Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je přihlášen pan sen. dr Havelka. Dávám mu slovo.

Sen. dr Havelka: Slavný senáte! V písemné zprávě rozpočtového výboru i v ústní zprávě dnes přednesené bylo požadováno, aby stavební úřad města Prahy hlavně nemusil všude povolovati stavby. Jde o t. zv. stavební uzávěru, která sem má býti přenesena z Německé říše podle tamního vzoru. Nehledě k tomu že něco takového odporuje platným zákonům našim, má magistrát pražský podle stavebního řádu dosti prostředků, aby zamezil ve Velké Praze nehospodárné stavění. Je to stavební řád a regulační plán. Před válkou vystačil pražský magistrát s tehdejšími zákony a dnes se chce něco více. Ovšem musí se uvésti ke chvále tehdejšího magistrátu, že dovedl rozhodovati tak, aby se stavělo skutečně hospodárně. Avšak ani předpoklady pro stavební uzávěru zde nejsou. Kdyby se bylo s tímto námětem přišlo před 11 lety, bylo by to bývalo něco jiného než teď, kdy máme Velkou Prahu. Miliardové sumy byly vynaloženy již na komunikace a kanalisaci a jiné investiční potřeby a ještě se provádějí další investice, ovšem někdy, bohužel, velmi nehospodárně, jako Spořilov a kolonie Na Babě.

Je tedy zřejmo, že není zde zapotřebí usměrňování nebo uzávěry. Je to bezpředmětné a v době tak těžké hospodářské krise přímo škodlivé. Je mylný názor, že by stavebník stavěl tam, kde se mu to předepíše, že bude stavěti podle daných předpisů; bude stavěti tam a tehdy, když má na to peníze když to místo odpovídá účelu stavby nebo oblibě stavebníka pro jistou oblast města, ale nikdy nebude stavěti, kde by mu to bylo předepsáno.

Jaké jsou poměry v Praze? V pražských čtvrtích l až VIII by byla jakákoli stavební uzávěra bezvýznamnou, pro další čtvrti, IX až XIX, jen málo významnou, protože tyto obce jsou už celkem opatřeny vším, čeho mají v tomto směru zapotřebí. Avšak jest velká obava, že následkem stavební uzávěry - nechci říci, že by to bylo jejím účelem - bude další nákladné obhospodařování, zbytečné úřadování a hlavně politické ovlivňování což vše musíme odmítnouti i se stanoviska národohospodářského, i se stanoviska občanské svobody.

Slavný senáte! Máme dosti zákonů, které zasahovaly špatně do národohospodářských otázek. Ukazuji jenom na zákony bytové, stavební ruch, regres, stavby podporovaných družstev, na stavbu obecních domů - to všechno byly zákonné zásahy do přirozeného hospodářského rozvoje - a zákony tyto se neosvědčily. Musíme býti, slavný senáte, proti každému umělému zásahu do přirozeného rozvoje národohospodářských otázek, poněvadž to vždycky odnese poplatník, jednou přímou škodou a po druhé tím, že bude musiti platiti dávky a platy obci, která přijde ke škodě takovým experimentováním. Tolik k této otázce.

Ve věci samé připomínám, že my, majitelé domů a domků, vedeme již od převratu úporný boj za svoji svobodu, aby byly již jednou svrženy okovy vázaného bytového hospodářství. Je to poslední přebytek válečného obhospodařování. My chceme jen volnost, spravedlnost a nic více. Jak zkušenost ukazuje, vázané bytové hospodářství ožebračilo stát a ožebračilo občanstvo jako celek. Pozvedlo sice velkou měrou blahobyt jedné třídy našeho občanstva, totiž staronájemníků, ale na úkor majitelů domů a na úkor státu, protože stát přišel o pramen velkých příjmů, samospráva přišla o velké částky, jak jsem si dovolil včera upozorniti, a na druhé straně byla ohromná vydání na podporu umělého stavebního ruchu.

Vázané bytové hospodářství znamená také úhonu na mravní výchově našeho lidu, protože porušuje rovnost občanstva; jedné vrstvě, a to právě sociálně silnější, dává výhody, čímž vrstva sociálně slabší trpí. Šetrné vrstvě našeho občanstva, totiž majitelům domů a domků, byl výnos z domů přímo konfiskován. Statisíce majitelů domů a domků ztratily víru ve spravedlnost, protože vidí, že se ochrana nájemníků udržuje i tam, kde pro ni není důvodu. Ochrana nájemníků otřásá zásadou soukromého vlastnictví, zasahuje rušivě do nynějšího hospodářského řádu a v neposlední řadě je příčinou toho, čemu říkáme krise nedůvěry.

Slavný senáte, na domovním majetku byl spáchán velký hřích, který není posud rozhřešen, a čím to bude trvati déle, tím bude pokání větší a trpčí a bude je konati náš stát a jeho občanstvo. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo k doslovu zpravodajce pí sen. Karpiškové.

