Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč.
Zapisovatelé: Navrátil, Stöhr.
Celkem přítomno 121 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministr dr Dérer.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Místopředseda dr Hruban zahájil schůzi v 16 hodin 22 minut.
Sdělení předsednictva.
Dovolené
dal předseda: na dnešní schůzi sen. Dundrovi, Fidlíkovi, Hlávkovi, Kelloovi, Mezöovi; na tento týden sen. Curkanovičovi, Janíkovi, Stodolovi, Votrubovi.
Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly uděleny zdravotní dovolené: do konce dubna t. r. sen. dr Korláthovi. do 1. května t. r. sen. Vydrové, na 1 měsíc sen. dr Krčmérymu.
Rozdané tisky.
Zprávy tisky 1236 (poštou), 1238, 1239 (poštou), 1240 a 1241, 1242 a 1243 (poštou).
Návrh tisk 1237.
Vládní návrhy tisky 1244 až 1246.
Odpovědi tisk 1247/1 až 1247/3.
Těsnopisecké zprávy o 253. až 258. schůzi senátu N. S. R. Čs.
Z cizích parlamentů, rok 1934, ročník XV, čís. 3 a 4.
Zápisy
o 257. a 258. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.
Z předsednictva přikázáno:
výboru iniciativnímu návrh tisk 1237,
výborům národohospodářskému a rozpočtovému vládní návrh tisk 1244,
výborům brannému, soc.-politickému a rozpočtovému vládní návrh tisk 1245,
výborům zahraničnímu a národohospodářskému vládní návrh tisk 1246,
výborům národohospodářskému, živn.-obchodnímu a soc.-politickému vládní nařízení o některých opatřeních týkajících se výroby a prodeje umělých tuků jedlých (č. 11.074 pres.),
výboru ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 23. března 1934, kterým se doplňuje vládní nařízení ze dne 9. února 1934. č. 17 Sb. z. a n., jímž se zrušují bývalá uherská nařízení, vydaná podle zák. čl. LXIII/1912, o výjimečných opatřeních (č. 11.083 pres.),
výboru národohospodářskému vládní nařízení ze dne 23. března 1934, kterým se upravuje zakládání nových chmelnic v r. 1934 (č. 11.087 pres.).
výboru imunitnímu žádost okr. úřadu v Uh. Brodě za souhlas ke stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek čl. 3 org. zák. (č. 11.099 pres.).
Stanovena lhůta výborům.
Senát přijal návrh předsedův, aby výborům národohospodářskému a rozpočtovému stanovena byla k podání zprávy o vládním návrh u tisk 1244 lhůta 6 dní.
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:
1. Zpráva výborů kultúrneho a rozpočtového k usneseníu poslaneckej snemovne (tisk 1224) o návrhu posl. Zemana, dr Ivanku, Hrušovského, Lišku, Ruppeldta, dr Štefánka, dr Slávika, inž. Žilku, Polívku, Machníka a druhov na zriadenie teologickej fakulty evanjelickej v Bratislave (tisk 1236).
Zpravodaji jsou: za výbor kulturní sen. dr inž. Botto, za výbor rozpočtový sen. Zimák.
Dávám slovo zpravodaji výboru kulturního, panu sen. dr inž. Bottovi.
Zpravodaj sen. dr inž. Botto:. Slávny senát!
Posl. snemovňa vo svojom zasadnutí dňa 22. februára 1934 schválila iniciatívny návrh na zriadenie teologickej fakulty evanjelickej v Bratislave a postúpila ho na schváleníe senátu.
Slovenské evanjelictvo už od 15 rokov domáha sa zriadenia ev. teologickej fakulty, správnejšie rečeno, premeny svojej súkromnej ťTeologickej vysokej školy ev. a. v. cirkví na SlovenskuŤ na riadnu fakultu, a to z príčin, že táto škola, vychovávajúca ev. kňazov, katechétov a profesorov, v terajšej svojej forme nevyhovuje dostatočne požiadavkom, ktoré si ukladá a ktoré jej musia byť ukladané i verejnosťou. Evanjelická cirkev slovenská, verná svojmu veľkému kultúrnemu a národnému poslaniu, ktoré v minulosti podľa daných okolností vždy svedomite plnila, nemala v dnešných zmenených pomeroch - keď máme skutočne svoj vlastný štát - možnosť, aby toto svoje cirkevné, kultúrne a národnepolitické poslanie vykonávala v takej miere, akú odôvodnene vyžadovala by jej minulosť, jej tradícia. Evanjelická cirkev slovenská okrem toho, že plnila svoje cirkevnenáboženské povinnosti, bola v zlých dobách minulosti, hoci nie vždy vo svojom celku, i jedným z najaktívnejších faktorov, ktoré udržiavaly v ľude národného ducha a zachraňovaly národnú kultúru. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Vo svojom vlastnom štáte, kde sú možnosti širšej a intenzívnejšej pôsobnosti vo všetkých jej blízkych oboroch zabezpečené, ona dnes ani pri výchove kňazstva nechce sa spokojiť len púhym ukájaním nárokov, ktoré v tomto ohľade kladie na ňu jej čiste cirkevný život. Jej snahy nesú sa vyššie a širšie, ona žiada si nielen to, aby svojim kňazom a učiteľom náboženstva mohla už tu doma poskytnúť širšieho a vedeckejšieho vzdelania, než do teraz, ale - a to zvlášť zdôrazňujem - žiada si sua sponte, aby ústav, na ktorom ich vychováva, čo najúčinnejšie mohol slúžiť v každom smere i záujmom svojho štátu. A táto jej ušľachtilá snaha, podporovaná memorandom, ktoré podpísaly desiatky tisícov občianstva, má jej byť umožnená zriadením slovenskej evanjelickej teologickej fakulty v Bratislave, na ktorej dľa §u 2 usnesenía posl. snemovne vyučovacím jazykom ma byť jazyk štátny, ale niektoré disciplíny môžu byť so svolením vlády prednášané aj iným jazykom, čiže: fakulta má vyhovovať aj potrebám našich evanjelických menšín.
