Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Adolf Scholz.

Sen. A. Scholz (německy): Slavný senáte! Dne 5. května t. r. byl zde jednomyslně přijat zákon, který ministerstvo spravedlnosti předložilo, a o jehož prodloužení dnes jednáme. A tímto jednomyslným přijetím exekučního zákona bylo jaksi dokumentováno, že zemědělství dospělo úplně na konec svých sil. Neboť co znamená tento exekuční zákon? Nic jiného, nežli moratorium, a to zase neznamená nic jiného nežli vysvětlení, že nejnutnější, nejbezpečnější a největší stav v tomto státě dospěl dnes k hranicím své platební schopnosti.

Při projednávání tohoto zákona vycházelo se z předpokladu, že se životní podmínky u zemědělství do uplynutí platnosti tohoto zákona 31. prosince t. r. asi tak zlepší, že zemědělci budou moci plniti nejen splatné, nýbrž také mezitím poshověné závazky. Víme však, že se to neprojevilo u nejnutnějších našich výrobků. Mohli jsme právě pozorovati že na příklad u obilí, ačkoli zemědělci již v předešlém roce je často prodávali pod výrobními náklady a přes všechny možné podpůrné pokusy, které na náš návrh provádělo ministerstvo zemědělství, nebylo možno udržeti ani loňské ceny obili a ze u jedné plodiny, která se pěstuje hlavně v horách, u ovsa nastal takový pokles cen, jaký jsme dosud nemohli pozorovati. Můžeme-li to konstatovati u obilí, pak musíme pozorovati, že úroveň cen dobytka klesla ještě značně hlouběji. Nemůžeme již dnes mluviti o nějakém prodeji, ani o nějakém prodávání pod cenou, nýbrž musíme říci, že jsme nuceni dobytek přímo rozdávati darem. Znám mnoho případů z vlastní zkušenosti, kde zemědělec začal na př. před půl rokem krmiti podsvinče a po půl roce přes všechnu svou práci a námahu, přes to, co krmiva spotřeboval ke krmení, dnes za vykrmené podsvinče obdrží méně, než co platil před půl rokem za podsvinče, když je kupoval.

Přistupujeme-li dnes k tomu, abychom zákon prodloužili, jsme si úplně jasně vědomi toho, jaká nebezpečí v sobě taji toto prodloužení. Neboť jedno jest jisto - a to jsme zakusili v poslední době - že důvěra k selskému stavu úplně zmizela, ba přímo ztroskotala. Nepotřebujeme se diviti když dnes ani nejjistější zemědělec neobdrží půjčku jakéhokoli druhu. Znám na př. případy, kde nezadlužený zemědělec, jehož majetek má snad cenu 200.000 Kč, byl-li nějakými okolnostmi nucen prováděti potřebné investice, neobdrží půjčky ani haléře. Nikoli snad proto, poněvadž úvěrní ústavy nemají peněz, anebo že by věřitel nechtěl peníze půjčiti, nýbrž jediné proto, poněvadž si každý úvěrní ústav předloží otázku: Nuže, když již dnes bylo možno, že došlo k takovémuto zákonu v zájmu zemědělství, jak by pak nebylo možno do budoucnosti není přece viděti - že se poměry ještě víc a více zhorší, a jestliže zemědělec dnes snad může splniti všechny závazky, ke kterým se zavázal po 5. květnu, víme, jak to bude potom vypadati v budoucnosti, zdali potom snad stát nebude nucen předložiti ustanovení zákona, která by chrániti musila zemědělce, stojí-li před zkázou?

Víme dále, že také morálka tím dostala velikou ránu. Jest jisto, že my všichni zde na zemi nejsme andělé a tu se nesmíme diviti, že také na mnohé z našich lidí jde pokušení a že lidé namnoze projevují mínění: Musíme se snažiti, abychom obdrželi peníze, vždyť je přece nebudeme muset více spláceti. Tím byla ovšem vážnost zemědělství silně podkopána. Když tedy dnes tento zákon prodlužujeme, musíme se tázati, jak to bude vypadati 28. února příštího roku. Pan zpravodaj vylíčil, proč musíme tento zákon prodlužovati. Kdybychom tak neučinili, prodalo by se v prvních týdnech ledna beze všeho dalšího v exekucích 14.410 zemědělských statků. Nepodaří-li se provésti přiměřená opatření, pak bude věc 28. února ovšem velice na pováženou Nesmíme před tím zavírati oči, pštrosí politika byla by naprosto pochybená. Může býti jen dvojí: Buďto, může-li zemědělci býti ještě vůbec pomoženo, musila by nastati inflace - je nám však všem jasno, že by inflace byla nejhorším zlem, které je vůbec možné - anebo musila by do toho okamžiku zde býti snaha splniti úplně nejdůležitější z našich požadavků. K tomu patří zrušení disparity mezi našimi výrobky a jinými výrobky, pak za všech okolností poskytnutí dlouhodobých půjček od Hypoteční a Národní banky, jakož i sleva na daních a sociálních břemenech. Neboť nestane-li se tak, pak začátkem března nepřijde na buben 14.000, nýbrž snad 20.000 až 30.000 statků. -

