Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1929.

III. volební období.

1. zasedání.

Tisk 24.

Seit Jahren wird von den Pensionsverbänden wie den Organisationen der aktiven Beamten des Staates und dessen Augestellten wie allen Faktoren, die interessiert um die Lösung des Staatsbeamtenproblems sind, die rechtliche und malerielle Sicherstellung der staatlichen Ruheständler und Gleichgestellten verlangt mit der bestimmten Forderung, daß deren geldliche Bezüge gleichgestellt werden.

Unterschiedslos haben die Parteien des Parlamentes sich zu dieser Forderung mitbekannt und in einer großen Zahl von Anträgen, Interpellationen, Anfragen an die Regierung, desgleichen verschiedener anderer Sehritte die Regierung aufgefordert, der Frage eine endgiltige, befriedigende Lösung zu geben.

Stets jedoch blieben diese Arbeiten, welche je später je stärker in Hinsicht auf die sich immer steigendere Not tausender staatlicher Ruheständler und ihnen Gleichgestellter betont wurden, bisher erfolglos, weil die Finanzverwaltung des Staates rücksichtlich der Finanzlage des Staates eine Regelung der Rechts- und materiellen Verhältnisse der Ruheständler in dem geforderten Umfange ablehnte. Solcher Art ist in den Kreisen der Betroffenen zu der von ihnen jahrelang ertragenen Not eine Verzweiflungsstimmung getreten, die in ihrem Ausmaße allen verantwortlichen Kreisen der Staatsverwaltung eine ernste Mahnung sein sollte.

Die Interpellanten erachten es deshalb als nötig, die Gesamtregierung neuerdings aufzufordern, ungesäumt die mögliche Lösung des Problems der staatlichen Ruheständler und der ihnen Gleichgestellten als wichtige Staatsnotwendigkeit anzuerkennen und der Nationalversammlung einen dieser Lösung dienenden Antrag zu überweisen.

Die Interpellanten fragen an, ob die Regierung hierzu bereit ist und welche Vorbereitung von ihr bezüglich der materiellen Gleichstellung der Ruheständler in gesetzlicher Beziehung schon getroffen wurden.

Prag, am 12. Dezember 1929.

Leo Wenzel, Dr. Jesser, H. Tschapek, Dr. Grosschmid, Richter, Dr. Hilgenreiner, Dr. Szilassy, Stolberg, Füssy, Tichi.

Tisk 24.

Od mnoha let domáhají se svazy pensistů jakož i organisace aktivních státních úředníků a zřízenců a všichni činitelé, kteří mají zájem na vyřešení problému státních úředníků, právního a hmotného zabezpečení státních pensistů a zrovnoprávnění s určitým požadavkem, aby jejich peněžité požitky byly na roveň postaveny.

Bez rozdílu přiznaly se strany parlamentu k tomuto požadavku a ve velkém počtu návrhů, interpelací, dotazů k vládě, rovněž různých jiných kroků vybízely vládu aby otázku tuto konečně uspokojivě rozřešila.

Stále však zůstávaly tyto práce, které vzhledem k ustavičně stoupající bídě tisíců státních pensistů a osob jim na roveň postavených čím dále tím silněji byly zdůrazňovány, dosud bez výsledku, poněvadž finanční správa státní, hledíc k finanční situaci státu, odpírala upraviti právní a hmotné poměry pensistů v žádaném rozsahu. Tím přistoupila v kruzích osob postižených k bídě, po celá léta snášené, zoufalá nálada, která ve svém rozsahu měla by býti všem odpovědným kruhům státní správy vážným napomenutím.

Interpelanti považují tudíž za nutno, aby veškerou vládu znovu vybídli, by bezodkladně možné vyřešení problému státních pensistů a osob jim na roveň postavených uznala za důležitou státní nutnost a aby Národnímu shromáždění předložila návrh sloužící k jejímu vyřešení.

Interpelanti se táží, je-li vláda k tomu ochotna a jaké přípravy již vykonala k hmotnému zrovnoprávnění pensistů cestou zákona.

V Praze, dne 12. prosince 1929.

Leo Wenzel, dr Jesser, H. Tschapek, dr Grosschmid, Richter, dr Hilgenreiner, dr Szilassy, Stolberg, Füssy, Tichi.