Evanjelických kňazov a katechetov na Slovensku vychovávala evanjelická škola v Bratislave. ktorej korene siahajú až na začiatok XVII. storočia, do doby reformačnej. Založená bola po zriadení prvého ev. sboru v Bratislave r. 1606. Postupným vývojom dostala sa škola na taký vysoký stupeň, že v prvej polovici minulého storočia v prevážnej miere ona určovala ráz kulturných a i politických dejín národa. Na nej vzdelávali sa takí mužovia, ako na pr. Ján Kollár, básnik Slávy dcéry, Palacký, Otec národa. Štúr, Hurban, M. M. Hodža a mnohí iní tiež veľmi významní dejatelia v národe. Pozdejšie premenila sa na t. zv. ťAkademiuŤ. Akademie zriadily sa boly v bývalom Uhorsku na základe zákona. a to nielen pre vedu teologickú, ale i pre právnické, banícke a zemedelské obory. Tieto ťAkademieŤ boly rovnocenné s riadnymi fakultami univerzitnými až na to, že nemaly práva graduovania. Na Slovensku pred prevratom boly dve ev. teologické Akademie: v Bratislave a v Prešove. Evanjelická generálna cirkev po prevrate zrušila Akademiu v Prešove a na základe svojej cirkevnej ústavy, potvrdenej už našou vládou, reorganizovala Akademiu v Bratislave na ťTeologickú vysokú školu ev. a. v. cirkví na SlovenskuŤ. Táto existujúca škola má ráz vysokoškolský, všetci jej profesori sú doktormi teologie alebo filozofie a za posluchačov prijímaní sú iba absolventi gymnázií, ktorí majú maturitnú skúšku. Doba štúdií je štyročná, 8 semestrov. Katedier má sedem: 1. pre filozofiu, historiu náboženstva a sociologiu, 2. pre starozákonné vedy, 3. pre novozákonné vedy, 4. pre historickú teologiu, 5. pre systematickú teologiu a 6. a 7. pre praktickú teologiu.
Ministerstvo školstva a nár. osvety výnosom č. 22.764/24 nepriznalo však tomuto učilišti charakter vysokej školy, ale iba strednej, odvolávajúc sa na zákon č. 28 Sb. z. a n. z r. 1922. Absolventom jej odoprelo sa právo, aby ich semestre, odposlúchané na tejto škole, boly započítané do štúdia vysokoškolského, čím strácali nielen nárok na započítanie semestrov pri prechode na univerzitu, ale i nárok na štipendiá pre štúdium na zahraničných univerzitách a po absolvovaní tejto školy neboli uznaní za rovnocenných v kvalifikácii s absolventmi riadnych fakúlt. Tým ovšem boli poškodení aj na platových požitkoch. Dôsledky takéhoto. stavu i pre profesorov i pre absolventov školy boly veľmi neblahé. Len po dlhom vyjednávaní bola uznaná Teologická vysoká škola evanjelická za školu vysokú, ale, pravda, iba za súkromnú. Profesori však ani dodnes nemajú zabezpečené penzie riadné.
Takéto položenie ev. teologickej školy dnes nemôže uspokojovať slovenské evanjelictvo po nijakej stránke. Pamätlivé svojej kultúrnej tradície a svojho poslania v národe, stále domáha sa zriadenia ev. fakulty riadnej. Ev. teologická vysoká škola v Bratislave totiž, hoci jej bol pozdejšie ráz vysokej školy aj priznaný, súc školou súkromnou a dľa stávajúcich zákonov jednako nemôže plniť svoje poslanie tak, ako by ho plniť chcela a ako by to bolo v našom štáte treba nielen v záujme cirkevnom, ale i štátnom. Ač disciplíny prednášané sú spôsobom vedeckým a vysokoškolským, škola nemá práva graduovať svojích absolventov a tak ani udeľovať titul čestného doktora vynikajúcim zahraničným ev. teologom, zvyčajný to spôsob uznania zásluh o vedu, prejavu a získavania sympatií. Obvyklá potrebná reciprocita so zahraničnými vysokými školami nie je dosť dobre možná, keďže bratislavská ev. teologická škola má charakter len súkromnej vysokej školy.
Na niektorých, snáď najvýznamnejších medzinárodných kongresoch evanjelických, ktoré mávajú i z ohľadu zahraničnepolitického značnú dôležitosť, profesori bratislavskej teologickej školy nemôžu brať účasť, lebo im je upieraný charakter vysokoškolských profesorov, a tak strácajú príležitosť nielen zasahovať do porád a prác cirkevne náboženských na takýchto exkluzívnych kongresoch, ale v páde eventuálnej potreby nemôžu postaviť sa tam ani na obranu záujmov svojho štátu. A takáto potreba vyskytla sa už. Zriadenie riadnej fakulty každopádne prehlbi a upevní dobré vzťahy nášho evanjelictva so zahraničným, z čoho môže mať štát nemalý mravný osoh.
Z domáceho hľadiska všeobecného je zasa len v záujme štátu, aby kňazský dorast evanjelický bol vyzbrojený do života čím vedeckejšie, aby mal čo najširší rozhľad nielen po stránke čiste odbornej, ale aj po stránke všeobecného dôkladného vzdelania filozofického, sociologického a iného, lebo veď vedľa učiteľa kňaz je prirodzeným duchovným vodcom obzvlášť vonkovského ľudu a tak i pre takéto úkoly má byť náležite pripravený pre život a to pod stálym dozorom štátu. Je zaiste dobre, keď štát má priamy dozor a vplyv na výchovu budúcich duchovných vodcov a radcov občianstva..
Zriadením stolice pre evanjelickú časť našich menšín má byť vhodne postarané i o to, aby evanjelický kňazský dorast nemecký a maďarský mohol sa vzdelávať na domácom vysokom učení.
Uvedené dôvody pre zriadenie evanjelickej teologickej fakulty v Bratislave vláda sama uznala už r. 1924. Vtedajší minister školstva a nár. osvety dr Ivan Markovič dal bol vypracovať návrh na jej uskutočnenie, ale snemovňa ho neprejednala, tak ako ani iniciatívny návrh z r. 1930.
Potreba evanjelickej teologickej fakulty v Bratislave je dnes už všeobecne uznávaná.
Teologická vysoká škola v Bratislave umiestená je za veľmi mierne nájomné v budove slovenského evanjelického sboru a má i svoju veľmi bohatú knižnicu. Je k dispozícii aj internát pre ubytovanie posluchačov. Zriadenie fakulty nevyžadovalo by teda teraz od štátu nijakých zvláštnych investíc. Na jej udržovanie postačí asi doterajšia štátna dotácia, 400.000 Kč, ktorú dostáva terajšia teologická vysoká škola a ktorá pojatá je i do št. rozpočtu na tento rok. Po uzákonení evanjelickej teologickej fakulty v Bratislave Teologická vysoká škola ev. a. v. cirkví na Slovensku môže byť zrušená. Niet teda nijakej vecnej ani formálnej prekážky, pre ktorú by usneseníe poslaneckej snemovne na zriadenie samostatnej evanjelickej teologickej fakulty v Bratislave nemohlo byť prijaté aj slávnym senátom.