Při tom se však neničí jen jednotlivé existence, nýbrž nastalo by také zpustošení vysoko stojících kulturních podniků. Kdo může dnes ještě jako jednotlivec kupovati zemědělský majetek? To jest úplně vyloučeno. Viděli bychom, že by to u nás mohly jen banky a peněžní ústavy a na Slovensku by jako kupci vystupovali jedině Židé Kdyby však tyto podniky nebyly již vedeny jako podniky jednotlivců, musily by upadati a zpustnouti. Potřebujeme se jen podívati jednou do Ameriky, co se tam děje. Jestliže se u nás poměry radikálně nezmění v náš prospěch, pak se již může státi, že tomu bude u nás jako v Americe, kde dochází dokonce k revolucím, a vláda se tomu nesmí uzavírati. Bylo by se přece obávati, že by to u nás pak vypadalo ještě desetkrát hůře než v Americe.

Před několika lety se zde všeobecně říkalo, že my zde v Československu jsme jaksi ostrovem blažených. Mohli jsme tehdy skutečně pozorovati, jak kolem nás zuřil příboj, ale naše vláda pevně doufala, že se tento příboj k nám nedostane. Ale dnes vidíme, že oproti západním státům jsme již na tom mnohem hůře. Ostrovem, výjimkou jsme ovšem ještě zůstali, ovšem ve smutném smyslu. Ve směru zemědělství stali jsme se úplně soběstačnými, ba nemůžeme dokonce již odbýti své přebytky Aby se tyto přebytky nezkazily, musíme ušlechtilé, prvotřídní obilí denaturovati, abychom jím krmili svůj dobytek. Přes to však se dováží ještě obrovské množství zemědělských plodin z ciziny. Táži se: Ve kterém státě možno ještě pozorovati takovýto postup? Neboť ten znamená dnes přímo největší škodu nejen pro zemědělství, nýbrž i pro stát samotný, je zbytečně zapotřebí devis a naše obchodní bilance se vědomě oslabuje. Všechny námitky, které vždy znovu pronášely obě agrární strany, neměly dosud účinku. Rozhodnou pro to jest, jak kol. Stöhr včera dovozoval, naše obchodní a zahraniční politika. Poněvadž jsme příliš slabými, abychom bojovali proti tomuto opatření, podniká ministerstvo zemědělství všechno možné. aby jen nějak zemědělství pomohlo. Nejen že jsme dnes již zaplaveni zemědělskými plodinami, pomýšlí se dokonce na to, v nejbližších letech značně zvýšiti dovoz obilí, proti kterému se letos jen s největší námahou mohlo bojovati.

Nyní se projevuje snaha provésti změnu v naší zemědělské výrobě. Slyšeli jsme opětovně, že se 200.000 ha bohaté obilní půdy má příště osázeti krmnými, olejnatými a vláknitými rostlinami. My zemědělci byli bychom se vším srozuměni, jsme trpěliví a poddajní, když to jen nějak pomůže. Ale musíme míti na mysli, že každá změna stojí peníze a že by to pak byl poslední pokus, který se dělá se zemědělstvím. Dříve než na to přistoupíme, musíme míti jistotu, jaké účinky tyto věci budou míti pro nás do budoucnosti.

Přeměna zemědělské výroby směřuje také k tomu. že osevní plocha lnu má býti o 15.000 ha zvětšena. Předložme si nyní otázku, zdali toto zvětšení osevní plochy lnu je možné. R. 1922 činila osevní plocha lnu 22.018 ha, podle statistických údajů z letošního roku poklesla tato osevní plocha na 7.273 ha. Statistické údaje se ovšem ani neshodují a neměli jsme také k těmto údajům odedávna příliš veliké důvěry. Pamatujete se asi, že pokud jde o pěstování lnu, přijat byl t. zv. zákon o prémiích za pěstování lnu. Nyní se nám zemědělcům stále vytýká, že jsme nejzištnější lidé. Kdyby tomu skutečně tak bylo, byli by se musili přece všichni zemědělci o tyto prémie ucházeti. Ale plocha, která pro to přicházela v úvahu, nečinila ani 4.000 ha. Vidíme z toho, že se statistika neshoduje, a i když předpokládáme, že jednotliví zemědělci přihlášku zmeškali, můžeme přece předpokládati osevní plochu nejvýš 5.000 ha, která může dáti úhrnem 275 vagonů lnu.

Náš lnářský průmysl spotřebuje ročně 2.300 vagonů, to jsem přesně zjistil. My na tom jsme zúčastněni jen 13 % výroby. Abychom tedy hradili svou domácí potřebu, mohli bychom osevní ploch u zvětšiti nikoli o 15.000, nýbrž o 35.000 ha. Zvětšení osevní plochy bylo by důležitou národohospodářskou potřebou a bylo by také proveditelné. A přece musíme my pěstitelé lnu proti rozšíření osevní plochy lnu pronésti největší pochybnosti Předešlého roku dovezl náš průmysl 2.015 vagonů lnu. Z krajně nepatrné domácí sklizně zbylo předešlého roku dodnes ještě 25 vagonů. Naše sklizeň letošního roku činí 275 vagonů. Připočteme-li k tomu 25 vagonů z předešlého roku, je to 300 vagonů. Nákup lnu je skončen, a kolik myslíte, že textilní průmysl dodnes odebral? Prosím, celých 10 vagonů! (Výkřiky.) V téže době koupil náš lnářský průmysl z ciziny 500 vagonů. Není to utrácení devis? Zvláště musím ještě zdůrazniti, že dnes dovedeme svůj len tak zpracovati, že tento ten může beze všeho konkurovati s veškerým lnem celého světa. Zpracováváme dnes turbinový len, který snese jakékoli srovnání také s nejlepším belgickým lnem.