Zpravodaj sen. Karpišková: Vážený senáte! Jako obvykle přichází p. kol. Havelka aby tu plaidoval pro t. zv. utiskované majitele domů. Bylo by zbytečné šíře se o tom zmiňovati, poněvadž neděláme zákon definitivní, nýbrž pouze platný zákon prodlužujeme o 2 měsíce. Je však nutno říci, že výtky, pronášené p. kol. dr Havelkou jsou jednostranné a že platnými zákony nejsou chráněny vrstvy sociálně silné, nýbrž ohromná většina lidí sociálně slabých. Všichni víme, co bude znamenati uvolnění ochrany nájemníků pro naše menšiny, víme, co bude znamenati jen poněkud uvolněná ochrana nájemníků pro lidi s malými příjmy, kteří.budou musiti ze svých prostředků věnovati zase více na nájemné a následkem toho omezovati svoji výživu

Nemohu než jako vždycky odmítnouti tuto jednostrannou kritiku a připojiti k tomu ještě, že dnes nemůžeme jen tak beze všeho odmítati státní obhospodařování jednoho úseku, poněvadž žádáme v jiných úsecích, aby stát zachraňoval a obhospodařoval. Pomysleme, že přes všechen odpor budeme zřizovati reeskontní ústav k záchraně dvou zkrachovaných bank. Tedy podle názoru některých politiků má stát zasahovati tam, kde jde o deficit, má je chrániti, ale nemá zasahovati tam, kde se tvoří nové hmotné výhody. Myslím, že je to tak obvyklé v debatě o tomto zákoně, že můžeme přes to klidně přejíti pouze s tímto konstatováním, a trvám ovšem na tom. aby návrh soc.-politického výboru senátu byl váženým senátem odhlasován. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo k doslovu druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, pí sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte! Ráda bych reagovala jen na poznámky p. kol. dr Havelky, který mluvil o tom, že jakékoliv omezování nebo reglementování staveb ve velkých městech mělo se udělati dávno; dnes, kdy se už milionové náklady vydaly na tyto mrtvé investice, přicházíme prý pozdě. Myslím, že je správné, jestliže zdůrazním, že město Praha vždy se snažilo o tuto věc, a já jako člen městské rady pražské na samém počátku republiky, když se začala stavěti Vořechovka, dosáhla jsem, že se všechny referáty pražské sešly na poradu, že se konstatovalo, kolik znamenají mrtvé investice na jeden sáh čisté plochy pro stavbu a že tehdy město Praha to zavedlo, že ti, kteří koupili pozemky na stavbu, musili přispívati na tyto investice. Ten poměr byl ohromný, na čistou plochu za 60 Kč připadalo 140 Kč investic. Je tedy nesprávná výtka p. dr Havelky, že Praha to nedělala a že dnes je třeba brániti Prahu. Praha je dnes veliká a kdokoliv chce, může si kde chce postaviti domek, a obec pražská by byla povinna podle zákona hraditi tyto mrtvé investice. Uznávám, že je potřebí určitých opatření, ale že by tu šlo o nějakou zvůli, jistě nemůžeme mysliti, poněvadž návrh je úplně jasný, že se to nemá povolovat v těch částech, kde nejsou nezbytná zařízení komunikační kanalisační a vodovodní. To jsou věcné momenty, které se dají prostě konstatovat. Zde se nemůže mluviti o žádném politickém vlivu, jak řekl p. dr Havelka. To si každý žadatel konstatuje, zdali ty věci jsou nebo nejsou v tom místě udělány. Já bych velmi prosila, abychom vzali na vědomí tento požadavek Prahy a velkých měst. Vyžádala jsem si v rozpočtovém výboru. abych mohla učiniti zvláštní zmínku o této otázce ve zprávě, abych to mohla slavnému senátu přednésti. a to jsem také udělala.

Ke konci dovolte, abych ještě něco řekla na adresu ministerstva soc. péče, které nám předložilo tento vládní návrh. Vyznati se v tomto návrhu zákona, který nám byl předložen, je něco úžasného a já bych si velmi přála, abychom, až dostaneme - a nevzdávám se naděje, že tu za 2 měsíce zase budeme státi s nějakým prodloužením - po druhé návrh zákona, aby byl takový, aby aspoň referent nemusil nad tím sedět 3 hodiny a shledávati věci po všech zákonech, když se nechce nechat převézti - promiňte, že se tak vyjadřuji - když už to dělají tak, aby se ti ostatní zákonodárci převézti dali. To je poznámka, kterou jsem učinila také v rozpočtovém výboru, že bych byla ráda, abychom měli zákony tak jasné, abychom jim mohli rozuměti a mohli vykládati lidem, kteří k nám přicházejí na poradu, jak to dnes vypadá s bytovým zákonem. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli budeme hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1178 souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1169.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu provedeme ještě v této schůzi druhé čtení projednávané osnovy.

Ad 4. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče (tisk 1178).

Táži se pánů zpravodajů zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Karpišková: Nikoli.

Zpravodaj sen. Plamínková: Nikoli.

Místopředseda Donát: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém, souhlasně s usnesením posl. sněmovny tisk 1169.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu:

6. Zpráva výborů rozpočtového a ústavně-právního k usnesení posl. sněmovny (tisk 1174) o návrhu posl. Berana, Pika, Zeminové, Koška, Schäfera, Ježka, dr Hodiny a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se stanoví srážky z platů členů N. S. (tisk 1180).