Kultúrny výbor. prejednal osnovu na zriadenie tejto fakulty vo svojom zasadnutí dňa 6. marca 1934 a z uvedených dôvodov usniesol sa doporučiť ju slávnemu senátu na schváleníe v takom znení. v akom ju prijala posl. snemovňa. Kultúrny výbor prijal i rezolúciu posl. snemovne, ale rozšíril ju o dodatok. týkajúci sa zriadenia stolíc na Husovej fakulte pre cirkev československú.
Menom kultúrneho výboru doporučujem slávnemu senátu schváliť osnovu v znení prijatom posl. snemovňou s pripojenou rezolúciou. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu sen. Zimákovi.
Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Účelom predloženej osnovy zákona, tisk sen. 1236, je premeniť doterajšiu teologickú akademiu v Bratislave na evanjelickú teologickú fakultu pri univerzite Komenského v Bratislave.
Rozpočtový výbor senátu pojednal o tejto osnove dňa 13. marca t. r. a vzal na vedomie, že táto premena nevyžaduje nových nákladov zo štátnej pokladne.
Na teologickú akademiu bolo prelimované vo štátnom rozpočte na r. 1932 500.000 Kč, na r. 1933 470.000 Kč a na r. 1934 je preliminované 400.000 Kč. Výdavky sa tedy zmenšujú a predpokladá sa, že na akademiu preliminovaná čiastka 400.000 Kč vystačí na fakultu, z ktorej majú vychádzať graduovaní teologickí doktori. Uskutočnením účelu tejto prejednávanej osnovy zákona odstraní sa ten nechválny stav, že čsl. štát. občania boli odkázaní v tomto obore na vysoké školy v súsedných štátoch.
Rozpočtový výbor pripojil sa tedy k usneseníu kultúrneho výboru a doporučuje slávnemu senátu osnovu schválit a taktiež doporučuje ku schváleníu rezolúciu, otisknutú vo zpráve výborovej. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. dr Feierfeil, Merta, dr Buday, dr Žiška a Mikulíček.
Nežli dám slovo prvému řečníku, navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)
Není námitek, tedy návrh je schválen. Řečnická lhůta je stanovena na 1/4 hodiny.
Zahajuji rozpravu a dávám slovo panu sen. dr Feierfeilovi.
Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Budeme hlasovati pro předlohu. Považujeme náboženského činitele právě za našich dnů za tak významného, že vždy
možno uvítati, jestliže se také stát stará o jeho potřeby. Hlavní potřebou v tomto směru je zajisté také vědecké vysokoškolské vzdělání těch, kdož se chtějí věnovati službě náboženského vyznání a tím také službě lidu. Chtěl bych zde říci, že musíme jen litovati, že se tato nová fakulta nezřizuje ve svazku tamní university. Při této příležitosti chtěl bych ostatně projeviti naše uspokojení nad tím, že naše staré teologické fakulty mají ve svazku universit i nadále své místo a že ty kruhy, jejichž hlavní úloha se zdála a zdá záležeti v tom, aby náboženský moment z veřejného života byl odstraněn, nedosáhly svého cíle, odstraniti totiž teologickou fakultu ze svazku universit, a že tohoto cíle nedosáhnou. Znamenalo by to také, nehledě ke všem ostatním momentům, které zde dlužno spolu uvážiti, že se upouští od něčeho starého, co dějiny daly našim starým universitám, a při zakládání nových, i když jsou povahy ryze státní, pravíme, že v této universitas scientiarum, jakou university přece mají představovati, zůstává zlá mezera, chybí-li právě ta fakulta, která zastupovati má poslední příčinu všeho vědění. Vyučovací správa nechť je přesvědčena, že odpovídá smyslu statisíců státních občanů - a to v demokratickém státě něco znamená - jestliže také nad teologickými fakultami jako nad jinými fakultami drží ochrannou svou ruku.
S určitými obavami musíme proto sledovati zjev, že se vždy znovu projevuje snaha, sloučiti naše staré trvající fakulty, speciálně naši německou fakultu na universitě v Praze, z ťúsporných důvodůŤ s jinými teologickými fakultami. A při tom projevuje se zdání, jakoby bylo úmyslem odsouditi tuto fakultu k odumření. Jinak nelze si také vysvětliti. když na příklad z osmi řádných stolic německé fakulty jest jich nyní 5 neobsazeno, pět se jich supluje. O tom by přece měl pan ministr vyučování velmi mnoho uvažovati.
Chtěl bych se v této souvislosti obrátiti k jiné věci, a to k náboženskému momentu, jak se jeví na našich středních a také obecných školách. Smíme přece míti za to, že pro to, co zde chci říci, u pana ministra školství - který svou řeč o velkonočním míru podle novinářských zpráv zakončil krásnou výzvou ťKristus vzkříšený se svým mírem a se svou láskou musí panovati v demokratickém státě a nikoli CésarŤ - nalezneme pochopení pro své vážné stížnosti. Jestliže se tato krásná slova páně ministrova mají u nás uplatniti, bude míti zajisté podstatný význam, jaké postavení zaujme náboženský moment ve výchovném díle našich škol. Nyní chci říci - a to pravím ve shodě se statisíci německých státních občanů, kteří jsou sdruženi v hlavním svazu školského výboru německých katolíků, a dále smím říci, že to je proneseno také ve shodě se statisíci jinojazyčných státních občanů, kteří v této příčině jsou s námi téhož mínění že situace náboženského momentu na našich školách není uspokojivá, že namnoze pedagogicky není vůbec udržitelná, že naprosto není důstojná významu věci. Není při nejmenším taková, aby mohla míti zvláštní účinek pro pozdější život školní mládeže v tom smyslu, jak to pan ministr míní, praví-li: ťVzkříšený Kristus se svým mírem a se svou láskou má panovati v demokratickém státě.Ť Tento náboženský moment, pokud se na našich školách vůbec ještě projevuje, je snížen na význam pouhého přívěsku, postaven namnoze mimo souvislost s vyučováním. To způsobil veliký počet výnosů, které vyšly hned po převratu, obzvláště za doby ministerstva Habrmanova, z nichž mnohé se vyjímají přímo jako vyzvání žákům a učitelům, aby se přes tento moment přenášeli. Zdálo se, že se zjevně směřuje k cíli: Zcela ven s náboženskou myšlenkou ze školského života! Jestliže se to nepodařilo, jestliže v obecném školství dokonce malý školský zákon vyučování náboženství ponechává jako předmět relativně povinný, pak je to zajisté především působením projevů vůle těch mas, které se proti tomu postavily ve schůzích a projevech.
