(⁶) Ostatní podrobnosti budou upraveny služebními předpisy.

(⁷) Jako stolice konečná se zřizuje odvolací kárný výbor u ministerstva vnitra. Složen je z předsedy (zástupce předsedy) a ze čtyř členů (náhradníků); jeden člen musí býti vybrán z četnických důstojníků justiční služby. Předsedu (zástupce předsedy) i členy (náhradníky) odvolacího kárného výboru ustanovuje a odvolává ministr vnitra.

(⁸) Předseda a členové (náhradníci) kárných výborů mohou býti vyloučeni nebo zamítnuti, o čemž platí obdobně ustanovení vojenského trestního řádu.

(⁹) Předseda (zástupce předsedy) a členové (náhradníci) kárných výborů jsou ve výkonu svého úkolu samostatní a neodvislí.

(¹⁰) Předseda (zástupce předsedy) a členové (náhradníci) kárného výboru vystupují a nahradí se jinými osobami, nastane-li v jejich služebním postavení změna, se kterou pominou podmínky pro jejich ustanovení.

(¹¹) Rovněž vystupují tyto osoby, byly-li odsouzeny v trestním soudním nebo kázeňském či kárném řízení; během takového řízení proti nim zahájeného nesmějí býti přibrány k žádnému úřednímu jednání kárného výboru a byly-li již přibrány, musí býti vyměněny.

§ 15.

(¹) Předpisy o místní příslušnosti kárných výborů I. stolice vydá ministerstvo vnitra.

(²) Kárný výbor, před nímž bylo řízení zahájeno, zůstává bez ohledu na pozdější osobní změny příslušným, až je řízení pravoplatně ukončeno.

(³) Ministerstvo vnitra může k projednání určiti kárný výbor, jenž by jinak nebyl příslušný, když je nebezpečí podjatosti kárného výboru, nebo jsou-li pro to jiné důležité důvody.

(⁴) Je-li v téže věci obviněna několik četnických gážistů, náležejících před různé kárné výbory, rozhodne ministerstvo vnitra o tom, který kárný výbor má věc společně projednati.

(⁵) Ministerstvo vnitra může také věc některého četnického gážisty z projednání věci osob spoluobviněných vyloučiti, jeví-li se to vhodným k tomu účelu, aby se řízení neprodlužovalo neb neztěžovalo a ji samu přiděliti jinému kárnému výboru.

(⁶) Dopustil-li se četnický gážista několika pokleskův, o nichž nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, jest všecky projednati společně u téhož kárného výboru, a to u toho, který ostatní předstihl.

(⁷) Sporné otázky ve věcech příslušnosti rozhoduje ministerstvo vnitra.

§ 16.

(¹) Řízení před kárným výborem se zahajuje:

a) na rozkaz ministra vnitra proti příslušníkům četnictva, konajícím službu u ministerstva vnitra, proti vyšším četnickým důstojníkům (počínajíc štábními kapitány), a proti četnickým gážistům, kteří konají službu buď v cizině neb u útvarů, nepodléhajících zemskému četnickému velitelství;

b) na rozkaz příslušného četnického velitele proti ostatním četnickým gážistům; příslušným velitelem je zemský četnický velitel, jemuž dotčený četnický gážista v činné službě je služebně podřízen, nebo v jehož oblasti četnický gážista ve výslužbě má, po případě naposledy měl, stálé bydliště; změní-li se organisace četnictva, ustanoví ministerstvo vnitra, kterému četnickému veliteli přísluší rozkázati, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno. Je-li v téže věci obviněno několik četnických gážistů, a jsou-li příslušní četničtí velitelé různí, zahájí se kárné řízení, po případě rozšíří se řízení již zahájené na rozkaz ministra vnitra. Vyjde-li za kárného řízení najevo, že se obviněný dopustil ještě jiného poklesku (§ 15, odst. 6), jest příslušným četnickým velitelem ten, na jehož rozkaz bylo řízení před kárným výborem již zahájeno.

(²) Rozkaz nepříslušného představeného nečiní řízení před příslušným kárným výborem neplatným, vysloví-li příslušný představený dodatečně svůj souhlas.

(³) V případech zmíněných v odstavci 1, písm. b) může ministr vnitra příslušnému veliteli uložiti, aby řízení před kárným výborem nařídil.