Naše jednání s přádelnami bylo naprosto bezvýsledné. Naše horské zemědělství pěstuje nejvíce oves. Rádo by provedlo změnu a pěstovalo více lnu. Vidíte to také z toho, že v příštím roce má se použíti k osevu lnu nejen veškerého letošního semene, nýbrž že dokonce byly již sjednány objednávky semene v rozsahu 30 vagonů. A nyní přichází nepochopitelná věc, že vláda připouští, aby zdejší len zůstal ležeti a aby náš průmysl svou potřebu hradil především v Rusku. (Výkřiky.) Jaký zločin se zde páše, vidíte nejlépe z toho, že se nejen, jako u každé jiné výroby, len nakupuje cestou kompensace, nýbrž že se zde kupuje devisami. Když pak náš přádelnický průmysl vyrobí své zboží a příze doma nemůže upotřebiti. pak jsou sedláci zase dosti dobří k tomu, aby k tomu účelu, aby tkalci své zboží mohli dodávati do Ameriky, za to k nám přicházelo americké obilí. Také při nynějším vyjednávání, které se intensivně konalo po celé měsíce, trvá náš průmysl za všech okolností na tom, že vůči Rusku musí míti plnou volnost devis. Teprve pod touto podmínkou by pak připustili. aby se zde nakupovalo. Ale tomu právě nevěříme. Jsem dnes přes 40 roků činným ve lnářství a mohl jsem pozorovati, že náš lnářský průmysl rok co rok vždy svou potřebu hradil v cizině, a když již byla skoro uhražena, použil domácí výroby k tomu, aby cenu stlačil. S takovýmito pány zde vyjednávati je naprosto nemožno. Tito pánové jsou jako na koni a domnívají se, že nám mohou diktovati. Zde musí, jak naznačil již kol. Stöhr, nastoupiti diktátorská opatření nejen k ochraně zemědělství, nýbrž také celého státu. Také celý zákon o premiích na osev je ilusorní a souvisí s tím, aby zemědělci mohli len prodávati, neboť jinak za něj nic nedostanou. Když již dnes nemůžeme prodávat i své obilí a svůj dobytek, pak bylo by tomu při změně zemědělství v budoucnosti ještě mnohem hůře.

Za hodinu zde uslyšíme. jak nám pan předseda bude blahopřáti k blížícím se vánočním svátkům a k novému roku. Ale my zemědělci nemůžeme, bohužel, míti tuto víru v budoucnost a hledíme velmi smutně do budoucnosti. Nemůžeme též býti nadšeni pro předložený zákon, i když se spolu o něm usnášíme, nýbrž musíme zde hlasitě projeviti své pochybnosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Sledoval jsem právě s velikým zájmem vývody kol. Scholze z klubu Bund der Landwirte a jsem rád, že v podstatě mohu s jeho názory souhlasiti. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) My oba stavy, které si zde ve státě přejeme stejného jeho stavovského vybudování, nedáme se odvrátiti od této myšlenky. Přejeme si, aby mezi našimi názory v hospodářských otázkách nebylo rozdílu a aby snad bylo možno, abychom také ve svých názorech o vnitřní politice mohli kráčeti stejnou cestou. Hlasovali jsme loňského roku ze zásady pro zákon o odkladu exekucí v zemědělství, a neodepřeme také dnes zamýšlenému prodloužení těchto zákonitých opatření svůj souhlas. Žádali jsme však již tehdy, aby stejná ochrana poskytnuta byla také ohrožené živnosti a obchodu, a dnes běží již po účincích tohoto zákona o zásadní hospodářskou a finanční otázku, i měli jsme za to, když zákon byl přijat, že vláda podnikne vše, aby prodloužení tohoto zákona nebylo již potřebí. Z vývodů kol. Scholze - sledují to také v tisku - jsme slyšeli, že se názory o dobrodiní tohoto zákona i v kruzích zemědělských rozcházejí, a skutečností je, to řekl také kol. Scholz, že došlo tak daleko, že úvěr u zemědělství nesmírně utrpěl. Jsem sám v ředitelství jisté spořitelny a vím, jak jsme úvěr v zemědělství právě pro účinky tohoto zákona musili omeziti. Znám případ, že dobře situovaný zemědělec bez dluhů, který svou dceru provdal za úředníka, nemohl sehnati 50.000 Kč věna, ačkoli podnikl vše, aby si opatřil peníze. Ty, Lukschi, znáš věc, řeknu ti, o koho jde. Slyšíme od zpravodajů, že u zemědělců bylo zastaveno 26.000 exekucí, které zahrnují pohledávky 28 mil., a slyšíme dále ze zpráv, že jde o 90000 politických exekucí, které zde prozatím byly zastaveny, pro daně, sociální břemena a pod. Ale velevážení, tím jsme exekuce neodstranili a kdyby zákon nebyl býval prodloužen, pak musilo by nám všem býti naprosto jasno, co by bylo nastalo. Neboť dnes také všechny exekuce znamenají neúspěch, poněvadž - a prodělávám to na venkově - nepřicházejí kupci, takže exekuce nemohou nikdy míti výsledek. I když zákon bude nyní prodloužen do konce února, jde o 116.000 exekucí, které tu již jsou a do té doby přibude ještě nesmírný počet exekucí. Bylo by nyní úkolem vlády, aby konečně jednou přemýšlela o tom, jakou úvěrovou pomoc opatří pro zemědělství, na které my všichni máme zájem. Tuto otázku bylo bezpodmínečně třeba studovati. Čtěte dnešní ťVenkovŤ. V úvodníku tohoto listu zdůrazňuje se nesmírné hypotekární zadlužení zemědělství. Měli jsme však také za to, že dnes již i při prodloužení zákona pojem ťzemědělecŤ bude jasněji vyložen, poněvadž se zákona - a musil jsem to zase konstatovati z praktického života - nesmírně zneužívalo. Musil jsem opětovně jako starosta obce, chtě nechtě, vydávati potvrzení, že ten neb onen je zemědělcem, poněvadž velmi těžko bylo lze nésti odpovědnost, nebylo-li takové potvrzení vydáno. A tím tohoto zákona v jeho účincích opětovně zneužívali lidé, kteří se zemědělstvím jako takovým neměli nic společného.