Ale všechno ztenčování náboženského momentu v díle školské výchovy zůstává nadále v platnosti. Ale pravím otevřeně: Mnohé se asi mezitím obrousilo; také školská správa asi poznala, že nemůže býti její úlohou, aby ve výchovném díle našich škol nedala uplatniti se náboženskému momentu. Vznášíme tudíž nyní požadavek, aby tyto výnosy, které máme na mysli, byly zrušeny, aby v této příčině zjednán byl alespoň zase status quo ante.
Celkem přejali jsme přece školský řád ze starého Rakouska. Tento školský řád nebyl zajisté žádným ideálem, ale různé okolnosti tehdy během let způsobily, že se vyvinuly snesitelné školské poměry také pokud jde o moment náboženský.
Naším ideálem zůstane ovšem nadále vždy konfesijní škola. Zůstane-li nám zabezpečena možnost zakládati takové školy, pro které však také očekáváme státní podporu podle počtu jejich žáků, pak je to částí ideálu, který máme na mysli. Přejeme si tedy, aby tato část ideálu se stále zvětšovala, počítáme však při tom s danými skutečnostmi. A tak žádáme pro všechny školy, obecné i střední, v ohledu náboženském alespoň obnovení statu quo ante. Tento status quo ante u našich obecných škol záleží všeobecně v tom, aby se vyučování náboženství dostalo zase povahy hlavního předmětu. Musí býti postaveno doprostřed vyučování. Všechna omezující ustanovení o rozvrhu hodin a vyučování podle oddělení a mnohé jiné musí padnouti. To pravím v demokratickém státě ve jménu a ve shodě jistě statisíců.
Pokud jde o naše střední školy a učitelské ústavy, chci říci toto: Dlužno hluboce litovati, že vyučování náboženství je ve vyšších třídách zcela odstraněno, že pro čtvrtou a pátou třídu omezeno je na jednu hodinu týdně. Na učitelských ústavech vyučuje se náboženství již jen v prvém ročníku jednu hodinu týdně: tedy na ústavech, ze kterých vycházeti mají učitelé lidu, lidu, který celkem stále ještě dlužno považovati za křesťanský. je vyučování náboženství takřka úplně odstraněno. S náboženským momentem jedná se tady takovým způsobem, že to zajisté dlužno označiti pro masy křesťansky orientovaných státních občanů bez rozdílu jazyka za trvale nesnesitelné.
Jednu věc chtěl bych zde ještě obzvláště zdůrazniti: Naše střední školy dodávají přece také dorost pro teologické fakulty našich vysokých škol. A tu dlužno věru označiti jako mimořádnou událost, jestliže při postavení, jaké náboženský moment zaujímá na středních školách, dozrávající žáci středních škol se po maturitě rozhodují pro teologické studium. Mimochodem řečeno, oceňujeme zde to, co pro teologický dorost znamenají ústavy, jako Bohosudov anebo Doupov pro lid.
Ale naše střední školy musí všeobecně po náboženské stránce býti přece vedeny tak, aby mohly také dostatečnou měrou v zájmu lidu dávati kandidáty pro kněžský dorost.
Slavný senáte! Nebylo by správné, kdyby někdo tyto vývody považoval snad za pouhý projev stanoviska politické strany. Tyto projevy pocházejí spíše z vůle také pro budoucnost zachovati více než tisíc roků starou křesťanskou povahu národů tohoto státu.
Budeme tedy hlasovati pro předlohu, doporučujeme však při tom vyučovací správě naléhavě, aby se blíže zabývala revisí výnosů, které hned po převratu dolehly na náboženský moment v našich obecných a středních školách. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Merta. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Sen. Merta: Slavný senáte! S návrhem zákona, který nám byl předložen k projednání, doporučuje kulturní výbor senátu zároveň, aby byla přijata resoluce, kterou přijala už posl. sněmovna a kterou rozšířil kulturní výbor v ten smysl, aby v době, nežli bude vyhověno požadavkům církve československé, bylo její duchovenstvo vzděláváno na vysoké škole teologické, aby byly zřízeny při Husově fakultě 4 profesorské stolice pro vzdělání kněžstva církve československé.
Ujímám se slova z pouhého citu pro spravedlnost, neváže mne k tomu příslušnost k této církvi, ale spravedlnost mně přímo káže, abych se této církve ujal, poněvadž požadavek její je naprosto spravedlivý. Vždyť tato církev přes to, že k jejímu založení vedly vysoké ideje osvoboditelské, jak po stránce náboženské, tak po stránce národní, kulturní a mravní, a přes to, že je druhou největší, nejpočetnější církví v naší republice, přece jen už po 14 roků marně se domáhá, aby stát upravil studium dorostu jejího kněžstva tak, jak je upraveno církvím ostatním. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Ústřední rada církve československé žádá o to už 14 let. Již v únoru r. 1922 žádala ústřední rada církve československé pamětním spisem vládě republiky Československé a oběma zákonodárným sborům, aby byla zřízena bohoslovecká fakulta, nebo aby byla reorganisována Husova evangelická fakulta v Praze tak, aby se na ní smělo vyučovati duchovenstvo všech různých vyznání náboženských kromě katolického. Když pak po volbách r. 1925 církev československá se snažila opět zdůrazniti tento svůj požadavek, v březnu podala ústřední rada této církve přímo ministerstvu školství a nár. osvěty podobný návrh, ale marně; nebylo jí vyhověno. Dne 18. června téhož roku podaly také strany tehdejší vládní většiny vládě návrh zákona na zřízení bohoslovecké fakulty čsl. církve, ale ani tento návrh nebyl uskutečněn.
Po volbách r. 1929 smluvila se ústřední rada církve československé s profesorským sborem Husovy fakulty v Praze, že by bylo možno, aby byly systemisovány 4 stolice profesorské při Husově bohoslovecké fakultě v Praze, a v tomto smyslu podala pak ústřední rada církve československé také memorandum vládě a žádala o provedení tohoto návrhu. Vláda však této žádosti dosud nevyhověla. Tvrdí se, že proto, že by prý v tom byl spatřován zárodek příští vysoké školy bohovědné pro tuto církev a že by se pak z toho mohl dále činiti nárok na zřizování podobných vysokých škol také pro jiná vyznání náboženská. A dnes máme svým hlasováním vyhověti církvi početněji menší, než je církev československá, máme totiž přijmouti zákon o zřízení evangelické fakulty teologické v Bratislavě. Pokládám to za docela správné a spravedlivé - ale právě proto bych pokládal také za velmi nespravedlivé, kdyby se nemělo vyhověti žádosti a nárokům církve československé. Vždyť církev československá je přece rozhodně početnější, více než dvakráte, dosáhla již počtu jednoho milionu příslušníků a tedy její žádost jest jistě zcela oprávněná.