(⁴) Řízení před kárným výborem se nezahájí a řízení již zahájené se zastaví, když president republiky to nařídí.

(⁵) Ten, kdo nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno (odstavec 1 a 2) nebo to uložil (odstavec 3), může, jeví-li se to vhodným, aby se řízení neprodlužovalo nebo neztěžovalo, jednu nebo několik ze souvisejících, do příslušnosti kárného výboru spadajících věcí vyloučiti; totéž může učiniti, jeví-li se některá věc pro usnesení kárného výboru nepodstatnou. Dodatečně může v těchto případech řízení před kárným výborem býti znova zahájeno. Pro případy vyloučené zůstává příslušným představený, který nařídil, aby byly vyloučeny.

(⁶) Ten, kdo nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno neb uložil, aby to bylo nařízeno, může, vyžaduje-li to zájem služby, obviněného sprostiti výkonu služby.

(⁷) Četničtí gážisté, proti nimž bylo zahájeno řízení před kárným výborem, nemohou ani býti povýšeni ani nabýti zvýšení služného, dokud není toto řízení pravoplatně skončeno.

§ 17.

(¹) Rozkaz ke stíhání zastupuje kárný žalobce. Pro řízení před kárným výborem I. stolice ustanovuje kárného žalobce představený, u něhož jest kárný výbor zřízen. Jde-li o řízení před odvolacím kárným výborem, ustanovuje kárného žalobce ministerstvo vnitra. Kárným žalobcem může býti ustanoven toliko definitivní četnický gážista v činné službě.

(²) Činnost kárného žalobce směřuje vhodnými návrhy k tomu, aby účelu řízení bylo dosaženo.

(³) Kárný výbor jest povinen, aby před každým usnesením neb opatřením, jež učiní, slyšel kárného žalobce.

(⁴) Ustanovení § 14, odstavců 6 a 7, platí obdobně i pro kárného žalobce.

§ 18.

(¹) Předseda kárného výboru ustanovuje pro kárné řízení zpravodaje. Zpravodajem může býti toliko definitivní četnický gážista v činné službě. Zpravodaj koná vyšetřování, jest přítomen též závěrečnému projednání a podává kárnému výboru vysvětlení, zvláště pak o vyšetřování, jež koná; porad kárného výboru se zpravodaj nezúčastní.

(²) Při vyšetřování jest povinností zpravodajovou, aby z moci úřední vykonal pátrání po rozhodných okolnostech, aby vyčerpal všecky průvodní prostředky, potřebné k úplnému objasnění věci a dal obviněnému příležitost, by se vyjádřil o jednotlivých bodech obvinění; odepře-li obviněný součinnost, nezadrží to řízení. Svědky a znalce vyslýchá zpravodaj bez přísahy. Jinak platí pro výslech svědkův a znalců, jakož i pro jejich poplatky obdobně tytéž předpisy jako ve vojenském trestním řádu.

(³) Kárný žalobce i obviněný mohou navrhnouti, aby vyšetřování bylo doplněno. Má-li zpravodaj pochybnosti o tom, mělo-li by se těmto návrhům vyhověti, vyžádá si o tom rozhodnutí kárného výboru.

(⁴) Zpravodaj může žádati za součinnost četnických a vojenských velitelství, úřadův a kárných výborův; dále může žádati za přímou součinnost politických a státních policejních úřadův. Tak se stane zejména, když svědkové nebo znalci, kteří nejsou četnickými nebo vojenskými osobami v činné službě, bydlí mimo politický okres, v němž je sídlo kárného výboru, nebo když nevyhoví obsílce zpravodajově nebo bez zákonitých důvodův odpírají výpověď. Dožádaná místa se při tom řídí předpisy, které u nich platí pro obeslání a výslech.

(⁵) Je-li k zjištění pravdy nezbytným přísežný výslech svědkův a znalců, může se kárný výbor usnésti, aby byl za takovýto výslech požádán příslušný brigádní soud neb okresní soud s trestní pravomocí.

