Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 9.

na změnu zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:

ze dne.............,

jímž se mění zákon č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

Článek I.

Paragraf 176 zákona ze dne 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n. (Státní příspěvek) doplní se těmito odstavci:

(6) Vykazuje-li příspěvková doba měsíce v třídách I.-XVI. starého pensijního zákona, zvyšují se dávky plynoucí podle tohoto zákona (§§ 17-38) započtením nepojištěné doby služební tak, že započítává se veškerá služební doba, pokud nebyla pro vyměření dávky již podle § 177 odstavec 1, započtena, polovinou jako příspěvková doba a to v třídě služného, v níž byl zařaděn pojištěnec v posledním měsíci před platnosti tohoto zákona; u důchodce rozhoduje třída služného v posledním měsíci před nastoupením pojistného případu. Za příspěvkové měsíce takto započtené, zvyšuje se invalidní (starobní) důchod o částky uvedené v § 177, odstavec 1, písmeno b).

(7) Zvýšení důchodů odpovídající tomuto započtení nepojištěné doby (státní příspěvek) hradí Všeobecnému pensijnímu ústavu stát. Způsob vyúčtování státního příspěvku upraví na návrh posléze uvedeného ústavu ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

(8) Zvýšení ostatních dávek odpovídajících tomuto započtení nepojištěné služební doby nese Všeobecný pensijní ústav ze svého.

(9) Cizí státní příslušníci mají nárok na státní příspěvek podle odstavce 1, po případě 2, jen tehdy, je-li v jejich státu rovněž provedeno pensijní pojištění a je-li tam poskytován státním občanům československým rovněž státní příspěvek k jejich důchodům.

(10) Právo na započtení nepojištěné doby služební pro vyměřování dávek jest uplatniti u Všeobecného pensijního ústavu do 18ti měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona; žádost o započtení jest doložiti potřebnými průkazy služební doby.

(11) Ustanovení odstavců 6 až 10 platí obdobně pro náhradní ústavy.

Článek II.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr sociální péče v dorozumění s ministrem financí.

Ačkoliv zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách sotva vstoupil v platnost a snad ještě ani není v plném provádění, přicházejí podepsaní s novelou v tom smyslu, aby pojištěncům byla započtena nepojištěná služební doba a to polovinou z prostředků státních. Zákon, jinak dobrý a prospěšný má kromě menších nedostatků hlavní vadu spočívající v tom, že staropojištěnci vycházejí takřka naprázdno, neboť jejich služební doba před pensijním pojištěním nepřichází vůbec v úvahu. Tato vada byla a je příčinou nespokojenosti v řadách soukromého úřednictva a nutno doznati nespokojenosti plně oprávněné, takže, jak bylo již řečeno, jinak dobrý zákon byl a je předmětem kritiky, která neustane, dokud zmíněná vada nebude odstraněna. Při projednávání zákona v senátě byl také dán průchod této kritice a poněvadž pro naléhavost předmětu nechtěl je zákon vraceti poslanecké sněmovně k novému projednání, byla alespoň jednomyslně přijata resoluce vyzývající vládu, aby vhodným opatřením zmíněná vada byla odstraněna nebo zmírněna a aby staropojištěncům dostalo se plně zaslouženého zlepšení jejich pensijního nároku. Bohužel, resoluce, že s vědomím vlády schválená, zůstala nepovšimnuta a cesta jak nedostatek napraviti nalezena nebyla a snad vůbec ani nebyla hledána. Stalo se s touto resolucí jako se sty jinými: byla pouhým východiskem z nouze, správněji řečeno z rozpaků, aniž by bývalo vůbec v úmyslu ji realisovati. Senát však nesmí se spokojiti s podobným řešením a jestliže vláda příslušné východisko nenašla, musí jej nalézti sám.

Proto navrhujeme tuto novelu a odůvodňujeme ji takto:

Vládní komise pověřená vypracováním nového pensijního zákona ve svých připomínkách navrhuje započtení nepojištěné služební doby a uvádí celou řadu důvodů pro to. Není je třeba opakovat, stačí uvésti, že by tím je zvedly značné důchody, takže náklad státu na toto zvýšení nelze vůbec srovnati s jeho významem, vždyť náklad by činil z počátku asi 7 milionů Kč a teprve během dvaceti let vyrostl by přibližně na částku 27 milionů ročně a pak by zase rapidně klesal.

Navrhujeme, aby započtení nepojištěné služební doby provedeno bylo polovinou doby příspěvkové, a to na náklad státu, při čemž by se za příspěvkové měsíce takto započtené zvýšil invalidní (starobní) důchod v částky uvedené v § 177, odst. 1, písmeno b.

Zvýšení důchodů odpovídající tomuto započtení nepojištěné doby hradil by nositeli pojištění stát.

K zajištění dosahu tohoto ustanovení sloužil v prvé řadě výsledek šetření o datu prvého vstoupení do soukromého zaměstnání u pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu podle dotazníkové akce z r. 1925. Z podrobných výpočtů o vývoji nákladu státu na příspěvek činil by tento v prvním roce asi 7 milionů a stoupal by na maximum 27 milionů Kč mezi 15-20 rokem a pak by zase klesal.

Úhrnná hodnota státního příspěvku (i za vojenskou služební dobu) jest nižší než úhrnná hodnota státního příspěvku při sociálním pojištění dělnickém, totiž 500 Kč poskytovaných i osobám, jež do pojištění vstoupí v budoucnosti. Pro budoucí generace v pensijním pojištění nemá však částka 500 Kč jako státní příspěvek takového významu, jako v sociálním pojištění, kdežto zvýšení nároků nynější generace, je již v průměru značném a nabývá zvláště značného významu v případech individuelních.

Přesvědčivým argumentem pro zvýšení důchodů státním příspěvkem je také znehodnocení měny. Kdyby nebylo došlo k poklesu hodnoty peněz, byl by mohl hlavní nositel pojištění vypláceti důchody daleko vyšší, než bylo možno docíliti při znehodnoceném jmění Všeobecného pensijního ústavu úpravou v § 177.

Krátce opakováno, návrh směřuje k zvýšení pensijních důchodů pro staropojištěnce, kteří bez svoji viny do pojištění vstoupiti nemohli, poněvadž tu ještě nebylo a kteří by oproti mladší generaci byli ve značné nevýhodě, neboť by vlastně z nového pensijního zákona neměli téměř žádného prospěchu. Máme za to, že stát je povinen přispěti těmto pilným a nenáročným pracovníkům na poli našeho hospodářského vývoje alespoň takovou kvotou, jakou to učinil u dělnictva.

Přijetím tohoto návrhu učiněno bude také zadost resoluci v senátě jednomyslně schválené.

Náklad počátečních 7 milionů Kč ročně a dále stoupající částky uhradí ministerstvo sociální péče ze svých rozpočtových prostředků.

Návrh budiž přikázán výborům: sociálně-politickému a rozpočtovému.

V Praze dne 12. prosince 1929.

Merta, dr Milota, Komrs, Vaněček, dr Veselý, Berkovec, Plamínková, dr Klouda.