Ale jednu otázku dlužno při tom přece uvážiti. Nesmíme přehlížeti, že moratorium pro jeden stav bezpodmínečně musí s sebou přinésti také insolvenci jiných stavů, obzvláště živností a obchodu, které bezprostředně souvisí se zemědělstvím, a slyšíme, že pan ministr spravedlnosti se domáhá změny zákona tím způsobem, že se také nezaměstnaným lidem přiznává jisté moratorium. Myslíme. že také pan ministr obchodu nebude moci při vývoji věci učiniti nic jiného, nežli žádati stejné moratorium pro živnosti, obchod a také pro průmysl, při nejmenším však pokud jde o vymáhání daní a sociálních břemen. Jaký však potom nastane stav? Již dnes slyšíme protesty peněžních ústavů. ani raiffeisenky nejsou srozuměny, a kol. Luksch jako předseda velké organisace raiffeisenek mně to potvrdí. Okresy a obce si stěžují, že placeni přirážek je ztíženo, že tam, kde je převahou agrární obyvatelstvo. za těchto okolností nemohou kupředu. A logicky také není možno. aby jen určitá vrstva obyvatelstva sama nesla náklady samosprávy. Jestliže se tedy hospodářská situace nezlepší - a není zde, bohužel, známek nějakého zlepšení, jedině pan ministr Beneš je stále optimistou a mluví již od několika let o příštím zlepšení - pak vládě zajisté nezbude nic jiného, nežli aby učinila nejen opatření na záchranu zemědělství před zkázou, nýbrž aby chránila také jiné stavy ve státě, aby se hospodářsky úplně nezhroutily. A bude-li pak potřebí takového moratoria, nemůže to býti generálně pro jednu skupinu samotnou, pak bude to přirozeně musit býti také pro každého jednotlivce, jehož hroutící se existence má býti zachráněna. Takovýto zákon je přece možný, je možno, aby v soudním řízení znalci zjistili, kdo takovéto ochrany potřebuje, aby nedošlo k zneužívání, a bylo by pak zcela lhostejno, zdali ten, kdo takovéto ochrany potřebuje, je zemědělcem, živnostníkem, úředníkem anebo dělníkem.

Tyto otázky chtěli bychom zde klásti při projednávání tohoto zákona. Neodepřeme tomuto zákonu v nynějším jeho znění svého souhlasu, ale přejeme si, aby vláda vážně přikročila k tomu, chrániti také jiné stavy před hospodářským úpadkem, který, bohužel, s jeho hroznými následky dlužno očekávati. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. sen. J. J. Krejčí. Dávám mu slovo.

Sen. J. J. Krejčí: Slavný senáte! Když jsme projednávali zákon, o jehož prodloužení nyní jde, upozorňoval jsem na jeho stinné stránky, a všechny nesnáze, které se od vydání zákona objevily, jsem již tenkráte předvídal. Díky neloyálnosti určité politické skupiny byl jsem vykřičen za zrádce. Jeden rolník přinesl mému sousedovi ťLidový deníkŤ a řekl mu: Vezmi to domů a ukaž sousedům, jakého zrádce mezi sebou mají. Totéž stalo se mi na několika stranách, dnes však přicházejí titíž lidé k nám na schůze a vytýkají nesnáze, které vydáním tohoto zákona vznikly. Je pravda, že zákon přinesl určité dobrodiní osobám prodluženým, které už dávno by byly hotovy, které však kryjí se právě za tento zákon, devastují svůj majetek, odprodávají z něho, co se dá, a vydávají nebezpečí ohrožení pohledávky nejen těch, které jsou zaknihovány až na konci nebo vůbec nejsou zaknihovány, nýbrž i pohledávky, které jsou zaknihovány v řádném pořadí.