Když československá církev viděla, že stále naráží na naprosté nepochopení svého duchovního, národního, kulturního a také i státního významu, usnesla se, že samosprávně, tedy svou vlastní silou postará se o zřízení vysoké školy teologické pro vzdělání svého kněžského dorostu. Půjčkou, tedy vlastními silami, vybudovala r. 1932 vysokou teologickou školu pro vzdělání svého kněžského dorostu a opatřila tuto školu řádně kvalifikovanými profesory ze svých vlastních prostředků. Stát jí nedal na to dosud ani haléře, ačkoli jiné podobné školy podporuje.
Kdo má příležitost stýkati se s příslušníky této církve, kdo občas nahlédne do jejích časopisů, jistě se nemůže ani diviti velikému jejich roztrpčení nad tím, že jsou stále odstrkováni a se svými požadavky stále pomíjeni a že stát jim odpírá, co poskytuje církvím jiným. Je nutno zdůrazniti, že církev československá, která je, jak jsem již pravil, počtem svých příslušníků v našem státě druhá a sjednocuje většinou nezámožné vrstvy našeho národa, ve kterých ideje osvobozenecké, tedy ideje státní myšlenky nad jiné pevně byly vykrystalisovány, zasloužila si spíše, aby od státu byla favorisována. Zasloužila by si toho i se stanoviska politické spravedlnosti a prozíravosti - a zatím se tu shledáváme s nepěkným faktem, že se musí teprve dovolávati pouhé spravedlnosti a že snaží se aspoň dosáhnouti, aby jí bylo měřeno aspoň tak, jako se měří církvím jiným.
Jest již svrchovaně nutné, aby spravedlivým činem bylo dokázáno, že církev československá není ve svých požadavcích nějak nespravedlivě odmítána. To stane se tím, když přijata bude nejen resoluce, ve které žádáme zřízení těch čtyř stolic profesorských, ale když se vláda také postará, aby tyto čtyři stolice profesorské při fakultě Husově byly zřízeny co nejdříve, snad již příští školní rok. Nejsprávnějším řešením ovšem by bylo, kdyby vysokoškolské studium školského dorostu dálo se v jediné škole, kdyby se vybudoval vysokoškolský ústav teologický jako společná vysoká škola bohovědná pro různá vyznání, hlavně pro vyznání evangelická, která by měla jednotlivé sekce: sekci českobratrskou, československou, evangelickou slovenskou, německo-lutheránskou a maďarskou reformovanou. Takové řešení by bylo nejlepší s několika hledisek: prospělo by duchovnímu povznesení a sblížení všech nekatolických církví ve státě a uplatnil by se v něm prospěšně požadavek tak potřebné náboženské snášenlivosti a náboženská výchova duchovního dorostu byla by postavena na jedině správný základ i se stanoviska státního a politického. Řešení takové by prospělo církvím i státu. Ušlechtilým závoděním vědeckých pracovníků pozvedla by se vědecká úroveň této vysoké školy, vědecká úroveň tohoto studia, a státní pokladna by byla v celku méně zatížena nežli vydržováním několika samostatných škol teologických.
Není-li zatím z důvodů finančních možno uskutečniti tento plán, pokládám za správný krok k jeho realisaci, aby vláda pro přechodnou dobu zřídila již od příštího školního roku při Husově fakultě v Praze čtyři profesorské stolice pro církev československou, jak navrhuje resoluce našeho kulturního výboru, za jejíž přijetí se přimlouvám. (Souhlas.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. sen. dr Buday. Dávám mu slovo.
Sen. dr Buday: Slávny senát! Je-li pravdivé, ako istotne že je, axioma, že spravedlnosť je základom štátu, nemožno sa diviť početne silnejším slovenským evanjelíkom, že od prevratu dožadujú sa, aby mali svojskú, svoju vlastnú teologickú fakultu, keďže ju už početne slabší protestanti v historických zemiach majú vo svojej Husovej teologickej fakulte. A keď dochádza dnešným dňom k uskutočneniu tejto spravodlivej žiadosti slovenských evanjelíkov, my nemôžeme ináč urobiť, ako svoje potešenie vysloviť nad tým, že tomuto spravodlivému požiadavku konečne je vyhovené.
Lež s druhej strany prejednávaný návrh zákona nám, slovenským katolíkom, trpko pripomína, v akom macošskom postavení nachádzame sa my i v tomto ohľade. Je síce pravda, že slovenská katolícka teologická fakulta odhlasovaná bola ešte prvým Národným shromaždením našej republiky. Odhlasovaná bola, ale po 15 rokoch do života uvedená nie je a nie je do života uvedená práve pre macošské a neblahé církevne-politické pomery u nás.
Katolícka slovenská teologická fakulta totižto nemohla byť vyriešená ojedinele, vytrhnutá z komplexu ostatných všetkých církevne-politických otázok. A preto my, Slováci-katolíci, veľku nádej sme skladali, keď bol dojednaný medzi Svätou stolicou a našou republikou modus vivendi; úfali sme totižto, že uskutočnením modu vivendi uskutočnená bude i slovenská katolická teologická fakulta.
A vláda opätovne sľúbila, že modus vivendi čo skôr do života už uvedený bude. Aby som sa aspoň na jeden konkrétny prípad odvolal, konštatujem, že pán minister zahraničných vecí vo svojom expozé tu odznelom minulý rok na jar hovoril, že uskutočnenie modu vivendi je už len otázkou niekoľko vraj dní, nanajvýš niekoľko týždňov. Pomaly minul už rok a žial, nestalo sa tak. (Sen. Zimák: Medzi to prišla Nitra!) Tá Nitra na tom málo menila, buďte istý, pane kolego. Tedy to otáľanie, neuvedenie do života modu vivendi je nesmiernou škodou slovenského katolicizmu. Na veľkú škodu je to preto, lebo pre neho hynú nielen hmotne majetky cirkvi katolickej, spravované t. zv. likvidačnou komisiou, ale čo je horšie, hynú i mnohé duchovné hodnoty slovenského katolicizmu, medzi ktorými nie na poslednom mieste je výchova kňazského dorastu.
Slávny senát! Kto zná ducha našich stredných skôl, menovite v poslednom čase tak zmaterializovaného, uzná, že tento duch stredných škôl štátnych nijako neodpovedá práve odpovednej výchove katolíckeho kňazského dorastu. A preto vláda už pred rokom písomne sa zaviazala - to písomné je v našom majetku - kde sľúbila slovenským katolíkom vrátiť aspoň tri gymnáziá práve potrebné preto, aby na týchto troch katolíckych gymnaziách mohli dokončiť svoje stredoškolské študiá budúci kňazi, tedy mladý katolický slovenský kňazský dorast.