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový sen. Kroiher, za výbor ústavně-právní sen. Koukal.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. sen. Kroiherovi.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Předloženým usnesením posl. sněmovny má se snížiti plat členů Národního shromáždění v tom smyslu, že členům obou sborů, jakož i místopředsedům se bude srážeti celkem 14%, předsedům obou sněmoven 19% z jejich základního platu. Nemám v úmyslu odůvodňovati tento návrh zákona, poněvadž by to bylo zbytečné. Všichni cítíme ze srdce, že když žádáme na ostatních vrstvách národa určité oběti a když konečně tolik členů našeho obyvatelstva státního trpí, i bez požádání musíme také i my přinésti oběti na oltář vlasti a proto všichni rádi a ochotně budeme hlasovati pro tento zákon. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Ale já bych při této příležitosti chtěl promluviti jinak, než jsem zvyklý, trochu, abych tak řekl, z oken této budovy, poněvadž mezi jinými pověrami, které ještě ve 20. století řádí po světě, je také pověra, že člen N. S. oplývá neobyčejně prostředky tohoto světa. (Veselost.) Pořád se lidé domnívají, že máme nějaké skvělé postavení, a bohužel že i lidé, kteří by se měli starati o veřejnost nebo se o ni na schůzích také starají, se domnívají, že poslanecký nebo senátorský mandát je sinekurou, t. j. bohatým příjmem bez práce. Nuže chtěl bych, aby naše veřejnost věděla, že již dávno nemáme těch 60.000 Kč, které jsme si v roce, tuším, 1921 odhlasovali, nýbrž že stále se zde oddrobovalo různými předpisy. Mívali jsme 5.000 Kč měsíčně a k tomu lístek, nyní si tento lístek platíme. My jsme neplatívali daň, dnes tu daň zaplatiti musíme. A bylo by ještě více věcí, které bych mohl vypočítati, kde jsme si odhlasovali na žádost vlády snížení svého platu. Ale nesmíme ještě zapomenouti, že všichni poslanci a senátoři od nejkrajnější pravice do nejkrajnější levice musejí přispívati stranám na vydržování klubů. a to činí částky dosti značné.

Přál bych si, aby ti nespokojenci nebo ti závistivci byli tak přítomni v hospodářském úřadě a kdyby si vybrali ty naše obálky, když již jsou vyprázdněné ovšem, a kdyby si mohli přečísti, co je na nich napsáno, jak jsou velké srážky veřejné - a neváhám říci, že já na př. vedle té obyčejné srážky ještě musím přispívati straně mimořádným způsobem. (Sen. Kříž: Jako každý z nás!) Ano, jako každý z vás bez rozdílu.

A vedle toho, kdyby ono to bylo tak, že by to ostatní nám jaksi zbylo na přilepšenou! Ale my nesmíme zapomenouti, co má poslanec a senátor za vydání, dejme tomu se schůzemi. Nevím, jak to máte, pánové, v jiných stranách, ale mně se stalo, že jsem byl také pozván na schůzi a bylo mně loyálně oznámeno, že vedle mne jsou ještě 4 jiní členové Národního shromáždění pozváni, aby brali účast na dožinkové slavnosti. Nejel jsem tam ovšem, a napsal jsem jim, že je-li ten jeden řečník dobrý, pak stačí, a je-li špatný, mají jednoho dost (Veselost.) a není třeba, aby se nás tam shromáždilo 5 nebo 6. (Veselost.) Ale nejenom, že si musí člověk, jako já, na neděli obstarati zastoupení, po případě že si musí najmout auto, nýbrž musí tam ovšem ještě dát značné vstupné, poněvadž kdo má dát, kdyby nedal poslanec nebo senátor?

Je jedna ze řídkých známek úcty k nám, že se na nás neaplikuje přísloví: ťStokrát nic umořilo oslaŤ (Veselost.), jinak by byli přesvědčeni, že by si takového něco dovoliti neměli.

Když si spočítáme, co máme korespondence ve všech věcech velmi často nepatrných, když nechceme svoje voliče urážeti, nebo co je tu telefonních hovorů a telegramů do roka - všecko věci, které jsou spojeny s vykonáváním našeho úřadu a které se nevidí - dojdeme také k slušné částce. (Sen. Havlena: A subskripce!)

A připomenul bych zde ještě, že zvláště my venkovští členové musíme zde v Praze bydleti a musíme se zde stravovat. My to máme horší než vy, pražští kolegové, kteří můžete odběhnouti ze schůze na oběd domů. My zde musíme bydleti, my máme tedy mimořádná vydání, a to se jaksi nepozoruje. (Sen. Johanis: Pražáci platí zase větší příspěvky klubům!) To je možné. (Sen. Havlena: U nás to máme vyrovnáno! Pražští platí příspěvky větší než venkovští!) Jsem neobyčejně rád, když mám jeden z dokladů, že vaše strana se snaží býti spravedlivou a že se jí to daří. (Veselost. - Sen. Kindl: Přijdou do nebe!) Pane kolego, jsou věci, které jsou odměňovány již na tomto světě, jak jste vy konečně poznali, že za dobro se odplácí dobrým a za zlo zlým. (Veselost.)