My se nemůžeme dívati jen na několik lidí nebo na nějakou skupinu lidí, my jako zákonodárný sbor musíme přihlížeti k celku, a zvláště my zemědělci musíme míti na mysli celý zemědělský stav. Jestliže s tohoto hlediska díváme se na zákon, pak musíme říci, že zákon nám přinesl mnoho zla. Já jsem už tenkrát označil tento zákon jako jed a řekl jsem, že by tento zákon měl býti označen umrlčí hlavičkou, jako jsou označeny jedy předepsané v lécích.

Vyskytlo se během prakse mnoho zla. Tělo lidské má v sobě mnoho nákaz, ale má zase určité organismy, které paralysují vznik choroby. Tak také tělo hospodářského života stavu zemědělského má možnost to, co v něm odpadem schází, samo absorbovati, pokud ovšem není toho odpadu příliš mnoho, stejně tak jako tělo lidské, když se nahromadí mnoho nákazy, už není s to ji překonati Bylo vždy, je a bude, že v každém stavu a v každém povolání objeví se lidé. kteří nemohou stačiti poměrům, zadluží se a musí udělati místo jiným, kteří jejich živnost vedou dále. Tak je tomu také v zemědělství. Pokud ojediněle přicházely nemovitosti nebo věci movité do dražby, bylo možno, aby se vyskytl kupec nebo více kupců z vlastních řad, aby se dosáhlo slušné ceny, aby byli jednak uspokojeni věřitelé, jednak aby zástava dostala se do rukou lidí téhož druhu. Jestliže však po jistý čas bude zastaven výkon dražby - věčně to držeti nemůžeme - až výkon dražby bude uvolněn, bude tolik usedlostí na prodej, že zemědělství, které se úplně vyčerpalo ze svých úspor, nebude moci usedlosti koupiti, a skoupí je žid, pozemkový kapitál a pozemkový majetek dostane se do rukou židovských, do rukou lidí, kteří majetek pozemkový podle našich intencí hromaditi nemají.

Všechno na světě vyžaduje určitého praktického řešení a kdo by snad měl ohled na něco chorého a neobětoval by to, obětuje tím zdravé. Kdyby někdo měl ve sklepě brambory, z nichž by byla část nakažena, a kdyby mu bylo líto nakažené brambory vyhoditi, co způsobí? Že se mu nakazí všechny. Opatrný hospodář přebere brambory a nakažené vyhodí, aby zachoval zdravé. Když na stromě nasadí mnoho plodů a přede žněmi přijde dostatek vláhy, jablka přebytečná neodpadnou, ale zůstanou všechna zakrnělá. My nesmíme litovati padavek, musíme je obětovati aby to ostatní mohlo prospívati, neboť když padavky zůstanou na stromě, ostatní ovoce nám zakrní. Kdyby někdo měl choré oko, které se nedá zachrániti, a druhé od něho ochoří, takže pak nemocný může oslepnouti na obě, co učiní rozumný lékař? Navrhne amputaci oka; a kdyby nemocný byl tak neprozřetelný, že by si oko nedal amputovati, oslepne úplně. A při tomto zákoně, když nechceme přikročiti k amputaci toho. co je nadobro choré a zkažené, dočkáme se, že i to zdravé nám zanikne Bylo a bude, že zadlužený sedlák, když viděl, že nemůže zaplatiti úrok z dluhů a že jde den ode dne ke zkáze, odprodal něco pozemků, zmenšil hospodářství. zbavil se dluhů a zachoval podstať potřebnou pro výživu rodiny. Dnes to udělat nemůže; i kdyby chtěl odprodati část pozemků, nenajde kupce, který má peníze, aby koupil tolik a tolik měr a mohl je hotově zaplatiti. Musí tedy jíti do záložny a vypůjčiti se. Ale teď jsme právě u velmi vážné věci, která ze zákona vznikla, že naše záložny jsou šmahem immobilní. Kampeličky, občanské a lidové záložny, spořitelny mají dostatek takových škraloupů, které dík tomuto zákonu jsou nehybné; a nemohou půjčiti také proto, poněvadž věřitel jim neposkytuje žádné záruky. Řekl mi prokurista Lidové pojišťovny v Táboře: Jisté lihovarnické družstvo má majetek ¹/₂ mil., ale poněvadž je to družstvo mladé, potřebuje si ještě vypůjčiti 200.000. Ježto u nejbližších záložen půjčky dosíci nemůže, přišlo k nám, my máme peníze, sotva půl milionu máme mezi zemědělci, náš ústav je mladý, má 8 mil. vkladů, má 4 miliony volných prostředků, tento kšeft by byl prima obchodem, my bychom těch 200.000 Kč půjčili. 30 sedláků je ochotno nám podepsat krycí směnku. Ale i když mají jeden ke druhému po 100.000 Kč jmění nezadluženého, jejich podpisy nejsou pro nás ničím, protože podle tohoto zákona na ně nemůžeme. Proto se odepře družstvu úvěr, družstvo se nemůže rozvinout a kapitál v něm vložený nemůže přinésti žádného užitku. Ale namnoze je to ještě horší. Potkal jsem se s ředitelem jedné záložny a on mi povídá: ťPane senátore, když budou poměry takto vypadat, musíme dát do dražby přes 400 hospodářství.Ť To bylo ještě v době, kdy je do dražby dát mohl, dnes je do dražby dát nemůže; a poněvadž ten peněžní ústav má 4 mil. vkladů, počítáme-li, že dlužník jeden ke druhému bude mít 10.000 Kč úvěru a že jest asi 400 fallitních dlužníků, jsou to 4 mil. Kč, a tak ta záložna je úplně immobilní, není také s to vyplatiti 10.000 Kč požadovaných vkladů. Když to tak půjde, ať si pan ministr připraví slušnou řadu, pár set milionů Kč na sanaci peněžních ústavů, ne snad těch velkých, ale těch, které půjčují zemědělcům, které byly dříve na nejvyšší stupeň zabezpečeny, a dnes jako na př. kampeličky nemohou půjčovat, jsou immobilní, peníze mají mezi zemědělci a zemědělci neplatí ani úrok, myslí, že nic nemusí platiti. Je zajímavé, proč do výboru Ústřední jednoty hospodářských družstev nevyšle republikánská strana p. sen. Kroihera, jako starého pracovníka v tomto oboru, který již ¹/₄ století se věnuje kampeličkám, aby jim řekl své mínění, jak to ve skutečnosti vypadá. Prosím, jak se to vyvíjí: na př. při usedlosti by bylo 60 měr 5. a 6. třídy a usedlost měla ještě před 3 roky cenu 100.000 Kč. Bylo na ní dejme tomu, 50.000 Kč dluhu a majitel přišel do raiffeisenky a řekl: prosím, půjčte mi 10.000 Kč - a přivedl stejně hospodářsky silného ručitele. Půjčilo se mu 10.000 Kč - když na 100.000 se půjčí 60.000 Kč, není to ještě žádná neopatrnost, když je to zaručeno ještě druhým. A jak to vypadá dnes? On neplatí úroky, a usedlost, kdyby šla do dražby, prodala by se možná sotva za 60.000 Kč, někde ještě méně, na jeho rukojmí se nemůže Až jedenkrát bude uvolněn zákon a usedlost přijde do dražby, pak dostane se za ni 50.000 Kč. Ale z prvních hypoték roste zatím úrok, pak tu přirostou soudní útraty, zadržené daně, na to lze počítati 25 %, zkrátka raifeisenka vyjde úplně na prázdno. Bude se hojit na ručiteli a ručitele po případě strhne dál, strhne ho s sebou.