(⁶) Když bylo vyšetřování skončeno, zašle zpravodaj spisy kárnému žalobci, a ten k nim připojí svoje návrhy; o těchto návrzích radí se kárný výbor v neveřejné poradě, vyslechna dříve kárného žalobce. Dojde-li kárný výbor k názoru, že obviněný se nedopustil kárného poklesku a proto že by se mělo řízení zastaviti, usnese se na tom podle § 23, odst. 1, písm. a), jinak odkáže věc k závěrečnému projednání a ustanoví, zda a kteří svědkové a znalci mají býti k závěrečnému projednání předvoláni, po případě jaká jiná další přípravná opatření se mají učiniti pro toto projednání.

(⁷) Zpravodajem nelze ustanoviti četnického gážistu, který by byl podle vojenského trestního řádu vyloučen z možnosti působiti v dotčeném případě jako člen kárného výboru.

(⁸) Ustanovení § 14, odstavců 10. a 11., platí obdobně i pro zpravodaje.

§ 19.

(¹) Vzejdou-li pochybnosti o tom, zda obviněný v době poklesku byl při zdravém rozumu, vyšetří se jeho duševní stav. Za tím účelem se vyslechnou osoby, které mohou podati vysvětlení, po případě vyžádají se potřebné úřední a služební zprávy a duševní stav se přezkoumá dvěma lékaři, z nichž aspoň jeden jest státním úředním lékařem nebo stálým soudním znalcem.

(²) Není-li možno duševní stav obviněného vyšetřiti a posouditi bez pozorování ve vojenském nebo jiném veřejném léčebném ústavě, má kárný výbor požádati příslušný trestní soud, aby provedl důkaz o duševním stavu obviněného.

(³) Podobně jest postupovati tam, kde sice není pochybností o příčetnosti obviněného v době poklesku, avšak jest pochybno, zda jest obviněný při zdravém rozumu v době, v níž se koná řízení před kárným výborem.

(⁴) Zjistí-li se, že obviněný vskutku trpí duševní chorobou, zajistí kárný výbor, je-li toho potřeba, průvodní prostředky a usnese se, aby řízení bylo přerušeno, dokud se obviněný neuzdraví. Zjistí-li se, že v době poklesku byl obviněný nemocen duševní poruchou, pro kterou nelze poklesek přičítati, usnese se kárný výbor, aby řízení bylo zastaveno. Usnesení obojího druhu potvrditi přísluší představenému, jenž nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno.

§ 20.

(¹) Obviněný má právo, a to již za vyšetřování, přibrati obhájce z definitivních četnických gážistů v činné službě nebo z osob oprávněných obhajovati před trestními soudy civilními nebo vojenskými. Je-li obhájce, obviněným takto přibraný, četnickým gážistou v činné službě, smí obhajobu přijmouti jen, svolí-li k tomu představené velitelství nebo představený úřad; toto svolení může však býti odepřeno jen, je-li obhájce v době obhajoby služebně nepostradatelný.

(²) Pro závěrečné projednání se obviněnému dává obhájce určený, když za to žádá, bez žádosti pak jenom v případech § 22, odst. 2. Obhájce určeného ustanovuje představený, u něhož jest kárný výbor zřízen, z definitivních četnických gážistů, kteří jsou v činné službě v sídle kárného výboru. Není-li četnický gážista služebně podřízen veliteli, který jej chce ustanoviti obhájcem určeným, vyžádá si tento velitel předem souhlas příslušného četnického představeného, po případě ministerstva vnitra. Určený obhájce musí obhajobu převzíti.

(³) Obhájcem nemůže býti četnický gážista v činné službě, proti němuž se vede trestní řízení soudní nebo řízení před kárným výborem, nebo kdo byl v řízení před kárným výborem uznán vinným, pokud nebyl trest odpykán. Obhájce z četnických gážistů v činné službě nesmí míti hodnost vyšší než předseda výboru.

(⁴) Obhájce jest oprávněn, aby podle svého svědomí a v mezích zákonných uplatnil vše, co má v zájmu obviněného za potřebné, a aby užil všech přípustných obhajovacích prostředků.

(⁵) Obhájcům z četnických gážistů v činné službě nepřísluší odměna za obhajování; o náhradě cestovních nákladův určeného obhájce platí předpisy o služebních cestách.

(⁶) Obviněný a obhájce smí do spisů, kromě protokolův o poradách a hlasováních, nahlížeti a činiti z nich výpisy teprve, když vyšetřování bylo skončeno; před tím může kárný výbor obviněnému nebo jeho obhájci povoliti, aby do spisů nahlédl nebo výpisy z nich činil jen pokud to lze uvésti v soulad s účelem řízení. Obsah těchto spisů sdělovati s veřejností je zakázáno.