Bylo zde vzpomenuto z vašich řad, že jsou zde rozličné subskribce. Každý, kdo si vzpomene, že by bylo potřebí, aby byla vyplněna mezera v české literatuře, kterou nikdo nevidí, poněvadž ještě předešlé dílo nebylo rozebráno, každý, kdo si vzpomene vydati nějaké umělecké dílo, na němž vidí krásu po případě jen on sám a nikdo jiný, každý takový člověk přijde s adresářem poslanců a senátorů a očekává, že přirozeně p. poslanec nebo p. senátor nemůže se dobře vyhnouti tomu, aby nepodporoval tento kulturní podnik. A při tom při všem máme ještě takové lidi, kteří vám napíší do takové subskribce: Vedeme pečlivě seznam dárců i těch, kteří nedají, nebo: Kdo nemáš srdce, vrať! A takovýmto způsobem se útočí na nás, ale na nás více než na kohokoli jiného, poněvadž všichni si myslí: Proč by nám nebo mně nemohl dáti, vždyť má 5.000 Kč měsíčně! - A při tom je mnoho takových sbírek, které se neomezují snad na poslance a senátory župy, nýbrž v tomto ohledu nemáme žádného autonomismu (Veselost.), tu se na nás, poslance a senátory z Čech, obracejí ze Slovenska, z Moravy, a obráceně ovšem se to děje také.

Nyní, přátelé moji, všichni víte, kolik musíme odebírati časopisů, časopisů své strany, ale ovšem poslanec a senátor nemůže spoléhati pouze na to, co si přečte v novinách, on musí odebírati různé revue, měsíčníky, po případě týdeníky ostatních stran. Zač by stál, kdyby nevěděl, co ostatní strany píší aspoň ve svých přednějších časopisech? (Sen. Kindl: Když do nich řežou!) Třebas, vždyť to není nic nezdravého míti pocit, že se do člověka řeže, a zpytovati při tom svědomí, zdali si to zaslouží nebo ne, což vám, pane kolego upřímně doporučuji. (Veselost.) Já to nepovídám ze žádné zlé vůle. (Sen. Kindl: Já vím!)

A teď bych, přátelé, ještě řekl něco. Zdá se, jako kdyby to byl nějaký blahobyt. Ale i kdyby nám zůstal plat poslanecký nebo senátorský celý, troufám si říci, že by to nebylo nikterak mnoho, poněvadž my v tomto slavném shromáždění nemáme žádného trvalého postavení. Politikové jsou smrtelnější než ostatní lidé, neboť neumírají pouze tělesně, nýbrž také politicky. (Veselost.) Důsledek toho je, že bychom měli býti považováni jaksi za zaměstnance smluvní, jen na jistou dobu. My nemáme žádné výhody pensijní, žádných výhod t. zv. sociálních, zkrátka a dobře my jsme tu pouze na určitou krátkou dobu a potom, když přestane býti člověk poslancem nebo senátorem, co mu zbude? Ta pochybná čest, že mu říkají pořád ještě ťpan poslanecŤ. Znám jednoho, který ještě má na visitkách ťbýv. poslanec říšské rady ve VídniŤ. (Veselost.) Tedy ta čest nám zbude, poněvadž v našem národě, bohužel, je moc rozšířené, dávati tituly co možná pěkné a větší. Ale co zbude přemnohým kolegům ještě... (Sen. Mikulíček: Některým správní radovství!) Nemůže jim zbýti správní radovství, poněvadž jsme to odstranili. (Sen. Kindl: Některým kriminál!) Některým kriminál, některým zaslouženě, některým po případě nezaslouženě. Ale co zbude prosím, aby to bylo vážně vzato - co zbude na př. poslanci nebo senátoru, který je lékařem? Zkažená prakse, poněvadž jeho věrní nemohou čekati, až on přijede z Prahy. Abych to vzal z kruhů, které jsou lépe honorované v občanském životě: co zbude advokátovi po 6leté nebo 12leté práci v posl. sněmovně nebo v senátě? Rozvrácená kancelář pravidelně. Já znám několik takových lidí, kteří velmi doplatili na své občanské postavení za to, že se vmísili do politiky.

A co má živnostník, když uplyne to období, z toho, že mnozí lidé, kteří s ním byli jako s krejčím nebo obuvníkem atd. velmi spokojeni, dokud nebyl poslancem nebo senátorem, nyní najednou z politického antagonismu přestanou u něho dále šíti? Kdyby živnostník jednal jako muž ctihodný a úctyhodný, to jest o prázdninách bral lidem míru a šil, tak by se mu řada našich falešných demokratů posmívala! (Tak jest!) Zrovna tak, jako je to u nás na venkově nyní, kteří jsme svého času čítávali články o tom, jak císař Josef oral, a nyní máme článek o tom, jak oral car ruský u Budějovic, ale když orá pan poslanec na svých polích anebo tam vozí hnůj, počítá se to jako jednání poněkud málo se srovnávající s jeho úřadem... (Sen. Mikulíček: Pane kolego, to není pravda!) Já vím, že vy to děláte, a ctí vás to. (Sen. J. J. Krejčí: Nade mnou se jeden občan křižoval!) Vždyť je to viděti! (Sen. Mikulíček: Zapsati to do gruntovní knihy!) Očekávám, pane kolego, od vás formální návrh v tomto směru. Včera jsme vám hromadu resolucí zamítli, snad vám přijmeme toto. (Veselost.)