Žial, nestalo sa tak a ani tento spravodlivý požiadavok slovenských katolíkov dosiaľ neni vyplnený. (Výkřiky. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Keď dnešným dňom je vyplnený poziadavok slovenskej evanjelickej teologickej fakulty, považujem za vhodný okamžik upozorniť vládu, že dve spravedlivé požiadavky slovenských katolíkov, uskutočnenie modu vivendi a navrátenie tých niekoľko katolických gymnázií, dosiaľ vyplnené neboly.
Lež máme skromňúčku poznámku i ohľadne rečovej otázky. Reč preca, ráčite vedeť, páni, je jednou z najhodnotnejších hodnôt národa, a preca rečový zákon ešte dosiaľ na Slovensku... (Výkřiky.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Nevyrušujte, prosím, řečníka.
Sen. dr Buday (pokračuje):... častokráť je obchádzaný práve na úkor slovenčiny. Z tejto príčiny klub slovenských ľudových poslancov usniesol sa na nasledovnom prehlásení:
Stará juristická zásada je: Legem claram et brevem esse opportet. Zákon o evanjelickej fakulte teologickej i pri svojej krátkosti zásade tejto len vtedy zodpovie plne, keď sa presne vysvetlí jeho § 2 o vyučovacej reči, za ktorú stanoví jazyk štátny.
Ústavný zákon rečový zo dňa 29. februára 1920, čís. 122, v prvom paragrafe svojom za štátny, oficiálny jazyk republiky nariadil jazyk československý.
Ústavný výbor v dôvodovej zpráve tohoto zákona vyhlašuje na str. 3, stlpec 1, že.ťpovažoval za účelné, aby jazyk, jímž mluví státotvorný národ naší Republiky, označen byl pro obor právní názvem společným, třebaže jsou tu skutečně dvě formy projevu jazyka tohoto, česká a slovenská.Ť Hlása teda dvojrečovitosť štátne o jazyka československého, čo v plnej miere potvrdzuje i § 4 ústavného zákona rečového, keď nariaďuje, aby úrady v českých zemiach úradovaly po česku a na Slovensku po slovensky. Bez uznania tejto dvojrečovitosti československého jazyka takéto rozhodovanie §u 4 tohoto zákona nemalo by ani smyslu.
Ale § 4 úst. zákona rečového tým, že nariaďuje v Čechách, na Morave a v Sliezsku účinkujúcim úradom úradovať v českom jazyku a na Slovensku v slovenskom, vyhlašuje obidve reči za úradné reči toho priestoru, ktorý zaujímajú.
A keď ústavný výbor vo svojej dôvodovej zpráve tvrdí, že označením ťčeskoslovenskýŤ chcel docieliť plnej parity pre češtinu a slovenčinu v živote štátnom tou mierou, že prejav vôle štátnej môže sa stať so stejným účinkom raz v češtine a druhý raz v slovenčine a že vždy je to prejav učinený oficiálnym jazykom štátu, tak vyhlašuje češtinu a slovenčinu za štátny, oficiálny jazyk.
A keď k tomu dodáva, že toto ťzvláště posíleno je ustanovením §u 4Ť, ktorý paragraf presne určí priestor účinkovania týchto dvoch jazykov - jazyka českého a slovenského - tak to toľko znamená, že ťoficiálnym jazykomŤ štátu v Čechách, na Morave a v Sliezsku je čeština a na Slovensku slovenčina, teda úradné reči tých krajín, ktoré zaujímajú.
A že ústavný výbor pomer slovenčiny k češtine takto chápal, dôkazom je jeho pokračovanie: ťBudiž opakováno: Společným označením oficielního jazyka nechce ústavní výbor stanoviti nějaký novy pojem filologický, nýbrž užívá souborného označení, jež považuje za nutné a dúležité ve prospěch státu a myšlenky, která tomu slouží za základ.Ť
ťPři tom samozřejmě nechce se nikterak zpúsobiti přesun mezi dosavadní oblastí češtiny i slovenštiny, jak se historicky vyvinula. K tomu hledí též zvláštní ustanovení v §u 4.Ť
Ústavný výbor vyhlásením, že spoločným označením oficiálneho jazyka nechce spôsobiť prekročenie rečového priestoru slovenčiny, zabezpečuje i nedotknuteľnosť terajšieho teritoria slovenskej reči, čo v plnej miere si osvojuje i dnešná vláda, keď v odpovedi svojej, danej 12. decembra 1933 pod č. 2422/II na interpeláciu posl. Hlinku a spoločníkov vo veci mýlneho vysvetľovania §u 4 rečového zákona (tlač 2243), zdôrazňuje: ťO tendenci, přesunouti jazykovou oblast v neprospěch slovenštiny, nemúže býti řeči.Ť (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)
A ústavný výbor správnosť tohto stanoviska nad všetku pochybnosť stavia, keď v svojej dôvodovej zpráve pokračujúc tvrdí, že reč česká prevratom nadobudla si tie práva, ktoré mala nemčina v starom Rakúsku, a slovenčina zas tie práva, ktoré mala maďarčina v bývalom Uhorsku.
A keďže nie všetky úrady a orgány Československej republiky interpretujú toto označenie štátneho, oficiálneho jazyka takto, na podklade ústavného zákona rečového a jeho dôvodovej zprávy, ktorá všade, kde nepanuje právo pästi, sa považuje za najpovolanejšieho interpretátora rečového zákona, ba ňou ustálený smysel má platnosť samého zákona: klub senátorov slovenskej ľudovej strany Hlinkovej žiada vládu, aby prísne dbala, aby každý orgán Československej republiky označenie ťštátny, oficiálny jazykŤ bezpodmienečne vždy vysvetľoval tak, že pod týmto výrazom všade má sa rozumeť a uplatňovať úradná reč tej krajiny, na priestore ktorej účinkuje onen úrad, orgán republiky. (Potlesk.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan sen. Mikulíček.
Sen. Mikulíček: Dámy a pánové! Je charakteristické, že v době dnešní nejvypjatější hospodářské krise, zákonodárné sbory v husitském Československu zabývají se takovou věcí, jako je zřízení teologické fakulty.
Páni předřečníci odvolávali se na právo a spravedlnost. Připomínám zvláště řečníku z čsl. socialistické strany: kde byla vládní strana českých socialistů, když byl v Československu rozpuštěn svaz proletářských bezvěrců? Chcete-li škatulkovati všechno do církví a církevních formalit, tedy -je církví také církev proletářských bezvěrců, kterou se ani reakcionářské Rakousko neodvážilo rozpustiti. Musili jsme čekati na osvobození, aby proletář nebyl oprávněn dáti najevo svůj atheism, který vyvěrá z vědeckého podkladu. ne z nesmyslných bájí a báchorek, o kterých budu mluviti později - a aby se nemohl organisovati, aby nemohl rozšiřovati své učení, které uznává s hlediska své třídy za nejsprávnější.