Mohl bych uvésti takový markantní případ. Dlužník má chalupu se 70 měrami, je na ni dlužen 80.000 Kč; již mu nic nepomůže, on již po žních všecko vyprodává a aby to vyprodat mohl, nastrčil si svého švakra, který pro formu zabavil jeho majetek, obstavil, nebo řekne: to je moje. Soud povolí exekuci, ta se neprovádí. Když totiž dlužník neprotestuje, soud nezkoumá, zdali je to dlužen nebo ne. Teď po kousku si prodává pěkně onen dlužník všecko zařízení a jeho švakr je přes dvůr, ručí zaň 25.000 Kč, a poněvadž ta záruka se nestala ještě splatnou, nemůže zabrániti tomu, aby bylo vyprodáváno vše, co je v hospodářství; a proto, když tomu nemůže zabránit zákonem, soudem, vyřídí se to brachiální mocí, servou se tam a pobijí.

Velectění, to jsou hrozné věci a způsobil to tento zákon. Takhle to nejde, dlužníkům nepomůžeme. Když má někdo na 90 měrách horské půdy 140.000 vkladu, kdo ještě chce věřiti, že mu něco pomůže? On sám věří, že si pomůže, proto si vypůjčil na naléhavé potřeby od své sestry peníze, ta mu je dá do usedlosti, ale ztratí všecko on i ona.

Ale je tu nemožnost podnikání. Kdo dnes může něco podnikat? Kdo ručí za někoho, nemůže sám nic podnikat, když musí za plnění event. záruky peníze, které má, střádat, aby ho nevyhnali z chalupy. Může něco podnikat živnostník nebo nakupovat obchodník, když má tolik a tolik pohledávek a nemůže je vůbec dostati, a dlužník spoléhá na zákon a vůbec neplatí nic a nestará se o nic?

Nejhorší při všem je, že jsme ztratili my zemědělci kredit na celá století. Prosím, co to znamenalo jindy, když sedlák k někomu přišel, aby si vypůjčil! Soused mu půjčil na poctivou tvář a ještě řekl: Nepovídej to nikomu, že jsem ti půjčil. Ale pak jsou dluhopisy, směnky, a víme, co v bankovních ústavech znamenala selská směnka. To byl hotový peníz.