S vykonáváním úřadu poslance a senátora je pravidelně spojena značná újma v občanských příjmech a výdělcích, a to nejen na dobu, dokud ten úřad trvá, nýbrž i na později. Zatím různí klienti, ať je to u lékaře, ať je to u advokáta anebo u živnostníka, si navykli choditi jinam a už se po případě nevrátí.

Já toto všechno neříkám proto, že bych litoval těchto skutečností, všechno jsme o nich věděli, když jsme do politiky šli, a byl bych rád, aby to věděli všichni ti, kteří se domnívají, že béřeme něco více, než si zasloužíme, a kteří hřeší tím těžkým hříchem - závistí.

Navrhuji, slavný senáte, jménem výboru rozpočtového, abyste ráčili tuto předlohu o usnesení posl. sněmovny schváliti beze změny. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - jímž je pan sen. Koukal.

Sen. Koukal: Vážení pánové, vážené dámy! Také ústavně-právní výbor se tímto návrhem zabýval a usnesl se doporučiti jej senátu ke schválení.

Myslím, že je zbytečno, abych opravdu k přesvědčujícím slovům pana kol. Kroihera ještě něco přidával. Dokázal, že opravdu, když to půjde tak dále a budou se stále víc a více snižovati anebo zatěžovati platy poslanců a senátorů, že z chudých lidí nebude moci nikdo mandát vykonávati, a tato funkce zůstane pak pouze pro lidi bohaté. Ale, pánové, vzhledem k dnešním velice těžkým hospodářským poměrů a vzhledem k tomu, že státní finance jsou hodně stísněné, nezbývá nic jiného, než přinésti také tuto oběť.

Věc podle tohoto zákona má vypadati takto: Dosud byly platy poslanců a senátorů, funkcionářů obou sněmoven Národního shromáždění, stanoveny ústavní listinou, potom byla jejich výše snížena různými zákony. Prvý zákon stanovil, že se musejí platiti jízdní lístky, druhý zákon, který byl později ještě upraven, zavedl 7%ní daň důchodovou, konečně pak 30%ní přirážku k dani důchodové. kterou platíme, jak je vám známo, u berních správ a úřadů svých míst, potom to byla srážka 10%ní, která byla schválena zákonem z r. 1932, a nyní se přichází s tímto zákonem, kterým se srážka zvyšuje na 14%. K tomu potom přijde jízdní lístek, daň důchodová a 30%ní přirážka k dani důchodové.

Je samozřejmé, že tyto srážky jsou již dostatečně vysoké. ale nejsou ještě skončeny. Každý poslanec a senátor má ještě jiná vydání, o kterých také pan kol. Kroiher mluvil. Je to udržování klubovních kanceláří, příspěvky straně - a my venkovští odvádíme na venku ještě zvláštní příspěvky - dále je to rozsáhlá korespondence, náklady na stravování na cestách, různé podpory a dary, knihy, časopisy a pod. Bylo zde tedy docela správně řečeno, že vydání poslanců a senátorů jsou ohromná a že pomalu jejich příjem nebude stačiti, aby mohli své funkce řádně vykonávati. Podle tohoto zákona je vypočteno, že tato úspora má pro stát činiti asi 3,800.000 Kč.

Jak jsem řekl, vzhledem k dnešním těžkým hospodářským poměrům a finančnímu stavu státu jsme pro to, abv srážky byly provedeny - vlastně již provedeny jsou - a ústavně-právní výbor, který se touto věcí dříve zabýval, vám navrhuje, aby senát tuto osnovu zákona schválil tak, jak ji schválila poslanecká sněmovna, beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přikročíme k rozpravě.

Řečnickou lhůtu navrhuji ¹/₄ hodiny. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Lhůta navržená je schválena.

Slovo má p. sen. Fidlík.

Sen. Fidlík: Dnes sa má v senate rozhodovať o poslaneckých a senátorských platoch. Pán referent Kroiher zachraňuje, aby platy senátorov a poslancov zostaly v tej výške, a nadmieru ukazoval rôzné výdaje, ktoré má poslanec a senátor po cestách a aký život by mal, keby mu bolo srazené. My ako komunisti sa pripojujeme a keď chceme ukázať všetkým štátnym zamestnancom a malým úradníkom, ktorým je brané už dnes, a aj tým, ktorí nemajú ani do 1000 Kč platu. tak sme posudzovaní tu, že áno máme len veľké platy a že nič pre malých štátnych zamestnancov a úradníkov nerobíme, a podceňujú nás, že my by sme mali v prvom rade spustiť a nie títo.

Jestli pán Kroiher hovoril o všelijakých veľkých výlohách, samozrejme sám ten poslanec alebo senátor nemôže všetku tlač stranícku či nestranícku podporovať, ktorá je nám doposielaná rôznymi redakciami a spolky, ktoré pýtajú podpory na všetko, na slepcov, na školy atď. Je samozrejmé, že všetko podporovať nemôže a keby chcel, 5000 Kč by mu nestačilo. Musí sa uskrovňovať a podporovať len toľko, koľko môže. Vieme, že keby mal ten poslanec či senátor 2500 Kč, vyžiť by musel. Máme celý rad robotníkov, ktorí nemajú mesačný príjem ani 1 0 Kč a ktorí nedostanú ani 1Okorunovú žobračenku a žiť musia. Jestli sa hovorí, že sme všetci na jednej loďke, tedy by sme mali všetko v prospech toho štátu venovať. Vidíme, že je tu dosť pánov, ktorí, ako bolo výkrikmi spravené, nielen tú funkciu poslanca či senátora majú, ale ktorí majú mimo toho ešte početne viacej zastúpení v rôznych správnych radách, majú štátne subvencie, niektorý má dobre vyslúženú penziu atď. Myslím, že by títo s tým nič nepocítili, a jestli dávajú svojim stranám nejaký príspevok, je ich povinnosťou, aby tá strana na nich tlačila, aby jej dali, keď je to nutné.

