Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 2.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila ve 191. schůzi dne 13. března 1929 tuto osnovu zákona:

ze dne.............................................................1929,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zrušuje se ustanovení čl. VIII., č. 2. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. zák., kterým se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma).

Čl. II.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma) se mění takto:

1. Poslední odstavec §u 7 upravený novelou na úlevu soudům ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:

"Vyřizovati věci řízení nesporného, čítaje k nim věci amortisační, věci knih pozemkových a věci firemní, vyřizovati návrhy na vydání platebních příkazů v řízení rozkazním a platebních a zajišťovacích příkazů v řízení směnečném, jakož i vyřizovati věci exekuční náleží u sborových soudů první stolice členu sborového soudu, určenému v ročním rozvrhu práce, jako samosoudci."

2. Ustanovení § 49, č. 1 upravené zákony z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., a ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., zní takto:

1. rozepře o majetkové nároky, čítaje v to i spory vzniklé v řízení rozkazním a směnečném, není-li hodnota sporného předmětu vyšší než 10.000 Kč, pokud bez ohledu na hodnotu předmětu nenáleží do příslušnosti sborového soudu první stolice.

3. První odstavec §u 100, upravený zák. č. 161/1921 Sb. z. a n., zní:

"Žaloby proti příslušníkům československého státu o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby o nároky nikoli ryze majetkové z poměru mezi manžely anebo mezi rodiči a dětmi mohou býti v tuzemsku podány, není-li tu pro ně ani obecný ani zvláštní soud, u obecného soudu žalobcova a, není-li ho, u soudu, v jehož obvodu je obec, ve které mají obě strany nebo některá z nich právo domovské."

4. § 105 zní: "Pozůstalosti projednává okresní soud, u kterého zemřelý měl svůj obecný soud ve věcech sporných."

5. Zrušuje se poslední věta §u 106 a celý § 110.

6. § 106 doplňuje se tímto ustanovením: "Není-li tu žádného z těchto předpokladů, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest obec, ve které měl zůstavitel domovské právo."

7. § 107 zní: "Nemovitou pozůstalost cizince, která jest na území, na kterém platí tento zákon, přísluší projednati okresnímu soudu, v jehož obvodu jest nemovitost nebo větší část nemovité pozůstalosti."

8. Druhá věta §u 109 zní: "Zříditi poručníka nebo opatrovníka československému státnímu příslušníku, který nemá v tuzemsku obecného soudu ve věcech sporných, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec poručencova nebo opatrovancova."

9. První odstavec §u 114 zní: "Povoliti dobrovolný rozvod jest příslušný okresní soud, u kterého má manžel svůj obecný soud; není-li v tuzemsku takový soud, pak okresní soud, v jehož obvodu má obecný soud manželka, a není-li ani toho, okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec manželů."

10. Cenová hranice příslušnosti obchodního soudu (senátu) a okresního soudu obchodního, ustanovená v §§ 51 a 52, zvyšuje se z 5000 Kč na 10.000 Kč.

Čl. III.

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilní řád soudní) se mění takto:

1. První odstavec §u 179 zní: "Strany mohou až do konce ústního jednání přednésti nová, ku předmětu jednání se vztahující skutková tvrzení a průvodní prostředky. Soud však může na návrh nebo z úřední moci přednesení prohlásiti za nemístné, když nové údaje a důkazy nebyly dříve uvedeny, ač o nich strana patrně věděla, a když jejich připuštěním by vyřízení rozepře bylo značně zdrženo. To platí zejména, když strana nevyhověla vyzvání, aby se osobně dostavila (§ 183, odst. 1., č. 1), a soudu nebylo proto možno hned při prvním ústním jednání zjistiti skutková tvrzení obou stran."

2. První odstavec §u 279 zní: "Vadí-li provedení důkazu překážka neurčitého trvání, je-li pochybno, zdali vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti proveden důraz v cizině, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejíž marném vypršení bude v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden."