Správně to řekl pan kol. Jílek: Sedlákovi se nepůjčí nikde, jen když se zaň zaručí čeledín. Ale jsou toho ještě jiné důsledky. V mém okolí se stalo, že u sedláka sloužil řadu let čeledín, ale nechal si stát službu, pantátovi věřil, byly to jeho úspory, aby jedenkráte se mohl za ně v budoucnosti zaříditi. Pantátovi se začalo dělat majetkově nevolno, tedy čeledín šel a dal si dluh zaknihovat. A poněvadž je ten čeledín na konci, na rozvoře, nedostane nic. Jeho pohledávka je ze mzdy, ale v dluhopise není o tom zmínky. Řadu let za to pracuje, na konec však jsou jeho úspory přivedeny v niveč.

Naznačím na konci určité změny, které by byly nutny, jestliže zákon po 28. únoru bude prodloužen. Tyto změny, jak je na konci navrhnu, bude nutno do něho vtělit.

Je potřebí řešiti zemědělské zadlužení, hledati možnost oddlužení, hledati také možnost, aby peněžní ústavy byly mobilní, aby mohly vůbec poskytovati úvěr. Jak by se to dalo dělat? Podívejte se: Národní banka, když se mluví o tom, že je málo oběživa, tvrdí, že není dostatek dobrých dlužníků, že nemá podklad pro poskytování úvěru. Což by nebylo možno, aby Národní banka přímo nebo zřízením státního reeskontního ústavu převzala určitou část hypoték, a to velmi střízlivě vybraných, velmi nízko oceněných? Pak by tu měla dostatečný podklad pro rozmnožení oběživa, byla by možna větší mobilita peněžních ústavů. Řekněme, když má spořitelna 100 mil. Kč hypoték, kdyby převzala jen jednu pětinu, to je 20%, znamenalo by to 20 mil. Kč mobility a pak by taková spořitelna mohla něco poskytovati, dělati nové úvěry.

Zákon bude prodloužen do 28. února. Je tu zvláštní shoda se zákonem bytovým. Je tu vlastně politický handl, jak to u nás jinak není a býti nemůže. Zákon považuji za neštěstí zemědělců, a takovým také je. Ale poněvadž tu bylo hledáno a nalezeno východisko mezi požadavkem republikánů, aby ochrana nájemníků byla vůbec zrušena. a mezi požadavkem socialistů, aby byla zachována, proto jsou oba zákony prodlužovány do 28. února. My jsme tento zákon neměli dělat, ale dnes je od něho těžko utíkati Když se za povodně příliš nadrží jeden rybník. takže hráz to nemůže udržeti a provalí se, voda se hrne do druhého rybníka, provalí i tam hráz a tak to jde stále a stále. Když jsme dovolili nakupit podle zpravodaje 25000 návrhů, ale podle jiných zpráv 118.000 návrhů na výkon dražeb, nemůžeme dnes najednou takových 120 tisíc dražeb připustiti, poněvadž by tak ohromně klesly ceny usedlostí a nastal by takový debakl. že si toho nemůžeme přáti. Jedná se nám tedy o to, jak čestně od toho odejíti a proto bude potřebí zákon prodloužiti, ale s určitými změnami, které bych navrhoval takto:

1. Výkon dražeb se především odkládá jenom těm, kdož platí úroky.

2. Výkon dražeb se odkládá těm, kdož nejsou předluženi. Kdo je předlužen, tam ať se to zlikviduje raději dříve.

3 Úkony mzdové, ale nejenom mzdy - to už je v zákoně - nýbrž i pohledávky, o nichž může dlužník prokázati, třeba dodatečně, že vznikly ze mzdy, jsou vyloučeny z výkonu dražby. Ale stejně tak úkony živnostníka. Copak je výkon živnostníka, kováře? Je to mzda. Co je výkon koláře, sedláře? Je to mzda. A co je výkon obchodníka? To je část jeho mzdy, část mzdy jeho personálu. část mzdy dělníků v továrnách. kteří na určitém tovaru pracovali, zkrátka ve všem máme na konec samé mzdy.

4. Podmínkou je uplácení kapitálu. Kdo není schopen aspoň část kapitálu uplatiti, tomu není pomoci, řekněme aspoň minimální část, snad půl procenta kapitálu. Má-li úvěr umořovaný anuitami, je povinen je splácet. Má-li úvěr takový, který je bez úmoru, je povinen také spláceti.

A pak

5 podmínka: Zákon se nevztahuje také na dlužníky, kteří oslabují zástavní hodnoty, kteří devastují svůj majetek, kteří ho rozprodávají, kteří zkrátka zeslabují možnost úhrady se strany věřitelů.

A nakonec bych řekl jedno: tento zákon lze nazvati lex Vraný. My víme dobře a ví to celý slavný senát, pro koho to bylo děláno, ale teď se nechtějí otcové tohoto zákona k zákonu znát. K nám na schůze přicházejí republikáni a vytýkají nám slabiny tohoto zákona. My musíme říkati, jak to vzniklo a podobně, někdy s tím bývají spojena zlá slova. Abychom nemusili těchto zlých slov užívat, ať se k paternitě toho levobočka onen otec přihlásí, a řekne: já jsem to podal a já jsem si to ve straně a strana v parlamentě vynutila. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena; páni zpravodajové se vzdali doslovu.

Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou ve čtení prvém podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové (tisk 1179) souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1173.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu provedeme ještě v této schůzi druhé čtení projednávané osnovy.