My sa nikdy neodriekame, že nedáme strane. ale pokiaľ ide o sníženie, musíme byť prví aby sme dokázali, že sa má snižovať, kde sú platy vysoké, ale neplatí to len na senátorov a -poslancov. Máme celý rad všelijakých ministerských šéfov a tých. ktorí sú ešte v zahraničnej službe, ktorí sú tiež zo štátnych peňazí platení a majú hodne vysoké platy, ešte vyššie než poslanci a senátori.

S tohoto miesta my toto odporúčame a podporovať budeme. ale tieto peniaze aby boly potom dané na určitý cieľ, pre nezamestnaných, ktorí kričia za chlieb. za prácu.

Ďalej musím prehlásiť. že včerajší denný tisk, zvlášte ťLidové novinyŤ brnenské a ťNárodná politikaŤ prinášajú zprávy z mojej reči ktorú som predovčerom tu predniesol a na základe nesúvislých výňatkov a nesprávneho výkladu snažia sa mi imputovať stanovisko v tom smysle, že komunistická strana Československa staví sa proti maďarskému revizionizmu a bola by odhodlaná v prípade boja bojovať za čsl. štát.

Konštatujem, že mi bolo buďto špatne rozumené alebo sa vedome moje výroky prekrucujú a dáva sa im iný smysel. Komunistická strana Československa nezmenila ani písmenu zo svojho stanoviska ku kapitalistickému štátu. národnostnej otázke a válečnému nebezpečiu. [ ]

Naše stanovisko k maďarskému revizionizmu a k československému antirevizionizmu: Jak v Maďarsku, tak v Československu je bieda, hlad a núdza. Proletariát žije v najstrašlivejších pomeroch a myšlienka revizionizmu a antirevizionizmu nie je ničím iným. než len pokusom imperialistov oboch táborov vtiahnuť pracujúce masy národov do boja za válečné imperialistické ciele kapitalistov a patrioticko-šovinistickou propagandou odviesť proletariát od boja proti kapitalizmu, od boja za aktuálne denné požiadavky, za chlieb a prácu, od boja za svrženie kapitalizmu a nastolenie vlády delníkov a roľníkov.

Pri tom prehlašujem, že mierové smluvy a totiž aj trianonskú smluvu odmietame ako imperialistické pakty a budeme vždy reklamovať pre slovenský i maďarský národ právo na plné sebaurčenie. V prípade, že by otázka revizionizmu viedla k válke, [ ]. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji sen. Kroiherovi.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte! Panu řečníku přede mnou přihodil se hned na začátku jeho vývodů malý omyl. Imputoval mně totiž, že jsem proti snížení platů poslanců a senátorů, ačkoli by mohl věděti, že jsem referentem pro toto snížení a že jsem hned na začátku, tak jako i na konci své řeči se přimlouval, aby bylo vyhověno návrhu koalice, ne návrhu vládnímu. kterážto koalice je v posl. sněmovně stejná jako u nás.

Jinak konstatuji pouze, že řečník ze strany komunistické dnes nepodal žádného návrhu na změnu této předlohy, nýbrž že se opatrně vyhnul mluvení o věci a zašel do fantasií, mezi které musíme počítati také vládu dělníků a sedláků po vzoru sovětském ve střední Evropě. (Sen. Mikulíček: Pro vás je to fantasie? Existuje Sovětský svaz?) Nedávno pravil pan Litvinov: Nebojte se, že vám budeme vyvážeti sovětismus do Ameriky, vždyť u nás na Rusi už není. (Obrácen k sen. Mikulíčkovi:) Vy jste jeden z nejpilnějších čtenářů novin, což rád konstatuji, a zajisté že vám ani tohle neušlo.

Prosím slavný senát. aby schválil tuto osnovu zákona beze změny. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Pan zpravodaj sen. Koukal vzdal se doslovu.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli budeme hlasovati podle zprávy výborové najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena ve čtení prvém podle zprávy výborové tisk 1180, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1174.

Podle §u 54 jedn. řádu z usnesení předsednictva senátu provedeme ještě v této schůzi druhé čtení projednávané osnovy.

Ad 6. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se stanoví srážky z platů členů N. S. (tisk 1180).

Táži se pánů zpravodajů zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Kroiher: Není změn.

Zpravodaj sen. Koukal: Nemám oprav.

Místopředseda dr Heller: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena také ve čtení druhém souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 1174.

Přikročíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

7. Zpráva výboru živn.-obchodního o usnesení posl. sněmovny (tisk 1175) k vládnímu návrhu zákona o prodeji zboží za jednotné ceny (tisk 1181).

