8.000 kat. jiter takové půdy. Dále kolem Chustu a Ťačova jsou rovněž takové lesy ve výměře asi 5.000 kat. jiter. Tyto komplexy úhrnem 13.000 kat. jiter patří státu. Kdyby se zřídily osady v okolí Užhorodu a Chustu, bylo by možno zajistiti rozkvět a schopnost života těchto nových osad, poněvadž blízko měst bylo by lze prodávati na trhu drůbež, vejce, mléko, máslo, sýr, brambory, ovoce a zeleninu Jednomu kolonistovi mohlo by se přiděliti 10 - 15 - 20 jiter půdy a tak by se mohlo pomoci asi 500 - 700 rodin verchovinských Rusínů. V nynější hospodářské krisi je svatou povinností státu umožniti a provésti tuto kolonisaci. Je to nejdůležitější a nejvhodnější způsob pomoci našemu zemědělskému lidu v nynější těžké době. Nemůže-li stát poskytnouti výživu stům rodin v lesích, poněvadž odbyt dříví je zastaven, je povinen místo ztraceného pramene najíti výživu pro lid, a touto náhradou může býti intensivně a rozumně provedená malozemědělská kolonisace ruského obyvatelstva z Verchoviny v nížinách podél Tisy.

Aby se pomohlo našemu venkovskému zemědělskému obyvatelstvu, musí se provésti zcelení pozemků. Pozemky našich zemědělců jsou rozdrobené na části a malé kousky, které jsou někdy vzdáleny od sebe na několik kilometrů, takže zdělávání takových drobných kousků je nemožné. Ale o zcelení se mluví, že není možno je provésti, poněvadž není dostatek odborných sil a dostatek soudců. Jak lze konstatovati z rozpočtu, je volných asi 30 takových míst, ale kdyby tato místa byla obsazena, ani to by nepostačovalo, poněvadž systemisace soudcovských míst nebyla provedena dosti prozřetelně.

Druhou takovou pomocí našemu lidu jest, aby zaknihování bylo provedeno co nejdříve; katastrální a triangulační práce také pokračovala tak, že na desítky let předběhla zaknihování. Jak můžeme pak pro zemědělce vykonati něco, když se po této stránce nic nestane. Ministerstvo financí má větší výdaje na pořízení nových triangulačních plánů a stále se musí prováděti reambulace, poněvadž zaknihování není hotovo. Ministerstvo financí zbytečně vydává na pořizování těchto plánů ročně asi 200.000 Kč. Kdyby se těchto peněz užilo na zaknihování, pomohlo by se našemu lidu a mimo to nebylo by potřebí zbytečných výdajů. V pozemkových knihách je všude mnoho nevyřízených spisů pro nedostatek sil. Pozemkové knihy jsou přeplněny plombami a kdo do nich nahlíží, vůbec se nemůže orientovati.

Nemohu nyní uváděti všechny požadavky, které se musí splniti, aby se ulehčila situace Podkarpatské Rusi, ale z toho, co jsem výše uvedl, vidíme, že jsou možnosti pomoci, jimiž by bylo možno zlepšiti situaci na Podkarpatské Rusi.

Jak jsem řekl již v úvodě, je v nynější těžké době, kdy vůbec se musíme vystříhati všelikého rozdráždění, náš lid strašně vzrušen mravním a kulturním útokem proti jeho jazyku, proti jeho školám, proti jeho národnímu citu, v tom vidí úsilí o odnárodnění. My vůbec si nepřejeme žádného kulturního boje, nýbrž chceme, aby se u nás provozovala konstruktivní práce, při které se vytvářejí hodnoty.

Přiznáváme, že škola je politická věc, ale aby škola byla ve službách jedné politické strany, proti tomu protestujeme. Protestujeme proti poukrajinšťování karpatoruského lidu. Náš lid a jeho vůdcové - učitelé již nejednou projevili své mínění. Protestujeme proti pronásledování našich učitelů. Nemůžeme strpěti takových poměrů, aby na příklad, jak se stalo v Dovhém, úředník školního referátu chodil i po domech rodičů dětí školou povinných, aby se přesvědčil, nemají-li ruské učebnice. Nemůžeme souhlasiti s tím, aby učitel, podkarpatský Rus, byl přeložen jen proto, aby se uvolnilo místo pro Ukrajinku nemající československého státního občanství, jak se stalo s učitelem Pavlem Kušnirem, který byl přeložen z Kvasova do Nižní Apši proto, aby mohla jeho místo dostati Ukrajinka, která se přistěhovala z Polska. Není-liž to pronásledování, že, když jistý ruský učitel organisoval ruský národní výbor, byl ihned přeložen do druhé obce; ale když se proti tomu proviní některý učitel ukrajinofil, překládá se do města, tj. vyznamenává se, jak to bylo s učitelem ukrajinofilem Miklovcim, který byl z Nového Davidkova přeložen do Mukačeva. Mohl bych uvésti více takových případů. Není-liž příznačným případ, že, když divadelní kroužek čítárny Společnosti A. Duchnoviče z Bedevli přijel do Dubového, aby tam uspořádal divadelní představení a členové kroužku vystupovali z autobusu, učitel Ukrajinec volal: "Dejte nám chleba!" Tentýž učitel, ukrajinský přistěhovalec, který dostal československé státní občanství. Není-liž to štvaní proti státu?

Pan ministr školství a národní osvěty tvrdí, že se v našich lidových školách užívá lidového jazyka, tj. jazyka prostého lidu, jak to předpisuje generální statut, a že všechny učebnice mají býti sepsány tímto jazykem. Přiznáváme, že se ve školách má užívati jazyka lidového, tj. našeho karpatoruského, ale nemůžeme přiznati, že by takových učebnic užívaly naše školy a naše děti. Nejlepším důkazem toho je, že menší skupina karpatoruského učitelstva změnila svůj bývalý název na "Svaz ukrajinských učitelů", vypracovala nové stanovy a přijala jako svůj úřední jazyk ukrajinštinu. Co to dokazuje? Že jedna část učitelstva jazyk užívaný v našich lidových školách sama považuje za ukrajinský, a nikoliv za náš karpatoruský jazyk,.jak to ministr školství a národní osvěty sám svědomitě myslí.

Ministr vnitra vkročil na správnou cestu, když nepotvrdil nových stanov tohoto spolku, jelikož ukrajinského jazyka neuznává ani generální statut, ani jazykový zákon, ani Podkarpatská Rus, ani karpatoruský lid. Pan ministr praví, že rozhodnouti o jazyku na Podkarpatské Rusi přísluší sněmu. Úplně správně. Ale dočkáme-li se tohoto autonomního sněmu, který bude o této otázce rozhodovati? Do té doby budeme všichni odnárodněni, nebo vypukne kulturní boj.

Tato věc ještě více kalí situaci na Podkarpatské Rusi. My podkarpatští Rusové jsme věrni republice a bez rozdílu jsme všichni proti všelikým revisím, chceme mírně a -klidně žíti v mezích republiky. My a naši karpatoruští zemědělci prosíme československé Národní shromáždění a vládu o ochranu.

Věříme, že pan předseda vlády bude energicky pracovati k tomu, aby se nám poskytla možnost připraviti pro Podkarpatskou Rus lepší a klidnou budoucnost. Rozpočet na rok 1933 přijímám. (Potlesk.)