3. Druhý odstavec §u 332 zní: "Jestliže by záloha nebyla složena včas, lze od obeslání svědka upustiti a v řízení pokračovati, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden (§ 279)."

4. První věta prvního odstavce §u 335 zní: "Když se soud marně pokusil svědka vyslechnouti a jest obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu ku provedení důkazu; prošla-li lhůta marně, budiž v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že nebyl svědek vyslechnut."

5. Třetí odstavec §u 440 zní: "Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech druhu, uvedeného v §u 245, č. 1, nebo vůbec, jde-li o přednesení značného rozsahu, při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech, a ustanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol."

Čl. IV.

Zák. čl. I/1911, civilní řád soudní, mění se takto:

"1. § 1, č. 1 ve znění upraveném zákonem z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n. a z 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n. zní:

1. spory o práva majetková, jejichž hodnota nepřevyšuje částku 10.000 Kč, pokud bez ohledu na hodnotu předmětu nenáležejí do příslušnosti sborového soudu první stolice."

2. K §u 596 připojuje se tento další odstavec: "Po uplynutí lhůty ustanovené ku podání odporu má platební příkaz, jemuž nebylo odporováno, stejnou účinnost jako pravoplatný rozsudek a jest proti němu přípustna obnova sporu podle všeobecných pravidel."

3. Druhý odstavec §u 605 se zrušuje.

Čl. V.

(¹) Spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími (rozhodci) rozhoduje sborový soud druhé stolice, v jehož obvodu mají sídlo, anebo nejvyšší soud, jde-li o spor mezi soudy (rozhodci) v obvodech různých sborových soudů druhé stolice. Rozhodl-li již v tom kterém případě sborový soud druhé stolice k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný anebo nejvyšší soud o otázce příslušnosti, jest jejich rozhodnutí závazné. Ustanovení čl. XXIV zák. č. 112 ai 1895 ř. z. a §u 24 zákona o soudech živnostenských z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. jsou nedotčena.

(²) Neuplynula-li promlčecí lhůta ve příčině nároku uplatňovaného ve věci, ve které spor o příslušnost vznikl, dříve než byla podána žaloba u soudu, který byl pak uznán příslušným, nepromlčí se nárok dříve, nežli za 30 dnů ode dne, kdy byl oprávněný o rozhodnutí sporu o příslušnost vyrozuměn.

Čl. VI.

Soudní exekucí jsou vykonatelna pravoplatná rozhodnutí a opatření státních úřadů správních, jimiž se ukládá peněžité plnění nebo vydání movitých věcí, a to i když není soudní exekuce zvláštním zákonným předpisem připuštěna.

Čl. VII.

Zák. čl. LX/1881, exekuční zákon, mění se takto:

1. Poslední odstavec §u 2 zní: "Pokud není ustanoveno v zákoně jinak, povoluje vůbec exekuci okresní soud, kterému náleží exekuci vykonati (exekuční soud)."

2. První odstavec §u 6, ve znění upraveném §em 34, zák. čl. LIV/1912, zní:

"Povolení exekuce lze navrhnouti písemně nebo ústně do protokolu. Písemný návrh buď podán v tolika stejnopisech, aby jeden stejnopis mohl býti ponechán při soudních spisech a aby každému dlužníku mohl býti s povolením exekuce jeden stejnopis návrhu doručen. Pro vyrozumění vymáhajícího věřitele a při exekucích na pohledávky i pro vyrozumění poddlužníka jest připojiti rubriku. Není-li exekuční titul založen ve spisech povolujícího soudu, buď k návrhu na povolení exekuce připojen v prvopise."

Čl. VIII.

(¹) Ustanovení čl. I. až III. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ustanovení čl. IV. a VII. pak neplatí na ostatním státním území.

(²) Ustanovení čl. II., č. 2 a 10, a čl. IV., č. 1, pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1931.

Čl. IX.

(1) Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po dni, kterého bude vyhlášen.

(2) Provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

J. Malypetr v. r.,
předseda.

Dr Jan Říha v. r.,
sněm. tajemník.

J. Dubický v. r.,
zapisovatel.