Zpravodajem je pan sen. Černý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Černý: Slavný senáte! Předložený vládní návrh zákona, usnesený posl. sněmovnou, vyvolán byl na základě stížností z kruhů obchodních vzhledem k nynějším poměrům v obchodním podnikání, vyvolaným se strany velkých, kapitálově silných jednotlivců, po případě společností, které zavedly velké obchodní prodejny s jednotnými cenami. Tyto obchodní podniky dovedly využíti doby a získávají značný počet konsumentů zejména ze řad dělnictva a úřednictva.

Tito konsumenti dají se velmi snadno - vzhledem k poklesu svých příjmů - získati lákavými hesly, reklamou a hlavně zdánlivě levnými cenami méně kvalitního zboží, myslíce, že prodejny s jednotnými cenami jsou dobrodiním v době hospodářské krise.

Jest logické, že malý a střední živnostník-obchodník domáhal se u vlády a zákonodárných sborů ochrany proti takovýmto podnikům, které by mohly uvedené stavy úplně zničiti. V původní osnově vládního návrhu zákona jednalo se o úplný zákaz zřizování obchodů tohoto druhu. Po dlouhém jednání předkládá se návrh zákona schválený posl. sněmovnou, který se staví na základ povolovací.

§ 1, odst. 1 a 2 stanoví, že kdo chce zříditi obchod s jednotnými cenami, musí tuto živnost ohlásiti a vyčkati udělení povolení k otevření tohoto obchodu. Při tom se stanoví, že toto povolení nebude pro nejbližší dvě léta vůbec udělováno.

V §u 2, odst. 2 výslovně se zakazuje provozování živnosti hostinské a výčepnické v těchto prodejnách, a to i v těch případech. kde byla koncese udělena před 1. prosincem 1933. Udělené koncese zanikají. Žel, že požadavku obchodnictva, aby zákaz prodeje vztahoval se též na potraviny, nebylo vyhověno. Důležité ustanovení v zájmu zaměstnanců v prodejnách a skladištích uvádí § 8, odst. 1 a 2, který jasně stanoví, že na tyto zaměstnance vztahují se ustanovení, platná o obchodních pomocnících. O mzdách (platech) zaměstnanců v prodejnách (včetně skladišť atp.) podle tohoto zákona platí ustanovení kolektivních smluv a není-li takových, místní zvyklosti pro dotčená odvětví a kategorie zaměstnanců. V individuelních smlouvách nesmějí býti stanoveny podmínky méně příznivé než ty, které jsou v kolektiv-ní smlouvě nebo v místě obvyklé.

§ 10 stanoví trestní opatření.

Projednávaný zákon je na ochranu obchodů a živností, které poukazují na těžké ztráty, přivoděné činností obchodů s jednotnými cenami, a které zejména v dnešní krisi nemohou této konkurenci čeliti a neměly také času vhodně se jí přizpůsobiti.

Živnostensko-obchodní výbor pojednal o tomto vládním návrhu a navrhuje slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona tak, jak se na ní usnesla posl. sněmovna ve znění sen. tisku 1175. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přikročíme k rozpravě. Řečnickou lhůtu navrhuji čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Slovo má p. sen. Pastyřík.

Sen. Pastyřík: Slavný senáte! Hned při povolení prvního jednotkového obchodu poukazoval jsem tenkráte na to, že to bude zase nové ničení našeho středního stavu živnostenského a obchodnického, a již to tu máme, je to dokázáno. Sami se můžete přesvědčiti, že v městech, kde jsou domy s jednotnými cenami, se zavírají reelní obchody, které dosud se staraly nejen o to, aby samy sebe uživily, nýbrž také aby poctivě platily daně, zaopatřily své zaměstnance, aby je měly kvalifikované, zkrátka, aby udržovaly pořádek. Také držely se toho, že musí za ně platiti státu starobní a invalidní pojištění, všechna sociální břemena. Dnes přicházíme k tomu, a potřebovalo to velké tábory obchodnictva, jinak bychom snad nebyli naši slavnou vládu pohnuli, aby s touto osnovou přišla, se kterou prozatím souhlasiti musíme, poněvadž je to přece jen krok kupředu, ačkoliv úplně nám nevyhovuje.

Máme ve zvyku, že se zrovna opičíme po Německu, Rakousku, Francii a jiných státech, ale v tom, abychom podporovali naše živnosti a obchody, zapomínáme napodobiti naše sousední státy. Jistě jste četli, jak se stará Německá říše o živnostenský stav v otázce levného úvěru. My dosud na tuto předlohu čekáme a poukazujeme, že my živnostníci v dnešní těžké době žádných darů nechceme, to jsme již dávno prohlásili, ale chceme pomoc v této krisi a v nejhorší době, a to pomoc levného stálého úvěru. V Německu byl povolen, v Rakousku, kterému sama naše republika dala úvěr, starají se, aby tam živnostník mohl pracovati a měl levný úvěr. Nám, místo aby se pomohlo, povolují se ještě takové obchody, které obchodují se zbožím méně kvalitním a vyřazeným a které neplní své povinnosti vůči nikomu. Vidíme, komu prospívají tyto domy. Neprospívají státu, poněvadž se hledí vyhnouti všem povinnostem státním, jako jsou daně, neprospívají také zájmům samosprávy, poněvadž neplatí takové přirážky jako živnostníci a obchodníci, kteří své obchody budou musiti pomalu zavírati.