Ad 5. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se mění §§ 1 a 2 zákona ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, a §§ 1 a 2 vládního nařízení ze dne 29. července 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců (tisk 1179).

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Stržil: Nemám změn.

Zpravodaj sen. Fr. Novák (rep.): Rovněž ne.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1173.

Přikročuji k odloženému odst. 4 pořadu, kterým je:

4. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k usnesení posl. sněmovny (tisk 1169) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče (tisk 1178).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický pí sen. Karpišková, za výbor rozpočtový pí sen. Plamínková.

Prosím pí sen. Karpiškovou, aby se ujala slova.

Zpravodaj sen. Karpišková: Vážený senáte! Každoročně přichází na sklonku roku do našich zákonodárných sborů zákon o ochraně nájemníků a zákony s ním souvisící, týkající se bytové péče. Ačkoli přípravy k definitivnímu zákonu se konají velmi pečlivě a velmi dlouho, nebylo možno až dosud tyto přípravy skončiti a připraviti definitivní návrh zákona. Proto soc.-politický výbor senátu jednal o usnesení posl. sněmovny k zákonu týkajícímu se bytové péče a doporučil, aby usnesení posl. sněmovny bylo přijato v nezměněném znění, poněvadž tu jde pouze o krátkou dobu prodloužení platnosti zákonů dnes existujících. Jde o prodloužení do konce ú nora příštího roku.

V §§ 2 a 3 pak se prodlužují určité výhody daňové a upravují se věci přirážkové, a to pro celý rok 1934.

Poněvadž není možno zaujmouti jiného stanoviska, než terminovaný zákon, jehož platnost dochází, prodloužiti do té doby, než bude připraven zákon definitivní, usnesl se soc.-politický výbor senátu doporučiti slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění sen. tisku 1169. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo zpravodajce pí sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Paní kol. Karpišková dotkla se důvodů, pro které je předložena tato osnova senátu, a proto je nebudu opakovati. Chtěla bych jenom asi 4 čísly statistiky prokázati, jak obtížné bude jednání o definitivním zákoně. Mnozí se totiž domnívají, že chráněných bytů je málo a že tedy vlastně ochrana nájemníků může býti velmi jednoduše zrušena. Podle poslední statistiky je vidno, že v Čechách bez Prahy je chráněných bytů o 1 pokoji 65 %, o dvou pokojích 57 %, v Praze samotné máme chráněných bytů o 1 pokoji 73.5 % a o 2 pokojích 74 %. Nedotýkám se dalších bytů. Pro celé Čechy s Prahou je to cifra 68.6 %. V celé republice - aby se někdo nedomníval. že je to otázka jenom Čech nebo Prahy - je to 66.6 %, pokud jde o byty o 1 pokoji, a při dvoupokojových je to v celé republice 62.4 %.

Ráčíte viděti, že to bude úžasná sociální změna poměrů těch lidí, kteří bydlí v těchto malých bytech, jakmile by měla býti ochrana nájemníků těchto malých bytů zrušena. Z toho důvodu chápeme, jak je těžko, aby celkový dlouhodobý zákon byl upraven, i to, proč nám vláda předložila toto provisorium na dva měsíce.

Rozpočtový výbor v debatě pojednal specielně o §u 4. odst. 5 zákona č. 166 Sb. z. a n. z r. 1930, doplňujícím ustanovení §u 9 zákona č. 44 Sb. z. a n. z r. 1928 o přípustnosti zvýšiti nájemné z objektů najatých státem, zeměmi, okresy, obcemi a jejich podniky na částku převyšující základní nájemné o 340 %. Tímto ustanovením byly jak stát, tak autonomní svazky finančně velmi zatíženy, a to tím více, že šlo mnohdy o nájmy, při nichž základní nájemné nebylo počítáno ve výši z r. 1914, nýbrž ve výši již značně zvýšené podle ustanovení bytových zákonů pozdějších, a to se bralo jako základní nájemné.

V rozpočtovém výboru bylo též vysloveno přání, aby při definitivní úpravě bytových zákonů bylo zmíněné ustanovení podrobeno revisi též z důvodů deflačního procesu.

Konečně bylo ještě upozorněno na žádost hlav. města Prahy, aby při definitivní úpravě bytových zákonů byl vzat zřetel k potřebě Prahy a velkých měst vůbec a aby bylo v zákoně stanoveno, že stavební úřad může odepříti parcelační a stavební povolení v částech obecního území, které nemá nezbytných zařízení komunikačních, kanalisačních a vodovodních, čili tak zv. mrtvých investic, neusnese-li se městské zastupitelstvo závazně, že obec tato zařízení provede v takové lhůtě, aby stavby vznikající podle dotčených povolení mohly býti účastny již těchto zařízení, anebo není-li provedení těchto zařízení do téže lhůty zabezpečeno jiným způsobem.

Rozpočtový výbor uznal plně oprávněnost tohoto požadavku, neboť neekonomické povolování staveb v částech města bez jmenovaných zařízení znamenalo nehospodárné zatěžování rozpočtů měst nákladnými investicemi, kterých nebylo dostatečně využíváno, a doporučuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona beze změny tak, jak je otištěna v sen. tisku 1169. (Souhlas.)