§ 21.

(¹) Den závěrečného projednání stanoví předseda kárného výboru tak, aby předvolání obviněného mohlo býti doručeno nejpozději osmého dne před závěrečným projednáním.

(²) Zpravodaj pak předvolá, k tomuto projednání obviněného a oznámí mu při tom jména členů kárného výboru, jakož i jednotlivá obvinění, o nichž se bude jednati při závěrečném projednání; kromě toho vyrozumí zpravodaj o závěrečném projednání obhájce a předvolá svědky a znalce (§ 18, odst. 6), po případě opatří pro závěrečné projednání vše, na čem se kárný výbor usnesl.

§ 22.

(¹) Na začátku závěrečného projednání učiní svoje návrhy kárný žalobce. Potom se vyslechne obviněný, ač-li je přítomen, pak svědkové a znalci, a přečtou se, je-li toho potřeba, protokoly sepsané za vyšetřování a ostatní důležité listiny. Obviněný (po případě obhájce) i kárný žalobce mají právo, aby se vyslovili o jednotlivých průvodních prostředcích a navrhli otázky, které by svědkům a znalcům bylo dáti k objasnění věci. Když průvodní řízení bylo skončeno, udělí se slovo kárnému žalobci, pak obviněnému a obhájci. Poslední slovo musí býti uděleno vždy obviněnému.

(²) Když se obviněný, ač byl řádně obeslán, nedostaví k závěrečnému projednání, nebo se vzdálí dříve než projednání bylo skončeno, nebo když svou vinou způsobí, že mu předvolání nemůže býti doručeno, vykoná se závěrečné projednání v jeho nepřítomnosti. Vyjímajíc jedině případ, že se obviněný vzdálí dříve, než projednání bylo skončeno, zřídí se mu podle § 20, odst. 2, obhájce určený pro závěrečné projednání, ač-li si obviněný obhájce sám nepřibral.

(³) Řízení před kárným výborem jest neveřejné; obviněný však může si vzíti k závěrečnému projednání tři důvěrníky z četnických gážistův. Je-li obviněný četnickým gážistou v činné službě, může si za důvěrníky vzíti rovněž jen četnické gážisty v činné službě.

(⁴) Zprávy na veřejnost o závěrečném projednání jsou zakázány; konečné usnesení může však býti se svolením ministerstva vnitra uveřejněno. Ze zvláště závažných důvodů může předseda kárného výboru uložiti osobám, které jsou při závěrečném projednání přítomny, mlčenlivost o průběhu a obsahu jednání vyjímaje konečné usnesení.

(⁵) Kárný výbor má průvodní prostředky jednotlivě i ve věcné jejich vzájemné souvislosti pečlivě a svědomitě zkoumati co do hodnověrnosti a průvodní moci. Když závěrečné projednání bylo skončeno, činí výbor usnesení, a to podle volné úvahy. Usnesení se děje v neveřejné poradě většinou hlasů; tříští-li se hlasy ve více než dvě různá mínění tak, že žádné z nich nemá absolutní většiny, připočítávají se hlasy nejnepříznivější pro obviněného k hlasům postupně příznivějším tak dlouho, až se dosáhne absolutní většiny.

(⁶) Předseda, určí z členů kárného výboru zapisovatele, který sepíše protokol o závěrečném projednání. Tento protokol musí obsahovati jména přítomných a vylíčení průběhu jednání ve všech podstatných bodech. O poradách a hlasování sepíše se protokol odděleně.

§ 23.

(¹) Konečné usnesení kárného výboru zní:

a) že se řízení zastavuje, když kárný výbor již na základě toho, co bylo vyšetřeno, nabyl přesvědčení, že obviněný se nedopustil kárného poklesku, nebo že mu nelze kárný poklesek přičítati podle § 19, odst. 4;

b) že se obviněný zprošťuje, když kárný výbor teprve na základě závěrečného projednání nabyl přesvědčení, že se obviněný nedopustil kárného poklesku nebo že mu jej nelze přičítati;