A vážení pánové, podívejte se po stránce sociální na tu věc. Divím se, že není nikdo ke slovu přihlášen, aby zde promluvil o zaměstnanectvu v těchto domech, jenom já a kol. Tichi. Vždyť je to také vaše povinnost, abyste se starali o pomocnictvo, které v těchto jednotkových domech je zaměstnáváno. Tyto jednotkové domy neberou žádné kvalitní síly, nehledí na to, je-li kdo vyučen či není. Řádný obchodník musí se napřed tázati, je-li jeho příručí vyučen, má-li zkušební dobu, má-li průkaz způsobilosti, a podle toho ho také musí platiti. Ale jednotkové domy vystrčí jednotné ceny, je to krámek na př. jen s punčochami, a napíší cenu 1, 2, 3, 5 Kč atd. Postaví tam k tomu děvče, které ovšem třeba před tím bylo chuděra v nouzi, dají jí 200 nebo 300 Kč měsíčně... (Sen. Kotrba: 280 Kč měsíčně!) Říkám 200 nebo 300 Kč měsíčně. Chuděra je ráda, že má také svoje zaměstnání, nedivím se tomu. A pánové ještě potom docela klidně řeknou, že to jest jenom jejich prozatímní síla, neplatí za republiky, a nebude se starati, aby nesl i on břemena, která živnostník a obchodník u nás musí nésti.

Žádáme a budeme musit o to stále bojovati, aby byly tyto domy zrušeny, neboť je potřeba, abychom si udrželi obchodní a živnostenský stav, který nejvíce platí na tento stát.

Vážení! Kdo je pilířem a udržovatelem státu? Řekněme si to docela otevřeně: Je to střední stav živnostenský a zemědělský. A dnes vidíte, jak ten zemědělský stav vypadá, živnostenský jde za ním, a za chvíli ta haluz, na které vlastně celý stát se drží, bude podřezána a snad také upadne.

Chci poukázati ještě jenom na to, že v osnově je ustanovení, že 2 roky se nemají povolovat nové domy. Po 2 letech se ovšem budou moci zase povolovat, nebude-li nový zákon, a to s povolením zemského úřadu, a s odvoláním na obchodní komory atd. Vážení pánové, co s tímto ustanovením děláme? My vlastně dáváme jednotkovým domům, které již dnes jsou, monopol na 2 roky. Vždyť z nich děláme monopolní obchody! Já jsem také včera jednomu vedoucímu řekl: ťProsím vás, mně se zdá, že v tom máte prsty, že to děláme na 2 roky a že vy budete mít na 2 roky monopol! Ť On se tomu docela otevřeně smál a řekl: Nám to přijde jenom vhod, poněvadž se nemusíme bát, že si vedle nás otevře jiný kapitál - zase ovšem kapitál cizí - jednotkové domy. Tedy my děláme něco, co je vlastně jenom začátek, a budeme musit hledět, aby se to zdokonalilo, zlepšilo.

Podáváme také - řeknu otevřeně - se stranou republikánskou 2 resoluční návrhy. Jeden resoluční návrh, kde žádáme, aby cizím příslušníkům, přivandrovalcům. nebylo povolováno zřizování dalších obchodů aby ještě tak tak se držící obchodní stav nebyl úplně zničen, a druhý resoluční návrh podáváme po způsobu Francie, která se usnesla na tom, že tyto jednotkové domy musejí místo 2 % platit 5 % daně obratové. Je to oprávněné poněvadž pan ministr financí zde přichází o peníze. V těchto domech, jak jsem již poznamenal a jak se můžete všichni přesvědčit. se prodávají znehodnocené předměty za velmi levné ceny a proto tam je také obrat poměrně větší, než by byl u jiných. Na př., jak mně bylo řečeno, dostanou se tam brusle pro děti za 30 Kč, za které by se v řádných obchodech musilo zaplatit 60 Kč. Ovšem, že brusle vypadají jinak než ty za 60 Kč. Prodávají tam emailové nádobí, vidíte, že je to samé vyřazené nádobí. Ono se řekne, že si to nikdo nemusí kupovat, že může jen přijít a prohlédnouti si závod, že ho nikdo nenutí k žádnému nákupu, ale vždyť známe naše měkké české srdce! Když někdo přijde do toho obchodu a pohlédne na zboží, je mu hanba aby něco nekoupil, a poněvadž cena je skutečně lákavá, tak si koupí to neb ono, aniž by to potřeboval, koupí věc třebas úplně zbytečnou, právě ten, který by potřeboval peníze na něco lepšího a důležitějšího.

Slavný senáte, jménem naší strany mohu jenom prohlásiti, že nemůžeme být úplně spokojeni s předloženou osnovou zákona, ale že pro ni budeme hlasovati, poněvadž je to přece jenom východisko k lepšímu, a prosíme aby vláda v této věci pokračovala dále a hleděla, aby tyto obchody s jednotkovými cenami byly zrušeny nebo aspoň řádně kontrolovány, aby musily konat poctivě povinnosti vůči státu a městu, vůči sociálním ústavům, jako je musí dodržovati každý živnostník a obchodník. (Potlesk.)