Co se dělá v jiných státech, zatím co my se tu hádáme o fakulty? Můj pan předřečník má starost o mládež, která je prý vychovávána ve středních školách příliš materialisticky. Ale jak si počínají staří páni biskupové, když je rvačka o biskupský stolec a s ním spojenou tučnou prebendu, jak si počínají starší kněží, když jde o tučnou faru? Tam není materialismus? Tam je ideologie, tam jest jen ťsebeobětováníŤ. Sám jsem z obce která má slušnou faru, 100 měřic polí a krásnou faru a zahradu. Dokonce až do Vídně se jelo k patronátu, aby ten a ten se tam dostal, a ten druhý aby šel na faru 20nebo 25-měřicovou, která měla jen polovici farníků, a to ještě chudších, a tím také za pohřby, svatby a křtiny daleko menší obol.
Co dělá stát tam, kde se již vypořádali nejen s kapitalismem, nýbrž i s církvemi, které jsou vždy a všude oporami kapitalistů, vykořisťovatelů a tyranů? Tam se zařizují jesle pro kojence, když pracující ženy musejí nebo chtějí jíti pracovati. Tam se zařizují zahrádky pro děti, ozdravovny a sanatoria pro větší, tam se zařizují kulturní kluby, divadla a pro všechny městské děti jsou vybudována prázdninová letoviště na 2 až 3 měsíce. Ovšem to je východ, tam jsou barbaři, kdežto my jsme příliš kulturní. Vy jste se, pánové z řad buržoasie i z řad pokrokových socialistů, 500 let živili husitskou tradicí. Není tomu dávno, je to 11/2 roku, co nynější pan předseda posl. sněmovny připomínal na adresu vlády, nevyhoví-li se sedlákům, že se vyrovnají s pány po vzoru svých předků před 500 lety. Vážení, co byla husitská revoluce? Revoluce, na jejíž tradici se stavělo nejen uvnitř Čech, Moravy a Slezska, ale na níž stavěli i mnozí na Slovensku - vím, že to nebyli páni z ľudové strany, nýbrž spíše páni okolo Šrobára a jiných pánů tamějších vlastenců. Vážení, co byla husitská revoluce? Vzpoura proti pánům, a to nejen proti těm, kteří předcházeli před Lomikary, i proti těm českým pánům, poněvadž vykořisťovatel je stejný, ať je Němec, ať je Čech, ať je žid, ať je věřící nebo nevěrec. A nejslavnější doby českých dějin byly tyto doby vzpoury pracujícího českého člověka proti pánům, které tehdejší církevníci rovněž podporovali.
Ale já zde chci jenom připomenouti, co se slibovalo i proletářským členům zahraničních legií, aby se zagitovali pro odboj proti nenáviděné hegemonii německo-maďarské. Nestojí to tam v těch slibech napsáno vůdci českého odboje, že u nás bude provedena rozluka církví od státu? Je provedena? Ano, je. V rozpočtě je 97 mil. Kč pro církevníky, ačkoliv církevníci v Československu vlastní téměř za 4 miliardy Kč jmění, takže připadá na jednoho přes 300.000 Kč nemovitého jmění. A jestli to vlastní jednotlivci a nemá to chudý kaplan na horské vsi, je to věcí vaší vnitřní organisace, abyste si to vyrovnali tak, aby ten nejchudší bratr v Kristu také netrpěl. Vážení, kde jsou ty sliby? Kde je provedení těch slibů? Já si velmi dobře pamatuji, jak se před 14 lety v hádce mezi jednotlivými politickými stranami v parlamentě připomínala věrolomnost Františka Josefa, kterou spáchal tím, že sliboval, že se dá korunovat českým králem, ale ke splnění slibu nikdy nedošlo. Jakou váhu má formalita korunování za krále proti vyhazování sta milionů Kč ročně z kapes chudých lidí, skutečně chudých lidí, poněvadž jsem vám již prokázal a najdete to ve finančním zákoně, že 1/28 miliardy Kč sbírá stát z nepřímých daní a poplatků a jenom jednu miliardu vybírá přímých daní od zámožných?
A vážení, Řím měl být souzen! Jest odsouzen podpisováním poukázek a šeků! A tohle nám neslibovali, že Řím bude souzen a odsouzen, němečtí Habsburkové, to nám slibovali čeští vůdcové českého odboje. Jak to nazvete? Já se nevyslovím, myslím, že každý si domyslí, jak je to nutno nazvat.
Klerikalismus je ve všech církvích stejný, ať je to církev taková nebo onaká. Správně to definoval Havlíček ve ťKřtu sv. VladimíraŤ; když starého boha utopili současně s redaktorem pro urážku boha, křičeli potom kněží než šli do Říma: Nám pán bůh jako pán bůh, jenom ať je nějaký, jen abychom měli kým strašit sedláky, poněvadž kdybychom neměli kým je strašit, tak se nám vzeprou! Vážení, vždycky církve stály, stojí a míní státi i pro příště na straně vykořisťovatelů, a proto rozluku církví od státu mohl si dovolit jediný stát, Sovětský svaz, který nepotřebuje pracující rolníky a dělníky těšit slibem nebeské blaženosti po smrti, budou-li poslouchat vrchnost, nebo strašit je pekelným trestem, jestli se té vrchnosti vzeprou. Vážení, jaké bylo působení církví, všech bez rozdílu, ať to byla Budhova, Mohamedova, ať to byla křesťanská církev nebo kterákoli jiná? Jaké bylo ve středověku, ve starověku, jaké je dnes za kapitalismu?
Myslím, že ještě existují dějiny inkvisice; kolik padlo za oběť desettisíců lidí, kteří byli stokráte poctivější a ctnostnější, než ti, kteří je upalovali! A jak věda se musila probíjeti v době, kdy nad Evropou... (.Výkřiky sen. Chlebounové.) To patří, paní kolegyně, i na vaši adresu, poněvadž schvalujete tuto podporu klerikalismu všech církví ve státě.