c) že jest obviněný vinen, když kárný výbor na základě řízení nabyl přesvědčení, že se obviněný dopustil kárného poklesku; v tom případě se kárný výbor usnese na některém trestu (§ 26) a současně vysloví, zda a která doba řízení před kárným výborem se pro zvýšení služného nezapočítává. Byl-li četnický gážista za týž případ potrestán již soudně, může kárný výbor od uložení kárného trestu upustiti, ač-li uzná, že nebyly zároveň porušeny stavovské povinnosti. Byl-li četnický gážista v řízení před kárným výborem již pro některý poklesek potrestán, přihlížej kárný výbor k tomuto trestu při výměře trestu za jiný poklesek, spáchaný před oním potrestáním. V případě, zmíněném v § 2, odst. 2, poslední větě, má kárný výbor přihlížeti k trestu kázeňskému.

(²) V případech písm. b) a c) předcházejícího odstavce koná se porada, když závěrečné projednání bylo skončeno, načež předseda usnesení ihned prohlásí. Zní-li konečné usnesení, že se obviněný zprošťuje, upozorní předseda, že se toto usnesení stane pravoplatným, bude-li potvrzeno představeným. Zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen, poučí předseda obviněného o jeho právu odvolacím a poznamená, že konečné usnesení stane se pravoplatným, nebude-li v zákonné lhůtě (§ 24) podáno odvolání a bude-li konečné usnesení představeným potvrzeno.

(³) Konečné usnesení, že jest obviněný vinen, budiž obviněnému, po případě též jeho zákonnému zástupci, v písemném vyhotovení i s důvody dodáno do 15 dnů počínajíc prvním dnem, následujícím po vyhlášení; konečné usnesení, že se řízení zastavuje nebo že se obviněný sprošťuje, budiž dodáno teprve, když dojde potvrzení představeného.

(⁴) Konečné usnesení, že se řízení zastavuje, nebo že se obviněný sprošťuje, budiž do 15 dnů počínajíc prvním dnem, následujícím po usnesení, předloženo k potvrzení představenému, který nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno. Potvrdí-li představený toto usnesení, může podle potřeby zaříditi, aby bylo zahájena kázeňské řízení podle I. části tohoto zákona, po případě, aby v tomto řízení bylo pokračováno (§§ 2 a 13). Konečné usnesení, že jest obviněný vinen, budiž - a to v případech, v nichž je přípustno odvolání, tehdy, nebylo-li podáno odvolání v zákonné lhůtě (§ 24) - předloženo k potvrzení, a to:

a) bylo-li upuštěno od uložení trestu nebo byl-li uložen některý z trestů podle § 26, odst. 1, písm. a) a odst. 3, písm. a), představenému, který nařídil, aby řízení před kárným výborem bylo zahájeno nebo rozšířeno, a

b) byl-li uložen některý z trestů podle 26, odst. 1, písm. b) až g), odst. 3, písm. b) až d), nebo je-li obviněn některý z příslušníků četnictva, konajících službu u ministerstva, ministru vnitra.

(⁵) Dnem potvrzení stává se konečné usnesení pravoplatným.

(⁶) Nebylo-li do 30 dnů rozhodnuto o potvrzení konečného usnesení kárného výboru, že se obviněný sprošťuje nebo že jest vinen, nebo bylo-li rozhodnuto, že se toto konečné usnesení nepotvrzuje nebo podal-li obviněný v zákonné lhůtě odvolání z konečného usnesení, jímž byl uznán vinným, předloží se spisy odvolacímu kárnému výboru; nebylo-li potvrzeno konečné usnesení, že se řízení zastavuje, odkáže kárný výbor věc k závěrečnému projednání.

§ 24.

(¹) Zní-li konečné usnesení, že jest obviněný vinen, může obviněný nebo jeho obhájce do 15 dnů (§ 32, odst. 2), počínajíc prvním dnem následujícím po dnu doručení, podati odvolání z výroku o vině a trestu, jakož i o tom, že se některá doba ztrávená v řízení před kárným výborem nezapočítává pro zvýšení služného; právo podati odvolání přísluší též zákonnému zástupci nezletilého obviněného, a to i proti jeho vůli. Odvolání se podává písemně u kárného výboru, který učinil konečné usnesení.

(²) Bylo-li odvolání podáno včas, má odkladný účinek.

(³) Bylo-li odvolání podáno opožděně nebo bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou, budiž zamítnuto odvolacím kárným výborem.