Jak tvrdě se prodírala věda přes železný krunýř, kterým byla zešněrována nadvládou kněžskou ve středověku! (Sen. Chlebounová: Nechme to!) Pardón, pokrokový člověk má denně a týdně na to mysliti, co zažil Giordano Bruno, co musil odvolati Galileo Galilei, že církev zakazovala operace jako rouhání se Bohu, že zakazovala pitvu člověka. Vždyť český spisovatel na adresu klerikálů napsal, ťkdyby lidský mozek jako otevřená kniha před vámi ležel a vy měli moc, i v něm byste škrtali.Ť Přečtěte si historii národa českého, přečtěte si historii národa polského, třebaže Sienkiewicz ve svých spisech místy přibarvuje, jak tyto národy krajně trpěly pod nadvládou církevní, ať to byli němečtí rytíři, ať to byli ti neb oni, které vždy dirigoval Řím! Víry, náboženství potřebují ve všech kapitalistických státech jako opia pro lid. Švindl s učením o vrchnosti Bohem dané zjevil se v Kristově učení teprve v době, kdy toto opravdu revoluční učení podkopávalo výsady patriciů, dokonce i nadvládu římského imperia. Do té doby se učilo: Rovnost před Bohem a lidmi, až najednou viděl-i, že vladaři a bohatí jsou ohroženi; proč by pozbyli svých výsad, proč by pozbyli svých trůnů, kupte si vedoucí církve za tučné prebendy a vsunou vám do učení místo rovnosti před Bohem a lidmi, hesla to na tu dobu vskutku revolučního, heslo o vrchnosti Bohem dané, kdo ji poslouchá, bude odměněn a kdo neposlouchá, bude trestán. Socialista Kautský napsal ve své lepší minulosti, aby si novodobí faráři a biskupové nemyslili, že jim bude dovoleno tak beztrestně přesedlati jako jejich předchůdcům před 1600 lety. Zatím přesedlávají beztrestně. Co bude dále, ukáže historie. Pro chudáka je víra dobrá. Pokud jde o bohatého, ten víru jen předstírá, máte zkušenosti z posledních roků? Nepřisahal věřící Hindenburg, nepřisahal Hitler na ústavu? Co je to přísaha? Nepřisahal na ústavu Miklas, Dollfuss, Fey, Stahremberg, křesťanští sociálové, věřící lidé? Co byla u nich přísaha, která má náboženský podklad? Kus bezcenného papíru, který v době, kdy u chvátili moc, pošlapali, hodili na smetiště a dělají si po svém. Dovedete se vmysliti do duše venkovské ženy, která jde dvě až tři hodiny do kostela, kdyby se dopustila křivé přísahy, že každý den ji budou honiti ve snách čerti, až z toho zešílí, poněvadž je to do ní vsunuté, ona tomu věří v pravdě, kdežto bohatí věří právě tak jako věřil Voltaire.
Ovšem celé náboženské učení jest v kontrastu s vědou. To vy nechápete, ani měšťáci ani socialisté, vždyť náboženství dělá úplný zmatek v mozku dítěte. Zde řekl-kolega z českosocialistických lavic, že to, co vkládá do duše dítěte učitel, má doplniti kněz. Vždyť kněz hlásá úplný opak toho, co hlásá učitel! Kněz hlásá, že od stvoření světa jest tolik a tolik let. Učitel přijde a říká, když vysvětluje dětem příčinu, jak vznikly uhelné doly před miliony, ba stamiliony let, kdy kůra zemská byla horká, kdy kapradiny dostupovaly výše 30 metrů, kdy byly vulkanické převraty, že lesy dostaly se pod lávu a popel a všechno ostatní, a tam se to palivo zadusilo a teď to kopeme jako kamenné uhlí. Já sám jsem prožíval tyto rozpory ve škole, kdy jsme se hádali, kdo má pravdu, jestli ten panáček, který říká, že to bylo 4.000 let před Kristem, nebo pan řídící učitel, který praví, že to bylo před miliony a miliony let. Jak se to potom projeví na konec? Dnes vidíme v hospodě učitele píti pivo a hrát v karty. Kněz navenek nepodléhá těm slabostem, ale schovává to na faře. Panu faráři se ruce líbají, učiteli nikoli. Důsledek toho je, že vědu, přípustnější stránku vyučování, učitele, zatlačuje to nesprávné, co vtlouká do duše dítěte kněz.
Mluvil jsem o tom právě v rozpočtovém výboru. Na tuto věc odpověděl mi p. sen. dr Hilgenreiner. Já jsem se ho tázal, když tvrdí jejich učení a píše bible, že na počátku stvořil Bůh nebe, zemi, země že byla pustá a prázdná a duch se vznášel nad propastmi a nad vodami, a Bůh řekl: Buď světlo! - a teprve čtvrtého dne stvořil slunce a hvězdy, čím svítil tyto tři. dny? (Výkřiky: Elektrikou!) Ervěnice tenkrát ještě nebyly, a ani Zbořil pod Hostýnem svíčky neprodával.
V tomto učení najdeme takových kontrastů celé stovky, ale poněvadž vyhovují tyto kontrasty zatemňování mozků pracující třídy, proto nejen měšťácké strany podporují a tvoří nová učiliště církevní, nýbrž i páni ze socialistických stran, které byly vždy protiklerikální, aspoň prapor protiklerikální vždy zvedaly -. to byl jeden z našich stěžejních bodů, pánové, vždyť jsem byl ve vašich řadách od r. 1899 až do roku 1920 - ale dnes jsou socialisté z největších podporovatelů kapitalistického vykořisťování, nejen že je podporují, ale dokonce se přimlouvají ze socialistických řad na rozšiřování různých subvencí a vydání na vytvoření nových učilišť pro nové a nové účely církve.
Bůh má býti vševědoucí a všemohoucí, ale pozdrav ho pánbůh, kdyby měl komukoli z církevníků dáti za pravdu, když se do sebe pustí, ať v novinách nebo někde jinde. Ne ovšem zde, při projednávání rozpočtu také ne, poněvadž to jde všem k duhu. Tam je solidarita. Tam se řekne sem tam kritičtější slovo, že by to mělo býti tak a tak, ale nakonec jsou páni solidární.
Pánové, jako jste neprovedli a jako nejste schopni, dokud kapitalistický řád bude existovati, provésti rozluku církve od státu, tak nemá lid žádné naděje, že by mu po kulturní stránce a pokrokové stránce tímto režimem bylo pomoženo. Už ten čin, rozpuštění svazu proletářských bezvěrců, je tak reakční, že se ho ani Tisza ve starém Maďarsku nedopustil. Lid vidí, že v kapitalistickém právním řádě je nejen ožebračen hospodářsky, nýbrž je připravován o svá politická a kulturní práva, která mu byla ústavou zaručena. Lid vidí, že v kapitalistickém státě nemá co k očekávání a musí přijíti k tomu názoru, že jen tam, kde není zřízení založené na vykořisťování člověka člověkem, totiž ve státě rolnickém a dělnickém, v Sovětech, je rozřešena také otázka nejen politická a hospodářská, nýbrž i otázka náboženská a kulturní. (Potlesk komunistických senátorů.)